Příspěvky uživatele

< návrat zpět

"Ano, pomáhá," potvrdila jsem a usmála se na vlka. "Občas se mezi běžnými rostlinami dají najít skutečné poklady. A nemáte zač, myslím, že v takovéhle situaci bychom si všichni měli pomáhat." Povodně nebyly jednoduché pro nikoho a o to složitější mohly být pro březí vlčice a jejich druhy, kteří si navíc museli dělat starosti o své rodiny. tedy... předpokládala jsem, že je tohle druh té vlčice. Neptala jsem se, pochopitelně, nic moc mi po tom nebylo.
jakmile jsme měla odvar hotový, přidala jsme se k nim a pomohla jsem jim se popatlat plazivcem. Nevypadal to zrovna vábně, ale pomáhalo to, a to bylo hlavní.
"Opravdu se zdá, že se to začíná zlepšovat. Buďte ale pořád opatrní, zem bude rozměklá a zrádná." A vlk ještě jednou poděkoval a rozloučil se. "Snad někdy za lepších podmínek naviděnou a netřeba si s tím dělat hlavu." Věnovala jsme mu poslední úsměv na rozloučenou a pak se zaměřila na onu vlčici.
"Naprosto rozumím. Hm... znám ještě dvě léčivé, ale jedna nyní neroste a pro druhou bychom se musely vydat do hor," což by jistě nebylo nejpohodlnější, když viditelně tahala závaží. Hm. Co Šedivka nebo Hadí tělo? Ale pak mě napadly ještě jiné rostlinky, které by se jí mohly hodit, hlavně protože jsme si vzpomněla na Žvýk Žvý- na Hvozdíka. "Vlčata mají tendenci zkoumat svět tlamičkou, proto myslím, že bude lepší vědět, čemu se vyhnout." Vyvolala jsme před sebou fialovou houbičku. "Tohle je Mlžnatka fialová. je to běžná houba, kterou lze najít v lesích a močálech a jak jistě vidíš, má velmi lákavou barvu." Vlčatům se výrazné barvičky líbily. "Po požití paralyzuje organismus." A ještě než se vydala pryč, požádala jsme ji o svolení a pak na ni položila tlapku, abych na ni použila alespoň trochu léčivé síly náramku. Už jsme byla docela slušně unavená, poté, co jsme léčila Northiu a po všech těch zážitcích tady, takže to bylo spíš takové symbolické léčení, ale mohlo to alespoň trošku pomoct. A poté... poté jsme se rozloučila a sama si šla najít níž u jezera nějaké místo k odpočinku. Našla jsme si suché plácek poměrně nedaleko, stočila se do klubíčka a rychle usnula.

Vlk žil a byl při vědomí. Byl mírně přitopený, ale to bylo v tuhle chvíli pochopitelné. Dobře. Naklonila jsem se k němu blíž, abych si lépe prohlédla, jak na tom je. Patrně byl trochu pomlácený. Víc starostí mi v tuhle chvíli dělaly otevřené rány a to na nich obou. Mno, dobře, čas sáhnout po klasice. Vyvolala jsme plazivec a ve zkratce jim ho představila. "Tohle je potřeba rozžvýkat a nanést na rány," řekla jsem jim. Vlčice mluvila... zvláštně, ale pokud potřebovala ošetřit, což potřebovala, rozhodně jsem ji kvůli tomu nehodlala soudit. Pomohla bych jim i kdyby o to nepožádali.
"Máš pravdu, potopy jsou špatné pro všechny, ale ty ve svém stavu bys měla být ještě o to opatrnější." Plazivec dostali a očekávala jsem, že převezmou iniciativu a ošetří se podle mých instrukcí navzájem. Já mezitím vyvolala další rostlinku. "Tohle je trychtýřek. Jak si můžete všimnout, moc pěkně voní. Roste na loukách a dá se vyluhovat na čaj. Dá se mimo to použít i jako desinfekce."
Sesbírala jsem z okolí vodu a vytvořila z ní bublinu, kterou jsme přivedla k varu a pak do ní trychtýřek ponořila. Brzy už jsem měla kouli dobrého, trychtýřkového čaje. Stačilo jen chvilku, než se schladí. "Prosím. Napijte se, dokud je to teplé, pomůže vám to nenastydnout. Pak vám tím opláchnu rány."

Byl to prostě holý nerozum. "Navíc se prát s někým, koho vůbec neznáš. Mohl ti ublížit... vážněji, než ti ublížil." Ale dost bylo mluvení. Teď už jí žádné výtky nepomůžou, mohly jsme ji akorát ošetřit a ona se mohla ze své hlouposti poučit. Vzala jsem si další plazivce a přidala se k jejich patlání na Northiu. Vzala jsem i část odvaru z trychtýřku a trochu jí s nimi rány opláchla. Poočku jsem sledovala Alinu a souhlasně na ni pokývla, když jsem viděla, jak plazivec aplikuje. Dobrá práce.
A Northia? Ta měla otázky. "Ovládám několik magií, ale v tomhle případě se jedná o předmět, ke kterému jsem před časem přišla." Byla to svým způsobem magie, ale ne moje vlastní, nýbrž vypůjčená.
Ovšem... měla jsem pocit, že jsem zvenku něco zaslechla a i když Northia říkala, že je nerozumné chodit ven, znepokojilo mě to. "Nechám vás tu a půjdu se podívat ven," řekla jsme jim, "mám pocit, že jsem slyšela někoho volat."
A tak jsem ty dvě nechala v jeskyni a sama vyrazila ven. Odkud šel ten hlas? Bylo to tamtím směrem? Muselo to být někde níž, než kde jsem právě byla. A... někdo se topil.
Vzápětí jsem je uviděla. Jedna promočená vlčice, která volala o pomoc, a jeden vlk, který byl stále ve vodě a každým okamžikem byl stahován pod hladinu. Seběhla jsem níž a aniž bych cokoli řekla, vlka jsem drapla. Nebyl čas se vybavovat. Šlápla jsem do vody v místě, kde jsem si myslela, že je mělčina a... a voda se pode mnou propadla a já do ní zahučela. Okamžitě jsem začala plavat. Ne ke břehu, k vlkovi. Drapla jsem ho za kůži a vytáhla ke břehu, kde jsem se ujistila, že nesklouzne zpátky a má hlavu nad vodou. Už mě ty neustálé aktivity začínaly unavovat. "Slyšíš mě? Můžeš dýchat?" zeptala jsem se vlka a pak jsem se otočila na vlčici, abych něco řekla a... zamračila jsem se. Vypadala, že ji někdo napadl. A také, že je březí. A promočená. "Pokud jsi do té vody spadla taky, ty rány budou potřebovat ošetřit, Z té špinavé vody se dá příliš snadno chytit infekce."

× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody
× Podej pomocnou tlapku topícímu se/top se a nech zachránit

Něco pro léčitele, hm... "Znám ještě jednu, ale její vyvolání je nad mé síly. Musely bychom se po ní podívat tady v horách a nemyslím, že by na to teď bylo vhodné počasí." Možná později. na Northiina slova jsem přikývla. "Připravím ho, koneckonců jsem to slíbila." A Northia zatím chtěla jít obhlédnout okolí. Dobře. "Buď na sebe opatrná, hory jsou zrádné," poradila jsem jí a pak už vyvolala trychtýřek a sesbírala pomocí magie vodu z okolí, kterou jsme přivedla k varu a trychtýřek do ní ponořila. Až se Northia vrátí, bude odvar hotový. Chvíli se nevracela, takže jsem vylezla na chvíli z úkrytu a šla se po ní podívat, ale brzy jsem se zase vrátila. Netušila jsem, kam šla.
A Northia se vrátila. Dobytá. Podívala jsem se na ni poněkud zděšeně, než jsme vyvolala plazivec a další léčivé běžné rostliny. "Co jsi u všech vlků vyváděla? napadl tě někdo?" Rozhodně na to vypadala. Přistrčila jsem nějaké plazivce i k Alině. "Tady, můžeš jí pomoct to nanést na hřbet. Rozkousat a přiložit." A Northia mezitím odpověděla, co se dělo. Zavrtěla jsem nad tím hlavou. "Cvičný souboj když venku řádí povodně? Co vás to napadlo? To je holý nerozum." Navíc když ji předtím strhnul proud a mohla se poranit. "Pokud tě strhl proud, mohla sis snadno polámat kosti nebo utržit jiné rány." A taky musela být slušně promočená. Což... jsme v tomhle počasí byly asi všechny. Přitáhla jsem k oběma vlčicím kouli odvaru z trychtýřku a sama si z ní také trochu usrkla. "Tady, napijte se, trochu vás to prohřeje a snad to pomůže předejít nachlazení." A já se přiblížila k Northie a položila na ni tlapku, abych použila kámen od cizáků a rány alespoň trochu zahojila. A pak jsme znova použila magii a všem se nám pokusila osušit kožichy tak jak to jen šlo.

× Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění
× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku
× Ošetři/nech si ošetřit vážné zranění související s potopami

"Asi jako kdekoli jinde," odpověděla jsem. "Pokud si někoho najdeš, doporučuju zavítat k Wuovi a poprosit ho o nějaký předmět, který ti umožní tvé blízké najít, ať jsou kdekoli. A nebo se přidat do stejné smečky." Existovaly způsoby. Vždycky existovaly způsoby. "Můj druh patří do jiné smečky, než kam jsem patřila já, než jsem se vrátila k tuláckému životu," dodala jsem, "takové věci vždy vše komplikují."
Na její další dotaz jsme přikývla. "To je velmi správná úvaha. To skutečně Hlucina způsobuje." Ovšem tady bylo víceméně bezpečno. Klidně by mohly koštovat, kdyby chtěly. Dohlédla bych na ně.
Další výklad ale přerušila nečekaná návštěva. Puma. Patrně sem dorazila omylem, protože žádná puma nemohla být tak hloupá, aby se sama postavila třem dospělým vlčicím. Anebo byla zoufalá. Zoufalství vedlo zvířata k různým činům. Tady však neměla co pohledávat. Vyskočila jsem na nohy, zavrčela a vyrazila proti ní. Cvakla jsem zuby kus od ní. Nechtěla jsem jí ublížit doopravdy, jen jí dát najevo, že tady není vítaná a ať si najde jiný úkryt. Puma přede mnou uskočila.

× Pokus se ubránit své bezpečné místo/hranice před nájezdníkem (včetně predátorů)

Zdálo se, že se vlčice vlivem magie alespoň částečně uklidnila. To bylo dobře. Bude lepší, když si tu v úkrytu odpočine a nebude se zbytečně stresovat. Mohly jsme všechny energii potřebovat později, obzvlášť pokud bude voda dále stoupat. Neměly jsme tu nějaké velké zásoby a i když bych nás dokázala nějakou dobu živit jen rostlinnou stravou, také bychom tak nevydržely věčně. Usmála jsem se na Alinu, když se přišla otřít o Northiu. Jen přemýšlela? Doufala jsem, že ji netrápí žádné příliš znepokojivé myšlenky. Pak jsme se otočila zpět k Northie. "Pokud tu nebudeš chtít být, jistě odsud můžeš odejít, ale i kdyby se tu tvá rodina objevila, ostrovy jsou dost velké, aby ses jim dokázala vyhnout, pokud budeš potřebovat... je dost možné že na ně ani nenarazíš. Já tu mám například bratra a synovce, ale ani jednoho z nich jsme už dlouho neviděla. A s mým druhem se potkáváme také spí sporadicky." Měla bych za ním někdy vyrazit do Daénu. Chyběl mi, a narozdíl od něj jsem já věděla, kde ho hledat. "Mistr se zajímá o mince." odpověděla jsem jednoduše. "Ano. A ještě znám jednu rostlinu, ale... u té rovnou říkám, že konzumace je na vlastní nebezpečí." A vyvolala jsme před sebou zelenou houbu. "Je běžná a narazíte na ni v lese. Můžete kousek ochutnat, pokud chcete, není nebezpečná, ale uvidíte po ní... zvláštní věci. Jmenuje se Hlucina snotvárná, což myslím mluví za vše."
Jak jsem si tam povídaly, naše přítomnost přilákala pozornost. tedy... naše přítomnost a patrně i vůně nedávno uloveného tetřeva. Koutkem oka jsme u vchodu zahlédla nějaký pohyb a když jsme se tím směrem podívala, stála tam puma. Naštvaně na nás zasyčela.

× Setkej se tváří tvář s predátorem

Alina vypadala, že se patrně půjde najíst. A nebo možná ne. Nevypadala ale, že ocenila Northiin zájem o její poraněné nohy. Mohla jsme jí nabídnout, že ji vyléčím, ale... ale asi o tom nechtěla mluvit a cítila jsme z ní jakýsi neklid. Bude patrně lepší, když dostane čas si na naši přítomnost zvyknout, a pak se dá dělat něco jiného. Přesto jsem se k ní natáhla svou magií a pokusila se ji trochu ukonejšit, Byla tu v bezpečí, v dobré společnosti... nebylo třeba, aby se ježila nebo byla neklidná. Mohla odpočívat. Vlčice byly na ostrovech obě zjevně nové, ale pokud by nás tu někdo napadl, věřila jsem, že bych se o to dokázala postarat.
"Abych řekla pravdu, nikdy jsem se odsud dostat nezkoušela, ale jistě to jde. Mám podezření, že vlci odchází a přichází jak se sami rozhodnou, i když by oceán kolem ostrovů naznačoval, že to možné není," vysvětlila jsem. "Jak to funguje, na to nedokážu odpovědět, ale budou tu jistě vlci, kteří vám řeknou víc. Co se dovedností týče, na druhém ostrově v Mlžné džungli najdete svatyni a v ní vlka zvaného Mistr. Kde Wu bere zboží... no, nevím. Dost možná si ho sám vyrábí ve volném čase. Nestává se, že by u svého stánku měl fronty." Rozhodně měl dost času okounět, když jsme se kdysi se Zinkem poznali. "A občas prodává praktické brašničky." Do té se dalo schovat cokoli.
Northia se ale rozpovídala o rostlinách. Nu, pokud ráda jedna rostliny... "V tom případě znám něco, co by tě mohlo zajímat." Vyčarovala jsem před sebou rostlinku s bílými květy a modrým kořenem. "Tohle je Křínka modrá. Je to běžná rostlina, roste na loukách a její kořen se dá jíst."

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní - 4/4

"Nebrala jsem to jako urážku," ujistila jsem ji s úsměvem. Úsměv jsme věnovala i Alině, která se k nám rozhodla přidat a Pršivku si prohlédnout, ale vzhledem k tomu, že nic neříkala, jsme na ni nepromluvila také. Mohla se jen dívat. Působila na mě jako stydlivější vlčice a možná jí chvíli potrvá, než si na mou přítomnost zvykne. Nebo dobře snášela společnost jednoho vlka, ale dva už byli moc. "Můžu vám povyprávět o obojím. Mimochodem Alino, nevím, jestli jsi mě předtím slyšela, tohle je liščí ocas." Vyvolala jsme i ten a zopakovala jí k němu informace. Tak. A nyní informace o ostrovech. "Co se týče ostrovů, obávám se, že se budete muset ptát konkrétněji na to, co vás zajímá. Žiju už tu tak dlouho, že nevím, co pro vás bude nová informace a co ne." A na otázku 'co je tohle za místo?' jsem jim tak docela nedokázala dát odpověď. byly to... ostrovy. Místo k životu.
Ovšem Northia začala cosi vymýšlet a já se na ni zamračila. Uhm? "No... patrně ano, ale neřekla bych, že má nějakou zvláštní nutriční hodnotu. Patrně podobně jako kdyby se takový vlk šel na louku napást. Mimo to nechutná nijak závratně dobře. Uděláš líp, pokud podobně povaříš kus masa a takovému vlkovi dáš k jídlu vývar a drcené vařené maso. Osobně bych doporučila bažanta." Vařená pršivka? Nehledě na to, jak malá ta rostlinka ve skutečnosti byla.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní - 3/4

Na ta slova jsem se na Northiu usmála. "Neznám všechno, ale to ovšem neznamená, že toho o ostrovech vím málo. Ráda ti předám všechny znalosti, které budu moct." O vědění bylo vždy správné se dělit a já se o něj dělila ráda se všemi, kteří byli ochotní poslouchat. Jak s informacemi pak naloží, to už bylo jen v jejich tlapách.
jak začala mluvit o bylinách, které jsme vyjmenovala, můj úsměv se ještě rozšířil. Samozřejmě. Jistě, že nemohla chápat, na co narážím. "Zdá se, že se taky docela vyznáš." Podívala jsme se po Alině. "Kdyby tě cokoli zajímalo, neboj se k nám kdykoli přidat, ano? Ale jinak si odpočiň jak budeš potřebovat." Hodlala jsme ji nechat být, když si sama viditelně lehla stranou, ale chtěla jsme mít jistotu, že se nebude cítit odstrčená. "A ten tetřev je volně ke konzumaci.". A nyní tedy dál. vyvolala jsme magií další rostlinku, tentokrát tu s modrými kvítky. "O jedné tématické rostlině bych ti mohla říct. Tohle je Pršivka potulná. Není to léčivka, spíš plevel, a po rozlomení z ní vytéká mléko." Což jsme rovnou demonstrovala. "Najdeš ji v nížinách a má docela mělké kořínky, takže se za silnějších dešťů snadno vyplaví a šíří se pak s vodou."

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 2/4

---> Hraniční pohoří (přes Temný les)

"Je jich tu docela dost, ale asi každý kraj má nějaké specifický rostliny. Jsem si také docela jistá, že sama ani neznám všechno, co místní ostrovy nabízí." Northia však pokračovala a já se musela pousmát tomu co řekla. Jistě, Máta, Šalvěj i Meduňka to byly. Ne tedy, že by ona snad mohla porozumět, co mě tak pobavilo. "Samozřejmě, rostou tu i běžné bylinky. Třezalku, podběl nebo tymián tu najdete také." A Konvalinku a Hvozdíka, ale to nebyly tak docela bylinky.
Ovšem Northiu zajímaly i další věci a ačkoli byl náš rozhovor na chvíli přerušen odchodem vlků, brzy jsme mohly pokračovat. "Nejlépe uděláš, pokud kost srovnáš a pak použiješ magii," řekla jsem, "jsou věci, na které obyčejné bylinky nestačí, ovšem... existuje jedna, která by mohla pomoci. Nemám ji vyzkoušenou a ani vás ji nemůžu náležitě naučit, ale jmenuje se rumněnka a najdete ji na podzim na červené louce na spodním ostrově. Obávám se ale, že letošní úroda skončila pod vodou." Ohlédla jsem se po Alině, abych se ujistila, že jde stále s námi. Šla, jen se do konverzace příliš nezapojovala. To bylo v pořádku.
Do jeskyně jsme dorazily brzy a já se usadila u vchodu. Alina se patrně hodlala prospat, tak jsme jí chtěla poskytnout prostor. "Znám i pár rostlin, které nejsou léčivé, ale mohou být užitečné," řekla jsem Northie a vyvolala před sebou novou rostlinku. "Tohle je například Liščí ocas. Pozor, moc neočchávat, je to alergen a budeš akorát kýchat. Roste na loukách a s trochou opatrnosti se dá použít jako štětec."

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 1/4

Usmála jsem se na Northiu. "Děkuji. Co se týče rostlin, klidně vám jich ukážu víc. Můžeme tak zabít čas, zatímco budeme čekat, až se to špatné počasí přežene," nabídla jsem. Do úkrytu se vejdeme všichni. Klidně i ti dva vlci. Strakatý vypadal, že to jméno možné... poznává? Vypadal jinak, starší, jinak barevný, ale... ale mohl by to být on, ne? Jenže já se nijak nezměnila a on nevypadal, že by mě poznal. Možná že to byla pouhá shoda náhod. Povědomý pach...
A i černobílý vlk byl povědomý. "Rozhodně můžeme," souhlasila jsem. Patrně ne teď, protože tu budou další vlci, ale... docela me zajímalo, co mohl chtít. Nicméně vlci se rozhodli odejít. Pokývla jsem jim na pozdrav. "Buďte na sebe opatrní." A vlci odešli. Otočila jsem se na vlčice. "Pojďte tedy se mnou. Není to daleko, je to támhle kus u jezera." A vyrazila jsme tím směrem. "Další zajímavou rostlinou, s kterou se tu můžete sehnat, je Plazivec lékařský. Je to bylina, která roste snad kdekoli a hodí se jako univerzální záchrana při zranění. Stačí rozkousat a nanést na rány." Ve zkratce jsme jim popsala, jak rostlinka vypadá. "A už jsme tady. Tahle jeskyně." Ukázala jsem jim malý úkryt v horách nad jezerem. Kupodivu i můj tetřev zůstal stále netknutý. "Udělejte si tu pohodlí, můžeme tu ten déšť přečkat."

---> Prokleté jezero

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 1/4

Nakoupila jsem si u Wua a přemýšlela jsem, co dál. Asi bych se měla vrátit so jeskyně. Měla jsem tam schovaný úlovek a do hor se patrně bude stahovat zvěř. To nebylo ideální. Než jsem se ale mohla rozhodnout, kdosi na mě zavolal. Podívala jsem se jejich směrem. "Ah, zdravím, těší mě, já jsem Shine." A vlčice požádala o pomoc. Usmála jsem se na ně. "Jistě, našla jsem nedaleko odsud suchý úkryt, a jestli chcete, můžu vám oběma uvařit odvar z Trychtýřku. Ten zahřeje a pomůže proti nachlazení. Většinou roste na loukách, ne tady v horách, je to takový rostlina s červenými květy, která pěkně voní. Odvar z ní se dá použít i jako desinfekce, ale příjemně zahřeje i za tohohle počasí. A léčí. Pojďte za mnou."
Jenže než jsme stihla vyrazit a odvést je, objevili se tu ještě další dva vlci. A pach jednoho... byl velmi povědomý. Zamračila jsem se na něj, jak jsem se ho snažila určit. Odkud jsme ho znala. "Zrovna jsme dámám nabízela, že jim ukážu svůj úkryt a udělám jim odvar z Trychtýřku. To by mohlo pomoct. Rozhodně bude nejlepší zůstat teď u horách a někam se ukrýt. Můžete jít s námi, jestli chcete." Vlastně mé vyprávění o Trychtýřku mohli zaslechnout. A vlastně i druhý vlk byl cítit povědomně. Hm. A pak mi to došlo. Otočila jsem se na světlejšího. "Rose? Jsi to ty?" Musel to být on, kdo jiný? "Pojďte za mnou." a vyrazila jsem k úkrytu.

× Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy (ve čtyřech vlcích)

I dnes život v Greenwoodu probíhal stejně poklidně jako každý jiný den. Brzy ráno vyšlo slunce, zářící skrz závoj bukového listí dolů na zem a probouzející obyvatele ze spánku. Dnes tu však byl jeden obyvatel, který nemohl dospat. Jednalo se o mladou černou vlčici s očima barvy smaragdů, o mě. Dnešek byl možná den jako jiný, ale neplatilo to tak docela pro všechny, protože pro mě samotnou byl dnešek speciální. Uběhl už téměř rok od doby, kdy jsem se naposledy viděla se svým bratrem a kdy jsem poprvé do tohoto lesa zavítala, přivábená magií a příslibem vědomostí, které mohla získat pouze tady. Můj příchod byl svým způsobem pouze náhoda, a přesto nenastal den, kdy bych litovala, že jsem kdy překročila práh hustých stromů a přidala se k malé smečce, skládající se převážně ze starších vlčic a jejich učednic.
Nazývala jsem tohle místo svým domovem. Znala jsem každý strom a každé tajemné zákoutí a stejně tak je i milovala. A již brzy nadejde čas, abych tomuhle místo dala sbohem. Ne snad navěky. Plně jsem věřila, že se brzy opět vrátím se spoustou nových poznatků a příběhů, o které bych se mohla podělit se svými učitelkami a kamarádkami, ale sama jsem nevěděla, kam mne cesta nakonec zavede.
Dnes však ještě nebyl čas odejít. Do světa na zkušenou se jako plně vyučená bylinkářka a léčitelka vydám teprve až úspěšně složím zkoušku, která mne čekala právě dnes.
Ještě před východem slunce jsem vstala, aby naposledy vyrazila na nedalekou mýtinu a zopakovala si, že znám všechny bylinky, které znát potřebuju. Tu byl rozmarýn, tady byla malá zahrádka meduňky a řebříčku… pár měsíců zpátky jsem pomáhala spolu s ostatními vlčicemi bylinkám vyrůst, poté, co jsme se rozhodli zahrádku přemístit z předchozího, hůře dostupného místa, sem, a zdálo se, že se rostlinkám daří. Dělalo mi to radost.
A jen co slunce vykouklo nad stromy, rozběhla jsem se zpět, abych neprošvihla snídani. Ta byla pro mě a další dvě vlčice, které měly absolvovat zkoušku spolu se mnou, opravdu slavnostní. Jednalo se nejen o zajíce, ale i o velké množství lesního ovoce a dalších dobrých šťavnatých rostlinek. Jídelníček místních se skládal ze stejné části z rostlinné potravy jako z masa, které nám často poskytovala nedaleká smečka výměnou za naše léčitelské služby a magické učení.
Hned po snídani jsme se společně vydaly na malý plácek, kde jsme v předchozích dnech občas trénovaly své znalosti. Dnes mne doprovázela Eriana, stříbřitá vlčice s množstvím malých zlatohnědých flíčků a s průzračně modrýma očima, a jedna z mých nejlepších kamarádek, a pak Darine, která byla o pár měsíců mladší, než já s Erianou, ale jako nikdo vynikala v ovládání své magie vody. Já a Eriana jsme se zajímaly především o přírodu a všechno co v ní rostlo, kvetlo a žilo, zatímco Darine fascinovala příprava mastí a lektvarů. V tomto kraji si přišel na své každý, kdo se zajímal o přírodní vědy.
Jak jsme dorazily na místo, čekala tam na nás další, starší vlčice, jedna z našich učitelek. Všechny nás přivítala úsměvem.
„Doufám, že jste připravené a všechno jste se pilně naučily. Nejdřív vás čeká zkouška z vašich znalostí. Provedu si vás po okolí a každá z vás mi vyjmenuje alespoň deset z rostlin, na které narazíme. Věřím, že to pro vás nebude nic složitého. Tahle část je vždy spíš taková formalitka. Věřím, že jste všechny poslední rok velmi pilně studovaly.“ Zasmála se. „Však jsem vás mnoho učila sama, že?“
Vyměnily jsme si mezi sebou vyměnily povzbudivé pohledy. Ano, tohohle se nikdo nezalekl. Zkouška samotná však měla víc než jen jednu část.
„A pak se každá z vás samostatně vydá do lesa a přinese mi tři rostliny, o které požádám. Shine, u tebe samozřejmě spoléháme, že všechno najdeš samostatně a bez pomoci svého elementu. Magie země je nádherný dar, přesto si však správná léčitelka musí poradit umět i bez magické pomoci a až jednou ty sama budeš trénovat své učně, ne vždy budeš učit vlky se stejným nadáním, jaké jsi zdědila ty.“
přikývla jsem. „Ano, paní.“ Ani ve snu by mě nenapadlo podvádět. I kdyby byla zkouška sebetěžší, měla jsem svou hrdost a věděla jsem, že mi místní vlčice plně důvěřují. Nehodlala jsem jejich důvěru zklamat.
„Výborně,“ řekla stará vlčice. „Tak tedy pojďme. Netřeba tu ztrácet víc času, než je nutné, a tma vždy přichází příliš brzy.“
Vyrazila po pěšině do lesa a my jsme ji následovaly.
Přesně jak vlčice slibovala, první část nebyla nic složitého. Procházely jsme mezi stromy, nacházely rostlinky a pak jedna přes druhou nadšeně volaly své objevy, nebo jsme se jedna ke druhé přišly podívat, když jsme objevily něco zajímavého. Stará vlčice nás při tom pozorovala, poslouchala a uznale pokývala hlavou. Netrvalo nám dlouho, než jsme každá pojmenovala svých deset rostlinek. Darine se v lese dokonce na chviličku déle zdržela a nasbírala si nějaké ostružiní na čaj, který slíbila všem večer po zkoušce uvařit.
A pak jsme se opět sešly na plácku a stará vlčice řekla každé z nás jména tří rostlin, které jsme měly najít a přinést a pak nás s přáním hodně štěstí vypustila do lesa.
Dobře jsem znala tři rostliny, které jsem měla přinést. Co jsem také věděla, bylo, že žádná z nich neroste hned vedle sídla mé smečky. To by bylo příliš jednoduché. Však i mé dvě přítelkyně dostaly podobně složitý úkol.
Vyrazila jsem pod stromy s jasným cílem. První z rostlin rostla u vody. Nedaleko protékal potok, ke kterému jsme často chodily pro vodu na pití i na vaření, ale pokud jsem chtěla objevit to, co jsem hledala, musela jsem dál k prameni. Tam, kde rostlo husté kapradí a kde pohyb ztěžovalo kluzké kamení porostlé mechem. Však na tohle všechno jsem celý rok trénovala. Nejen, že jsem získala znalosti, získala jsem i dovednosti a dokázala se po kamenech pohybovat stejně obratně, jako po lesní cestě. A tam pod kapradím rostla malý rostlinka s fialovými kvítky, které za tmy jemně světélkovaly. Opatrně jsem jeden z nich utrhla a uložila do brašničky, kterou jsem byla pro potřeby zkoušky vybavená. Některé rostliny byly jedovaté a takové nebylo radno nosit příliš dlouho v tlamě.
Od říčky pak zamířila dál do hor. Její další rostlina byla taková, která si oblíbila místa, kde se často pásli kamzíci. Do hor vlčice ze smečky často nezavítaly, nebyl to bezpečný terén a vlci do hor nepatřili, ale přesto Shine tohle místo už znala a brzy objevila plácek porostlý hustým kobercem malých okrouhlých lístků a bílých květů. Sebrala rostlinku a zamířila zpět. Její poslední úlovek byl speciální. Právě proto si ho také nechala nakonec. Aby ho moha sbírat, potřebovala, aby byla tma. Proto se tedy prozatím vrátila do tábora a předala své dva předchozí úlovky své učitelce, která je zhodnotila a odsouhlasila. Shine se posilnila a odpočinula si, a jak se začalo stmívat, vyrazila zpět do lesa. Tam, na jižním cípu lesa, téměř až u plání, na jaře každý večer rozkvétaly koberce bledě modrých květů. Rostly zde i nyní. Stačilo jeden z nich vybrat a utrhnout a mohla se vrátit zpět domů. Zkoušku splnila. Nyní byla plnohodnotnou léčitelkou.
Večer se pak setkala se svými přítelkyněmi a všechny své úspěchy společně oslavily. A Shine? Shine věděla, že tady její cesta teprve začíná, protože svět nabízel plno krást a ona je již brzy měla vyrazit poznat.

Nebavilo mě jen sedět v jeskyňce a čekat, až to přejde. Nechala jsme tetřeva ukrytého v rohu a vyrazila opět ven. jeskyni pak najdu, až se budu vracet, ale chtěla jsem vědět, jak to vypadá venku, a z hor byl dobrý rozhled. Tak dobrý, že jsme brzy zahlédla ještě něco jiného a velmi zajímavého. Hele, nebyl to ten povědomý vlk s vozíčkem? No jistě, že byl! Když už jsem šla kolem, tak jsme ho jistě musela alespoň pozdravit, ne? Nepotřebovala jsme si nic kupovat ani nic podobného, ale možná říct ahoj...
Byla to chyba. Pokud si někdo myslel, že uteče Wuovým kšm-chtivým spárům, byl na omylu. Ani jsem nevěděla, jak se to stalo, ale jak jsme přišla a otevřela tlamu, tak jsme vzápětí stála vedle Wua a už jsme mu dávala kamínky za... něco? Co jsme to vlastně koupila? Byla to nějaká magie, o které jsme byla velmi přesvědčená, že ji potřebuju. No, pak ji vyzkouším a uvidím. Prozatím jsem poděkovala a pak se opět vzdálila, než se mi pokusí prodat ještě něco dalšího.

Nákup:
Magie snění - 160 KŠM + 3 rubíny

× Zlepši své dovednosti (nákupem u Wua či návštěvou mistra - včetně obchůdků a svatyně z první fáze)

Schváleno.

---> Prokleté jezero (přes Temný les)

To jako malá zacházka stačilo. U jezera rozhodně nebylo bezpečno a dovolila jsme si tvrdit, že by tam nebylo bezpečno i kdyby nebylo rozvodněné. Běhal mi z něj mráz po zádech. Bylo zajímavé, že se u hor nacházela hned tři jezera, která nebyla k vlkům zrovna přívětivá. Čtyři, pokud bych počítala i to na severu. I přes to ale v horách byla pitná a dokonce velmi dobrá voda. Možná se prostě jen všechno špatné splachovalo do údolí.
Vyběhla jsme zpět po cestě do hor a směrem k jeskyni, kterou jsem viděla předtím. Hm, prostorná, na první pohled vypadala dobře... nebyla zas tak velká, ale rozhodně by se do ní vešlo víc vlků. A co víc, vypadala i suše, alespoň co jsem mohla soudit ze zběžného pohledu. To bude stačit. Tady chvíli zůstanu a přečkám ten déšť alespoň částečně. Odložila jsme uloveného tetřeva do rohu, vysušila si kožich pomocí magie a šla se uložit do jemného písku, který v jeskyňce pokrýval zem.

× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) - 5/5