Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Nejvyšší hora

Čas s otcem jsme trávili dost tiše.. Tedy. On nám vyprávěl o minulosti Marcia.. Litoval svých činů? Dle svých slov ano. Už jsem ho nadále asi nechtěla trýznit, myslím že věděl dost dobře, že kdybych chtěla... zmátořím jeho emoce do negativních ještě třikrát tolik.
Ricca se ho optala jestli chce se doprovodit do Zlaté reagoval, že on nás odprovodí do Daénu. ''Jsi si opravdu jistý? Není už to daleko a my to spolu zvládneme.'' Reagovala jsem já na to. ''Tati, jestli co, klidně se vrať. Jsme jistě obě velmi rády, že jsme si to vyslechly a že můžeme pomalu začít znovu. Uvidíme se s tebou kdykoliv a rády.'' Švihla jsem ocasem a pak se podívala na Riccu, která zmínila Sachi.. Nojo, vždyť jo! ''Máš pravdu.. Ale vypadala dost schopně, věřím že je v pořádku a brzy se s ní zase setkáme.'' Mávla jsem oháňkou.

Poslouchala jsem otcův příběh o tom, že se nemohl vrátit do Daénu po smrti matky, a že před matkou byla ještě jedna vlčice, kterou miloval stejně tak. A vlastně ještě víc, že ona byla jeho druhou životní polovinou. ''Měl jsi poté zůstat sám, jestli jsi nebyl schopen milovat naší matku jako svou druhou polovinu, stejně jako tu první.'' Pronesla jsem šeptem a zahleděla jsem se do země. Nakonec povzdychnu, ''Ale bez toho bychom tu nikdo z nás nebyl. Máš pravdu, že je jen na nás co s tímto poučením uděláme.'' Ricca ta zmínila, že rozhodně své děti nikdy neopustí, A já? Já raději nezaložím ani rodinu a jestli ano? Budu se chtít vyhnout těmto problémům, kterými jsme si prošli my.
Nakonec se naše kroky rozešli směrem dolů z hor, ''Když se nechceš vidět s Lissandrou, ani být s námi, co tě drží ve Zlaté?'' Pozvednu lehce obočí, ''Teda, samozřejmě že tě teď tímhle nechci přesvědčit, aby ses vrátil, tam kde se necítíš, ale ráda bych věděla co tě drží zrovna tam a ne třeba jiná smečka. Jsi tam opravdu šťastný?'' Přimhouřím očí a následuju dvojici dolů z hor.

-> Rokle

Všechno ostatní se událo celkem rychle. Liška, boj, otec. OTEC!? Podívala jsem se jeho směrem a lehce se zamračila. Mezitím Bryce a Sachi stihli odejít, ale já jsem se dívala na našeho otce. Mohli jsme se na něj zlobit? Opravdu nás k tomu vyzýval? Jako první se toho zhostila Ricca. Své dětství, jeho odchod. Že ji nikdo nehledal. Mlčela jsem, tohle byly výčitky mé sestry. ''Sama jsem kdysi utekla. Já tobě, či snad mámě, nemohu vyčítat to, že jste mě nikdo nenašel.'' Začala jsem pak i já, když byl prostor pro mě. ''Ale Ricca má pravdu. Nikomu si neřekl o svém odchodě, o tom kde bysme tě našli a kde bysme našli Akrose jsme se dozvěděli od boha Nera. Od boha.'' Švihla jsem ocasem a lehce vyčítavě jsem se přeci jen zatvářila. Proč jsme se to nedozvěděli od žádného vlka, od naší Alfy nebo někoho, proč nám to musel říct zdejší bůh?! ''Víš alespoň to, že je máma mrtvá? Že zemřela na následky té magické nemoci?'' Řekla jsem po chvíli to, co Ricca prozatím neřekla. ''Nebo jsi ji opustil, aniž by to věděla i ona a ne jen my.'' Doufala jsem, že neuslyším žádné lži, ale jak je poznám? Mohl nám namluvit cokoliv, pravdu jsme se neměli už jakkoliv dozvědět. Zhluboka se nadechnu a vydechnu. ''Nevím jestli někdy obnovíme vztah, který nám z vlčecích let chyběl, ale.. to jsme si říkali i s Riccou, když jsme se po tolika letech setkali. Jsem ochotná tomu dát novou šanci.'' Narovnám se po chvíli. ''Jsem ochotná se i s tebou znovu poznat, stejně jako později navštívit Akrose v poušti, protože se přidal do smečky v poušti.'' Koneckonců.. Tohle by asi měl vědět, protože je to nakonec náš otec. Který přišel jako první k nám a nevyhnul se nám obloukem.

× Vydej se hledat bezpečné místo 5/5
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 3/4

Než jsem se nadála. Od Wua jsme zase odešli. Vlčice kráčeli poměrně svižně při hledání nějakého úkrytu. Skoro jsem se ani nestíhala zapojovat do konverzace. V tom jsem se lehce zamračila. Ale co mě zděsilo. ''Levhart? To byla ta obrovská žlutá kočka, kterou jsem cestou nahoru potkala a modlila se že na mě nezaútočí? Naštěstí asi to byl ten váš a oběhl mě pak..'' Snažila jsem se aspoň takto přidat se do konverzace.
To už pak byli zmíněno Sachi, že asi něco vidí a celá skupinka se tím směrem vydala. Zdálo se to jako dobré místo a tak jsem neměla co namítat. Kromě již řečené obavy o dalších predátorech. ''Myslím, že vlci opravdu nejsou jediní, kteří se před vodou stahují do hor. Jistě tedy to znamená to, že se na všech horách budou všichni s jinou zvěří potýkat. Buď.. budeme vycházet, nebo svůj úkryt musíme úspěšně hájit.'' Vzdychla jsem a s vlčicemi jsem pak zalezla dovnitř. ''Neumím to moc ovládat, ale snad trošku pomůžu.'' A tím jsem usušila kožíšek sobě a pak i vlčicím. Tedy... za pomoci Bryce, která začala dřív a nechala tu také hořet i oheň.

× Zlepši své dovednosti
× Vydej se hledat bezpečné místo 4/5

Těšilo mě, že byl v pořádku a očividně těšilo i je to, že jsem byla v pořádku i já. Bryce zdá se někoho hledala, ale nějak moc jsem se nevyjadřovala. Vlka co by seděl na její popis jsem neznala a to samé zdá se i mé společnice. Pak že to co bude pak se bude řešit potom. Jen přikývnu a pak sleduji jak Sachi odchází. V zápětí za ní i Ricca a já brzy pochopila i proč. Byl tu Wu! I se svým vozíkem. Nakloním však zvědavě hlavu na stranu, ''Jak jste se tu dostal s tím vším přes všechnu tu vodu..'' Zeptám se ho, ale pochopitelně odpověď na svojí otázku nedostanu. No, ale taky jsem neodolala a nechala jsem si uvařit jeden odvar k magii. Ten jsem lupla a nechala se projet zvláštním, ale fajn pocitem. Cítila jsem, že najednou svému ohni rozumím o něco lépe. Mávnu ocasem, zaplatím a spokojeně si to zase nakráčím k vlčicím.
Jakmile jsme byly zase všechny, pokračovalo se dál v hledání úkrytu.

Nákup
1) Mám - 25 kšm | 1 rubín | 1 mince
2) Převádím - 1 minci = 40 kšm // 65 kšm
3) Nakupuji - 3level do ohně = 60kšm
4) Zůstatek - 5 kšm | 1 rubín | 0 mincí

Schváleno

× Vydej se hledat bezpečné místo 4/5
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 2/4

Byla jsem tak ráda, že jsem obě zase našla. Bylo mi řečeno, že chvíli na mě čekali na louce u portálu, ale musela jsem zavrtět hlavou. ''Tam jsem ani nedošla.'' Vzdychnu, ''Zůstala jsem zaseknutá v rokli. Hledala jsem vás, ale zahučela jsem do vody a měla jsem co dělat dostat se z vody. Voda začíná být hodně agresivní.'' Oznámila jsem. Na Sachi jsem se také usmála. ''A já o vás. Jsem ráda, že jste celé.'' Kývla jsem tedy i k hnědé vlčici a můj pohled spočinul na Bryce, jak se představila. ''Ráda tě poznávám Bryce. Já jsem Solari.'' Kývnu hlavou, ačkoliv ji moje jméno jistě z tlam mé sestry a Sachi jistě neuniklo. ''Doufám, že i zbytek smečky je v pořádku.'' Dodám pak zamyšleně a pokračuju s nimi v hledání bezpečného úkrytu. Alespoň dokud voda neopadne. ''A co pak až najdeme něco?'' Vyslovím otázku. Sice najdeme nějaký úkryt, ale co pak, než voda opadne?

× Vydej se hledat bezpečné místo 3/5
× Setkej se tváří tvář s predátorem

Ťapala jsem snad sem a tam. Samozřejmě že jsem u toho doufala, že když během hledání úkrytu budu chodit po vícero směrech, tak třeba u toho narazím i na své původní dvě společnice. Chtěla jsem vědět, že jsou v pořádku.. Možná se báli i ony o mě? Ricca tedy určitě, v to jsem věřila. Sotva jsme se našli. Dokonce jsem se snažila sledovat i stopy, jenže jestli tu někdy nějaké byly.. Brzy je bahno a voda smetli a pach ten byl zcela zbytečný následovat.
Po chvíli jsem už nevydržela, ''Ricco! Sachi!'' Začala jsem volat ve snaze, že mě uslyší. Nebo snad já uslyším je.
Jenže nevím zda to byla chyba, nebo ne. Přede mnou najednou se zjevila obrovská žlutá kočka. Utíkala.. Před čím? Zastavila se a pohlédla na mě. Zastavila jsem se a na sucho jsem polkla. Tohle byl můj konec? Když ne voda, tak obrovská kočka? Stála jsem nervózní na místě, ale kočka najednou běžela jinam. No.. nebudu lhát že mi před očima proběhl celý můj život, znovu.. Spadl mi kámen ze srdce.
Ale než aby si to kočka rozmyslela, vydala jsem se směrem odkud přiběhla. A to se mi skutečně oplatilo! ''Ricco!'' Kámen ze srdce mi spadl hned po druhé a já se snad cítila, že za chvíli budu moct snad vzlétnout, jak jsem se po takové úlevě cítila lehčí. ''Sachi..'' Řekla jsem i, jak jsem doběhla obě... teda. tři. ''Zdravím.'' Kývla jsem k neznámé vlčici. ''Jsem tak ráda že jste v pořádku. Najednou jste zmizeli...''

× Vydej se hledat bezpečné místo 2/5
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 1/4
<- Rokle

Postupně jsem se přiblížila k nejvyšší hoře, kterou jsem za svých obhlídek vlastně znala. Čím výš jsem byla, tím méně jsem tu vody bylo. Tedy, když bychom vynechali ten fakt, že pořád a stále pršelo. Bylo to už opravdu neskutečné a myslím že jsem nebyla jediným vlkem na ostrovech, který by si přál konec toho všeho. Aby se svět vrátil do normálu. Nero... ''Pomohl jsi starému vlku, prozradil jsi nám kde najdeme naši rodinu a tak... Ale nechal si počasí zajít tak daleko. Proč? Jak ty vlastně ve svém nekonečném životě přemýšlíš?'' Zhluboka jsem se nadechla a pak zdlouhavě vzdychla.
Když už jsem byla dostatečně vysoko, začala jsem se tak nějak rozhlížet okolo sebe. Chtěla jsem najít nějaký ten úkryt nebo tak.. Proč? Protože koneckonců výlet do Zlaté smečky se v tuhle chvíli opravdu nemůže uskutečnit a než se vydám hledat sestru a Sachi, měla bych najít i místo kde pak ukryjeme. Hádám, že ani do smečky jsme se nyní snad ani vrátit nemohli a jen jsem doufala, že všichni se dokázali bez problémů dostat do bezpečí.

× Nech se strhnout proudem 3/3
× Vydej se hledat bezpečné místo 1/5

Bojovala jsem s proudem, který mě nechtěl pustit, opouštěla mě síla bojovat, ale přece jsem nechtěla zemřít. Ne tady, ne takhle! Ještě jsem nic v životě nedokázala! Znovu jsem začala kopat všemi čtyřmi a nechala jsem se vést proudem. Začínala jsem mít mžitky před očima.
Když už se zdálo že tohle byl můj poslední kop, před ztrátou vědomí, tak jsem se konečně nadechla čerstvého vzduchu. Začala jsem hlasitě kašlat a bojovala jsem ze všech sil udržet si hlavu nad hladinou. Pokračovala jsem. Pokračovala jsem směrem k hoře a snažila jsem se nahmatat pod sebou opět půdu. Ve chvíli kdy jsem pomalu přestávala věřit, že to ještě dokážu, tak jsem konečně se dotkla pevného a vyškrábala jsem se. Padla jsem do vody, která tu všude kolem byla a začala jsem znovu kašlat a vykašlávat vodu, které jsem se nalokala.
Možná dobrých pár minut jsem ležela, než jsem našla sílu se zase zvednout a pokračovat.. A tolik se modlit, že jsou sestra se Sachi v pořádku a takové koupeli se vyhnuli...

-> Nejvyšší hora

× Nech se strhnout proudem 2/3

Znovu jsem vyplavala na hladinu a zalapala jsem po dechu. Všimla jsem si že jsem byla od pevnějšího okraje dál a možná tak i v půlce zatopené rokle. Začala jsem se rozhlížet a zhodnotit si rychle situaci.. Nejlepší asi bude dostat se k té hoře. Možná tam jsou i Ricca se Sachi? Nebo jsou pod vodou!
Najednou jsem pocítila další náraz a zase mě to strhlo pod vodu. Tělo mě nutilo zase kopat všude kolem sebe a dostat se na čerstvý vzduch, ale pokusila jsem se ovládnout a prvně se pořádně rozhlédnout po dně, ale byla všude tma a tak jsem neviděla vůbec nic. Docházel mi vzduch, který jsem pořádně nestihla nasát jak mě to znovu smetlo pod vodu, ale pocítila jsem i spodní proud, který mě začal odnášet zase opodál. Teď se mi plavalo mnohem hůř a začínala jsem cítit takové zvláštní tlaky v hrudi. Nutně jsem se potřebovala nadechnout!

× Projdi se po zatopeném území
× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody
× Nech se strhnout proudem 1/3
<- Furijské hory (Přes Ostříž)

Ani jsem si to pořádně neuvědomila, možná jsem se až příliš zamyslela? Netušila jsem. Ricca se Sachi byly tatam. Byla jsem tu sama a nervózně jsem se začala rozhlížet. ''Ricco!'' Voláno na jednu stranu, ''Sachi!'' Voláno zase na druhou stranou. Kde jen byly? Co se stalo? Proč jsem tu zůstala sama? Rozhlížela jsem se. Celá rokle byla kompletně pod vodou.. Stihli to? Jsou potopené a bude to moje chyba, protože jsem nedávala pozor? Och, bože!
Oči jsem zcela nervózně vytřeštila a začala jsem kolem rokle chodit sem a tam. Jenže to se po chvíli snad ulomil kousek půdy a já jsem zahučela do vody. Bylo to už opravdu hluboko. Potopila jsem se a zalapala jsem po dechu a snažila se vyškrábat zase na povrch, ale co čert nechtěl! Ke mě se blížila vlna, která mě znovu stáhla pod vodu a já měla co dělat se znovu dostat nad hladinu.

<- Daén (přes Les Alf)

Naše kroky se nesli směrem k horám a stoupali jsme vzhůru. Sestra zatím začala Sachi vyzpovídat a já jsem jen natahovala zvědavě uši. ''Já mám zase spíš projitý druhý ostrov.'' Dodala jsem, abych se konečně trochu zapojila do konverzace. ''Jednu dobu jsem se spíš potulovala mimo Daén, byla jsem s Lissandrou domluvená, že chci poznat sama sebe,'' Ale ještě něco v tom bylo, ale co? ''No a nejdřív jsem zvažovala se přidat do pouštní smečky, když jsem poznala vlčici jménem Aerrav, ale nakonec.. nakonec jsem se rozhodla vrátit domů, do Daénu.'' A kde byl konec Electře? Jak ta se asi měla?
No to na hoře, jsme potkali vlčici, Azuma. Sbírala květiny podobné pampelišce a mé drahé sestřičce to nedalo. Paloučnatka. ''Hm, takže jedovatá.'' Řekla jsem zamyšleně. Chvíli jsem pozorovala proč, nebo tak. Ale ok. To by šlo. ''Zajímavá informace, díky.'' Kývla jsem k vlčici vděčně.
Nakonec se Ricca jala ujmout dalšího směru, podívala jsem se na ní. ''A mohli bychom i něco ulovit, nebo tak. Jistě nás čeká dlouhá cesta.'' Prohlásila jsem, mezitím co jsem ji se Sachi následovala.

-> Rokle (Přes Ostříž)

A tak to bylo... Dostali jsme s Riccou několik upřímných soustrastí, Zinek procedil že naši mámu vlastně nikdy neměl rád.. No což, každý měl právo na svůj názor, no ne?
Čas běžel a Lissandra začala rozdělovat práci, kvůli tomu co se dělo. Kvůli tomu počasí, pak odběhla pryč, protože se od hranic ozývalo vytí. Pokroutila jsem hlavou a pohlédla jsem na sestru. A také na Sachi, která měla být s námi. Mávla jsem ocasem.
Zatím jsem byla poměrně tichá a nechala jsem situaci plynout. Poslouchala jsem v rámci možností celé své okolí. Nakonec když se Sachi se sestrou rozhodli již vyrazit, jen jsem je tiše následovala. To už pak ale na louce se rozhodli změnit směr ho hor. Že bude nahoře lepší výhled k tomu občíhnout situaci. A tak jsem prostě se, stále tiše za nimi vypadala do hor...

->Furijské hory (přes Les Alf)

× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí
× Dej své alfě (nebo betě*) vědět o momentální situaci

Lissandra, Zinek, Vino, poté pozdrav ke všem
Usmála jsem se, když mě Lissandra představila jako novostarou tvář, která se rozhodla znovu zavítat domů. Ovšem nyní nebylo co víc. Svoji funkci jsem dostala a teď ke mě promluvil Vino, který postupně zdravil všechny. Naklonila jsem hlavu a přimhouřila jsem k němu oči, abych si ho lépe prohlédla. Znala jsem ho? Možná ano, měla jsem na něj dost mlhavé vzpomínky, žel jsem si tedy nemohla vybavit nějakou konkrétní situaci, ale to nevadilo! Vzpomínku jsem si mohla přece prostě vytvořit novou! ''Ahoj, Vino.. Doufám že tentokrát se poznáme lépe.'' Usmála jsem se tedy a pak se podívala na zbytek přítomných které jsem doposud neznala, (Sachi, Enzou, Joseline, Meduňka, Hvozdík, Lycan, Ořešák a Astra) I jim jsem věnovala letmý úsměv, každému zvlášť. ''I vás všechny ráda postupně poznám.'' A to jsem ještě doplnila mávnutím ocasem.
No to už se pak teda začal vyjadřovat Zinek, i na něj jsem měla vzpomínku, byť jen velmi-velmi mlhavou.. Ukazovala jsem mu však momentálně proměněné oko Excela a jemu se to moc nezdálo. A tak jsem jej zase uschovala, ''Já si ho teda nechám,'' Ušklíbla jsem se. Jako cetka to bylo hezké, a ještě k tomu s historií. Už to nebylo jenom hnusné zkrvavené, vyrvané oko.
To pak reaoval na ty naše věty o tom, co jsme se o naší rodině dozvěděli.. Že jestli vzal naší mámu a proč ne nás. Semkla jsem pysky k sobě, On to nevěděl? ''Naše máma je mrtvá.'' Řekla jsem suše. ''Zemřela během té nemoci, která sužovala ostrovy. To byla naše máma tak bezvýznamná? Že o ní skoro nikdo nevěděl? ''Rozhodně nevím proč odešel aniž by nás tu zkusil najít, nebo proč nebyl za Lissandrou prve, Hodila jsem k Lissandře pohled s otazníkem v očích, nebyl tu že? Než jsem vrátila pohled opět k Zinkovi, ''Ale rozhodně mám v plánu tam zajít a pěkně si to s ním vyjasnit.'' Kývla jsem si, především sama sobě, protože takhle jsem se rozhodla.

To pak Ricca už zmínila že se zvedá hladina a tak jsem se k jejímu směru, k vodě, podívala taktéž. ''Pršelo už před tou událostí s Nerem.'' A to už bylo taky nějaká ta doba zpět, ''A nevypadá to, že by nebe chtělo v tomto případě ustát.'' Konstatovala jsem také jednu z těchto věcí. ''Lissandro, co budeme dělat, když ta voda se vyleje? Zatím to vypadá že to k tomu nemá daleko.'' Naklonila jsem hlavu na stranu při svém dotazu.

Netrvalo to ani tak dlouho, a už u nás byla Lissandra, volala nějakého Zinka.. Postavila provizorní skrýš před deštěm.. Situace se děli příliš rychle a nestíhala jsem úplně sledovat všechny příchozí, nebo tak. No, ale důležité bylo že našeho strýce dají zase dohromady!
Lissandra se k nám pak otočila a žádala si vysvětlení toho, co se stalo. Stejně jako se Excelsior jal vysvětlení. Bylo to.. předtím než jsme přišli. Naklonila jsem hlavu a chvíli jsem jej poslouchala, no pak jsem se otočila na Lissandru, ''Byly jsme v horách s Riccou, když v tom udeřil blesk do země. Nic neobvyklého v bouři, že? Ale ten Blesk tam hodnou chvíli zůstal, nezmizel hned.. Takže jsme se tam vydali a našli jsme ho tam ležel a nad tím se tyčil.. Budu teď znít jako blázen? Doposud jsem sama nevěřila že by mohli opravdu existovat, či spíše se vměšovat do životu smrtelníku, ''Bůh.. Nero.. Pomohl mu. Vyrval si oko a pak měl sílu dojít spolu s námi tady..'' Řekla jsem a pak jsem vytáhla křišťálovou kouli a ukázala ji Lissandře a pak hned na to i Zinkovi jak měl vteřinu času, ''V tohle se jeho oko proměnilo poté co si jej vyrval.''
Pak jsem se podívala ještě na Lissandru, ''Taky nám pověděl o tom, že je Excelsior náš strýc, bratr naší matky. A že otec se nachází ve Zlaté smečce a bratr, Akros, zase v Namareyské.'' Arrowa jsem nezmiňovala.. Proč taky? Nejspíš byl pryč... I když možná by to měla vědět?