Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Nakonec možná má nějaké vychování. Spousta vlků se v dnešní době bála složit vlčici kompliment. "Bude mi potěšením nechat se provést," odpověděla jsem v podobném duchu a usmála se. Tenhle klučina byl docela roztomilý, když se snažil. Časem z něj může ještě vyrůst docela gentleman. Kdyby byla celá mladá generace takováhle a lepší, byl by svět úžasný. Možná jsme to ale zakřikla, protože vzápětí začal mluvit o nějakém zmetkovi. Na slovníku by měl ještě zapracovat, "ty se rveš? většina sporů se dá vyřešit domluvou, víš o tom?" zpražila jsem ho pohledem, aby měl jasnou představu, co si o jeho chování myslím. "Já ho hledat nemusela, narazila jsem na něj docela náhodou, zrovna když jsem si říkala, že by se mi hodil," zamyslela jsem se, "asi štěstí." Myslela jsem, že s ním ten vlk zůstává na louce, ale byla pravda, že když jsme tamtudy procházeli s Ellie, žádný tam nebyl.
"Sleduju," odpověděla jsme s úsměvem a čekala, že mi předvede nějakou viditelnou magii. Docela jsem čekala oheň, nebo možná nějaké světelné obrazy, podle jeho barvy očí, rozhodně jsme ale nečekala to, co udělal. Vyděsilo mě to. Mé tělo se začalo pohybovat nezávisle na mé vůli, z mé tlamy vycházela slova, která nebyla moje. Co to, u všech bohů, bylo?! Zpanikařila jsem a pokusila se se vytrhnout té síle a utéct, nebo alespoň couvnout od toho vlka. Uvědomoval si vůbec, co za sílu to ovládá? Tohle bylo... děsivé. Jinak se to popsat nedalo.

naklonila jsme hlavu na stranu. Smečka s víc alfami, to byl zajímavý koncept. "To je... praktické," řekla jsem zamyšleně. Smečka s více alfami byla lépe chráněná. Vsadila bych se, že tohle byl Angelův nápad. zajímalo mě ale, jak se zvládají domluvit. I u alfapárů občas vznikaly neshody, ale tohle vypadalo, že alf bude víc, než dvě, navíc to nebudou partneři. Stálo to za prozkoumání. "Myslíš, že bych mě mohl s vašimi alfami seznámit? ne hned, třeba někdy do budoucna. Docela mě ta vaše smečka zajímá." Za pokus nic nedám. Jsem prostě zvědavá a vždy jsem ráda objevovala. Ovšem to až později, teď jsem se bavila s Áresem. Bylo by nezdvořilé chtít hned odejít.
Na jeho zdvořilostní frázi jsem kývla a přemýšlela, proč se tak divně šklebí. Možná měl něco s tlamou? "Tak to jsi tu déle, než já." Znamenalo to, že musel přijít ještě jako poměrně malé vlče, protože jsme ho odhadovala opravdu tak na rok a ždibíček k tomu, víc ne. Posadila jsem se stejně jako on. bylo mi hloupé zůstat v jeho společnosti stát. "Je to šikovné, mít tu poblíž takový obchůdek," řekla jsem a pak se usmála. Jasně, že se bude chtít předvést, byl mladý. "Moc ráda bych něco viděla," odpověděla jsem.

"To je pravda. je pak docela nezapomenutelný, když ho potkáš." Ta křídla mě samotnou pěkně překvapila. Nebylo to mezi vlky nic obvyklého. Kdybych potkala cizího vlka třeba se třemi ocasy, taky bych na něj jen tak nezapomněla.
"Ale proč jsi ve smečce, když alfu nenávidíš?" zeptala jsem se. Buď mi o tom ten vlček neříkal pravdu, to mi přišlo pravděpodobnější, protože alfa ho přece do smečky musel přijmout, nebo to byl opravdu zvláštní mladík. Vlčata už jsou asi taková. Každému chvíli trvá, než si svůj život srovná a rozhodne se, co od něho chce.
Naklonila jsme hlavu na stranu a přeměřila si ho pohledem. Nevěděla jsem proč, ale připadalo mi to neupřímné. Povedený mladík. Moc ráda bych hodila kus řeči s jeho rodiči. Ale nechala jsem to prozatím být.
"Také mě těší, Áresi," odpověděla jsem podle pravidel slušného vychování. Možná nebude tak marný případ. "Už tu chvíli pobývám, ale nejspíš ne déle, než ty," pokud už si stačil najít smečku, nebo pokud tu dokonce vyrostl, měl nade mnou slušný náskok, co se doby pobytu týče. Nad jeho lichotkou jsme se usmála, "děkuju. Mám nové znaky. právě jdu od toho šedého vlka, co tu prodává. Pan Wu se myslím jmenuje?" Mně se mé znaky také líbily, ale potěšilo mě, že se líbí i jiným.

Usmála jsem se. Docela mě to pobavilo. byl to takový soukromý vtip, ještě nedávno jsme to byla já, kdo pořád říkal tuhle větu. "Ale samozřejmě. Začínám mít pocit, že ho tu zná snad každý." No, když nevěděl, kde je, nevadí. Angela můžu najít i později, někdo jiný mě určitě nasměruje. Stejně by bylo neslušné odejít, když jsem se začala bavit s někým jiným. Zvedla jsem obočí nad jeho mrknutím. Vůbec jsem netušila, co tím myslel, co by tím za dané situace mohl myslet. Asi nic.
"Tvůj alfa je tvůj úhlavní nepřítel?" zeptala jsem se, protože jsem si nebyla jistá, jestli slyším dobře. Ten vlk mi v jedné větě řekl pomalu víc informací, než Angel sám za celou dobu, co jsme se předtím bavili. Alfa, má partnerku... to bylo novinek. Doufala jsem, že tu vlčici brzy poznám, byla jsem na ni upřímně zvědavá. Angel jako alfa, to taky bylo příjemné překvapení. Přece jen to byl rozumný a zodpovědný vlk, já věděla, že je. "Ovšem tvůj slovník, mladý muži, je ostudný. Tak se o vlčicích nemluví," vytkla jsme mu. Vychování mu trochu chybělo, to ano, ale jinak vypadal docela fajn. Možná mu jen chyběla trocha vedení a nebo byl jako každý puberťák rozlítaný. To se časem srovná. "Jsem Shine, a ty?" rozhodla jsme se jít mu příkladem a ukázat mu, jak yb se měl správně chovat. měl by se jako první představit on, ale začněme menšími krůčky.

Než jsem se stačila rozhodnout, jestli za vlkem půjdu, přišel on za mnou. Bylo to opravdu ještě vlče, i když už začínal jevit rysy dospělého. Tipovala jsme mu něco málo přes rok. Už teď byl velký. Až doroste, bude to obr. A zřejmě neměl ve slovníku slovo 'ahoj'. No, mladí už občas bývali takoví. "Také zdravím," odpověděla jsem. "Ty Angela znáš? nevíš, kde bych ho tak obvykle mohla najít?" Minule jsme se nerozešli právě v nejlepším, možná by bylo dobré trochu si popovídat. Nejspíš nikdy nebudeme mít stejné názory, ale pořád to byl můj bratr a měla jsem ho ráda.
prohlédla jsem si vlka před sebou pozorněji. Angel se o něm nikdy nezmiňoval, ale začínala jsem nabývat dojmu, že mého brášku tu zná pomalu každý. Tenhle vlk byl ale mladý. Snad to nebyl nějaký můj nový příbuzný, ačkoli Angel neříkal, že by si pořizoval vlčata. Něco takového by jistě nevynechal. Byla jsem zvědavá, jak se ti dva znají. "Angel je tvůj kamarád, nebo tak něco?" zeptala jsme se s upřímným zájmem.

---> Luka

Jezírko tu opravdu bylo. Došla jsem až k němu a žíznivě se napila ledové vody. byla úžasně čistá, viděla jsem až na dno, které se zdálo být na dosah tlapky, ale věděla jsem, jak voda zkresluje.
využila jsem vody, abych si prohlédla své nové znaky, protože na louce jsem si ty na hlavě dost dobře prohlédnout nemohla. Moje znaky měly podobnou barvu, jako ty Angelovy, ale co mě překvapilo byly lehké zelené přechody, kterých jsem si předtím nevšimla. Líbily se mi, byly takové... nevšední a zajímavé. Žila jsem celý svůj dosavadní život jen s černým kožichem a byla jsem s ním spokojená, ale ty dvě barvy ho teď krásně oživily. Každá vlčice, pomyslela jsem si, je zřejmě alespoň trošku marnivá.
Když jsem zvedla hlavu, uviděla jsem, že tu nejsem sama. Kus dál stál mladý hnědý vlk, sotva odrostlé vlče, a podobně jako já, koukal na vlastní odraz ve vodě.

Neměla jsem důvod zůstávat dál na louce. Byla jsem odpočatá, měla jsem nakoupeno a nic zajímavého se tu nedělo, takže jsem opět vyrazila na cestu. Počasí tu bylo pěkně ošklivé, takže jsem doufala, že najdu nějaké místo, kdy nebude tak foukat. Nezamířila jsem ale k lesu, tam už jsem byla. Vítr mi nevadil zas tolik a na trochu divných ran a špatného počasí už jsem si tu zvykla. Děly se tu i zvláštnější věci, něco tak nepodstatného mě nerozhodí.
vybrala jsem si směr, ze kterého byla cítit sladká voda. Kus dál na louce tu mělo být jezírko, pokud jsem si dobře pamatovala. Trocha vody se hodí vždy.

---> Křišťálové jezírko

---> Most (přes les u Mostu)

proběhla jsem les a ocitla se zpět na rozlehlé louce, přes kterou jsem procházela předtím. I tady foukalo a co mě překvapilo, ve vzduchu vůbec nebyla cítit nadcházející zima. Počasí se prostě a jednoduše chovalo divně. Snad se zas brzy vzpamatuje. Další úvahy jsem odložila na neurčito, protože jsem v dálce před sebou zahlédla něco, co upoutalo mou pozornost. Co to bylo? Ta věc trčela nad okolní trávu a při mé poslední návštěvě tu nebyla, to bych si všimla.
Poháněná zvědavostí, vyrazila jsem blíž. věc se ukázala být zvláštním vozíčkem,nebo stánkem, jaký jsem snad ještě nikdy neviděla. Hned mě přivítal přátelsky působící šedý vlk. Všechny ty věcičky, které měl na vozíku, mě docela okouzlily. přirozeně jsem se začala vyptávat, co jsou zač. Podal mi docela podrobné popisy. Bohužel velká část z nich vypadala líp, než jak fungovala. S odporem jsem se zadívala na kapesní pouta.
Nakonec jsem si ale přece vybrala. "Líbily by se mi nějaké znaky," řekla jsem, "jako má můj bratr." Jala jsem se je popisovat a šedý vlk přikývl, pak rozvířil podivný pach, který mě nutil ke kašli. Když prach usedl, můj kožíšek zdobily elegantní, zlatavé znaky. nebyly stejné, jako Angelovi, ale... "ty jsou... nádherné! Děkuju." Rozhodně jsme u nich nechtěla skončit. vybrala jsem si. Byla to docela zvláštní zkušenost, protože ten vlk prodával i schopnosti. nechtěla jsme tomu věřit, ale přesvědčil mě. Dal mi vypít nějaké divné lektvary, po kterých jsme cítila nárůst síly. nakonec jsem mu nechala nějaké kamínky a rozloučila se s ním.

Kupuji:
Znaky - 80 Kšm (naceněno Shay)
Magie Aura - 150 kšm, 2 rubíny
5. level k Zemi - 80 kšm
2. level k magii Aura - 50 kšm
Celkem: 360 kšm +2 rubíny

používám slevu 30 % na celý nákup

-> 252 kšm a 2 rubíny

na účtu 245 kšm 41 rubínů 6 mincí
měním jeden rubín z účtu na deset kšm.
Zůstatek na účtu:

3 kšm 38 rubínů 6 mincí

---> Luka (přes les u Mostu)

Vystoupila jsem z lesa a přede mnou se rozprostřela propast, přes kterou vedl dlouhý, křehce působící most. Zastavila jsem u jeho začátku a zaváhala. Nebála jsem se výšek, ale dost ošklivě foukalo. Nechtělo se mi na něj vstupovat. Okamžik jsem do ještě pozorovala, jak se ve větru houpe, pak jsem se otočila a zamířila přes les opět zpět. Počkám si, až se tu počasí trošku uklidní. nehodlala jsem riskovat pád jen proto, abych byla na druhé straně o něco rychleji. Jsem už dost stará abych nedělala vlčecí chyby. Začala jsem si taky všímat, že začíná být docela teplo. bude nejlepší schovat se v lese.
zaběhla jsem mezi stromy a pak pomalejším, vyrovnaným tempem vyrazila zpět do vnitrozemí, k louce, přes kterou jsme předtím přišla.

---> Luka (přes Les u mostu)

---> Irisin ráj (přes Dračí průsmyk)

Jakmile jsem pláž a Rain nechala za zády, zrychlila jsme do pomalého klusu, kterým každý správný vlk vydržel běžet hodiny v kuse. Cesta průsmykem mi uběhla rychle. tentokrát jsem nezastavovala, abych objevovala podivně tvarované kameny, ani abych se rozhlížela po skalách. Chtěla jsem najít nějaké jezírko nebo potůček, ze kterého by se dalo napít.
Nakonec jsem objevila malý potůček, který loukou protékal. Voda v něm nebyla úplně nejlepší, chutnala trochu zemitě s příměsí tlejícího listí a jehličí, ale stačilo mi to. Poté, co jsem zahnala žízeň, jsem pokračovala přes louku dál na sever, kde byl v dálce les. Musela jsem se vracet stejnou cestou, jako předtím s Ellie, les jsem sice nepoznávala, ale musel být veliký, když jsem však potom došla k mostu, nemohla jsem si ho s ničím splést. Snad až na ten portál tu jiná cesta na první ostrov nebyla.

---> Most (přes les u mostu)

Už jsem čekala, že tedy vyrazíme na lov, když se Ellie najednou omluvila, že musí odejít. Vůbec jsem nerozuměla, proč něco takového udělala. "Myslela jsem, že jdeme lovit..." no, zjevně ne. "Jak myslíš. taky jsem tě ráda poznala," povzdechla jsem si nakonec a nechala Ellie běžet. Možná šlo o něco důležitého.
Ale co teď? Mohly bychom vyrazit lovit jen tak ve dvou, jenže... nebyla jsem si úplně jistá, jestli stále chci. Rain jsem sotva potkala, v podstatě jsme se neznaly. Vypadala mile, to ano, určitě nebude patřit mezi takové ty vlky, co nosí milý úsměv jen jako kostým, a když se otočíte, vrazí vám nůž do zad, přesto bez Ellie jsem nějak na lov neměla náladu. Podívala jsem se na Ellie, pak na svou šedou společnici, "promiň, ale... když Ellie odešla, tak já nakonec lovit nepůjdu." Ani jsme tu nechtěla zůstávat. Bylo tu moc hezky, to ano, ale začínala jsem mít opět žízeň a slaná voda se pít nedala. Navíc co se tu dalo dělat, sedět a koukat na oceán jak nějaká dutá dýně? Mimo to začal foukat chladný větřík a notně se ochlazovalo. Když tu zůstanu sedět, akorát si budu koledovat o nějakou nemoc. "Ráda jsem tě potkala, zatím se měj," řekla jsem ještě Rain a pak už vyrazila pryč, najít nějakou sladkou vodu. Sladkou jako pitnou, ne sladkou jako cukrátko, samozřejmě. Netušila jsem, kterým směrem se vydat, takže jsem to vzala zpět stejnou cestou, jakou jsme předtím přišli.

---> Luka (přes dračí průsmyk)

Vlčice měla z něčeho radost a to pořádnou. Takže bylo její hledání úspěšné? Sledovala jsem její vrtící se ocas a nezměněný výraz a byla z toho poněkud zmatená. Ale jinak působila jako milá vlčice, která si prostě většinu času hledí svého.
Sama pro sebe jsem se usmála, když se představila i s přídomkem. Já jeden taky měla, už tomu bylo dávno, co jsem ho naposledy použila, protože většina vlků měla a používala jen Jedno jméno. "Už dvakrát? Dá se odsud dostat nějak jinak, než přeplaváním moře?" zeptala jsem se narozdíl od Ellie naprosto klidným a vyrovnaným hlasem.
Kývla jsem na Elliina slova, "měly jsme v plánu prozkoumat ještě zbytek ostrova a pak vyrazit na třetí," vysvětlila jsem Rain. Nebyla jsme si jistá, jestli tu ještě byla část tohohle ostrova, kterou jsme neprohlédly, a stejně tak jsme nevěděla, jak se dostaneme na ten třetí. V tomhle jsem musela spoléhat na Ellie. "Ale ne, vůbec nezdržuješ, nikam nespěcháme," nepřipadalo mi, že je z její společnosti Ellie vyloženě nesvá. Kdyby byla, tuhle větu bych nikdy nevyslovila z tlamy, "bylo by dobré mít na lov třetího do party," usmála jsme se.

Iris 4
Mistr 2
Nero 4
Wu 5

Otřepala jsem ze sebe vodu, kterou na mě Ellie prskla a zpražila ji pohledem, slibujícím dlouhou, pomalou smrt. No, dlouhou ne a pomalou vlastně taky ne. A ani smrt, jen nějakou malou pomstu. pokud na to zas nezapomenu. rychle jsem to ale nechala být, protože se začaly dít věci. Ellie se jako mávnutí kouzelného proutku změnila na docela jinou vlčici.
Tajemný vlk se nám rozhodl ukázat. Nakonec to nebyl vlk, ale vlčice. Postavila jsem se vedle Ellie, abych jí připomněla, že tu není sama a že jsem na její straně, kdyby se něco zvrtlo, ale nesnažila jsem se působit výhružně, navíc vlčice vypadala docela mile.
nechala jsem mluvit hlavně Ellie, protože já neznala ani jméno tohoto ostrova, ani žádné z jmen, která vyslovila.
"Nemyslím, že by tomu tady někdo vládnul, ale nějaké smečky tu určitě jsou, pokud hledáš ty," přidala jsem se k jejich rozhovoru, ale jinak jsem spíš poslouchala. "Já se jmenuji Shine," představila jsem se také, hned po Ellie. Podle slov vlčice jsem poznala, že hledá něco konkrétního. Možná staré přátele? Už to samotné by z ní dělalo mou spřízněnou duši, protože to já nedávno hledala také. A našla. Snad bude stejně úspěšná.

Post 67

---> Irisin ráj

Ani jsem se nenadála a už jsme stály v písku na pláži a moře bylo na dosah tlapky před námi. Uhnula jsme před sprškou písku a vesele se na Ellie zakřenila. Tohle místo bylo úžasné.
Do vody jsme ji ale shodit nestihla, protože mě v tom předběhla, když válela sudy a skončila ve vodě. vypadalo to docela legračně. celkově mezi námi panovala uvolněná nálada, kdy jsem prostě neřešily, co si kdo bude myslet, a vymýšlely pitomosti. Ovšem rázem bylo po srandě, protože se Ellie nadechla slané vody. Doklusala jsme k ní a starostlivě na ni pohlédla, "dobré?" Omylem se nadechnout slané vody rozhodně nebylo příjemné. Pálila v nose víc, než sladká. Šťouchla jsme do ní tlapkou, zcela netečná k jejímu představení, protože když se dostala tak svižně z vody ven, rozhodně neumírala, jak mi tvrdil můj vycvičený mozek léčitele. Odhopsala jsem zas stranou, protože jsem zaslechla něco, co do zvuků pláže nezapadalo. "Ell, slyšíš to taky?" měla jsem pocit, že slyším hlas...
Ohlédla jsem se opět na Ellie, "ale notak, netvrď mi, že se dusíš..." Dobře, teď už jsem se o ni trochu začala bát, protože se nehýbala nějak moc dlouho. Váhavě jsme zvedla tlapku do vzduchu a sledovala ji.