Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Děkuji za skvělou akci, 3 tlapičky poprosím do magie Snění.

// Červená louka, přes Nejvyšší horu

Dostávala jsem Dail do úzkých. Zamračila jsem se, ona netušila na kterou stranu by se přidala. "Takový následovník jako ty je mi k ničemu." Řekla jsem bez ostychu a střelila po ní pohledem. Ale povzdychla jsem si a pohled zase o něco zjemnila. "Do boje se nepouštíš, proč bys mi teda měla být užitečná? Vyznáš se v čem?" Zeptala jsem se. Nezdála se mi jako rváčka. "Počkej, neodpovídej." Napadlo mě totiž něco jiného. Šrotovalo mi to v hlavě a bylo vidět, že i Frank má stejný názor. Vypadalo to, jako bychom měly stejnou mysl - stejné myšlení. Mrkla jsem na svého lasicovatého přítele, který mi seděl mezi ušima. "Proč jsi se přidala k Chaosu? Nějak mi tam podle tvých názorů nesedíš." Zeptala jsem se zvědavě. Proč mají takový slabý článek ve svých řadách? Bylo vidět, že Dail nemá moc bojového ducha.
Pokračovala jsem v cestě dál. Viděla jsem, že sníh pomalu je pryč. Noc byla v plném proudu a co nevidět nastane nový den. Zastříhala jsem ušima a podívala se na Dail. "Já doufám, že jo." Namítla jsem, snažíc se si toho Scara nějak představit.

// Přes Ostří zrak, Severní hory

Ola!

Ráda bych tímto požádala o možnost 4 charakteru. V první řadě musím přiznat, že neplánuji, nebo nemám v plánu nějaký konkrétní charakter. Ráda bych jen měla možnost ho mít. Kdyby se náhodou naskytla příležitost - velmi lákavá příležitost - pro nějaké vlče zdejších hráčů, případně klidně i pro sourozence. Chci jen říct, že to pro mě není směrodatné ho mít. Mám lepší i špatné období, tak či onak nenávidím, když mi charaktery dlouho stojí. Vždy si dopředu hodně rozmyslím, jestli to tak chci a jestli ho vůbec chci. Ale kdyby padla lákavá nabídka, ráda bych po ní třeba skočila. Tím se tady nenabízím do éteru, i když ehm ehm...
Jsem tady už přes dva roky. Myslím si, že všechny tři mé charaktery zvládám na zdejší poměry dost dobře. Scallia se začíná projevovat jako slibný občan zdejšího světa. V květnu bude mít rok a já na ni mám přes 400 herních příspěvků. Freki - věrný dobrák Freki je tu přes dva roky a má něco přes 300. A dále Solari - ke které jsem přišla jako slepý k houslím, ale musím říct že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutích. I když jsem si myslela, jak nebudu kdo ví jak stíhat. Díky Solči jsem poznala další skvělou rodinu! Je to charakter, který se povětšinu hry zasekává v hrách. Často mi stojí, bohužel, nebo bohudík? Mám jí zhruba půl roku a i přes to, že s ní úplně nefretkuji má přes 100 postů. Je fakt, že si jede to své tempo.
Tudíž děkuji za zvážení mé žádosti - ne-žádosti. Jak jsem psala, nehodlám ho nejspíš využít hned, záleží na nabídce.
- Tudíž žádám asi o 4 charakter normální (pokud to zahrnuje vlče jakože třeba zdejších vlků, případně sourozenců) Děkuji!

Schváleno, gratulujeme!

Nebyla jsem zrozena na život obyčejného vlka. Cítila jsem někde uvnitř mě, že chci něco víc. Naneštěstí mě Dail, i když krkolomně, ale přece podporuje. Hrdě jsem se usmála, měla jsem první následnici. "Otázka však pramení, jestli jsi ochotna mít i podobné cíle jako já. Co když budu jednou v potyčce s tou Liss? Na jakou stranu se přidáš?" Očekávala jsem od následovníků to, že půjdou v mých stopách do boje. Ať má ten boj jakýkoliv význam. Nemusí mít ani záminku, ale někdo kdo váhá nemůže být mých řadách přece.
I když jsem vlčice neměla úplně v lásce, Dail byla jiná. Nestranná, v ničem neodporovala a nevypadala ani že je krvelačná bestie. "To se uvidí," mrkla jsem. Musela jsem ale uznat, že se dostala přes ten chabý práh, mezi přátelstvím a nenávistí. Možná se mi bude ještě někdy hodit!
Mrkla jsem na Franka, pak zpátky na Dail. "Myslím, že je na čase vydat se hledat Scara, jdeš?" Zeptala jsem se. V jednu chvíli vypadalo, že už by se ráda pohnula z místa. To i já, chtěla jsem ho najít co možná nejdříve, aby se ledy hnuly. Otočila jsem se na ni a počkala, jestli mě bude doprovázet. Pak jsem se pomalým krokem vydala vstříc malému ostrůvku.

// Přes Nejvyšší horu, Rokle

Téma ohledně Liss jsem nechala plavat. Nechtěla jsem se o té sebejisté frndě bavit už ani minutu! Nezasloužila si mít takovou pozornost, proto jsem byla ráda, že to Dail i hezky ukončila.
Pozvedla jsem hlavu, Dail právě nabídla, že mi pomůže najít Scara. Jedna dobrá otázka, znala jsem jméno alfy. A druhá? Aspoň Dail ho pozná a já nebudu muset tak hádat, jestli to je on, nebo někdo jiný. "To zní dobře," přikývla jsem. Sice jsem neměla zrovna radost z toho, že mě doprovází vlčice. Měla jsem k nim skeptický názor. Nevěřila jsem jim, ale když z toho káplo něco pro mě... jen směle do toho. "Být tulákem si může zvolit každý vlk, je to cesta osamění, na které bude vlk vždycky sám." Řekla jsem trochu otráveně. "Může si sehnat partnera, kámošku, nebo někoho kdo se s ním bude toulat. Ale v hlavní roli je ten vlk vždy a bude vždy sám." Řekla jsem. "A já taková být nechci, chci něco dokázat. Chci, aby mě jednou vlci následovali." Hrdě jsem pozvedla hlavu. Měla jsem o sobě víceméně vysoké mínění, o tom žádná. Ale věřila jsem si už v takovém útlém věku, jaké to bude za pár let? Možná budu nesnesitelná kráva, nebo naopak ďábelská mrcha. Olízla jsem si nos. "A i když to nevypadá, mám ráda společnost vlků, vlčic ani tak ne, ale ty mi nevadíš." Jaká poklona.

Jméno vlka: Solari
Počet postů: 4
Postavení: sigma
Povýšení: ---
Funkce: ---
Aktivita pro smečku: x
Krátké shrnutí (i rychlohry): Solari narazila na Nica (mám pech na spoluhráče), bohužel se jejich cesty nějak rozdělili. Solari je momentálně v lese alf s nejlepší maminkou pod sluncem. Se Solf se chtějí vydat na výlet do Zlatého lesa (huh, třeba tam konečně dojde! :D)
Questy: ---

Jméno vlka: Freki
Počet postů: 2 (a víš kdo za to může lenochu)
Postavení: Delta
Povýšení: x
Funkce: Ochranář
Aktivita pro smečku:
Krátké shrnutí (i rychlohry): Freki narazil na Liss, která ho povýšila. Předali si pár info a pak si šel opékat špeky jinam. :D
Questy: x

Zamračila jsem se. "Na ostatní? Pch.. ani ne." Řekla jsem sobecky. "Kdo žije pod velením někoho takového, bude to pro něj jen vysvobození z pekla." Nakrčila jsem nos. Měla jsem svou pravdu a já jako taková rozhodně neměla v plánu ustupovat. Záleželo mi na sobě a na mých blízkých. "Ta alfa má i vlčata, potkala jsem jednoho, Tebetha. A víš co? Strávila s nimi asi minutu života, jinak o ně ani nezavadila pohledem." Řekla jsem zamračeně. "Někdo takový, komu nezáleží ani na vlastních vlčatech, má záležet na smečce? Nesmysl." Řekla jsem honosným hlasem. Doufala jsem, že tolik faktů bude Dail stačit k tomu, abych jí ukázala můj pohled na svět. Byla jsem pomstychtivá mrška, ale... kdo v dnešní době nebyl? Stačilo jen nabrat zkušenosti, oškubat Wua o jeho schopnosti a můžu vyrazit za svou pomstou.
Když potkám alfu Chaosu, mám ho od Dail pozdravovat. Přikývla jsem, zvláštní kdo ví kdy ho naposledy viděla. Neměla ovšem žádné velké plány. "Hm.. kdo ví, nejspíš se vydáme k tomu jezeru, někde ta alfa být musí. Myslím, že si s ním musím promluvit." Zakřenila jsem se. Tlapkou jsem si hrábla do země. "Jinak nic, co by měl mít tulák za práci? Nic moc.." Pokrčila jsem rameny. Frank se poškrábal za uchem, přičemž o sobě neustále dával najevo, že je tady s námi.

Dail věděla, o kom zrovna mluvím. Alfa, která na mě neudělala dojem a spíše mi znechutila pohled na pravé smečky. Byla to Liss. "Milá? Přátelská?" Spadla mi čelist. "To teda rozhodně nebyla, toužila jsem se do nějaké smečky podívat. A tak mě tam můj přítel vzal, místo toho na nás jen prskala. Nedozvěděla jsem se nic." Zamumlala jsem. "Až tam půjdu po druhé celé to tam zničím." Prskla jsem potichu a podívala se na chvíli do strany. Měla jsem podivuhodné choutky, každopádně zároveň jsem měla paměť jako slon. Věděla jsem, kdo mě kdy zklamal a kdo naopak potěšil. A ti, co mi jako malé ublížili, těm to v budoucnu hodlám vrátit dvojnásobně.
Přešlápla jsem se z jedné tlapky na druhou, konečně se zase zastavila před vlčicí. "Přesně tak," hlesla jsem. Na rodiče nedám nikdy dopustit. Takový je vlčí zákon. Co se sourozenců týče, měla jsem na ně mlhavé vzpomínky. Věděla jsem, že mám sestru Mielei a pak nějakého bratra, co se pojmenoval Nico. Barvy jsem měla už v mlze, taky jsem je naposledy viděla jako batole. Nejspíš bych je ani nepoznala, kdybych je potkala. Kdo ví.
Dail mi popsala vlka, kterého považovala za svého mladšího bratra. "Díky, popis se hodí vždy." Zamyslela jsem se. Černobílý se zelenými odznaky? Možná to bude fešák. Zamyslela jsem se. Sice to nebyly úplně moje typické barvy, ale už ta zelená zněla dost exoticky. "Co máš teď v plánu?" Vyzvídala jsem dál. Bylo mi jasné, že nemůžu zůstat u rozhovoru u vlka, který se tu z čista jasna ani nemá jak dostat.

Držela mi palce, i když ve skutečnosti ani nemusela - věděla jsem že to dokážu. Každopádně mi to polichotilo, to jsem rozhodně nemohla popřít.
Ptala se na jméno alfy, která byla tak nechutně drzá. Zamyslela jsem se, ale nemohla jsem na to přijít, nejspíš se mi ani nepředstavila. Pokrčila jsem rameny. "Nevím, jak se jmenuje, je taková hnědá s červeným šátkem. Žije v nedalekém lese. A co hůř, je to vlastně naše sousedka." Prskla jsem nepříjemně. Už to byl jeden z důvodů, proč jsem na malém ostrově nechtěla se moc dlouho zdržovat. Při pomyšlení, že jí potkám znova, tak bych za sebe neručila. I když měla hodně na vrch, já se starších nikdy nebála. Vlčice se zajímala o mou rodinu, překvapeně jsem k ní nastražila ucho. "O opuštění rodiny jsem nic neříkala," řekla jsem jednohlasně. "Jsou to tuláci, nebudu jim brát iluze o jejich životě. Ale já chci.. chci něco víc, nechci být jen obyčejná tulačka." Řekla jsem a doufala, že mě tímhle pochopí. "Rodiče můžu navštívit kdykoliv si zamanu. Myslím, že smečka s tím nemá nic společného." Nikde jsem se přece neupsala, že s nimi budu pořád. A o to víc... se mi trochu zastesklo při pomyšlení, kdy naposledy jsem třeba viděla mámu, nebo tátu. Už to byla docela dlouhá doba. Hodlám to napravit, časem. Za chvíli tu bude jaro. Projelo mi hlavou.
Co se týkalo jejího bratra, byl podobný jako Dail. Přikývla jsem, ale hodně rád se toulá, takže u jezera nejspíš nebude. "Třeba na něj někdy narazím," usmála jsem se. Docela by mě zajímalo, jací jsou další členové Chaosu. A jestli šedivka je jediná, která má v oblibě takhle trýznit okolí.

Bohem se nemohu jen tak stát. Trochu mě to ranilo, to ne že ne. Ale i tak jsem měla v plánu stát se mocnou členkou zdejšího světa. "Nevadí, najdu si jiný způsob." Řekla jsem, jako by to snad nebylo jasné. Olízla jsem si suchý nos.
Pak jsem začala vysvětlovat a překvapeně říkat, že bych se ráda stala členem Chaosu. Zdálo se, že Dail to na jednu stranu překvapilo, na druhou s tím byla svým způsobem smířená. Zastříhala jsem ušima. Na členku Chaosu mi přišla velmi vlídná. "Když jsem byla malá, chtěla jsem se stát členkou normální smečky. Snila jsem o smečce v horách, ale..." Spolkla jsem přebytečné sliny. "Pak jsem navštívila smečku vedle nás, údajně je to normální smečka, a je taková jak má být. Ale po tom co jsem poznala tak arogantní alfu se mi smečky zhnusily. Neudělala na mě žádná jiná takový dojem. Povýšenectví, ze kterého mi bylo i v tak ranném věku zle." Odplivla jsem si kousek vedle. "Zeiran mě naučil osamostatnit se, přežít ve světě sama. A ukázal mi, v čem má Chaos výhodu a vím, že je to pro mě." Řekla jsem hrdě.
Pak přiznala, že zná i Zeirana. A že tam má nevlastního bratra, který se jmenuje Noir. "Noir?" Zopakovala jsem jméno, zajímavé a krátké jméno. "Třeba se s ním v rámci seznámení někdy potkám." Pokrčila jsem rameny. Přece jenom pokud je to její nevlastní bratr, možná bude podobně přívětivý a přehnaně přátelský jako ona. Možná by stál za hřích si s ním trochu pohrát.
Alfa se může zdržovat na celém území. "Tak to bych měla své pátrání začít u Křišťálového jezera. Zeiran mě před pár hodinami opustil, nevím kam šel. Hold.. na vlky asi není úplně spoleh, ale nejspíš měl něco lepšího na práci." Zamyslela jsem se. Bylo mi líto, že mě k alfě nedoprovodí, když mi to na jednu stranu slíbil. Na druhou jsem byla samostatná jednotka a jen tak něčeho se nezaleknu. "Třeba se seznámím s více členy, ten tvůj Noir se zdržuje taky někde u jezera? Nebo je svým pánem?" Zeptala jsem se zvědavě.

Trochu jsem se zarazila a pohlédla znova do světlých očí Dail. "Bohové?" Optala jsem se, ne že bych to slovo slyšela poprvé. Už mi něco takového naznačoval Zeiran. Ale nedokázala jsem se tomu natolik věnovat, abych zjistila co to vlastně znamená. "Bůh je nějaký mocný vlk? Když se naučím používat pořádně své magie, můžu být taky bůh?" Zeptala jsem se Dail, trochu mi to šrotovalo v hlavě. Ale byla jsem inteligentní vlčice, která chtěla být soběstačná. A mít před jménem slovo božská - božská Scallia, to zní fakt cool.
Co se týkalo smeček, měla jsem dost skeptický pohled. Dost z nich mě už z vyprávění zklamalo, dřív jsem chtěla do smečky v horách. Čas mi ale ukázal, že mé místo je možná někde jinde. Každopádně jsem chvíli mlčela a nechala ještě prostor Dail, aby pokračovala. Byla členkou chaosu. Toho Chaosu. Naštelovala jsem uši a pořádně se postavila. "Ty patříš k Chaosu?" Opakovala jsem trochu překvapeně. "V té smečce žije i můj nejlepší přítel." Vysvětlila jsem barevné vlčici. "Vím, že ve smečce žije spousta zlých vlků, ale jsou mezi nimi i výjimky. Chci se přidat k nim. Věřím, že je to smečka i pro mě. V té smečce je pakt, že si členové neubližují. Což... by se mi na jednu stranu hodilo." Zastříhala jsem ušima. Tím jsem mířila na šedivou, která mě jako malá dost týrala. "Dřív jsem chtěla normální smečku, ale čím jsem starší, tím to vidím jinak. Zrodila jsem se pro Chaos." Řekla jsem rozhodnutým hlasem a při tom lehce přimhouřila oči. "Zeiran už o mně alfě řekl, na nějakém srazu. Ví o mé existenci, ale ještě jsem neměla příležitost se s ním setkat." Řekla jsem a zamyslela se. Tím jsem se dostávala k další otázce. "Kde bych ho mohla najít?" Frank si založil tlapky na prsou, jeho výraz byl až roztomile vražedný.

"Je hrozně zajímavé, že skoro všechny události jsou tady typu - musíš pomoct jinak zničí tento svět. To už je tak zastaralý!" Povzdychla jsem si. Sice mě asi považovala ještě za vlče, ale už byla mnohem dál! Rostla jsem, každým dnem sílila. No považovala jsem se už za slečnu, se kterou za chvíli začnou cloumat hormony! No, zatím jsem ale asi nepotkala vlka, který by mi zamotal mou malou hlavu. Náhrdelník nebyl od Wua, ale za to, že pomohla nějakým ptákům. Tak... teď už nerozumím ničemu, to ptáci nosí náhrdelníky? Podívala jsem se na Franka, který na ptáky spíše útočil. Zamrkala jsem a vrátila se zpátky.
Naše hra byla v plném proudu. Byla ve smečce, čímž si ihned přilákala mou pozornost. "Zatím ne, ale pracuji na tom." Zazubila jsem se. Můj velký sen se splní. Ač... ten původní se rozpadl do úplného detailu. Zamyslela jsem se. Neztrácela jsem ale hlavu, byla jsem odhodlaná pro to udělat opravdu vše. Následovala další otázka, chvíli jsem se zamýšlela. "Jaká je tvá smečka?" Nadhodila jsem, seskočila jsem ze skalnaté římsy a rozhodla se vlčici, jménem Dail, obejít. Pořádně jsem si jí prohlédla. Byla větší než já, co se týkalo výšky. I když můj růst se pomalu a jistě zastavoval a dostavovala se mohutnost. Ta mi chybět rozhodně nebude. Když jsem obcházela skálu po druhé, Frank mi skočil za uši, tam kam patřil.

"Myslím, že by to nebyl tvůj problém, když jim to ničilo jejich svět." Pokrčila jsem lhostejně rameny. Podobně i já jsem měla ale v hlavě stále obrázky něčeho... čeho jsem nerozuměla. Viděla jsem podivné budovy, vlky, kteří byli podivně oblečení. Uměli šermovat, mluvili a pili zajímavé jídla. A to všechno mám někde v hlavě... Mám bujnou fantazii? Ale jak mi pouhý sen mohl udělat jizvy? Že bych se také namočila do nějaké takové neplechy? Proč tedy mé vzpomínky nejsou skutečné a já si je nepamatuji? Nedávalo mi to moc velký smysl. Povzdychla jsem si.
Frank byl výjimečný a očividně i Dail mistra Wu znala. Přikývla jsem. "Ten náhrdelník máš od něj?" Zeptala jsem se a při tom čumákem kývla směrem k houpajícímu se náhrdelníku na jejím krku. Vypadal zajímavě, ale ta barva by ke mě nešla.
Přikývla jsem. "Jo, narodila." Mlaskla jsem, ale nebrala jsem to jako něco víc. Spíš mi to přišla jako výhoda i nevýhoda zároveň. Má sestru ale tu už dlouhou dobu nepotkala. Nepoložila další otázku, takže jsem pokračovala já. Nechtěla jsem nechávat moc prostoru na přemýšlení. "Žiješ ve smečce?" Naklonila jsem hlavu na stranu. Přišla mi pohublá, zanedbaná. Jen těžko uvěřitelné, že by v nějaké zdejší žila. I když netušila jsem, jaké životní poměry mají. Možná jsou stejně chabé, jako zbytek tohohle světa.

"Tak to je pěkně trapný!" Povytáhla jsem pysky dopředu a dívala se chvíli do strany. Pohled spíše zkřivený, než-li upřímný. Ale... proměnit se mořské koníky? Ale no tak! Jak to vůbec může vypadat? Co to vůbec je? Nemohla jsem přece ze sebe dělat úplně hloupou. Toužila jsem být spíše chytrá, tudíž jsem musela nasadit poker face.
Dail chtěla vědět v čem je zvláštní Frank. Podívala jsem se na malého lasičáka, ale ten nepouštěl z vlčice oči. Očividně se mu nelíbila, i když zatím nevypadala nijak nebezpečně. Kromě toho, že mě stále měla za malé vlče. Což mi šlo proti srsti. "Dal mi ho Wu, když jsem byla malá, je to něco jako má druhá půlka. Frank je rodina." Vysvětlila jsem vlčici, která očividně o tomhle nic nevěděla. Že vlk může mít citovou vazbu i k někomu jinému a ne jen k vlku. Vděčně jsem se na svého přítele podívala. Považovala jsem ho za pro mě nejbližšího. S nikým jiným jsem netrávila tolik času.
Vlčice sklouzla do mé hry a začala poslušně odpovídat. Slušnost šla stranou, nebrala jsem to moc vážně. Nějaké těší mě šlo mimo. Žije tu už roky, takže pochází údajně odsud. "Nedaleko jsem se narodila," řekla jsem neutrálně. "Máš nějakou rodinu?" Střelila jsem hned další otázkou, aby tam nebylo moc prostoru na to se ptát z cesty. Trochu jsem si poposedla.

Zakřenila jsem se, měla jsem ráda mít navrch. A slyšela jsem ze slov obdiv, ač nebylo o co stát. Zrovna v počtu zranění jsem vyhrávat nechtěla, ale... každé vítězství se počítá, nebo ne? "Jak přežije mořský koník na suchu? Nebo ty pod vodou? Umíš dýchat pod vodou?" Zamyslela jsem se. Já měla k vodě blízko, ba taky ne, byla to má vrozená magie. Ale o tomhle jsem neměla ani tušení. Sice jsem ještě neměla tolik zkušeností co se vody týče a plavecké schopnosti budu muset ještě dopilovat. Ale od toho přichází léto, nebo ne? Až sem přijde, budu moct trénovat a být zase o něco šikovnější.
Zamračila jsem se, vždyť za chvíli oslavím rok! Asi... Neměla jsem moc tušení o orientaci času. Frank si zkřížil tlapky na prsou. "To je Frank a ne obyčejná lasice." Nafučeně jsem zvedla nos. Co se rodičů týče, stále se vyptávala, chtěla mě snad k nim vrátit? Pche, kdybych chtěla z fleku si je umím najít i sama. Ale já věděla, že jsem byla stvořená pro něco víc, než jen pro život obyčejného tuláka. Nechtěla jsem zabít čas tím, že se budu poflakovat.... tak jako teď. "Možná." Nadhodila jsem neutrálně. Každopádně vlčice naneštěstí pochopila, že mám k ní očividnou nedůvěru. "Otázku za otázku, bereš?" Zeptala jsem se. "Je to něco jako hra, musíš odpovídat pravdivě a nesmíš nad odpovědí dlouho přemýšlet." Vysvětlila jsem pravidla a zůstávala i nadále sedět. "Začnu, jsem Scallia. Odkud jsi ty?" Zeptala jsem se, tohle bude rychlá hra, přestřelka slov, v tom jsem byla dobrá!