Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Pokud jsme ji nenašly doteď, musela jsme s Ellie souhlasit. Bylo hloupé se dál zbytečně courat po horách a doufat. Můžu jí ty rostliny ukázat někdy jindy. Pokud jsme teď byly u jejího doupěte. Pokud jí nebylo dobře, možná bude lepší, když tady naše cesta i skončí. Mohla jít domů, odpočinout si a vyležet se z toho někde v teple. A ona to jen potvrdila. "Děkuji," usmála jsme se na ni. "Nejspíš máš pravdu už bych se měl vrátit... stejně jsem si potřebovala promluvit s naším alfou." Dovnitř jeskyně jsme nechodila, jen jsme si prohlédla okolí, abych sem příště trefila, když budu potřebovat. "Je to od tebe moc hezké, víš? A určitě zase někdy můžeme někam vyrazit. Jsme teď prakticky sousedky." Byla jsem ráda, že mám takhle blízko kamarádku. "Zatím se měj, snad se zase brzy uvidíme." Řekla jsem a pak se vydala vlastní cestou zpět domů. Potřebovala jsem si promluvit s Einarem a pak se nejlépe vydat do Daénu. Už tak jsme tu strávila víc času, než jsem plánovala.

---> Alateyská smečka

---> Jezero smrti

Usmála jsem se na ni. "Nemáš zač. Pokud by ti to mohlo někdy v budoucnu pomoct, bude jen dobře, když to budeš vědět." její další otázka... no, to byl trochu problém. "Nedá se na to spoléhat. Plazivec najdeš určitě, ale s touhle může být trochu problém, obzvlášť pokud ji nenajdeme teď. Opatrně s rostlinami, které neznáš, ano? Spousta se jich dá snadno zaměnit za jiné, které mohou být jedovaté." Byla bych nerada, kdyby se moje kamarádka otrávila, jen protože jsme jí nepopsala nějakou rostlinu dost dobře.
"To je zajímavá schopnost," řekla jsem, "Já mám náramek s kamenem s jehož pomocí se dá léčit. Nicméně pokud si nejsi jistá, co všechno dokážeš, nejlepší je to prostě otestovat. Zjistit, kde jsou limity."
Dostaly jsme se do hor a já se začala rozhlížet po rostlině, která by tu mohla být, jenže jako na potvoru nebyla nikde v dohledu. zamračila jsem se. nechtěla jsem zas Ellie tahat celými horami, jen abychom našly jednu rostlinu.
"Neboj, nikomu o něm neřeknu. To by bylo nanejvýš nezdvořilé přivést do vašeho úkrytu někoho, koho jste nepozvali." I moje smečka sídlila nedaleko. Otázkou zůstávalo, jak dlouho to moje smečka bude. nebude od věci mít místo, kam složit hlavu tady v okolí, nemluvě o tom, že budu vědět, kde svou kamarádku hledat. "Nicméně tu rostlinu, kterou jsme ti chtěla ukázat, teď nikde nevidím..."

"Z bylin se dají namíchat léčivé masti. většinou pro to taky potřebuješ zvířecí tuk, nebo něco podobného, co smíchat byliny dohromady. Nejlepší je vylouhovat je v horké vodě nebo je usušit a rozdrtit. V podobě masti vydrží déle, než čerstvé, ale musíš je mít kde uchovávat. Nemůžeš je prostě nechat ležet na zemi," vysvětlila jsem. "Tahle rostlina má na to ideální tvar a vypadá i dost tuhá, aby držela tvar i když uschne." problémy s dýcháním a nedostatek odpočinku. To jistě mohlo zhoršit potíže, které už měla dřív, obzvlášť pokud se k tomu přidalo podzimní počasí. Přesto jsme si však byla docela jistá, že chytla nějakého bacila. "Můžou být i tyhle hory," potvrdila jsem. "Ale nemůžu zaručit, že tu rostlinu najdeme. ne každá jde vypěstovat tak snadno, jako plazivec." Zrovna Sioba patřila mezi ty, které se mi vypěstovat nedařilo, takže jsme se musely spolehnout na náhodu. "To budu jen ráda," řekla jsem a zamířila k horám. Stejně už jsme u tohohle jezera nechtěla zůstávat ani minutu.

---> Hraniční pohoří

---> Kvetoucí louka

Celou dobu jsem ji tiše sledovala. Na jednu stranu mě ranilo, že mi nedůvěřovala natolik, aby přiznala, že není v pořádku - což bylo v tuhle chvíli už docela očividné - na druhou stranu jsem ji nechtěla do ničeho nutit. byla dospělá vlčice.
Došly jsme k jezeru a ona mi oznámila, že jsem na místě. Hmm. Nebylo to hezké místo. Zajímalo mě, co mohlo růst tady, na takovém ošklivém místě. Ale skutečně tu něco rostlo ačkoli pokud jsem mohla soudit, ta rostlina vypadala poněkud... v posledním tažení, jako by jí voda v jezeře nesvědčila.
"Šedivka plovoucí," zopakovala jsem po ní název rostliny. "A myslím, že vím, co tím myslel. Děkuji." Prohlédla jsme si rostlinu ve vodě a pak na zemi před sebou vykouzlila jinou rostlinku. "Pokud tě to zajímá, tady máš jednu nazpátek. Jmenuje se Plazivec lékařský a je to taková univerzální pomoc. Stačí rozkousat a nanést na ránu, nic složitého. mimo to ho najdeš pomalu všude." Sotva jsme to dořekla, Ellie začala kašlat a to tak, že dost ošklivě. zamračila jsme se na ni. takže to máme velmi ošklivý kašel, který jsem mohla připsat na seznam. Opravdu to vypadalo jako pořádné nachlazení. "A znám ještě jednu léčivku, ale ta roste v horách. Můžu ti ji ukázat, pokud se na to cítíš."

---> Začarovaný les

Nespěchala jsem. Nechala jsem ji, aby nasadila tempo, které jí vyhovovalo, a nechala se vést. Měla jsem delší nohy a pravděpodobně i víc sil. Ať jsme potřebovaly dojít kamkoli, mohly jsme tam dojít i pomaleji.
"Ale rostou tu i běžné rostliny. Pampelišky, většina běžných bylinek... stačí jen trošku hledat." Ale rostly tu i takové, které jsme před příchodem sem nikdy neviděla. byla jsme upřímně zvědavá, co mi chtěla ukázat. Doufala jsem, že to bude něco, co já sama ještě neznám. Chtěla jsme objevit něco nového. Něco, na co jsme ještě nenarazila a co Atreas na své přednášce opomněl.
Celou cestu jsme však pozorovala Ellie. Zpomalila jsem, když zpomalila ona, a počkala na ni. Měla problémy se zrakem? Nebo se jí snad dělaly mžitky před očima z té další námahy a nedostatku vzduchu? Doufala jsem jen že její stav nemá nic společného s mrtvými zvířaty okolo. Že šlo skutečně jen o obyčejné nachlazení.
Přešly jsme louku a pokračovaly dál. Vedla mě k jezeru, to jsme brzy pochopila, když jsem ho uviděla, ale proč si ze všech vybrala zrovna tohle? jakákoli rostlina, která zde rostla, jistě nemohla být dobrá.

---> Jezero smrti

Květina mě zas tak netrápila. Alespoň jsme teď věděly, že se jí tady nedaří. nebo že celkově nesnáší přesazování. Takový už byl život. Květiny schly. Větší starosti jsem si dělala o ni samotnou, ačkoli ona to zjevně zas tak neřešila. Kvůli Lucianovi? Dusila se a chraptěla kvůli vlkovi? Ta možnost s nedostatkem odpočinku ale určitě mohla udělat své, obzvlášť pokud někde běhala ještě předtím, než jsme se potkaly. Přehnaná fyzická námaha oslabovala imunitu a pokud už předtím měla v těle nějakého bacila, jakože by mě to nepřekvapilo, teď na podzim se nemoci rojily všude, mohlo se to najednou projevit. Pokud však víc věřila svému úsudku, nemohla jsme ji nutit, aby poslouchala mé rady a tak jsme to nechala být. Tedy naoko. Dávala jsem na ni jinak dobrý pozor. Zatím víc nekašlala, ale pochybovala jsem, že to byla jednorázová záležitost.
"Viděla bych ji moc ráda. Na oplátku ti můžu ukázat jednu, která roste v horách. Siobu. Slyšela jsi o ní?" Vyrazila jsme za ní. Rozhodně nebyla ve své kůži, to bylo vidět. Takže to máme dušnost, závratě říkala, pocity slabosti? Ano, ty jsem do toho také mohla započítat, řekla bych. Možná bych do ní mohla preventivně kousek sioby nacpat, když už budeme u toho.

---> Kvetoucí louka

Něco zaskočilo? Zamotala se hlava při hrabání? To jsem jí nehodlala zbaštit. Tohle nebyl kašel kvůli něčemu, co by ji dráždilo v krku, spíš vypadala, že se regulérně dusí. A Zamotala hlava z hrabání? Vždyť jsme sem došly naprosto v pořádku, a najednou by se jí motala hlava z trochy fyzické aktivity? Ne, s mojí kamarádkou bylo něco v nepořádku. "Tvůj dech se mi nechce líbit," poznamenala jsem. "Zní to, jako by na tebe lezlo pořádné nachlazení."
Květina byla v tuhle chvíli odsunuta na vedlejší kolej, zdraví mé kamarádky bylo přednější. Když na ni však upozornila, střelila jsme pohledem po místě, kam jsme se ji snažily zasadit. "Zřejmě jim přesazování nesvědčí. Asi jsou schopné vyrůst jen ze semínka. nevadí, zkusily jsme to." Otočila jsme se zpět na Ellie. Ano, rozhodně v pořádku nebyla. Tohle znělo jako nachlazení. patrně z toho, že už nebylo zrovna nejtepleji a my jsme teď strávily hodnou chvíli pohybem. teď se možná na chvíli oteplilo, ale byl podzim a nevydrží to dlouho. "Měla bys jít někam do tepla. Být s tímhle tady v chladu venku ti nepomůže." Přistoupila jsem k ní a dotkla se jí tlapkou, abych na ni použila svůj náramek. nevěděla jsme moc o co se snažím, ale potřebovaly jsme ještě kousek ujít, než najdeme nějaký úkryt, nebo se dostaneme někam, kde bude tepleji.

Byl zajímavý, tenhle kouzelný les. A pokud se uměl pohybovat, překvapovalo mě, že se nerozšiřoval, nebo necestoval po ostrovech. Možná že to byla skutečně jen pověra a v lese se prostě špatně orientovalo, protože v něm všechno vypadalo tak nějak stejně.
Nakonec jsme ji nechala hrabat samotnou, protože jsme začala mít pocit že skutečně spíš překážím. Posadila jsme se tedy opodál a jen ji pozorovala, jak jí to jde. Rostlinu pak do vyhloubené díry zasadila a už nezbývalo než čekat. "Hodila by se ji teď zalít," poznamenala jsem, "hlína tak trochu slehne a pokud jí ten přesun uškodil, třeba se pak lépe chytne." A já měla magii vody... že? podívala jsme se po zátoce, že bych vzala vodu z ní, ale rychle jsme to zavrhla. Nejen, že by to byla slaná voda, bylo to také daleko. Nakonec jsme prostě vytvořila vodní kouli a opatrně ji nechala vsáknout se do země u kořenů květiny. Zda potřebovaly magické květiny vodu, to jsme nevěděla, ale hádala jsem, že se bude chovat dost jako jakákoli jiná květina. A když by ji nepotřebovala, vodou se jistě nic nezkazí.
Elliina slova mě přiměla vzhlédnout opět k ní. "Jistě, nikam nespěchá... me." Naklonila jsem hlavu na stranu. Vzápětí už jsem stála u ní, abych ji podepřela, protože vypadala nějak nestabilně. Ať říkala, co chtěla, teď už jsem jí nevěřila, že je v pořádku. "Co se děje? Špatně se ti dýchá?" Nepanikařila jsem, ptala jsem se stručně a věcně a položila jí otázku, na kterou mohla odpovědět jen přikývnutím.

Jen jsem přikývla. Bylo to zajímavé. Měli jsme oči, které viděly, a přesto jsme byli někdy naprosto slepí k tomu kolem nás. Ellie mě ujistila, že jí nic není, takže jsem to nechala být a chvilku ji jen pozorovala, jak si s úžasem prohlíží okolní les. Skoro jako by ho viděla poprvé. Nebo si ho poprvé opravdu všimla. "Myslím, že ano," řekla jsem. "Nepamatuju si, že bych se v něm kdy doopravdy ztratila." Jakoby les možná ani sám nechtěl, aby v něm vlci bloudili. začarovaný les na mě nikdy nepůsobil špatně, na rozdíl třeba od toho lesa za západě, vedle Mostu.
Sklonila jsem hlavu před jejími lichotkami. "Také nevím všechno, ale snad máš pravdu." přidala jsme se k ní a pomohla jí s hrabáním, i když jsem se spíš snažila nepřekážet, protože hrabat jednu díru na jednu květinu ve dvou bylo poněkud... zbytečné. Ale nechtěla jsem tu jen tak sedět a koukat. "Co máme v plánu pak," zeptala jsme se, "myslím, až ji budeme mít zasazenou. za ta mrtvá zvířata určitě nemůže a ani voda v tom jezeře mi nepřipadala špatná, za ta mrtvá zvířata tedy určitě může něco jiného."

---> Zlatý les

Ahvaryan. To jméno mi nic neříkalo a pokud jsem toho vlka někdy potkala, patrně jsem na něj už zapomněla. "Je tady toho víc, Taky jsme to přehlížela, než nám o tom ten vlk popovídal. Možná že jak to neznáme a žijeme kolem toho už dlouho, tak tomu nevěnujeme pozornost." Brzy jsme nechaly zátoku za zády a konečně vstouply mezi fialovolisté stromy. Musela jsem říct, že Elliin dech se mi nelíbil. vypadala, že vůbec není v kondici. Nicméně... možná skutečně potřebovala jen chvilku odpočinku. "Ano... jsme tady." řekla jsem. Neviděla snad stromy všude okolo? "Vážně jsi v pořádku?" Nicméně teď jsme tu mohly chvíli zůstat a odpočinout si, jak potřebovala. "Takže začarované stromy," začala jsem, "jsou vlastně docela podobné obyčejným dubům, až na tu barvu tedy. Rostou jen tady na ostrovech, nikde jinde. Ale když se podíváš na jejich listy," sebrala jsem jeden ze země, "tak je mají celokrajné a oblé, narozdíl od skutečných dubů. A můžou být až do modra. taky se říká, že se umí pohybovat, což jsem tedy nikdy naživo neviděla, ale nepřekvapilo by mě to, protože tenhle les celkově působí magicky a často jsme v něm měla pocit, že jsem našla jednu cestu skrz a po pár dnech už prostě neexistovala. Špatně se v něm orientuje."

---> Zlaťák (přes Baštu)

Přikývla jsem. "Před časem nás, mě a pár dalších, provedl ostrovy jeden vlk, a ukázal nám některé místní zvláštní kytky." A rovnou nám o nich popovídal. Byla jsme si jistá, že stále ještě neznám všechny, ale už jsem jich znala hodně. "Můžu ti pak ukázat i nějaké další."
Pokračovala jsem v chůzi, ovšem brzy jsme si všimla, že za mnou Ellie nějak zaostává a úplně nestačí s dechem. Otočila jsem se na ni. "Všechno v pořádku?" Možná jsem moc hnala. měla kratší nohy, než já. "Můžeme klidně trochu zpomalit." Ellie však vzápětí řekla, kde je problém. Přikývla jsem. "Určitě můžeme. nemáme kam spěchat." nebyly jsme pryč zas tak dlouho, takže jsem si nemyslela, že by mě v Alatey někdo sháněl. A les byl už kousek před námi, stačilo jen obejít zbytek zátoky.

---> Začarovaný les (přes Tichou)

"To není vůbec špatný nápad. pokud ej magická, mohlo by se jí tam dařit dobře. A pokud chceš, až tam budeme, mohla bych ti o těch stromech rovnou říct víc." Ráda jsem předávala své znalosti a když se Ellie takhle zajímala o tuhle květinu, nebála jsme se, že by tady nepadly na úrodnou půdu. Kdyby ta květina byla zasazená do špatné půdy a uhynula, nic strašného se snad stejně nestane, když jich kousek od Zlaťáku rostlo pomalu celé pole a já ještě pořád měla své semínko. Navíc semínka mělo ještě několik dalších vlků. Vzato kolem a kolem, i pokud nevybereme dobré místo, neměly jsme co ztratit. "Když ji dáme někam, kde ji snadno najdeme, můžeme ji pak chodit kontrolovat. Rostliny většinou nezajdou tak rychle, i když nemají vhodné podmínky." Byla jsme docela zvědavá, jak se nám to podaří a jestli to bude fungovat. Nicméně kromě květiny jsme měly na práci ještě jednu věc a totiž zjistit původ těch mrtvých zvířat.
A tak jsme vyrazily pryč.

---> Zlatý les (přes Baštu)

Její úvaha nebyla špatná, ale nebyla ani úplně dokonalá. "Volnou louku ano, ale les ani moře kolem nejsou nutné, jen by na té louce měly růst podobné rostliny jako tady, podle toho poznáme, že tam má půda stejné složení." Otázkou ale zůstávalo, jestli mimo baštu něco podobného najdeme. Ze zkušenosti jsem věděla, že jsou místní místa docela jedinečná a navít tu dvě stejná nebylo jednoduché. "A nebo můžeme naopak zkusit najít nějakou náhodnou louku a zjistit, jestli ta rostlina bez problémů vyroste i jinde. Nemyslím, že by s tím měla mít problémy, protože ta, od které jsme dostali semínka, neříkala, že to potřebuje specifické podmínky. jsem si docela jistá, že je ta rostlina magická. Možná že by rostla i ve sněhu." Pokrčila jsem rameny. "Případně jí můžeme trošku pomoct magií. Já ovládám zemi a ty také, pokud se nepletu...?" Měla zelené oči, což většinou o magiích v těle vlka vypovídalo.
zasmála jsem se její reakci an třpytivý Zlaťák. ne že bych se jí posmívala, ale přišlo mi to legrační a ona se smála taky. Nicméně voda tu vypadala naprosto normálně. "Půjdeme tedy najít nějaké jiné místo?" navrhla jsem.

Podívala jsem se na ni, pak opět okolo, pak zpět na ni. Asi se jí jen něco zdálo. Dál jsem to už nerozebírala. "Rostla volně na louce. našla bych jí nějaké podobné místo, tím nic nezkazíme. Pamatuješ si, co tam kolem ní rostlo? Podle stejných rostlin bychom mohly zjistit kde jsou podobné podmínky. Nevíme o té rostlině prakticky nic, takže by bylo lepší neexperimentovat. Bude tak mít lepší šanci na přežití." Otázkou samozřejmě zůstávalo, jestli vůbec přežije vytrhnutí a bude schopná se chytit jinde. Ale přinejhorším jsme stále měli moje semínko.
Rozhlédla jsme se po jezírko. "Máš pravdu, je to tu zajímavé. Zajímalo by mě, co dělá tu žlutou vodu." zamířila jsem blíž, abych si ji lépe prohlédla. Nepostřehla jsme zatím, že moje kamarádka zjevně není úplně ve své kůži. byla jsme příliš zaměstnaná jinými věcmi.

---> Bašta

na Elliina slova jsme vážně přikývla. "A nebo oboje najednou. Ta teorie se mi líbí." Už jsme to dál nerozváděla, měly jsme nyní v plánu zkusit tu jednu rostlinu odnést někam jinam. "Já viděla naposledy tolik vlků na smečkovém srazu. Ale tohle vypadalo jako náhodné setkání." vyrazily jsme tedy k jezeru. měla jsem pocit, že za námi někdo volá, ale došla jsme k závěru, že se mi to jen zdálo. Proč by někdo volal na nás, když se tam nacházelo tolik jiných, zajímavějších vlků?
Opustily jsme skupinku a pokračovaly k jezírku, přesně jak jsme měly v plánu, než nás květina rozptýlila. Cestou jsem pokukovala po té na Elliině hřbetě. jednat proto, abych se ujistila, že nepadá, protože Ellie na ni jen sotva mohla vidět, druhak proto, že mě stále fascinovala. Líbila se mi. květina z jiného světa. Kousek Noramu, který byl jinak už jen vzdálenou vzpomínkou. na to, jak jsem byla někdo jiný.
Zatřásla jsem hlavou abych tu myšlenku zahnala. Noram byl minulost. Naše realita byla nyní vlkužel mrtvá zvířata a něco, co se podle všeho dělo s našimi ostrovy. Něco špatného. "Nevím co myslíš," odpověděla jsem a také se zadívala k jezírku. Neviděla jsme tam nic zvláštního.