Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vyhodnocení:

Akcičky se zúčastnili Dallius, Noir a Rhysburr, všichni s kreslící i psací částí, za což každá získáváte 1 minci.
Rhysburr a Noir dále získávají 20 kšm za vlastní obrázek a Dallius, která použila webový vzhled, získává 10 kšm.

Penízky budou zapsané automaticky, všem děkuji za účast! ^^

Čerstvý úlovek rozhodně voněl moc pěkně, ovšem nemyslel jsme si, že by byla vlčice ochotná se ho vzdát. Mimo to jsem ji neznal. Možná bych udělal líp, kdybych se prostě poohlédl po nějaké vlastní svačině, však jsem lovit taky uměl a teď, s blížícím se létem, po okolí pobíhala spousta hloupých nezkušených mláďat, který bylo snadný ulovit. Ovšem sledovat, jak se vlčice v úlovku přehrabuje, bylo... fascinující. nedělal jsme si přílišné naděje, že by z malého hubeného srnčete něco zbylo, až s ním skončí. Vrhala se an něj dost hladově, alespoň co jsem tak mohl soudit, ale já sám nebyl natolik vyhládlý, aby mě to nějak zvlášť trápilo, takže jsem místo toho projevil trochu slušného vychování a nerušil dámu při brzké večeři. Koneckonců na co bych si stěžoval? Posadil jsem se opodál a jenom ji se zájmem pozoroval. Rozhodně nevypadala jak někdo, kdo se bál ušpinit od krve. Možná byl čas se zas pro změnu pokusit rozšířit řady smečky a naverbovat ji. Rozhodně bych tak využil svůj čas líp, než když tady budu bloudit po horách. Stejně se už blížila noc a vyrazit na obtížný terén bylo lepší za slunečního světla, abych alespoň pořádně viděl kam šlapu. nebylo přece zas tak kam spěchat, byl jsem si docela jistý, že i když se o den nebo o dva opozdím, Křišťálové jezero bude pořád tam, kde jsem ho viděl naposledy. Způsobně jsem tedy čekal, až se dáma navečeří.

Prohlížel jsem si zpovzdálí hory a hledal nějakou schůdnější cestu. nechtělo se mi šplhat po nějakém strmém svahu nebo něco takového. Možná že jsem s věkem už trošku zpohodlněl. Někde by tu měla být soutěska, kudy by se na druhou stranu dalo projít bez nějakého velkého stoupání a klesání. někudy to muselo jít, už jsem přece nebyl nejmladší, abych někde šplhal po horách nějakou kozí stezkou. A taky jsem nebyl koza.
Tam přede mnou se zdála být nějaké stezka, kterou bych snad mohl zkusit. vyrazil jsem k ní, abych se podíval, kam vede. Nerad bych se ztratil ještě v horách. teď by se mi hodila Angelova křídla. nejen, že bych se mohl pohodlně dostat přes hory, mohl bych na druhý ostrov rovnou doletět a tohle a nějaký portál, to by mě vůbec nemuselo zajímat. Nedošel jsem však ani ke stezce, když se k mým uším doneslo vzdálené... no, kvílení byl docela výstižný popis. nastražil jsem uši. Znělo to jako by něco umíralo a to mě zaujalo. Možná to bylo něco, co by se dalo sníst? Svačina by bodla a žrádlo zdarma se neodmítá, že? Takže změna plánu. nechal jsem stezku stezkou a vydal se za tím zvukem, který mezitím utichl, ovšem já si docela dobře pamatoval, odkud šel. Brzy jsem ucítil i pach čerstvé krve, ze kterého se mi sbíhaly sliny. mělo to však jeden háček, tenhle úlovek už někomu zjevně patřil, jak jsem zjistil, když jsem uviděl vlčici.

Jméno vlka: Scar
Počet postů: 2 (+ 7 ze zapsané rychlohry, tedy + cca 2)
Postavení: alfa
Aktivita pro smečku: seznámil se s Faustem a informoval ho o smečce
Krátké shrnutí (i rychlohry): chilluje na louce (čekala jsem na spoluhráče), v rychlohře potkal Fausta a vyměnili si nějaké informace o Chaosu.

---> Temný les

Z nížiny hojnosti jsem se potřeboval dostat na východ, pokud jsme si dobře pamatoval. Jako nejlepší řešení se mi samozřejmě zdálo prostě se otočit a jít zpátky, jednou to konečně muselo vyjít. ovšem nechtěl jsem ten zatracený les teď nějakou dobu vidět, takže jsem pokračoval dál na louku.

Zápis rychlohry s Faustem:
Scar se setkal s mladým vlkem, o kterém se dozvěděl několik zajímavých věcí, konkrétně to, že je tenhle vlk syn Ayshi (a nemá ji zrovna rád), kterého už jednou viděl, když se narodil, ale také že to znamená, že je to člen Chaosu. Nutno přiznat, Scar z toho neměl radost, protože Faust o tom neměl ani tušení. Nicméně podělil se s ním o základní informace o smečce a choval se k němu stejně slušně, jako ke každému jinému členovi Chaosu. Poté se rozešli opět každý svou cestou.

Tohle byl fakt úpadek. Co to bylo za trend pořídit si vlčata a pak je nechat napospas osudu? nebylo divu, že z nich vyrůstaly takové měkkoty, jako byl tenhle vlk nebo třeba Zeiran, co se bály zašpinit si čenich od cizí krve. To jsme snad měl hlídat, kdo si kde pořídil vlčata, a odvádět práci za rodiče? ne, děkuju pěkně. Rozhodně jsem teď potřeboval dát s Ayshi řeč. Říkala, že ze svých vlčat vychová vlky hodné Chaosu, ale sliby chyby. I když jsem poslední dobou pořád dělal něco pro smečku, sám jsme ji nemohl celou věčně zachraňovat. Pokračoval jsme v chůzi dál na severovýchod, abych našel nejschůdnější místo hor, kudy bych se mohl dostat, kam potřebuju.

Drazí spoluchaosané,
pokud si chcete přivydělat nějaký ten kamínek, pak jste tu správně. Rozběhněte se po území, nasbírejte přísady a vytvořte si válečné malování, kterým zastrašíte své nepřátele.

Vaším úkolem bude vymyslet si, jak už bylo řečeno, válečné malování. Tahle smečková neherní akce má dvě části, kreslící a psací, účastnit se můžete pouze kreslící části nebo obou, nikoli však psací části samotné. Výtvory můžete také poslat jednou za každý charakter, který máte v Chaosu.
V kreslící části si malování přímo navrhnete, fantazii se meze nekladou. Můžete ho doplnit i čímkoli dalším, co najdete na moisgrisských ostrovech, nemusíte se tedy omezovat na barvy samotné, ale klidně přidejte do srsti i větvičky, peří nebo třeba i kosti, ovšem s mírou. Barvy samotné by měly být to hlavní. Můžete malovat jak na váš webový vzhled, tak si přímo nakreslit vlastní obrázek (za vlastní obrázek bude pár kšm navíc).
V psací části v rozsahu 200-600 slov popíšete, jakým způsobem a z čeho váš vlk vyrobil barvy, které použil, případně jak je získal. Můžete, ale nemusíte se pro tuto část řídit herbářem nebo květinami, které váš vlk zná, to je čistě na vás. Stejně tak nemusíte protentokrát brát ohled ani na věk vašeho vlka.

Své výtvory posílejte do vzkazů na Scara do 20.5.
Tvoření zdar!

Jméno vlka: Scar
Počet postů: 2 webové + 6 discordových, tedy cca 4 posty
Postavení: alfa
Aktivita pro smečku: povýšení Alduina, s Allavanté kuli pikle
Krátké shrnutí (i rychlohry): Scar dorazil do Temného lesa, kde narazil na Allavanté. Společně se domluvili na povýšení Alduina a pak probírali nějaké záležitosti ohledně Chaosu. Později se k nim přidal i Alduin sám a tak ho rovnou povýšili a Scar mu udělal jizvu.
Bobříci:
Tatér - 10 kšm a 5 % (do lovu)

Tenhle les mě rozhodně neměl rád a nebo už můj orientační smysl nebyl to, co býval. Musel jsem někde špatně odbočit, nebo jsem nešel tak přímo za nosem, jak jsem si myslel, protože cesta k mostu trvala až příliš dlouho. tyhle spletité větve budou jednou moje smrt. Co jsem se vrátil z podsvětí, ne a ne tudy projít normálně, rovně, z bodu A do bodu B. Když konečně začalo stromoví řídnout a já začal doufat, že jsem dorazil k mostu, nebo alespoň k pobřeží, spatřil jsem před sebou hory a rozlehlou pláň, která k mostu snad nemohla být dál. No to mě poser... pomyslel jsme si rozladěně. ne, kašlu na to. celý tenhle les může vzít čert. vezmu to jinudy, určitě nějaká cesta existovala. I kdybych měl ten zatracený průliv přeplavat. Zamířil jsem tedy k louce, odhodlaný porozhlédnout se po jiné cestě, kudy se dostat na druhý ostrov.

---> Nížina hojnosti

---> Kvetoucí louka (přes Hraniční pohoří)

Ačkoli se mi ji nepodařilo naverbovat, setkání s Misery mi zvedlo náladu. nejen že to bylo zpočátku legrace, ale ještě ke všemu se z ní vyklubala docela inteligentní vlčice s rozumnými názory. zamlouvala se mi. Ovšem nyní byl čas se vrátit k povinnostem běžného života. V lese jsem tentokrát nebloudil tak jako předtím. Když jeden věděl, odkud přišel a kam jde, nebylo tak těžké se tu zorientovat. Plánoval jsem se dostat na druhý ostrov a možná si pak chvíli dáchnout ve svém doupěti.

Zápis Rychlohry
Scar v Temném lese narazil na březí Allavanté. Chvíli spolu probírali záležitosti smečky, pak přišla řeč na Alduina, kterého Allavanté navrhla povýšit. Scar souhlasil a když se Alduin poté také objevil, vyřídili s ním veškeré formality, Alduin si vybral přezdívku a dostal od Scara jizvu. Poté se vlci opět rozešli po svém.

bylo fajn Allavanté zase vidět a mít konečně ve smečce další schopnou betu. Alduin nám rozhodně dělat ostudu nebude. byl to trochu podivín, to ano, ale kdo nebyl, že? Choval jsem k tomu vlkovi sympatie. Nicméně to zase bylo na nějakou dobu dost zařizování smečkových věcí, zpět k mému původnímu plánu. Pokračoval jsem mezi stromy rovnou za čenichem směrem k mostu.

Myšlenky jsme sice číst uměl, ale zatím nijak zvlášť dobře a ještě jsem ani nevěděl, že to umím, takže cokoli, co si o mně vlčice myslela, bylo přede mnou prozatím v bezpečí. "Tak kdo by chtěl taky umřít. Nikdy nevíš, co je pak, a tady je to docela fajn." věděl jsem, co je pak a nijak se mi do toho posvětí nechtělo. Líbilo se mi tady, naživu. Ovšem to jsem vlčici nevyprávěl. "Ale rozhodně by jim mohlo být ukradený, když někdo zabije někoho, koho ani neznaj." pamatoval jsem si, jak Zeiran vyváděl, když viděl Lotus, a to ji rozhodně viděl poprvé v životě. byl slabej, když nevydržel pohled na něco mrtvýho, aniž by se z toho pomalu sesypal. "Stejně si ale myslim, že než umřít, to už je horší promarnit svůj život zbytečnostma. Každej by si měl žít tak, jak chce žít." Pokud měl na to, aby si takovej život zařídil samozřejmě. zasmál jsem se tomu, jak popsala smečku. bylo to prostě dokonalé: "Líp bych to sám neřekl," souhlasil jsem s ní. ovšem těch, co si chtěli nechat poroučet, zas tak moc nebylo, jak se zdálo. Alespoň v Chaosu rozhodně ne. Což bylo ostatně dobře, protože to byl tak nějak smysl našeho společenstva. "Jednu najdeš na druhém ostrově. Nevím, kde přesně, ale někde tam bude. A když se poptáš po okolí, klidně se vsadím, že narazíš na někoho dostatečně tupého, aby ti řekl nejen kde je jejich smečka, ale vykecal ti i všechno, co budeš chtít vědět o počtu členů, o problémech a tak. Stačí, když se budeš tvářit, že se chceš přidat." Bylo vlastně docela lehký něco vyzvědět. Vsadil bych se, že kdybych chtěl, dokázal bych zjednoho člena smečky vytáhnout všechno důležitý a ještě by mi poděkoval, že si s ním povídám.
Nicméně tady se zdálo, že Misery se do Chaosu nepohrne, takže už jsem na to téma víc nenarážel. jen ať se rozhodne sama, já ji nutit nebudu. jen ať sama pochopí, že Chaos je nejlepší. "Každopádně přeju štěstí a já už půjdu. Bylo mi ctí tě neugrilovat, Misery," mrknul jsem na ni a pak se rozběhl pryč.

---> Temný les (přes Hraniční pohoří)

Jméno vlka: Scar
Počet postů: 15
Postavení: alfa
Aktivita pro smečku: Potkal Misery, které momentálně vypráví o Chaosu a snaží se ji naverbovat
Krátké shrnutí (i rychlohry): Potkal Misery, které momentálně vypráví o Chaosu a snaží se ji naverbovat. Během jejich setkání jí odhalil existenci magie a málem ji ugriloval.
Bobříci:
Střelec - 10 kšm - použil magii ohně na Misery
Tyran - 10 kšm - převrátil svět Misery naruby tím, že jí odhalil existenci magie a pak jí v tom důkladně vymáchal čumák. (A možná jí trochu ožehnul chlupy)
(všechno dohledatelné v jeho postech nebo na Kvetoucí louce)

Její slova ve skutečnosti... nebyla daleko od pravdy. Sám bych se tak sice neoznačil už jen proto, že to mohli vlci špatně pochopit, ale bylo to ve skutečnosti výstižné slovo. "Dalo by se to tak říct. Víš co, vlci dost daj na první dojem, Když v nich vzbudíš pocit, že jsi jako oni, stejný morální zásady a tak dál, budou to považovat za pravdu." Ne teda, že bych to poslední dobou dělal. Měl jsem tu skupinu podobně smýšlejících vlků, která nesoudila, když někdo sem tam někoho zabil a sežral, takže jsem neměl potřebu se tolik skrývat. pokud bych chtěl zas předstírat, že jsem někdo, kdo nejsem, nejspíš bych se v tom musel nejdřív trochu procvičit.
Kývl jsem na její slova. "To máš pravdu. Některý škemraj o život, dokud je máš v hrsti, jen aby ti zlomili vaz, jen co se k nim otočíš zádama." Skutečně to byla rozumná a inteligentní vlčice. Nemohl jsem s jejími názory nesouhlasit. "Jo, důležitý je akorát, čím ty vroubky vyvažujou." Já si třeba vážil odvahy a proříznuté tlamy. A spolehlivosti.
"Taky ne, ale je problém narazit na něco, co by bylo jiný. Buď maj problém s vlkama, kterým nevadí si sem tam ušpinit tlapy, jestli víš, co tím myslím, nebo to vede nějakej idiot, co má tak akorát svaly a v hlavě duto." Pokud jsem takové nemohl využít pro svou věc, nenáviděl jsem je. nedělal jsem si iluze v tom, že by ze mě mohl být někdy takový vůdce. Na to se hodil Angel, ne já. Já vůdce jako takový vlastně ani být nechtěl. měl jsem rád moc a když mě ostatní poslouchali, ale jen... občas. fakt jsem nechtěl řešit cizí problémy a starat se o takové zbytečnosti, které obvykle řešily jiné alfy.
"Děkuji," usmál jsem se na ni. "Ne, nemaj z nás radost." Z mého hlasu mohla poznat, že tak to bylo přesně, jak jsem to chtěl, a byl jsem hrdý, že se nám podařilo dotáhnout Chaos tak daleko, že byl místním smečkám trnem v tlapě. Bylo to takové ocenění dobře odvedené práce. "A jo, pár jich tu je. Vím minimálně o dvou."

Nehnula ani brvou. Skvělé. Bylo hezké najít někoho, kdo, jak se zdálo, sdílel stejnou ideologii. Střelil jsme po ní rychlým, pro jednou naprosto upřímným úsměvem. tahle holčina možná neměla magii, ale rozhodně měla potenciál. U té by skutečně byla škoda, kdyby skončila jako kobereček v pelechu. "Taky bych řekl. proč plýtvat perfektně dobrým masem, že? někteří vlci dělají, jako by to bylo kdo ví co, ale když je vlk mrtvej, je přesně to, co cokoli jinýho. Kus mrtvýho masa." Já nebyl z vlků, kteří by smutnili nad smrtí cizince, jako třeba ten zatracený Angelův syn. Když byl někdo užitečný, litoval jsem jeho smrti, ale ne proto, že bych ho měl rád, prostě proto, že to byla škoda. Angela byla například škoda. Černého byla škoda, i když těžko říct, jestli umřel nebo prostě pláchnul, protože ho to tu přestalo bavit. Možné bylo oboje.
"Víš, zlato, ono dost záleží na prezentaci. když umíš dost dobře předstírat, spousta vlků ti sežere všechno. Před tebou jsem se nechoval jako nějakej přátelskej idiot. Byla by to, koneckonců, urážka tvojí inteligence, ne?" Byla to spíš řečnická otázka, proto jsme rovnou pokračoval: "Jak se mi zrovna chce, řekl bych. Ty, co křičej o milost, si ji většinou stejně nezaslouží a udělali by líp, kdyby šetřili dechem a radši se pořádně rvali." Takový byli většinou užiteční i živí.
"To i to, vyber si. Kdybys na nás koukala jako na klasickou smečku, tak by to asi mohlo vypadat pěkně chaoticky. Ale jo, je to fajn. Děláš si co chceš, občas něco podnikneš s kamarádama a máš vždycky poblíž někoho, kdo je ochotnej oškubat chlupy z každýho, kdo by ti ublížil, a ještě ti poděkuje za zábavu. V množství je síla a tak dále. Je to fajn, když chceš někam patřit a nechceš poslouchat rozkazy nějakýho idiota," řekl jsem ledabyle. Byl to snad zájem, co jsem slyšel v jejím hlase? Možná. neuškodí ji trochu víc informovat.

Vzala to s naprostým klidem. začínala se mi líbit čím dál tím víc. Nikdy jsem tak docela nepochopil, proč někteří vlci vyšilují, když slyší o vraždě. dělali, jako by to nebylo kdo ví co, ale přitom to bylo vlastně jedno, když jeden zabil vlka nebo srnku. Jediný rozdíl, který jsme viděl já, bylo jisté větší uspokojení ze zabití něčeho, co bylo podobně inteligentní a mělo stejné možnosti, tedy většinou Nějakou tu magii. "Taky si myslím," řekl jsem. "A i toho masa by byla škoda. Kořist jako kořist, proč ji nechávat nějakýmu mrchožroutovi." Co řekne na kanibalismus, hm? Když jí nevadilo stahování z kůže ani vraždy, dělal jsem si docela naděje, že nebude řešit ani to. Koneckonců, vlčí maso se také příliš nelišilo od masa čehokoli jiného. zasytilo úplně stejně, jen bylo... návykovější. Ten pocit, že jsem žral jinou myslící bytost, jiného lovce, jídlo vždy zajímavě okořenil.
"Ale jistě, posuď sama, jestli se mnou budeš souhlasit nebo ne." Bylo mi celkem jedno, k jakému závěru dojde. pro mě tohle byl vlčí ráj, a to hlavně proto, že jsme tu měl velkou skupinu podobně založených vlků. jasně, nebylo to tu dvakrát bezpečný, když se to tak vezme. Všechna ta magie a tohlecto, navíc nedávno ta cizí skupina vlků, ale vzato kolem a kolem, neměl jsem si na co stěžovat.
Napůl jsme čekal, že se mé přezdívce možná zasměje, že jí bude připadat hloupá, ale ona ne. Kdybych tak mohl říct Angelovi, že jeho nápad někdo ocenil! jenže ten už byl tuhej, takže smůla. "Jsem alfa Chaosu," řekl jsem, "všichni výše postavení členové mají nějakou přezdívku, pod kterou se většinou představujeme. Dal mi ji jeden můj známej, líbí se mi, jak se dá pochopit různě." No opravdu. Znělo to, jako bych snad milost poskytoval. nebylo to legrační? "Ale pokud tě zajímá příběh, který zatím je, "milost" je to, co vlci obvykle řvou předtím, než je zabiju." Sdělil jsme jí to jako fakt, ne jako bych se tím chlubil. Chtěla odpověď, taj jsem jí ji dal.

Byl to snad zájem, co jsem slyšel v jejím hlase? Zaujalo ji, že mám v doupěti vlčí kožešinu? Spousta vlků by se nad tou představou zhrozila, ale ona ne. Skutečně by mezi nás do Chaosu mohla zapadnout s takovým přístupem. Nesuď a nebuď souzen, tak to podle mého mělo být. Přesto jsem odpověděl, jako by o nic nešlo a vlčí kožešinu měl v pelechu každý druhý. "No jo, potkal jsem jednu vlčici a když už jsme ji zabil, přišlo mi škoda tam ten kožich nechávat." zajímalo mě, jak se bude tvářit na přiznání k vraždě. Přesto jsme vzápětí změnil téma, aby neměla dojem, že tomu přikládám nějakou důležitost, i když opak byl pravdou. Testoval jsem ji. "Mimochodem, kdybys hledala pelech, je tu spousta hezkých míst, kde se ubytovat. Hory jsou plné jeskyní a i když se tam blbě loví, kořisti je tu taky dost. Myslel jsem to vážně s tim vlčím rájem, i když je tu teda magie a další podobný, občas trochu otravný věci." Už se z předchozích zážitků, jak se zdálo, vzpamatovala. Teď jsme se skoro bavili jak dva civilizovaní vlci. "To je dobře," okomentoval jsem její kožich. I její by se moc hezky vyjímal jako koberec, ale tahle vlčice, narozdíl od tamté, měla nějakou cenu i živá. měla jisté... povahové kvality, kterých jsem si vážil. na představení jsme jí neřekl ani slovo ve smyslu že ji rád poznávám, nebo že mě těší, jenom jsem přikývl a pak se představil sám. "Scar. Nebo taky Milost." Když se ona představila přezdívkou, proč bych ji taky nepřihodil. Tak nějak jsme už předem čekal, že se tomu bude buď smát nebo se zeptá, co je to sakra za jméno. všichni to dělali. Ale třeba mě překvapí.