Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Magická apatie opadla, ale zanechala na ostrově své stopy. V lese u Mostu se usadila skupinka vlků, která se právě vzpamatovává z nemoci, která postihla její členy. Vlků je jen pár, sotva tolik, aby se mohli nazývat smečkou. Vlastně se jedná spíš o menší rodinu. Nevědomky si však vybrali doupě až příliš blízko doupěti jisté chaosské betě, které je jejich přítomnost proti srsti, proto se rozhodla vyhledat své bratry a sestry z Chaosu a požádat o pomoc s jejich... odstraněním. Jakým způsobem a jakými prostředky? To je jedno, hlavně když ti parchanti zmizí z jejího lesa.

Vítám vás u menší smečkové herní akce. U Křišťálového jezera najdete prvního vypravěče. Přihlásíte se tak, že prostě přijdete a zareagujete na něj. Čas na příchod máte do čtvrtku do večera, kdy přijde další vypravěč. Beru maximálně šest vlků. Na posty budete mít vždy zhruba dva dny. Pořadí netřeba dodržovat, nemusíte psát každé kolo, ale bude se od toho pak odvíjet vaše odměna. Stejnětak si budu cenit vlastní iniciativy a nápadů.
V akci můžete samozřejmě získat odměny, ale můžete si zde nahrabat i nějakého toho bobříka, protože jak se smečkou v lese naložíte nechám čistě na vás a vaší domluvě.
Případné dotazy prosím posílejte na discord do chaosského chatu a nebojte se mě značit.

Ano, setkání s prvním členem Chaosu zřejmě neudělalo zrovna dobrý dojem. Střelil jsem po Ikari pohledem, který říkal: "Vysvětlím to později." Hlídač skutečně nebyla příliš reprezentativní vzorek, ovšem měl jsem dost rozumu na to, abych o ní nemluvil před ní, jako by tady ani nebyla. Vlčice nám předala tu svou úžasnou informaci. No... možná jsem od toho čekal trochu víc, ale nebyl jsem vyloženě nespokojený. tahat z ní občas informace bylo... obtížné, ale alespoň jsme věděli, že je na naší straně. Pravděpodobně. Sotva byla vlčice s se svými rostlinami pryč, kývl jsem na Ikari. "Už je to jen kousek. Tudy nahoru a jsme tam." Útes už byl doslova na dosah tlapy a před námi se rozprostřel výhled na moře. Posadil jsme se a zahleděl se do dáli na hlavní ostrov. "Takže to byla Hlídač. Všichni v Chaosu nejsou takoví, uznávám, že tohle nebyl zrovna dobrý první dojem. Vlastně je docela unikát. Většinu času je zalezlá a ukazuje se, jen když něco potřebuje. A my za ní naopak chodíme jen když něco potřebujeme my. Její členství ve smečce je spíš formalita, ale umí být zatraceně užitečná, protože ej toho na ostrovech málo, co by uniklo její pozornosti." Vysvětlil jsem.

---> Les u mostu

Neuniklo mi, že je o něco vyšší než já, ale netrápilo mě to. Už jsem si nějak zvykl, že nepatřím mezi zrovna ty největší vlky a vlastně mi vyhovovalo, že mě vlci podceňovali.
"Naše jezero je kousek víc na jih, ale tam, kam jdeme, je hezký výhled. Můžeme pak klidně zajít i k jezeru, pokud budeš chtít, ale uvidíš na něj i odtamtud," informoval jsem ji. Opustili jsme les a pokračovali směrem nahoru na vyhlídku. ještě než jsme se tam dostali, všiml jsem si cizích vlků. tedy ne cizích, vlastně jsem je oba moc dobře znal. jeden z nich byl rozhodně Havran, ale vypadal, že se má k odchodu a už byl dost daleko, navíc měl společnost, druhý z nich byl Hlídač.
"Zdravím, nečekal jsem, že tě tady potkám. Nicméně tě rád vidím," řekl jsem. "Mimochodem, tohle je Ikari. Ikari, tohle je hlídač, naše beta kterou jsme už zmiňoval." představil jsme vlčice. věděl jsem, že vlčice v masce přede mnou nemá zájem vědět cokoli víc. Nevypadala ani, že by ji zajímalo, s kým jsme to přišel. Dost možná to už i věděla, před touhle vlčicí se nic neschovalo. "Co jsi tu objevila?" odpověděla, ale nebyla příliš sdílná, což nebylo nic nového. Ptala se mě, co za to informaci nabídnu. Většinou se o informace dělila neochotně, ale nakonec za ně nic nechtěla. Tohle byla změna, z které jsme usuzoval, že našla něco opravdu zajímavého. Žádné šťavnaté informace jsme pro ni v tuhle chvíli neměl, to byl spíš její obor. Stejnětak jsem jí nehodlal slibovat žádnou pomoc ani nic takového. takový rozhovor jsme už kdysi dávno vedli při jejím přijetí do smečky a nabízet jí to, co už jí bylo z mé strany slíbeno, by byla tak akorát urážka. "Mám kus od doupěte moc hezkou liščí kostru, pokud bys měla zájem. Mohl bych ti ji doručit až do doupěte," nabídl jsem jí. Tahle vlčice měla v oblibě podobné věci schraňovat a mně se zrovna tahle kostra k ničemu nehodila. "A můžu k tomu i něco přihodit. Ne hned, ale někdy do budoucna." Už u sebe měla jednoho zajíce, možná podobně vydírala i Zeirana, takže jídlo teď pravděpodobně nechtěla, ovšem mně často něco zbývalo z úlovků a neměl bych problém se s ní podělit, když jsme byli prakticky sousedi. "Není to moc, ale sama víš, že nemůžeš společenstvo jen využívat a ničím nepřispět."
Vypadala, že nad tím chvíli uvažuje, ale asi i ona si byla vědoma toho, že přece patříme do jedné smečky a že jí z toho už tak plynou výhody. Mimo to jsme na ní viděl i to, že ví, že mám pravdu. Ona zase pro změnu přislíbila, že bude smečce občas alespoň trochu po tlapce, když už mezi nás patří. Navíc jsem až doteď respektoval její přání zůstat v lese osamotě, protože jestli měla tahle vlčice něco radši, než informace, byla to troška zatracenýho klidu. Nakonec se neochotně podělila o své informace a pak nás pobídla, abychom zase táhli po svým, když už nemáme nic zajímavého.

Jeden by řekl, že procitnutí z očarování bude náhlé a že to bude šok, ale nic takového se nestalo. pořád jsem před sebou viděl velmi okouzlující vlčici a byl jsem spokojený sám se sebou, že se mi podařilo ji naverbovat, jen jsem najednou už nechápal svou předchozí potřebu získat ji tak nutně. Možná že když už byla polapena, ztratila tím trochu svého kouzla? zatím jsem ale ani nelitoval, co jsme jí všechno řekl, ačkoli jsme si uvědomil, že jsme vlastně jednu betu vynechal. No, netřeba zmiňovat. jen ať některé členy pozná i sama.
Ale teď? Teď tu byla stále se mnou a já se o ni ještě nehodlal s nikým dělit. Slíbila mi přece, že mi ukáže nějaké zajímavé rostliny, pokud jsme se nepletl...? Hodlal jsme ji vzít za slovo. Pokud chtěla být užitečná, mohla začít tímhle. "Řekl bych, že je u nás každý originál. S někým si budeš rozumět víc, s někým lépe, jak už to chodí. Ale věřím, že najdeš vlky, kteří se ti budou zamlouvat." S těmi slovy jsem se zvedl. "A teď, má drahá, co bys řekla na menší procházku? Přece nebudeme trčet v lese, když je před námi takový krásný den." A skutečně. Zima už ustupovala. Nejen, že se začínalo oteplovat, ale i příroda se zdánlivě probouzela. Když jsem se rozhlédl kolem, všiml jsem si prvních nesmělých kvítků sněženek, které vystrkovali své hlavičky a natahovaly se za slunečním svitem. Skvěle. Zima mým starým kostem nesvědčila a já se rozhodně těšil, až opět převezme vládu jaro.

---> Na vyhlídce

7. KONEC

"A nebo je jich tu prostě moc," podotkl jsem, "můj nepřítel nebyla alespoň vlčice." nějaké rozdíly by se našly, že? Zajímalo by mě, co se s Feliciem nakonec stalo. Utekl s ocasem staženým mezi nohama? Někde bídně zhynul? Doufal jsem v to druhé.
V tuhle chvíli už jsme se čistili vzájemně a já se opět trochu přesunul, tentokrát k jejímu hřbetu. Jazykem jsme jemně uhlazoval srst a byl obzvlášť opatrný kolem jejích zranění, i když jsem si nemyslel, že by takhle zahojená byla ještě nějak extra citlivá. "Nikdy jsem neměl rád jejich hierarchii a nutnost se podřizovat. Pořád nějaká pravidla, poslouchej toho nebo tamtoho, buď tady a tady, dělej tohle a tohle," podrážděně jsem odfrkl, "Nikdy jsem nechápal, co k tomu ostatní vede. Jistě, je hezké mít vlky, kteří ti v nouzi pomůžou, ale nechat, aby si z tebe udělali svého otroka?" Nutno přiznat, na smeččany jsem většinu času hleděl skrz drápy.
Když mě nazvala speciálním, můj jazyk na jejím kožichu se na chvíli zarazil. Vzhlédl jsem. "Speciální, říkáš...? Děkuji." A ona? Ona byla také speciální. Věděl jsem to. Vlčice, jako ona, byly vzácné. Možná jedna z tisíce. Možná... možná že žádná další ani neexistovala. "Taková slova už něco znamenají. Obzvlášť od vlčice, jako jsi ty," odpověděl jsem zcela vážně.

6.

Zopakovala si jména, aby si je lépe pamatovala. Protože k nim neměla žádné otázky, považoval jsme její touhu po informacích ohledně smečky za ukojenou. mě v tuhle chvíli taky nic dalšího nenapadalo, ale možná se ještě později něco ukáže. Vždycky se něco ukázalo. Bylo složité všem opravdu říct všechno důležité, když pro mě to byly samozřejmosti. Ale co, každý nováček bývá ve smečce zpočátku trochu ztracený. Tomu se nedalo předejít.
"Většinou svoláváme smečku vytím Je to docela slyšet," dodal jsem. Proti čištění neprotestovala, takže jsem pokračoval a opatrně se přesunul od jejích uší ke krku a pak jizvám na jejím rameni. Využil jsme té příležitosti abych si je mohl prohlídnout zblízka. Jizvy vlčicím rozhodně slušely. A i vlkům, když na to přišlo, ale ti mě v tuhle chvíli nezajímali. "Hmm, když jsem na ostrovy přišel, měl jsem vlastně docela podobný cíl jako ty. Byl tu jeden vlk... zrzavý," pobaveně jsme se při tom slově usmál, "kterého jsem chtěl odstranit. Měli jsme spolu dlouhou historii. A shodou náhod jsem narazil na patru vlků, kteří smýšleli podobně jako já. A tak jsme spolu založili společenstvo, protože nikdo z nás zrovna neholdoval klasickým smečkám." To byla historie ve zkratce, ale pokud chtěla, v tuhle chvíli jsem byl ochotný zajít i do detailů. Líbilo se mi, že se zajímá a že tak zaujatě poslouchá co jí říkám.

5.

Neuniklo mi její pobavení, ale ignoroval jsem ho. Jen ať se směje. ten zubatý úsměv jí slušel. "Cokoli, co budeš chtít vědět," řekl jsem. "Máme teď dvě alfy. Jedna jsem já, druhá se jmenuje Allavanté nebo Usměvavá. Jsme původní zakladatelé smečky. Bývali jsme čtyři, ale znáš to, jak to časem chodí. Pokud vím, jeden z nás zařval a druhej se ztratil. Jmenovali se Letec a Černý. Letec má teď ve smečce tři potomky, z kterých tě bude zajímat nejspíš jen Havran, který to dotáhl na betu, ale ti zbylí dva k tomu taky nemají daleko." Normálně bych se takhle nerozpovídal, když jsem ji sotva přijal, ale možná... možná že jsme na ni chtěl tak trochu udělat dojem. Nebo jsme chtěl, aby byla víc informovaná, než ostatní. Z nějakého důvodu jsem se v tuhle chvíli nebál, že by nás zradila, ačkoli bylo dost možné, že toho budu později litovat. "Bety máme čtyři, pokud počítám ty, co se v poslední době ukázaly. Bude jich dost možná víc, ale tyhle ostrovy mají tendenci žrát vlky, takže bych s nima úplně nepočítal, dokud neukážou, že žijou. Havrana už jsme zmínil, pak jsou tu Moudrá a Šaman - to je druh Usměvavé. A Hlídač. Žije tady v lese, ale většinou se nám ostatním docela straní, jen se občas ukáže. Všechny bety mají svou smečkovou přezdívku. betou se staneš tak, že prokážeš svou věrnost smečce. Až u nás chvilku pobudeš, buď ti zadáme nějaký úkol, jehož splněním si postavení vysloužíš, nebo se samozřejmě cení i vlastní iniciativa, ať už v nějaké akci nebo při pomoci ostatním z chaosu. Vlčí kožichy jsou samozřejmě výhodou." vystlat celý úkryt kožichy? Její nápad se mi docela zamlouval...
Sigmy jsem nevyjmenovával. Jednak jsme na ni nechtěl vychrlit zas takovou hromadu jmen, jednak jsem zase nechtěl odkrývat všechny informace a nutno podotknout, dost možná jsem všechny sigmy ani neznal. "Asi uděláš nejlíp, když se zúčastníš nějakého srazu, pokud chceš poznat zbytek smečky, protože jsme obvykle rozlítaní po celých ostrovech, ale většinou někoho potkáš u Křišťálového jezera. Tam se taky pořádají srazy." Když se o mě otřela, plynule jsme navázal a začal jí čistit kožich. Když se neostýchala ona, už jsme neváhal ani já. Tohle byl víc než jasný signál, že se trochy toho fyzického kontaktu neštítí. "A co bys ráda věděla o mně?" zavrněl jsem jí do ucha.

4.

Neměl jsem ani podezření, že by za tímhle mohla být nějaká magie. Že mi vlčice padaly k nohám, to bylo přece normální a mohl za to můj přirozený šarm. A že jsme si tak rozuměli? Oba jsme prostě měli na vlky dobrý odhad a podobné smýšlení. Jak bych si mohl nerozumět s cílevědomou vlčicí, která se neštítila vraždy? Ikari byla prostě dokonalá.
O co se to ale ta fešná vlčice snažila? Hrála si snad s mými city? Nebo byl náš dotek opravdu jen dílem náhody? Neuhnul jsem, naopak jsem se nenápadně přisunul o kousek blíž. nechtěl jsme přirozeně zkazit šance ji naverbovat tím, že bych byl příliš dotěrný, takže jsem to zase nepřeháněl, ale přisunul jsme i druhou tlapku k té její a napodobil to, co před chvílí ona. "Vzájemný respekt, ano. I sigmy si ho zaslouží. A panuje mezi námi rovnost, ačkoli samozřejmě jen mezi alfami a betami a pak mezi sigmami." Ačkoli bych to rád trochu vyšperkoval, bylo potřeba, aby znala pravidla smečky tak, jak byla. jen co ocenila, že bude mít komplice pro své vražedné plány, můj úsměv se rozšířil a stal se poněkud... zubatějším. "To máš rozhodně pravdu. Vítej tedy v Chaosu, sigmo Ikari." A byla moje! Tak jednoduché to bylo. Tím ale přece zábava nekončila, ne? Jistě jsme měli mnoho společného, mnoho podnětných témat k rozhovoru. Já sám se k odchodu zatím ani v nejmenším neměl.

3.

Tak to bychom měli plány na potom. Nepotřeboval jsem slova, její zahihňání úplně stačilo. byla to přece ona, kdo nabídl, že pak můžeme onu rostlinu omrknout. Hmm, třeba bych jí mohl i pomoct se té vlčice zbavit. Další vlčí kožich by se v mém doupěti jistě vyjímal moc hezky.
Způsob, jakým vyslovila moje jméno, byl jako pohlazení pro uši. Mmm, na tohle bych si dokázal zvyknout. přisunul jsme se blíž, jen tak nenápadně, abych prozkoumal vody. Ona však nevypadala, že by protestovala, spíš jako by mě skoro vyzývala, ať se k ní vedle stromu připojím. Nenechal jsme se pobízet dvakrát. Položil jsme se naproti ní. Ne moc blízko, ale rozhodně ne daleko. Prozatím mi tahle vzdálenost stačila, ale kdo ví, jak dlouho mi to vydrží. Kdybych se natáhl, naše tlapy by se dotýkaly. "Ikari, hm?" zopakoval jsem po ní. "Je mi potěšením tě poznat." Zatím to tu vypadalo velmi slibně. Tahle vlčice si byla vědomá své vlastní hodnoty, ale vypadala, že členství vážně zvažuje. "Cokoli si jen zamaneme," odpověděl jsem. "Zakládáme si sice na vzájemném respektu k ostatním členům, ale také na svobodné vůli. Požadujeme věrnost společenstvu a výměnou za to máš bratry a sestry, kteří ti budou stát po boku. Určitě bys u nás našla ochotné vlky, kteří by ti pomohli... odstranit ty, které nemáš ráda."

2.

Pro jednou jsem myslel své komplimenty zcela upřímně a vlčice mi je nežrala. To jsem ale nevěděl. Byl jsme příliš pohlcený její úžasností, než abych si s tím dělal starosti nebo snad pochyboval. Tuhle vlčici jsme potřebovali. Skoro jako by byla pro společenstvo životně důležitá. Usmál jsme se na ni. "Ale? To zní dobře. S tím by se dalo pracovat." Pampelišky byly normálně jedlé, takže podstrčit někomu něco, co se jim hodně podobalo, by nemusel být vůbec problém. "Moc rád bych takovou rostlinu viděl." nabízela mi víc času stráveného v její společnosti? Ano, prosím! Sledoval jsem jako ostříž každý její pohyb, jak jazykem líně přejížděla přes své rány. Taková elegantní. Ani se nemusela snažit. Proč se ale nepodívala na mě? byly snad její nohy zajímavější, než já? A tak jsme se i já snažil na ni nezírat a tvářit se, že jsou stromy kolem ní mnohem zajímavější. Nutno poznamenat, moc se mi to nedařilo. Alespoň že když jsme mluvil na ni, měl jsme výmluvu se na ni dívat, aniž by to vypadalo moc okatě. "Je to jen detail. Smečkoví vlci nás většinou stejně za smečku považují," dodal jsem. I já sám o Chaosu občas uvažoval jako o smečce, i když spíš pro zjednodušení, než z jiného důvodu. "Milost, alfa Chaosu," představil jsem se, "ale můžeš mi říkat i Scar. A kdo je má okouzlující společnice?"

1.

Wu že by hledal ztracené věci? To byla novinka. Pokud mi bylo známo, tak nám vlkům akorát vnucovat věci nové, pokud možno velmi drahé. "Pokud vím, tak akorát prodává, nedělá ztráty a nálezy." Taky ne vždy měl to, co jsme potřebovali, ale svět holt nemůže být dokonalý. Nicméně lepší způsob (pokud tedy nehodlala chodit po okolí a vyptávat se) jsme stejně neznal. Kdybych znal její sestry, mohl bych je pro ni najít, ale i moje náušnice měla jistá omezení.
Zazubil jsem se na ni. "Právě naopak. Byla by tě škoda." Byla zajímavá na rozdíl od těch tuctových vlků a vlčic, které jsem potkával. Takových jako ona bylo potřeba víc, ne míň.
Když zmínila, že byli blízko k tomu, aby se jí zbavili, prohlédl jsem si ji a na okamžik se zastavil pohledem na jejích, stále ještě docela čerstvých, jizvách. Museli ji zbít opravdu slušně, ale nějak se dostala pryč a teď vypadala docela v pořádku. "Ale zjevně jsi se dostala pryč a přežila to." Konstatoval jsem. "Rád se vždy přiučím něco užitečného." Z místních podivných rostlin jsme znal jen tu jednu, kterou kdysi smečce přinesla Stray, a kde byla jedna, tam jich jistě mohlo být víc podobně užitečných. Nemohl jsem vědět, kdy budu někomu zase potřebovat okořenit srnku.
Obláčku jsme si všiml jsme protože najednou vzhlédla. I já dostal slušný zásah růžových třpytek, které mě přiměly ke kašli. Ovšem neměl jsme ani příležitost začít přemýšlet, co se to právě stalo, protože sotva kašel odezněl, zahlédl jsem ji a rázem zapomněl na všechno ostatní. Bylo to, jako bych ji najednou viděl jinýma očima. Takovou vlčici jsme už dlouho nepoznal. jako by všechno na ní bylo dokonalé a já v tom okamžiku věděl jediné - musím ji získat. Musím ji přivést do naší smečky. Musí mi zůstat nablízku. Srdce se mi rozbušilo, když se mě dotkl její chvost. "Eh..." Musel jsme se soustředit Tohle bylo důležité. nesměl jsem to pokazit.
Následoval jsem ji ke stromu a ledabyle se usadil vedle ní, tak aby na mě měla dobrý výhled. "Vlastně se tak docela nepovažujeme za smečku. Říkáme si Společenstvo. Společenstvo Chaosu. Možná už jsi o nás slyšela, možná ne. Většina hloupých smečkových pravidel se nás netýká. Ceníme si individuality a cílevědomosti a řekl bych, že obojího máš víc, než dost." Mrkl jsem na ni.

No nebyla navztekaná na celý svět? Kdyby ten vztek obrátila správným směrem, mohly by se dít zajímavé věci. "Jo, to se tady na ostrovech stane snadno." Změřil jsme si pohledem její barevný kožich. "Ale pokud bys je chtěla najít, Wu by ti s tím mohl pomoct. Před časem jsme u něj dostal naušnici, co mi umožňuje najít jiné vlky a koukám, že ty jsi s ním už taky měla tu čest." Nikdo nepřicházel na ostrovy takhle zmalovaný. Barevný kožich měl vždycky jednu a tu samou příčinu.
nevěděl jsem úplně, co si myslet o jejím načuřeném pohledu, když jsem zmínil, že bych jí členství mohl nabídnout. Urazilo ji snad, že jsme sondoval? Nebo neměla na smečky ani pomyšlení? Ale nijak to nevysvětlila, tak jsme to nechal plavat. Místo toho se pustila do vysvětlení, co jí udělala ta horská smečka. zazubil jsme se té nehorázné ironii. "A to o nás tvrdí, že jsme zlí a akorát pácháme chaos, pokrytci jedni." Ale měli styl. Celá smečka proti jedné vlčici? Ovšem zjevně jim chyběla síla nebo odvaha někomu skutečně vzít život, jinak by tu přede mnou tahle vlčice nestála. "Celá smečka a stejně tu spolu mluvíme. Začnou boj a pak ho ani neumí dokončit, zbabělci jedni." Ano, já sám měl také velmi rád poměr jeden proti několika, ale Chaos by se jistě nezdráhal zabít. Líbil se mi ovšem styl té vlčice. Byla hezky cílevědomá. Té vlčici, která ji tak nakrkla, jsem nezáviděl. "Otrávit, hm? měla bys nějaký plán, jak to provést? Nějaké prostředky jak to provést?" Ze zkušenosti jsem věděl, že někoho otrávit není snadné a bylo potřeba se k takovému vlkovi dostat dost blízko. Jistě, bylo možné třeba otrávit zdroj vody, z kterého smečka pila, ale to by mělo i jiné oběti a výsledek by stejně nebyl zaručený."

---> Most

Z jejích načuřených pohledů jsme si nic nedělal. nezněla, jako by mi chtěla skočit po krku. Možná to byl její stálý stav? Jaké by to asi bylo, být 24/7 načuřený? Nepovažoval jsem však za moudré se zeptat. Koneckonců, nechtěl jsme ji zbytečně popuzovat proti sobě, když mi mohla být užitečná nenaštvaná.
Následovala mě na druhou stranu mostu. Respektive na tu první stranu, kdyby se to bralo z mého pohledu, ale to byl nepodstatný detail. Zpomalil jsem a srovnal s ní krok, aby nemusela mluvit s mým chvostem. Chápavě jsem na její slova ohledně smeček pokýval hlavou. "A teď jsi sama?" nebyla to nijak záludná otázka, ani jsme tím nic nesledoval, ale nepřítomnost jiných vlčic byla víc než zjevná. Pochyboval jsem, že by se tu někde schovávaly za stromem a na mostě rozhodně nebyly. "Jen zjišťuju možnosti," odpověděl jsem, "bylo by trapné ti nabízet členství a pak zjistit, že už někde jsi. Ovšem pokud bys smečku hledala, u nás by se ti skutečně mohlo líbit. Nejsem z té horské smečky, mimochodem. Co ti udělali, že je tak nesnášíš?" Drby? Oh, ty si já vždycky vyslechnu moc rád.

Nevypadala zrovna přívětivě, ale musel jsem uznat, že se mi zamlouvá. Ale, takže se servala s nějakou jinou vlčicí? Pročpak to? A rozhodně měla velice jasnou představu, jak by jejich příští setkání mělo skončit, z čehož jsem usuzoval, že boj prohrála, jinak by přece ta druhá vlčice už jako koza dávno skončila. Usmál jsem se. "Ani jedno, ptám se čistě ze zvědavosti," odpověděl jsem. "Ačkoli proti boji bych nic nenamítal, ale radši si počkám, až se uzdravíš. vyhrát nad tebou takhle by nebyla žádná výhra a prohrát by byla o to větší potupa, jestli mi rozumíš." Co bych s ní bojoval? Radši bych ji lépe poznal, protože pokud jsme se nemýlil, právě jsem před sebou měl prvotřídní materiál pro Chaos. Ale není správné se ukvapovat a navíc jak bych mohl vědět, jestli by vůbec měla zájem se do smečky přidat. Otočil jsem se a zamířil zpátky, odkud jsem přišel a kam měla doufejme namířeno. "Pověz mi, ty patříš do nějaké z místních smeček?"

---> Les u Mostu

Výplaty Leden:
Jméno vlka:
Počet postů:
Postavení:
Povýšení: (Jestliže jste byli v tomto měsíci povýšeni a máte to odehráno, napište to zde, ať dostanete jednorázovou odměnu!) -> Povýšení ze sigmy na betu
Aktivita pro smečku:
Krátké shrnutí (i rychlohry):
Bobříci- popis, kde byli získáni + výpis celé odměny a % kde je chcete, případně převést % na KŠM

Čas do 12.2.

Prosinec:
Noir - 5 kšm

Dále tu pro vás mám neherní akcičku, drazí Chaosani. Jak jistě víte, blíží se Valentýn, ale naše smečka si na láskyplná psaníčka a zamilované pohledy zas tak nepotrpí. Zato takový praktický dárek jistě potěší každého. Budete mít tedy za úkol vymyslet dárek, který by váš vlk daroval jinému, ať už by šlo o drahou polovičku nebo čistě platonického kamaráda, nebo kohokoli jiného (můžete klidně vymyslet ideální dárek pro vašeho úhlavního nepřítele).
Dárek by měl být takový, jaký váš vlk reálně zvládne vytvořit nebo opatřit, ať už vlastními tlapkami, za pomoci magie, nebo i jinak. Fantazii se meze nekladou.
Můžete buď nakreslit, jak by takový dárek vypadal, nebo ho popsat slovně (min. 200 slov), případně kombinovat. Pokud si s tím budete chtít víc vyhrát, můžete nakreslit nebo popsat i jak a komu váš vlk takový dárek předává. Budu dávat nějaké kamínky navíc za originalitu a snahu.
Zatímco vlk vyrábějící dárek musí být váš Chaosan, obdarovaný může být úplně kdokoli, klidně i NPC nebo bohové. Nezapomeňte samozřejmě zmínit, koho by váš vlk chtěl podarovat.
O nejlepším dárku se hlasovat nebude, nechám tedy na vás, jestli budete své výtvory chtít sdílet s ostatními, nebo ne. Otázky prosím směřujte do našeho soukromého Chaosského chatu nebo ke mně do dm. Své výtvory posílejte na Scara do vzkazů, čas budete mít do 20.2., případně pokud by někdo nestíhal, lze na požádání prodloužit.
Jelikož jde o smečkovou akci, do odznáčku se nepočítá, ale můžete si nahrabat nějaké penízky a možná i nějakou jinou drobnost, pokud bude vaše dílo obzvlášť povedené.