Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Les Alf

Vešli jsme na území smečky a poslouchala jsem přitom vyprávění Excelsiora. Ne jen on, či snad Lucian. Byl ještě jeden. Nikdy jsem netušila že byla naše rodina ve skutečnosti tak moc rozrostlá. Bylo to utěšující... ''Jsme s Riccou rády že tě nyní můžeme vídat pravidelně. Jsme v jedné smečce.'' Dodala jsem pak. No, už jsem si mapovala kde je potřeba postupně zajít a seznámit se ze zbytkem. Mávla jsem oháňkou spokojeně.
To už jsme se blížili k jezeru. Hlouček vlků se tam již byl. Byly jsme díky dešti všichni mokří až na kost, ale to momentálně v tuhle chvíli pro nás, minimálně pro mne, nebylo podstatné. ''Už tam budeme.'' Oznámila jsem slepému a očima těkala po vlcích. Váš léčitel je na cestě domů.. Říkal Nero. Byl už tu? Nebo ne? Zalitovala jsem že jsem tolik neznala členy smečky, ale to se snad brzy změní.. ''Potřebujeme pomoc!'' Křikla jsem do hloučku vlků, ''Excelsior.. Náš strýc byl v horách vážně zraněný!'' Ač mu Nero nejspíš z toho nejhoršího pomohl, pořád potřeboval ošetřit, ''A přišel o oko.'' Smutně jsem se podívala jeho směrem a semkla jsem pysky.. Doufala jsem že si nechá pomoci a nevykroutí se z toho.

<- Severní hory

Jak jsme tak kráčeli z hor, doneslo se mi k uším zavytí Lissandry. Zrovna svolávala sraz. Bylo jistě zcela fajn, že Excel dokázal chodit téměř sám, no jistot nebylo nezbyt. Bylo třeba jej jistit, možná cesty znal za své roky, přesto byl slepým..
Do konverzace jsem se nyní nezapojovala. Pořád jsem si přehrávala Nerova slova o naší mámě. Je na nás hrdá..
Hory jsme sešli poměrně rychlým tempem a les už byl na dosah. ''Ale teď se necháš trochu vést, jo? Možná to znáš, ale do stromu teďkom narazit by bylo dost.. lehké.'' A ať chtěl, či ne.. Občas jsem jej trochu popostrčila, aby do stromu skutečně nevrazil. Jedna věc je znát cestu zpaměti, druhá každý milimetr obrovských kmenů. Pachy se tu o dost víc míjeli, než předtím. To nejspíš značilo to, že se do lesa sešlo již mnohem více vlků, než když jsme tu předtím byly za Lissandrou.. Doufala jsem že pro teď by mě Ricca taky nechala něco říct, protože jinak spoustu věcí řídila teď ona a mě se to ani za mák nelíbilo.. Jak mám pak ukázat, že jsem taky stejně skvělá a mají to vidět i ostatní? Pfp.

-> Daén

Koukala jsem na šedého s otevřenou papulou jak se snažil, a nakonec se mu to podařilo, vytrhnout si oko. Jen na krátkou chvíli jsem však pohled odvrátit musela. Protože mi z toho bylo zle..
Pak k nám mluvil. Popis bratrů, otce.. Překvapeně jsem mrkala.. Dokonce jsme měli ještě jednoho strýce! A nakonec.. ''Děkujeme ti za informace..'' Usmála jsem se. Takže bohové nebyly tak.. sobečtí? To mohla být hezká vzpomínka na mé první setkání s ním. Nakonec už se nejspíš chystal zmizet, načemž.. Vaše matka je na vás hrdá. Ta věta mi rezonovala v hlavě a i když už byl Nero dávno pryč, musela jsem se usmát. ''Takže.. Ač je Arrow teda asi pryč.. Všichni ostatní jsou v pořádku a jen se rozprchly všude jinde a víme kde začít.'' Pak se můj pohled stočil k nebesům, ač teda to zrovna příjemné nebylo. ''Díky mami.'' Zašeptala jsem a pak se podívala na Excelsiora. Pak na Riccu, ''Tak teda ho dotáhneme domů.. Jestliže tam byl i na cestě léčitel, jistě jej dá pak už dokupy.'' Podívala jsem se na místo kde předtím bylo oko, nyní krystalový orb. ''A třeba svede něco i s tímto..'' Orb jsem prozatím schovala u sebe s plánem jej předat onu léčiteli.
''Tak.. Půjdeme strýče?'' Jelikož jsem pochopila že pravděpodobně přišel o zrak úplně.. ''Opřeme se teď o tebe, dobře?'' Varovala jsem jej, pro jistotu předem, a pak se o něj tedy pomalu opřela ''A teď sejdeme hory a půjdeme do naší smečky.. Tam si s tebou někdo jisté poradí a dá tě dokupy. a už-už jsem nás navigovala směrem do Daénu.

-> Les Alf (Přes Ostříž)

Přikývla jsem na sestřina slova. ''Jo. To bude asi pro teď nejrozumnější. Navíc jistě brzy začne sraz, tak to obejdeme a zase pak uvidíme po srazu.'' Souhlasila jsem tedy a už-už jsem chtěla zamířit tedy domů. No.. Ale zastihl nás déšť a.. ''Uh??'' Lekla jsem se až se mi zježila srst, když před námi zasáhl blesk zemi a hodnou chvíli nějak nehodlal zmizet. Sestra byla již příliš aktivní, a hodlala to běžet prozkoumat, ''Počkej, může to bý..'' Nestihla jsem ani doříct potencionální nebezpečí a sestra byla v čudu. Och né.. ''Bože, Ricco!'' Zvolala jsem a rozběhla se za ní.
Scéna která následovala potom.. Bůh? Hleděla jsem na hnědého vlka, jenž se tyčil nad šedivým.. Pomalu jsme dobíhali, onen Nero se na Riccu podíval. Přimhouřila jsem oči.. Měl to být opravdu zdejší bůh? ''Proč by bůh zasahoval do života smrtelníků?'' Jednou jsem to vykládala.. Něco ve smyslu, že si zdejší bohové rádi hrají se životy obyčejných, ale nikdy bych neřekla že to mělo být pravdou.
Především většinu konverzace jsem z dálky příliš nepostřehla, ale.. jistě neuniklo to poslední. Excelsior.. bratr Solfatary.. strýc Solari, Riccy a našich bratrů.. Podívala jsem se nevěřícně na Riccu, ''To je vtip?'' Šeptla jsem nevěřícně. Šedý vlk.. Měl být naším strýcem? ''Co tím myslíš? Tohle má být naše krev?'' Houkla jsem na Nera, ale zda jsem dostala ještě odpověď?
Podívala jsem se znovu na sestru, ''Jestli má pravdu a tohle je bratr naší matky a náš strýc.. Možná bychom mu měli pomoct a dotáhnout ho do Daénu?''

<- Furijské hory (Přes Němé údolí)

Údolí jsme rychle zběžně prošli, ale vlčice která by seděla na Riccin popis nikde. Prostě jsme šli dál a dál. Jen to rychle projdeme a vydáme se zpětně se vrátit na území. Zastavila jsem se v horách, nebylo nic jiného potřebného. Podívala jsem se na Riccu, ''Možná bychom to neměli mít jako svou hlavní snahu. Dřív či později třeba na ní narazíme, i každý zvlášť. Zatím bych rozvrhla asi plán toho, jak se dostat k tomu, co by mohlo být pro Lissandru zajímavé vzhledem k naší roli. Vrátíme se?'' Navrhla jsem a teď jsem počkala zda se směru ujme ona. Nechala jsem ji to vymyslet. Švihla jsem ocasem, a rozhlédla se. Bylo už pozdní ráno, z hor byl moc pěkný výhled a já jsem.. se kupodivu cítila poměrně spokojeně že jsem tu právě byla se svou sestrou. Všechno se to tak změnilo, zatočilo... Najdeme jednou i bratry a otce?

<- Daénská smečka (Přes Les Alf)

Usmála jsem se. Nemyslela jsem si, že někdy budu za svou rodinu radši, ale tak to bylo. Možná jsem se pořád měnila? Hledala sama sebe? Možná. Přikývla jsem na souhlas jejich slov.
To už jsme pak kráčeli směrem do hor, pořád chtěla hledat máminu kamarádku. Já taky. Ale, co jsme z toho měli? Ano, to že jsme se mohli dozvědět víc o mámě, protože jsme ji skoro neznali. ''Kdo ví, začneme od kraje a když nebude někde tady, možná je zrovna na druhém ostrově, kdo ví?'' Realita prostě byla to, že jsem netušila kde jsme mohli její kamarádku hledat, ''Ale pokud se po ní neslehla zem, jednou na ní narazíme, ať už spolu, nebo samostatně.'' Přikývla jsem pak. Zase jsme nemohli koneckonců strávit zbytek životů pouze hledáním.
''Rychle to projdeme, ale jinak půjdeme zase dál.''

-> Severní hory (Přes Němé údolí)

A tak to bylo. S Lissandrou jsme měli očividně všechno dořešeno, já se cítila lépe. Do sestřiného strachu o syna Lissandry jsem se nevmněsovala, neměla jsem k tomu důvod.
Pak už jsme si zůstali opět jen sami dvě a zeptala se co budeme nyní dělat. Nebo spíš kam vyrazíme. ''Projdeme se.'' Navrhla jsem s úsměvem a tím jsem zase vyrazila pryč mimo území smečky. Sic jsem se zrovna vrátila, ale moje nové poslání bylo spojené s cestováním, nemusela jsem zůstat uvíznutá na jednom místě, což bylo zcela fajn. A takhle mi to i ještě nějakou dobu bude vyhovovat.
Podívala jsem se na Riccu, ''Jsem ráda, že to dopadlo dobře. Bála jsem se, ale spadl mi kámen ze srdce.'' Letmě jsem se pousmála a tím jsem mířila z lesa ven. Ani jsem přesně neměla vytyčený cíl, ale určitě bylo lepší, než sedět na zadku, když jsme mohli zkoumat svět jen s tím, že to poté všechno nahlásíme Lissandře.

-> Furijské hory (přes Les Alf)

Opravdu jsem se cítíla jak kdyby mi padl kámen ze srdce. Byla jsem prostě opět doma a Lissandra se mnou jednala mile. Bála jsem se toho a realita předčila mé očekávání. Pak jsme se postupně vyjádřili kdo co jak, něco o našich sourozencích, toho se ujala Ricca a tak jsem už to znovu jako papoušek neopakovala, neviděla jsem zbytek rodiny snad ještě dýl, než Ricca právě.
Pak teda přišel návrh, že bychom obě mohli dělat průzkumníka, říct Lissandře novinky o světě, protože věčně trčí na území. "Děkuji za nabídku. S radostí ji přijímám." Řekla jsem prve a lehce zamávala oháňkou. A tak jsem se opět stala členkou Daénské členky a na pozici průzkumníka, stále můžu cestovat, jen s tím že se mám vždy kde vrátit a o svých zážitcích mám komu co říct. "Naposledy jsem byla v poušti. Chvíli jsem přemýšlela, že bych se totiž přidala i tam, ale vlčice ze smečky tvrdila, že se jejich Alfa nějakou dobu na území už neukázal." Kývla jsem rameny. Nevím sice jak to bylo teď, byl to už nějaký pátek zpět, ale když jsem tam byla, rozhodně to vypadalo jako smečka bez Alfy. Pak jsem se podívala na Riccu, a pak zpět na Lissandru, "Možná můžeme zkusit něco zjistit, ale jinak bych tě nerada dlouho už zdržovala, jistě toho máš na práci hodně." Přešlápla jsem na místě, určitě vést smečku ji velmi zaměstnávalo!

Usmála jsem se, když Lissandra ta slova zmínila. Vždy to bude mým domovem, i Ricciným. Lítost, kterou projevila nad naší matkou a vřelé opětovné přijetí do smečky. Lehce jsem sklonila hlavu a úlevně si vydechla, byla jsem doposud z toho velmi nervózní, ale teď jsem cítila jakoby mi spadl kámen ze srdce. ''Děkuji.. Moc si toho vážím.'' Opět jsem se na ní podívala. Můj pohled těkl rychle kolem, byla jsem zase doma. Místo, kterému můžu říkat domov.
To už Liss přešla k otázce na Riccu a tak jsem ji také věnovala pohled. Zmínila to.. Co by chtěla dělat a pak jsem ucítila i její pohled na sobě. ''Žel mě osud neobdaroval příliš fyzickými zdatnostmi...'' Zauvažovala jsem nad realitou. Řešili jsme to pár minut zpět s Riccou, ale byla jsem si jistá, že nyní na to stejně bylo příliš brzy. ''Přemýšlela jsem že bych možná mohla být nápomocná učením, ale žel ještě se toho mám také hodně ještě co naučit, než to budu moct předávat dále.'' Věnovala jsem Liss trošku zklamaný pohled. Věděla jsem, že jsem fyzicky hodně slabá, ale zrovna nyní jsem si ani netroufala hrát si na něco lepšího, než ve skutečnosti jsem. Chyběla mi spousta znalostí. ''Možná.. Průzkumník?'' Chtěla jsem být aspoň trošku užitečnou ve svým mezích.

A bylo to tady. Jen na poslední chvíli jsem spatřila hnědou vlčici, která se k nám během naší sesterské debatě přidala. Podívala jsem se na ní. Červená šála, moc dobře jsem si ji vybavovala, ale dle jejich slov... ona mě moc ne. Na prázdno jsem polkla a chystala jsem se ujmout slov, jenže to už mě Ricca předběhla. Dívala jsem se na ní, vždyť přede umím mluvit.. Střihla jsem uchem. Pak jsem se podívala opět na Alfu Daénské smečky. "Zdravím." Kývla jsem na pozdrav a lehce sklopila zrak. "Kdysi jsme spolu mluvili o tom, že i když jsem se zde narodila, chci se víc poznat, protože nás naši rodiče nikdy nepořádně smečce nepředstavili a chtěla jsem především i o sobě samé něco zjistit." Dodala jsem pro připomenutí. "A nyní... bych se chtěla vrátit do místa, kde jsem se narodila a poznat i své rodiště. Pokud mohu." Lehce jsem se narovnala. Nechtěla jsem ukázat, že se vracím se staženým ocasem, ale jako dospělá, a pevně tímto rozhodnutá.
To už pak Ricca zmínila i naši matku... To jsem jen vyjádřila lítost stažením uší dozadu, já už k tomu své řekla předtím a nechtěla jsem to citlivé téma dále rozebírat. A Ricca hádám také ne, jen bylo její povinností to oznámit, že se už naše matka do smečky nikdy nevrátí..

<- Les Alf

A tak jsme tu konečně byly. Nyní se mi opravdu dost sevřel žaludek, ale i když jsem se snažila sebevíc tvářit se chladně, asi mi to moc nešlo, protože Ricca do mě drcla. Usmála jsem se na ní a musela jsem uznat, že se mi trochu ulevilo, ''Čas se podívat minulosti do očí, postavit se ji a začít novou budoucnost.'' Dodala jsem a hleděla na na stromy, které se před námi různě klikatili, po chvíli už jsem nechala vést Riccu, aby to vypadalo, že mě územím vedla ona a ne já ji. Zatím jsem stále ještě členem smečky nebyla.
Už jsme si tedy udělali i radost a tedy rády jsme se znovu poznávali, nová cesta k tomu obnovit rodinné vazby, ''Dobře, dobře. A co třeba lov? Já jsem třeba úplně neschopná na takovéhle věci.'' Že jsem rovna tohle musela po mámě zdědit, malé vychrtlé tělíčko, které nezvládalo příliš fyzické aktivity. Ale co jsem neměla v těle, měla jsem v hlavě- alespoň jsem v to doufala, že to tak bude.
A nakonec jsme došli na střed území a mě se zase stáhl žaludek, ale rozhodně jsem se cítila už o něco lépe, než když jsme prošli hranice, ''Tak jo.. Snad tu Lissandra někde je.'' Mohla být třeba někde na obchůzce nebo tak.

<- Ostříží zrak

Uznale jsem přikývla, ''Tak to je skvělý. Jak to vypadalo, že budeš věčně dřepět doma.. Opravdu ses změnila a jsem ráda, že můžu tvé nové já pořádně poznat.'' Usmála jsem se na sestru. Bylo to tak fajn.. Pomalu a jistě jsme překračovali z louky do lesa a mě se pomalu stahoval žaludek, takovou dobu jsem tu nebyla.. Chtěla jsem se přidat do pouštní smečky a nyní jsem kráčela do smečky rodné s tím, že jsem to chtěla znovu zkusit. Podívala jsem na Riccu, ''Jo, to zní opravdu skvěle, už se však každou chvíli dozvíme co na to poví Lissandra.'' Měla jsem trochu bobky teda jestli mě přijme zpět, ale navenek jsem samozřejmě nedávala nic znát.
Zastřihala jsem zaujatě ušima, plán vyhledat máminu kamarádku začal být celkem jasný. ''Najdeme ji a zjistíme vše... Možná by mi pomohla najít na mámu skvělou dobrou vzpomínku.'' Totiž jsem si ji vůbec už skoro nevybavovala.
Pak jsme překročili hranice smečky a mě se znovu stáhl žaludek.

-> Daénská smečka

<- Rokle

Přikývla jsem. Rozhodně by bylo fajn poznat ostrovy pořádně, umět se v nich orientovat. ''Kromě toho, že jsem se chtěla podívat domů jestli vás nenajdu, jsem se tady na dolní ostrov vrátila převážně, abych si jej celý prošla. Už od dětství se pohybuji převážně na tom velkém, ale chtěla jsem poznat i svou rodnou polovinu.'' Přiznala jsem se zastřihnutím ouška. Prozatím teda jsem myšlenky na bratra dala stranou. Zatím jsem se chtěla smířit tedy se sestrou, když mi tak spadla před tlapy.. doslova.
Přikývla jsem pak, ''Rozhodně by mě bavilo mít své následovníky a jestli dokážou časem říct, že vše co umí díky mě, byl by to jen bonus získat dobré jméno.'' Zasmála jsem se pobaveně a u toho mávla ocasem.
To jsme se pak dál bavili o jejich klucích. A ne, Nico nebo snad mámina kamarádka mi nic neříkalo, nikdy jsem se s nimi netkala. ''Neznám je... Ale ráda tu kamarádku někdy najdu. Kromě táty by byla možná jediná co by o mámě dokázala něco povyprávět.'' Podívala jsem se na nebe. ''Tak se už těším na seznámení.'' Zamávala jsem ocasem znovu a nevinně se zazubila.

-> Les Alf

<- Nejvyšší hora

Pro teď jsme si nejspíš se sestrou vše odpustili, i když si teoreticky spíš nebylo co odpouštět. Ale zdálo se vše že půjde dobrým směrem a my se nejspíše celkem rychle dokážeme spřátelit. Měli jsme koneckonců stejnou krev, ač jsme každý dětství strávili někde jinde a nějak jinak, ale rozhodně ne jako sourozenci. Ale teď jsme to měli alespoň my dvě šanci napravit.
K otci už jsem se nějak nevyjadřovala, lítost toho, jak se k Ricce zachoval jsem už vyjádřila. ''Uvidí se až se potkáte.'' Dodala jsem jen a podívala se před sebe. Z hory jsme sešli dolů. Do rokle. Tu jsem si skoro nevybavovala, ale to nevadí. I takhle je to fajn. Měla jsem pocit, že jsem poznávala nové místa, ale zároveň mi to bylo dost povědomé. ''I kdyby tam nebyl, věřím že ho dřív či později potkáme.. A když ne... nedá se nic dělat. Alespoň my dvě o sobě víme že jsme tedy živé a zdravé.'' Konstatovala jsem. Na jednu stranu jsem se chtěla tvářit prostě v tomto ohledu i chladně.. Neměla jsem prostě k nim vztah, i když jsem na ně často myslela..
Stejně měl ten okamžik pravdy přijít, protože na onu louku jsme se blížili. To mi už vyprávěla, že nic moc ve smečce nedělá, ale chtěla by být průzkumník, nebo tak něco. ''To je zajímavé. Třeba v tom bude tvoje síla.. Myslím v té rychlosti.'' Snažila jsem se ji v tomhle rozhodnutí alespoň trochu podpořit. Pak přišla otázka co bych asi chtěla dělat já. Mávla jsem oháňkou a zadívala se na hvězdy na obloze, ani jsem snad nepostřehla kdy zapadlo slunce, zavrtěla jsem hlavou, ''No moc silou neoplývám. Netuším.. Možná nějakou učitelku vlčat nebo tak, ale to se taky sama musím toho ještě dost doučit.'' Mihla jsem rameny. Věřím, že právě tohle by mi i Liss poradila pokud mě přijme, nebo mi možná dá nějaký čas na rozmyšlenou, kdo ví?
Pak přišla řeč na kluky a já se uculila, když se přiznala že se ji ten Eren líbí. ''Tak snad na tebe bude hodný. Jsem zvědavá jestli z toho něco bude.'' Zazubila jsem se pobaveně. Celkem zkrásněla od doby co jsem si ji pamatovala, takže šanci určitě měla. A ještě syn Alfy? Perfektní.. Hmm Jakoby mi nad hlavou blikla žárovka. Ale zavrtěla jsem hlavou.. o tom jindy. ''Doufám, že mě s ním seznámíš, abych posoudila jestli bude pro tebe dost dobrý.'' Ušklíbla jsem se a zamířila z rokle ven.

-> Ostříží zrak

<- Červená louka

Zavrtěla jsem hlavou na její omluvu. ''To asi tak mělo fungovat. Měli jsme mezi sebou soutěžit. No, ale zdravě. Teď už jen.. zbývá to zlepšit.'' Odpověděla jsem ji na to. Co se týkalo našich bratrů.. Na to řekla že Arrow snad někde pořád bloudí tam, kde se posledně s Riccou viděli. ''Chápu... Uvidíme. Třeba na něj cestou narazíme.'' Řekla jsem zamyšleně. Stejně jsme tím směrem šli do Daénu, pokud jsem si pamatovala dobře. ''Hm.. A neříkal něco?'' Zastřihla jsem ušima zvědavě. To jen tak prostě stál a nemluvil, neřekl jejím dětem kdo je? Zvláštní.
To pak zmínila, že táta nebyl při smyslech, když Ricciným tlapkám ublížil, natočila jsem lehce hlavu a podívala jsem se před sebe, ''A myslíš, že už je v pohodě?'' Zvedla jsem hlas v dotazu. ''Jako třeba jo, ale třeba se to taky nezlepšilo, kdo ví.'' Že mu něco bylo, jsem nevěděla, věděla jsem jen že byla máma celkem depresivní a to bylo vše, co jsem o svých rodičích věděla a taky to, jak se jmenují.
''Ale osud chtěl, abys žila a proto ti ty vlky poslal do cesty. A teď už se jen dáváš dokupy.'' Snažila jsem se pousmát. Tohle povzbuzování mě sice nebavilo, ale chápala jsem ji. Prostě jsme tedy kráčeli směrem k Daénu a bavili se o naší rodině.
Poté jsem jen odkašlala, ''A co ve smečce? Máš nějakou zvláštní funkci?'' Zeptala jsem se a přemýšlela jsem co bych tak asi mohla dělat já. Ve fyzických funkcích bych teda příliš nevynikala. ''Jo? A jak se jmenuje? Líbí se ti?'' Ušklíbla jsem se, když mi začala vyprávět, že Lissandřin syn je skvělý vlk.

-> Rokle