Příspěvky uživatele

< návrat zpět

TANEC MRTVÝCH - Xander + Solf
20

Kývla jsem, ''Možná kdybych přišla bylo by vše jinak. Vždy jsem byla ta co mluvila o minulosti a přítomnosti 'co by, kdyby'. Avšak je velmi zatěžko nad tím uvažovat. Akorát se tím trápím.'' Kývla jsem rameny a pokračovala jsem opětovným pohledem na Heriu. Souhlasila jsem s následujícími slovy Xandera a tak jsme na břehu jezera oba ještě chvíli stáli, než případně Heria něco pověděla. Následně jsem koukala chvíli na svůj odraz. ''Jako zrcadlo.'' Souhlasila jsem, Právě jsi toho dokázala víc, než kdykoliv jindy. Už tě nemusí každý chránit. Dokážeš sama bojovat, dokážeš se postavit vlastnímu strachu. Ovšem bez nějakého strachu není nikdo statečný. Tak Solfataro, ukaž všem že jsi ve skutečnosti silná a ne taková jak si o tobě spousta myslí! Prolétla mou myslí slova jako nůž a s těmito slovy znějících v myšlenkách, jsem skočila společně s Xanderem do vody, ''Za naše duše!'' a pocítila jsem studenou vodu, která během pár vteřin obalila mé tělo.. Chybělo už tak málo k získání duše...

TANEC MRTVÝCH - Xander + Solf
19

Kývla jsem souhlasně. ''To jo. Mám na to nejčerstvější vzpomínku. Když mě jeden dvoubarevný vlk skoro zasáhl do oka.'' Poukázala jsem na jizvu u oka. Ještě bylo vidět, že byla skutečně čerstvá a ne úplně tedy vybledlá. Jeho vtipu jsem se zasmála. Dokázal ze všeho udělat vtipnou situaci, což bylo super. Kývla jsem, došli jsme totiž k onu jezeru. Polil mě zvláštní pocit, byl takový naplňující. Stačilo se už jen potopit a duše byly naše a my mohli odejít zpět do světa živých. Podívala jsem se na Hériu. ''Strašně jsi nám pomohla.'' Usmála jsem se na ní. Chtěla jsem ji poděkovat, protože jakmile získáme své duše můžeme se probudit rovnou zase tam a nedostala bych možnost ji poděkovat později. Samozřejmě nečekala, že to bude tak jednoduché, ale... museli jsme to zvládnout. ''Tak jo,'' Nadechla jsem se a vydechla, ''Jdeme na to?'' Podívala jsem se na Xandera plna velkého odhodlání. ''Získejme své duše zpět.''

TANEC MRTVÝCH - Xander + Solf
18

Víceméně souhlasil s tím, jak se Lissandra rozhodla. Ono, jo, nebylo špatné rozhodnutí přesunout smečku na lepší místo. ''Všechno se předtím událo tak rychle. Válka, nová alfa, stěhování. S Taylorem jsme jak na nože, myslím.. Nebyla jsem z toho dobrá.'' Přiznala jsem, asi proto jsem se chovala s Taylorem tak, jak jsem se chovala. Pak jsem se zasmála, ''Bohové Iris a Nero, obchodník pan Wu, Mistr ve svatyni a všelijaké podivné události jako je tato, ano vítej na ostrově Mois Gris.'' Drcla jsem mu do boku. Pak mi vysvětlil to ohledně hor a já jen chápavě kývla. ''A proč jsi odešel?'' Nedalo mi to, byla jsem zvědavá, ''Inu, možná. Ale stačí troška nepozornosti a už by to bylo.'' Uměla jsem být hrozně nešikovná. Už jsme byly tak v půlce Restu možná. Už jen snad pár minut a byly jsme u jezera. Už jen malý kousíček a dostaneme své duše zpět.

TANEC MRTVÝCH - Xander + Solf
17

<- Irisin ráj

Možná to trvalo pár hodin, než jsme prošli pláž a obešli ještě jednu horu, ale s Xanderem to vypadalo jako jen pár minut. Čas buď tady, nebo s ním, plynul tak strašně rychle. Cítila jsem, že se možná naše malé dobrodružství blíží ke konci. Rozhodně mám štěstí prožívat seznamovací akce jinak, než normálně. S Taylorem to byl ten magický Slunovrat, s Xanderem jsme uvízly ve světě mrtvých a byly jsme oloupeni o své duše. Ale konečně jsme věděli, minimálně měli vodítko k tomu, kde jsou naše duše. Ale pokud je hlídá ten žralok, ta zlá duše co nás v tom snu čapla zpět pod hladinu, budeme muset vymyslet plán. Na půl ucha jsem poslouchala Xanderova slova, zrovna když už jsme jisto jistě šli na území Restu, bývalého území Daénu. ''Když si tu představíš víc živo tak tu nám sídlila smečka. Po válce se Společenstvem chaosu dostala postavení Alfy od samotné bohyně Iris Lissandra a pak smečku přestěhovala do lesa. Nechtěla asi znovu riskovat, že by nás někdo na takovém otevřeném místě znovu napadl.'' Promluvila jsem v jeho meziřečí, poměrně nostalgicky a přitom to bylo sotva měsíc od té události. ''Rád se touláš v horách jo? Já jsem schopná si na prvním hladším kameni zlomit tlapu..'' Zasmála jsem se. ''Už To není úplně daleko.'' Snažila jsem se dohlédnout, ale ještě jsem to jezero neviděla, ale... jistotně už nebylo daleko.

TANEC MRTVÝCH - Xander + Solf
16

<- Jižní hory

Tlapky se mi bořili do písku, bylo tu ticho, mrtvolné. Tedy, asi to nebylo překvapivé díky tomu, že jsme stále byly ve světě mrtvých. Naše průvodkyně za námi šla poměrně tiše. Upřímně, bylo mi líto, že ji takto celkem ignorujeme, ale bohužel netuším co bych si měla povídat z duchem, za to jsem však věnovala plnou pozornost Xanderovi, ''Tobě to ukázalo co jsi zažil, co ti v minulosti bylo hezké, ne? Pokud jsem tě dobře pochopila.. Mě to ukázalo pouze mé zbožné přání. Nechybělo málo a ztratila bych se v tom. Vzpomenout si mi pomohlo to, že jsem slyšela tvůj hlas jak na mě někde z té temnoty volá.'' Nedokázala jsem to vysvětlit, nikdy jsem se tolik nenamluvila, tedy ne aspoň za poslední rok. Měla jsem snad blokovanou slovní zásobu nebo co.
Podívala jsem se na Xandera, snad jakoby cítil to co já. Tu utichající prázdnotu, ale bylo těžko říct jestli kvůli tomu, že jsme možná k sobě našli dobrou cestu přátel, nebo protože naše duše už byly skoro za rohem. Možná kvůli obojímu? Usmála jsem se, když řekl, že to cítí stejně, jako bychom se znali roky. ''Jaké to bylo u tebe doma?'' Zeptala jsem se, celkem mě to zajímalo, když se mu zdálo o domově. Určitě se tam myšlenkami rád vracel, tedy mnohem víc, než Taylor. Každou další minutou mi byla jeho přítomnost příjemnější a začínala být skutečně významná, ta chvíle tady, s ním. Už jsem si neuměla ani představit, že bych tady byla uvězněná z někým jiným, než-li s ním.
Nakonec jsme nechali pláž za sebou a pomalu vstoupili do Restu, k jezeru ze snu, už to netrvalo moc dlouho.

-> Rest

TANEC MRTVÝCH - Xander + Solf
15

<- Ovocný lesík

Les jsme nechali za sebou a kráčeli jsme stezkou k hoře. Doufala jsem, že ji stačilo jen obejít, úplně přesně jsem přes tuto horu nikdy nešla, ale cítila jsem, že tahle cesta je ta správná. Došli jsme nahoře na vyhlídku, viděla jsem díky mrtvým stromům celkem daleko, v dalekem pozadí za pláží bylo jezero. ''Tamto jezero by mělo být to co jsme viděli ve snu.'' Ukázala jsem někde do dáli a vyhlídla stezku směrem dolů na kterou jsem se ihned vydala a poslouchala jsem jeho následující slova. ''Mě ten sen ukázal snad mé nejbožnější přání. Bylo tam doupě, Taylor... tři naše vlčata. Solari, Magnus a Ricca...'' Stékla mi slza, ''Víš, po uvědomění že je tohle nemožné.'' Podívala jsem se na oblohu, ''Tedy, když se tento obraz rozplynul a vzpomněla jsem si zase na tebe, bylo to takové... uvolňující, snad jako bych byla ráda, že v tom snu jsi nakonec byl ty a nebyla to skutečnost, Taylor a ty vlčata.'' Nedokázala jsem ty pocity popsat, proč jsem ve finále ráda, že tahle skutečnost s Taylorem nebyla opravdová jen sen? Proč jsem byla ráda že ta realita byl Xander? Usmála jsem se, ''Jsem ráda, že jsi na mě nezapomněl, sakra já jsem strašně ráda, že jsem nezapomněla na tebe. Znám tě sotva dva dny, a jako bych tě znala celý život.. Chápeš co tím chci říct?'' Podívala jsem se na něj, kameny se pomalu měnili v písek, došli jsme na pláž, kterou budeme muset také přejít směrem k Restu.

-> Irisin ráj

TANEC MRTVÝCH - Xander + Solf
14

Snění
Sic jsem se nedočkala té pravé reakce po mém objetí, ale skutečně to byl on. Jeho vůně, ten teplý dotyk. Záhy se vše okolo nás potemnělo a uvnitř mě se vše začalo svírat, dusila jsem se tím a v uších mi zazněl smích, zlý, drastický smích. Cítila jsem strach, strach, že to bude sen ze kterého se nám nepodaří se probudit. Najednou byla kolem nás voda, dusila jsem se, ale dřív než mi instinkt řekl, že mám vyplavat napovrch, jsem spatřila světlo, modré zářné světlo. Naše duše. Oči plné zlosti, snad stín žraloka mě teprve donutili konečně plavat nahoru. Tlapama jsem máchala hrozně rychle, sotva jsem se nadechla vzduchu, při povrchu.. znala jsem to místo, ale než jsem se vyškrábala, něco mě znovu stáhlo pod hladinu....

Realita
Prutce jsem otevřela oči, cítila jsem ten hnusný pocit, že jsem se nemohla nadechnout, až po chvíli kdy mi z plic vyšla voda. Chvíli jsem se z toho zpamatovávala. Xander na mě promluvil, kývla jsem. "Jo, určitě to bylo staré území mojí smečky." Zauvažovala jsem. Určitě to musel být Rest, "Pojď, určitě to musí být Rest." Sic jsme byly ve světě mrtvých, ale už dost věcí se tu ukázalo stejných jako nahoře. Určitě to zvládneme cestou, kterou znám. Vyšla jsem kupředu, kde jsem si myslela že za lesem bude cestička přes horu.

-> Jižní hory

TANEC MRTVÝCH - Xander + Solf
13

Snění
Neztraťte se sami sobě, jinak se už neprobudíte. Zaznělo mi v uších. Jako bych ty slova už někde slyšela. Ale nemohla jsem si vzpomenout kde, snažila jsem si vybavit celý ten sen, ale už to nešlo. Nedokázala jsem si vzpomenout ani co bylo včera. Co bylo včera? Určitě jsem byla s Taylorem, ale v jednom jsem si jistá byla. Podívala jsem se na Taylora, "Vždyť jsi mi říkal, že bys vlčata nechtěl vychovávat jako svůj otec, jako váš rod. Jasně jsi mi tím dával najevo, že je na vlčata ještě brzy." Rázně jsem zastavila a podezřívavě přivřela oči. "Ale Solf, tyto slova jsem ti nikdy neřekl, vždy jsem chtěl vlčata." Naklonil hlavu, "Jo? A co tvůj názor změnilo?" Povytáhla jsem obočí, uvědomovala jsem si, že tohle určitě není ten Taylor, kterého znám, leda jsem si ho představovala ve svých snech. Snech.. no jasně! Tohle nemůže být realita! Křikla jsem si v mysli. "Ale Solf.." Chtěl promluvit, ale já mávla tlapou, "Ty nejsi Taylor, i když tak vypadáš! Jsi výplod mé hlavy!" Zamračila jsem se, vlčata i obraz okolo se rozplynuly. (/Snad by se dalo říci, že Xanderovi na pár vteřin zase zmizeli.) Zůstal jen on, "Gratuluji a víš koho hledáš?" Zeptal se, "Toho vlka o kterém se mi zdálo.. Tedy, se kterým jsem se do tohoto světa dostala, zdá se mi o tobě a snech, které bych chtěla prožít " Taylor kývl. Ukázal tlapou, vedle nás se objevil kus obrazu z ptačí perspektivy, viděla jsem tmavého vlka, hned se mi opět jeho jméno vybavilo, "Xander!" Zvolala jsem. "Měla jsi na mále, málem si ztratila sama sebe v tom po čem nejvíc toužíš, ale neztratila a proto můžeš dojít tam, kam potřebuješ.." Naznačil že můžu vstoupit. Neváhala jsem ani minutu, vešla jsem a najednou.... Jsem stála přímo naproti Xandera. "Xandere! Tak ráda tě vidím!" Stačila snad jen vteřina a tomu tmavému vlku jsem hned padla kolem krku, snad jsem jen doufala, že mě má vlastní hlava znovu nezkouší a byl to ten skutečný Xander.

TANEC MRTVÝCH - Xander + Solf
12

Snění
Spokojeně jsem začala sledovat ty malé drobečky. Taylor si vzdychnul a podíval se na mě, ''Soolf..'', Stáhla jsem lehce uši, ''Vždyť už jdu.'' Řekla jsem a společně s ním jsem šli i s malými hloub do lesa. Jen jsem mrkla a měla jsem pocit že les byl najednou jiný... povědomý. ''Nemáš pocit, že jsme prošli nějakou neviditelnou bránu?'' Otočil se Taylor, asi si toho také všiml. ''Něco mi tohle místo připomíná.. Jako bych tu už někdy byla.'' Zauvažovala jsem a vlčátka se schovali ke mě. ''Mami, já chci zpátky domů..'' Zakňučela malinká Solari,''Neboj se zlatíčko, vrátíme se.'' Snažila jsem se ji uchlácholit, když se k mým uším dostal hlas, dost možná volající mé jméno. ''Slyšel jsi to?'' Podívala jsem se na Taylora. ''Ne, asi se ti něco zdálo.'' Řekl, spíš hledal kudyma bychom se mohli vrátit. ''Nezdálo! To se mi snad zdá, ty nikdy neposlechneš co říkám!'' Zvedla jsem hlas, až mě to udivilo, nikdy jsem na něj nezvedala hlas. ''Halo! Je tam někdo!?'' Volala jsem. ''Uklidni se Solf, nikdo tam není.'' Pořád trval na svém. ''Říkám ti, že tady někdo je!'' Trvala jsem na svém i já.

TANEC MRTVÝCH - Xander + Solf
11

Snění
Konečně jsem se pořádně probudila, tedy alespoň jsem si to myslela. ''Tak jdeš Solf? Musíme jít.'' Mával mi tlapou před obličejem Taylor, když jsem tak dlouho hleděla do nebes. ''Co? Kam?'' Nechápala jsem, na něčem jsme se domluvili? ''Copak jsi zapomněla? Dneska jsme chtěli děcka naučit základy lovu a slíbila jsi, že ne všechno necháš jen na mě, když jsme se domluvili, že to jako rodina teda zkusíme..'' Vzdychl beznadějně, snad jakoby to se mnou bylo pořád to stejné. Vlčata mě asi příliš nezměnila. 'Nojo, máš pravdu, už jdu.'' Usmála jsem se a vlčátka radostně pískla a běhali kolem nás. ''Lásko?'' Otočila jsem se na barevného vlka, ''Hm?'' Téměř se ani neotočil, jen jsme šli směrem k nedalekému lesu, ovšem proč mi to místo nic neříkalo? Vždyť jsme tu žily, ne? ''Neznáme nějakého Xandera? Po tom spánku mi strašně to jméno teď utkvělo v hlavě a já nevím proč..'' Většinou jsem před ním nic neskrývala. ''Neznám žádného, prosím tě byl to jen sen. Netrap se už tím.'' Trval na svém, ''Asi ano, máš zřejmě pravdu.'' Znovu jsem se rozhlédla, les kousek od údolí. ''Tak děcka, nejdřív zkusíme zachytit pach naší kořisti.'' Promluvil Taylor a začal větřit, já chtěla taky, ale... nic jsem necítila.. Bylo to divné, ale každou minutou jsem si začínala skutečně myslet, že Xander byl jen výplod mé fantazie a tohle byl skutečný svět, vždyť jsem měla co jsem vždycky chtěla. Nebo ne? Kromě toho, rýmu jsem měla celkem pravidelně, že jsem občas nic necítila, bylo u mě zcela normální..

TANEC MRTVÝCH - Xander + Solf
10

Čekali jsme na šamančino vyjádření, které bylo téměř hned. Uvařila svůj odvar a příliš mnoho jsem mu nevěřila. Ale přikázala ať se chytíme za tlapy a to jsme taky udělali a společně polkli alkoholický nápoj. Téměř okamžitě padlo mé tělo k zemi a začínalo usínat. V uších mi ještě pár sekund zněli Šamančina slova.

Snění
Otevřela jsem své oči, jasné jarní světlo mě hned donutili oči zase přivřít. Známý hlas a tělo mi však výhled ven z jeskyně zatmavil a já mohla se rozhlédnout. Do úkrytu vběhli naše tři malé vlčátka. ''Dobré ráno.'' Odpověděla jsem nazpět a prohlédla si okolí. Něco mi na tom bylo zvláštní, ale bylo přesně to co jsem si vždy představovala. ''Lásko, zdál se mi zvláštní sen..'' Chtěla jsem se hned Taylorovi svěřit jako jsem to měla vždy ve zvyku. Pořád jsem si prohlížela vlčátka, která kolem nás pobíhala. Jedna holčička mi skočila po ocase, ''Solari, kolikrát ti mám říkat, abys po mamince neskákala?'' Řekl svým typickým hlasem a pobaveně zavrtěl hlavou. Solari? Ano, jméno které jsem si vždycky pro svou dceru přála.. ''Tak, co se ti zdálo, že si zaspala ranní procházku s Riccou, Magnusem a Solari? Škemrali celé ráno.'' Zeptal se a já se ujistila ve jménech svých maličkých. ''O zvláštním světě, byl tam nějaký vlk, duch a vlčice šamanka, myslím..'' Pověděla jsem ve zkratce a on jen znovu zavrtěl hlavou. ''Byl to jen sen, tohle je realita, tak šup. Je na čase prožít nový den.'' Zavelel, bylo to typické. Jakmile jsem se zvedla vlčátka vyběhla ven, já se protáhla a vyšla do toho krásného slunečního dne, ale pořád... pořád jsem měla na mysli to jméno, Xander.. Kdo to byl? Proč se mi o něm zdálo? Většinou se mi sny nezdáli, proč tentokrát ano? Měl něco znamenat? Tolik otázek a tak málo odpovědí.

TANEC MRTVÝCH - Xander + Solf
9

Očividně se mu schopnosti mistra a možná i pana Wua zalíbili, minimálně tedy onen mistr určitě. ''Vždycky se to hodí. Dokáže ti víceméně pomoci s tím co bys jindy trénoval několik let.'' Řekla jsem a ukázala zubatý úsměv. Když se zeptal jestli myslím onu úplatu vytáhnul rudé kameny. Přikývla jsem. ''Ano, přesně tyhle.'' Střihla jsem ouškem a ještě jsem vytáhla jeden šedý kamínek, zdánlivě obyčejný, ale přesto jiný od obyčejných oblázků a jednu minci, která by snad připomínala v lidském světě nějaké starodávné platidlo. ''A ještě občas tyhle. U pana Wua dokážeš využít všechny tři platidla, i mistra prý jen tu mince.'' Dodala jsem ještě. Ale jak to bylo u mistra ve skutečnosti, to jsem neměla ani páru, sama ho navštívím poprvé, takže bude výzva prvně jeho svatyni najít. Svůj kamínek a minci jsem zase důkladně schovala.
Možná že ho překvapilo, že tohle není má barva srsti a ještě mě víceméně pochválil, což mě donutilo se potuleně pousmát, vždyť to bylo tak hezké když vás někdo tak chválil a ne pouze vás nutil nebýt tak sebekritický.. ''Byla jsem šedobílá od narození, ale pana Wua jsem změnu nežádala jen jedenkrát, snad jsem si jen myslela, že jen změna vzhledu by mi pomohla změnit mě samotnou, nejdřív jsem do své skutečné barvy přidala pouze takové modré znaky, podobné jako mám teď ve zlaté. Pak jsem měla takovou modrofialovou srst, ale nevím k čemu bych ti to přiřadila, a teď mám toto. Takhle jsem se cítila zase sama sebou, ale povím ti. Někdy mám chuť jít zpátky jen na šedou a bílou, možná bych mohla začít odznovu?'' Zamyslela jsem se, bylo to těžké rozhodování, ale nakonec jsem jen ledabyle zakroutila hlavou, tahle barva, tenhle vzhled.. To bylo to pravé.
Co se týče magií a Taylora jen jsem kývla a chvíli mlčela. ''Víš, možná by ses líbil bratrovi. Je to stejný sympaťák a hodný jako ty.'' Vyplázla jsem dětinsky jazýček. Tedy jsem dokonce už i přiznala, že tu mám své sourozence a protože jsem předtím říkala, že jsem se na ostrov dostala stejně jako on, dochází k tomu, že je to tu mnohem zahádnější místo, než se doteď zdá. Vždyť jak jinak by se tu dostali dokonce všichni čtyři sourozenci v jiných časových intervalech a i přesto, že všichni už se za tu dobu změnili, pořád se poznali... tedy, až na Excelsiora.. ten si nás nepamatoval..

Naklonila jsem lehce hlavu, ''Tak to ti závidím, já tenhle pocit zažívám až teď s tebou, už vím že před tebou můžu říct cokoliv a nebudeš mě za to soudit. Ale před mou Alfou nemusím ani nic říkat, snad zdejší bohové ji obohatili magií která ji dovoluje číst myšlenky. Možná proto ji samotná bohyně Iris vybrala jako Alfu, dokáže rozeznat čisté a nečisté záměry každého vlka. Nejdříve mě s tím strašně vytáčela a byla jsem strašně rozpačitá v tom jestli mám jít s ní, jakožto mojí novou Alfou, ale ve finále asi tak špatná nebude. Dokonce mi slíbila, že by mi i pomohla.'' Podívala jsem se nahoru. Nebylo tam nic, stejně jako uvnitř mě. Doufala jsem, že aspoň své duše najdeme, budou v pořádku a ještě bychom třeba pomohli tomu duchovi, tomu o kterém tady kolovali legendy. Byl by to ironický konec pohádky, dva hrdinové co zachránili své životy nalezením své duše a ještě napravili zlého ducha a všichni byly šťastní...
Následně jsem pokračovala v hledání svých několika švestek, ještě dalších pár kousků bylo hodno aby mohlo posloužit šamance. Heria je tedy posbírala a pak jsem společně s ní zamířila za Xanderem, který našel několik hrušek. Měli jsme plno a Heria byla zcela jistě celá šťastná z toho že to musí nést, vypovídal o tom její znechucený obličej. Docela jsem se divila, že měli duchové také grimasy. Xander zatím zase hledal vchod do šamančiného úkrytu a mezitím odpověděl na mou otázku, ''Perfektní, to budu ráda!'' Byla to možná mnohem šťastnější reakce, než bylo v plánu, ale dřív než jsem to stačila nějak omluvit, došli jsme opět k šamance, protože tentokrát bylo o kousek snazší dojít k ní, než poprvé. Heria položila váček plný ovoce před kotel šamanky a pak už jsme jen všichni tři čekali na to co bude dále. Mezitím jsem se já postavila blíž ke Xanderovi, rozhodně jsem neměla v plánu stát úplně u jejího kotle.

TANEC MRTVÝCH - Xander + Solf
8

Poslouchala jsem Xandera. Dokonce se mi snad i zdálo že na, pro něj úplně neznámého vlka, má úplný vztek. Celkem mě to, kdo ví proč, těšilo. Dále jsem jej poslouchala, zvlášť když mě podpořil v mém návrhu o tom si s ním o tom promluvit. "V prvé řadě chci však, až se odtud dostaneme, jít za mistrem do svatyně. Chci aby mi pomohl zesílit." Zauvažovala jsem nahlas a došlo mi, že se mnou tu Xander uvízl těsně po svém příchodu, takže možná nebude vědět kdo mistr je a třeba by se chtěl zeptat a proto jsem hned vysvětlila kdo by to měl být: "Mistr je moudrý vlk, podle všeho už hodně starý, který ti za úplatek pomůže v jakékoliv dovednosti, abys byl lepším. Trošku prý připomíná pana Wua, to je zase vlk, který má všelijaké schopnosti, může tě naučit i jiný element, či dokonce změnit vzhled, ale na rozdíl od mistra, který sídlí pořád jen ve své svatyni je těžké na pana Wua narazit. Často mění místa na ostrově." Snad jsem mu je vysvětlila oba dostatečně. "Dokážeš si představit, že tohle není moje skutečná barva kožichu?" Pozvedla jsem provokativně obočí. Dále jsem se málem zadusila slinou, protože mě špatně pochopil. Takhle jsem to nemyslela." Řekla jsem když jsem si odkašlala, "Má zvláštní magii díky které k tobě může přiskočit a udělat kolem sebe a tebe štít, dokonce má i léčivé účinky." Řekla jsem na vysvětlenou, snad dostatečnou. Měla jsem pocit, že jsem se ho pořád spíš zastávala, i když jsem se snažila tak na půl chovat jinak. "Ale možná…" Zamyslela jsem se, možná to dávalo smysl, "Možná jsme to všechno uspěchali hlavně kvůli tomu, že jsme se prvně spatřili při magickém dni zvaném Slunovrat. To Amorek do nás pravděpodobně střelil své kouzlo a stále nevyprchalo." ale možná by to třeba dávalo smysl, pomalu by vyprchávalo a proto začínají být pochybnosti na obou stranách? Znovu jsem se zamyslela, stálo to za tu otázku a určitý rozhovor s ním, s Taylorem. Museli jsme to rozlousknout jednou pro vždy, než abychom se oba trápili v nezdravém vztahu. Jedno jsem však měla víceméně jasné. Nezůstala bych asi v Daénu.
**
Po pádu jsem zjistila, že jsem nespadla až z takové výšky jak se zdálo a mě nečekal takový otřes mozku. Hlava mě však pořád bolela, možná z následku té iluze. Zaslechla jsem Xandera. "Jsem v pořádku!" Řekla jsem nazpátek zjevně vynervovanému Xanderovi. Došli i se světluškou za mnou a na mě se mezitím obořila vlčice v bylinách oděná. Musela to být ta šamanka! Slov se ujala Heria a proto jsme mlčela, ale Xander měl otázky hned jak se naskytla možnost. Bylo to celkem veselé, měl vlčecí zvídavost. "Jak tě napadá tolik otázek vždycky?" Nedalo mi to, musela jsem se zeptat, když jsme z jasným úkolem vyšli ven z jejího doupěte. Tentokráte snad najdeme cestu snáž.
O pár metrů jsme se rozdělili, měla jsem najít švestky. Došla jsem ke zdánlivě mrtvým švestkovým stromům. Pečlivě jsem si prohlížela jednu po druhé, nějak jsem se v tom nevyznala, ale hádala jsem, že ty nejvíc černé budou asi ty zhnilé, které jsem mohla nechat rovnou být. Našla jsem dvě vyhovující popisu, ale chtěla jsem najít ještě nějaké, ale přesto jsem Heriu hezky poprosila zda mi je posbírá. Nějak jsem tomu nevěřila, ona jako duch se toho štítila, co pak já co jsem měla stále tlapy z masa a kůže, že. "A máš něco v plánu až se vrátíme na povrch?" Zeptala jsem se Xandera, nějak jsem nemyslela na 'co by kdybychom se nevrátili'. Už teď jsem věděla, že Xander mi může být dobrým přítelem, který mě vyslechne a třeba bych mu tu mohla pár míst ukázat a třeba by rovnou za mistrem chtěl zajít i on?

TANEC MRTVÝCH - Xander + Solf
7

< Křišťálové jezero

Jezero jsme nechali za sebou a mé tlapky se téměř okamžitě začali máčet v nejrozmanitějších druzích ovoce. Ne jen to bylo nechutné, pach který byl v lese cítit byl také dost, čichové buňky, ničící záležitostí. Podívala jsem se na Xandera. ''Párkrát mi vyprávěl co se ji stalo. Jeho první partnerku sežrali prokletí zaživa a on byl přinucen se na to dívat..'' Dodala jsem k tomu. Upřímně, ale nevím jak dlouho to bylo od toho co potkal mě. My se potkali při onom magickém slunovratu, snad Amorkovo kouzlo? Usmála jsem se, když řekl, že to není moje chyba. ''Asi bych si s ním o tom měla narovinu ještě jednou promluvit. Ale v prvé řadě doufám, že mi tohle malé dobrodružství pomůže najít více odvahy. Teď tady není, aby mohl ke mě přiskočit svojí magií a pomalu mi nedovolit se pohnout jinak. Jsem celkem ráda, že jsem tu uvízla s tebou. Třeba mi to pomůže v dost věcech víc.'' Švihla jsem ocasem, protože možná jsem někde ve svém nitru byla o něco jiná, ale hlava mi nedovolovala podniknout ty kroky. Zhluboka jsem se nadechla a zase vydechla.
Podívala jsem se na naší Světlušku, neměla svůj čich a to bylo něco co jsem nesnášela, když jsem tu a tam dostala rýmu, představa že po smrti ztratit čich úplně? Hrozn představa.
Podívala jsem se na Xandera, který mezitím začal hledat pod křovým. Zprvu jsem to nechápala, ''Myslíš, že ta šamanka bude takhle malá, aby měla úkryt schovaný pod křovím?'' Pozvedla jsem obočí a při slovech 'takhle malá' jsem svoji pravou přední tlapku naznačila asi třicet centimetrů od vzduchu. Já sama, když jsme už byly o něco dost hlouběji v lese, konečně zapojila svůj čich. Bohužel smrad zkvašeného ovoce to poměrně kazil. Cítila jsem zhnilé jablka, hrušky, švestky, možná dokonce i lesní plody!
Po chvíli mě vyrušil Xander svou otázkou, ''Třeba můžeme cítit tu její vůni, pokud se nám to podaří zachytit v tomhle smradu zkvašenosti, následovali bychom to, ale narazili bychom jenom do slepé uličky.'' Snažila jsem se vysvětlit, ale pak zmínil iluze.. No ano, ona iluze mohla být ta slepá ulička, která by zdánlivě neměla kam vést! Krokem opilců? Zamyslela jsem se nad jeho dalším návrhem. Nechápala jsem co tím myslel, ale to vůbec nevadilo. My už tu šamanku nějak najdeme. ''Inu. Můžeme se o to pokusit, i když vůbec nechápu co chůze opilců může být.'' Kývla jsem lehce rameny, ach ano, jak nezkušená jsem byla.
Jeho další věta mě poměrně rozesmála, i když asi být vtipná příliš neměla. ''My jsme svěží jen na půl, dokud se nám nevrátí duše.'' Opravila jsem jej, stále s úsměvem v koutcích a zahlédla něco co upoutalo mojí pozornost. ''Xandere, koukni!'' Ukázala jsem tlapkou směrem k jednomu asi půl metru vzdálenému křoví, byl pod jedním z šeříků co už dávno shnil, u kterého bych přísahala že tu před pár minutami ještě nebyl. Vypadal tak čerstvě a když jsem si přivoněla skutečně byla cítit máta.. Chytila jsem pomocí tlamy trs a chystala se ho utrhnout, ale když tu najednou... ''áááá'' Začala jsem křičet a najednou jsem pocítila jen tvrdý pád... S přivřenýma očima jsem se podívala nahoru, dost možná to byly dva-tři metry pádu. Celkem mě to zabolelo, hlava se lehce roztřeštila. Dost možná jsem spadla do pasti, při lepším přímo do úkrytu šamanky.. Ale při mém štěstí to byl nejspíš jen zbytečný pád z následkem otřesu mozku. Kdo ví? Tenhle svět duchů byl poměrně nevyzpytatelný.

1. Počet postů za měsíc- 17
2. Pro prosperitu- Přiznám se, tento měsíc vůbec nic
3. Celkově- Potom co s Taylorem došli na území Daénu chvíli čekali na Lissandru, která se zatím neobjevila. Poté co se rozdělila s Taylorem a každý šli prozatím na svou cestu potkala Xandera a společně se dostali do říše duchů kde musí najít svoje duše, aby se dostali zpátky domů. Solf má strach z reakce Lissandry na to, že by chtěla vlčátka přivést do její smečky a strach z pravosti Taylorových citů...