Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Jízda na kamzíkovi nebyla zrovna ukázková. Neustále vyhazoval, nehledě na to, že jsem mu stínila ve výhledu. Neměl tudíž moc prostor proto vybrat vhodnou trasu. Zarývala jsem mu drápy do krku, ale sílu na to se zakousnout jsem neměla. Viděla jsem jen mizející trasu, která se kolíbavě třásla.
Nestačila jsem ani nic slyšet, hledala jsem něco, čeho bych se mohla chytit. Hloupé větve, liány, či o něco zastavit. Ale moc na výběr tady toho nebylo. Až do chvíle než se zvíře zvláštně zastavilo. Ihned mi to vyrazilo dech, velký vlk kamzíkovi skočil na záda a převalil ho na zem. Konečně tam byl ten pohyb, který mi pomohl k tomu dostat se z rohatého vězení ven. Odkutálela jsem se vedle něj a ihned se postavila. Ze strany žeber jsem cítila lehké sevření z toho šprajcnutí. Každopádně zlomené určitě nebyly, asi.
Koukla jsem na Noira, který musel vydat úctyhodný sportovní - ne-li šampiónský výkon na to, aby nás vůbec dohnal. "Jo, děkuju za záchranu," letmo jsem se usmála, ale ještě nedokázala plně popadnout dech. Kamzík i nadále ležel na zemi a já si ho prohlížela. "Asi jsem si vybrala pořádného bojovníka," zamumlala jsem. "To.. tohle jsi udělal ty?" Zeptala jsem se a tlapkou ukázala ještě na zbytky kořenů, které svíraly kamzíkovi nohy. Podobnou magii měl i Zeiran, ale nikdy jsem se nešťourala v tom, co to všechno umí. V magii bych se měla zlepšit, pak mě nemusí ostatní zachraňovat. Nechtěla jsem vypadat jako úplný slaboch. Naneštěstí to má přece jen něco do sebe, máme více jídla.

Lov se pomalu a jistě dával do pohybu. Běžela jsem jak jen nejrychleji to šlo, ale měla jsem značné vynechávky v rychlosti. Cvakala jsem ale zuby, abych nahnala ještě větší strach. Kamzíci se naneštěstí moc neotáčely, což byla výhoda. I kdybych chtěla, nejspíš bych žádného v dálkovém běhu neoběhla. Ale jelikož na konci této stezky čekala sladká odměna, vydržela jsem.
Tlapka mi sem tam zakrvácela, ale nevnímala jsem to. Až do doby, než jsem uviděla mohutnou sílu větrného tornáda. Vyvalila jsem oči. Páni, něco takového jsem ještě neviděla. To musela být Dail, neboť Noir právě v tom okamžiku také zaútočil. Kamzíci se začali plašit. Jeden přes druhého poskakovali, snažíc se utéct hrobníkovi z lopaty. Kavalerie byla ovšem více než silná, hrdě jsem se usmála. Také dostanu možnost po nějakém kamzíkovi skočit!
Neměla jsem ještě zkušenosti s nimi bojovat. Měla jsem za sebou pár srn, srnců a i lišek. Au. A zajíce raději ani nepočítám. Ale tohle bylo něco úplně jiného. Znala jsem tu zvěř, ale nikdy jí nelovila. Využila jsem jednoho vyvýšeného kamene, na který jsem skočila, odrazila se dál. Dopadla jsem na záda jednoho celkem mohutného kamzíka. Nebyla to taková sranda se na něm udržet, ihned vyskočil a já se tak dostala o patro výš na zem. Neudržela jsem se a tak na mě čekal nepříjemně tvrdý pád na skalnatou půdu. Zakňučela jsem při dopadu, který mi způsobil na pár sekund paralýzu, díky vyraženému dechu. Nehledě na to, že mě nějaký další kus kamzíka pošlapal.
Musím na nohy. Křičel můj vnitřní hlas, ihned snažíc se vyškrábat se běžel proti mě další kamzík. Měl teď volnou cestu utéct a ta vedla skrz mě. Jeho hlava dávala jasně najevo, že mě chce nabrat na své růžky. Stihla jsem jen polknout, zpanikařila jsem. Skočila jsem mu na hlavu, ale tělo se mi mezi jeho růžky šprajcla a já tak nemohla tam ani ven. Vezla jsem se bez jízdenky vystoupit. "Aaaa..." Zvolala jsem, když jsem se ztrácela z dohledu Noira a Dail. Na jednu stranu to muselo vypadat šíleně komicky, na druhou stranu... jsem si říkala, jak se sakra dostanu z téhle pozice už tak ideální nebyla.

Potřebovala jsem takového výborného poradce u Wua. Byla jsem v tom tak neznalá, nesnášela jsem ten pocit. "Zvláštní, vždy se o tom vlkovi dozvím něco nového." Zamyslela jsem se. Určitě by se mi hodilo nemalé množství jeho bohatství, které si vozí na vozíčku. Jen mít to štěstí a narazit na něj. To mi chybělo.
Noir měnil barvu během chvíle, Frank to zkoumal a zdálo se, že to bude trvalé. Chlupy na něm držely jako přibyté. Dail se smála, ale také mu to pochválila. Vždyť ten vlček bude za chvíli muset odhánět ty vlčice, když se na něj budou takhle lepit.
"Tak domluveno," přikývla jsem na slova ohledně mistra a svatyně. Konečně se dozvím, kde vlastně ten mistr přebývá. A možná se i něčemu novému přiučím. Má fyzická stránka na tom nebyla zrovna ideálně, ale na mladou vlčici asi dobrý. Ne dobrý, nejlepší. Nesměla jsem se podceňovat, to byla jedna ze slabých stránek.
Lov byl odklepnut. Můj plán se oboum vlkům líbil, takže mi to pohladilo mé celkem velké ego. "To zní jako plán!" Zasmála jsem se, když už Noir vymýšlel teorii, jak nejlépe na kamzíky vybafnout. A tak jsem se v rychlosti rozloučila, aspoň na chvilku a rozklusala se po cestě. Zatím jsem se nijak neskrývala, to přišlo až po pár metrech dál.
Zpomalila jsem a začala našlapovat mnohem tišeji. Přikrčila jsem se více k zemi, abych se tak mohla schovat na kameny. Neměla jsem zrovna ideální barvu na lovení ve skalách. Věděla jsem, že mou jedinou výhodou bude rychlé načasování. Slyšela jsem kamzíky, mohlo jich být více. Asi se přesouvají za potravou. Napadlo mě. Hlavu jsem vystrčila nad jeden z kamenů, který mě ukrýval. Viděla jsem je, zrovna se snažily vyškrábat na jeden strmý sráz. Pokud se jim to povede, můj plán zhasne pěkně rychle. Není na co čekat. Frank mě dohnal, ale chvíli mu to trvalo. Vyskočil hned na římsu nahoře, měl mnohem lepší tlapky na šplhání než já. Ne nadarmo po těch stromech létá jak drak. Připraven? Podívala jsem se mu do očí a on přikývl. Byl nahoře na strmé římse nad kamzíky, připraven po nich házet drobné kamenní. Nebo se na ně jen šklebil, přesně ani nevím co tam ta lasice vlastně dělala. Musela jsem vyrazit, jinak propásnu svůj čas. Zavrčela jsem a vyskočila nahoru. Půda byla tvrdá a drápky se mi nezarývaly jako například do hlíny. Neměla jsem úplně ideální odrazy a stabilitu a nabrat rychlost tak trvalo. Cítila jsem ošoupané polštářky na tlapkách, ale nenechala jsem se odradit. Při prvním doskoku jsem ale ucítila prudkou bolest, přední tlapku jsem položila na jeden ostrý kámen. Zasyčela jsem, ale nemohla si dovolit teď zpomalit. A proto jsem běžela dál. "Vrrr!" Zavrčela jsem nahlas, aby se to rozlehlo a odráželo tak z jedné hory na druhou. Kamzíci si mě všimli! Bylo jich zhruba sedm, dva z nich mi ale pláchli nahoře a nejspíš pošlapali i Franka. Ale teď jsem mu plně nevěnovala pozornost. Potřebovala jsem zbytek téhle rodinky dostat na místo činu. Skočila jsem na stěnu skály, ze které jsem se odrazila zase zpátky a hezky obloukem rodinu kamzíku stočila přesně tam, kam jsem chtěla. Běžela jsem za nimi přímo na cestu, která vedla k Dail a Noirovi.

Dail byla neuvěřitelně zvědavou vlčicí. Nejspíš jí mrzelo, že jsme Wua nezastihli. Škoda, i já bych od něj potřebovala pár věcí. Ale byla jsem si jistá, že jsem se s ním určitě neviděla naposledy. Konec konců můj nákup zase tak nespěchal. Každopádně jsem poslouchala, co si vybral Noir. "Už minule jsem si všimla spousty předmětů, co tam měl. Ale tehdy jsem tomu moc nevěnovala pozornost. Vůbec jsem netušila, že ti můžou ty věci tak moc pomoct. Zní to dobře, příště tě asi budu potřebovat u svého nákupu, jako poradce." Zasmála jsem se. Wu byl sice ochotným vlkem, který mile rád vše vysvětlil. Jen já byla asi špatný zákazník, co se moc neptal. Při té příležitosti... Frank byl vlastně svým způsobem ukraden. Viděla jsem ho tehdy na jeho vozíku, byl zavřený v takové malé kleci. Mrkla jsem na svého společníka nahoru a viděla jeho velké hnědé oči. A on při odchodu nějak utekl - asi utekl... Možná ho Wu pustil schválně, neboť jsem byla opravdu hodně malá a smiloval se. Hmm... Možná by mi na to mohl příště odpovědět. Ale asi na tom nezáleží, mám tebe a ty máš mě. Poslala jsem myšlenku, kterou zaručeně Frank nemohl slyšet, ale určitě jí z mého srdce cítil. Najednou nás popadla podivná energie, drobná záře, nebo jak to říct - změna. Zamrkala jsem, bylo to tak nenápadné, že by mi to ani nepřišlo divné. Noirova srst, jako by mu projel jarní vánek každým chloupkem, měnila se na určitých místech. "Dail, vidíš to?" Zeptala jsem se jí, jestli nemám halušky jen já. Párkrát jsem zamrkala, Frank mi seskočil z hlavy a rázoval si to přímo na Noira, bez ostychu se mu vyškrábal po tlapce až nahoru. Začal mu probírat srst, jako by snad vybíral breberky na místě, kde se mu změnila. Přistoupila jsem také blíže, abych se mohla podívat. "Wau," zavrtěla jsem ocasem. "Tady nám někdo zkrásněl! Wu nejspíš chce, abys oslňoval ještě víc než do teď," zasmála jsem se. Po pár sekundách jsem si uvědomila, že tak trochu narušuji Noirův osobní prostor a tak jsem se stáhla.
Zařadila jsem se zase vedle Dail a rozhlédla se. "Zní to jako dobrá nabídka, ráda se s ním potkám." Přijala jsem nabídku a mrkla i na Dail, která nás zrovna zavedla ke vchodu do svého úkrytu. Každopádně snůška událostí nás momentálně hnala spíše na lov, než na zkontrolování jeskyně. "Mrknu do ní hned po lovu, dokud tu kamzíci jsou, nenecháme je přece pláchnout, ne?" Zazubila jsem. Měla jsem na paměti se tam jít podívat. Byla jsem hodně zvědavá, jak žijí jiní vlci. Já sama měla rodinný úkryt v lese Alf, ale tam jsem nebyla pěknou řadu dní, ba i týdnů. Možná měsíců. Jestlipak tam vůbec ještě někdo žije. Olízla jsem si nos. Lov započal, aniž bychom měly nějakou techniku. "Vypadá to, že to můžu obejít z druhé strany, vyplaším je ať běží sem. Je to tady celkem hezky uzavřené." Nabídla jsem se. Nevynikala jsem zrovna ideální rychlostí. Ale v tichu jsem se pohybovat velmi dobře uměla. Tudíž jsem se mile ráda zhostila honiče. Konec konců moc prostoru tady nebylo. "Jestli nemáte námitky?" Přece jen Noir se zdál být hodně silný, ten položí kamzíka jedna radost. A Dail byla také zkušenou lovkyní, ti dva určitě uloví více, než bych ulovila já.

Noir vysvětloval svou magii. Nešlo jen o barvy, ale možná do budoucna se zlepší a bude moct vidět slabiny druhých. "Zní to užitečně," trénoval jí prakticky pořád. Nevýhodou bylo, že zatím kouká... hodně divně. Ale věřila jsem, že s tréninkem jen mrkne a bude mu vše naprosto jasné. Ale jak říká Dail, v noci to může vypadat kouzelně. Vidět takhle věci jinak. Napadlo mě. V tom mi v hlavě utkvěla trochu divná myšlenka. Co s tím asi dělají barvoslepí vlci? Hm...
Podle všeho tady Dail měla úkryt a toužila mi ho ukázat, kdybych chtěla. "Jak chceš," pokrčila jsem rameny a letmo se usmála. Rozhlížela jsem se po horách. Neuvěřitelně se mi tady líbilo. Tenhle den spojený v horách za doprovodu dvou příjemných společníků. A ještě k tomu naprosto úžasně jarní den, to byly věci které se mi hodně líbili.
Noir zmínil mistra, ihned jsem naštelovala uši. "Už jsem o něm slyšela, ale ještě jsem neměla tu čest se s ním osobně setkat." Řekla jsem trochu sklesle. "Kde přebývá? Možná jsem už šla kolem a jen neměla štěstí na něj narazit." Možná cestuje podobně jako Wu a jednoduše mi utíká před nosem.
Ozvalo se mečení, které se rozléhalo po tichých horách. Při bedlivém poslechu jsem mohla zaslechnout i kopýtka, která se škrábou do strmých svahů. Kamzíci byli v pohybu nedaleko nás.

// Luka

Myslím, že na magiích bych měla také zapracovat. Tohle jsem si musela tak či onak ujasnit. Jinak to nešlo, pokud chci být silná, musím se učit ve všech směrech. A navštívit i toho mistra, o kterém každý mluví. Noir se zdál být hodně chytrý, svým způsobem jsem k němu vzhlížela. Měl spoustu užitečných informací, které by se mi také mohly hodit. Stray, kterou zmínili jsem neznala, ale to jméno ano. Už jsem se s ním při rozhovorech setkala. Bádala jsem ale v hlavě trochu déle.
Závod hrál proti mým kartám. Čekala jsem na Franka, než mi vyskočí na hřbet. Běžela jsem, jak nejrychleji jsem mohla. Ale měla jsem poměrně mohutné tlapy na vlčici. A tělo také neoplývalo zrovna dlouhýma nohama. Než jsem chytla nějaký rytmus, trvalo to. Zadýchaná jsem byla za chvíli, terén v horách byl tvrdý a nepoddajný. Jsem poslední. Projelo mi hlavou, ale Noir podváděl, určitě! Vždyť vyrazil dřív. Ale nijak mi to nevadilo.
Proběhla jsem za další zatáčkou, bohužel neslyšela Noirovi slova. Trochu jsem se ztratila ve skalnatých cestičkách. Vyškrábala jsem se na jednu vyvýšeninu a podívala se dolů. Noir s Dail stáli opodál a v dálce jsem viděla cestovat Wua. Netušila jsem, kolik může mít let, ale byl zatraceně rychlej! Kdybych se rozběhla, nejspíš bych ho nechytla. "Ale né!" Dupla jsem si. Seskočila jsem dolů a svezla se po strmé skále dolů. Pár cvalových skoků a dostala jsem se ke dvojici. Bylo jasné, že jsem doběhla poslední. "Ujel mi, kdo ví kolik má let, ale na ty roky má sakra rychlí nohy." Řekla jsem trochu posmutněle. Snad na něj ještě narazím.

Nová magie, kterou vysvětloval Noir zněla celkem zajímavě. Snažila jsem se ji pochopit, ale nedokázala jsem si to plně představit. Přece jenom jsem v magii ještě nebyla tak úplně dobrá. Třeba s vodou jsem si zatím úplně nerozuměla tak dobře, jako třeba se sněním. "Jsem si jistá, že přijdeš na všechno." Povzbudila jsem ho, vypadal že to sice nepotřebuje, ale nechtěla jsem úplně zabíhat do detailů.
Podle všeho měli dvě alfy, ale ta All se někde ztratila, stejně jako rodiče Noira. "To je hodně zvláštní, že se... ztrácejí." Zamračila jsem se. Co je za tím, může za to smečka jménem Chaos? Že se členi mezi sebou ztrácejí? Je to jako záhada. Snad.. snad Noira a Dail taky neztratím. Napadlo mě ihned. Možná jsem měla další důvod se přidat právě k těm vyvrhelům. Abych mohla dohlížet na blaho a pohodu mých přátel.
Noir dřív nejspíš nevynikal zrovna silou, ale teď je to jiné. "Chápu," nadhodila jsem s úsměvem. Byla radost na něj pohledět. Prošel si hroznými věcmi a to, že tady a teď stál, pevně nohama na zemi. Dával jasně najevo všem, že má nezlomného ducha. Líbilo se mi to. "Stray... Stray, to jméno už mi někdo říkal," mumlala jsem pod nosem. "Jo! Ona vychovala vlka jménem Echo, myslím, asi..." Zamračila jsem se, má paměť nebyla zrovna ideální na takové detaily. Ale to jméno mi utkvělo v hlavě. Ale Echo byl pouhý tulák, který se snažil najít místo ve smečce. Našel ho? Zajímala jsem se, kdo ví třeba ho ještě potkám.
V tom Noir zavelel, že bude závod do hor a tam bysme mohli ulovit kamzíka. Ani nepočkal na nás, zkrátka letěl jako střela. Dail byla rychlejší než já a rozběhla se také. To ne! Byla jsem poslední! "Franku!" Zvolala jsem na lasičáka a hravě jsem se rozběhla také, sice z poslední pozice ale přece. Měla jsem mohutné tělo, které než se pořádně rozhýbalo dalo zabrat. V běhu na mě vyskočil Frank a držel se zuby nehty.

// Jižní hory

Magie aury? O tom jsem ještě neslyšela, naštěstí s Dail na tento drobný detail zeptala. Naštelovala jsem uši směrem k Noirovi, neboť mě to zajímalo. Nedokázala jsem moc odhadnout, v čem je takhle magie vlastně dobrá.
Jeden koutek se mi zvedl a po chvilce i druhý. Obdiv ze strany Noira mi dělal poměrně na mém egu dobře. "To víš, nechci zůstávat a krčit se vzadu, když vím že dokážu víc." Zatím jsem ale.. kdykoliv něco zkusila, skončilo to fiaskem. Ostatně mé jizvy - k nimž se neváže žádný příběh, neboť si nepamatuji celou tuhle zimu. Teda když vynechám drobný detail, že jsem byla se Zeiranem, jinak netuším co se dělo.. Tak jsem věděla, kde se stala chyba. Ale u jizev budu ještě dlouho pátrat po odpovědi. Navíc kdybych jen tušila, že moje krev není obyčejná.
Zákon? Sakra to berou vážně. Věděla jsem, že tenhle pakt existuje, ale doufala jsem, že to půjde nějak obejít. Naneštěstí mi přece jen Noir sdělil jednu výjimečnou situaci. "To zní dobře, třeba toho budu moct využít. Nedokážu si představit s ní sedět někde v blízkosti a nesrovnat s ní minulost." Kdo ví, jestli si ji teda pamatuje. Podle Noira to byla možná Riveneth, bingo - měla jméno. Ale i tak mi k ní víc seděla má přezdívka jako Stín. A Dail naopak měla něco s druhou alfou, jménem All. "Počkat, myslela jsem, že máte jen jednu alfu - Scara, není to tak?" Zeptala jsem se Dail a naklonila k ní hlavu. Ta schůze musela být velká, říkal mi o ni i Zei. Projelo mi hlavou. Ohledně oka už si zvykl, i když to byl handicap, naučil se s tím žít. "Co tě nezabije, to tě posílí. A ty rozhodně nevypadáš, jako nějaký chcípáček." Pokrčila jsem rameny a nijak se tím už nezabývala.
Měla jsem vždy ve zvyku říkat co si myslím.
"Ten souhlas se mi líbí," zasmála jsem se. Pak popsal situaci, do které bych se měla dostat. Nepamatoval si už své sourozence, ale věděl že jsou dva. Budu se tam muset trochu více porozhlédnout, abych našla nějaké vodítka čeho se chytit. Přikývla jsem a uložila si to tak do paměti. Teď už se ale schylovalo k lovu. Pokřtila jsem Dail jako vůdkyni lovu, ale ta se k tomu očividně moc neměla. "Hm... že bych před pár hodinami slyšela nějaké vlčí chvástání..." Řekla jsem provokativně, sedla si a přední tlapkou si začala ťukat do brady. Dívala jsem se při tom na nebe a pak jsem sklouzla s lišáckým úsměvem zpátky na Dail. "Mezi tím, než mezi sebou tedy budete házet míčkem zodpovědnosti, po něčem se ohlédnem ne?" Zavelela jsem, aniž bych si to uvědomila. Ale věci se mají dát pomalu a jistě do pohybu. A kolem nás zatím žádná zvěř nebyla. Náš dýchánek zde byl trochu hlasitější, tudíž jsme nějakou potravu možná i odháněli svým chováním. A tak jsem se pomalu rozešla nějakým směrem, Frank mi mezi tím zase vyskočil na záda, lehl si přes krk tak, aby měl hlavu spokojeně mezi mýma ušima.

Viděla jsem opravdové pouto mezi Dail a Noirem. Hezké, že si k sobě našli takovou cestu. Já uvažovala nad tím, jestli mám někoho takového. S mou rodinou jsem neměla tak silnou vazbu, jako například se Zeiranem. Toho jsem považovala za svou rodinu. S mými sourozenci jsem moc času nestrávila a něco mi říkalo, že možná ani nestrávím. Kdo ví, kde je jim konec. A rodiče? S těmi se snad budu vídat, když bůh dá. Ale tohle bylo něco úplně jiného. Sem tam jsem přesouvala pohled z jednoho na druhého, snažíc se přečíst z jejich tváře aspoň nějaké vodítka.
Noir pak nasadil poměrně hodně zkoumavý výraz. Div se mi nedívala až do žaludku, cítila jsem se pod tím pohledem tak trochu nahatá. Polkla jsem, když ho Dail na to upozornila. Tak jo, to bylo trochu divné. Napadlo mě.
Slova o Chaosu mi vždy dělala radost. Dozvídala jsem se tak nové informace. Sdělila jsem tak i svůj - jeden z příběhů, který jsem s nimi měla. Noir se toho chytil a mě ihned zajiskřila jiskra naděje v oku. "Já doufám, že jí znovu potkám." Řekla jsem zcela sebejistě. "Každý další den vstávám s tím, že chci být lepší než předchozí den. Abych byla připravena na den, kdy znova onu vlčici potkám." Naklonila jsem hlavu na stranu. Byla jsem si vědoma toho, že si členové Chaosu nesmějí ubližovat. Ale má vnitřní touha po pomstě byla až příliš velká na to, abych to respektovala. A tím, že se přidám k Chaosu zvýším šance na to, že jí najdu. A ten pakt.. obnovíme až po velmi rozumném ehm.. ehm rozhovoru. "Myslím, že s ní najdu společnou řeč. A nepředstavila se, byla vysoká a hubená, srst hrála všemi odstíny šedé, rudé oči." usmála jsem se jako největší andílek na tomhle světě. Noir se svěřil se svým příběhem. Jako malý byl unesený, díky tomu přišel o oko. Zamračila jsem se. "To se nedivím, taky bych mu to vrátila, i dvojnásob. Je mi to líto," tohle asi slyšet tak úplně nechtěl. Takhle nemají začínat příběhy vlčat, ne stvořené z krve a bolesti. Pak mi Noir navrhl, že jednou bude fajn mít mladší sestru. Rozzářily se mi očka. "To zní dobře!" Usmála jsem se a zavrtěla ocasem. Že bych pocítila záchvěvy nové rodiny? Možná, nedokázala jsem tyhle pocity nějak popsat. Byla jsem nesvá, ale celkově spokojená. Kdo ví co svět ještě přinese.
"Hmm... možná to půjde, dostat se tak plně do podvědomí, dokázala bych se dostat do dob kdy jsi byl malý. Možná spolu dáme něco dohromady," měla jsem naději. Zdál se jako rozumný a já neměla nejmenší pochybení o tom mu nevěřit. Přišel mi rozumný, až mi bylo líto, co si za svůj život musel projít. Nechtěla jsem ztrácet naději, když jsem dokázala pomoct Zeiranovi, proč ne i jemu?
Na lov se zdálo, že jsou oba vlčci nadšení a s radostí souhlasili. "Skvěle, tudíž Dail, jakožto učitelka tě tímto prohlašuji za oficiálního kouče tohoto lovu." Mrkla jsem na ni. Byla z nás očividně nejzkušenější a s Noirem už lovila. Tak bude na ni jak nás rozdělí. Podívala jsem se na svého lasičáka, který si to seděl na mé pacce.

"Snažím se spoléhat sama na sebe, odjakživa to tak u mě bylo. Hodně jsem se učila od druhých a bohužel i jedna členka Chaosu mi dala lekci. Do dnes nevím proč zrovna já," pokrčila jsem rameny a pohlédla na Dail a pak zpátky na Noira. "Byla jsem ještě hodně malá, když mě ukradla, strávila jsem s ní několik dní. Bylo to ve znamení škrcení kořeny, topení se ve vodě... a ve výsledku furt nevím, co po mě chtěla. Nakonec mě postavila před divočáka, který mi rozpáral břicho. Lekla se a zdrhla," zamumlala jsem dodatkem. "Story roku," zasmála jsem se. "Každopádně tu lekci považuji za dobrou, od té doby si dávám pozor a snažím se co nejvíc věcí zvládnout sama." Jako sluníčko. Škoda jen, že můj život by se hodil spíš do tragédie, než do komedie. Naneštěstí jsem si nemusela dlouho vybírat. Konečně se svítalo na lepší časy. Považovala jsem se za lepší vrstvu a chtěla jsem do Chaosu tak či onak. Přešlápla jsem z jedné nohy na druhou. Noir se zdál, že si také prožil své. A díky Dail se toho opravdu hodně naučil. Přece jenom to bude dobrá učitelka, když z části vychovala tak velkého vlka. "Díky, snad si k sobě časem najdeme opravdovou důvěru." Bylo fajn vědět, že se budu moct na někoho spolehnout. A Dail i Noir se zdáli více než vstřícní.
Scar byl vlk očividně mistr převleků. Málokdo ho zahlédl, ale když už muselo to stát úctyhodně za to. "Asi bys o tom nevěděla, i když můžu udělat chybu i já. Snažím se té magii nějak porozumět." O tuhle magii byla očividně nouze, neboť jsem jí ještě u nikoho nezaznamenala. Pak jsem přešoupla pohled z Dail zpátky na Noira. Ten by se velmi rád stal mým pokusným králíkem. Chtěl znát svou minulost, nezná své rodiče ani sourozence. Suše jsem polkla. To je těžký osud. Napadlo mě ihned. "Jistě, určitě na něco společně přijdeme." Snažila jsem se mu dát naději, i když nebyla úplně 100%. Potřebovala jsem ale Noira trochu více poznat. Netušila jsem, jaké má myšlenkové pochody a jakým směrem se jeho vzpomínky ubírají. Třeba budu mít ale štěstí narazit právě na TU onu vzpomínku. To by musel ale hluboce spát a já bych dala tlapku do ohně za to, že lusknutím tlapek asi neusne. Navíc zrovna začal krásný nový den. "Tak mě napadá, s Dail jsme se bavili o nějakém lovu. Takový silák jako ty by se nám určitě hodil, nepřidáš se? Nebo se klidně můžeš jen koukat, i diváci se cení. Ale to by byla škoda nevidět tě v akci." Nabídla jsem s úsměvem. "Pokud nemáš nic jiného na práci?" Mrkla jsem a při tom zavrtěla ocasem - ehm zadkem.

Něco o paktu mezi členy Chaosu už jsem věděla. I to byl jeden z mála důvodu, proč jsem k nim chtěla. Tím že budu právoplatným členem se mi už nestane, že by mě šedivka chtěla zmáčknout. Do teď jsem z ní neměla ještě úplně ideální spaní. Když jsem spala sama, vždy s jedním otevřeným okem. Při myšlence, že to někdy skončil se ve mě budila úleva. Bylo vidět, že Noor nemá problém s tím, že se tam přidám. Po dlouhé době jsem se začínala cítit možná i trochu chtěná. Každý mě odrazoval od mého rozhodnutí, ale tady ho přijímají. “Díky, chci být platnou členkou.” A někam patřit jsem toužila od útlého věku. Už to začíná být reálné. Usmála jsem se nad svou myšlenkou. “Najít ho bych přirovnala k chytání vlastního stínu. Moc dobře to nejde,” pokrčila jsem trochu zoufale rameny. Se Zeiranem se mi ho nepodařilo najít. Snad teď budu mít více štěstí. “Taky tě ráda poznávám,” dodala jsem s letmým úsměvem. Jak divné že jsem se uměla chovat k samcům tak vlídně a k vlčicím s takovým odporem. Ale za to mohla ona. Ale k Dail bych se také měla začít chovat lépe. Nezaslouží si, jak jsem se k ní chovala. Proto jsem se i na ni v rychlosti s příjemným výrazem podívala. Lasičák Frank, který se ukrýval mezi ušima slezl po tlapce dolů a sedl si na zem.
Byl zdejší, narodil se tu. Základ jsme měli společný, ale přesto každý z jiného těsta. “Ano, taky jsem odsud, narodila sem se nedaleko jedné rodině tuláků.” Odhalila jsem kousek ze své minulosti. Trochu jsem se za to styděla, nešly mi ty slova úplně přes tlamu. “Scara osobně neznám, jen z doslechu. Už jsem ho hledala s mým nejbližším přítelem, taky patří k Chaosu, ale bohužel. Snad s Dail budeme mít více štěstí.” Snažila jsem se to nějak smysluplně dát dohromady.
Zaujala ho má magie, vyslechla jsem si jeho přání. I Dail se mi nabídla, že mohu zkoušet svou magii na ni. “A-ano, vlastně.. jediný na kom jsem zkoušela svou magii byl právě Zei, který mě zavedl hluboko do minulosti. V jednom okamžiku se ti může zdát více snů naráz. Bláboly, ale naopak i vzpomínky. A když chytím podstatu nějaké vzpomínky, můžu se přes ni dostat tam, kam potřebuješ. Není moc vlků, kteří by mi důvěřovali tak, aby mě pustili do své hlavy.” pravila jsem. “Ale můžu to zkusit pokud ti to nevadí.” Řekla jsem mile a podívala se mu do tváře. Pak jsem se otočila k Dail. “Nemusí to vědět. Když jsem to zkoušela naposledy, vlk spal a netušil, že tam jsem a manipuluji s tím co vidí.” Usmála jsem se na ni. Nechtěla jsem se nějak vnutit do jejich přízně, vše mělo svůj čas. A já si jejich důvěru chtěla zasloužit tak, jak se patří.

"Nechci být slabá, už... už nechci, aby mě někdo týral. Proto chci být silnější a nenechat sebou orat." Vysvětlila jsem Dail a zamračila se. Ono to možná vypadalo, že chci trýznit i nevinné, když na to přijde. Ale i tak jsem měla nějaké zásady, ale bohužel se ztrátami se musí počítat na obou stranách. Zhluboka jsem se nadechla a usmála se. "Vlastně můžu, ale musíš spát. Pak můžu vidět, co se ti například zdá, můžu se sny manipulovat. Nebo naopak zabrouzdat do minulosti, co se ti ve skutečnosti stalo. I v útlém věku, který si třeba ani nepamatuješ." Vysvětlila jsem Dail. Tuhle magii jsem měla opravdu hodně ráda, ale chtělo to trénovat. "Jen to trénování je dost náročné, musím mít druhého vlka. Nejde to trénovat sama na sobě, i když... možná by to šlo." Přišla jsem možná na novinku měsíce. Zamyšleně jsem chvíli koukala do blba, než se mi očka rozzářily. Co kdybych dokázala měnit i své sny? Dle toho jak by se mi zlíbilo. Mohla bych se vrátit do dob, kdy jsem se i narodila. Vidět rodinu pohromadě, ale to už je tak dávno. Magie zvěda se mi taky poměrně líbila, ale já měla na tohle Franka. Tudíž pro mě by to byla zbytečnost. Přikývla jsem.
Prohlížela jsem si nového vlka. Jeho tón hlasu byl přátelský, bylo vidět že Dail nelhala, opravdu mezi sebou měli hezký vztah. Takových je očividně pramálo. Já ho znala, on mě ne. Když mi věnoval pohled svého zeleného oka, byla jsem lehce nesvá. Chybělo mu oko, ihned jsem ucítila píchnutí v mých jizvách. Netušila jsem proč. Zachvěla jsem se. Naštěstí se slova ujala Dail. "Jo, jsem Scallia, Dail jsem potkala poměrně nedávno. Scara už hledám dlouho, Dail se nabídla s pomocí." Vysvětlila jsem nakonec. Stále jsem měla averzi vůči vlčicím, ale čím déle jsem byla s Dail, bylo to jiné. Možná bude jedna z mála vlčic, se kterými jsem si sedla. "Ty jsi zdejší?" Zeptala jsem se rovnou, aby nevázla nijak konverzace.

"Nemáš ráda situace, u kterých není čas přemýšlet? Ale no tak, pak to není taková sranda." Zamyslela jsem se s úšklebkem na tváři. Není na tom právě to hezký? Že něco uděláš bez rozmyslu? Jednou někoho napadneš, kvůli tomu jaký je.. Třeba bude nesnesitelný, zlý a ty mu chceš dát přes držku, tak to uděláš. Nevymýšlíš to několik týdnů dopředu, prostě to uděláš při první příležitosti. Pak se tím už nemusíš zabývat. Jak prosté. Ale Dail byla jiná, nevyhledávala boje, což mě zaráželo. "Magie snění je zajímavá, díky ní jsem se dostala do snů Zeiranovi. Dokonce mě zavedl v tom snu i za svým otcem, velký černý vlk s odznaky a křídly. Dost děsivé," vysvětlila jsem Dail. Byla jsem touhle magii polapena o něco více, než o té s vodou. Vodu jsem měla samo o sobě ráda, ale magie snění mě dokázala zavést úplně do jiných světů. Mohla jsem nahlédnout do minulosti úplně cizích vlků. "Je to zvláštní hrabat se takhle někomu ve snech." Pokrčila jsem rameny. Tím si toho i hodně získám, navíc dotyčný ani nemusí vědět, že se mu zrovna v hlavě hrabu. Možná jsem na sebe teď něco plácla, ale byla jsem si jistá, že Dail s tím nic neudělá. Tak či onak mi může pomoci s vodou, i když ona sama vodu nemá. "Co umí zvěd?" Zeptala jsem se se zamračeným výrazem. "Necháme to, až potom co najdeme Scara, jestli nevadí?" Navrhla jsem s otázkou ohledně časového výcviku, kdy začne. Nikdy jsem neodmítla možnost něco nového se přiučit. I od takového budižkničemu.
Když jsem se zeptala, jestli tady náhodou svou alfu necítí, zmínila že jeho slabý pach tu je. A v tom kde se vzal tu se vzal další vlk. Mírně se mi naježila srst na zádech. Frank, který ležel na krku a hlava mu vyčuhovala mezi ušima se také více přikrčil, aby tak byl víc nenápadný. Cítila jsem, jak mi hrdlo trochu bublá. Nevypadá to na vlčici. Tím se mi ulevilo. Když Dail pozdravila, poměrně s veselým tónem, docvaklo mi to. Černobílý vlk s odznaky, se zeleným ramenem.. Noir, o kterém mi říkala. Věděla jsem, kdo to je. "Ahoj," řekla jsem celkem laskavým tónem. Sjela jsem vlka od hlavy až k patě. "Tak ty jsi Noir? Dail mi o tobě vyprávěla," Jako by to snad nebylo jasné, ale tak či onak jsem se chtěla ujistit. Zůstala jsem stát vedle Dail. Hrdost a pýcha, kterou jsem v sobě měla mi nedovolovala krčit se někde vzadu. Já přece jen patřila vždy dopředu. Je to větší fešák, než jak ho popisovala, hm. První myšlenka nemůže být jiná, než která zapaluje lýtka mladé vlčici.

// Přes Dračí průsmyk, Severní hory

Dail vycenila zuby a mě to dost pobavilo. "Nono, tak se hned nečerti." Zazubila jsem se. Údajně pokud šlo o její přátelé, uměla se otáčet. Otázka je.. jestli to vůbec umí. Nevěřila jsem, že někdo takový se umí vůbec prát.
Pokračovali jsme dál, pak mi udávala a nabízela v čem mi může pomoci. Noir měl nějaké problémy a kupodivu to spolu zvládly. Ale já měla přece jen v mnoha ohledech lepší vyhlídky. Měla jsem Zeiranovu školu. "Vlastním magii Snění a Vody, se sněním mi již pomáhal Zei. Možná mi pomůžeš lépe ovládnout vodu, ještě jsem s ní moc necvičila." Zeptala jsem se zvědavě. "A lov se má taky procvičovat pořád." Pokrčila jsem rameny. Technicky vzato jsem si už ani nepamatovala, kdy naposledy jsem jedla pořádné jídlo.
Došla jsem na louku, rozhlédla se. Začenichala a cítila ve vzduchu mnoho různých pachů. Vrátila jsem se zpátky k Dail. "Jsme skoro u jezera, co pachy? Nepřipomíná ti nějaký Scara?" Zeptala jsem se, přece jen Dail by měla mít jeho pachy načichané.

// Rokle, přes Ostří zrak

Bez důvodu Dail nebojuje. "Je fajn vědět, že nejsi ochotna bojovat ani za své přátelé." Nejspíš potřebovala osobní důvod k tomu, aby se dala do boje. Ale údajně přežila, ale na těle neměla ani škrábnutí, trochu mi to nesedělo. Ale mávla jsem nad tím tlapou. Dail byla skvělým zdrojem informací, ale mizerná kamarádka do budoucna. Hold budu doufat, že víc takových vlků v Chaosu není. Jinak ten název - Chaos je pěkně hloupý pro smečku dobrosrdečných vlků.
Nadále jsem vedla myšlenkové pochody. "Daén! A jsme zase u toho!" Z plných plic jsem se zasmála. A kdyby to šlo, asi bych jí teď i zatleskala. Byla to parta snobů, kteří nechtěli ani Dail vzít mezi sebe. Proto se přidala k Chaosu kde si našla i přátelé. A kromě toho měla i funkci. "Učitelka? Páni, to gratuluji. Musí v tebe mít důvěru. Takže tam máte i normální... vlčata? Čas od času?" Já už se za vlče tak nějak nepovažovala, i když papírově jím ještě pár let budu. Ale byla jsem puberťák jak se patří. "Co bys mohla naučit mě?" Zeptala jsem se jí tázavým tónem. Uměla jsem toho už hodně, v lovu jsem byla také zběhlá. Je něco, co by mi mohla i Dail předat? "Nebo si budu muset počkat, až budu právoplatnou členkou, abys mi mohla s něčím pomoci?" Zasmála jsem se. Možná dávala rady zadarmo komukoliv!

// Přes Dračí Průsmyk, Luka