Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Liss beze slov padla k zemi. Jednou ji vlk potřebuje a nemá sílu něco řešit. V duchu jsem zavrtěla hlavou. Jo, normálně kdybych ji viděla na prahu smrti, upřímně bych se k ní bála přiblížit na půl metru, holt. Spěch, vztek a x dalších emocí se mnou provedli právě něco, nad čím budu uvažovat a svých slov a chování budu jen později litovat. Na půl ucha jsem si vyslechla slova Sara, jak se představil, a kývla. Možná jsem jen měla nervy, někdo na něco sbírá odvahu už dost dlouho a pak mu to všechny okolnosti úplně po**rou. Zavrtěla jsem hlavou. Neměla jsem další sílu mu nějak odpovídat. Zamumlala jsem jen, "Sám se pleteš do věcí, do kterých ti je velký kulový." Třeba to, jaký byl náš vztah s Taylorem. Ten si chtěl v klidu popovídat. Fajn, kývla jsem. "Tentokrát tedy se mnou jdeš?" Usmála jsem se, jakoby nic, jakoby mě jen znovu nez**bal jako malý vlče, i když jsem měla v pohledu zamračený obočí. Opravdu, když mi to svým způsobem každý věčně házel svým způsobem pod tlapy, jsem se jako to hloupý naivní nevychovaný vlče cítila. A když mi to připomíná i ten, co měl stát při mě, bolelo mě to ještě víc. Očividně mě prostě štvalo jak se situace vyvinula, opět jsem byla já ta, jenž se chovala jako spratek vůči všem. Rozhodla jsem se na to vykašlat. Dát všemu čas, takový jaký měl být doopravdy. Čuměla jsem si na tlapy, jak pod nimi křupal sníh. Oddalovala jsem se od unavené Lissandry a dalšího vlka, jenž se mi přiřadil na seznam těch, kteří mě tedy zrovna dvakrát nezaujali. Stejně jako cizí pach smíšený s Taylorovým. Ale mlčela jsem, sama jsem nejspíš byla cítit ještě s Xanderem. Byla jsem snad už na nedoslech Sara. Vlastně jsem se jen pak posadila, vzdychla jsem si, a aniž bych si zkontrolovala jestli můj partner došel za mnou jsem ze sebe dostala; "Ať se snažím jak chci, znít jako dospělá, stejně vyvolám situaci kdy se chovám jak vlče. Přitom jsem si připadala už tak statečně a odhodlaně, že jsem dokázala být rychlejší, než zloděj duší. Chvíli jsem si myslela, že dokážu překonat sama sebe a pak se stane tohle. Měl jsi pravdu, měla bych se konečně postavit sama sobě, nechat vše na času. Nic neúspěchám. Ani vlastní růst." Ani jsem nevěděla jestli to slyšel, ale jestli ano, mohl z toho poznat, že jsem si náš poslední rozhovor náhodou do hlavy vzala, jen mě zase srazilo to, že jsem to jen pobabrala..

Lissandra byla unavená, bohužel jsem to měla buď teď, nebo nikdy. Z dálky jsem spatřila, ovšem ozval se ten druhý vlk, nejspíš měl k Liss blízko, opírala se o něj. Lissandra mě vyzvala k mluvení, ovšem do řeči, dřív než jsem dokázala vydat nějakou hlásku mě její společník vynadal jako malé štěně Vlastně mi pomalu nepřipadal ani jako člen smečky, tedy ne mě známý. Spíš nováček, takže určitě teď nižší postavení, než já. Avšak dřív, než jsem se stihla ještě ubránit, přišel Taylor už k nám a plácl mě po hlavě. Jeho časté bavení mě upřímně občas pěkně štvalo. Konečně jsem se dobrala ke slovu já, "A kdo jako jsi, že si dovoluješ mě tu seřvávat jako malé vlče? Očividně je to záležitost, kterou potřebuju s Lissandrou probrat, ačkoliv obyčejně nerada ruším a sama to ví." Zabručela jsem k němu, pak jsem se podívala na Taylora, "A ty, ty se mi ztratíš z dohledu, zmizíš bůh ví kam, já si právě prošla peklem, kdy mi nějaký haj*l chtěl ukrást duši, chci si promluvit konečně s Lissandrou a ty tu najednou se objevíš, vysmátý a taky se ke mě chováš jako k vlčeti!" Zvýšila jsem hlas, ne úplně naštvaně, spíš jsem tím dala najevo druhý dech, že už ze sebou nemíním nechat házet jak s hadrem. Podívala jsem se na Lissandru, nejspíš i přesto co slyšela, musela ze mě cítit, že Taylora miluju, jen už skutečně bylo na čase se postavit vlastnímu strachu. "Ale je vlastně dobře, že jsi tady y drahý.. Liss, měli jsme s Taylorem párkrát řeč o vlčatech. A když vás tu mám nyní oba, konečně budu moct znát Taylorův názor a zároveň i tvůj na to, zda by případně mohli ve tvé smečce, v Daénu, vyrůstat pokud by se podařilo. Rozrostla by se smečka." Řekla jsem narovinu, bez okolků, bez zdržování. Lissandra chtěla tohle nejspíš vyřešit co nejrychleji.

< Úkryt

I když jsem v šeru úkrytu strávila snad jen chvíli, stejně si pár vteřin oči museli přivyknout na větší světlo, které se dostávali před stromy na kterých, teď už listí neměli svou roli a čekali snad jen na jaro aby se mohlo narodit znovu. A když u o tom mluvíme... Dohnala jsem odcházející Liss, byla ve společnosti.. no.. někoho. Neznala jsem ho a nejspíš jsem se o tom zrovna teď nemínila slídit. Jestli byl členem Daénu, jistě budu mít jindy možnost si s ním popovídat. ''Liss?'' Zvolala jsem ve snaze ji zastavit, minimálně zpomalit. ''Lissandro, promiň nechci tě zdržovat. Jen bych na srdci měla jednu malou.. no, možná větší.. otázečku. Máš na mě jen pár minutek?'' Koukla jsem na ní, kdo ví, ale tentokrát mohla v mých očích spatřit ne jen strach, ten už byl víceméně, tedy prozatím pryč, ale přirozený respekt k ní, jakožto mé Alfě. Nejspíš už díky svým schopnostem věděla oč ji chci požádat, ale byla dost chytrá na to, aby mě to určitě nechala říct samotnost, ''Mimoto jsem ti nestihla poděkovat... Za ... Za to povýšení na věrnou členku..''' Dodala jsem a lehoulince jsem se usmála. Následně jsem si všimla, že nejspíš teď nemá náladu řešit, no.. své smeččany, spíš si chtěla někde zalézt a odpočinout si, ale.. když se nezeptám teď, nejspíš se nezeptám nikdy.

< Daén

Chvíli poté co jsme stále konejšili, už v teple úkrytu, malou Kayseri se objevila Lissandra. Vyslechla jsem si její výrok a vděčně kývla, dříve, než jsem ji však stihla zastavit a optat se rychle na jednu, možná dvě věci, zmizela zase pryč. Vzdychla jsem, nerada jsem ji rušila, ale tohle bylo poměrně důležité, tedy pro mě. Podívala jsem se rychle na Doryu, ''Hele, jestliže o tom nechceš mluvit tak fajn, ale snad s novým jménem a novým já nehodláš zapomenout na ne až tak starou kamarádku.'' Řekla jsem poměrně jízlivě, až jsem překvapila sama sebe. Jo, celkem se mě i dotklo, že mě pár minut zpátky celkem odignorovala. Jakoby mě za svou kamarádku nebrala, mezitím co já si naivně myslela, že ano. Zavrtěla jsem hlavou a vyšla z úkrytu za Liss. Určitě jsem chtěla mít ten rozhovor za sebou a znát její názor na věc, sic jsem se jejího rozsudku bála, ale o dost méně, než předtím.
-> Daén

Akce už dávno začala ^^

1) 23
2) Pomáhá Doryii s Kayseri, netušíc že vlastně Kayseri, které někdo (už zase nevím kdo) utrhl ocas, přemístili ji do úkrytu
3) Na své 'ozdravné' procházce poznala nového kamaráda, vlka jménem Xander. Dostalo se jim rychlejšího a vzájemně přijemného seznámení díky tomu, že spolu uvízli v Tanci, v pozdvětí poznali ducha jménem Héria, které však říkali Světluška. Po té se pomocí různých 'klíčů' dostali zpět ke svým duším a vrátili se do světa živých. Solf odhodlaná novým elánem se vydala zpět do smečky vyhledat Taylora a Lissandru, avšak narazila jen na Doryu, která opečovává Kayseri a tak netrvalo to moc dlouho a přidala se do péče o malou zraněnou.
4) Věrný - Vykládala o Daénu Xanderovi

Malou jsem nadále konejšila, než se k tomu přidala i Dorya. Ba co víc... ''Asi se nemusím ptát, co.?'' Podívala jsem se na ní, malé Kayseri, jak se představila, řekla jiné jméno. Chápala jsem na jednu stranu, že doteď měla dost zlou část života, ale, kvůli tomu přece nikdo nezmění své jméno jen tak, tedy, já si taky jistou chvíli říkala jinak, ale nakonec jsem stejně pochopila, že mě minulost bude stále pronásledovat. Ale... musela se s tím probrat sama. '''Víš, že tu jsem pro tebe, klidně se mi poté můžeš svěřit.'' Řekla jsem k Doryii a pak se znovu otočila k malé Kayseri, ''Já jsem Solf.'' Představila jsem se také. Chtěla do nory, podívala jsem se na Dor a pomalu vzala vlče na záda, ''Tak vzhůru do úkrytu maličká.'' Zašeptala jsem a zamířila jsem k našemu úkrytu, ve snaze splnit její přání.
-> Úkryt

Seděla jsem před vchodem do doupěte. Byl pěkně někde uprostřed lesa, proto jsme cestu k němu znali jen členi Daénu. Či jsem si to aspoň myslela. Netrvalo to příliš dlouho, co jsem byla sama. Brzy se ukázala Dorya, jiná, než naposledy. Roztržitá, hubená, špinavá. Na zádech nesla vlče, zraněné a pach krve s ním. Zhrozila jsem se při pohledu na něj, tedy na ní. Byla to malá vlčka, sotva zdá se, že se probudila z mlob. Kdo ví, co si tohle malé vlče, zcela jistě jen před malou chvílí prožilo, i když chybějící ocas a Doryou sotva vyčištěná krev zřejmě mluvilo za své. Zavrtěla jsem hlavou na její otázku, "Já bohužel ne… Taylor ano, ale ten se nachází kdo ví kde.. nevím kde je… ale doufám, že ti dokážu pomoci i jinak, Dor.." Vzdychla jsem a přešla k probrané malé vlčce, snažila se mluvit. Olízla jsem ji opatrně mezi oušky a pak přiložila na to místo čumák na znak toho, že tady s námi je v bezpečí, "Pš, malá. Šetři sílu. S námi už jsi v bezpečí a nic dalšího se už nestane." Řekla jsem ve snaze vlčku ukonejšit. Pak mi něco došlo, něco co jsem viděla ve válce. "Lissandra by to také možná s magií zvládla. Ale už je to nejspíš nějakou chvíli co tu byla. Snad brzy dorazí…" Řekla jsem starostlivě k Doryii, měla plné tlapky práce s ránou a mě mrzelo, že jsem nedokázala pomoct víc, než jen tuto malou konejšit.

< Furijské hory

Naposledy jsem se ohlédla, možná se se nějak rozhodl, ale zmizel mi z dohledu. Kráčela jsem už víceméně vyšlapanou cestičkou. Zacítila jsem i známý pach. Zcela určitě to byla Dorya a mě spádl jakýsi kámen ze srdce. Byla v pořádku. Nakonec jsem se vydala k úkrytu. Zase tu Lissandra nebyla, ačkoliv i její pach nebyl úplně starý. No, muselo se jí nechat, že byla asi nejaktivnější Alfa, kterou jsem zažila. Zároveň však byla i dost přísná, takže pochybuji že mi můj "nápad" povolila tak jednoduše. Vzdychla jsem. Střihla jsem ouškem, úplně jsem zapomněla, že od jisté chvíle jsem ji měla na uchu. V hlavě se mi objevila jakási představa. Byly tu víceméně všichni. Dorya něco sledovala, já si však sedla před úkryt a čekala jsem... Připravovala jsem si v hlavě své rozhovory s jednotlivými členy. Vlastně jsem ani nevěděla co přesně chci řešit s Lissandrou, ale vím že jsem s ní určitě taky potřebovala mluvit. A Taylor? Ten byl bůh ví kde.

<< Rest

Šli jsme opět přes jedny hory. Cesta se začala táhnout, jak ji začalo být poměrně úzko. Už jsem si v hlavě představovala jak zvládnout rozhovor s Lissandrou i Taylorem. Podívala jsem se na Xandera, na něj jsem se usmála. "Určitě bys to zvládl. Jsi chytrý. Škoda jen, že nám Heria nestihla říct, jestli pro ní něco můžeme tady v našem světě udělat." Kývla jsem rameny. Na ní budu zcela jistě vzpomínat jen v dobrém. A ten zlý duch? Škoda, že jsme se o něm nedozvěděli více, třeba jsme mu mohli takové jeho zábavy zatrhnout jednou pro vždy. My jsme mu utekli, příště si dá určitě větší pozor. Pak souhlasil, že je lepší mít smečku někde ukrytou, tak jsem jej kývla. Nakonec jsme zastavili před lesem Alf. Tam kde jsme smečku měli. "Asi pokud nechceš vstoupit do naší smečky, měl bys na mě počkat tady na kraji lesa jenom.." Řekla jsem se vzdychem. Nutit jsem ho k tomuto rozhodnutí nechtěla. Jeho ne. Pak jsem se začala ztrácet mezi stromy.

> Území Daénu

10% do Lovu (30%>40%, Aneb full)
8% do Vytrvalost
7% do Obratnosti
....
A prosím si magii Snění, :3
..
Děkuji pěkně, akce mě bavila, nejlepší dvojice, kterou jsem měla. :3

Zapsáno

Tak a tohle malé dobrodružství bylo už nejspíš za námi a oba jsme to zvládli bez újmy. Naopak, oba jsme získali něco cennějšího. Přátelství a díky tomuhle jsme zjistili že si můžeme i věřit. ''Také jsi byl skvělý!'' Usmála jsem se a nadšeně jsem zavrtěla ocasem. Upřímně, neuměla jsem si představit, že bych toto dobrodružství bych strávila s Taylorem. Tedy, pořád mi na něm záleželo, byl to můj partner sakra, ale... Dost! Již žádné pochyby Solf, slíbila sis to! Narovinu si prostě musíš s ním promluvit, žádné vybočování od konverzace a podobně! Poštěkla jsem v myšlenkách sama sebe. Do reality mě vrátili Xanderova následující slova. ''No tak, jsem jedna z těch nudných na ostrově, ale lichotí mi to.'' Zazubila jsem se, bylo hezké vědět, že si někdo na mém místě neuměl představit někoho jiného.
Když řekl, že mu nebude vadit, když to vezmeme první přes Lissandru, usmála jsem se a lehce znovu zavrtěla ocasem. ''Děkuju! Jsi hrozně chápavý, to na tobě obdivuju.'' Řekla jsem a vydala se směrem kterým jsme dost nedávno odešli jakožto staronová smečka Daédenská. ''Ale rovnou říkám, že potom vůbec netuším kde se ten mistr nachází, takže možná nám pak bude chvíli trvat, než ho najdeme.'' Přiznala jsem, i když teď jsem si nebyla jistá, jestli tuto část o mistrovi jsem mu pověděla, nebo mu také řekla.

-> Furijské hory

TANEC MRTVÝCH - Xander + Solf
23
KONEC

Každý krok byl čím dál náročnější, bylo těžké bojovat z vlastním instinktem, který mi říkal abych se šla nadechnout nového vzduchu. Zlý stín ducha už byl snad stejnou délku co my s Xanderem u naších duší. Přísahala bych, že jsem viděla v jeho hubě černočernou temnotu, nejspíš by tam naše duše zmizeli navěky. Když jsem se dotknula své vlastní duše, musela jsem zavřít oči, oslnivá záře rozsvítilo celé jezero. Nevím přesně co se stalo, ale po chvíli jsem se mohla znovu klidně nadechnout. Pomalu jsem otevřela oči, ztlumeně slyšela jeho hlas. Odkašlala jsem si, možná trošku jsem vykašlala ještě vody. Kdo ví? Bylo to celé skutečné? Zcela jistě bylo, vždyť jsme byly mokří na kost! ''Ano, jsem v pořádku.'' Usmála jsem se, pomalu se postavila na nohy. ''Tak jsme to zvládli.'' Zazubila jsem se, necítila jsem se tak prázdně. Bylo to fajn, vědět že jsem něco zvládla bez Taylora. S kamarádem.. Zarazila jsem se, Musela jsem si ujasnit, musela jsem mluvit s Taylorem a posléze i s Lissandrou.. Nebo rovnou s Lissandrou? A co Xander? Usmála jsem se a podívala se na Xandera, ''Víš, nemyslím že bych toto dobrodružství zvládla bez tebe.'' Zazubila jsem se. ''Víš, potřebovala bych za Lissandrou, svou Alfou, potom můžeme zajít za tím mistrem spolu, bude ti to vadit?'' Naklonila jsem zvědavě hlavu, ale taky bych mu nebránila kdyby se rozhodl jak chtěl, že už dál chtěl pokračovat sám. Kdo ví?

TANEC MRTVÝCH - Xander + Solf
22

Chladná voda kroužila mezi jednotlivými chloupky mé srsti. Naše pohyby ladné, podobné společnému tanci. Byly jsme však i dostatečně rychlí? To nikdo nevěděl, věděli jsme jen, že chyběl už kousíček, malý kousíček. Naše tlapky se dotknuly dna Restského jezera. Začala jsem pomalu sebou cukat, bylo těžké držet v sobě vzduch, jenž už potřeboval vyměnit. Potřebovala jsem se nadechnout. Doufala jsem v nějaké kouzlo, škoda že předtím nefungoval můj oheň, jinak bych využila vzduch a dala nám vzduchovou bublinu kolem hlav, ale magie nefungovala a proto jsme to museli zvládnout jen silou vůle. Duše světélkovali, já spatřila tu zlou temnotu, byly to jen vteřiny, ale zdálo se to jako celá nekonečná věčnost, už jen chybělo natáhnout tlapku, dotknout se té modré záře, našich duší, které nás vrátí zpět do světa živých. Poslední centimetr..!

TANEC MRTVÝCH - Xander + Solf
21

Mé tělo obalila chladná voda, dostala se rychle pod srst na kůži. Lehko se to dalo přirovnat dotyku samotné chladné smrti. A že jsem o tom věděla své, vždyť jsme teď byly někde mezi životem a smrtí. A k návratu do života nám chybělo už jen doplavat dolů pro naše duše. Podívala jsem se na Xandera. Jeho pohled mluvil snad za vše. Podívala jsem se za sebe. Jeho oči, temné chladné oči byly ve stínu připomínající žraloka. Rozplaval se k naším duším. Asi bych ze sebe vydala zvuk, který jsem snad nikdy nevydala, zavrčení, kdybych tedy nemusela zadržet vzduch v plicích. Pohla jsem hlavou směrem k světlům na dně jezera. Tohle byl závod o čas, museli jsme byl u nich dřív, než ten duch. Začala jsem tlapkami máchat co nejrychleji jsem dokázala. Získáme své duše zpět, teď nebo nikdy! Od čumáku mi šli bublinky, nevím jestli jsem plavala dostatečně rychle, ale musela jsem to zkusit. Museli jsme být rychlejší, než to co si na sebe vzalo podobu tvora z ploutvemi a plížil se k naším duším jako ke kořisti. Už jen kousek!