Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Smál se moc hezky. Měl jsem rád vlky, co uměli náležitě ocenit můj smysl pro humor a tenhle Caelum mi příjemně hladil ego. "Mmm, proč ne. Koneckonců to není nic, co bys už nevěděl, když jsme vedli válku, k které jsi byl. Mou maličkost ti samozřejmě popisovat nemusím, a moje kolegyně je... hnědá. Malá a hnědá. Možná si ji pamatuješ. Možná ne." Já od něj taky nepotřeboval víc informací než tohle.
jak se ke mně natočil a promluvil mi do ucha, po hřbetě mi přejelo příjemné mrazení. Hmm. "A třeba by vám nepřišel na pomoc nikdo," zapředl jsem nazpět. Vůbec mi nevadilo, že je tak blízko a že kdyby chtěl, mohl by mi ucho klidně ukousnout. Naopak, to vědomí nebezpečí a že tohle byl nepřítel tomu celému dodávalo šmrnc. Život na hraně...
"Možná mám." Zazubil jsem se na něj. "Věřit mi nemusíš, samozřejmě, ona je pravda docela přitažená za kožich, ale hádám, že už ses s magií ostrovů sám důvěrně seznámil," odpověděl jsem, "shodou náhod se mi podařilo zavítat do podsvětí a potkat tam jeho duši."
Zinkova reakce na Princeznu mě potěšila. Že?! Že to bylo naprosto hloupé jméno. "Jo, tvářil jsem se na to asi tak podobně." Jen ať se směje. Slušelo mu to, zmetkovi. Vážně jsme doufal, že Corrine dostane rozum a vybere si alespoň tu Lišku. Cokoli, jen ne Princezna.
Zinek ovšem pokoušel svůj osud. Ale, bylo tohle obcování s nepřítelem? Neutekl jsem, naopak. Jak se o mě otřel, položil jsem mu hlavu na hřbet, jako by snad byl někdo, koho už dlouho a důvěrně znám. Uteče snad on? "To zní férově." Neměl jsem důvod mu své znalosti nedát a z nějakého důvodu jsem mu věřil, že se nevidíme naposledy, Že svůj slib dodrží, i když jsem neměl žádnou záruku. "Jmenuje se křečka listová. Má hnědé květy a roste v lese, nemůžeš ji zaměnit. V malém množství pomůže na trávení, ve větším způsobí křeče a nevolnost. Jedovaté jsou listy." Možná to bylo bláznovství, možná to byla investice. Uvidíme. "Hodí se k tobě. Tvoje oči připomínají oblohu a tvůj kožich jakbysmet." zavrtal jsem do něj čenich, pokud dost rychle neuhnul. "jako nebe za bouřky~"

Usmál jsme se nazpět. "Ah, taková lákavá nabídka, jak milé... ale myslím, že protentokrát to oželím. Můžeš jí ale poslat můj pozdrav." Moc rád bych viděl, jak by se na to tvářila. "Abych pravdu řekl, to mi vyhovuje. A pokud tě to zajímá, svůj účel to splnilo. ostrovy o nás ví. Navíc... jak tahle Lissandra vlastně vypadá?" Narozeninové oslavy? Roztomilé. Hezky od plic jsme se tomu zasmál. "Možná to chtělo víc plánování, ale bylo to... poučné. Co myslíš, přišla by vám Zlatá na pomoc i teď? A než se zeptáš, neplánuju nic, čestný scarský, jen mě zajímá tvůj názor. vypadáš jako vlk, co se docela vyzná."
jenže jeho zajímal Angel. Tsk tsk, takhle mi lámat srdce, když jsme stál přímo před ním. "Zařval. Prostě tak. Chcípl, čuchá kytky zespoda, jak to to mám jinak říct. A ne, hrob nemá, pokud vím, zabalil to mimo ostrovy." A Zinek měl víc otázek. Co měl pořád s těmi otázkami? Tohle jsem mu ovšem říkat nehodlal. "Jsou černý, co ti na to mám říct? A co jsem tak slyšel, tak ta vlčice nedávno uvažovala, že si začne říkat Princezna." Možná mi byl sympatický, ale pořád to byl Daéňan a já mu nehodlal vyjmenovat celý Chaos, i když nakrásně tvrdil, že to dělá pro svou ženu. jak začal kroužit se mnou, hravě jsem chňapl po jeho chvostu. byl dost daleko, takže nebyla šance, že bych ho chytil, ale proč ne, že? "Zajímavé. To zní přesně jako rostlina, která se bude hodit. Poslední dobou se mi členová pořád vrací z nějakých rvaček." Dramaticky jsem si povzdechl. "Skoro jako by krvácet chtěli." Tu rostlinu si zapamatuju. "Náhodou bys nebyl ochotný se se mnou někdy v budoucnu setkat a povykládat mi víc, že?" Na jeho poznámku jsem se zazubil. "Moudré rozhodnutí. Já ale nemám zrovna léčitelské ambice." Moudrou by ta aliance ale mohla zajímat... pokud se ukáže. "Roztomilé," řekl jsem na jeho jméno. "Caelum."

Bylo to pár let. Žil tenhle vlk pod kamenem? Nebo měl snad moc práce? Kdo ví, kde celou tu dobu trčel.
"Tím tě krmit nebudu," ujistil jsem ho. Nebyl k tomu důvod. Ovšem Zinek mi poskytl zajímavou informaci. Pokud měl Angel sestru, která byla stejně silná jako on, mohlo se potenciálně jednat o někoho, kdo by se nám hodil. jen její spojení s tímhle vlkem, který byl z Daénu, to trochu kazilo. Ovšem Zinek nevypadal své smečce nějak přehnaně oddaný, jinak bych byl už dávno rybí krmení. "Máš docela zajímavý zvyk zachraňovat Chaosany... na Daéňana. Ví o tom tvoje alfa?" Ne že bych si stěžoval, ale tenhle vlk byl čím dál zajímavější. "Zeiran má ještě dva sourozence, ale co se Angela týče, ten už pár let zpátky zařval." netřeba to říkat jinak, než to bylo. Bylo po něm protože přecenil své síly a porval se s někým, s kým se rvát neměl.
Uchechtl jsem se, když zmínil krystaly. "To by se nikdy dozvědět neměla. Ale co já vím, tak opustila ostrovy, takže si užij těch, které máš. Víc jich být už nemusí." Znamenalo to, že nejen, že měl Angel sestru, ale měl i synovce a neteře? Jestlipak se nějaký vyvedl po svém strýci? "Hadí tělo zní zajímavě. Vlastně znám jednu rostlinu, která by tě taky mohla zajímat, vzhledem k tomu, že není na tvém seznamu. Byl bys ochotný mi povyprávět o víc z nich?" Když už naši léčitelé pořád někde courali, nebylo by od věci, aby i běžní členi znali víc, že? "Poptám se kolem a zvážím to. Máte s Alduinem nějaké spory?" Obkroužil jsme kolem vlka kolečko. Byl drobný, ale to byl Alduin taky. Zjevně už zažil nějaké bitvy, koneckonců byl ve válce. Že by šlo o válku a o to, že Alduin zabil jiného vlka? Tenhle vlk se do vraždění rozhodně nijak nehrnul, možná byl pacifista... "Jak ty se jmenuješ? Taky se ke mně tvoje jméno ještě nedostalo."

Chvíli jsem ho ostražitě pozoroval, než jsem se pobaveně zazubil. "Myslím, že mě podceňuješ, ale budiž." Varoval mě, že si mám dávat pozor? To vážně? Co bylo tohle za vlka. Čekal bych, že po mně půjde jako kdysi Athai, když jsem se jen přiblížil k její smečce, ale on ne. On vypadal, že je mu celkem fuk, co se kdysi odehrálo. "Podruhé po několika letech. Já myslím, že to není tak špatné skóre." Nechal jsem ho ovšem mluvit a jen jsem poslouchal. Měl toho zjevně hodně co říct. A chtěl, abych měl co říct i já, jak se zdálo. Střihl jsem uchem. Informace. já se zrovna chtěl zeptat, proč se mě nesnažil zabít, když byly naše smečky přirozenými nepřáteli. "Můžu to pro tebe zkusit zjistit," řekl jsem zamyšleně. "Záleží o koho jde a proč to chceš vědět." Měl s někým problém? Nebo snad hledal dávno ztraceného příbuzného? Na jeho poznámku jsem se zašklebil a udělal také nějaký ten krok k němu, až jsme stáli tváří v tvář. "Drobná, hm? Odvážná slova na někoho tvé velikosti. Jsem Scar. A ty jsi?" zaujatě jsme mávl ocasem. "Mimochodem, díky za Azzip a že jsi ji vytáhl z vody." Ale to bylo vedlejší, teď k tomu zajímavému. "Náhodou bys neznal nějaké léčivé rostliny? Nebo jedovaté."

A kdo by nezačal? ne každý uměl dýchat pod vodou jako NĚKDO? Pokud si Zinek myslel, že bych šel bez boje a že by bylo tak snadné mě zabít, tak byl zatraceně na omylu. Snažil jsem se mu vyprostit a nakopnout ho, aby mě pustil a ten zmetek... držel. Pevně. Čas použít magii a nedat svůj kožich lacino.
A pak mě pustil a... zmizel. Okamžitě jsme vyrazil k hladině a zalapal po dechu. Kyslík! Rozhlédl jsem se. Kam zmizel? Hrál si se mnou? Chtěl mě znovu stáhnout pod hladinu?
Ale ne. Byl na břehu. netušil jsem, jak se tam dostal tak rychle, ale zabral jsem a vyrazil na břeh taky. Stranou od něj, abych mu nedal strategickou výhodu, se zrakem upřeným na onoho šedého vlka, který mě ještě před chvílí stahoval pod vodu - nebo to jsem si alespoň myslel.
A pak konečně - pevná zem pod tlapami. Oklepal jsme se a rychle si kožich vysušil, oči nespouštěje z šedého. "Mohl jsi mě utopit," řekl jsem. Nebyla to výtka ani to neznělo překvapeně, bylo to pouhé neutrální konstatování.

Kanibal chtěl večeři, ale večeře ho našla jako první. Zadržoval jsem dech a pátral pod vodou po něčem chlupatém a jedlém a nenacházel. Přece ještě nemohl klesnout úplně ke dnu? Jezero nebylo zas tak hluboké. Kdyby tu jen nebyly ty zatracené bublinky a já se mohl pod vodou pořádně rozhlédnout a...
A pak se mi něco zakouslo do čenichu. ta piraně mi sevřela tlamu a dobře udělala, protože mojí první reakcí bylo poděšeně vykřiknout a nalokat se vody, což jsem nemohl udělat. Viděl jsme dvě modré oči, jak na mě zírají, a jeho tlapky se mi obalily kolem krku. Vzepřel jsem se mu a pokusil se vyplavat zpět na hladinu a vymanit se z jeho sevření. Zatraceně. zatraceně! Já tohohle parchanta znal! On si tu seděl pod vodou jako by se nechumelilo... stejně jako tehdy během války. A já udělal zatracenou chybu, že jsem sem skočil.

---> Les u mostu (přes Luka)

Vlky z lesa jsem rychle pustil z hlavy. Nezdálo se, že by mě kdokoli z nich sledoval, zato hulákání od jezera bylo čím dál hlasitější. 'Umřeeem?' Nutno přiznat, byl jsem čím dál zvědavější zjistit, co se to tam děje. Někdo zjevně postrádal vůli žít. A nebo někdo skupinově spadl do vodopádu. Třeba se tam najde nějaká čerstvá mrtvola...? Hodil by se mi ještě jeden kožich do pelechu.
Ještě krok a už jsem to viděl. A... vlastně jsem netušil, na co se to dívám. Trojice vlků se řítila na kusu ledu z vodopádu dolů, než se ozvalo hlasité šplouchnutí a voda se rozstříkla na všechny strany. Co to tady vyváděli? Měli dohormady alespoň jednu mozkovou buňku, když tohle vymýšleli? Vřískot brzy umlčela zurčící voda. Došel jsme blíž a ze břehu - zpola skrytý vegetací - jsem celé to dění pozoroval. Po hladině se nyní plavily tající střípky ledu z jejich plavidla, které nejspíš ztlumilo pád. A vlci? No, ti skončili pod vodou.
Vyčkával jsem dál. Kdo se vynoří a kdo ne? Jeden, druhý... někdo chyběl. To znamenalo, že musel zůstat pod vodou. ještě chvíli jsme vyčkával a pak se jako šipka mihl k jezeru a zaplul pod hladinu. Čerstvé vlčí maso... dal bych si. A tak jsem pátral pod hladinou po záblesku nějaké srsti.

---> Na vyhlídce

Jak jsem mířil do lesa, sledoval jsem okřídleného vlka až do chvíle, než mi zmizel z dohledu. těžko říct, kde skončil, mraky dobré viditelnosti zrovna neprospívaly. Nelíbilo se mi to. Další vlk s křídly. Byl to někdo, kdo by se dal do Chaosu naverbovat? Těžko říct. Chtělo by to dozvědět se víc, jenže těžko jsem za ním mohl vyrazit a popovídat si, když tu nebyl. Bude lepší to pustit z hlavy.
Brzy se přede mnou objevil les a já zaplul mezi stromy, abych se vyhlídky pohodlně dostal na louku. Možná by nebylo od věci tu ten kousek lesa trochu zredukovat, aby tu byla pohodlná cesta...
Jenže pak jsem uslyšel cizí hlas. Byl příliš daleko, než abych rozeznal jednotlivá slova, přesto mě to přimělo zarazit se a naslouchat. Hm. Nejdřív ten lítající vlk, teď někdo další v lese. Začínalo tu být nějak moc živo. Možná to stálo za prozkoumání. Hlídač neříkala, že se jí tu zase někdo pokusil usadit v lese, ale tohle mě mírně znepokojovalo. Tiše jsem vyrazil po hlase, dávaje si pozor, abych se příliš nepřiblížil a neupozornil na sebe. Hlasy byly tlumené, vlk, který mluvil, stál ke mně zády, ale zahlédl jsem záblesk zrzavé srsti a peří? Tak moment... a spolu s tímhle vlkem tam byli ještě dva další, jeden béžovo-hnědý a druhý do černa. Cítil jsem jejich pachy. Tohle se mi nechtělo líbit. Znamenalo to, že okřídlený vlk hlídkoval? Co mohl vidět? Nás? Artume páchla krví...
Pomalu a potichu jsem opět vycouval. Nemělo smysl se snažit je odposlouchávat, byl by to zbytečný risk a pokud nebyli přátelští, znamenalo by to pro mě značné problémy. netušil jsem, kdo to je a co tu chtějí, ale nelíbilo se mi to. Rozhodně se budu muset Alduina a jeho dcery zeptat, jestli o tomhle neví něco víc. Snad šlo o pouhou náhodu.
Pro jistotu jsem použil zametač, abych před nimi skryl svůj pach, a pak už se opatrně vzdálil a zamířil zpět na louku. Zpět k původnímu plánu - kdo to tak vyřvával u toho jezera?

//beru to tak, že Keiji a Vidar jsou už na místě, vzhledem k tomu, že na ně Einar reagoval. Scar by před vašimi zraky měl zůstat skrytý, ale můžete zachytit jeho pach před tím, než použil zametač, a vědět o jeho přítomnosti - nebude ovšem možné ho vystopovat

---> Křišťálové jezero (přes Luka)

"Rozhodně zaslouženě," souhlasil jsme s Alduinem, "chtěli jsme tě povýšit už před tvým... nešťastným ztracením. Jsem rád, že se konečně přidáš ke svému bratrovi mezi betami." Artume sama k tomu měla také co říct, samozřejmě. vyslechla si mé povídání o květině a sama mi představila jinou. zajímavé. To si budu pamatovat. "Šikovná rostlina, dokážu si představit, že by mohla být velmi užitečná." Hlavně když ji podstrčíme našim nepřátelům.
Ale nyní k povýšení. "Vraní oko..." zopakoval jsme po ní hloubavě. Lepší. Rozhodně mnohem lepší než Princezna. Vlastně to byla perfektní přezdívka a zdálo se, že to opravdu dobře promyslela. "Budiž tedy Vraní oko. Otec ti už jistě vykládal o jizvě, kterou všechny bety nosí, že?" Požádal jsme ji, aby mě pustila ke své nožce a pak jí jednu takovou jizvu udělal. Plnohodnotná beta. "Vítej mezi betami, Vraní oko," řekl jsem jí, když jsem opět poodstoupil stranou. "Od dnešního dne můžeš do společenstva přijímat vlky podle svého vlastního uvážení."
Alduin a jeho rodina se už ale měla k odchodu, Čas to zabalit. Už i další členové odcházeli. Yefrei, Pampeliška a Hlídač se patrně také rozejdou pryč co nevidět. "Můžeš to zkusit," doporučil jsem Astaroth.
"Tak dobře doražte," popřál jsem té velké rodině a už jsem se pomalu měl k odchodu, když...hmm. Zdvihl jsme hlavu a zahlédl toho velkého ptáka, co kroužil na obloze. Další vlk s křídly? Tohle ale rozhodně nebyl Zeiran, ačkoli měl tvar křídel podobný a patrně byl i podobně velký. Viděl jsem světlou barvu a snad záblesk zrzavé? zajímavé. Rozhodně to byl vlk, kterého příště poznám, až ho uvidím. Ovšem neměl jsem důvod k znepokojení, tedy až na skutečnost, že se mi nezamlouvalo, že tu poletuje nějaká nechaosská poletucha. No, nevadí. Sám jsem měl jiné plány, takže jsem vyrazil směrem k lesu.

---> Les u mostu

Vlčata se pochopitelně o matku bála, ale já rychle shledal, že to snad nebude nic tak dramatického. Ale kde byl ten zatracený Alduin, když tu byl potřeba? Jediný léčitel, o kterém jsme věděli, že se neztratil, a on si zas někde lítá. Na Alastora jsme se ušklíbl, když začal zpochybňovat moje pokusy je křečkou nakrmit. byl chytrej, to se mi zamlouvalo. Co se mi už nezamlouvalo byl způsob, jakým se mnou ten zmetek malej mluvil. Nemít tlamu plnou kytek, dostal by přes čumák bez ohledu na to, čí byl syn. Ani nepoprosil a rozkazoval si tu? Navíc když jsem mu doslova řekl, že ta kytka roste všude. "Příště pořádně poslouchej, je to plevel, doslova to můžeš utrhnout tady v trávníku," zavrčel jsme na něj. "Ale seš chytrej, jednou to dotáhneš daleko. Vždycky uvažuj nad tím, co ti ostatní říkají. A používej tu svoji chytrou hlavinku, než něco vypustíš z tlamy, aby tě přes ni ještě někdo nepřetáh, jasný?"
Ale to už jsme zaslechl známý hlas a hele, kdo se ukázal! "Porvala se s Excelsiorem. podle všeho nás zradil. Ale je už po něm." Ustoupil jsem stranou a případně odtáhl i nějaké z vlčat, pokud se mu snad chtělo ochomítat pod tlapami, aby měl místo a mohl Allavanté ošetřit. "Ale přežije. Udělal jsem, co jsem mohl, ale moc se v tom nevyznám. Jo, bude lepší, když to přebereš ty. Mimochodem, až budeme příště pořádat arénu, byl bych rád, kdybys tu zůstal jako léčitel. Buď ty, nebo někdo jiný, kdo se vyzná. A tvůj syn, Samael, projevil o léčitelství zájem, možná bys ho mohl zaučit."
Alduin mi ještě představil nováčka, Ezro. "Zdravím," pokývl jsem na něj a zvědavě si ho prohlédl. další statný samec, bude se hodit. "Vítej, mezi námi." Své jméno jsme mu neřekl. Alduin mě už jistě představil a pokud ne... no, vlk se může zeptat sám.
pak jsem se otočil k Amygdale. "Existuje bylina zvaná rumněnka, která dokáže vlka vytáhnout pomalu i z hrobu, ale... tu bys musela vidět zblízka, já ti ji neukážu ani ji nedokážu vyvolat. Patrně nikdo to neumí."
pak jsme svou pozornost stočil na Astaroth, která si stěžovala na zimu. Copak se nemůže jít přitulit k otci, nebo něco takového? Eh... v rychlosti jsem vysušil její kožich pomocí magie. "Máš magii ohně, můžeš se s její pomocí zahřát, pokud ti je zima," doporučil jsem jí. Chvilku teď bude v teple, ale příště nebude mít hodného strýčka Scara, který jí pomůže, Ať se snaží sama.
To už byl Alduin hotový s mazáním a já si vzpomněl ještě na jednu věc a vyčaroval další rostlinku křečky. "Mimochodem, naučil jsme vaše děcka tuhle kytku. Jmeuje se Křečka listová, roste v lese. V malém množství pomůže na trávení, ve větším způsobí křeče a nevolnost. Jedovaté jsou listy." Artume se taky mohla přijít podívat a klidně i ten nový, pokud už neprchal cvičit si své svaly, jak vykládal.
"Vítej zpět mezi námi," zašklebil jsem se na Allavanté. "Jo, někdo tam dole řve. Půjdu to zkontrolovat, teď už jsi v Alduinových tlapkách a hádám, že mě tu nepotřebujete."
Ovšem ještě tu byla Artume. vyrazil jsem za ní. "Artume, promyslela jsi si už své nové chaosské jméno, nebo chceš víc času?" zeptal jsem se, než se otočila k odchodu. Pak jsme nakrčil čenich. vypadala taky krapet dobitě, i když ani zdaleka ne tak, jako Allavanté v tuhle chvíli. "Kdo tě tak zřídil? Doufám, že skončil hůř, než ty." Že by neměla dost arény? Ah, ta mláděž, tak krvelačná. Dobře. Velmi dobře.

Alastor, Allavanté 1, Samael
Na Allavantinu otázku jsme udělal něco, co mohlo být pokrčení ramen. "Vím já? Já s ní nikdy problém neměl, teda pokud nepočítám to, že zanedbala výchovu svých vlčat. Ale tak stane se, Faust se vyved i tak a ta druhá chcípla, takže nebudem krmit jinou smečku." tyhle dvě si ale zjevně moc nerozuměly. Možná to bylo tím, že byly obě vlčice? Dokud se nervaly a byly schopné spolupracovat, ani za mák mi na tom nesešlo.
Stočil jsme pozornost k mrňousovi. "Alastor. Pěkné." Zopakoval jsme po něm jen tak mezi řečí. Vlčata se mají v mluvení podporovat, ne? Ale možná to byla chyba, protože se začal vyptávat. "Teď jsme ti řekl, že ti z toho může být blbě, takže bys to logicky žrát neměl, ne?" Jo aha, on nevěděl, co jsou to křeče... tak to pak mohl být problém, no. Ale Allavanté mu to v rychlosti vysvětlila a já se pobaveně zašklebil. "Ale jo, žerou se listy. Víš ty co? Pokud chceš vědět, co jsou to křeče, zkus jich pár sežrat. Ale až ti bude blbě, tak si nechoď stěžovat." No co? Neublížilo by mu to a pak už by si to dobře pamatoval celý život.
A to už Allavanté koukala, co její mládež vyvádí. Povzdechl jsem si. "Jo, jasný, běž." Koukl jsme znova na Alastora. "Tak jestli chceš ochutnávat, tak nejdřív až bude tvoje máma zpátky, ok? A hezky pod jejím dozorem."
Jeho bratr ale mluvil chytře. "Výborně. Tak pak překecej svého tátu, aby tě naučil všechno důležitý, ok? Ten se vyzná." Doporučil jsem mu.

Thia, Wissfeoh
S Yrsi to Allavanté vyřešila, takže já obrátil svou pozornost na Thiu, která už začala uvažovat nahlas. Už začala vymýšlet a já se nad jejími návrhy zašklebil. Některý ušly, některý byly dost hrozný. Ale její volba, že? Kdokoli by to samé mohl říct o mé přezdívce nebo celkově o konceptu přezdívek. "Není kam spěchat, promysli si to, klidně se o tom pobav a posbírej nějaké typy, a pak si najdi mě nebo Usměvavou a vyřešíme zbylé formality. Nemyslím, že by to mělo být něco, co bys měla uspěchat." Jestli si začne říkat Princezna...
Wiss byl o něco rozumnější a prostě jen post přijal, že si to promyslí. Výborně, alespoň někdo. usmál jsem se na něj. "Jasný. Hádám, že se chceš dát trochu do kupy, co? Rád tě tu zas někdy uvidím."

Astaroth
Zaslechl jsem, co tam vykládá další z mládeže svému bratrovi a musel jsem říct, že se mi její myšlenka zamlouvala. Podstrčit to někomu vůbec nebyl špatný nápad. Tak tak, hezky testuj na ostatních. "Hele, jsi malá a roztomilá, myslím, že když tu někomu nabídneš, že je to moc dobré žrádlo a uděláš na něj psí oči, přesvědčíš ho, aby to pro tebe slupnul naprosto v pohodě. Pokud to teda nebude někdo, kdo ji už zná." Ale i tak bych se toho nebál. Byla vlče, u vlčat nikdo nečeká, že se vás pokusili otrávit úmyslně, a připsal by to stejnak jen neznalosti. Ah, skoro jsem jí záviděl.

Allavanté 2, Wissfeoh, vlčata
Jenže pak se Allavanté zas zvedla a odkvačila a nechala mi ty spratky na krku. No to jsem dopadl, hlídat vlčata. Jen jestli nekecala a nechtěla akorát jenom chvilku pro sebe. ne teda, že bych se jí divil. "Okay, pohlídám je. A vy... kdo skočí z útesu nebo se poraní, tak ten ať pak za mnou nechodí fňukat, protože pokud si ublížíte vlastní blbostí, je to jenom váš problém a á vás za to litovat nebudu, jasný?" Ještě abych je lovil někde dole.
A Astaroth se samozřejmě chtěla kamarádit. Další otázky. "Velká budeš až vyrosteš," odpověděl jsem jednoduše. Co jsem jí na to měl taky říct?
A jak jsem tam tak vysedával, dolehlo ke mně nějaké hulákání zespoda od vodopádu. Hm? Zvedl jsem se a šel se podívat, ale seshora jsem toho moc neviděl. Kdo to tam tak vyřvává? Nebýt té drobotiny, šel bych to prozkoumat, ale Allavanté by mě stáhla z kůže, kdybych je tu nechal. Počkám, až se vrátí.
A vrátila se, jenže rozhodně ne z nějakého přátelského pokecu. Co to provlka vyváděla?! Okamžitě jsem vyskočil a rozběhl se k ní. "Zatraceně, Allavanté, jestli ty se někde necháš zabít..." Jal jsme se ohledávat její rány. Srst slepená vodou a krví vypadala dost ohavně a rozhodně bylo jasné, že se někde porvala. Dokonce řekla i s kým, ale neměl jsme čas teď řešit její slova. "Blecho! Máš ještě nějakou tu mastičku?" Zavolal jsem na betu, ale ten jen zavrtěl hlavou.
Zatraceně. Kde byli ti léčitelé, když je jeden potřeboval? vytvořil jsem nad ní štít, abych ji ochránil před mrholením, vyčaroval pár plazivců a pustil se do žvýkání a přikládání na rány, protože to bylo to jediné, co jsem mohl dělat. "Tady," pokynul jsem vlčatům a přistrčil pár rostlin i k nim, "rozžvýkejte ty rostliny a připlácněte je na ni. Na rány." Půjde to tak rychleji.
"Žádnej zatracenej léčitel tu není," poznamenal jsem rozmrzele k Wissfeohovi, "koukni se prosím, jestli se neblíží Alduin. Nebo Moudrá, ale tu jsem už neviděl ani nepamatuju." Ty rány vypadaly ošklivě, ale co moje zkušené oko soudilo, měla by to přežít. Kdybych jí takhle někoho zřídil, rozhodně bych ještě přidal. "Měla by být v pořádku, když do toho nedostane infekci, ale rozhodně potrvá, než se z toho vylíže. Měli bysme ji dostat někam do sucha a do tepla..." Nejen že jsem tu musel hlídat vlčata, ale teď jsem ještě ošetřoval raněné. Zatracená práce.

Drazí Chaosani,
jak někteří z vás ví, Bobříky tu máme v podstatě od založení Chaosu a od té doby prošli jen velmi malými změnami. Rozhodli jsme se tedy, že některé z nich upravíme, vyjasníme, jak je získat, a celkově uděláme stříbrné a zlaté bobříky dosažitelnější.
Úpravou projdou i odměny, které lze za jednotlivé bobříky získat. Všechny informace pak najdete v nejbližších dnech opět po ruce tam, kde jste zvyklí, tedy zde: https://mois-gris.tode.cz/index.php?p=bobrici

Co se tedy změní:
Špeh – Nově sloučen s Průzkumníkem, Bobřík se bude jmenovat Špeh a bude mít původní ikonku od Špeha. Na Stříbrný odznáček bude potřeba 5 bronzových. Sleduj vlka či vícero vlků pro zjištění informací, využij magii zvěda pro vyzvídání, pozoruj vlky při srazu smeček či prozkoumej hranice či území cizí smečky. Najdi, poznej či přines něco, co pro Chaos bude užitečné.

Vrah – Zůstává beze změny. Na Stříbrný odznáček bude potřeba 3 bronzové. Zabij vlka. Může se jednat o hráčskou postavu (po domluvě), nebo o NPC během akce. Odznáček může za jedno zabití získat víc vlků, pokud smrt sami způsobili, nebo jí významně přispěli.

Tyran - Na Stříbrný odznáček bude potřeba 5 bronzových. Týrej vlka jakýmkoliv způsobem, psychicky i fyzicky (nepočítá se popichování a pošťuchování mezi Chaosany).

Střelec - Na Stříbrný odznáček bude potřeba 5 bronzových. Ubliž vlkovi na dálku pomocí elementu nebo magie.

Lovec - Na Stříbrný odznáček bude potřeba 5 bronzových. Nasyť jiného vlka Chaosu úlovkem - může se jednat o zvíře či mrtvého vlka. Jeden úlovek se počítá na jednoho bobříka, bez ohledu kolik vlků se z něj nají.

Učitel - Na Stříbrný odznáček bude potřeba 5 bronzových. Nauč vlka z Chaosu něco nového - ovládnutí či teorie elementu/magie, naučení dovednosti, bylinek, odvarů nebo čehokoliv, co uzná alfa za vhodné. Počítají se i rostliny z Herbáře.

Ničitel - Na Stříbrný odznáček budou potřeba 3 bronzové. Nič ve jménu Chaosu. Můžeš poničit něco na hranicích smečky, zapálit část lesa, způsobit povodeň, vyrabovat cizí úkryt (pouze za předpokladu, že máš přístup, nebo tě majitel pozve) nebo poničit cizí majetek/předměty (po domluvě s hráčem).

Pěšák - Nově sloučen s Vůdcem, Bobřík se bude jmenovat Voják a bude mít původní ikonku od Průzkumníka.

Vůdce - Nově sloučen s Pěšákem, Bobřík se bude jmenovat Voják a bude mít původní ikonku od Průzkumníka. Vést akci původně mohly jen alfy, výjimečně beta, a tedy byl tento odznáček téměř nedosažitelný.

Voják – Sloučení odznáčků Pěšák a Vůdce. Na Stříbrný odznáček bude potřeba 3 bronzové. Naplánuj, veď, nebo se zúčastni útoku - může se jednat o přepadení jednoho či více vlků/smečky. Mohou se počítat jak akce, tak samostatné podnikání, za předpokladu, že se útoku účastní víc vlků z Chaosu.

Průzkumník – Zrušen (sloučen se Špehem)

Miluj - Na Stříbrný odznáček bude potřeba 5 bronzových. Udělej dobrý skutek pro někoho z Chaosu. Nepočítá se sdílení kořisti. Může se jednat o kompliment, pomoc z nesnází, ošetření ran, atd.

Náborář - Na Stříbrný odznáček bude potřeba 5 bronzových. Naverbuj nového člena. Nárok má jak alfa/beta, co vlka přijme, tak člen, co ho osobně za alfou/betou doprovodí nebo s alfou/betou konzultuje přijetí.

Otrokář - Na Stříbrný odznáček bude potřeba 5 bronzových. Zneužij někoho, nebo si z něj udělej otroka/poskoka. Můžeš z ostatních lžemi vyloudit informace, přimět je poznat tě do jejich úkrytu nebo je přimět obstarat ti třeba kus žvance.

Dobyvatel – Zrušen. Chaos se už teď holedbá, že mu patří celé ostrovy. Nedává tedy smysl zabírat pro sebe území.

Tatér - Na Stříbrný odznáček bude potřeba 5 bronzových. Udělej někomu jizvu. Počítá se jakákoli, kterou si druhý nechá zakreslit.

Kromě bobříků Vrah, Voják, Náborář a Tatér lze každého Bobříka získat pouze jednou za měsíc. Pokud si nejste jistí, zda si Bobříka za něco zasloužíte, prokonzultujte to s alfami.
Bobříka můžete splnit klidně i jen jedním postem. Pokud chcete, aby vaše akce proti jiné smečce měly větší herní dopad, konzultujte to prosím nejprve s alfou smečky a s adminteamem.
Bobříci, kteří se budou slučovat nebo rušit, a které už jste v minulosti získali, budou v seznamu získaných Bobříků aktualizovaní a vyměnění podle nového systému.

Toť vše
~vaše alfy Scar&Allavanté

Allavanté, Alastor, Tania, Samael, Amygdala, Thia, Zeiran, Wissfeoh

Odvážná slova. Ovšem pokud jsem nějaké matce věřil, že by zabila vlastní dítě, byla to právě Allavanté. "To by byla ta lepší možnost. Rozhodně není jediný, kdo by se jen tak vypařil a už je pak nikdo nikdy neviděl." Takových už bylo. Vlci na ostrovy přicházeli stejně snadno, jako mizeli. "Ale říkám si, že by nebylo špatné udržovat přehled i mimo srazy. Určitě nás musí být víc, než jen tohle." Dál už jsem to téma radši nerozváděl. "Ještě znám jednu, co by se ti mohla líbit. Nebo i komukoli jinému tady. Křečka listová je hnědě kvetoucí malá rostlinka a najdete ji kdekoli v lese. V malém množství pomáhá na trávení, ve větším způsobí nevolnost a křeče." Mluvil jsem dost nahlas, aby mě slyšel kdokoli, kdo právě stál okolo. "Ta by se naší bandě taky mohla hodit."
Na poznámku o Tanie. "To jo, nezdá se, ale je dobrá." Pak jsem se ale ušklíbl na to další, co říkala. "Když už bych si udělal vlčata, rád bych je taky náležitě vychoval. Nechceme přece krmit ostatní smečky." Navíc mě nijak nelákalo skákat po vlčicích a pak se vypařit. Leda by se nějaké samy nabídly.
Stočil jsem svou pozornost k Alastorovi, který přihopkal blíž. "Ty jsi Alastor, že? Poslouchej své rodiče, jsou to moudří vlci a mnoho tě naučí."
A i další se přišli podívat. Ušklíbl jsem se na Taniu. "Dá se to tak říct. Tahle se ale po boji hodí, urychluje hojení ran. I když o to se už postaral Yefrei, koukám."
I Samael se přišel podívat na kytku. "Co ty, nechtěl bys být jednou léčitel po otci?" zeptal jsem se ho, jak zkoumal plazivec. Nebo bojovník. Nebo vychytralý špeh, Všechno se hodilo, že?
Ukázala se i mladá bílá vlčice, která se také zajímala. Všichni byli hezky zvídaví a zdálo se, že nebojácní. Perfektní. "Klidně si tu kytku vem, jestli tě zajímá."
někteří vlci už pomalu odcházeli a já jim jen pokývl na rozloučenou. Když ovšem přišla Thia, usmál jsem se na ni. "Ah, vítej mezi námi. Byl to moc pěkný boj. Mimochodem, už jsi si rozmyslela, jak bys chtěla být ve Společenstvu známá jako nová beta?" zeptal jsem se jí. "Myslíme, že jsi dnes prokázala, že si zasloužíš následovat své bratry."
A i Wissfeoh a Zeiran se vrátili. "Nádhernej souboj, vy dva. Rozhodně jste si nedali nic zadarmo. Což od tebe bych to ani nečekal jinak," zazubil jsem se na Zeirana. "Wissfeohu, o tobě jsme se bavili tady s Usměvavou a rádi bychom tě taky přivítali mezi betami. Máš už představu, pod jakým jménem bys chtěl, aby tě ostatní znali?"
Koukl jsem po Zeiranovi a Thie. "Jestli chcete, klidně můžete jít, aréna je u konce. Ty si promysli svou přezdívku, ať na to nemusíš spěchat. Až se příště potkáme, můžeme dořešit formality a budeš beta oficiálně."

//Křečku se může od Scara naučit kdokoli, kdo je dost blízko. Čas do příštího postu od Scara

Allavanté
Jo, snad překvapí. Předpoklady na to měli. Hádal jsem, že i mezi nimi se může objevit nějaký zmetek jako Iridan. "To mi připomíná, že bychom měli vašeho posledního syna patrně vyhlásit jako zrádce. Když vezmeme v potaz, že si našel vlčici ze Zlaté a pak zmizel, je dost pravděpodobné, že nás zradil." Podrbal jsem se za uchem a aktivoval stopařova pomocníka. "...ale nemůžu jeho přítomnost najít nikde na ostrovech." Což mohlo znamenat, že jeho nepřítomnost nebyla tak docela jeho vina. A nebo že byl mrtvý.
Krátce jsem se rozhlédl dolů z vyhlídky na bojující vlky, než jsem se vrátil k rozhovoru. Ušklíbl jsem se na zpět. "Jestli tu vlčici něco zajímá, tak je to krev a cizí utrpení. Nepřekvapuje mě to." Allavanté představila své potomstvo a já se pokusil si je zapamatovat a přiřadit si jejich tváře. Přikývl jsem. "Uvidíme jak vyrostou. Rozhodně to vypadá, že odvádíte dobrou práci."

Ostatní
Mezitím z boje dorazil Callid a já si uvědomil, že i když je Yefrei patlá hojivou mastí, momentálně tu nemáme žádné léčitele. Kdo ví, kde se toulala Stray. měl bych se po ní podívat. A Alduin někam odtáhl se svou dcerou. Zatracená práce. Vyvolal jsem před sebou pomocí země malé rostlinky. "Hej, vy, co jste zranění. Pokud na vás teda už Yefrei nepoužil tu mast. Když tohle vezmete, rozkoušete a nanesete na rány, pomůže vám to zabránit infekci a trochu to urychlí hojení. Jmenuje se to plazivec. Najdete to růst snad všude." Zavolal jsme po přítomných, aby mě dobře slyšel kdokoli kdo chtěl poslouchat. Nebyl jsem sice žádný léčitel, ale to neznamenalo, že bych se o své bratry a sestry nestaral. Poslední, co jsme potřebovali, bylo, aby někdo z nás skončil s infekcí nebo si odnesl z boje kromě jizev další trvalé následky.

Allavanté
Allavanté se zjevně rozhodla, že nebudu mít klid na sledování soubojů. Úšklebek jsem jí oplatil. Ovšem... to co řekla... když to vyslovila, nemohl jsem si nevzpomenout na Azraela a na tu jednu osudovou noc. Hm. Kde vlastně ležela pravda? Azzip mi občas docela chyběla, ale Azrael... Azrael byl něco docela jiného. Oboje mělo něco do sebe. "Abych pravdu řekl, docela se mi zamlouvá ta nová, Tania. A podle všeho se rvát vážně umí." Jenže jsme se sotva znali. Podobné věci chtějí čas. "Uvažoval jsem, že by se další generace mohla hodit. Uvidíme, jak se to vyvine." Poté jsem obrátil zrak opět k boji. Obě dvojice už pomalu končily a obě rozhodně předvedly hezké představení. "Měla jsi pravdu, Wissfeoh nám bude jako beta dělat čest. tak tedy povýšíme tvou dceru, jeho a Corrine? Můžeme jim říct, ať si promyslí své přezdívky a vyhlásit to na příštím srazu, když už se Artume zase uráčila odejít."

//Kdo chce plazivec, může na Scara reagovat a vzít si ho/naučit se ho do doby, než napíšu další příspěvek

Okrajově Alduin, Ayshi
Reakce Allavanté, Thia, Tania (a mluví s Hlídač)

---> Luka (přes Les u Mostu)

Dorazil jsem na Vyhlídku chvíli po Artume, ale od mladé vlčice jsem nic už nepotřeboval, takže jsem se vydal jen v rychlosti pozdravit nově příchozí. Alduin se stejně měl k odchodu. Hádal jsem, že se přišel podívat hlavně jak si povedou jeho vlčata. Jen jsem mu pokývnul na pozdrav.
Všiml jsem si, že se tu objevila také Ayshi, momentálně ve spárech jednoho z vlčat. Budu se muset usměvavé zeptat, kdo je kdo. Hemžilo se to tu a měl jsem dojem, že je jich alespoň dvacet. Ochomýtala se kolem Fausta. Že by tu docházelo k nějakým pokusům o náprau rodinných vztahů? Možná. Jen škoda, že se Kurážná neobjevila už na srazu před arénou ale ukázala se až teď. Pokývl jsme jí na pozdrav a usmál se na ni.
Moje kroky směřovaly k Hlídač a Pampeliškovi, kteří zde tomu celému přihlíželi. "Hlídač, byla bys tak hodná a dohlédla na souboj Havrana a Wissfeoha? Rád bych mezitím probral nějaké věci s Usměvavou," požádal jsem vlčici a pak jsem se konečně vydal za Allavanté, ke které jsme si přisedl.
"Tvoje vlčata se vážně předvedla. Myslím, že až se Artume vrátí, můžeme ji přivítat mezi betami. Zaslouží si to," řekl jsem místo pozdravu. "K Zeiranovi a Wissfeohovi jsem poslal Hlídač, mimochodem. Nemyslím, že by zrovna oni dva potřebovali obzvlášť pozorný dohled, takže se o to určitě postará."
Pokývl jsem na Taniu a Thiu. "A dámy, vy dvě můžete jít za Yefreiem. Zdá se, že nováčci už taky dobojovali. Hodně štěstí."
A nyní zpět k Allavanté. "Představila bys mi vaše nové přírustky?" požádal jsem ji s úšklebkem.