Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Pokračoval jsem v chůzi přes most, jenže jsem brzy zjistil, že to nebude tak jednoduché. Brzy jsme totiž spatřil jistou vlčici, která si to kráčela opačným směrem. No samozřejmě. samozřejmě, že zrovna ve chvíli, kdy přecházím na druhou stranu, se tu musí někdo objevit, i kdyby předtím nikdo most dlouho nepoužil. Už jsem se chtěl na vlčici ušklíbnout a prostě pokračovat dál, i kdybych se prostě musel protáhnout a udělat ze sebe sardinku, když jsme si všiml, že to, co jsem prvně považoval za barevné znaky v srsti (fialová na jejím hřbetě mým očím neunikla), nejsou znaky ale napůl zhojená zranění. Ale? Tady se někdo porval? To rozhodně vzbudilo můj zájem. Místo, abych se snažil protáhnout kolem, jsem tedy před ní zastavil. Cokoli, co na mě čekalo na druhé straně mostu, bude muset počkat ještě chvíli. "Zdravím. Doufám, že ten druhý dopadl ještě hůř," řekl jsem.

Výplaty Říjen:

Jméno vlka:
Počet postů:
Postavení:
Povýšení: (Jestliže jste byli v tomto měsíci povýšeni a máte to odehráno, napište to zde, ať dostanete jednorázovou odměnu!) -> Povýšení ze sigmy na betu
Aktivita pro smečku:
Krátké shrnutí (i rychlohry):
Bobříci- popis, kde byli získáni + výpis celé odměny a % kde je chcete, případně převést % na KŠM

Jméno vlka: Scar
Počet postů: 3
Postavení: beta
Aktivita pro smečku: -
Krátké shrnutí (i rychlohry): Vrátil se do doupěte, upálil zaživa lišku, vyrazil na první ostrov se projít.
Bobříci: -


Výplaty za Září:
Scar: 5 kšm + 4% + 4 kšm
Morgan: 15 kšm + 1%
Iridan: 5 kšm
Dail: 5 kšm
Allavanté: 20 kšm + 1 kšm + 1 % + 20 kšm + 10 kšm (Vůdce nepočítám. Je to poměrně velký bobřík za organizaci větších útoků na jiné vlky)
Rhysburr: 12 kšm
Noir: 10 kšm
Scallia: 15 kšm (víc ti jakožto sigmě dát nemůžu, ale chválím ^^)

---> úkryt (přes Les u Mostu)

Cestu k Mostu jsem našel poměrně snadno. Tenhle les jsem na rozdíl od toho na druhé straně znal jako vlastní tlapy. Jak by taky ne, když jsem tu bydlel, že? na ten les na druhé straně jsem se ale zrovna netěšil. měl sice tu správnou atmosféru, ovšem byla to navigační noční můra. Uvažoval jsem, že bych to mohl vzít podél pobřeží a šikovně se tak chůzi mezi stromy vyhnout.
Co však bylo zajímavé, byla skutečnost, že jsem za celou cestu nikoho nepotkal. Postřehl jsme jen pár starých pachů, ale nic, co by stálo za pozornost. Zajímavé. Nicméně brzy už jsem dorazil k Mostu. Stále vypadal, že každou chvíli spadne, ovšem také stále držel, takže jsem došel k závěru, že by nemusel spadnout zrovna když přes něj budu přecházet, takže jsem odvážně vyrazil na dřevěné příčky, abych se dostal na druhou stranu. Hloubka pod mýma nohama mě nijak netrápila, dokud jsme stále stál nohama pevně na dřevě.

---> Mlžná džungle (přes Les u Mostu)

Byla tady. Moje hezká jeskyně s vlčí kožešinou místo koberce. Dokonalé. Zela prázdnotou. Nic se mi sem v době mojí přítomnosti nenastěhovalo, vlastně se zdálo, že tu od mého odchodu nebyl vůbec nikdo, ani žádná malá lesní havěť, hledající úkryt před nepřízní počasí. O tom jsem tedy měl jisté pochybnosti. Nebyl jsme tu celou věčnost a pachy dlouho nevydržely, pokud nebyly obnovované, ale stejně to nebylo něco, co by mě trápilo. Složil jsme se na kožešinu a odebral se ku spánku, pro jednou beze strachu, že mě probudí déšť, nebo nějaký otravný vlk, dožadující se mé pozornosti.

Probudil jsem se v noci. nebe bylo plné hvězd a měsíc zářil, když jsem vylezl z úkrytu ven. Mou pozornost jako první upoutal pach lišky. Otráveně jsem se ušklíbl. tahle havěť mi neměla co šmejdit u doupěte. vydal jsem se po pachu, abych vetřelce vyhnal, ovšem když jsem ho uviděl... vypadal docela v posledním tažení. jen tak ležel na zemi, sotva dýchal a nevypadal, že by ho moje pozornost nějak znepokojovala. Chm, divné. Nic to však neměnilo na tom, že se mi sem to drzé zvíře vetřelo a já ho tu nechtěl. A protože nevypadalo, že hodlá utéct... prostě jsem ho zapálil. Vydalo bolestivý skřek a chvíli se zmítalo, což na mé tváři vyvolalo úsměv. pak se hýbat přestalo. nechal jsem oheň ještě chvíli hořet, dokud z něj nezbylo nic víc, než opálená kostra. tak. A už otravovat nebude. Já sám jsem se ovšem vydal dál, podívat se zase jednou na první ostrov, abych to tam trochu omrkl a zjistil, co se změnilo.

---> Most (přes Les u Mostu)

---> Ovocný lesík

Blížil jsem se k domovu. Středu džungle jsem se vyhnul, bylo zbytečné riskovat, že bych se ztratil, mimo to byla poněkud neschůdná a já teď nestál o nic jiného než se co nejrychleji a co nejpohodlněji dostat domů. Strávil jsem u jezera spoustu času. nejdřív s Ayshi, pak rozhovorem s dalšími chaosany a zájemci. byl jsme toho názoru, že mám na chvíli pro sebe víc než nárok. Už jsem ve vlastním úkrytu nebyl ani jsem si nepamatoval. pro jednou jsme si chtěl dát na cjhvíli pauzu od přemýšlení o smečce. Mohla se taky chvíli starat sama o sebe, bez toho, abych se o všechno staral jen a jen já, a abych se snažil ukočírovat tu spoustu členů, která většinu času trávila rozběhnutá někde po ostrovech. Alespoň že Usměvavá byla zpátky. Taková posila mezi řadami zasloužilých členů se hodila. I tak jsem si ale říkal, že bych s Chaosany měl trávit víc času. udržovat si přehled, mít informace... no, na tom zapracuju.

---> Jeskyně posledního odpočinku (přes Les u Mostu)

Výplaty Září:

Jméno vlka:
Počet postů:
Postavení:
Povýšení: (Jestliže jste byli v tomto měsíci povýšeni a máte to odehráno, napište to zde, ať dostanete jednorázovou odměnu!) -> Povýšení ze sigmy na betu
Aktivita pro smečku:
Krátké shrnutí (i rychlohry):
Bobříci- popis, kde byli získáni + výpis celé odměny a % kde je chcete, případně převést % na KŠM


Jméno vlka: Scar
Počet postů: 9 + 1,5
Postavení: beta
Aktivita pro smečku: Diskutoval o smečce s Thiou, Stray a Alduinem, povýšil Zeirana
Krátké shrnutí (i rychlohry): Promluvil si s Thiou o její pozici ve smečce, pak se setkal s Alduinem a Stray a prodiskutoval povyšování. Dozvěděl se od nich o Iridanovi a Merlin a o návratu Allavanté, sám je naopak informoval o dvou nově přijatých. pak povýšil Zeirana a nyní se vrací do svého doupěte v Lese u mostu.
Bobříci: -

---> Jižní hory

Ah, tak tohle místo bylo skutečně něco. A pak že jídlo neroste na stromech. Dalo sice trochu práce se k němu dostat, ale výsledky vysoce převyšovaly námahu. A bylo toho tu hodně. Hotová hostina. Až jsme si myslel, že z všeho toho cukru chytím cukrovku. Nicméně jsem se najedl a pak vyrazil dál. Když už jsem byl tady, mohl bych navštívit své dlouho opuštěné doupě, vyhnat z něj případné podnájemníky a tak. A tak jsem pokračoval v cestě, protože jí přede mnou ještě kus zbýval. Doufal jsem, že to vůbec najdu. Už to bylo opravdu dlouho. Jestlipak mi už moji parádní předložku před pelech nesežrali moli? Byla by to škoda, to bych pak musel shánět jiný kožíšek. Když jsem nad tím tak uvažoval, možná jsem mohl stáhnout i tu bílou vlčici, dva kožichy byly vždycky lepší, než jeden. Ale pozdě bycha honiti. Čas jít dál.

---> Mlžná džungle

---> Křišťálové jezero

Přeběhl jsem louku a dostal se do hor. Musel jsme si tu dávat pozor, kam šlapu, nicméně jsme byl schopný a silný vlk a nějaké kamení mě nelekalo. Co však bylo zvláštní bylo, že jsme si připadal nějaký... silnější? Možná. Bylo to jistě tou tmou okolo, ale možná to byl jen můj dojem. Možná za to mohl dobrý odpočínek. Hmm... hodilo by se mi něco k jídlu. Kde byla nějaká hezká mrtvola, když měl vlk hlad a nechtělo se mu lovit? tady zjevně ne. proplétal jsme se cestičkami a skalami, abych se z hor opět dostal. A jaké jsme to měl štěstí, přímo přede mnou se totiž objevil les, který moc, moc pěkně voněl. Dobře, nebylo to zrovna maso, ale já přece nejsem vybíravý. Nepohrdnu ani trochou té rostlinné stravy, když to znamenalo, že nebudu mít práci navíc. vydal jsme se tedy do lesa.

---> Ovocný lesík

Probudil jsme se za tmy. Musel jsme usnout. Nicméně slunce už nesvítilo, takže mi začala být zima. Zvedl jsem se ze svého místa, abych se alespoň zahřál pohybem, než se tady proměním v kostku ledu. Mohl jsem zalézt do Podzemního doupěte, to jistě, jenže zase... nebyl jsme unavený, spíš mrazem poněkud ztuhlý. No jo, už jsem nebyl nejmladší a i když moje tělo většinu času fungovalo bezchybně, zima mi občas připomněla, že na takovéhle polehávání venku už nejsem.
na procházku však byla teplota nadmíru příjemná a možná že kdybych se stočil do klubíčka, nebyla by mi zima ani tady. Nicméně jsme se sebral a vyrazil, abych se trochu protáhl. Stejně jsme se tu u jezera už válel dlouho a zasloužil jsem si od řešení smečkových záležitostí zase chvíli pauzu.
Vyrazil jsem na jih, abych se trochu prošel a možná se mrkl někam, kde jsme ještě nebyl.

---> Jižní hory (přes Luka)

Na jeho návrh jsem přikývl. připadalo mi, že byl minulý sraz docela nedávno, ale vlastně nebyl. A ačkoli jsme pochyboval, že nám přibylo mnoho nových členů, protože o tom by se přece Šaman nebo Moudrá zmínili, a Kurážná... ta dost možná pořád trčela tady u jezera, vždyť jsem se s ní viděl nedávno, bylo možné, že nás naopak někdo opustil a padl za oběť magii ostrovů. "Myslím, že nejdřív zjistím, jak na tom Usměvavá je, ale rozhodně by to stálo za to. Hodně členů jsme už neviděl kdovíjak dlouho." Byli až podezřele tiší, skoro bych čekal, že něco plánují.
Když mi dovolil udělat mu jizvu, sklonil jsem se k jeho noze a udělal mu ránu. nebyla velká, ale byla hluboká, aby po ní zůstala hezká památka. jak moc bude vidět, to už zůstávalo záhadou, ale bude tak a koneckonců chaosanské jizvy nebyly něco, co měl vlk vidět na potkání, byl to tajný znak těch, co patřili do užšího kruhu.
Odstoupil jsme od něj. "To jistě ano. myslím, že v tuhle chvíli bychom nebyli schopní fungovat jako organizovaná skupina, kdyby se nějaká smečka rozhodla nás zlikvidovat. Nicméně mám už delší dobu něco v plánu, něco, kde se trochu poučíme o schopnostech ostatních, abychom věděli, kde jsou naše slabiny, a mohli se podle toho zařídit." Dobře, nebyl to můj nápad, ale i kdyby se Usměvavá nevrátila, zorganizoval bych to dřív nebo později bez ní.
"Nebudu tě dál zdržovat. Hodně štěstí," popřál jsem mu, když řekl, že už půjde. Sám jsem se vydal usadit se na jedno z mých oblíbených míst k vyhřívání na sluníčku, abych ještě nějaké nachytal, než definitivně přijde podzim a ochladí se.

Zeiran se skutečně činil. Skoro jsme si vedle něj připadal neužitečně, když jsem poslední dobou jen seděl tady a povídal si s tím, kdo sem přišel. Skoro. Protože to mělo taky svou funkci a přijmul jsem dva členy, no ne? Mimo to jsme si po dlouhé době konečně připadal trochu informovaně. "Také už jsme o nich dlouho neslyšel, jistě by to nebylo na škodu." uznale jsem pokývl. A to jsem si kdysi když byl menší myslel, že je k ničemu a že by mohl být užitečnější jako kalorie zdarma. Život zjevně umí překvapit a tohle překvapení bylo nadmíru příjemné.
"To samozřejmě," ušklíbl jsem se. Bylo by nešťastné, kdyby ten, koho potřebujeme až po boji, umřel jako první, že? "Pokud ji chceš cvičit, bude to jen dobře. Schopné a silné členy potřebujeme vždycky." Léčivá krev? To byly novinky. Čekal jsem, že bude umět léčit myšlenkou, ale krev? Fascinující... nebýt to členka Chaosu, nejspíš bych zvážil provést na ní pár pokusů... ale takhle jsem zůstal jen u letmé myšlenky a pak to nechal být. Bude se nám hodit. Byla to další věc co mě utvrzovala v tom, že Zeiran si rozhodně zasloužil být beta. "Co by tě mohlo zajímat je, že jsem přijal do společenstva vlčici jménem Morgan. je oranžová a pruhovaná, jestli ji uvidíš, určitě si ji s nikým nespleteš. přivedla ji Corinne." A byla tu ještě jedna věc, která stála za zmínku. "Šaman také říkal, že se Usměvavá vrátila. Odpočívá teď u nich v doupěti, ale brzy se k nám opět připojí." Neměl jsem moc dalších novinek, ale tohle podle mého stálo za zmínku. Už jsem nebyl jediná zbylá alfa.
Když přijal povýšení, usmál jsme se na něj. "Tak tedy vítej na postavení bety, Havrane. Odteď můžeš do společenstva přijímat další členy podle vlastního uvážení." A byl si rovný se mnou a s ostatními betami a tak dále, byl jsme si jistý, že ví, co jeho nové postavení znamená. Nehodlal jsme ho urážet tím, že bych mu to tady přeříkával. "A ještě tu jizvu. Mají ji všechny bety a měly ji i všechny alfy." Natočil jsme se a ukázal mu tu svou, což sice bylo poněkud nešikovné, ale co naplat. "Když dovolíš...?"

A skutečně netrvalo dlouho a narazil jsem na toho, koho jsem hledal. "Zeirane, zdravím," Odpověděl jsem na jeho pozdrav. "Vůbec nerušíš, vlastně jsem s tebou chtěl mluvit." Měl pro mě informace? To mě zajímalo. Doufal jsem, že lepší, než co mi před chvílí sdělil Alduin. "Povídej," pobídl jsem ho.
Ušklíbl jsem se, když spustil o Iridanovi a jeho románku s jistou vlčicí. "Zrovna před chvílí mě o tomtéž informoval Alduin. Pokud tě to zajímá, jde o jeho syna Iridana. Šaman také tvrdil, že se snaží tu vlčici přetáhnout sám, ale otázkou je, jestli to neřekl jen aby svému synovi zachránil krk. Nicméně bych tomu zatím nechal volný průběh, špeh Zlaté smečky by se nám mohl hodit, pokud by se ta vlčice skutečně přidala k nám a nezůstala by věrná Zlaté. Nicméně bude lepší být v tuhle chvíli ohledně Iridana na pozoru, aby naopak nedošlo k úniku informací opačným směrem. je mladý a troufám si říct, že nezkušený," řekl jsem, "a pokud se ukáže, že zradil smečku, tak podnikneme patřičné kroky. Takové chování nebudeme trpět."
Jeho další informace byly zajímavější. přikývl jsem na slova o Scallie. "Je to skutečně pozoruhodná vlčice. měl jsi o ní pravdu, když jsi říkal, že se k nám bude hodit." A pokud bude pod Zeiranovým vedením, nepochyboval jsem, že dokáže velké věci. "Léčivá magie říkáš? To by přišlo vhod, pokud bude další válka," zazubil jsem se. Ano, tohle byly skutečně dobré zprávy. Ale Scalliou to nekončilo. Pozorně jsme si prohlédl Zeiranův měnící se kožich. Ale? Pokud by s tím dokázal víc, tohle mělo potenciál. Dokázal jsme si představit tisíc věcí, kde by se hodilo umět se zamaskovat a pokud byl tohle začátek, byl jsem upřímně zvědavý, kam až to dotáhne.
"A když už mluvíš o nových členech, se Šamanem a Moudrou jsme se shodli, že jsi s námi už dlouho a prokázal jsi své schopnosti a věrnost Chaosu víc, než jednou." Udělal jsem drobnou pauzu, "Chtěl bych ti tedy pogratulovat k povýšení na betu, pokud máš tedy zájem." usmál jsem se na něj. nepochyboval jsem, že neodmítne. "Tedy pokud máš zájem, pokud narazíte na člena, kterého budete považovat za hodného Chaosu, můžeš ho do smečky rovnou přijmout." A pak tu byly ještě dvě menší formality. "To také znamená, že budeš potřebovat jizvu jako odznak tvé hodnosti a také jméno hodné bety."

Nechal jsem tedy Thiu za zády a vydal se hledat někoho ze smečky. Někoho konkrétního, ne prvního vlka, na kterého narazím, abych byl přesný. Nemusel jsem chodit daleko, abych někoho takového uviděl.

Zápis rychlohry s Alduinem a Stray:
Scar na dvě bety narazil poměrně nedaleko. Probral s nimi plán povýšit Angelovce, který schválili. pak ho Alduin informoval o Iridanovi a jeho nové partnerce, která není z Chaosu, ale z jisté smečky. Scar řekl, že než budou dělat ukvapené závěry, rád by situaci poznal sám, navíc mu Alduin řekl, že se možná podaří partneru jeho syna naverbovat.

Líbilo se mi, když jsem ty, které jsme potřeboval, nacházel tak blízko. To se pak všechno řešilo jednoduššeji. S povýšením Thii jsem ještě zamýšlel chvíli počkat, a stejně tak s Noirem, ale byl tu jistý vlk, který se prokázal a o kterém jsem slýchal víc, než dost. Přísahal bych, že jsem ho viděl někde tady poblíž...

Morgan se rozloučila a šla si po svém. Pokývl jsem jí na pozdrav a nechal ji, už jsme s ní nic řešit nepotřebovali. Thia však chtěla řešit něco se mnou. Posadil jsem se a nechal ji mluvit. nemohl jsme tvrdit, že by mě její slova překvapila, to ani v nejmenším. Slečna je ctižádostivá, hm? "Jméno tvého otce ti v tomhle nijak nepomůže," informoval jsme ji. Angel tu nebyl a já nehodlal jeho dětem dávat výhody jen kvůli tomu, kdo byl jejich tatík. "A co se týče dělání jména Chaosu, neslyšel jsem o tobě od jediného vlka, kterého bych kdy potkal. Scallia je jediná, kdo nás vyhledal sám od sebe, a ji přivedl Havran, nikoli ty." Avšak nehodlal jsem tu jen vyvracet její tvrzení, protože rozhodně nebyla marná. Vyrostla z ní silná vlčice která k nám rozhodně parádně zapadala. "Ale přivedla jsi Morgan a to je rozhodně plus. Pokud se ukáže tvůj posudek o ní správný, myslím, že si rozhodně zasloužíš být beta," usmál jsem se na ni. "Přednesu tvůj požadavek současným betám." nehodlal jsme jí nic slibovat předem, však tu vlčici sotva dovedla a předtím jsem o ní skoro neslyšel, ale v podstatě měla pravdu. Její dny jakožto sigma se pomalu ale jistě blížily ke konci. "A teď pokud je to všechno, co jsi chtěla řešit, tak když mě omluvíš..." Zvedl jsme se ze svého místa. Čas si trochu protáhnout nohy a vykonat, co jsem jí teď slíbil, že? "Snad se brzy opět uvidíme," kývl jsme jí na pozdrav. A třeba jí příště i sdělím, že byla povýšena.

Nechal jsem záležitost mé přítomnosti nebo nepřítomnosti u jezera být. pravda byla taková, že bychom se rozhodně nikam nedobrali a bylo tu takových keřů a stromů, že tu dva vlci klidně mohli sedět pár metrů od sebe a nebýt o moc moudřejší, pokud nebyli přímo u jezera. Místo toho jsem odpověděl na její otázku. "Nevím o tom, že bychom nějaké měli. Poslední byla Dail, ale ta u nás byla dlouho a už povýšila na sigmu a nikdo z Chaosu se nechová tak, aby si ten post zasloužil. myslím, že líp poslouží tuláci nebo vlci z jiných smeček, těch je tu všude plno." Ušklíbl jsem se. Když už o tom mluvila, nějaké omegy by se nám hodily... jenže kde je sebrat? ve smečce skutečně nebyl nikdo, kdo by si to zasluhoval... možná tak ten Favori, ale ani toho jsem neznal dost na to, abych si tím mohl být jistý, a ačkoli bych někomu velice rád pocuchal kožich vlastními zuby, nebyl tu nikdo, koho bych mohl čestně odsoudit, aniž by smeččani protestovali. Zatracené morální zásady, bez nich mi bylo líp. "Těší mě, Morgan. Ať se ti u nás líbí. Jo a mimochodem, alfy a bety se ve smečce většinou neoslovují jménem, ale přezdívkou. Moje je Milost. jen aby tě to nepřekvapilo." Tím to za mě bylo vyřešené. Odskočil jsme si však také k tomu staříkovi s vozíkem a něco s ním usmlouval, než jsme se vrátil k Thie a rozhovoru s ní. "Dobře, o čem chceš mluvit?"

Nákup:
2. level do mysli - 50 kšm

Schváleno