Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Jezero smrti

A tak se stalo, jak jsem konečně doufala! Z pastí lesa jsem se konečně vymotala pryč a snad jsem mohla bezpečně říct, že ten temný vysoký hustý porost jsem snad viděla z každé strany! Odfrkla jsem si a pak jsem při bližším pohledu zjistila, že mě čekalo další překvapení...
''To vážně?'' Povytáhla jsem obočí a zatvářila se lehce.. snad zoufale? V mé cestě nyní nestál hustý a rozsáhlý les, nýbrž kaktusové pole. To jsem nemohla projít bez většího, či raději menšího zranění přece... Pokusila jsem se kaktusové pole obejít a najít lepší cestu.. V dáli jsem si všimla, že se z jiné strany blížila bílá šmouha, ale v tuto chvíli byla dost daleko od toho zjistit jestli se mi to jenom nezdálo, či jsem se po tolika hodinách blouzení blížila zase k živé duši.

<- Prokleté jezero (Přes Temný les)

Od jednoho jezera ke druhému, jedno hezčí, než druhé.. Ale co jsem mohla již dál čekat od tohoto temného a chmurného místa? Už mě tu snad nic nepřekvapovalo a tak jsem prostě odevzdaně kráčela dále. Ani z jednoho jezera mě pranic nemohlo donutit se napít, ještě jsem mohla přijít k úrazu a mě by byla teda rozhodně škoda, žejo.
A tak jsem se však tentokrát rozhodla nevracet zpět lesem. Když jsem se u tohoto jezera rozhlédla, zjistila jsem že o kus dál začíná něco podobného písčitým plážím, které jsem spatřila již předtím. Ale jednalo se skutečně o pláž? Nebyla jsem si jistá a tak jsem les nechala lesem a vydala se teda po nové stopě okolí.

-> Pichl

<- Temný les

Řekněme, že ani moje další zastávka z lesa nebyla kdovíjak skvělá napohled. Teď už mi bylo jasné, že tahle část Ostrovů byla dost pochmurná a příště rozhodně využiju spíše portál a těmito místy se budu snažit chodit minimálně.. Ale... Jo, možná jsem byla na ostrově se kde se nacházela naopak Zlatá smečka, než moje rodná Daénská.. Ale dále, jaký by vlastně mělo význam použít portál? Musela jsem si to všechno pořádně projít a prozkoumat.
Vzdychla jsem a povolila svaly v obličeji, které byly zodpovědné za to, že jsem se doteď naštvaně mračila. Koneckonců to, že jsem se mračila a že se mi moje volba cesty nelíbila... za to jsem si mohla jen já.

-> Jezero smrti (Přes Temný les)

<- Asshiřin labyrint

Zdálo se, že jsem se v tomhle lese celkem motala v kruzích a to se mi ani tak nelíbilo. Zamračila jsem se a prostě jsem se snažila najít cestu z tohohle místa pryč. Možná to za dne vypadalo mnohem klidněji, ale takhle, i když za jasné noci, jsem byla možná skoro až nešťastná, že jsem se z tohohle místa nedokázala dobře vymotat!
Zafuněla jsem a několikrát zametla ocasem. Dokonce jsem byla v tu chvíli tak nešikovná, že se mi zamotal ocas ve větvích, přirozeně jsem si to v tu chvíli nevšimla a tak jsem po dalším kroku zavyla nad nepříjemně bolestivou situací. A řeknu vám teda, že vymotat odtamtud ocas byl jeden z největších hlavolamů, které jsem prožila!
Když se mi to povedlo, kráčela jsem zase dál, již s jakousi vráskou značící čímdál větší zamračení.

-> Prokleté jezero

<- Spáleniště (Přes Temný les)

A tak se stalo, že jsem od Wua pokračovala dále a opět se vrátila do lesa. Ale cítila jsem takový zvláštní pocit.. Pocit jak kdyby mě něco táhlo uvnitř mě. Takové zvláštní volání uvnitř hrudi. Nechápala jsem to, ale nechala jsem se tím vést. Dostala jsem se tak k téměř nespatřitelnému vchodu do jeskyně a zvědavost mi dala jasno v jediné věci. Rozhodla jsem se vstoupit do ní.
Jeskyní se vznášel chlad a podivné zvuky se linuli k mým uším. Neměla jsem z tohohle místa kdovíjak dobrý pocit a tak jsem se ani tady nehodlala zdržovat. Překonala jsem ten volající pocit a vrátila se odhodlaně zpět do lesa.

-> Temný les

<- Most (Přes Temný les)

V temnější části lesa jsem strávila kupodivu jenom krátkou chvíli a dostala jsem se do jakési zvláštní části Ostrova. Místo bylo mrtvé a na popel shořelé. Kdy však na ostrovech hořelo? Snad nikdy? Minimálně co jsem na světě já a taková věc by se jistě rozkřikla dost rychle.
Všimla jsem si po chvíli že však až tak mrtvo tady nebylo. Byl tu pan Wu a jeho kouzelný vozík. Sama pro sebe jsem se pousmála a svůj hnědý kožich jsem se rozhodla opět změnit. Vrátit se víceméně k tomu jak jsem se narodila. Můj hnědý kožich byl něco v čem jsem se tolik necítila a tak jsem věděla že potřebuju změnu.
Došla jsem k Wuovi a pro něj nebyl žádný problém tuto laskavost pro mě opět udělat a kožich se mi změnil opět na šedivé odstíny. Pak jsem s ním probrala pár dalších maličkostí, zaplatila a spokojeně si odešla zase po svých i se snězenými sladkostmi, které mi navodili teprve tu správnou veselou atmosféru!

-> Asshiřin labyrint (Přes Temný les)

Solari má -> 20kšm, 5rubínů(50kšm), 3mince(120kšm)
Rozměňuji -> mince i rubíny na kšm, dohromady to bude dělat 190 kšm
Nakupuji ->
Změnu vzhledu (Aby to dávalo smysl herně, i když díky přebírání byl vzhled zdarma)
- 2x laskonka (Hned snězeny) (2x 40 kšm = 80kšm)
- Mystery box (50kšm)
Celkem za nákup -> 130kšm
Solari zůstává -> 20kšm, 0rubínů, 1mincí

Mystery box - 1 - Pavouk
Laskonky - 2, 6 - 10% do vytrvalosti, 1x tlapka
Schváleno

<- Les o mostu

Moje myšlenky se pohybovali o tom si vzpomenout jestli jsem někdy nějak se svým vnitřním plamenem nějak postoupila, ale nějak jsem si nemohla rozpomenout a tak se stalo, že mi cesta utíkala o něco rychleji a než jsem se nadála... Otřásl mnou pohled, který se mi naskytl. Vratký a viditelně starý most. Měla jsem chuť se otočit a vrátit se zpátky, ano. Udělala jsem to. Otočila jsem se a chtěla jsem odejít pryč, ale nakonec jsem na prázdno polkla a otočila se zase zpět. ''Přece nejsi srab Solari.'' Copak by si o tom asi mysleli máma s tátou!? První tlapka, druhá... nakonec jsem pomalými a dost opatrnými krůčky přešla ten most až na druhou stranu a vstoupila do další části lesa a ještě kousek dál.

-> Spáleniště (Přes Les u Mostu)

<- Tajné ostrovy

Od toho malebného místa netrvalo přespříliš dlouho a dostala jsem se zase do lesa. O něco světlejšího a veselejšího, než byla nedaleká džungle, o tom nebylo jistě pochyb. Ale jen s lehkým rozhlížením se, jsem kráčela rovnou za čenichem. Nevěděla jsem úplně přesně kde jdu, nevěděla jsem ani přesně kde jsem chtěla jít. Ale prostě jsem šla a vyhýbala se stromům.
Les byl rozsáhlý a různorodý. Keříky, nízké i vysoké stromy, listnaté a jehličnany. Jeden by možná občas mohl být rád kdyby se narodil se zemí.. Takhle jsem však mohla být prozatím pro přírodu nebezpečnou. Ani jsem si nebyla jistá zda jsem vůbec někdy zkoušela magii cvičit?

-> Most

<- Mlžná džungle

Zdálo se, že jsem se přehoupla přes nějaké kopce a poslední zbytky stromů a spatřila jsem doposud nespatřené. Nebýt hrdá na to vypadat dobře za každé situace, i když tu nikdo nebyl, nejspíše by mi údivem padla tlama skoro až na zem.
Byla jsem v tu chvíli, po krátkou chvíli, učarovaná z pohledu který se mi tuto osvětlenou noc naskytl. Byl to snad větší ráj, než ten u kterého jsem byla s Thyrkou? Kdo ví, líbili se mi obě ty místa. Vlnky se klidně rozbíjeli o písčitou pláž a skutečně to místo uklidňovalo. Avšak ani tady jsem se nějak nezdržovala, vydala jsem se zase dál.

-> Les u mostu

<- Ovocný lesík

I světlá noc se rázem v hustém porostu stala temnější, taková jaká by měla ve skutečnosti být. Čím hlouběji jsem zacházela, tím tmavší se okolí zdálo, stejně jako východ z lesa v nedohlednu. Mohla by to být však ta pověstná džungle ve které se nacházel vchod do svatyně? Možná. Měla jsem co dělat abych při tom šeru nenechala tlapky někde do lián zaplést, ne-li vstoupit do nějaké kryté mokřady, která jakmile někoho lapí jen těžko ji pustí. A nejen to, dost to na mechovém porostu klouzalo! Vzduch byl plný vlhka a já snad cítila jak se mi to lepí na srst a cítila jsem se z toho dost nesvá. Otřásla jsem se. Místy jsem měla co dělat, abych se neztratila v střídavosti zdejší mlhy. Jednou byla nulová, jednou hustá, že jsem neviděla ani na krok.
Kdo ví jak dlouho jsem v ní bloudila a kráčela, než jsem konečně našla normální cestu ven.

-> Tajné ostrovy (Přes Les u mostu)

<- Luka

Od louky jsem se blížila k listnatým stromům na kterých pomalu okvětní lístky společně s klasickými listy. Nebylo pochyb, že se jednalo o ovocné stromy na kterých každým týdnem začnou růst chutné ovocné plody. Nad tou představou mi až pomalu slina ukápla! Milovala jsem ovoce! Ale nepohrdnu ani masem, žejo.
Ale zdálo se, že moje chuťové buňky si museli nechat zajít ještě chuť a tak jsem se prostě vydala dále. Nějakou hodnou chvíli jsem kráčela mezi stromy, než jsem se vymotala.. Do mnohem hloubějších a temnějších stromů. Nakrčila jsem čumák, ale přesto jsem se nevracela a pokračovala jsem dál.

-> Mlžná džungle

<- Dračí průsmyk

Chvíli jsem viděla, že Thyrka míří do hor, já šla jinou cestou. Já pokračovala údolím až na luku. Bylo jasné, že rostoucí tráva a aktuálně spící květiny byly předzvěst přicházejícího jara. Ne-li, že jaro už bylo. Ovšem samozřejmě mi vůbec nedávalo smysl proč, i když byla už noc, bylo stále tak jasno a tak příjemně teploučko.
Tedy, ne že by mi to vadilo. O to více jsem si to užívala, tu procházku, protože přesně to jsem na celém světe milovala nejvíce. Teplo.
A tak jsem loukou kráčela vpřed, jedna tlapka střídala druhou a taková hrdá a elegantní chůze jaké jsem byla podvědomě vůbec schopná.

-> Ovocný lesík

S pozvednutým obočím jsem kývla hlavou. ''To máš pravdu.'' Řekla jsem uznale. ''Což mi připomíná. Kdysi jsem slyšela o tom, že se ve zdejší džungli nachází svatyně. V ní vlk, který si říká mistr a taky ti pomůže zesílit.'' Kdyby to bylo možné, dost možná by se nad mou hlavou objevila žárovička.
Podívala jsem se na Thyrku. ''Dívej, moc ráda jsem tě poznala, ale teď bych asi zase ráda pokračovala v tom, kvůli čemu jsem ze smečky odešla. A možná se do ní i vrátila.'' A nebo do jiné. Možná jsem mohla vyzkoušet najít i sourozence? Nebo mámu či tátu a promluvit si s nimi? ''Ještě jednou díky, že ses podělila o svůj úlovek a ať tě při cestách provází štěstí. Třeba se ještě setkáme.'' A třeba ne, kdo to mohl tušit. A tak jsem se od Thyry vydala jiným směrem.

-> Luka

Přikývla jsem. ''To jo, kdo ví. Třeba zase na oplátku čeká mě jednou, že mě kdoví jaké síly odnesou jinam.'' Zapolemizovala jsem. Pak jsem tu myšlenku setřásla z hlavy. Rozhodně jsem nemínila nic takového podstupovat. Ale jeden nikdy nevěděl co ho v životě čekalo.
A tak jsme náhrobek nechali kdesi za sebou a zase se vydali o kus dále. ''Myslím, že se s tebou ještě podívám nějaký kousek a jistě by sis to tu chtěla projít pořádně. Sice nemám nic na plánu, ale nerada bych tě nějak otravovala.'' Já ji neotravovala a ona neotravovala mě, dost možná jsme neměli moc co už více řešit. Nebo ano? ''Povídej mi o svých dobrodružství. Já toho zase tolik nezažila.'' A byla to dost možná škoda. Možná bych se měla vrátit do Daénu? Začít se snažit žít tak jak jsem chtěla žít? Možná bych mohla kouknout po jiné smečce? Co Zlatá? Tam bych našla Proužka! Ale... těžko říct.

-> Dračí průsmyk

<- Severní hory

Ušklíbla jsem se. ''Vzhledem k tomu, že já ve svém rodném světě jsem...'' Nadzvedla jsem obočí a další část slov snad nemusela dodávat. Snad pochopila co jsem tím chtěla říct a jestli ne, to nebyl vesměs můj problém, že.
''Jeden smysl života už si měla a musela ho z kdovíjakého důvodu zanechat, protože jsi teď tady. Možná je na čase abys našla další smysl tvého života. Když ses tu dostala ty, uklidňuj se třeba tím, že jednou své bratry možná zase uvidíš. A třeba tady.'' Pokoušela jsem se ji rozhodit? Uklidnit? Těžko říct, ale na mých slovech nejspíše něco bylo, žejo.
Rozhlédla jsem se, vstoupili jsme na pláž a ona vskutku vypadala jako ráj na zemi. Matně jsem se snažila zapátrat v paměti jestli jsem tu už byla, nebo nebyla. Ale jedno jsem věděla určitě, byla jsem tady teď. Došli jsme ke kameni kde tam bylo cosi vytésano a vypadalo to jako jména. ''Ne.. Žádné z nich mi nic neříká. Kdo ví z jaké doby to vůbec je.'' Náhrobek vypadal staře, ale že jména nejsou úplně nejstarší, to jsem tušit nemohla. ''Třeba se tu zobrazují vlci, kteří zemřeli tady na Ostrově. Nebo něco dokázali výjimečného.. Ne, to mi asi nesedí. Možná by se o nich vyprávěli nějaké příběhy, kdyby dokázali něco výjimečného.'' A ne, nepohrdala jsem jimi. Prostě mi to jen nedávalo smysl, proč by tu někdo tesal jejich jména.. Snad jen proto, že asi prostě zemřeli a na jejich vzpomínku.