Příspěvky uživatele

Rodina své dny trávila buď v úkrytu anebo tady venku, v podstatě v soukromí tohoto mini poloostrůvku, nebo oč mělo jít. Vlčata sílila, pomalu se rozmluvovala a tak. Sice ne, že by ovládala nějaká písmenka nebo složitější slova celkově, avšak základ měla snad všechna. A to stačilo, ne? Nikdo nemohl chtít od vlčete zázraky. Možná nějaká zázračná vlčata existovala, avšak muselo jich být málo. A na druhou stranu, každé vlče bylo něčím výjimečné. Záleželo jen na úhlu pohledu, co kdo považoval za výjimečné.
A najednou nastal čas se vydat dál. A očividně hodně dál! Mezi další vlky, co k nim údajně patřili, no zároveň tak úplně ne. Dobře, to pochopí snad později. Zatímco máma s cizí vlčicí odešly a s nimi posléze i starší sourozenci, bylo na čase připravit chuml prcků. Někteří šli po svých, někteří se vezli na tátových zádech s křídly. Včetně něho! Bude letět! Ne sice svévolně a ne tak doslovně, avšak bude letět! „Le-tět,“ vykropil ze sebe obdivuhodně. Cítil se tím pádem poctěn, že nemusel šlapat! No bylo možná sebevědomější šlapat, avšak to pozná taky až později. Teď viděl jen křídla, která sám nejspíš nikdy mít nebude. Jakoby neměl je, aspoň si jich nikdy nevšiml, takže... No cesta mohla započít.

>> na vyhlídce (Sam se svezl)

<< úkryt

Jediný, co prvně viděl, bylo světlo. Oslepilo ho, chvíli mu nedovolovalo pohlédnout na cokoli jiného. Až po nějaké době začal vidět normálně a dokonce si všiml, že až takové světlo už nebylo. Spíš to vypadalo, že brzy bude tma i venku. Venku byla matka, pár jeho sourozenců, pak ta další velká vlčice, očividně velký sourozenec a... někdo cizí. Teda cizí... netušil, avšak žádným způsobem se nikomu z nich nepodobala a ani nebyla u nich v té tmavé díře. Musela být cizí, nepatřila k nim. Byla vetřelcem? Pozoroval svého bratra - Alastora, jak se zakusuje neznámé vlčici do tlapy. Chtěla ho ohrozit, určitě! Zavrčel směrem k vlčici - Yrsi, teda jestli to jako zavrčení vůbec znělo. Přece nebude pozorovat, jak tu vetřelkyně mordovala celou jejich rodinu!

2

Samael a jeho sourozenci každým dnem rostli a rostli. Byly to dny plného žužlání, "bojů", pokusů o chůzi, soupeření o co největší podíl jídla a prostě tak. Šlo o klasický život vlčat a zatím všichni vypadali, že se s touto ranou fází života popasují dostatečně dobře. Samael zaznamenal i příchod dalších vlků. Pachem připomínali matku, a možná nějakým způsobem připomínali i je samotné. Jen byli velcí, avšak, nevyrostou jednou také? No a pak odešla velká vlčice, a posléze i jejich matka. Ostatní sourozenci se začali též táhnout k tomu světlu na konci tunelu a Sam samozřejmě nezůstane pozadu. Co je čekalo mimo zdmi této díry?

>> tichá zátoka

1

Dny od narození Samaela a jeho sourozenců utíkaly jako voda. Jejich jediná činnost první dny bylo praní se o jejich jediné jídlo, které byli schopni jíst a strávit. V té době Sam nevěděl, s kým se pral nebo celkově, co ho vždy na chvíli blokovalo se ke zdroji jídla dostat. Avšak byl silný a vytrvalý, takže se vždy důkladně najedl. Samael každým dnem sílil a prospíval. On rozhodně nebude tím vlčetem, co nemělo šanci přežít. Bude růst a sílit, bude se mu tvarovat povaha, která mu byla dána.
Až do určité doby neviděl. Pak začal pomalu rozeznávat nejasné obrysy kolem sebe, přičemž zrak se mu pak zlepšoval a zlepšoval víc. Kromě něho se tu nacházelo dalších šest malých klubíček. Patřily k němu? Asi ano, určitě. To s nimi se asi vždy pral o jídlo. A usoudil, že brzy se s nimi nebude prát jen o jídlo.
Přišlo to brzy. Ostatní kuličky začaly být průbojné a Sam nezůstal pozadu. Jeho pokusy o "chůzi" vždy končily rozplácnutím se na zemi, avšak on se nevzdával. Batolil se až k chumlu svých sourozenců. Jedno z vlčat (Alastor) se válelo na dalším (Cain) a Samael chytl do tlamičky Alastorův ocas, přičemž se ho snažil dostat dolu z toho druhého. Ne, že by ho chtěl zachraňovat, spíš mu nešlo do jeho ještě moc nevyvinuté hlavičky, proč měli důvod se po sobě válet. Anebo chtěl prostě někoho vydráždit. Kdo ví?