Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Skadir oddechoval páru a hluboce dýchal, svírajíc v zubech mrtvé tělo. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že už nebožáka může pustit a tak taky udělal. Vnitřně cítil opravdu velkou hrdost, nejen svou, ale i vůči sestrám. Když je rodiče chválili, vesele mrskal ocasem. ,,Společně jsme silní," zopakoval s úsměvem, při kterém mu z tlamy vykukovaly zoubky. Když rodiče pokynuli, že se mohou najíst, na nic nečekal a zabořil tesáky do masa. Bylo to skoro jako extáze. Oči se mi rozšířily a jeho tlamu zaplnila chuť zaječí krve, byla teplá a příjemně štípala na jazyku. Ukousl kus masa, chvíli s tím zapasil, ale povedlo se. Pomalu odkráčel stranou a houpl ocasem. Lehl si a pomalu trhal kus ušáka, žvýkal a polykal, ale pomalu. Už mu neuteče. Bříško se mu brzy naplnilo, k jeho spokojenosti. Když otec řekl, že by šel ohlédnout hranice, vyskočil. ,,Půjdu s tebou!" No ano, otec byl přeci jen velký vzor.

Skadir moc nechápal, co mezi sebou Tyree a Elva pořád měly, ale nyní se soustředil jen na jedno, na zajíce. Jeho malá černá sestra se svého úkolu zhostila opravdu bravurně. On stál připravený jako nikdy předtím. Do žil mu proudil adrenalin a v jeho hlavě znělo jediné - nesmí zklamat! Elva zajíce začala nahánět, sem tam jí vybočil z trajektorie, ale ona jej opět šikovně zas nahnala do správné cesty, tedy, k jeho sestře Tyree, která posléze ušáka hnala přímo k němu. Slyšel její hlas, unavený z běhu. A pak taky hlas otce. Tak jo! To je ta chvíle, moje chvíle, říkal si v hlavě mladý vlk. No a skočil. Skočil na zajíce, když se objevil přímo před ním, tam, kde ho Tyree nahnala. Jeho tělo zalehlo unaveného a zraněného běláka. Ležel na něm a nemotorně ho vytáhl zpod sebe za ocas, jen aby ho přichytil tlapama a ukončil trápení vyděšeného tvora. Možná mu ho bylo i líto. Jakmile se mu však v ústech rozvibrovala chuť krve, spokojeně vydechl páru. Dokázal to. Jeho rodiče budou pyšní! ,,Doháhal sem to," huhlal směrem k tátovi a mámě, přičemž v tlamě držel jejich úlovek. ,,Dokázali. Super práce holky," opravil se a pochválil i sestry, jelikož on jen dokončil práci.

,,Žádné předhánění." Okomentoval to Skadir po vzoru své matky a na její slova jen zakýval lehce hlavou. Neměl v plánu se sestrami pomelěřovat síly, teď museli být jednotní a společně ulovit ušáka!
Ten se zdál už trochu rezignovaný a trochu otřesený. Sem tam se zmítal v zubech jeho otce, ale spíš vypadal, že jen čeká na brzkou smrt. Skadir se do jeho očí díval a možná i cítil jakousi lítost. Bylo to nutné? Nevyhnutelné?
Tyree, jak se zdálo, chtěla pomoci jemu. Zadíval se na ni s úsměvem a zavrtěl ocasem. Pak se podíval směrem k černé sestře a zazubil se. ,,Nebuoj, Elvi, to zvládneš! Nažeň ho tu," kývl na ní Skadir a trochu poskočil dál od otce i zajíce. Tak nějak se připravoval a počítal, jakým směrem asi poběží, když ho otec vypustí. Doufal, že se obě sestry příčiní ke zdárnému lovu.

Skadir dělal přesně to, co mu rodiče řekli. Byl ticho, pozoroval a poslouchal jejich vysvětlování. Pouze tiše přikyvoval na jednotlivé proslovy rodičů. Ušáci. Voní po zemině. Tihle jsou bílí, ale patrně je více druhů. Skadir si to zapisoval do své malé hlavičky.
Když jim otec přikázal, ať sledují, hnědý vlček se zastavil a pozoroval svého otce a matku, jak loví. Sierra zajíci prakticky nadběhla a jejich otec chytil zajíce živého. Skadir popošel a nosem jej trochu očuchal. Voněl opravdu jinak, než jeho sourozenci či rodiče. Pach byl zvláštní, ale svým způsobem... voňavý.
Rodiče řekli, že ušáka vypustí a že se mladí mají taky předvést. Skadir naštěstí nasával všechny informace a sledoval rodiče při lovu, takže jen čekal, kdy otec vypustí bílou kořist a on jej bude moci ulovit. Ukáže, že je nejlepší! Měl před sebou jasnou výzvu a rozhodně nehodlal otálet, nezklame.
,,Já chci chytat!"

Jakmile jej matka olízla, vesele zavrtěl ocasem. ,,To budu, budu vejký oblánce," kývl na Sierru s úsměvem a poskočil ve sněhu.
Otec je poučil, že k lovu je potřeba, aby byli ticho a šli pomalu. Hnědý vlk tedy přikývl a okopíroval chůzi svého otce.,,Dobže táto, já tě nezkamu," špitl směrem k němu a snažil se udržet své radostné skákání na uzdě.
Rodiče už scházeli níže do území a Skadir se sestrami je následoval. Matka řekla, že už něco cítí a mladý vlk se taky snažil napodobit to, co dělala čenichem ona. Zvedl hlavu a pokusil se nasát pachy. Něco cítil, ale ještě nechápal, co to je a jak to sledovat. Jen se hluboce díval na matku a doufal, že mu to více vysvětlí. 0,,Kde jsou ti ušáci?" Zašeptal k tátovi a očima hledal, zda něco takového neuvidí.

Skadir sledoval počínání sourozenců a rodičů. Příliš mu nešlo do hlavy, proč sestra byla protivná na Elvu, logicky mu to nedávalo smysl. Ach, už se začala projevovat jeho pragmatičnost. ,,Strkat do oustatnich není pjekné," zopakoval důležitě po otci, jeho velkém vzoru. Bude si to jistě brát k srdci. Rodiče byli jeho průvodci životem, musel načerpat všechny důležité rady! ,,Dobže maminko," kývl Sieře na slova o tom, že sníh může být hluboký a neví, co pod ním je. Nesnažil se však našlapovat nějak více opatrně, ale zase nedováděl úplně nekontrolovatelně. Když se Tyree zase rozmázla, doběhl k ní. ,,Dobrí?" Ptal se starostlivě. Z jejího šklebení usoudil, že je v pořádku. ,,Led klouže," zkonstatoval a sám se na něj opatrně postavil, když zvládl kontrolovat svoje tlapy, hezky se sklouznul. ,,Hehe!" Smál se, no pak se zase rozběhl za rodiči, kteří rozhodli, že je čas něco ulovit. ,,Co jsou to ti ušáci?" Zajímalo ho. Vesele pohupoval ocasem. Zařadil se k Elvě a vesele jí šťouchl ,,Pouď si hrát!"

-> Úkryt
,,Ma-so? Je to dobué? Kdy to uchutnáme?" Zvědavě zvedl oči k tátovi. Pak už se rozhodlo, že je na čase projít chodbou pryč, tak jako ti ostatní vlci.
Když Skadir mířil ven, jeho tlapky byly rychlé a vesele u toho podkakoval. Prvně mu do očí vniklo nepříjemné světlo a tak je přivřel, ale jen na malou chvíli. Pocítil chlad. Jeho první kroky z úkrytu byly váhavé, no ale nakonec vyběhl jak hurikán a jeho tlačítky se zabořily do sněhu. Studilo to. Z nebe se také snášel vločky. ,,Cotoje? Studí!" Zahuhlal Skadir a otočil se na sestru. Tyree na sebe upozornila a tak ji sledoval. ,,Tyjo," vydechl jen. Tyree pak zas škádlila Elvu, do které strčila a vrčela na ní. Skadir to moc nechápal. ,,Pouď, Elvi," drcl do ní hravě a skočil do sněhu. To už zase Tyree volala a on koukal, jak leze po kameni. Když uklouzla, zasmál se.

Skadir poskakoval kolem a zajímal se o všechno, co v ukrytu bylo. Ať už to byl nějaký klacík, kožešina, nebo různé zákoutí ukrytu, kam šlo nakouknout. Stále se však snažil držet táty a když velký Mercer začal mluvit, pozorně se k němu otočil a poslouchal, hltal každé slovo, jako by to byl nejlepší příběh, co v životě slyšel. Pravda byla, že jich moc zatím neslyšel a tak opravdu dával pozor na otcova slova. ,,Ala-teská smečka," vyhuhňal ze sebe pyšně a usmál se na tátu. ,,Všichni... sou lodina, " pronesl vesele a ocásek mu kmital ze strany na stranu.
To už přišla máma a on na ní skoro až div neskočil. ,,Má-ma!" Kníkl vesele a ocas mu začal kmitat rychleji, když ho tmavá vlčice olízla. ,,Coto-e, lof?" Některá slova ještě Skadir nepochopil, ale čím víc táta mluvil a vysvětloval, tím víc v něm hořel plamen zvědavosti. ,,Poťte!" Zajásal, když máma zavelela, že půjdeme ven. Jako hurikán se vyřítil za mámou z úkrytu.

-> Území

Skadir ještě chvíli sledoval sestry jak se škádlí, no po chvíli taky přestaly a jejich zraky se stejně jako oči Skadira zaměřily na odcházející matku. Otec jim samozřejmě vysvětlil, že máma se brzy vrátí, ale to moc primárně Skadirovi nestačilo. A hlavně, byli tady v tom koutě zavřený už docela dlouho a on chtěl objevovat svět kolem! Klacek byl boží, ale ne tak, jako zvuky zvenčí. Když jim otec nakonec dal povolenku k tomu, aby šli prozkoumat tu větší část tohoto úkrytu, hnědý vlček na nic nečekal a jako velká vida vylítl z jejich hnízdečka za matkou. Nemusel nějak daleko a snažil se tedy poslechnout otce a neplést se mámě pod nohy. ,,Smečka? Cotoe?" Zvedl oči k otci a natočil hlavu směrem k hloučku vlků. Bylo jich tady tolik! ,,Kama-rádi?" Zvedl zraky k tátovi. Nebyli to sourozenci, ale Skadir tušil, že mu neublíží. A tak sledoval mámu, jak pomáhá těm ostatním vlkům. Bylo tu rušno, no za chvíli se to tady trochu vyprázdnilo, když odešel vlk s křídly a spolu s ním mnoho dalších. Zbylo jich v úkrytu už podstatně méně. ,,Kam ši?" zajímalo však hnědého vlka. Co bylo tam dal, kam zmizeli ostatní?

Skadir se věnoval dlouho klacíku, který přinesl táta. Žužlal ho, zuby trhal a tahal ho po jeskyni. Sem tam s ním možná švihl mámu nebo tátu, jak se snažil bojovat proti klacíku a smýkal s ním na všechny strany. Sestry se pustily do sebe a Skadir je chvíli pozoroval. Sám měl chuť zapojit se do toho dění, ale přeci jen, jeho nepřítel byl nyní samotný pan klacek! A toho nepustí! A tak se opět zaryl zuby do dřeva a když už byl unavený, lehl si a začal klacek žvýkat, párat a rozemlívat dřevo mezi zuby. Plival kusy dřeva, protože mu to nepřišlo jako dobrota. ,,Fu..fuu," žvatlal něco jako obdobu slova fuj, když se snažil vyplivnout kousky kůry, která se mu chytila mezi zuby.
Když uslyšel volání z jiného koutu úkrytu, nastražil uši. Volali jeho mámu. Oba velcí vlci na sebe koukali a mluvili, Skadir se snažil jednotlivá slova zachytit. ,,Bo-ovici," řekl něco ve stylu bojovníci a pak se zase rval s klackem. Když však máma Zvedla a měla se k odchodu, Skadir zpozorněl a podíval se na tátu. Maaaa-maa?" Nakrčil hlavu nechápavě, protože jejich matka zmizela. Vstal na nohy a sám měl chuť jít za ní! Mohli by se projít už po tom velkém úkrytu, ne?

Skadir poskočil dopředu k Elvě, která ho jemně štípla do tlapky. Vydal ze sebe zvuk, který by se možná mohl přiřadit jako smích a vesele do sestry šťouchnul. Vzal jí za kůži na krku a začal jí žumlat, tahat a prostě si hrát.
Jeho pozornost se pak upřela za otcem, který najednou odešel pryč z jejich koutku. Mluvil a mluvil, Slyšel ho v dálce a tak za ním stáčel svá malá ouška. Pustil Elvu, věnoval jí tázavý pohled, něco jako, "kam jde táta?" A pak se s veselým vrtěním ocasu začal kolebat za ním. To už byl ale táta opět v jejich kusů úkrytu a přinesl nějakou divnou věc. Nazval to jako klacek. Na kousání. Co bylo kousání? A klacek... z čeho to bylo? Skadir to musel prozkoumat! Vesel se rozběhl k tátovi, který tu podivnou věc donesl a začal jí kousat. Nebylo to k jídlu, rozhodně. Ale příjemně to masírovalo dásně!

Skadir stejně jako sestry pprad užíval přítomnosti rodičů. Už slyšel poměrně dobře, to co velkým vlkům vycházelo z úst zachytával, ale ještě tomu plně nerozuměl. Když máma začala mluvit, motal se kolem ní a zkoumal, co asi těmi zvláštními zvuky myslela. Otáčel se na tátu, ke kterému byla ta slova mířená. Ocásek se mu houpal. Sledoval i sestry, jak se hašteří. Pokusil se napodobit Tyreeino mručení a sám že sebe vydával podivné zvuk,, snažíc se trochu napodobit velkou mámu, která mluvila tak krásně a plynule!
Skadir už se kolébal, nohy byly jistější a zvládal překonat už delší vzdálenosti. Objevoval celý kout jejich rodičů, ale jeho zvědavá hlavička se rozhodla zamířit i dál. Pokud ho rodiče nezastavili, nakoukl i mimo jejich místečko. Po chvíli mu ale samozřejmě chyběla máma, a tak se zas odcupital zpátky k ní a sourozencum. Nosem šťouchl do Elvy a pak se spiklenecky podíval na Tyree. Jako by říkal, pojďte si hrát!

Už to byly dva týdny, Vlastně o něco málo více, co byl Skadir a jeho sourozenci na světě. Spokojeně jedl, spal a vrtal se mámě i tátovi si kožíšků. Nelibost dával najevo kníkáním, spokojenost zase tichým mrmláním. Většinu času byl opravdu spokojené vlče. Moc mu v životě momentálně nechybělo.
Většinu dne už zvládal mít poorevřené oči. Při bdělých oknech sledoval tátu, ten jej fascinoval. Byl to velký vlk a měl zvláštní věc kolem oka. Skadir ještě nechápal význam jizev, ale zjev jeho táty ho nedesil, spíš naopak, hnědý vlček tátu obdivoval. Ve své malé hlavince tušil, že jednou bude chtít být jako on.
Hlavní bytostí byla samozřejmě máma, jeho přísun jídla, tepla a komfortu. Miloval být s mámou! Ale objevoval hlavně otce a jeho okolí. Máma byla přístav ke kterému se vracel, táta znamenal dobrodružství.
Malé nožky už Skadira unesly, den co den se snažil batolit a nyní konečně vstal na své mohutné malé tlapičky. Zvedl váhu svého těla. Sem tam se ještě převalil, nebo zakopl, načež nespokojeně zakníkal a pak zase vstal, zkoušíc zase chodit. A chodil, po jeskyni, kolem táty, tahal otce za ocas, za srst. Kolem sester byl opatrnější, ale vyzýval je ke hře. Každým dnem jeho nohy sílily a on už o sobě dával opravdu vědět.

Už to byl nějaký ten den, co se Skadir objevil na světě. Byl to urostlý kus vlčete, možná momentálně trochu otesánek, věčně zavrtaný do matčina kožichu, kde pil jako o život. Kolikrát u toho mléčného baru hodil dlouhý šlofík, co se mu však zdálo, to málo kdo tuší. Občasně narazil i do svých sester, ač bylo mléka dost, někdy to byl boj, najít neobsazený struk matky, takže kolikrát šlapaly sestry po něm, nebo on po nich.
Teplo matky bylo vším, ale občas se jeho malé nožičky dokolébaly k otci, u kterého taky hledal nějaký cecík, avšak marně. Svou nespokojenost dal najevo řvaním, dokud teda hledání u velkého samce nevzdal, nebo dokud ho matka nečapla za krk a nedala zpět k sobě. Občas se jal pohnout k otci, kde spokojeně dřímal. Byli jako vejce vejci!
Skadir už začínal vnímat světlo. Když byla noc, v úkrytu byla úplná tma, přes den, ač tedy bylo zamračeno, do koutu úkrytu nějaké světlo proniklo. Oči měl stále zavřené, ale po několika dnech už měl nutkání se podívat na své chlebodárce. A tak otevřel oči, pěkně pomalu, prvně jen lehce pootevřel, no potom už viděl úplně. Prohlížel si matku jako obrázek, neviděl ještě vůbec dobře a zaostřeně, ale poznal je. Černá matka a vedle ní velký hnědý samec, táta. Jeho budoucí vzor. Možná se mu na tváři ukázal i spokojený úsměv.
Tak jak rychle však oči otevřel, tak rychle je i zavřel a spokojeně usnul. Jeho rodiče už mohli díky těmto pár chvilkám určit Jeho element.

-> Příchod na svět

Bylo teplo. Živil se v Lůně matky tak jako ostatní sourozenci, pěkně rostl. Zvuky okolí byly tlumené, slyšel matčit smích, pláč, když byla mrzutá, tak byl také, když byla veselá, nadšeně to dával najevo svým kopáním. Určitě jeho pohyby cítila, minimálně když jí se sourozenci kopali do močového měchýře.
No a pak to přišlo. Zvláštní stahy, jeho svět se začal točit, cítil že už je čas vylézt a... narodil se. Okolí bylo chladné a on dával nespokojení z toho, že jej osud vytrhnul z tepla, patřičně najevo svým pískotem. Byl to klasický štěněčí brekot, dokud ho matka nevzala do tlamy, neoblízala (u toho se taky pěkně vztekal) a posléze jej přitiskla k bříšku. Zachumlal se k teplé srsti matky a instinktivně hledal struk, který po chvíli našel. Už se vedle něj tiskla sestra Tyree a posléze následovala i sestra Elva. Zatím nevěděl jejich jména, ale občasné narazil do jejích telicek, když se snažil komfortně navrtat co nejblíže k mámě.
Kontakt byl pro něj vším. Byl u maminky nonstop, plakal, když se vzdálila a rád se tulil společně se sourozenci k jejímu tělu. Nemluvě o té chutné sladké dobrotě, kterou jim velká koule poskytovala. Máma byla vše.
Dny prospával, pil, a tulil se. Struky vždy našel spolehlivě, jelikož jich bylo málo a matka jich mela dost i pro další vlčata. Byli tři. Skadir byl sice prostřední, ale zato největší, což bylo logické, jelikož byl samec. Prospíval, měl se k světu a byl čilý v bděla okna, jako každý savec. A tak dny ubíhaly...