Příspěvky uživatele

Konečně jsem se na vlka mohla pořádně podívat. Byl vyšší a mohutnější, čehož jsem si všimla, jako první věci
Hned mě upoutal jizvy na oku, na které byl zřejmě slepý. Zdálo se, že tento vlk asi problémy s boji nemá, nebo naneštěstí se dostal do potyčky, kam se ani dostat nechtěl. Avšak vlk nevypadal, že by měl postranní úmysly, což bylo jedině dobře, tak snad se nepletu.
Přikývla jsem. Vlk, stejně jako já nevěděl, jak se sem dostal a zjevně tu taky nebyl moc dlouho při pohledu na jeho vlhkou srst. "Přesně tak. Je to zvláštní a upřímně tomu vůbec nerozumím," potvrdila jsem vlkova slova. Byli jsme tedy na stejné lodi.
Prozkoumávání mě taky napadlo, ale nejdříve jsem se chtěla posilnit plody a odpočinout si, přičemž ten odpočinek se moc nevyvedl. " Třeba ano... " tiše jsem pronesla k vlkovi. Mercer. Tak se mi hnědý vlk představil, jméno se mi hned uložilo do paměti. "Jsem Sierra," představila jsem se na oplátku já jemu.

Nemohla jsem si přát lepší místo, kde se objevit, než je tento lesíček s bohatstvím plodů, které jsem nadevše milovala. Kdyby dokázaly zasytit více než maso, určitě bych neměla problém se živit jen malinami, ostružinami nebo jahody.
S tlamou obarvenou od ovoce jsem si ležela a odpočívala. Rozhodně jsem byla z toho moře vyčerpaná, ačkoli si z toho vůbec nic nepamatovala, ale na druhou stranu bych chtěla vědět, kde to vůbec jsem. Neříkám, že bych byla kdo ví jaký dobrodruh, ale nacházela jsem se na novém, neobjeveném místě a když jsem se podívala směrem na moře, tak asi i dost daleko od domova.
Z mého rozjímání mě vyrušily příchozí kroky. Zvědavě jsem zvedla hlavu a viděla vlka, který si to kráčí ke mě. Vyskočila jsem na nohy a lehce couvla dozadu. Hned po prvních slovech jsem musela uznat, že byl moc milý, vlastně až gentleman. "Též zdravím a nevadí, už se stalo," pohlédla jsem s nedůvěrou v očích na vlka. Vždycky jsem musela působit bojácně? Nemám problém si povídat, ale vždycky mě děsí ta první setkání, která nemám ráda. "Um, jo... Nevím ale jak jsem se do té vody dostala," rozvedla jsem a také se posadila ačkoli jsem byla stále dost ostražitá.

<<< moře

Šplouch. Začala jsem kýchat hned, jak jsem se z moře doplazila na pevninu. Slaná voda mě dráždila v čenichu a oči mě zrovna tak štípaly. "Co to má znamenat?" houkla jsem do prázdna a zvedla se ze země. Nacházela jsem se v lesíku, který byl poset ovocnými stromky. Rozzářila se mi očka, když jsem spatřila keříky s malinami a ostružinami. Hned jsem věděla, proč to tu tak sladce voní. Zamávala jsem oháňkou a rozklusala se k prvnímu keříku, který jsem měla nejblíže. Otevřela jsem tlamu a ukusovala tolik plodů, co jsem dokázala. Byly tak sladké. Milovala jsem lesní ovoce a snad mi štěstí přálo, že jsem se objevila zrovna tady. Třeba to byla omluva za to vyplavení mořem.
"Bráško? Tatiii?" křikla jsem a rozhlížela se, zda ty dva neuvidím. Těžko říct, jestli je moře a osud doneslo s jako mě. Upřímně jsem ani nevěděla, jak jsem se do vody dostala a doufala jsem, že se sem dostanou i ti dva. "Mňam," slastně jsem vydechla a ještě si urvala pár kousků plodů. Se spokojeností v tváři jsem se rozplácla na zem a užívala si tu příjemnou vůni ovoce.