Příspěvky uživatele

< návrat zpět

---> Nížina hojnosti (přes Hraniční pohoří)

Přechod přes hory nebyl složitý. Poslední dobou jsem tam trávila tolik času, že pro mě nebylo složité se tam zorientovat. Brzy jsem dorazila do lesa, kde jsem se rozhodla nějakou dobu zůstat. Našla jsem si tam hezké místečko, které po menší úpravě pomocí magie mohlo dobře posloužit jako provizorní úkryt. Měla jsme v plánu co nejdřív vyhledat Zinka - škoda, že Šalvěj nezmínila, kde ho viděla naposledy, pak by bylo snazší ho najít. Přesto jsem se nebála, že bych ho neobjevila. Měla jsme magii, která mě za ním může dovést.

Noram 1/2
Osud tomu ale chtěl jinak a když se u mě objevila bludička v podobě mořské želvy, následovala jsem ji. Dovedla mě do tábora noramských, za Selaine, kterou jsem už znala, a Lokim, který mi byl povědomý. Hledali na ostrovech Iriestu. po krátkém rozhovoru jsme se my všichni přítomní vlci rozdělili na tři skupiny a pátrání mohlo začít. Kroky naší skupinky, která se skládala ze Selaine, Jhina, Merlin, Rain a mě, vedly směrem na Kvetoucí louku.

---> Kvetoucí louka

Než jsem stihla rostlinku plně zasadit, něco sem spadlo z oblohy. nebo spíš... někdo. "Ehm, jste v pořádku?" zeptala jsem se starostlivě. Že bych ho soudila, to se vůbec bát nemusel, ale pád to byl docela ošklivý Ovšem... vypadal docela v pohodě. Zpět do práce.
Rostlina se... zachovala jinak, než původně. Sledovala jsem, jak roste, a usmívala se na ni. Že neskomírala tak rychle, to bylo dobré znamení, že? Přesto však bylo jasné, že bylo potřeba, aby i ona byla zasazena. Usadila jsme se na místo vedle ní a rozhlédla se po všech vlcích, kteří se tu shromáždili, než jsem promluvila. Hlasitě, aby mě slyšeli i v posledních řadách. "Tahle rostlina je Váčkovka duhová. Pochází ze světa zvaného Noram a před nějakou dobou sem semínka donesla vlčice jménem Iriesta. jeden další exemplář byl zasazen na baště, ale jistě se s ní setkáte i na jiných místech. Roste v trsech a jak jste si jistě mohli všimnout, velmi sladce voní, ovšem nejedná se o léčivou rostlinu. Není ani jedovatá, takže pokud chcete, je bezpečné ji ochutnat. Vrací našim ostrovům magii, kterou spotřebujeme svou činností. Nezapomeňte si ji všichni důkladně prohlédnout." Zůstala jsem tam sedět nějakou dobu a pokud někdo přišel pozdě, zopakovala jsem mu všechno, co jsem teď řekla, ale nakonec jsem tam vlky nechala samotné. "Pokud by někdo přišel později, prosím předejte mu informace o Váčkovce," požádala jsem tak nějak do prostoru. Čas vyrazit dál.

---> Tajga (přes Hraniční pohoří)

//Pro ty, co byli na noramské discordovce: Pokud si pro kytičku přijdete až po zapsání akce, Shine už tu nezastihnete - nedávalo by to dějově smysl. Jinak je to ale samozřejmě pro všechny, kdo si chtějí vyprávění o rostlince poslechnout.

---> Hraniční pohoří

Opustila jsem hory a vyrazila na louku. Tohle místo se zdálo být ideální. Na zemi se pořád nacházely vrstvy tajícího sněhu, ale jak jsme se rozhlížela a hledala ideální místo, všimla jsme si bílých hlaviček sněženek, které zpod sněhu vykukovaly. Blížilo se jaro. Brzy se opravdu oteplí a sníh zmizí, aby propuklo v plné parádě. Už bylo na čase. Zima byla dlouhá a studená a už to chtělo nějakou změnu. Ano, tohle počasí bude ideální na to zasadit sem váčkovku. Chvilku jsem se procházela kolem a hledala hezký kousek země, kde by nebyl sníh, bylo tam dost prostoru a zem tam byla měkká a nasáklá vodou. Tady. Ideální. Vylovila jsme semínku z brašny a pustila se do hrabání. S příchodem jara tady porostou i váčkovky. Další byly zasazené na druhé straně ostrovů, takže mi tohle místo připadalo ideální. Vložila jsme semínko do země a opět ho přikryla hlínou, než jsem odstoupila a nechala ho, aby vyrostlo tak jak mělo.

---> úkryt (Přes území Alatey)

Pokud za mnou někdo šel, jen dobře. Počkala jsem, aby měli případní zájemci o rostlinu čas mě doběhnout a nešla jsem zas tak rychle, ale nehodlala jsme se nikde zdržovat. Na rozhovory bude kdyžtak čas přímo u rostliny, ale chtěla jsem tohle mít odbyté co nejrychleji. A pak bych možná mohla doprovodit Hvozdíka do Daénu a vidět se se Zinkem. Do Daénu to bude dlouhá cesta. bylo to zvláštní opouštět území smečky a vědět, že už to nadále nebude můj domov, ale nebyl to špatný pocit. Spíš... osvobozující. nebyla jsme smečkový typ, tulácký život mi vyhovoval. přidat se do Alatey možná bylo jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě, ale bylo tomu tak spíš protože to umožnilo přežít mým vlčatům a mně zotavit se z magické apatie, nikoli proto, že bych chtěla žít ve smečce. Ale co teď bude dál, kdo ví. Život skýtal nespočet možností.

---> Nížina hojnosti

Einar, léčitelský koutek - rozdává se kytiti
Volá na všechny

Einar schválil jak mou pomoc, tak návštěvy. Usmála jsme se na něj. "Samozřejmě. děkuji." A Zinkovi to můžu vyřídit také, až ho opět uvidím. těšila jsme se na něj. Už to bylo dlouho co jsme se naposledy viděli a chyběl mi. A s tím už jsem zamířila zpět do léčitelského koutku, abych Einara nezdržovala a také abych odvedla své povinnosti. Šalvěji samozřejmě pomůžu, ale hlavní úkol bude na ní. Nic by se nenaučila, kdybych vše dělala za ni, navíc jsem důvěřovala jejím schopnostem.
Zpět v léčitelském koutku jsem vyčarovala Hadí tělo a přistrčila ho Šalvěji. "Tady máš." A otočila jsem se i na ostatní a posunula jednu takovou rostlinku i směrem k nim. "Pro vás ostatní kdo tuhle rostlinku ještě nezná. Tohle je Hadí tělo přilnavé. Je to řasa, která se dá najít prakticky v jakémkoli jezeře, kromě jezera smrti. Je ideální na obvazy, protože dobře přilne a drží a je velmi pružné i jako vysušené. Dokáže ho vyčarovat každý, kdo trochu lépe ovládá magii země, takže se nemusíte bát, že se pro něj budete muset potápět. A Astrid? Ty Hadí tělo už znáš, že? Pro tebe mám jinou užitečnou rostlinu." Vyčarovala jsem před sebou Plazivec a přistrčila ho k ní. "Tohle je plazivec lékařský. Dá se nalézt téměř kdekoli, je to v podstatě plevel. Rozkoušeš ho a naneseš na ránu. je to taková bylinka poslední záchrany." A já jsem se šla lépe podívat na fialovou. "Myslím, že potřebuje hlavně teplo, bezpečí a klid. Prostředí s tolika cizími vlky pro ni musí být stresující. Ujistěte se, že má také dostatek tekutin - nejlépe ať pije výluh z Trychtýřku. Jinak bude v pořádku." Nezdálo se, že se zde jednalo o nějaký složitý případ. Ostatní to zvládnou.
Zůstala jsem tam s nimi ještě nějakou dobu a starala se hlavně o to, abych fialovou vlčici pomocí své magie uklidnila, ale ve výsledku jsem na místě nebyla tak moc potřeba. Vlčici bude patrně trvat, než se plně vzpamatuje a já měla už jiná místa, kde být, takže jsem nakonec vyrazila z léčitelského koutku ven.
"Pokud se tu někdo zajímá o rostliny a má zájem poznat Váčkovku duhovou, pojďte prosím se mnou," zavolala jsem tak do prostoru v doupěti a pak už jsem vyrazila ven. Venku už se oteplovalo. Podle toho, co jsem viděla, bude rostlina za těchto podmínek už schopná přežít a já její zasazení odkládala dlouho.

---> Hraniční pohoří (přes území Alatey)

1. Shine
2. Vidím na svých profilech tři odznáčky, takže hádám, že třikrát?
3. Kami (Peisia), Vlasta (Vidar), Sára (Citra)
4. C)

Šalvěj, Doubravka, Dorya, Einar

"Proberu s Einarem možnost vás navštěvovat. A uvažuju také, že bych si našla ukryt někde tady v horách nebo v přilehlém lese, kus od území. Neboj, už to nějak vymyslíme," ujistila jsem Šalvěj. Moje vlčata mě už nepotřebovala tak jako dřív, ale to neznamenalo, že jsem nechtěla zůstat poblíž. Vždycky to budou moje vlčata, bez ohledu na to, jak jsou stará.
Sledovala jsme ji, jak odvar připravuje. Šlo jí to moc hezky. Zjevně i u Wua sehnala stejný kotlík, jaký jsem vlastnila i já. To bylo dobře, bude se jí hodit. Doufala jsem, že když tu mám léčitelky pohromadě, stihnu jim před odchodem ukázat ještě pár rostlin.
A moje vlčata si konečně mohla vybrat svou budoucí funkci. Byla jsem na ně hrdá. vyrostli skutečně v silné a schopné vlky. Jen škoda, že Tymián stále chyběl. I on si zasluhoval svůj okamžik slávy.
Ovšem já tu měla práci. Fialová se pohnula a já opatrně přistoupila k ní. "Nemusíš se mě bát, neublížím ti, ano? Slibuju," řekla jsem jemně a jala se ji prohlédnout. Vypadala především unaveně a patrně u ní došlo k podchlazení. Šalvěj se tedy s Trychtýřkem opravdu trefila - teplý odvar pomůže postavit ji na nohy. "Zdá se, že z nejhoršího je venku. Patrně prochladla a-" Pšík. Ne ode mě, z její strany. "To peří bude lepší odsud dostat, ať ji zbytečně nedráždí. Patrně prochladla, ale z nejhoršího by měla být venku, pokud se třese zimou. Její tělo se tak snaží zahřát. Bude nejlepší, když jí tu zatopíme, případně ji někdo z vás může ohřát vlastním tělem," řekla jsem Doubravce, protože tu teď nikdo jiný nebyl. No, ona zprávu už předá. "Já si půjdu promluvit s Einarem. Ráda bych vám s ní ještě pomohla, než odejdu." řekla jsem a vyrazila za alfou, který už vypadal, že všechno ostatní vyřešil.
"Einare?" oslovila jsem ho. "Bude v pořádku, pokud vašim léčitelkám ještě pomohu s tou fialovou vlčicí, než odejdu? Ráda bych také ještě využila poslední příležitosti a toho, že jsou všechny léčitelky pohromadě - tedy až na Sierru, tu jsem nikde neviděla - a ujistila se, že znají alespoň základní léčivé rostliny. Také jsem se chtěla zeptat, jak se stavíte k mé případné přítomnosti na vašem území. Ráda bych v budoucnu stále navštěvovala svou rodinu, která zde zůstane. Ovšem samozřejmě se budu řídit tvým přáním."

Konvalinka, Šalvěj, Astrid, léčitelský koutek (kytiti pro všechny v něm, kteří ji nemají a chtějí)

"Určitě se o to můžu pokusit," řekla jsme Konvalince a pak se obrátila na Šalvěj. "Hvozdík se rozhodl jít za tátou, ano. A já se chci vrátit k tuláckému životu. Život ve smečce není špatný, ale docela mi chybí ta svoboda." Nebýt vlčat, nikdy bych se do smečky nepřidala a teď byl čas vrátit se k životu jak mi vyhovoval.
Doufala jsem, že mi k vlčici někdo řekne víc. Vypadala rozhodně rozrušeně, ale pochybovala jsem, že množství vlků kolem bylo jediný problém. "Tím rozhodně nic nezkazíme," odsouhlasila jsem Šalvěji a pak před sebou vyčarovala Trychtýřek a rozhlédla se po přítomných, hlavně tedy po fialové vlčici. "Pokud tohle někdo neznáte, tohle je Trychtýřek. dělají se z něj léčivé odvary a zvlášť teď v zimě příjemně zahřeje." A taky pěkně voněl, to by mohlo vlčici pomoct se uklidnit. "Při vnějším užití se dá použít jako dezinfekce. Šalvěji, ujmeš se prosím přípravy odvaru?" Já se zatím přiblížila k fialové. Jenže než jsem měla možnost cokoli udělat, rozpoutalo se drama. Rychle jsme se postavila čelem ke zbytku doupěte, abych stála mezi léčitelkami a pacientkou a čímkoli, co by je snad mohlo ohrozit. Vetřelec? V samotném srdci smečky? Hrozilo nebezpečí?
A pak se to celé odehrálo. Einar vzplanul a... a najednou roztáhl křídla. Doupě bylo doslova zasypané záplavou peříček. Sledovala jsem to s notnou dávnou fascinace. Bylo tohle jak můj bratr také přišel ke křídlům? Prostě se objevila? Dar od bohů?
Ale to nebylo všechno. Einar zapálil oheň a pokynul Yarovi, ať do něj vstoupí. To snad nemyslel vážně... Přece by vlkovi neublížil... ne? Do celé záležitosti se připletla mladá vlčice, která měla víc odvahy než rozumu. Musela jsme obdivovat její odhodlání provinilce bránit, ale tohle bylo hloupé. Velmi hloupé. Ale Einar jim doopravdy neublíží... že? Byli smečka a ta vlčice byla sotva dospělá... Obávala jsem se však zbytečně, oheň nepálil. Nikdo neskončil zraněný. Drama skončilo. Zpět k záležitostem smečky. taky jsem si ukořistila nějaké to peříčko - čistě ze zvědavosti, samozřejmě. Byla jsme ráda, když jsme slyšela, že Hanka kvůli mým slovům neupadla v nemilost. Dobrá práce, Hanko. A postřehla jsme také příchod Třezalky a Astrid. Na Astrid jsem kývla, aby se k nám přidala pokud může... i když se zdálo, že je momentálně zaměstnaná jedním z vlčat, které vypadalo, že na tom není zrovna dobře. Byl to někdo z její rodiny, kdo zemřel? Kde ale jen vězel Tymián? Doufala jsem, že se mu nic nestalo. Měl by tady být. "Tak běžte, holky, my to tu zatím zvládneme, Pak se můžete vrátit," řekla jsem Konvalince a Šalvěji, když je Einar zavolal.

Konvalinka, Hvozdík, Máta, Šalvěj, léčitelský koutek - oslovila léčitelky, reakce na Doryu

Sotva jsme přišli, už nás uviděla jedna z mých dcer. A já uviděla ji a zamračila se na ni. Byla hrozně hubená. Věděla jsem, že má odpor k masu, ale tohle rozhodně nebylo zdravé a už vůbec ne přes zimu. "Ahoj, Konvalinko. Jíš dost?" Vždycky měla odpor k jezení masa a zabíjení, ale až takový? "Až najdeš Wua, určitě si u něj kup magie země, ať máš alespoň nějaký pořádný zdroj jídla, ano? Tohle opravdu není zdravé." Nemělo smysl nutit ji jíst maso, když zjevně radši hladověla, ale něčím se živit musela. Poňuchala jsem ji a sledovala, jak se nechal poňuchat i Hvozdík. Nicméně brzy Konvalinka odběhla za ostatními.
Objevila se tu však také Máta, na kterou jsem se usmála a kývla jí na pozdrav. "Ahoj." Na její zděšený pohled jsem jen přikývla. Ano, odcházíme. Nikdy jsem neměla v plánu zůstat. Ale neboj, Máto, neznamená to, že se vidíme naposledy. Nehodlala jsme svá vlčata opustit ať už moje cesta povede kamkoli. Ovšem nedostala jsem možnost popovídat si s Mátou dlouho, protože mě Einar požádal, abych se podívala na nějakou vlčici. "Samozřejmě," řekla jsem. I když jsem chtěla opustit smečku, pomoc bych neodmítla. "Uvidíme se nejpozději po srazu, ano?" řekla jsem Hvozdíkovi a vyrazila se podívat na onu vlčici. Pokývla jsem na své dvě dcery, které se tu vyskytovaly, "Konvalinko, Šalvěji, pojďte za mnou." A pak už jsem dorazila k fialové a druhé vlčici (Doubravce) jejíž jméno mi unikalo. "Co jste zatím zjistily?" zeptala jsem se věcně, než si vlčici prohlédnu sama. Vypadala hlavně vyděšeně, než že bych na první pohled viděla poranění, ale zdání mohlo klamat. Přesto jsem na ni použila svou magii a pokusila se ukonejšit jakékoli silné negativní emoce, které mohla pociňovat. Einara jsem stále tak napůl ucha poslouchala, ale jen abych měla přehled, jinak mou pozornost dostanou především léčitelky a pacientka. Neunikla mi však jeho zmínka o mrtvém vlčeti. Další? Nebyl to někdo z našich, že ne? Už přece nebyli vlčata... ale přesto jich tu dost chybělo. Byl tu Hvozdík, Konvalinka, Šalvěj, Máta, Podběl.. kde byli Tymián s Třezalkou?

---> území Alatey

Neuniklo mi, že se Hvozdík o něco snaží a tak, i když jsem zpočátku netušila, co dělá, se mu dostalo náležité pozornosti. A hle! No jestli tohle také nebyla magie světla. "No ano, vidím," usmála jsem se na něj. Ano, byla jsem na něj hrdá. I když to, co předvedl, nebyla schopnost na vysoké úrovni, byl to začátek, a nepochybovala jsem, že pro něj brzy bude ovládání téhle magie stejně snadné, jako dýchání.
Ani jeden z nich neměl k mé přednášce další otázky, navíc už jsme se blížili k úkrytu a byl čas zaujmout pozice a připravit se na sraz. No, dnešní školení ej u konce, snad si vše pamatujete, příště nás čeká test! Došli jsme společně ten kus cesty k úkrytu a k místu, kde jsme se měli setkat. Poslední smečkový sraz... Byl to zvláštní pocit, vědět, že odsud budu odcházet opět jako tulák, ale bylo to tak, jak jsem to chtěla. Zaujmula jsem tedy v úkrytu své místo - trošku stranou, ale tak, abych měla dobrý přehled - a usadila se tam.

---> Slané jezero (přes Hraniční pohoří)

No, nakonec si Hvozdík našel i něco jiného než jen léčitelství. Nevěděla jsem sice, k čemu by taková dovednost byla prospěšná smečce, pokud se tedy nepočítalo lovení řas, ale to nebylo důležité. Třeba Hvozdík sám na něco přijde. Usmála jsem se na něj, jak chňapl po jedné hvězdičce - a pochopitelně nic nechytil. Jen ať zkoumá a baví se, když zrovna nešlo o nic nebezpečného. "Děkuju." Iluze byla praktická magie, hlavně pokud jsem chtěla jiným vlkům něco předvést nebo ukázat
Hvozdík nezklamal a křínku ochutnal. Nic jiného bych od něj ani nečekala. A samozřejmě mi můj syn myš nevadil. Pokud si Einar nechtěl vzít druhou křínku, sežrala jsem ji sama, abychom tu nenechávali zbytky. "Je to užitečná magie, ačkoli pokud pocházíte ze severu, nevím, jak moc máte zkušeností s magií země. Nicméně i vlk, který v jejím používání není příliš zběhlý, dokáže vyčarovat alespoň lesní plody nebo spoutat drobného živočicha kořeny." Pokud by je to zajímalo, klidně bych jim i po cestě ukázala další rostliny, ale Einar se vyptával na magie, takže se konverzace přesunula tam. No, i tak se Hvozdík naučí něco nového. "To zní jako magie světla. Sama ji ovládám také. Kromě elementů existuje ještě několik poměrně běžných magií a může se stát, že se u některých vlků projeví i magie, které nikdo jiný nemá nebo jsou tak neobvyklé, že v životě nepotkají nikoho, kdo by stejnou magii ovládal." Ale to bych odbočovala, Einara patrně zajímaly spíš ty běžnější. "Já ovládám ještě magii aury, která mi umožňuje vidět psychický a zdravotní stav vlků kolem mě, stejně jako jejich momentální náladu. Dále jsem slyšela o magii pavučiny a schopnosti vyvolat štít, který vlka ochrání před cizí magií, schopností navštěvovat cizí sny a měnit je, magií ledu, nebo schopnosti rozštěpit své vědomí a sledovat události na ostrovech i když není vlk fyzicky přítomný. Co se iluze týče, umožňuje vyvolat obraz čehokoli, ale jak jste mohl vidět, je to pouhá iluze. Není to skutečné. Velikost a důvěryhodnost pak záleží na schopnostech vlka, který ji používá stejně jako na jeho nebo její představivosti." A když už jsem nakousla i speciální magie, rozhodla jsem se dát Einarovi ukázku i z toho a vyvolala jsem před sebou bludičku, která se okamžitě rozlétla směrem k úkrytu, jako by nás chtěla vést. "Tohle světýlko je schopné mě zavést za čímkoli, co zrovna hledám," řekla jsem.

---> úkryt

Pokud se Hvozdík zeptá, patrně se dozví zajímavé věci. Například to, že oni ani jeho rodiče neví, kdo ho vlastně pojmenoval. Ovšem teď na to nebyla vhodná chvíle. "Jednou se to naučíš. Znala jsem vlky, kteří to uměli a pokud potřebuješ pomoc se svým elementem, zkus se zeptat táty," doporučila jsme Hvozdíkovi. Zinek měl magii vody také a nepochybovala jsem o jeho schopnostech. A ano, drahý Hvozdíku, matka se poučila, matka věděla, že je lepší ti říct, že to není k jídlu. Ta připomínka byla rozhodně na tebe.
Zatímco Einar zkoumal houbu, já už vyčarovala další rostlinku - tentokrát skutečnou. S výrazně modrým kořenem. "Pokud se podíváte na mlžnatku, vidíte, že ej výrazně zbarvená. To v přírodě obvykle značí nebezpečí nebo něco jedovatého. Ne vždy je to ale pravda, tahleta rostlinka má výrazně modrý kořen, ale ten se dá jíst." Jenže Einar se zajímal o něco jiného. Upustila jsem na chvíli od učení rostlin a podívala se na něj. Vypadal tím vyloženě fascinován. "Tohle je magie iluze," řekla jsem a pro zdůraznění svých slov kolem nás vyčarovala záplavu barevných hvězd, které jsme nechala chvíli se třpytit ve vzduchu, než opět zmizely. "Můžu s ní ukázat velké množství rostlin, které znám, i když pro ty vzácnější a speciálnější není dostatečně přesná. A neslouží jen k ukazování rostlin, může vytvořit obraz téměř čehokoli, co si dokážu představit. Nicméně abych to dopovděla, tahle rostlinka, kterou jsem vyčarovala, se jmenuje křínka modrá. Roste běžně kdekoli na louce. Jestli chcete, můžete ochutnat." Přičarovala jsem vedle té první ještě jednu, aby si mohli vzít každý svoji, pokud měli zájem. A pokud Einar nechtěl (protože bych se vsadila, že Hvozdík chtěl určitě), sežrala jsem tu druhou sama. Přikývla jsem na Einarův návrh. "Nejspíš ano. Hádám, že většina smečky už bude čekat."

---> území Alatey (přes Hraniční pohoří)

Tak. Oba pánové se teď chovali trochu přijatelněji. Tak se mi to zamlouvalo. Hvozdík se nemusel ničeho bát a Einar se nemusel zlobit kvůli malému přestupku. Sledovala jsem Hvozdíka, jak přemýšlí nad Einarovou otázkou. Možná? Možná by to bylo povolání pro něj? No, uvidíme. Byl mladý, měl čas si vyzkoušet všechno možné a rozhodnout se podle toho. On na to přijde.
"To skutečně vypadá. Existuje spousta rostlin, které se jmenují právě podle toho, jak vypadají a co připomínali těm, kdo je pojmenovali. Hadí tělo je zrovna jedna z nich." A i Einar měl otázky. "Pokud vlk ovládá magii zemi na alespoň průměrné úrovni a je trochu zběhlý v jejím používání, dokáže je vyvolat aniž by se musel potápět. Nicméně jsou to běžné rostliny a i když rostou i ve větších hloubkách, není problém je vylovit i blíž břehu." Ovšem vyučování ještě neskončilo a tentokrát se alfa zeptal na velice konkrétní rostlinu. Zaváhala jsem. "...vím, ale obávám se, že abych vám o místních stromech mohla říct víc, museli bychom se vypravit přímo na místo, abych vám na nich některé věci mohla ukázat zblízka. Ovládám svou magii dobře, ale na některé věci stále nestačí." Ovšem mohla jsme jim ukázat něco jiného, tak jsem před sebou vyčarovala iluzi houby - iluzi, protože jsem opravdu nechtěla, aby ji tu někdo, že ano Hvozdíku, snad chtěl olizovat. "Tohle je Mlžnatka fialová, to v Začarovaném lese taky najdete. Je to běžná houba, co roste v lesech a močálech. Po požití paralyzuje organismus, není tedy rozumné ji olizovat ani ochutnávat."

Hvozdík také vypadal z té situace poněkud vyklepaný. Drcla jsem do něj bokem, abych mu připomněla, že tu není sám, a usmála se na něj. I on dostal dávku uklidňující magie. Všechno je v pořádku, Hvozdíku, jsi tu v bezpečí. Einar je možná děsivý, ale pokud se budeš chovat rozumně a budeš ho respektovat, neublíží ti. Všechno je v pořádku. I kdyby se o něco pokusil, musel by nejdřív projít přese mě. A Hvozdík byl chytrý, věděl, že vynášet smečkové informace by bylo... hrubé porušení důvěry. A teď se skutečně předvedl. Můj úsměv se ještě rozšířil, když začal mluvit o rostlince, kterou jsem mu já sama nedávno ukazovala. Zapamatoval si to moc hezky. Šikovný.
Pak na mě opět promluvil Einar a já obrátila pozornost k němu. "Učila jsem ho nedávno některé z nich a některé ho také naučil jeho otec, ale myslím, že je ještě stále co se učit." A proč nevyužít příležitosti, že? "Když už jsme tady, můžu vám ještě pár rostlinek představit. Vám oběma, pokud máte samozřejmě zájem, Einare." Ráda jsem učila každého, kdo byl ochotný poslouchat. Hmm, co by se jim dál mohlo hodit? Zrak mi padl na vodu nedaleko. No jistě. Vyčarovala jsem před sebou jistou vodní rostlinku. "Tohle je hadí tělo přilnavé. Samo o sobě moc nedělá, není léčivé ani jedovaté, ale dá se použít jako obvaz. Je na to lepší, než například obyčejné chaluhy. Dobře přilne na ránu a je pružné i po vyschnutí. Najdete to téměř v každém jezeře, je to docela běžná rostlina."

Shine:
Obyčejný - Nakresli alespoň dva členy smečky - sáňkovací obrázek do akce - shard D zima

Taiclara:
Jednoduchý - Splň úkol zadaný alfou - bafla na Hanku a Keijiho
Jednoduchý - Promluv si s jiným členem alespoň na 8 postů (tedy 4 na každého) - kecala s Einarem při lovu králíků zajíců