Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Chvíli jsem se radovala ze svého vítězství. Zeiran měl však co se boje týče víc zkušeností než já. Přesto mi v hlavě svítily záblesky z minulosti. Z míst, o kterých jsem neměla ani ponětí. Jen záblesky. Byla jsem opět na zemi já, tentokrát tělo ve vodě a hlava na souši. Cítila jsem mohutnou tlapu na svých lopatkách, které mě rozhodně nechtěly pustit. "To víš, nejsi jediný kdo se sebevzdělává a dělá pokroky." Zabručela jsem. Při té příležitosti jsem nechala vodu udělat velkou vlnu. Ta narazila do boku Zeirana. Neměla ho úplně povalit, ale znejistit. Vyskočila jsem v tu chvíli na zadní a snažila se celá se převrátit i se Zeiranem.
Díky voda tak ztratil na pár sekund koordinaci a já toho mohla plně využít. Pleskla jsem zády do vody a ponořila se. Zase volná. Škoda jen, že jediné co mohu pořádně používat je voda. S magií země jsem měla ještě problémy. Zároveň mi to s ní moc nešlo, jako bych měla nějaký blok. A o těch vidinách a léčení dvěma různými způsoby jsem raději pomlčela. Zkrátka si mě přitahovaly podivné magie. Wu měl divný smysl pro humor, ale rozhodně jsem na tom teď byla líp, než Zeiran. Ten už se vrátil do své podoby a tak bude těžkým protivníkem. Postavila jsem se na nohy a hledala, kde skončil.

Jestli se bude měnit podle nálady, tak to potěš koště. To už ani tu vlčici nebude potřebovat. Vystačí si sám. Zavrtěla jsem hlavou pobaveně. "Jestli to zvládneš, smeknu svůj neexistující klobouk." Zamyslela jsem se. Poznala bych ho i v jiné podobě? Přemýšlela jsem nad tím. Znala jsem ho odjakživa, byl mi blízký jako nikdo jiný. Znala jsem veškeré jeho gesta, ale nedokázala jsem odhadnout jeho chování. Aspoň ne do dostatečné míry. A to co se stalo nedávno byl možná jen náznak toho, jak krutý uměl být.
Z mého posměšného tranzujícího myšlení mě najednou něco povalilo. Nestačila jsem udělat nic, jen to že jsem ležela na zádech na zemi s tlapkami nahoru. "C-co!?" Než jsem se stačila vzpamatovat, slyšela jsem jen, jak tělo spadlo do jezera. Uši jsem stála do stran a převalila se na bok. Byl tu rozpláclý jako nějaký playboy. "S tím ti můžu pomoc," řekla jsem posměšně a ihned se vyškrábala na tlapky a skočila do vody za ním. Ve snaze ho aspoň trochu potrápit. I já už měla nějakou tu sílu a i ostatní schopnosti se mi díky Mistrovi zlepšily. Možná už budu trochu soupeř, který by mu mohl něco málo provést. I když jsem na něj neútočila opravdově. Šlo spíše jen o takové hašteření. Nejspíš bych ani nebyla schopná mu jakkoli ublížit. Skočila jsem po něm, snažíc se zůstat nahoře. Měla jsem výhodu, jeho magie byla totiž na mé straně - i když to tak možná nevypadalo.

"Až pako," zamrkala jsem a položila si tlapku na hruď. "A jak bys zamaskoval vlastní pach a hlas?" Zamyslela jsem se, možná ta magie nemusela být zcela užitečná. Přesto... možná když na tom zapracuje, zvládl by to. Očividně to byla ale magie, se kterou není radno si zahrávat. Každopádně přijít na kloub tomu určitě přijde. Bylo zvláštní, že si ho přivlastnila právě taková magie. Přece jen Zeiran byl dělaný spíše na boj, nikoliv na nějaké hašteření v pozadí. Ale i tohle měl nejspíš zapotřebí.
Zvedla jsem nos. "Brát ti tu iluzi nebudu," řekla jsem mírně odtažitě. Kdo ví, co se mu honilo hlavou, ale rozhodně to nebylo nic příjemného. Občas jsem byla fakt ráda, že jsem neměla žádnou magii, díky které bych se dotyčným hrabala v hlavě. Kdyby se někdo napojil na tu moji, viděl by jen jeden obří chaos, ve kterém jsem plavala.
Snažil se očividně tu magii nějak zkrotit, ale moc mu to nešlo. Vyprskla jsem smíchy. "Zatím ti to jde velmi dobře," zavrtěla jsem se. "Abys tahle magie na tebe nebyla moc velký sousto," z takovou z něho budu mít vážně za chvíli úplnou srandu. Neustálý výraz a rozumy z něj stále jen sršely. Tohle bylo příjemné zpestření, které možná i to napětí trochu povolilo. Myslím, že svůj odchod ještě na chvíli odložím, byla jsem velmi zvědavá, co z něj ještě vypadne.

Bylo to zvláštní, jak měnil barvu. Vůbec to k němu nesedělo, přece jen jsem ho znala jinak. Takhle to byl velký nezvyk. "Chtěl bys vypadat, jako nějaký zdejší pako?" Naklonila jsem hlavu a musela se nad tím usmát. Měl by to tedy začít ovládat, při pomyšlení, že se bude takhle měnit to bylo... dost zavádějící. Takhle by se přede mnou mohl už i ukrývat. A přijít o dobrého přítele bolelo vždy. I když jsme se občas nepohodly. Přesto jsem mu chtěla pomoc, kdo ví kde se to ve mě bralo.
Chtěl něco vyzkoušet, ale nešlo to nejspíš podle plánu. Udělala jsem krok zpátky a nadále sledovala jeho srst. Docela mě to fascinovalo. A vlk se nejspíš cítil dobře, když měl nějakého diváka. Zmínil, že na takovou srst nikoho ani nesbalí. "Láska je slabost, nebo ne?" Pokrčila jsem rameny. K čemu je post nejsilnějšího vlka, když bude mít slabinu? Tady něco nehrálo. Ale nechtěla jsem znova narážet na oné téma, které nás před nějakou dobou rozeštvalo. A já z toho nemohla dlouho spát. Zdá se, že mu Wu dal dobré prokletí, takhle ho aspoň každý pozná, bude barevný jak nějaký papoušek. "Ale mohlo to dopadnout hůř, není to špatný. Třeba to nebude trvalé jako.." Polkla jsem. "Nebude to trvalé," pokrčila jsem rameny a posadila se. "Aspoň máš na čem zapracovat." Co víc si přát, než to aby mohl mít další seberozvoj?

Slyšela jsem hlas, naklonila jsem tím směrem ucho. Nakonec i celou hlavu, abych si Zeirana změřila pohledem. Zdálo se, že měl v hlase nadšení, což mě celkem udivilo. Jako vážně? Otázka, která mě však donutila se k němu otočit. Ukazoval mi svou druhou stranu těla, byla jiná než jakou jsem jí znala. Nic jsem ale neříkala, přesto tělo samo přišlo až k němu. Tlapkou jsem mu šáhla na podivně zbarvenou srst. Která se i v místech zbarvovala do úplně jiných odstínů. Byla jsem fascinovaná, že jsem na něj musela neustále tlapku pokládat. Naklonila jsem hlavu na stranu a chvíli jen sledovala odstíny.
Údajně byl nedávno u Wua. Wu měl nejspíš dobrou náladu, neboť i mi něco daroval. Naneštěstí mi mou srst nechal na pokoji. Měla jsem jí ráda takovou, jakou jí mám. Je to vzpomínka na Scalliu, která už tady dávno není. Scallia z minulosti, bylo by mi líto, kdyby mi načmáral něco jiného. Obešla jsem si ho na druhou stranu, ale na té to tak neměl. "Wu měl asi dobrou náladu," konstatovala jsem. Na druhé straně jsem se o něj jen otřela a prolezla pod krkem zase na tu druhou barevnou. "Máš představu, k čemu to je?" Zeptala jsem se, přece jen drobná zvědavost tam byla.

Opeřenec se zdál, že je velmi naštvaný z malé spršky v tomto krásném počasí. Až sem ho slyšela vřískat. Podívala jsem se směrem k jezeru a pak po pláni v okolí. Je tu spousta pachů, Scar tu nejspíš ještě je. Napadlo mě.
Dívala jsem se všude jinde, než na Zeirana. Byli jsme jako dvě děti na pískovišti, nejspíš. Seskočila jsem se stromu na druhou stranu u Zeirana. A také zamířila k jezeru. Už nás dělilo jen pár metrů. Ale přesto jsem k němu nechtěla chodit já. Když jdu jen tak náhodou kolem, že jo.
Přistoupila jsem k jezeru a sledovala svůj odraz v jezeru. Hmm.. Zabručela jsem. Položila jsem jednu tlapu do vody a dívala se na ty kroužky kolem, co se tvořily kolem. Vypadalo to kouzelně, chápala jsem, proč si mě přivlastnila zrovna tuhle magii. Neměla jsem nejmenší chuť cokoliv říkat, ale už jsem nebyla naštvaná. Aspoň něco, se ve mě hnulo. Mohla jsem tu stát a nic neříkat. A nijak mi to nevadilo. Možná bude čas zase jít. Napadlo mě. Přece jen jsem měla v hlavě plán o vlastním domově. Nějaký úkryt by se hodil, jen ho najít. A tady ho očividně nenajdu. Ale když tu podivnou atmosféru tady jsem chtěla nějak přeseknout. Ale hrdost mi nedovolovala udělat další první krok. Asi.

Frank se zase koupal, jeho vyhrožování nebylo úplně efektivní. Ale koupel mu jen prospěje, v poslední době tu svojí hygienu lehce zanedbával. Teprve až když jsem slyšela šplouchnutí jsem zvedla hlavu. Viděla jsem, že něco spadlo do jezera a snaží se do dostat zpátky na souš. Vedle sebe jsem měla strom, který mi kryl výhled na Zeirana, který se očividně bavil trápením mého milovaného společníka. Chvíli jsem Franka nechala potrápit. Přece jen to byla jeho smůla, že se tam vydal. Tak ať si teď ve vodě zamaká. V průlivu plavat sám nechtěl, tady nebyla zase taková hloubka a rozhodně ne vlny, které by ho odnesly. Vyčkala jsem, než se ke mě vrátil.
Mlaskla jsem a zvedla hlavu. Snažila jsem se vidět, ale přes ten velký strom, který se nahýbal nad jezero jsem vlka s jeho opeřencem neviděla. Mrknout se můžu, projelo mi hlavou. Třeba by mi milost pán chtěl něco říct, od srdce. Zvedla jsem se a vyskočila na kmen stromu. Na něm jsem i nadále zůstala stát. Zeiran nebyl daleko, mohla jsem ho proto vidět zřetelně. Zvedla jsem jen hlavu s neutrálním výrazem. Ani radost, ani smutek. Frank zůstal někde v pozadí, očividně dotčen. Otočila jsem se na něj a mával křídly jako urvaný. Také straku jsem pokryla studenou sprchou, vlnou z jezera. Aby jí to nebylo líto. Olízla jsem si nos a sedla si.

// Severní hory, přes Dračí Průsmyk

Šla jsem dál, hlavou těsně nad zemí jsem vyhledávala něco, co by mě mohlo ohrozit. Bohužel jak na potvoru jsem nepotkala ani zajíce. Ani nic podobného. Ale přesto jsem cítila pach, který se mi vryl až do hlavy. To ne.. Jelikož jsem ho ucítila já, ucítí ho určitě i on. Nebyla jsem na tohle připravená. Po tolika hodinách utápění se v depresi a dávání se dohromady to prožiju ještě jednou a možná i hůř? Ne, to nedovolím. Zvedla jsem hlavu a zadívala se na jezero. Nehodlala jsem se nijak otáčet, abych nevypadala, že po něm pátrám. Jen se napiju a půjdu dál. Rozhodla jsem se. Chtěla jsem se držet někde u strany, tak jsem to i udělala.
Došla jsem ke břehu a tam si lehla. Přední tlapky jsem měla namočené a napila se. Frank seskočil ze hřbetu a zamířil bůh ví kam. Nesledovala jsem ho, ten parchant přestal poslouchat už dávno. Frank se proplétal ve stéblech vysoké trávy. Až najednou objevil černomodrého vlka. Vystrčil hlavu a hleděl na něj velmi nepříjemným pohledem. Ukázal na něj tlapkou a pak si tím samým prstem přejel po krku. Nakonec založil tlapky na prsou a nepřestával ho propalovat pohledem, jak roztomilé. O tom jsem ale já neměla ani tušení, chtěla jsem se spíše propadnout někde do vnitrozemí, aby o mně nikdo nevěděl.

// Ostří zrak

Jakmile mé já uvítali zdejší hory, ihned ta nervozita ze mě spadla. Ani jsem se neotočila a raději polkla suché sliny. Nechtěla jsem nechat proplouvat emoce mým tělem. Nehodlala jsem to ani dělat. Potřebovala jsem se trochu více vzchopit a neukazovat tak svou zraněnou stránku. Která byla teď celkem na kusy. Zastříhala jsem ušima a zaposlouchala se do zvuků hor. Hledala jsem v nich něco, co by mi říkalo jak moc nebezpečí mi hrozí. Nejraději bych se rozběhla do chřtánu medvěda, nebo nějaké smečky pum. Abych si vyzkoušela jaké to je mít sílu.
Heh, jak povrchní. Zavrtěla jsem hlavou a protočila očima. Ne, já byla něco víc, já netoužila si dokazovat, jak moc dobrá jsem. Já věděla, že dobrá jsem. Ba ne, nejlepší. Stačí se ohlédnout, co jsem už všechno dokázala. Otočila jsem hlavou a za mnou byli jen skály, konečně to vypadalo, že jsem aspoň místy trochu spokojená.

// Křišťálové jezero, přes Dračí průsmyk

// Nejvyšší hora, přes Rokli

V poslední době se s tím mým cestováním roztrhl pytel. Ano, dlouho jsem byla tulák, ale teď když jsem byla právoplatná členka Chaosu, jako bych chtěla roznášet svůj pach po okolí. Nedokázala jsem ale ze sebe vyčuchat, jak moc silný už teď je. Zatím asi nic moc, i když kdo ví. Možná bych někoho mohla tím jen zastrašit, nebo ho aspoň trochu poškádlit. Přece jen někteří to viděli jako nějakou nemoc. Což je dost povrchní.
A při tom jsem byla tak milá! Zavrtěla jsem hlavou, dostala jsem se na louku, kterou jsem neměla odjakživa ráda. Tady se to pojí se spousty vzpomínek, které jsem nechtěla sentimentálně vytahovat. A tak jsem se dívala přímo. Nechtěla jsem koukat ani do stran, z každé strany jsem cítila, že na mě nějaká taková vzpomínka útočí. A to jsem teď neměla chuť řešit.

// Severní hory

// Sněžné tesáky, přes Červenou louku

Při přemýšlení na Wua si přede mnou razil cestu portál. Nebo já narazila na něj? Už ani nevím, okolí jsem nijak nevnímala. Byla jsem zahleděná do vlastních myšlenek a utvářela si tak své vlastní iluze o životě. Snílek, který nikdy nedorazí napovrch, to co se stane jen v mé hlavě, ale ne na povrchu. I takové dny jsem měla a dnešek byl očividně onen vyjímečným dnem.
Zívla jsem zhluboka, objevila jsem se na rudé louce. Žilo to tady pachy, které jasně říkali, jak je tohle území frekventované. S lehce nakrčeným nosem jsem pokračovala dál. Chtěla jsem najít nějakou skulinu v tomto světě. Něco, co by mi řeklo jak moc tahle země potřebuje některé idioty. Kéž by se tady prohnala nějaká zlá moc a odnesla všechny suchary na světě.
Zavrtěla jsem hlavou, příjemná myšlenka. Někteří tady byli opravdu zbyteční a někteří možná jen nedostali šanci. Vzdychla jsem, když jsem procházela kolem nejvyšší hory. Mrkla jsem na vrchol, ale byl schován v oparu mlze. A tak jsem šla dál, tady se ještě nezastavím.

// Ostří zrak, přes Rokli

// Průliv, přes Mlžné pláně

Vylezla jsem na břeh a oklepala se. Frank si namočil jen tlapky, můj kožich byl na tom o něco hůř. Naštěstí ne tak moc, bylo poměrně příjemné počasí. Nepochybovala jsem o tom, že brzy uschnu. I z tohoto důvodu jsem nasadila svižnější tempo, než u mě bývalo zvykem. Celkem aktivní klus, kterým jsem se pohupovala celá přímo do mlžných plání.
Neměla jsem v úmyslu tu ale zůstávat dlouho. Chtě nechtě jsem zatoužila po nějakém dobrodružství. Potřebovala jsem spravit svou hlavu a ne myslet na tu jednu a onu věc. Náhodou jsem to zvládla celkem dobře, narozdíl od někoho. Jenomže mě to vnitřně svíralo a nejspíš jen mě. Vlci na tom byli trochu jinak. Jsou to ignoranti. Ani vidiny se mi nezjevovaly, jen ta jedna. Jak zvláštní, budu na to muset přijít, co za tím je. Možná by mi mohl pomoci Wu.

// Nejvyšší hora, přes Červenou louku

// Zrcadlové jeskyně, přes Písčiny

Ještě teď jsem vyklepávala písek z tlap. Bylo to tak nechutné, nechápala jsem, jak to může být nějakým vlkům nepříjemné. Kdyby to šlo, písek bych v těchto končinách úplně zničila. Nehodí se to mezi vlky, není to přirozené. A ti blázni v poušti? To je jen banda idiotů, kteří nemají žádnou úroveň. Aspoň ne takovou, jakou mám já.
Frank mě konečně dohnal, když jsem se blížila k vodě. Ihned mi vyskočil na záda a držel se zuby nehty. Zdálo se, že jeho tlapky dostaly zabrat, byl celý zadýchaný a dokonce i trochu uschnul. Aspoň tak nesmrděl, jak měl ve zvyku. Zastříhala jsem ušima a vkročila do vody. Nebylo to nic nového, tenhle průliv jsem už brodila několikrát. A v poslední době mi fyzická námaha dělala víc než dobře. Wu odvedl vynikající práci. Sama jsem netušila, jestli se s tím starým otrapou vůbec někdy ještě uvidím. Ale rozhodně bych tam jen tak zajít mohla, bylo to fajn.

// Sněžné tesáky, přes Mlžné pláně

Hi!
Tímto žádám o 5tý charakter. Tento charakter nemám v blízké době v plánu použít. (Asi stejně jako ty třetí a čtvrtý před tím heh.) Ráda bych ho měla jako otevřené vrátka pro nějakou exkluzivní nabídku. Jestli takovou někdy vůbec dostanu. Jen kdyby přišel strýček příhoda. Díky za zvážení!

• aspoň 2 roky na MG → Jsem tu od 18.1.2020
• Ścallia 605/250 postů
• Freki 330/150 postů
• Solari 140/50 postů
• Tebeth 52/30 postů

Schváleno

Převalila jsem se na druhý bok. Mžouravě se rozhlédla a zívla. Byla jsem konečně odpočatá tak, jak jsem si představovala. Párkrát jsem se probudila, ale naštěstí zase upadla do hlubokého spánku. Potřebovala jsem si kompletně pročistit hlavu a dát se zase do pohybu. Protáhla jsem se pomalu vstávala. Frank byl stále pryč, kde jen může být? Měla bych se po něm podívat dřív, než se mu něco stane. A tak se i stalo, pomalu jsem se rozešla k jezeru, abych se ještě napila, než odsud zmizím. Zhluboka jsem se nadechla a zavyla, abych upozornila na to, že jsem tady. A milost pán Frank by se mohl vrátit zpátky domů.
Pak už jsem za sebou slyšela rychlí pohyb. Vyběhl z lesa a vyskočil mi hned na záda. V srsti měl pár větviček a podivně smrděl. Setřepala jsem ho ze sebe a spadl do vody. Pořádně se vymáchej ty špíno. Zavrčela jsem na něj a nepustila ho ven dřív, než jsem sama uznala za vhodné. Nevypadal zrovna ideálně. Ale on uschne.
Proto jsem práskla do koní a proběhla se. Frank běžel po svých, aby se zbavil vody v kožichu. I já potřebovala dát trochu více do kondičky. Mrskla jsem ocasem a zamířila odsud pryč. Byla jsem tady už moc dlouho na to, abych se tu patlala v depresi ještě déle.

// Průliv, přes Písčiny