Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Skoro až stydlivě jsem se pousmála. Jeho slova mě těšila. "No ještě se mám co učit, to ti povím. A děkuju za nabídku, někdy ji určitě ráda využiju," drcla jsem do něj čenichem. Možná by nebylo od věci se někdy setkat i s nějakou jinou léčitelkou, abychom si mohly předat informace, tedy ne že bych jich měla tolik k nabídnutí. Měla bych na tom zapracovat. Když už jsem léčitelka, tak bych měla dohnat mezery.
"Tyjo, to věřím, ale tak naštěstí jste si poradili a zvládli to." Ovšem nějaká sněhová bouře mi nepřišla ve zdejším okolí nic divného, naopak by s tím vlk měl skoro až počítat v zimních měsících, že se tohle může přihodit. Naštěstí jsem tohle nezažila, nepočítaje ty polární oblasti na severu. "Ah. No nevadí, tak ji třeba potkáme nebo sama za Einarem přijde," pokrčila jsem rameny. Vlčici jsem neznala, takže bych ji asi ani nejspíš nepoznala, ale Mercer ji zná, tak by mě na ni jistě upozornil.
Též jsem hodila na Šalvěj ještě jeden omluvný pohled a pak už cupitala za Mercerem, který souhlasil s procházkou. Hned to bude lepší procházka, než když jsem šla sama. To se mi tak moc nelíbilo.

» Alatey

Šalvěj stihla před příchodem Mercera ocenit Duhovku a sdělit mi informaci o fialové vlčici, kterou jsem ještě nestihla potkat. Ale dle toho, co vlčice říkala, nejspíše se bude zdržovat poblíž úkryt, pokud potřebovala pomoc od léčitelek.
Uculila jsem se na Mercera, který mě poslouchal, co mu vyprávím. Těšilo mě to. Také jsem byla za něj ráda, že ho Einar povýšil za jeho práci ve smečce, jistě si to zasloužil, ani na chvíli jsem o tom nepochybovala. Souhlasně jsem přikývla. "Docela ano, ani nevím, jak se to všechno seběhlo... A popravdě nejsem ještě tak moc znalá bylin, abych znala ty místní, takže jsem mu s tím nemohla pomoci tak, jak bych chtěla. Ale doporučila jsem mu hodně pít a odpočívat," vysvětlila jsem. Mrzelo mě, že jsem pro něj nemohla udělat víc. Chce to, abych se více vzdělala v rostlinách.
Následně jsem si vyslechla Mercerovy zážitky. "Jak tak poslouchám, ani ty ses nenudil. Sněhová bouře? Zvládli jste to bez obtíží?" vyhrkla jsem, lehce mě to vyděsilo, to musím uznat. "Nene, fialovou vlčici jsem ještě nepotkala, ale Šalvěj se mi o ní zmínila. A po Taiclaře se sháněl Einar, že pokud ji se Šalvějí potkáme, máme ji poslat za ním," sdělila jsem mu Einarův požadavek.
Pohlédla jsem na mladou Šalvěj, která se nejspíše cítila jaksi navíc. To jsem zcela chápala, být na jejím místě, tak se vydám raději pryč. "Nebudeme tě zdržovat, ale ráda tě zas potkám," usmála jsem se mile na šedou vlčku. Doufala jsem, že si to nevyloží nějak špatně, to bych nerada!
"Půjdeme se podívat někam?" navrhla jsem svému partnerovi a otřela se o něj. Kdybych uměla vrnět, jistě by to tak dopadlo. Byla jsem zas zcela spokojená.

S hlavou zabořenou do jeho srsti jsem spokojeně zamručela a nasála jeho vůni. Byla tak příjemná a já se cítila zas v naprostém klidu, když tu byl. Po chvíli jsem se mírně odtáhla a podívala se na něj s úsměvem na tváři. Spokojeně jsem se zazubila při jeho slovech. Jakmile se mi otřel o tvář, přivřela jsem modrá očka. Nedokázala jsem popsat to, jak moc jsem byla šťastná, že jej po dlouhé době zase vidím.
Sdělila jsem mu, že jsem ho hledala s pomocí Šalvěje, která tedy nevěděla, kdo to vůbec je. Každopádně to dopadlo vlastně dobře a jak sám řekl, ušetřil nám hledání. Mohli bychom se takhle minout a najít se kdo ví kdy. "Vlastně jo," odvětila jsem. "Vlastně byla. Na nížině pod horami jsem se naučila novou kytku, duhovku, kterou popisovala Shine a potkala jsme tam i Einara, který mi sdělil novinky ze srazu, který jsem nestihla. Gratuluju k povýšení," usmála jsem se pyšně. "No a pak jsem potkala vlka, který byl mírně otráveně od štíra v poušti, kterému jsem se snažila pomoct a... A pak vlastně šla hledat tebe," shrnula jsem. "Co jsi zažil ty?" zeptala jsem se se zájmem. Jistě také zažil něco zajímavého.

Usadila jsem se a hleděla na Šalvěj, se kterou jsem tu byla. Mezitím jsem i cítila pach Stiny, která se nejspíš nacházela v jedné z místnůstek. Také sem nedošla Astrid ani Taiclara, po kterých se Einar sháněl.
Vyčkávala jsem, zda Šalvěj po popisu Mercera bude vědět, kdo to je a třeba řekne, že jej nedávno viděla. Opravdu jsem v to doufala, jelikož jsem ho delší dobu neviděla a stýskalo se mi po něm.
Zavětřila jsem a ani se nestihla za pachem otočit a byl tu. Jako kdyby věděl, že se po něm sháním. Otočila jsem se celá a při pohledu na něj se mi rozzářila očka. "Mercere!" vyjekla jsem nadšeně. Hned jsem k němu přicupitala a zabořila hlavu do jeho srsti na krku. V tenhle moment mi bylo jedno, co si Šalvěj myslí. Já byla ráda, že svého partnera vidím a že je v pořádku. Alespoň tak vypadal. "Ne, nerušíš, zrovna jsem se na tebe tady Šalvěje ptala, zda tě neviděla," usmála jsem se na něj.

Zdálo se, že i Šalvěj se o Váčkovce dozvěděla. "Anoo, velmi zajímavá rostlina. Jsem vůbec netušila, že nějaká taková vůbec může existovat teda," přiznala jsem. Sice jsem léčení měla ráda, ale s těmito ostrovy přišlo spousta neznámých rostlin, které v mém starém domově vůbec nebyly a já si tak kolikrát přišla k ničemu. Při této myšlence jsem mírně sklopila uši k hlavě.
Zamyslela jsem se. Něco málo mi řekl, to jo. "Něco mi stihl na nížině říct, třeba o Hance, že je nová beta a jiném povyšování a o tom, že Stina je březí," řekla jsem věci, které mi Einar řekla a já si na ně vzpomněla. "Ještě něco jiného?" optala jsem se Šalvěje.
Nedivila jsem se, že mě mladá vlčice neznala, moc jsem se tu nezdržovala. "Sierra," představila jsem se a lehce se na ni usmála. Zajímalo mě, zda neviděla Mercera, který by tu někde kolem měl být, ale neměla jsem štěstí na něj narazit. "Tmavě hnědý vlk s rudýma očima a přes jedno má jizvy a také jizvu na čenichu," popsala jsem Mercera tak, aby si ho Šalvěj případně mohla vybavit.
Trhla jsem sebou ve chvíli, kdy jsem uslyšela hlas Einara. Otočila jsem se na něj a mlčky na něj jen přikývla. Netušila jsem moc, jak ta Taiclara vypadá, ale třeba na ni narazím. Astrid jsem cestou sem také nepotkala.

Při hledání Mercera po území, mě tlapky zavedly do úkrytu. Tam jsem svého partnera nenašla, ovšem narazila jsem na mladou vlčici, která z mé přítomnosti byla lehce překvapená. Moc jsem se nedivila, i já jsem kolikrát z něčí přítomnosti překvapená, ještě když tu většinu ani neznám. Není se moc čemu divit, nejsem zrovna nejspolečenštější tvor.
Mladá vlčice se ptala na novinky. Ne že bych jich moc měla. "No... Já jich moc nemám. Nebyla jsem na smečkovém srazu, ale potkala jsem Einara dole v nížině se Shine, která mě a jiné vlky poučila o jisté rostlině. Každopádně nic jiného nemám," odpověděla jsem. "Ty jsi Šalvěj?" zeptala jsem se nejistě. Tušila jsem, že je to potomek právě Shine a pár z nich jsem i potkala, ale pletla jsem si je.
"Neviděla jsi Mercera?" zeptala jsem se s naději v hlase. Nevěděla jsem, zda ho zná či nikoliv, ale za optání jsem nic nedala. Moc jsem si ho přála najít a zabořit mu hlavu do jeho voňavé srsti.

« Alatey

Čumáček jsem měla přitisklý k zemi a doufala, že se mi do něj dostane vůně Mercera, kterého jsem tu hledala. Území nebylo zrovna nejmenší, takže dávalo i smysl, že to není hned. Jenže zdálo se mi, že to trvá příliš dlouho. Mírně jsem si povzdechla a zvedla hlavu.
Vstoupila jsem do smečkového úkrytu. Byla jsem ráda, že jsem zpátky. Stála jsem před stromy, které mi byly známé a vzhlédla nad ně. Usidlovali se tam nějací ptáci? Těžko říct, nikdy jsem tu žádného neviděla proletět, ale ne že bych tu trávila nejvíce času.
Zavrtěla jsem hlavou a nasála pachy. Cítila jsem jich hned několik, ale čerstvý pach mého partnera to nebyl. Ovšem brzy jsem ucítila i pach jednoho z vlčat Shine. Chvíli na to jsem i mladou vlčici spatřila. "Zdravím," houkla jsem k ní.

« Slané jezero přes Hraniční

Moc jsem doufala, že Jhin bude v pořádku a nic mu nehrozí. Za tu dobu, co jsme spolu strávili, se nezdálo, že by se mu přitížilo. Také jsem ho nemohla vzít sem, nějak jsem tušila, že by to Einara tak akorát rozpálilo do běla, a to jsem rozhodně nechtěla. Snad bude v pořádku. Projelo mi ještě myslí, než jsem překročila hranice smečky.
Jakmile jsem se dostala na území první, na co jsem myslela, byl Mercer. Zajiskřilo mi v očkách při myšlence na něj. Doufala jsem, že ho tu potkám. Cítila jsem mnoho pachů, které se tu mísili, ale nikoho jsem nepotkala. Občas to bylo v těch horách těžké potkat toho, koho vlk zrovna potřeboval. "Mercere?" zahalekala jsem a doufala, že se mi ozve. Ovšem nic jsem neslyšela. Třeba bude v úkrytu Napadlo mě a rozhodla jsem se tam vydat.

» úkryt

« Nížina hojnosti

Cupitala jsem s Jhinem směrem k horám. Potřebovala jsem se konečně už vrátit domů a najít Mercera, který mi chyběl. Moc jsem se na něj těšila, až ho zas uvidím. Sem tam jsem se otočila, zda vlk je v mé blízkosti a někde se nevytratil. Naštěstí mu chůze nědělala nějaký velký problém, minimálně jsem z toho měla takový dojem. Pousmála jsem se a mlčky pokračovala z nížiny pryč.
Dostali jsme se k jezeru, které nebylo vhodné pít. Ošila jsem sebou a mírně se zašklebila. Nebyla to rozhodně dobrá voda. Pomalu jsem se blížila k domovu a přemýšlela nad ním a nedávala moc pozor na kropenatého vlčka, zda jde se mnou. Zastavila jsem se a ohlédla. Naštěstí šel stále se mnou. "Blížíme se k hranicím," obeznámila jsem ho. Věděla jsem, že není zrovna nejlepší nápad tam brát cizího vlka.
"Bohužel tě nemůžu vzít s sebou, ale pokud tu počkáš a zavyješ, určitě sem přijde někdo kompetentnější než jsem já," pousmála jsem se. "A zdá se, že ti jed nepřitěžuje, alespoň doufám... Takže se s tebou budu muset rozloučit, musím jí domů," řekla jsem. "Ráda jsem tě poznala a snad to nebylo naposledy. Doufám taky, že ti bude brzo lépe. Jak jsem říkala, odpočinek a pít vodu. A kdyby se opravdu něco dělo, zavyj a dojdu," usmála jsem se na něj a pomalu stoupala do hor.

» Alatey přes Hraniční

Nevěděla jsem, co si o světlém vlkovi mám vlastně myslet. Nic špatného určitě ne, jen jsem z něj měla smíšené pocity. Zdál se být milý, zakřiknutý, ale takový svůj. Lépe jsem to nedokázala asi popsat. Připadal mi ztracený? Možná. Chvílemi na mě působil dost mladě v mentálním ohledu. Ovšem negativní pocity jsem z něj určitě neměla.
Usmála jsem se na něj. "No není vůbec za co." Tohle byla opravdu pouze maličkost, co jsem pro něj mohla udělat. Ráda bych mu ulevila, ale netušila jsem, jak s takovým jedem naložit. Ač jsem byla léčitelka, tak jsem se měla pořád co učit. Možná bych si mohla promluvit se Shine? Projelo mi hlavou, ta by určitě věděla víc. "To máš pravdu, ale dokážou alespoň částečně ulevit. Kdybych věděla jakou rostlinu použít, mohla bych udělat odvar a třeba by ti bylo lépe," povzdechla jsem si. Musím se opravdu naučit další rostlinky, abych příště mohla pomoci hned.
Měla bych se pomalu vrátit domů a navrhla jsem Jhinovi, který se tak následně představil, že mě může doprovodit. "Ano, do smečky. Ovšem na území tě vzít bohužel nemůžu," řekla jsem, aby věděl. "Určitě mě nebudete zdržovat," pousmála jsem se na něj. "Těší mě, Jhine. Vy jste v nějaké smečce?" optala jsem se, když už jsme kráčeli k horám. "Um, líbí se mi jaro. Je hezké, jak všechno kvete a vše ožívá po zimě," řekla jsem na jeho otázku. "Ale zima mi taky nevadí, stejně tak jako počasí v ostatních obdobích." Neměla jsem vyloženě nějaké nej.

» Slané jezero

Mile jsem se na světlého vlka podívala. "To se nemusíte vůbec omlouvat, opravdu," ujistila jsem ho. Budu mít jistě ještě dost příležitostí se něčemu novému přiučit, takže mi to opravdu špatný den nedělalo.
Z jeho popisu jsem pochopila, že šlo o nějaký druh mravence, ale mýlila jsem se. Mělo to jen podobné tělo, ale nešlo o mravence. "Aha, tak to jsem špatně pochopila." Zamyslela jsem se, co tím tvorečkem vlastně vlk myslel. Ovšem bylo mi to už jasné ve chvíli, kdy zmínil, že žijí v písku. "Jo aha, vy myslíte štíry," řekla jsem k němu. Možná mu ten název nic neříkal, ale tyhle ty malé mršky jsou štíři. Sic jsem znala štíry, ale netušila jsem, jaký ten jejich jed doopravdy je. "Tak to si nejsem jistá, jak bych vám mohla pomoci. Doporučila bych pít hodně vody alespoň. Bohužel žádnou rostlinku, kterou bych vám ulevila neznám," svěsila jsem mírně uši. Měla jsem se ještě co učit. "Také byste se měl prospat," dodala jsem.
Modrýma očima jsem vzhlédla k nebi, které již potemnělo. Avšak bylo dobře vidět, jelikož měsíc se zdál být v úplňku. Neměla bych se vydat na území smečky? Zas ho tu nechci takhle nechat samotného. Vydechla jsem, nevěděla jsem, co mám dělat. Nechat jsem ho tu samotného s jedem v těle, na druhu stranu bych se měla vrátit do smečky. "Abych se vlastně představila. Jsem Sierra. A měla bych se pomalu vrátit do smečky. Co kdybys šel kousek se mnou?" zeptala jsem se ho. "Mohl by sis najít místo na odpočinek," navrhla jsem nakonec.
Zastříhala jsem ušima a koukla, odkud hlas přicházel. Hnědá mladá vlčice křičela jména a přezdívky nejspíše na rozloučenou. Jen jsem mírně kývla a více se tím nezaobírala, ač jsem cítila, že patří do Alatey, neznala jsem ji.

Světlý vlk se mi zdál milý. "To je v pořádku," ujistila jsem ho. Sice jsem se chystala odejít, ale všimla jsem si jeho bolesti a to mi nedovolovalo odejít a nechat hitů, aniž bych zjistila, co se mu přihodilo a zda bude v pořádku.
Zajímalo mě, zda on sám zná nějaké rostliny, které já třeba sama neznám a mohla bych se je naučit. Truskavec, rostlina, kterou znal od jeho matky, mi nic neříkala a on sám si již nepamatoval, k čemu vlastně je. "Ah, nevadí. Ale ano, tady je spousta zajímavých rostlin a všeho," souhlasně jsem kývla hlavou. Sama jsem byla překvapená, co všechno ostrovy skrývají, a že toho nebylo málo.
Optala jsem se ho na bolest, které jsem si všimla, když si vlk sedal. "Podivnosti?" zeptala jsem se zdviženým "obočím". Podivností tu bylo jistě dost. Jeho zážitek jsem si vyslechla a popravdě mi to nic neříkalo. "Takže to vypadalo jako velcí mravenci, zahalení v písku?" ujišťovala jsem se, zda jsem to pochopila správně. "A co vám to udělalo? Chcete pomoct?" nabídla jsem se.

Jhin

Kropenatý vlk, který ke mě došel, se zajímal o vůni, která se tu linula. Ona vůně pocházel z váčkovky, která se tu objevila díky Shine. Nebylo divu, že tu bylo tolik vlků, kteří se za vůni vydali. Nejspíše bych udělala to samé.
Zavrtěla jsem hlavou. "Ne, vůbec jsi nás nevyrušil. Bych bývala byla na odchodu, takže se nemusíš omlouvat," mírně jsem se pousmála, ač lehce nervózně. Na můj vkus tu bylo příliš neznámých vlků, takže jsem se tu necítila zrovna komfortně.
Vlkovi jsem představila rostlinu, která jej sem na toto místo přivedla. Na jeho slova jsem pouze přikývla, avšak následně jsem se zeptala: "Znáte nějaké jiné rostliny, které jsou zajímavé?" Třeba by mi představil nějakou, která by se pro mě, jako léčitelku, hodila.
Světlý vlk se posadil, ale zdálo se, že mu to dělalo obtíže. "Je vám něco?" zeptala jsem se a zastříhala ušima. "A s čím že? Bobulovitými tvory?" nechápavě jsem na vlka pohlédla, netušila jsem, o čem vůbec mluví.

Einar, Vex
Shine pověděla něco o té rostlině a chvíli na to odešla, stejně tak jako mladá Šalvěj, která svou matku následovala. Pohlédla jsem na Einara, od kterého jsem moc netušila, co čekat. Nejprve si mě změřil pohledem, jako kdyby si říkal, co tu vlastně dělám, ovšem chvíli na to, mě zasvětil do dění smečky. Veškeré informace jsem pobrala a kývla, že rozumím. Měla jsem radost především z Mercera, který povýšil. A Stina je v očekávání? To bude ve smečce zase živo. Více než obvykle. "Dobře, děkuji za informace," pokývla jsem hlavou. Propásla jsem toho hned několik, ale co se dalo už dělat. Nic.
K rostlině se brzy dostala hnědá vlčice, která nás pozdravila. "Zdravím," odvětila jsem nazpět. Poté jsem hlavu stočila ještě k alfovi, který nebyl zrovna nadšený, že jsem se nevěnovala Konvalince. "Ano, omlouvám se," špitla jsem a sklopila oči. Mrzelo mě to, ale nějak se nám nepodařilo se potkat.

Postupně sem začali přicházet další a další vlci s tím, že jsem většinu ani neznala. Tolik společnosti neznámých se mi moc nezamlouvala. Couvla jsem kousek dál od chumlu vlků. Také mladí vlci, kteří pozdravili Einara, nejspíše tedy patřili nějakým způsobem k nám. No neorientovala jsem se moc. Měla bych se tedy brzy vrátit a napravit to. Einar se rozhodl už opustit toto místo, jen jsem na něj kývla.

Jhin
Vlků tu bylo hodně a další se rozhodl přidat. Nestihla jsem tedy odejít. Světlý vlk přišel blíže, vypadal, že by mu bodl odpočinek, ale místo toho se mnou navázal kontakt. "Zdravím," odvětila jsem mu. "Vůně? Ta je od téhle rostliny... váčkovky duhové, rostliny, která pochází z nějakého Noramu a navrací ostrovům magii," vysvětlila jsem světlému vlkovi. "Více o ní nevím, jen ještě, že roste v trsech a nachází se na více místech," dodala jsem informace, na které jsem si záhy vzpomněla.

« Tajga přes Hraniční

Prošla jsem podél hor okolo tundry dál na pláň, která pro mě také nebyla nová. Pomalu to tu začínám znát. Usmála jsem se spokojeně, ač jsem věděla, že ostrovy jsou rozsáhlé a neznám ani třetinu, na druhou stranu jsem alespoň dobře znala okolí smečky, což bylo dost důležité.
Cupitala jsem po mokré půdě, která byla táním sněhu dost promočená. Až jsem v dálce zahlédla Shine a Einara. Hlasitě jsem polkla, netušila jsem, co tu dělají, ale lehce jsem se obávala Einarovi reakce. Ovšem už jsem se otočit nemohla, mohli si mě dávno všimnout a zrovna tahle reakce ode mě by nebyla zrovna nejvhodnější. Vydechla jsem a šla rovnou k nim.
"Zdravím," pronesla jsem mile a při pohledu na zrzka jsem pokynula hlavou. Shine zrovna začala něco vyprávět a až po chvilce mi došlo, že mluví o zajímavé duhové rostlince před ní. Se zájmem jsem si vše vyslechla a sem tam pokývla hlavou. Následně jsem hlavu mírně natáhla blíže k rostlině, opravdu sladce voněla. "Váčkovka duhová. Zajímavé," pronesla jsem spíše pro sebe než pro ostatní.