Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Post 21

---> Sněžné tesáky

To, co popisovala, mi znělo povědomě. připomínalo mi to jednu nemoc, která byla mezi vlky poměrně vzácná, přesto se ale vyskytovala. nepamatovala jsem si její název, snad jen to, že je to nějaký plicní problém a nedá se vyléčit. Lze jen zmírnit příznaky. Nebyla to smrtelná nemoc, ačkoli se vlk s ní mohl i udusit. Byla spíš omezující. To ale nebylo nic, čím bych měla Ellie trápit. Ona sama musela vědět nejlépe co u ní problémy s dýcháním způsobuje a co dělat.
Nestěžovala si, ani neřekla, že by ráda zpomalila, takže jsem usoudila, že je v pořádku. zastavila jsem až v jeskyni. Čekala jsem, že to bude nějaká malá průrva, tak akorát, aby se uvnitř dva vlci schovali, ale co jsem našla uvnitř mě opravdu překvapilo. Jeskyně byla obrovská. Ze stropu i ze země rostly krápníky vyšší než já, dost možná vyšší, než dva průměrní vlci na sobě. "Páni, tohle jsem nečekala," poznamenala jsem směrem k Ellie, když se zařadila po mém boku. Tohle místo, tenhle svět opravdu dokáže překvapit. O to víc jsem se těšila na to, co pro nás chystá dál. "tak pojď, podíváme se, co leží za těmi horami," pobídla jsme svou společnici s rostoucím nadšením a vyrazila zase ven z jeskyně.

---> Bull meadow (přes Sněžné tesáky)

Post 20

V jedné chvíli jsem se otočila, abych Ellie něco řekla a k vlastnímu zděšení jsem zjistila, že za mnou dost zaostává. neměla moc dobrou fyzičku, podle toho jak dýchala. Já byla také zadýchaná, ale zdaleka ne tolik. Zastavila jsem a čekala na místě. Pokud s tím měla takový problém, asi bychom udělaly lépe, kdybychom si odpočinuly a nebo zvolily mírnější terén. Pauza trvala nějak moc dlouho, takže jsem nabyla podezření, že je něco v nepořádku. "Jsi v pořádku?" zeptala jsem se. Rozhodně bude dobré najít si mírnější terén, zvolnit tempo a někde si odpočinout.
Rozešla se opět za mnou, takže jsem usoudila, že je v pohodě, i když se mi na ní něco trochu nezdálo, "Kdyby sis chtěla odpočinout nebo zpomalit, tak řekni. nevím, jestli nejdu moc rychle, jsem zvyklá na rychlejší tempo a cestovala jsem většinou sama." Doufala jsem jen, že není jedna z těch vlků, co radši bídně zhynou na kraji cesty, než aby přiznali, že si potřebují odpočinout. Ten typ jsem neměla v lásce. "Kam se vydáme teď?" Měla jsme dojem, že kus před námi je jeskyně, takže jsem pomalu zamířila k ní.

---> Jeskyně Law

Post 19

---> Wolf lake

Netrvalo dlouho a už jsme byli v horách. Ellie měla štěstí, že bylo pořád dost horko a její srst schla rychle, protože se vzduch pomalu začínal ochlazovat, jak jsme nabíraly výšku. Tyhle hory byly opravdu vysoké, jedny z nejvyšších, které jsem kdy viděla. Byl z nich úžasný rozhled. Nešla jsem nahoru nějak moc rychle, protože terén začínal být opravdu strmý a navíc by byla škoda spěchat a neužít si okolí krajinu. nebyl důvod se někam hnát. Tohle celé měl být jen pohodový průzkumný výlet, nebyl to závod, ani nějaká honička. Později, až se dostaneme na nějaké místo s lepšími podmínkami, bychom si měly i něco ulovit, abychom měli dost energie pokračovat.
Ellie mlčela. nevěděla jsem, jestli nad něčím přemýšlí, nebo prostě neví, co by dál řekla, ale ticho mi teď nevadilo. taky jsem nevěděla, čím bych ho mohla prolomit a mimo to jsem dech potřebovala i na jiné věci, než na mluvení. Pár metrů výš a už jsem byla ráda, že nemusím mluvit, protože i bez toho jsem pomalu nestíhala dýchat. Asi bude něco pravdy na tom, že vysoko na horách je řidší vzduch. Už aby byl ten výšlap za námi a my byly nahoře.

Post 18

U jezera bylo hezky a byl tu docela chládek, ale chtěla jsem se podívat ještě dál. Třeba hory samotné mě lákaly. Samozřejmě že bych si každé místo ráda prohlédla i podrobněji, ale to můžu udělat později, až budu sama. Teď bylo zajímavější projít to tu jen zběžně, abych měla přehled jak to tu vypadá, a popovídat si s Ellie.
Zůstala jsem na břehu a pozorovala její opatrné pokusy vykoupat se v jezeru. Já nic podobného neplánovala zkoušet. Jít mokrá do hor nebyl dobrý nápad. Když kus vystoupáme, bude tam chladno.
"Pan Wu? To slyším poprvé," toho vlka bych ráda potkala. Podle jejích slov to opravdu nebyl podvodník. pokud jí něco prodal a opravdu to fungovalo, tak to musel být rozhodně někdo zajímavý. Zajímal mě. Co mohlo toho vlka motivovat, aby něco takového začal dělat? Mohli bychom si docela rozumět. Zajímalo by mě, jestli od něj získal Angel to, co měl, ale to by se o něm asi zmínil. Nebo se o něm zmínil a já to vypustila, protože jsem to nepovažovala za podstatné. No, nevadí. Počkala jsem, až Ellie vyleze z vody a pak společně s ní vyrazila do hor.

---> Sněžné tesáky

Post 17

---> Arcus deum (přes Mlžné pláně)

Zastavila jsem u břehu a okamžik se kochala úžasnou krajinou okolo jezera. bylo tu krásně, ačkoli horská voda bude i v této době studená. neměla jsem žízeň, takže jsem to nezkoušela, ale na koupání to nevypadalo. "To mi nepřijde pravděpodobné, že by byl někdo opilý mocí své magie. To už spíš že tě potkali a došli k závěru, že jsi slabší než oni. Mohlo se jim líbit mít moc nad někým jiným." Potřebovala jsem se znova setkat s Angelem a získat své odpovědi.
"A je jejich pochopení magie snad špatné? ve své podstatě je to zbraň, cokoli, co umíme může být použité jako zbraň." bez ohledu na to, co říkala, jsem snad nikdy nepotkala vlka, který by byl opilý svou mocí a opravdu to bylo hlavně proto, že měl magii každý, jen v ní někteří akorát byli o něco lepší než jiní, ale všichni jsme měli limity a ani ten nejlepší vlk nedokázal všechno.
"Teď mluvíš o jiném šedém vlkovi, než předtím, že? A jsi si jistá, že tě nepodvedl? nemyslím si, že by bylo možné si magii prostě koupit. je to něco, co máme vrozené a co se dá zlepšit tréninkem, ne nějakými... kamínky." ne že bych jí nevěřila, jen mi to přišlo absurdní a nepravděpodobné. Ona o tom ale byla přesvědčená, nebo tak alespoň zněla, takže mě to zaujalo. třeba mi řekne víc.

Post 16

---> Mlžné pláně

"Poznala jsi ty vlky z úplně jiné stránky než já, to je zvláštní," Samantha a Angel, které jsem znala, si nebyli podobní ani za mák. Angel byl milý, vtipný a hravý, Samantha byla odtažitá a vážná. Tohle bylo taky zajímavé, ale dalo se to vysvětlit tím, že se každý vlk prostě chová jinak podle toho, v čí společnosti je. Ke mně se vlci málokdy chovali špatně. Bylo to proto, že jsem dlouhou dobu cestovala po světě a pomáhala, kde mě bylo potřeba a chovat se ke mě špatně by jim nepřineslo vůbec nic. Mimo to jsem měla výcvik, který mě naučil se dobře bránit a vydržet víc, než by jeden čekal. navíc jsem byla na vlčici obrovská. Možná, podívala jsem se na Ellie, možná bych jí mohla pomoct a naučit ji něco málo z toho, co vím.
prohlížela jsem si to zvláštní místo, na které jsme se dostaly. Bylo pěkné a nepochybovala jsem, že je magické, ale také nebylo moc velké a rychle jsem došla k závěru, že tu nechci zůstávat moc dlouho. vyrazila jsem tedy v původním směru tam, kde se v dáli třpytilo jezero. "Víš, nemyslím si, že by to z nich udělala magie. magie taková není a neovládá nás. Navíc ji máme všichni. Nemůžeš někoho ovládnout mocí, kterou má i on sám. Mimo to ani ta nejsilnější a nejzvrhlejší magie nezmění vlka, který není zlý a nechce být zlý." na okamžik jsem se zarazila a v duchu si zopakovala vlastní slova. Mohl se Angel rozhodnout, že nechce být už dál hodný a že se stane zlým? Co by ho k tomu ale vedlo? Musel existovat nějaký důvod...
Otočila jsem se na Ellie, abych jí sdělila svůj návrh, který mě před chvílí napadl, "víš, ty si možná myslíš, že magie vlky jen ničí, ale není taková. Může být i krásná a užitečná a sloužit dobrým účelům. Oheň třeba může pálit, ale i hřát. Ve vodě se můžeš utopit, ale zároveň v létě příjemně ochladí."

---> Wolf lake (Přes Mlžné pláně)

Post 15

Znepokojeně jsem naslouchala jejím slovům. Žádnému vlkovi bych nikdy nepřála, aby mu jiní ubližovali. někteří by si to sice zasloužili, ale tahle vlčice mezi ně nepatřila. Už jsem si byla jistá, že se jí dá věřit. Byla průhledná a bezelstná jako vlče, doslova jako by nosila své srdce na tlapce s důvěrou, že jí ho nikdo neroztrhá na kusy a to i přestože to už ostatní tolikrát udělali. Zvolna ve mě začal klíčit obdiv pro její odvahu, protože zůstat milým a důvěřivým ve světě, kdy vás může kdokoli zradit je opravdu ta pravá odvaha.
"Když říkáš mývalice, myslíš takovou bílou vlčici s rudýma očima a černou srstí na obličeji?" ten popis by na Samanthu seděl, přesto jsem nějak nevěřila, že by se ta elegantní vlčice, kterou jsem při svém příchodu potkala, zachovala k Ellie nějak ošklivě. Neznala jsem ji dost dobře, ale i tak... "To zní skoro jako by patřili do nějaké skupiny, u které tahá za nitky někdo jiný. Někdo, kdo si v ubližování libuje a ovládá je temnou magií..." otřásla jsem se při té představě. někdo takový by nemohl být snad ani vlk. Kdo bez důvodu ubližuje ostatním prostě proto, že může? Buď to byl někdo, komu v minulosti také hodně ublížili a udělali z něj to, čím byl, nebo to musela být nějaká zrůda, možná pomstychtivý tvor, který si usmyslel, že z vlků udělá své loutky. Mohl by cizí vliv ovlivnit Angela natolik, aby ubližoval a zároveň vypadal, že se tak chová z vlastní vůle? Chytala jsem se stébla trávy, ale když mě tahle teorie napadla, začala jsme ji hned rozvíjet a přidávat k ní další a další věci. na jednu stranu mě ta možnost děsila, na druhou stranu mi dávala naději, že je Angel pořád ten milý starý Angel, kterého jsme bezmezně milovala.
"Uděláš nejlépe, když se jim prostě pokusíš vyhnout," poradila jsem jí, ačkoli k tomu závěru musela už dojít i sama. "Doufám, že by mi něco takového řekl..." odpověděla jsme nepříliš přesvědčeně a pak se rozhlédla. Samotnou mě docela překvapilo, když se před námi mlha rozestoupila natolik, aby odhalila řadu vysokých kamenů. zastavila jsem, "páni, co je tohle za místo?"

---> Arcus Deum

Post 14

---> Long

Dál jsem kráčela po břehu řeky. ne že by voda nebyla lákavá, ale dno mohlo být zrádné a nerada bych si nějak ublížila. "To si říkám také, ale život vždy dokáže překvapit, hlavně když to nejméně čekáš." Přeskočila jsem spadlou větev na kraji louky. "Dobře, beru tě za slovo a budu doufat, že tam trefíš, protože já v těchto končinách nikdy nebyla," odpověděla jsem vesele, ale ani trochu mě to netrápilo. Proto jdu přece na tenhle průzkum, ne? I když jsem se zaměřovala na náš rozhovor, dávala jsem si i dobrý pozor na okolí a snažila se zapamatovat si co nejvíc detailů.
"Zatím jsem nepotkala nikoho, s kým bych si vyloženě nesedla. Snad ta barevná byla taková protivná, ale s tou jsme neprohodily pomalu ani slovo." Jsem tu chvilku, věděla jsem, že dřív nebo později narazím na někoho, kdo se nebude chtít kamarádit.
"Nerada to říkám, ale sama se v něm poslední dobou nevyznám. Dřív takový nebýval, když jsme byli vlčata, byl to můj nejlepší kamarád a dokonale jsme si rozuměli, ale když jsem ho potkala tady, je jako by byl úplně vyměněný," snažila jsem se to nerozebírat moc dopodrobna, nebylo mi příjemné mluvit s někým o někom jiném. Rozpovídala jsem se o tom snad jen proto, že to mě samotnou trápilo. "Ale... je to už dlouho, co jsme byli vlčata a čas vlka změní. nevím nic o jeho minulosti ani čím si prošel, ale věř mi, když ti říkám, že je to v jádru hodný vlk." Byla jsem o tom přesvědčená celým svým srdcem.

Post 13

Jakmile jsem se dosyta napila, vyrazila jsem opět na cestu. V tomhle horku budu ráda, když brzy narazíme na další jezírko nebo alespoň pramen. Možná bychom se mohly i vykoupat. Srst nám na sluníčku uschne rychle a bylo by to příjemné osvěžení. "Až se dostaneme k tomu jezeru, o kterém jsi mluvila, co bys řekla na koupel?" navrhla jsem to Ellie okamžitě. "Když o tom mluvíš, duhového vlka jsem potkala taky. Nebo spíš vlčici. byla navíc porostlá takovými průhlednými krystaly a vypadala se svou barvou docela spokojená." Nerozuměla jsem tomu. Ta barva jí musela dost překážet při stopování a plížení se za kořistí, protože ať už na tomhle ostrově rostlo cokoliv, ona neměla šanci s tím splynout. Možná proto byla tak malá, špatně se jí lovilo a tak neměla dost energie, aby pořádně vyrostla.
Sledovala jsem její pohled k vodě, podvědomě, aniž bych věděla, co tam hledá, ale na obzoru jsem neviděla nic, stromy tomu docela bránily. "Já vím. Ale dřív vypadal úplně stejně jako já. Tedy až na to, že je větší a je to vlk. Znaky a křídla musel nějak získat až tady." V duchu jsem si udělala poznámku, že ho taky budu muset někdy poprosit o let. Pokračovala jsem podél řeky až do míst, kde les končil a navazovala na něj rozlehlá louka.

---> Mlžné pláně

Post 12

---> Zauberwald

"Tak o pirátech slyším od někoho, kdo je doopravdy potkal, poprvé,"
podivila jsem se tomu. Ty bych tady opravdu potkat nechtěla, ačkoli byli lepší než to oživlé bláto. "Věřím ti. Jsem tu chvilku, ale svůj příděl neuvěřitelného už jsem také dostala. Cestovala jsem s jednou vlčící, Lissandrou, a dostaly jsme se do bažin kousek od pláže, kde jsme se my dvě potkaly. Našly jsme tam takovou drzou veverku a když jsme ji pronásledovaly, dovedla nás ke keři s divnými bobulemi. Tou dobou už se k nám přidali další dva vlci. nevím proč, ale všichni jsem hrozně moc chtěli ty bobule sežrat a málem jsme se o ně poprali. bylo to, jako kdyby všichni na okamžik přestali rozumně uvažovat. No a pak nás to proměnilo a objevila se tam velká příšera, tvořená z bahna." Povyprávěla jsem jí pouze zkrácenou verzi, ale i ta zněla docela neuvěřitelně.
vyskočila jsem a pokusila se chytit květy, které po mě hodila. Většinu jsem minula, ale jeden se mi přecejen podařilo zachytit. S ním v tlamě jsem se na Ellie zazubila a pak ho vyplivla. Ta kytka nechutnala moc dobře. zato říční voda ano. Udělala jsem si u ní krátkou zastávku a pořádně se napila. V tomhle vedru to bylo potřeba.

Post 11

To jméno mi nic neříkalo, což nebylo nic překvapivého. Nepotkala jsem tu jediného šedého vlka. "Co bychom to byly za vlčice, kdybychom občas nepokukovaly po vlcích?" mrkla jsem na ni. Ta v tom byla až po uši. Pro její dobro jsem doufala, že to ten vlk nezjistil a neutekl. Nebylo by to hezké, ale i takoví vlci existují. "Tady jsou piráti?" Nutno přiznat, tohle mě překvapilo. Magičtí tvorové jsou jedna věc, ale lodě a piráti něco úplně jiného.
Její radost z rostlin byla nakažlivá, takže jsem se k ní přidala. Nakonec, obě jsme vlčice země, láska ke všemu zelenému je pro nás druhou přirozeností. prohlížela jsem si květiny na lesní půdě zkušeným okem a v mysli se mi vynořovala jména. Mnoho z nich jsem neznala, u pár mě samotnou překvapilo, že si je pamatuju a ten zbytek mi připadal jako staří přátelé. byly to hezké roky, ty které jsem strávila se svou starou smečkou v Zeleném lese. za pár let jsem se tam naučila víc, než jiní za celý život a spoustu z toho jsem už stačila i zapomenout, ale něco ne. Vzpomínky se ke mě vracely jako staří přátelé. Ani jsem si neuvědomila, že se opět usmívám. cesta utíkala rychle, brzy se les rozestoupil a před námi se objevil vodní tok.

---> Long

Post 10

---> Common forest

Podívala jsem se na ni s pobavením někoho staršího, kdo ví víc, než říká. nepobízela jsem ji, aby se rozpovídala, přesto to udělala. Vždy mi přišlo pěkné a svým způsobem roztomilé, když někdo mluvil o někom, koho měl rád. Ellie byla dost možná typ, co se zamiluje snadno, alespoň podle jejích slov, ale to na tom kouzlu vůbec neubíralo. Láska je láska, ať je jakákoli. "Z tvého výrazu soudím, že jste spolu prohodili víc než pár slov. je to tvůj partner?" nic mi do toho nebylo, ale to ona zavedla konverzaci na tohle téma.
"Nejsi posera, když nechceš chodit na hřbitov. Dají se tam potkat duchové a i když většina z nich je neškodných, jsou i tací, kteří můžou vlkovi ublížit." Poltergeist na místě jako je tohle, by pro mě nebyl žádným překvapením. "Ale používat magii není nebezpečné, když jsi opatrná. Narodily jsme se s ní z nějakého důvodu, byla by škoda ji zavrhovat. Musela jsem se zasmát tomu, jak jednu chvíli mluvila vážně o magii a hned na to vesele hopsala mezi květinami jako malé vlče. Ta vlčice žila život naplno, to se jí muselo nechat.

Post 9

Zima zmizela a nahradilo ji horko. nebyla jsem si tak úplně jistá, jestli z toho mám radost nebo ne. na jednu stranu to bylo zlepšení, ale na stranu druhou jsem i přes stromy cítila, jak se mi srst začíná připalovat. Docela se na podzim a nižší teploty těším. Alespoň už to nebylo tak hrozné jako uprostřed léta.
"Tak dopodrobna jsem nad tím neuvažovala, ale nepřekvapilo mě to. věříme mu, aniž bychom o něm věděli cokoli jiného, než to, že nás může přemístit z písku do sněhu a obráceně a cestování v něm není moc příjemné. To je docela málo na tak bezmeznou důvěru..." Ověřovalo to jedno pravidlo, které jsem se o magii dozvěděla už v raném věku, není dobré si s ní zahrávat. "S magií se musí opatrně právě proto, že o ní víme tak málo," povzdechla jsem si, "ale mám-li být pozitivní, neskončily jsme v neznámých končinách a nevyhodilo nás to každou někde jinde." Po její poznámce si teď dvakrát rozmyslím, než do toho portálu vkročím znova. Usmála jsem se její snaze to vysvětlit, "ano, vím jak to myslíš."
Les se zvláštně změnil. Z prosluněné bučiny se stal neprostupnější a zlověstně působící... řekla bych prales, ale nebylo to správné slovo, ačkoli tohle bylo něco velmi, velmi podobného.

---> Zauberwald

Post 8

---> Ice world

Kus jsme šly v tichosti, ale když jsem si všimla, jak se třepe zimou a jak jí vánice taky zrovna nepomáhá, předběhla jsme ji a postavila se tak, abych ji svým tělem alespoň trochu ochránila před zimou. byla jsem větší, tím pádem na podobné podmínky lépe stavěná, ale i kdyby to tak nebylo, stejně bych to udělala. Tohle byl ten rozdíl mezi mnou a Angelem. On pomáhal vlkům, když z toho mohl něco získat. Já pomáhala vlkům, když vypadali, že to potřebují.
"Možná ale ten portál vede někam úplně pryč, třeba na druhý konec světa. pak by dávalo smysl ho použít..." uvažovala jsem nahlas. Vysvětlovalo by to ten teplotní rozdíl. "Já tam zažila jen chlad. Podobné jeskyně jsou zrádné, protože to uvnitř působí jako že je tam teplo, ale není. Navíc se v nich dá snadno ztratit, pokud jsou rozlehlejší." naštěstí se před námi už začal objevovat les, takže nebylo třeba tu jeskyni dál rozebírat, "květiny a jezírko zní dobře," odpověděla jsem, sotva mé tlapky vstoupily na lesní půdu. Konečně tepleji. jak jsme se vzdalovaly od sněhu, stále se to zlepšovalo. bylo to sice zvláštní, ale jako někdo, kdo ještě nedávno bojoval s oživlým bahnem, jsem si nemohla stěžovat.

Post 7

Ellie nepřistála tak hezky jako já. Sice jsem taky byla celá os sněhu, ale ona měla mokrý celý čumák, takže jsem hádala, že se do závěje doslova po hlavě zaryla. pak jsem se na ni podívala znova a všimla si, jak se třese. Čas jít se podívat po teplejších krajích. vyrazila jsem za ní. Mířila k ledové jeskyni, kam jsme se předtím dostali i s Angelem a Lissandrou. To nebylo zrovna nejlepší místo. "Taky ten portál nemám ráda. Tohle byla moje třetí cesta a už teď se na další netěším. Možná jsem staromódní, ale cestovat po vlastních tlapkách je prostě pohodlnější, i kdyby to bylo výrazně dál." jak bych s tímhle mohla nesouhlasit? neznala jsem jediného vlka, který by měl rád pocit nevolnosti. tedy dobře, jednoho jsem kdysi dávno poznala, ale ten byl dost podivný. Ani moje učitelka si s ním nevěděla rady.
"Podívala bych se po něčem jiném. Byla jsem tu a uvnitř není o moc tepleji. Není to vhodné místo. navíc má jen jeden východ, co jsem viděla." Jediné pozitivum bylo, že uvnitř nefoukal ten mrazivý vítr, co byl tady.
Trefila bych odsud na louku, kde jsem předtím potkala Samanthu, ale určitě tu muselo být i něco jiného, když se vydáme opačným směrem a trochu na jih. "Mohly bychom zkusit tenhle směr. Na opačnou stranu je louka," navrhla jsem a hned i konala.

---> Common forest