Příspěvky uživatele

< návrat zpět

"Mám jen zemi. naznačuješ, že bych mohla v budoucnu mít víc magií?" Tak tohle bylo vážně zajímavé. I kdybych tu Angela nenašla, zdržela bych se tu už z čistě studijních účelů, protože jsem se každou minutou dozvídala stále víc zajímavých informací o místě, kterým jsem teď kráčela. "Tohle místo ti rozhodně svědčí, jak tě tak poslouchám," od chvíle, kdy jsme se opět setkali, jsem byla samý úsměv. Život pro jednou šel tak, jak jsem si přála a kromě mého bratříčka jsme tu mohla najít i nové životní poznání. Magie tu byla silná. Mohla bych zjistit, jaké jsou její limity a možnosti. Nakonec, magie je taky věda, když na to přijde, a já byla duší vědkyně. Toužila jsem po poznání.
"Číst myšlenky...?" Zastavila jsem a zadívala se na něj, "Ale stejně jsi se ptal, jak jsem se měla a kde jsem byla, místo aby ses podíval sám." nevěděla jsem tak docela co si o tom mám myslet. Vadilo by mi, kdyby se mi hrabal v hlavě? Měla jsem co skrývat? Každý má tajemství, která mají zůstat skrytá... ale ne, došla jsme k závěru, že mi to nevadí. Jen ať se podívá na cokoli bude chtít. na vlastní nebezpečí, samozřejmě.
"Je to tu pěkné." Nevšimla jsem si vetřelce, dokud na něj neupozornil, ale já, na rozdíl od něj, zůstala v klidu. Jeho pokyn, abych zůstala za ním, mu vysloužil lehce uražený pohled. Možná nejsem tak namachrovaná jako on, ale umím se bránit a mám stejně ostré zuby. Nepotřebuju svého bratříčka, aby za mě vybojovával mé bitvy, které navíc ani bitvy nemusely být. Ignorovala jsme jeho příkaz a vyrazila k vetřelci, "v klidu, pochybuju, že by ten někdo žral vlky. Spíš to bude..." zarazila jsem se v půli věty, když můj pohled padl na medově zbarvenou vlčici. Okamžitě jsme přiskočila k ní, "Ještě žije, musíme jí pomoct. Potřebuje dostat do tepla a..." až tehdy mi došel plný význam Angelových slov. nevěřícně jsem se na něj zadívala, "jak to myslíš chcípne sama?" stála jsem v šoku nad vlčicí a sledovala, jak jde dál, jako by se nechumelilo, "Angele!" zavolala jsem za ním, "nemůžeme ji tu prostě nechat umřít, co to s tebou je?"

---> Mělká pláž (přes Ice world)

Pokusila jsme se představit si Angela se zelenými znaky. Rozhodně by mu to slušelo a opeřená křídla by musela být měkkoučká na dotek... Usmála jsem se, "Jestli chceš, tak tě někdy vezmu do lesa a naučím tě o nich co znám. Ale chtělo by to spíš v na jaře nebo začátkem podzimu, teď v létě je na sběr některých bylin moc horko. nesvědčí jim to." Mohl by z toho být pěkný výlet, navíc už to vypadalo, že tady na tomhle území zůstanu.
Cesta portálem byla asi stejně příjemná jako napoprvé, ale spadnout do studeného sněhu, když se mi zatočila hlavu, už tak dobré nebylo.
jenže zima netrvala dlouho, zmizela téměř okamžitě a Angelova poznámka mě přiměla vrhnout na něj zvědavý pohled. Postavila jsem se na nohy a setřepala ze svého kožichu sníh, který vlivem tepla už stačil roztát. "Nepamatuju si, že bych dokázal zahřívat vzduch... nebo obecně cokoliv." Můj bratříček byl výrazně silnější, a to jak fyzicky, tak magicky, než ten vlk, kterého jsem si pamatovala. Přitulila jsem se k němu, "Já vím, že jsi skvělý."
Když jsem se z průchodu portálem vzpamatovala, vyrazila jsem za ním. Nebyla jsem si jistá, jestli o těch přátelích nechtěl mluvit, nebo je nepovažoval za příliš důležité, ale nehodlala jsme šťourat. Pokud mi něco nechtěl říct, nutit ho rozhodně nebudu. bylo to jeho rozhodnutí.
Jeskyně, do které jsme došli, byla celá z ledu, ale bylo tu překvapivě dobře. S údivem jsem obdivovala ledové útvary na stropě a u stěn. "Kde to jsme?"

Angel byl vždy výjimečný, co k tomu dodat? "To věřím. Ty znaky na kožichu jsi taky nemíval." Když tu budu dost dlouho, změní mě tohle místo taky? Můj černý kožich a zelené oči se mi líbily, ale když jsem si představila, že bych v budoucnu mohla vypadat jinak... no, řekněme, že jsem byla vždy otevřená novým možnostem. Mohlo by se mi tu líbit.
Následovala jsem ho k tomu portálu. Bylo vůbec bezpečné ho používat? Předtím mi z toho nebylo zrovna dvakrát dobře. "Nebylo to tam špatné," souhlasila jsem, "Něco o boji, ale hlavně užitečné znalosti a dovednosti." usmála jsem se na něj, "pokud budeš někdy potřebovat radu co se rostlin týče, přijď s tím za mnou. Jsou docela užitečné, když víš k čemu je která dobrá." Kdybych mu měla převyprávět k čemu se která rostlina hodí, byli bychom tu dalších pět let. "To já taky, ale kdo ví, co se s nimi stalo. naposledy jsem je viděla krátce po tvém zmizení." Kdo ví, jestli vůbec žili. My dva už jsme nebyli nejmladší, kolik by tedy muselo být jim? Trošku to schladilo mou radost ze shledání.
"Jsem teď vlk samotář. Moje jediná rodina jsi ty. " nebylo co víc k tomu říct. Možná jsem tím přicházela o hodně, když jsem neměla partnera a vlčata, ale nedokázala bych říct, jestli mi to chybělo nebo ne. Měla jsem v životě jiné věci. "Co ty? Určitě tu jsi už dlouho. Potkala jsem i jednu tvou známou."

---> jeskyně Glaciem (přes Iceworld)

Neubránila jsem se smíchu, "Jo, trochu hodně." Nebyli jsme ještě ani dospělí, když jsem ho viděla naposled. Dospělost a trocha tréninku udělá s vlkem hodně, to jsem věděla i já sama moc dobře. Věnovala jsem další obdivný pohled jeho křídlům, "jsou krásná. Má tu hodně vlků křídla?" Byla jsem tu chvilku, ale už jsem stihla nabýt dojmu, že se tu děje víc magických věcí, než jinde. Už jen ten teleport, který mě ze sněhu přenesl na pláž, říkal hodně. A když už jsem u toho teleportu... "Nevíš náhodou, jak jsem se mohla dostat sem na pláž? jednu chvíli jsem stála ve sněhu a v další chvíli jsem tady..." Angel tu byl déle, mohl pro to mít nějaké, jakékoli vysvětlení. Určitě za to mohla magie, ale spíš mě zajímalo, jestli to byla jednorázová záležitost, nebo bych se taky mohla procházet po pláži a puf, objevit se na sněhu. To by bylo nepříjemné. samozřejmě jsem se nechtěla vrátit, vše, co jsem hledala, bylo tady, přímo přede mnou.
"Také jsem tě hledala. Tvoje zmizení byl důvod, proč jsem odešla od rodičů." A vůbec, je to můj bratr. Pořád to je ten starý Angel. Natáhla jsem se a němu a objala ho. jak ten mi chyběl! Vždy to byl můj nejlepší kamarád, když zmizel, nechal v mém životě díru, kterou nikdo jiný nemohl vyplnit. "Dobře, ale jen když mi pak povíš víc o tom, co jsi celé ty roky dělal." Byla jsem zvědavá. Ale teď jsme měli spoustu času a i když bylo hodně co dohánět, mohli jsme tu sedět a povídat si jak dlouho budeme chtít. "Když jsi odešel, vydala jsem se tě hledat, to už víš, jenže jsem vůbec nevěděla, kam mám jít a kde začít. Později jsem se dostala do smečky, kde mě naučili všechno důležité, co jsem ještě neuměla. Byla to smečka, kde byly samé vlčice. Zůstala jsem tam docela dlouho, ale pak jsem odešla a cestovala, dokud jsem se nedostala až sem." To bylo ve zkratce všechno. Pokud by chtěl víc podrobností, bude se muset ptát konkrétněji, ale nepřipadalo mi, že by v mé minulosti bylo něco natolik zajímavého, abych to musela podrobně rozebírat. byla jsem spíš zvědavá na něj.

Odolala jsem touze dojít k němu a prostě ho obejmout. Bylo to tak dlouho, co jsme se naposledy viděli, příliš dlouho, než abych se k němu prostě mohla rozběhnout, povalit ho do písku a olíznout mu čenich. Na jednu stranu jsem měla strašnou radost, že ho zase vidím, ale na druhou stranu bylo setkání po takové době poněkud trapné.
Kdybych neměla kožich, mohl by vidět, jak se červenám, když mi složil lichotku. Stydlivě jsem se zadívala do země, ale nedokázala jsem se ubránit šťastnému úsměvu. Chyběl mi celou tu dobu, kdy jsme žili odděleně. "Ano, jsem to já." Opět jsem se na něj podívala, "ty jsi taky vyrostl a vypadáš... jinak." Opravdu by mě zajímalo, kde získal křídla. A ty zlaté znaky. Dokonce, jak jsem zjistila teď, když stál blíž, ani jeho oči už nevypadaly jako dřív. Temnou zelenou nahradila... duhová, lépe to popsat nešlo. Přes to všechno to ale pořád byl ten starý Angel. Změnil se, jistě, a neřekla bych, že jen vzhledem, ale pořád to byl můj bráška. "Ani nevíš, jak ráda tě zase vidím. Povídej, jak ses měl? Co se s tebou stalo?" Chtěla jsem slyšet všechno. Bylo toho tolik, co jsme potřebovali dohnat.

Poprosím veškeré penízky a slevu k Shine
Tlapku ke Scarovi do magie ohně a procenta ke Scarovi rozdělit následovně:
10 % do lovu
5 % vytrvalost
5 % rychlost
5 % obratnost

Děkuji :3

přidáno

Mířila jsem k louce na druhé straně pláže, pryč od místa, kde jsem se objevila, a přemýšlela jsem, jestli se pořád ještě nacházím na tom správném území. Bylo by ironií osudu, kdybych se úplnou náhodou objevila někde daleko od svého cíle, když už jsem byla tak blízko.
Uviděla jsem před sebou v písku přistát cizího vlka. Opravdu přistát, měl na hřbetě dvě velká kožnatá křídla a i když jsme nikdy předtím vlka s křídly neviděla a ani ty znaky, kterými měl pokrytý kožich, mi nebyly povědomé, připadal mi známý. Zastavila jsem a zvědavě naklonila hlavu na stranu. nevypadal moc přátelsky a nutno přiznat, byl obrovský. Málokdy jsem potkala vlka většího, než jsem byla já. Trpělivě jsem čekala, než si mě doprohlíží a ignorovala jeho vrčení. nejsem z těch, kdo cení zuby bez vážného důvodu. Jeho vrčení mě nechávalo chladnou, při pohledu na něj mě zaplavilo vzrušení. je to on? Mohl by tohle být opravdu Angel? Příliš se nepodobal vlkovi, kterého jsem znala, ale stejně na něm bylo něco známého, co mě vracelo do vlčecích let. "Angele? Jsi to ty?"

---> Laica mar (přes Ice world)

netušila jsem, co se stalo. V jednu chvíli byl okolo mě sníh, ve chvíli druhou se moje tlapky bořily do mokrého písku a okolní teplota byla cokoli, jen ne mrazivé. Udělala jsem pár neohrabaných kroků a pak hodila tlamu. Můj žaludek proti tomuto způsobu dopravy jasně protestoval. Zůstala jsem ležet a čekala, až nevolnost opadne. Co se to stalo? okolí se nemohlo samo od sebe tak změnit. byla pořád stejná denní doba i roční období, pokud jsem se nemýlila, ale tahle krajina neměla s tou původní nic společného.
Postavila jsem se na nohy a oklepala se, abych zbavila svůj měkký černý kožíšek toho hnusného, lepivého písku a vyrazila pryč od moře, dál do vnitrozemí. Stalo se tu něco velmi divného, čemu jsem nerozuměla. něco co bylo docela nepříjemné a mohlo by být i nebezpečné. Bude lepší se nezdržovat poblíž.

---> Příchod

Po dlouhé době, kdy jsem cestovala z místa na místo, po dlouhé době, kdy jsem hledala ztraceného člena své rodiny, jsem konečně měla pocit, že jsem blízko. Louka, na které jsem stála, mi nebyla známá. Má tlapka po ní ještě nikdy nekráčela a přesto jsem cítila radost, když jsme procházela vysokou trávou, vlnící se ve větru. byla jsme blízko.

Rychlohra se Samanthou
Na této louce, krátce po svém příchodu, jsem potkala neznámou vlčici. Zrovna lovila, proto jsem vyčkávala, než jsem se odvážila přijít blíž. Byla milá, nabídla mi část svého úlovku a představila se jako Samantha. Sdělila jsme jí cíl své cesty a k mému překvapení věděla, kterého černého vlka mám na mysli. Příliš jsme se nebavily, přesto mi byla velmi sympatické a nabyla jsem dojmu, že i já jí. nakonec jsem se sní rozloučila a pokračovala dál svou vlastní cestou, na sever.

Uprostřed louky se vlnila řeka, kterou jsem si zvolila jako orientační bod. Vyrazila jsem proti jejímu proudu a pokračovala na sever až do míst, kde zelenou louky vystřídal chladivý bělostný sníh. Pokračovala jsem tam a dál na sever. cesta ubíhala rychle, ale brzy jsem uviděla pobřeží a musela změnit směr. A pak mne cosi chytilo a já se ocitla jinde.

---> Mělká pláž (přes Ice world a portál)

cena je 382 Kšm a 3 rubíny, zůstatek tedy bude
48 Kšm 6 rubínů a 9 mincí