Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Šla jsem dále u Zinka a trošku pobaveně sledovala jeho reakci. ''V tom případě jsi dostal dost rad k tomu čím by se někdo podobný mě, snažil se chránit víc, než slovně.'' Odpověděla jsem, nemyslela jsem si, že je ta Shine nějak mě podobná, ale určitě pochopil co tím myslím, když to sám zmínil na začátku celé té konverzace. I já jsem pak ucítila další pachy, známé i neznámé. Kývla jsem k jeho odpovědi, že se vrátíme a měl ještě jeden dotaz.. ''Noo, neprošla jsem všechna místa co by tu mohli být, ale krásně může být u Vysokých hor,'' Řekla jsem při vzpomínce na Slunovrat, kde jsem poznala Taylora, ten výhled byl naprosto úchvatný, ''Nebo u Křišťálového jezera, byla tam taková hezká vyhlídka..'' Dodala jsem při druhé vzpomínce, také s Taylorem. Pak už jsem jen kývla na rozloučenou a sledovala jak si to míří k Lissandře a dvěma neznámým. Sama jsem si to zamířila k novému úkrytu a tím pádem směrem k Dail, Darkey a Taylorovi. Už jsem byla kousek od nich, když jsem došla až k nim. ''Vlk tě chvíli nechá samotnou a už kolem tebe jsou další vlčice.'' Ušklíbla jsem se, nakonec jsem se podívala na obě. ''Ráda vidím, že se vám nic nestalo Dail, Darkey.'' Usmála jsem se na ně. Nakonec jsem pohled vrátila na svého druha. ''Teď si jdu zdřímnout na chvíli já.. Kdyby cokoliv, vzbuď mě.'' Oznámila jsem a zamířila si to do úkrytu, tam nebylo už příliš těžké najít místo, které Taylor připravil pro nás dva, lehla jsem si na mech a snad během pár vteřin trvalo, než jsem upadla do říše snů, tam kde byl růžový celý svět... a zároveň mě unášela myšlenka, kterou jsem poradila Zinkovi... vlčata..

Chvíli bylo ticho, než odpověděl, a po jeho odpovědi další ticho ještě následovalo. Nechápala jsem co teda vlastně po mě chtěl. Možná jen potřeboval mluvit a abych nic neříkala? Nevím, Zinek byl pro mě stále zvláštní vlk, kterému jsem prostě nerozuměla a stejně tak jako u Lissandry jsem se prostě rozhodla brát jako člena smečky se kterým musím nějak vycházet. Uvažovala jsem co by mě donutilo i bojovat, ne jen mluvit, před očima se mi vybavila chvíle z války, kdy jsem poprvé použila své tesáky a drápy.. Chtěla jsem ukázat, že jsem víc než jen někdo kdo potřebuje neustálou ochranu. "Víš... Je jedna věc co donutí každou vlčici bojovat, ne jen kvůli vlastní ochraně, ale i k ochraně dalších..." Začala jsem, možná jsem měla slovo 'každou' říct jinak, také se toho mohla zaleknout, vzdát se... Ale pokud byla skutečně tak laskavá jak říkal... Nadechla jsem se, otevřela jsem pusu a vyslovila to slovo: "Vlčata."

Pokynul abych ho zase následovala, odevzdaně jsem vzdychla a kráčela za ním, pořád v dostatečné vzdálenosti. Lezlo to z něj jako blechy z kožichu, ale mlčela jsem a poslouchala. Byla jsem docela překvapená, mohl se svěřit komukoliv jinému, ale začal se ptát a svěřovat zrovna mě. Na jednu stranu mě to i polichotilo. Koukla jsem na oblohu. ''Já jsem se bála řešit věci oběma cestami,
bojovou i diplomatickou.'' Začala jsem při vzpomínce na to, že jsem jen vždycky ležela schoulená v klubíčku a modlila se ke všem bohům, aby mě už nechali být. Oklepala jsem se ve snaze ty hrozné vzpomínky zahnat a pak jsem se podívala zase na něj. ''Nevím.. Nevím co bych ti přesně měla říct, nebo poradit.'' Začala jsem, když dal prostor mluvit mě. Taylor se kvůli mě donutil přidat se do smečky, taky věděl, že když se bude asi toulat jinde, může mě snad zabít i srna. ''Předpokládám, že pokud vůbec tobě záleží na ní...'' Ano, doteď jsem si myslela, že Zinek je pouhý sarkastický vlk bez kouska citů ''.. ji musí záležet na tobě.. Možná.. možná bys ji mohl přesvědčit, aby byla s tebou, nevím.. jako partnerka.. najít si společný úkryt, kde by jsi ji pravidelně vídal...'' Snažila jsem se znít nějak rozumně, bylo to poprvé co jsem radila někomu jinému ohledně vztahu... ''Chci tím říct, že by jsi ji asi měl říct co k ní cítíš, pokud to opětuje.. Dostane se ti víc možností k tomu.. jak ji ochránit..'' Víc jsem asi neuměla říct, onu Shine jsem neznala a nedokázala jsem tak říct jak moc by bylo těžké ji přesvědčit k tomu, že diplomacie není jediná cesta.

Tak se nakonec ukázalo, že opravdu myslel mě, tak jsem jen věnovala odcházejícímu Taylorovi pohled 'nenechávej mě s ním samotnou', ale ten už asi nestihl zareagovat, chvíli jsem jen seděla, koukala za šedým zadkem a uvažovala jestli chci vědět o čem se mnou chce mluvit, nakonec jsem však vzdychla, zvědavost byla silnější, než já. Vyšla jsem ven a posadila se, asi dva metry od něj. Neříkala jsem nic, začal on. Když zmínil Doryu poprvé jsem lehce natočila pohled k němu. ''Jo.. Doufám, že se ale vrátí.'' Zamumlala jsem, ale nakonec z něj po chvíli vylezlo, že o tomhle mluvit nechtěl.. Pozvedla jsem obočí, a docela překvapeně jsem zamrkala. ''No.. co vím tak jsem..'' Pomyslela jsem si, ale mlčela jsem. Vlastně jsem vůbec nechápala o čem celá tahle konverzace měla být. Jen jsem přimhouřila oči. ''Em, Takže?'' Nevěděla jsem přesně jak slova spojit, abych nevypadala hloupě, ale zároveň bylo.. to divné. Co měla společného Dorya s tím, že já jsem samice. Stydlivá samice.. Spíš bych se nazvala opatrnou, ale každý to nazve asi jak chce.

Taylor na mé obavy odpověděl jasně, pak jsem na půl ucha poslouchala Zinka, poslouchala jsem čeho jsou ti cizinci schopní. Neříkala jsem teď nic, nemělo to stejně cenu, proto jsem na odvedení své vlastní pozornosti sledovala Lissandru, která využívala dost svůj Element, jeskyně dost prosvitla a pak, když dodělala svou práci a šla si odpočinout, jsem spatřila i Zinka, který si tvoří svůj koutek. Jen jsem tiše vzdychla, v tomhle prospěšná nebudu, protože s ohněm či vzduchem toho v jeskyni opravdu moc neudělám. Zastřihla jsem uchem, když k nám zase došel Zinek, dost mě udivovalo, že nikoho nepřekvapuje vůbec, že nás něco sleduje. Vždyť to mohlo být nebezpečné! Avšak nakonec jsem odevzdaně vzdychla, víceméně jsem stejně byla teď nejslabším článkem smečky, takže i kdyby to něco bylo, moc bych jim nepomohla. Nebylo jasné, ke komu šedý mluvil, ale téměř se mi možná i zdálo, že se mnou? Ne to se mi muselo zdát, proč by chtěl o samotě mluvit zrovna se mnou? Proto ačkoliv budu vypadat ještě hloupěji, než si zřejmě myslel, že jsem... zvedla jsem tlapku ke své hrudi s pohledem 'se mnou?'

S nechápavým pohledem jsem se podívala na Taylora, ne že bych nepochopila to co říkal. ''Ale, to neznamená, že nám to bude předhazovat...'' Sklopila jsem uši, nechtěla jsem se omezovat, i Taylor kdysi ztratil lásku a přece jen si ke mě dokázal najít cestu. Vzdychla jsem, asi to nemělo cenu řešit, Zinek je členem smečky, stejně jako já, měli bychom si pomáhat aspoň v tomhle, když už nic jiného. Pohled jsem zapíchla hlouběji do jeskyně, když do ní Taylor poslal ohnivou kouli. O nic se zřejmě nerozprskla, znamenalo to, že je celkem hluboká. Myslím si, že pokud to víc prozkoumáme tak by to mohl být dobrý nový potencionální úkryt Daénské smečky. Najednou mě polil zvláštní pocit, takový jsem už zažila, bylo to dávno. ''Proč mám pocit, že nás něco sleduje?'' Zamumlala jsem a otočila se ke vchodu, nic jsem neviděla, ale pocit sílil. Podívala jsem se k Lissandře. ''Něco mi tady nesedí, ale nejsem si jistá co.'' Řekla jsem ji svůj pocit. Pokud můj pocit byl správný a něco nás sledovalo, možná svými schopnostmi dokáže zjistit co, na půl ucha jsem poslouchala Taylora a Zinka, ''Ukrást magii? To existují takové zrůdy, které to dokáží?'' Zeptala jsem se a pak mě polila vlna strachu, tlapky byly najednou o tolik těžší, co když nás sleduje.. jedno z těch monster? Pomyslela jsem si a v ten moment zhasla i má pochodeň, přestala jsem se na ten oheň soustředit díky svému rostoucímu strachu.

Nelíbilo se mi jak se na mě Zinek podíval, on mi šanci snad nikdy nedá, ačkoliv to vypadalo, že z Daénu jsme zbyli jenom my. Odevzdaně jsem vzdychla a podívala se na Taylora. ''Vždyť jsem nic o jeho minulosti neřekla.'' Vysvětlila jsem svá slova, na jednu stranu mi byla Zinkova minulost celkem ukradená. Na pokyn Lissandry jsem trošku ustoupila a sledovala jak zvětšila vchod do skály. Hned jsem spařila tu tmu, i když se to Lissandra nějak snažila rozsvítit, vzala jsem jednu upadlou větev a pomocí svého elementu ohně jsem ji zapálila, dalo mi dost práce se soustředit, aby větev hořela jen nahoře a neshořela celá a zároveň se soustředit na ostatní. Došla jsem k ostatním a vešla do tmy, světlo z ohně se rozlilo mnohem víc po jeskyni. ''Proudí tu víc vzduchu, nestojí. Možná je to hlubší, než se zdá.'' Řeknu svou hypotézu, vodu jsem cítila jen z vlhkosti vzduchu, ale se svým ohněm bych ji dokázala jen vypařit, pokud by ji tu bylo příliš, ale víc bych s ní bojovat nemohla.

<< Furijské hory

Uculila jsem se na Taylora a pak poslouchala opět jeho příběh. Ráda jsem poslouchala jeho útržky z minulosti. Čímž jsem si uvědomila, že já málokdy, nebo spíš nikdy jsem mu nevyprávěla nic ze své minulosti. Musím to napravit, někdy.. Rozhodně ne však před Zinkem, či Lissandrou. Bylo občas těžké vzpomínat na to, že jsem párkrát málem zemřela, proto se občas spíš bojím a proto nejsem tolik průbojná, ale snažím se a proto mi udělalo i trošku radost, když Lissandra souhlasila, že by mi občas pomohla. ''Díky, neboj, oznámím ti to.'' Řekla jsem tak na její slova a podívala se pak na Taylora. ''Když se pan Wu dostal k tvému plášti, třeba jednoho dne tvé hodinky taky najde a předá ti je.'' Usmála jsem se a švihla ocasem. Lissandra chtěla najít jeskyni, což nebyl problém, blížili jsme se k nějakýmn místům kde by v tomto lese mohlo být dobré místo. Pak jsem zaslechla Zinka a podívala jsem se na něj, přičemž jsem se trošku zamračila, protože jsem si všimla při slově 'klid', pouze pohledu na sebe. ''Jakože já ti nedokážu dopřát klid, jo?'' Pozvedla jsem obočí, že se podíval i na ostatní jsem si prostě nevšimla, viděla jsem v ten daný moment jeho oči jen na sobě. Nechtěla jsem se hádat, to ne. Jen jsem si to chtěla vyjasnit. Pak mě donutila nějaká neznáma síla si zívnout, už jsem byla opravdu unavená.

<< Rest

Usmála jsem se, když mi Taylor vyléčil ránu u očka. "To nevadí, už to ani nevnímám. Není to první rána, která mi zůstane. Děkuji, drahý." Řeknu a švihnu ocasem. Myšlenky mi občas utečou k Doryii, kterou jsme tam nechali na pospas, cítím se jak kdybych ji vrazila kudlu do zad... Nadechnu se a vydechnu, dvakrát. Nějak ignoruji, že mě Zinek s Lissandrou vynechali dvakrát z konverzace, ale což.. Odkašlu si však při svých dalších myšlenkových pochodech a pohlédnu přímo na Lissandru. "Vím, že jsme nezačali zrovna nejlépe, ale už teď vím že se budeš snažit v nás vyvolat jen to nejlepší a doufám, že..." Znovu vydechnu a nadechnu se, přiznat před všemi, že jsem slabá a ptát se své nové Alfy zda by našla občas volnou chvíli, bylo těžké.. "Doufám, že občas bys našla volnou chvíli k tomu, abych se mohla stát lepší, abych nezklamala hlavně sebe." Dodám tiše, jednoduše jsem ji žádala o to zda by byla ochotná mě učit, pak mě jednoduše napadlo, že jsem si to mohla jen zkusit pomyslet, ale Taylorovi bych to stejně pak pověděla a Zinek? Ten mě asi nikdy nebude brát jako sobě rovnou, na to je moc... Zinek.

>> Les Alf

Děkuji :3

Takže, pro Alduina si vybírám speciální magii, co nejdřív ji sepíšu a pak ti ji pošlu na kontrolu.

u Solfatary volím zase % a tlapky
% rozdělit následovně
15% Obratnost
5% Vytrvalost
5% Lov
5% Rychlost
a 4 tlapky do Vzduchu, 1 do Ohně

Vyslechla jsem si slova Doryii, snažila se omluvit, ale... ale.. Byla to má kamarádka, chtěla jsem ji podporovat, ale od doby co se dozvěděla, že Kyle zemřel, byla jiná. Podívala jsem se kolem, Lissandra, Zinek, Taylor.. zdáli se, že Doryii tu další šanci skutečně dávat nebudou. Vzdychla jsem a zavrtěla jsem hlavou, když zalezla. Podívala jsem na Taylora. ''Nevím jestli se já na ní umím zlobit. Je to moje kamarádka.'' Pověděla jsem smutně a klopila jsem uši a přitulila se ke svému milovanému. Pak jsem jen z poza jeho pláště sledovala mlhu, která obklopila Lissandru, po tom všem co se teď stalo mě nepřekvapí asi už nic, ale opak byl pravdou.
Lissandra snad po pár vteřinách vyšla z mlhy a někde z dáli zdálo se se ozval zvláštní neznámý hlas. Další bůh? Ostrovy mají víc bohů? Oddálila jsem se od Taylora a pohlédla na Lissandru... Novou Alfu, zdá se.
Mohli jsme jít s ní, a nemuseli.. Rozhlédla jsem se, podívala se směrem k místu kde šla Dorya, Lissandra odcházela a Zinek hned za ní. Měla jsem nutkání jít spíš za Doryou a říct ji to, ale nakonec jsem jen bolestně přivřela oči a otočila se. Už by mě pak Lissandra určitě nenechala se přidat, bylo pro mě důležité někam patřit. Lissandra mi z prvního setkání příjemná nebyla, ale tušila jsem, že má na to ze všech nejvíc, konečně vést Daén k rozkvětu. Jen jsem doufala, že nebude mé slabé stránky mi neustále předhazovat. Podívala jsem se na Taylora. ''Zkusíme to ještě jednou?'' Zvedla jsem hlas v otázce, ale přitom jsem se neptala, šla jsem za Lissandrou a Zinkem, což u něj se mi nelíbilo, že se ptal jen Taylora jestli jdeme... (/fňuk) Já přece nebyla jeho ocásek, to Taylor se přidal do smečky kvůli mě, a ne protože by byl ocásek on, ale protože mě měl rád, jako já jeho. Šli jsme přece spolu a ne jeden za druhým.

-> Furijské hory

DORYA (11)

Chvíli po tom co jsem zavyla se objevila Solf, poté Taylor, následně Lissandra, která mě úplně propichovala pohledem, nemusela jsem číst myšlenky, abych odhadla na co asi myslí.. a pak Zinek. Toho jsem musela zřejmě také naštvat. O kus dál byla Athai, Darkey a pár dalších, proto jsem se rozhodla, že už je na čase tohle celé ukončit... a hlavně se omluvit, má neohrabanost a zbrklost zapříčinila, že se většina nepěkně zranila. Amorphis dokonce přišel o život! Jako alfa jsem v prvních týdnech opravdu se dobře nepředvedla, možná dokonce zklamala. Vzdychla jsem, poté se zhluboka nadechla. ''Děkuji, že jste přišli, i přesto... na vteřinu jsem zmlkla, nebylo pro mě úplně lehké přiznat své chyby nahlas, zároveň jsem nechtěla úplně ztratit respekt ostatních, pokud nějaký tedy zbyl... ''I přestože jsem udělala spoustu chyb.'' Dodala jsem tedy nakonec. ''Vím, že jsem se zachovala hrozně jen co jsem zjistila, že Chaos se chystá zaútočit. Mé emoce mě ovládli, ale vlastně není pro to omluva. Zklamala jsem a pochopím pokud už mi nebudete věřit, ne hned.'' Dodala jsem, netušila jsem přesně co vykládám, ale musela jsem to říct. ''Možná si někteří myslí, že jsem se někde schovala, ale také jsem bojovala. Nenechala jsem vás v tom do čeho jsem vás dostala. Děkuji všem, že jste i přes mou tvrdohlavou neohrabanost bránili Daén vlastními těly, Amorphisovi děkuji, že bránil vlastním životem, ať jeho duše dojde klidu.'' Podívala jsem se na hnědé tělo, bude třeba jej pohřbít. Vzdychla jsem a pohlédla jsem směrem k Athai. ''Členům Zlaté smečky, i vám Athai děkuji za pomoc naší smečce, doufám, že vám tuto službu budu moct někdy vrátit.'' Kývla jsem k bílé vlčici vděčně hlavou. Pak jsem znovu vzdychla. Byla jsem unavená, ale pokud mě budou chtít, přijdou do doupěte, musím se prospat.. ''Ještě jednou se omlouvám a děkuji všem, již můžete jít, pokud se mnou budete chtít něco probrat, tak prosím v úkrytu.'' Tím jsem to celé zakončila. Pak jsem se ještě podívala k Taylorovi a Zinkovi. ''A pokud vám jsem se jako Alfa také nepředvedla zrovna v dobrém světle, chápu pokud se rozhodnete odejít... Jen si to prosím... promyslete.'' Řekla jsem výhradně k nim, ale i k ostatním, tušila jsem, že plno z nich zřejmě se rozhodovalo jestli ještě vůbec tady zůstávat. Otočila jsem se a vydala se k úkrytu, hodlala jsem hodně rychle usnout a doufala jsem, že si všichni nejdřív pořádně rozmyslí případný odchod, či něco jiného, ale.. nebudu jim bránit, pokud se rozhodnou. Když jsem kráčela k tělu, uvědomila jsem si, že jsem málem na něj zapomněla. Vzala jsem mrtvé tělo z těžkostí na záda a o kus dál jsem pomocí Země udělala díru, tam jsem jeho tělo opatrně položila a nechala aby se díra 'zahrabala'. Dostala jsem k tomu místu větší kámen a našla pár květin, které jsem před kámen položila. ''Jistě jsi byl odvážný a mohl si ještě žít, nebýt mé blbosti. Snad mi odpustíš i ty.'' Řekla jsem pár slůvek a pak se konečně skutečně vydala k úkrytu, kde jsem se rozhodla pomalu upadnout do říše snů...

-> Úkryt

<- Ostříží zrak
DORYA (10)

Ani na moment jsem nezpomalila. Musela jsem zjistit co se dělo i z pohledů ostatních. Tiše jsem byla zvědavá jestlipak některé překvapím. Zavrtěla jsem hlavou, na tohle teď nebyl čas. Byla jsem sama šokovaná, i když jsme nebojovali nějak přehnaně, pociťovala jsem jakousi zvláštní únavu.. Musím si pak jít zdřímnout... Pomyslela jsem si a zastavila jsem u skály, kterou jsem vytvořila předtím. Rozhlédla jsem se, můj pohled ukotvil u úkrytu. Překvapením jsem se skoro nenadechla.. ''U Nera..'' Vydechla jsem, ta moc jsem si přála, aby všichni to zvládli bez větší úhony. Tělo mrtvého Amorphise mě tak na dobrou minutu, možná dvě nechali němě stát. Nakonec jsem se však zhluboka nadechla a vydechla... A zavyla jsem, aby se Daén dostavil zpět na území, případně i naši spojenci ze Zlaté smečky.
---------------
SOLFATARA - 19

Takže se potvrdilo to.. Usmála jsem se na velkého. ''Tak jsem tě ráda poznala...bráško.'' Řekla jsem s úsměvem. Mě uši se pohnuli směrem za zvukem. Ozvalo se vytí z dáli, i však nedaleko. To bližší nepochybně patřilo Doryii. ''Měli by jste Srnečku vzít a už jít..'' Řekla jsem rychle, pokud se už Dorya rozhodla svolat smečku, asi by nebyl skvělý nápad, aby u toho všeho byly tři chaosaci a z toho, když je ten jeden v bezvědomí. Podívala jsem se na šedou. ''Ještě jednou děkuji za ošetření.'' Kývla jsem k ní vděčně a podívala se na svého druha. ''Drahý, měli bychom také jít.'' Řekla jsem a sama se vydala směrem k úkrytu, protože tím směrem se to ozývalo.

DORYA (9)
--
Ayshi

Nakonec se nám podařilo dostat od sebe, konečně pochopila, že toto nemá smysl, tedy... jen se prozatím rozhodla stáhnout. ''Příště už se nebudu držet zpátky.'' Mrkla jsem k ní a vydala se směrem ke svému území. Nějak jsem myslela, že by nebylo špatné přetvořit jeden z jejich portalů, ale v téhle magii jsem se nevyznala, takže by mě to pravděpodobně vyflustlo mezi celou smečkou Chaosu a to by asi nebylo příliš moudré. Jednoho-dva bych nejspíš odrazila, ale rozhodně ne celou smečku. Kurážná stáhla svou zbraň a vydala se směrem k jednomu z portálů. Já jsem vytvořila kapku vody a očistila jsem si tu ránu. Byla celkem hluboká, ale možná se zahojí, to vypoví sám čas. Rozběhla jsem se směrem ke smečce

->> Daén (Přes Rest)

DORYA (8)
--
Ayshi

Dostala jsem se od ní dál. Něco řekla a já se k ní pootočila."I ty jsi rovnocenná." Řekla jsem a pohodila jsem ofinou, dřív, než však jsem se zase stihla dát do kroku promluvila zase. Než jsem se však stihla pořádně otočit, najednou jsem měla po celé pravé tváři výstřelující bolest a pocítila jsem jak po tváři teče krev. Zavrčela jsem, ale už jsem neměla sílu, nebo spíš zájem jí to vrátit. Já ji popalila srst na noze, trošku prokousla tlapu, bylo to je přirozené. "Jsi už spokojená?" Procedila jsem skrz zuby. Strašně jsem se tady zdržela, bylo to o nervy. Zacukala jsem uchem, z dáli se ozvalo vytí, které jsem neznala. "Zdá se, že vás hledají, měla by jsi spěchat." Řekla jsem, i já musím svolat Daén a zjistit, hlavně konečně toto všechno ukončit, případně se všem za své chování omluvit, jen jsem chtěla ukázat, že můžu být Alfou, kterou si zaslouží, ale byla jsem nějak unavená...