Příspěvky uživatele

< návrat zpět

---> Hraniční pohoří (přes Temný les)

Hory jsem prošla snad celé a podařilo se mi vyhlédnout si pár vhodných míst, ačkoli do většiny z nich alespoň trochu zatékalo, ovšem jak jsem se rozhlížela, zahlédla jsem v dálce místo, které jsem ještě nenavštívila, a přemohla mě zvědavost. proč se tam nepodívat? Obzvlášť teď, když se jezero rozvodnilo, a vytékalo ven na louku. Opatrně jsem tedy sestoupila níž, abych si tohle zvláštní místo prohlédla. A hele, co to bylo támhle kousek v horách? To rozhodně vypadalo jako vhodná jeskyňka, kterou bych mohla prozkoumat. Nejdřív jezero. Podívám se, jak nebezpečně to tu vypadá, a pak se vrátím do hor.
A tak se stalo, že jsem sestoupila blíž k vodě. Dávala jsme si po zkušenostech v Mokřadech dobrý pozor, aby mi tentokrát neuklouzla tlapka. Jedna koupel mi už dnes stačila, netřeba k ní ještě přidávat druhou. Hm. Zajímavé místo. Jezero nepůsobilo vůbec přívětivě a zahlédla jsme i nějaké vybělené kosti. Těch tu rozhodně bylo víc, než by mělo. Dobře, čas zařadit zpátečku. Zamířila jsme zpět do hor, abych obhlídla jeskyňku, které jsem si všimla předtím.

× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) - 4/5

---> Hraniční pohoří (přes Temný les)

---> Tajga

Les se brzy změnil v hory. Nemířila jsem na území Alatey, takže jsme to vzala víc na jih a pokračovala chvíli podél hor, než jsme objevila vhodnou cestu, kudy se dalo vyjít nahoru. Terén teď bude nebezpečný, jak je všude vlhko a zem klouže a poslední, co jsme potřebovala, bylo uklouznout a zlomit si vaz. nějaký jeskyňka by přišla vhod mnohem lépe.
Chvíli mi zabralo, než jsem vystoupala do dostatečné výšky a mohla se rozhlédnout po kraji. Odložila jsem uloveného tetřeva na chvíli na zem, abych se mohla vyhlédnout. Kvílivec byl rozhodně nějaký větší, než jsem si pamatovala a i odsud jsme viděla, jak se valí voda v řekách. Déšť se hlásil o své právo. Pokud bude takhle pršet dál, okolí řek a jezer a vlastně všechny nížiny se stanou dočista neobyvatelnými. To nevěstilo nic dobrého.
problém ovšem, byl, že jak jsem tu stála, stále mi pršelo na hlavu. Potřebovala jsme najít nějaký suchý úkryt, kam nebude zatékat ani po pár dnech deště, a to tady nebylo. Čas vyrazit dál.

× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) - 3/5

---> Prokleté jezero

---> Mokřady

Nepřipadalo mi rozumné vracet se tam, kde jsem se poslední dobou zdržovala. I když jsme teď mířila od mokřadů, zem tu byla mokrá, nasáklá vodou, a při každém kroku čvachtala. To nezvěstovalo nic dobrého. Nicméně než zamířím do hor, rozhodla jsme se, že nebude špatné ulovit si něco k jídlu, kdyby se situace s počasím ještě zhoršila. Čenich k zemi a už jsem se pustila do hledání stop. Nebyla jsem příliš ambiciózní. I ušák nebo dva by byli dostateční, protože ať už ulovím cokoli, budu to muset i pohodlně odnést.
Jenže než na zajíce, narazila jsme na něco jiného a opeřenějšího. Dobře, může být. Lovit tyhle ptáky nebylo nic složitého, ale nebyl to ani úkol pro úplně nezkušeného lovce. dalo mi to chvíli stopování a plížení se kolem, než jsme ptáka sedícího na větvi objevila. Schovával se před deštěm a seděl tam celý načepířený a nešťastný. Jednalo se patrně o mladého tetřeva. Tiše jsem ho obešla a připlížila se k němu zezadu. Krok, dva... a pak jsme se rozběhla a skočila. Pták si mě všiml na poslední chvíli, jen co se mé zuby sevřely kolem jeho ocasu, a s polekaným vřískotem se pokusil odletět. Chňapla jsem po něm znova a tentokrát sevřela křídlo a strhla ho k zemi. Jedno kousnutí a zůstal mi bezvládně viset v tlamě. Tak. To bychom měli žrádlo, nyní, nicméně tohle místo pořád nebylo ideální a já musela pokračovat dál, protože tady v okolí nebylo nic, kam by se dalo schovat. Zamířila jsem tedy s úlovkem v tlamě do hor.

---> Hraniční pohoří

× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) - 2/5
× Ulov si na horší časy

---> Tajga

Nejbližší vodní zdroj, ačkoli bych to zrovna nenazývala pitnou vodou, byl bezpochyby v Mokřadech. Docela mě zajímalo, jak se situace s deštěm vyvíjí tam, protože pršelo už dlouho a vytrvale. Pokud bude takhle pršet dál, budu se rozhodně muset vydat najít nějaké bezpečnější místo, než úkryt v tajze. Možná něco v horách? Pokud ano, nebude od věci nalovit si nějaké zásoby. V horách se možná lovit dalo, ale nedělala jsme to zrovna ráda, obzvlášť v tomhle počasí, kdy budou kameny kluzké a bude hrozit o to větší riziko poranění.
To už jsem ale dorazila k mokřadům a... moje obavy se naplnily. Voda se zde rozlila po kraji a už to zdaleka nebyla jen podmáčená půda. Ani v nejmenším jsem nečekala, že už bude situace tak špatná, takže jsem byla neopatrná a... no, zaplatila za to. Jak jsem se dostala blíž a pokračovala po podmáčené zemi poblíž okraje vody, podklouzla mi na trávě tlapka a já s vyjeknutím zahučela do vody. I u kraje byla nějaká hlubší, než by jeden očekával. vynořila jsme se s prskáním a rychle pár tempy doplavala zpět na břeh, na který jsme se jakž takž vyškrábala. Fuj. poslední, co mi chybělo, byl dočista promočený kožich. Ne, tady nezůstanu. Rychle jsem ho pomocí magie vysušila a pak se vydala dál. Čas najít nějaké dobré místo, kam se schovat. Nějaké suché a pohodlné a dost vysoko. Rozhodně ne tady. Zamířila jsem tedy k horám.

× Projdi se po zatopeném území - 1b
× Pokus se plavat - 1b
× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) - 1/5

---> Tajga

Jak chtěla. Nepotřebovala jsme jí vyprávět o něčem, co vědět nechtěla. Pokud bude chtít Mistra najít, jistě to zvládne. Pokud ne... no, pak ho hledat nebude nebo se zeptá někoho jiného. Poradí si, jak sama řekla.
Trochu jsem sebou trhla, když zareagovala na představení Mlžnatky. Eh? Co tohle u všech vlků bylo? Rostlina ji zjevně potěšila, ale z nějakého důvodu jsme si najednou nebyla jistá, jestli by nebylo moudřejší její existenci zatajit. No... tak jako tak už na to bylo pozdě. "Jistě. Kdo ji zná, ten si ji nesplete." Pokývala jsme hlavou. Když nic jiného, alespoň se snad Verena omylem neotráví. Ne tedy, že bych ji podezírala z ochutnávání pochybně vypadajících houbiček, ale... na druhou stranu jsme měla zkušenosti s Hvozdíkem a ten by tuhle houbičku slupnul jedna báseň a až pak se ptal.
Podívala jsme se na oblohu spolu s ní. "To máte pravdu. V tomhle počasí nebude nejlepší nápad zůstávat pod širým nebem. Snad se to brzy přežene..." Protože pokud ne, budu mít mokro v doupěti. A nebudou mi schnout bylinky.. "Rozumím. Ráda jsem vás poznala. Snad se ještě setkáme. Hodně štěstí na vašich cestách!" Zavolala jsme za ní a pak se otočila k pelechu, abych sklidila bylinky z dosahu vody. Ten déšť se mi nelíbil. Nebude od věci vyrazit na obhlídku okolí. A tak, jakmile byly bylinky pod střechou, jsem vyrazila pryč.

× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí - 1b

---> Mokřady

Neměla jsem ponětí, co se jí honí hlavou ohledně smeček. Já se o smečky příliš nezajímala, dokud jsem se do jedné nemusela přidat, abych umožnila přežití našim vlčatům, a i to byl spíš obchod, než má preference. Byla jsem léčitel, nepotřebovala jsem se starat o politiku. Všichni si byli v mých očích rovni.
"Zajímaví vlci tu rozhodně nechybí," souhlasila jsem s úsměvem, "jistě jich během svých cest potkáte ještě velkou řadu." Ovšem co jsem jí vykládala, ji, zdá se, příliš nezajímalo. "Nevadí. Třeba ale potkáte někoho, kdo podobnou informaci ocení. A ano, je to džungle. Mohla bych vám o tom povyprávět, sama jsem Mistra už v minulosti navštívila." Ale jen pokud by chtěla, protože já osobně bych se radši podělila o víc znalostí rostlin.
Zeptala se na dávkování. Chytré. V rychlosti jsem rostlinku rozpitvala a rozdělila na dvě hromádky - větší a menší. "Tohle by měla být maximální bezpečné množství. Pro vlčice o něco méně, pro vlky víc. Ovšem pokud nechcete omylem ublížit, doporučuju menší množství. Někteří vlci mohou být citlivější. Stačí opravdu troška." A ještě jeden detail: "Nedoporučuju ji podávat vlčatům, ani vlkům, které trápí nějaká nemoc a jsou už oslabení." Ale běžné trávicí problémy? Na to se může rozhodně hodit. Však ona už si Verena poradí.
nechala jsme ji, aby si množství prohlédla a dostala to do oka, než jsemm pokračovala. A když už jsme byli u těch jedovatých rostlin, vyčarovala jsem mezi námi fialovou houbu. "Tohle je Mlžnatka fialová. Je to běžná houba a s ničím si ji nespletete, jak ji jednou vidíte. Najdete ji v lese nebo v močálech. Má ráda vlhko. Je jedovatá, po požití způsobí paralýzu organismu." Velké množství by jistě mohlo způsobit i smrt, hlavně u slabších jedinců.

Na ta slova jsem přikývla. "Buďte opatrné, zrovna Alatey nemá příliš ráda tuláky, kteří se jim pohybují po hranicích bez dozoru. Nicméně jsou tu i jiné smečky. Na druhém ostrově v lese kus od Rokle narazíte na jednu a myslím, že jedna je i ve Zlatém lese za východ odsud." Víc jsme jí o smečkách sdělovat nehodlala. Věděla jsem toho o Alatey hodně, ale nepříslušelo mi rozhlašovat informace cizincům. Udělají lépe, když si promluví s Einarem nebo jiným výše postaveným členem.
K Wuovi jsem se už nijak nevyjadřovala. Nemohla jsme poradit kde ho najít ani jak získat těch kamínků, které chtěl, víc. Stále existovalo mnoho věcí, kterým jsem na ostrovech nerozuměla. "Pak je tu ještě další vlk, zvaný Mistr, který nabízí vlkům trénink. Toho najdete na druhém ostrově v džungli v chrámě. Ale ten vám s magií nepomůže."
Na její poznámku o rostlinách jen s úsměvem přikývla. "Zkusím vás naučit všechny, které znám, ale pro některé bude lepší, když se projdeme a podíváme se po nich v jejich přirozeném prostředí. Můžeme se k nim dostat později." Ať už chtěla nebo ne, dokud byla ochotná mě poslouchat, byla jsem já odhodlaná povědět jí o všem, co znám. Čím víc vlků bude znát léčivky na ostrovech, a také rostliny, kterým se vyhnout, tím lépe. "Hmm, nenapadá mě nic dalšího, ale existují tu i další jedovaté rostliny." vyvolala jsme před sebou rostlinku s hnědými kvítky. "Jak jistě víte, co ve velkém množství ublíží, může v malém být prospěšné. Tahle rostlinka se jmenuje Křečka listová. Roste v lesích a je docela běžná. V malém množství pomáhá při trávicích potížích na vyvolání zvracení, ale ve velkém spíš škodí a způsobí křeče a nevolnost. Není sama o sobě pro zdravého vlka příliš nebezpečná, i když dokáže pěkně zkomplikovat život." Přistrčila jsem rostlinku k ní, aby si ji mohla prohlédnout. "Ráda se podělím o všechno, co znám. Nemusíte se bát, že by mě to snad nudilo."

Zdálo se, že jsem v ní našla spřízněnou duši, která měla podobné zájmy. Výborně. takové vlky jsem vždycky viděla ráda. Bavilo mě učit o bylinkách každého, kdo byl ochotný poslouchat, protože to podle mého bylo velmi zajímavé téma, a nejen to, bylo to i užitečné. usmála jsme se na ni, když okomentovala vyřvávání Cipher. "Není to ve skutečnosti moje neteř, ale patřila jsem ještě nedávno do smečky, ze které pochází." Nicméně jméno správně bylo, takže na to jsme přikývla. "Shine z Greenwoodu, těší mě."
Nechala jsem ji, ať si řasy náležitě prohlédne a vyzkouší si, že jsou stále pružné, pokud chtěla. Mezitím jsem uvažovala co bych ji tak mohla naučit dále. Možná bylo na místě jí i dát nějaké to varování.
"To vskutku. Většina rostlin se dá na ostrovech najít, pokud víte kde hledat, a některé ani se svou magií vyvolat nedokážu, ale rozhodně práci usnadní. Co se naučení týče... pokud budete mít štěstí, je možné, že se u vás rozvine přirozeně, ale to je věc náhody. Já už jsem se s ní narodila stejně jako vy s vaším elementem." Zběžně jsem si ji prohlédla. "Hádám správně, že ovládáte vzduch?" A nebo vodu. U těchto elementů se dalo snadno splést. "Druhá možnost je vyhledat vlka jménem Wu. Patrně na něj dřív nebo později narazíte. Je to šedý vlk a vozí s sebou vozíček. Nabízí spoustu magických předmětů i magie samotné výměnou za určitý typ kamínků."
Nicméně zpět k věci. Vyvolala jsme před sebou žlutý kvítek. "Tohle je Paloučnatka. Nejedná se o léčivku, naopak je prudce jedovatá, především tedy její listí. Nedoporučuju ji ani olizovat a už vůbec ne rozkousávat. Roste v horách a není tak běžná, ale dá se snadno zaměnit s pampeliškou, pokud se nedíváte dobře." Ukázala jsem jí detaily v listech, kterými se rostliny lišily.

O ošetření tedy zájem neměla. Dobře, to bylo její rozhodnutí. "Nezatěžovala byste mě tím, to je v pořádku." Ovšem pokud se o to dokázala postarat sama... hmm, že bych narazila na někoho, kdo měl podobné zájmy jako já? Naklonila jsem hlavu na stranu a zvědavě si ji prohlédla. "S tím bych mohla pomoct, pokud máte zájem. Troufám si tvrdit, že se v nich sama vyznám poměrně dobře. Stále mě sem tam nějaké překvapí, ale určitě bych vám mohla ukázat alespoň ty běžné."
Jenže to už se lesem rozlehlo halekání. Halekání mého jména abych byla přesná. Kdo to jen... Cipher? Bylo to možná? Snad. Vlčata rostla tak rychle. "Vyřídím, až je zase uvidím!" zavolala jsem zpátky s pobaveným smíchem. S Hvozdíkem se patrně tak jako tak potká dřív, než já.
A nyní zpátky k Vereně. Nechala jsem si, aby si vzala plazivec, a sledovala jsem, jak se jí s ním daří. Její zručnost mi rozhodně nemohla uniknout, tahle vlčice věděla, co dělá. "Ano, to jsem," odpověděla jsem, "Už tomu bude pěkných pár let. A dovolím si hádat, že vy se v léčitelském řemesle taky vyznáte?"
Tak tedy dál. vyčarovala jsme před sebou další rostlinku - tentokrát dopadla jako jakási splihlá hromádka, protože tu nebyla žádná voda, co by ji podepřela. "Tohle je Hadí tělo přilnavé. Samo o sobě není léčivé, ale dobře se lepí na rány a dá se použít místo obvazu. Hodí se na to lépe než jiné chaluhy. Je pružné i po vyschnutí. Je tady na ostrovech běžné, dá se najít v téměř jakémkoli jezeře."

Zjevně jsem tu nebyla tak sama, jak jsem si původně myslela. Patrně to nebylo nic překvapivého, tímhle lesem procházela spousta vlků. Podívala jsem se na nově příchozí a věnovala jí drobný úsměv. "Nic se nestalo, tenhle les není zrovna z těch nejpřehlednějších." Chudák se musela prodírat slušným houštím, nemohla jsem si nevšimnout, jak ji ostružiní a ostré větvičky poškrábaly. Usuzovala jsem, že patrně není zdejší, nebo možná zabloudila, nicméně jistě neznala prošlapané cesty, které jsem v lese za dobu svého pobytu objevila nebo sama vytvořila. Její zranění byla možná drobná, ale přiměla mne se na ni zamračit. "Vaše rány nevypadají vůbec dobře, nepotřebujete ošetřit? Mám v úkrytu nějaké bylinky, které by vám mohly pomoct." Nebyla to samozřejmě otázka života a smrti, ale i tak to pro ni nemohlo být nic příjemného a pokud jsem jí mohla pomoct, ráda jsem svou pomoc nabídla. "Pokud cestujete lesem, je lepší držet se stezek vyšlapaných zvěří." Otočila jsem se k ní zády a sebrala trs čerstvého plazivce, který rostl hned před vchodem do mé skrýše. Podala jsem jí ho. "Tady. Plazivec lékařský. Můžete ho rozkousat a nanést na rány. Roste téměř všude a je to taková univerzální bylinka při jakémkoli zranění."

---> Modrák (přes Kvetoucí louku)

Vyrazila jsem od Modráku na louku, abych rychle překlenula vzdálenost, která mě dělila od lesa, kde jsem se nyní zdržovala. Nebylo to daleko a cestu už jsem znala stejně dobře jako své vlastní tlapy. Jenže... na obloze se sbíhaly mraky a sotva jsem se dostala do poloviny louky, zrovna tam, kde jsem se neměla kam schovat, se rozhodly roztrhnout. Nejdřív spadlo pár těžkých kapek, které mě přiměly zrychlit krok, ale pak se rozpršelo pořádně. Během chvíle byl můj kožich mokrý. Přeháňka se samozřejmě přehnala stejně rychle, jako začala, zanechajíc po sobě jen vlhkou trávu a srst, ale jako na potvoru si samozřejmě vybrala ten nejméně příhodný okamžik, protože tak to vždy bývalo.
Nezbývalo mi však než pokračovat a už brzy jsem se skryla pod koruny stromů a zamířila k úkrytu. Bylo dnes alespoň teplo, takže moje srst uschne rychle. nakonec jsem zůstala rozvalená před skrýší, abych vodu zbytečně netahala dovnitř.

---> Kvetoucí louka

Merlin nepřišla. Čekala jsme na ni dlouho a vracela se ke stromu několik dní, ale necítila jsem ani slabý závan jejího pachu a po nějaké době jsem čekání vzdala. Mohla jsme jí nabídnout, že tu budu, ale jestli se rozhodne mou pomoc přijmout, to už záleželo jen a pouze na ní. Přišla jsem k Modráku jednou a naposledy a když jsem ani tentokrát neobjevila žádné známky, že by strakatá vlčice přišla, smířila jsem se s tím, že už nepřijde. Snad se bude mít dobře tam, kam už ji svět zavál. Já sama jsem se tedy vrátila ke svému vlastnímu životu a zamířila zpět k místu, ze kterého jsem poslední dobou udělala svůj domov. nebylo to nic velkého, jen malý úkryt, velký akorát tak pro mě a možná nějakého dalšího vlka. Skladovala jsem uvnitř sušené bylinky a většinu času jsem nyní trávila toulkami po okolí a pozorováním přírody. Alatey mi svým způsobem chyběla, ačkoli jsem sama dobře věděla, že mé místo je jinde. Mé místo je tady, v obklopení lesa.
Víc než vlky ze smečky, které jsem měla za tu dobu čest poznat, jsem postrádala někoho jiného. Možná byl čas se opět vydat do Daénu a setkat se s Lissandrou. Zinek snad nebude daleko.

---> Tajga (přes Kvetoucí louku)

Prosím pro Shine:
3 tlapičky uložit do prázdného slotu na později(2.-4. lvl, první nechat prázdný, ofc)
Poprosím slevu 50 % do obchůdku
za poukaz bych si vybrala druhou Speciální magii, výhledově ji sepíšu a pošlu :> bannerek si udělám.

děkuju za akci ^^

Zapsáno

Nespěchala jsem na ni a nevyptávala se, naopak jsme si v hlavě v klidu srovnala myšlenky a dala jsme jí prostor, aby začala mluvit sama. O čemkoli bude potřebovat. A pokud odvahu nesebere, mohly jsme se klidně chvíli bavit o počasí, já neměla kam spěchat.
A ona promluvila. Co řekla mě přimělo se na ni zamračit. "Nejsem si úplně jistá, jestli je tohle něco, s čím jsem ochotná ti pomoct, ať plánuješ cokoli..." poznamenala jsem. nehodlala jsme ji soudit, to ne, ale také jsem jí nehodlala poskytnout prostředky k tomu, aby snad ublížila sobě nebo někomu jinému. jenže hovor patrně bude muset počkat, protože se připožďovalo. nehodlala jsme od téhle konverzace odcházet, to nikoli, pokud mi Merlin pokládala takovéhle otázky, chtěla jsem vědět, co ji k nim vedlo, protože byly přinejlepším... znepokojující. "Patrně se nějakou dobu zdržím v Tajze a okolí, takže řekněme u Modráku?" nabídla jsem. V lese by mě hledala špatně. byl příliš rozlehlý a nevěděla jsem, jak dobře ho zná. "Rozumím, že máš povinnosti ke své smečce. počkám na tebe." věnovala jsme jí drobný úsměv. "A prosím jen Shine. nemusíš mi vykat, nejsem žádná lady, jen jeden tulák." Pokývla jsme jí na pozdrav, "ať ten váš sraz dobře dopadne." S těmi slovy mohla Merlin běžet a já mezitím zamířila směrem k Tajze.

---> Modrák

---> Tajga

Noram 2/2
Na Kvetoucí louce nás zastihla nezvyklá mlha. Ať už to bylo cokoli, brzy jsme zjistili, že je to živé. A agresivní. Rain se podařilo uletět a šla sehnat pomoc, by jsme se zatím snažili přežít. Nakonec jsme se vinou Rain a Atrease propadli do země, ale to nám pomohlo dostat se z dosahu mlhy. Cesta pokračovala průzkumem podzemí, kde jsme nakonec objevili Iriestu, spící ve vodní bublině. byla osvobozena a Selaine spolu s Atreasem ji odvedli zpět domů, zatímco my ostatní jsme se rozešli vlastní cestou.

Když jsem se dostala zpět na povrch, po mlze už nikde nebylo ani památky. To bylo dobře. Neměla jsem v plánu následovat noramské, ale než vyrazím hledat svého druha, byla tu stále ještě Merlin, která vypadala, že by si se mnou chtěla promluvit. "Půjdeme se trošku projít?" navrhla jsem jí.