Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Solari kolem sebe cítila jen tmu. Bojovala v lůně se sourozenci, všude bylo teplo a vše bylo krásné. Plavala, jako obláček po nebi, vše ji kolem hřálo a poté se její svět otřásl. Společně se sourozenci se vydrala na svět. Hnusná zima a první sekundy absolutního zmatení a pocitu, že je vše nicotné a studené, jí nutily vřískat o sto šest. Rodiče už nyní mohli tušit že tahle mladá slečna bude opravdu ukecaná ve všech směrech. Chtěla do toho tepla, zpátky do lůna, kde jí bylo krásně! Když si jí matka dala k sobě a ona ucítila teplý jazyk, který jí oblizoval, pocítila vnitřní klid a přestala na chvíli vřeštět. možná to bylo spíše tím, že si zacpala tlamu strukem a poté usnula. Solari vlastně jenom spala, pila, nebo se choulila v nejteplejším místě v kožíšku. Občas řvala, když nějaký její sourozenec si dovolil jí nějak přišlápnout, nebo se dobývat ke struku, kde zrovna velela ona. opravdu už vše řekla od plných plic svým uřvaným pískotem a opravdu uměla dát najevo, že tady je paní ona a ona musí mít pozornost! A to teprve ani neotevřela oči.