Příspěvky uživatele

< návrat zpět

DORYA (7)
--
Ayshi

Povedlo se mi ji skousnout celou tlamu, stále měla sílu mluvit. Nakonec jsem ji pustila a vymanila jsem se od ní, stejně tak zmizeli liány, které drželi její zbraň i její tlapky. ''A jako vlčice budeme stejně vyprávět tento boj po svém, ať už dopadne jakkoliv.'' Vzdychla jsem. ''Uznávám tvou sílu, Chaos má tu čest, že tě má po svém boku. Pojďme to ukončit, můžeš tvrdit, že jsem pláchla se staženým ocasem, je mi to jedno. Nemá cenu srovnávat naše síly, nemuseli bychom vyhrát ani jedna.'' Řekla jsem, pořád platilo, že jsem tohle chtěla skončit diplomatickou cestou, nerada jsem bojovala. Byl to tak zbytečný boj a nemusela kvůli tomu téct zbytečně krev. Pořád jsem doufala, že skutečně se zachová tak chytře jak se tváří.

DORYA (6)
--
Ayshi

Obě jsme se zjevili na zemi. Pohlédla jsem přímo do jejich očí a tlumeně jsem zavrčela. Zase nahodila pohled toho, že by snad byla byť jen o kousek chytřejší, než já. I mě trošku ten pád podřel, minimálně aspoň zašpinil můj fialový kožíšek. Ofinu jsem měla pocuchanou, nervy jak na drátcích, stačilo jen málo a už bych snad neovládla svůj jindy ledový klid. Pak jsem jen vydechla přebytečný vzduch v plicích. ''Hodně rychle zapomeneš na to, jak máš ostrý jazyk.'' Zavrtěla jsem a hned na to jsem po jejím čumáku tesáky cvakla. Vyhnout se mohla pokud byla dostatečně rychlá.

DORYA (5)
--
Ayshi

Okolo její zbraně se obmotali další kořeny, ale já je nevytvořila. Chytré, myslí si, že bych použila její vlastní zbraň proti ní. Řekla jsem si v myšlenkách. Stiskla jsem k sobě tesáky. Na její slova jsem výhružně šlehla ocasem. ''Mí druzi jsou dost silní na to, aby vydrželi, než se vypořádám s tebou.'' Procedila jsem skrz zuby, skutečně chtěla jsem to už ukončit, chtěla jsem zjistit zda všichni přežili bez nějakých vážnějších zranění. Pak se najednou příroda okolo zase začala objevovat, její temnota okolo nás zmizela. Okolo mě to začalo zářit, (element světla), čím dál víc, až jsem sama musela přivřít trošku oči. Mělo to zapříčinit to, že ji to na chvíli oslepí, v ten moment zároveň vyrašili ze země další liány, které se ji obmotali okolo předtím tlapek. ''Už jsem řekla jednou, že své milované chráním!'' Štěkla jsem a v moment kdy jsem nechala světlo zmizet jsem proti ní vyskočila.

DORYA (5)
--
Ayshi

Kuražnou teplota vody zase tolik neznepokojila tak jak jsem očekávala. Pocítila jsem ostří na svém krku. Zasmála jsem se. ''Čeho dosáhneš, když se ti podaří zabít Alfu? Snad pochvaly, uznání či respektu?'' Pozvedla jsem obočí, schválně jsem přiznala kým jsem, aby vlčice přestala už být tak bláhová a přestala mě podceňovat, což dělala dost viditelně. Neustále jsem se soustředila a bez jediného náznaku pohybu u mě, ze země vyskočili dostatečně silné kořeny, které obmotali její zbraň, jen tak se asi z toho ta zbraň nedostane. Temnotě okolo nás jsem nevěřila, byla to pouhopouhá iluze, a není skutečné nic, čemu nevěříš a proto jsem tlapou hrábla v zemi a rozvířila jsem kolem sebe pomocí země a vzduchu prach, který mohl být vlčici v obličeji dost nepříjemný.

DORYA (4)
--
Ayshi

Nehodlala se bavit, okřikla mě. Temnota se okolo nás rozprostřela úplně. To už mě tedy donutilo zase zavrčet, tak jsem to nesnášela, radši jsem to chtěla vyřešit bez boje! ''Tak asi tak chytrá nejsi.'' Zamumlala jsem si. Ve vzduchu se v rychlosti objevila koule ohně, jenž hodně rychle se protáhla do biče. Její zbrani jsem se vyhnula, respektive snad vůbec na mě ani nemířila. Za Kurážnou se zformuloval i vodní bič, nemohla si ho tak díky svému rozpěhu vůči mě všimnout. Vodní bič šlehl směrem ke Kuražné (//ofc ji nezná, ale bude to pro mě jednodušší psát) a je velmi pravděpodobné, že ji chytl díky jejímu skoku za zadní tlapu, pokud se tak stalo, teplota vody byla přibližně ke čtyřiceti stupním, tudíž to mohlo nepříjemně pálit. Nechtěla jsem ji ublížit, proto jsem nenechala mrsknout ještě ten ohnivý, ale zřejmě mi nedávala příliš na výběr.

DORYA (3)
--
Ayshi

Mlčela a koukala na mě, přimhouřila jsem oči. Mezitím však mezi námi vznikla jakási temnota. Pořád jsem ji nespouštěla z očí, tušila jsem, že to bude jen magie, možná temnota, možná iluze. ''Copak jsem řekla, že chci zachránit svět? Chráním jen své blízké.'' Odpověděla jsem zase já ji. Nedokázala jsem ochránit toho, koho jsem milovala, ale znovu svou smečku neztratím, už tak měli pochybnosti o mě jako o Alfě. Hlavně Lissandra... Tu zřejmě nikdy nepřesvědčím o tom, že můžu být dobrá Alfa, a budu dobrou Alfou, jen potřebuji důvěru svých členů, je těžké vést ty, kteří pochybují a ty pochybnosti jsem potřebovala rozpustit. Nad jejími dalšími slovy jsem se pousmála. ''Cožpak mě tak dobře znáš aby tvrdila že má magie není mým esem?'' Zaculila jsem se. Sama si očividně chtěla povídat, už by mohla pochopit, že já očividně první nezaútočím. ''Možná jsme každá odjinud, ale proč bojovat? Pro zábavu? Je to zbytečné,pokud chcete bojovat, můžete bojovat mezi sebou. Jsme dospělé a snad obě'' Pohlédla jsem ji do očí. ''dostatečně chytré na to, abychom nemuseli jedna druhé ublížit.'' Ona asi podceňovala mě, ale já ji rozhodně ne, proto jsem očekávala cokoliv.

DORYA (2)
-
Ayshi

Její verze toho, co si myslí o bojích mě donutila lehce zavrtěl hlavou. ''Jsme jeden druh, neměli bychom útočit vůči sobě, nýbrž proti těm co se snaží zničit nás.'' Řekla jsem, tenhle boj byl tak zbytečným a vysílující, nestihla jsem truchlit ani za ztrátou svého partnera. Život byl už tak těžkým, nepřišel z návodem a ještě stále tu existovali vlci pro které byl útok na ostatní zábavou. Pak mě donutila se zasmát. ''Jen své esa v rukávu neukazuji na potkání.'' Ušklíbla jsem se. Byla jsem dost přesvědčená, že své magie dokážu ovládat na dost vysokých úrovních, stejně i tak své reflexy a sílu. Stále jsem jen stála, měřila každý sebemenší její pohyb očima, hodlala jsem minimálně první útok perfektně odrazit, ale nehodlala jsem útočit první.

S povolením - DORYA (1)
--
Ayshi

Všichni ze smečky splnili jak jsem říkala. Ke mě se chvíli nikdo nehlásil, tak jsem jen chodila nervózně ze strany na stranu, po chvíli tu byl ten pach, pach krve se začal šířit vzduchem. Možná jsem zahlédla někoho, ale nezdálo se mi, že někteří z útočníků chtějí bojovat, sic se mi ta myšlenka nelíbila, protože proč by útočili? Aby si povídali? Bylo to zvláštní.. Nebo měli někoho nastrčeného? Doufala jsem, že nikdo tím vykecávaním neprozradil nic o naší smečce, příště bychom totiž mohli být ještě snazším cílem a to by nebylo dobré.. Bylo by to přímo smečkozrádné a pro nás mohl znamenat konec. Vzdychla jsem a do reality mě vrátil příchozí pach. Tlumeně z mého hrdla vyšlo zavrčení. ''Stojí vám tenhle boj za to?'' Zeptala jsem se, sledovala jak tvoří si hůl, lehce jsem pozvedla obočí, očividně tahle vlčice hodlala bojovat pomocí magie, proto jsem byla připravená jakkoliv zareagovat.

1) Počet postů - 33
2) Co udělala pro smečku - Naučila se díky Wuovi nový element vzduchu, který chtěla pomoct při obraně smečky mezitím co s Darkey šli za Alfou Zlaté smečky uzavřít spojenectví před nadcházející válkou
3) Co zažila - Po svolání s Doryou byla vyslaná společně s Darkey, aby domluvili setkání s vůdci Zlaté smečky, což se podařilo. Hned co domluvili Alfy obou smeček spojenectví objevil se Bůh Nero a varoval je před plány Společenstva. Poté společně s Taylorem, se kterým uzavřela oficiální partnerství, byly vysláni bránit přímo nitro území kde se utkali s Asairou, poté s Lokim, který ji způsobil jizvu u očka a následně ji Taylor s pomocí Stray tu ránu vyčistili. Přišlo podezření o tom, že Balrog je jedním z jejich bratrů..

18. Taylor, Bal, Stray

Taylor mi chytil obličej se slovy ať sebou příliš necukám. To se mu řekne lehce, když mu nikdo nejel ohněm přímo u oka! Převřela jsem oko a opravdu se snažila příliš necukat. Pálilo to a ačkoliv i můj element byl oheň... Tohle mi příjemné opravdu nebylo.. Nakonec se ke mě dostala šedá a ránu mi zavázala. "Děkuji.." Vysoukla jsem ze sebe a koukla jedním okem na velkého. Chtěl ať zopakuju to jméno? Určitě.. "Řekla jsem Fearless.." Zopakovala jsem, zřejmě z toho byl v šoku.. mohl to tedy být on.. "Promiň, jen mi připomínáš pachem jednoho z mých tří bratrů, ale spousty let už jsem ho neviděla... Jmenuji se Solfatara." Odpověděla jsem mu. Pak se zeptali šedá i on na nějaké cizáky, jen jsem zavrtěla hlavou.

17. Stray, Taylor, Balrog

Poslouchala jsem Taylorovu odpověď. Šedá zmínila 'žárlí' jak kdyby to bylo poprvé co tenhle pojem slyšela, ale ten druhý ji to vysvětlil, nějak po svém.. Ten druhý... Hm.. Chvíli jsem ignorovala, že jsme každý odjinud... Proč mi byl tak povědomí? ''Hele, neznáme se odněkud?'' Vypadlo ze mě, aniž bych si to nějak promyslela. Určitě ho odněkud znám! Možná... Bráška Luci mi říkal, že tu jsou někde i další naši sourozenci, byly jsme tu já, Lucian, i Excelsiora jsem potkala... Třeba? Ne, to není možné.. ''Fearlessi?'' Zeptala jsem se znovu a vzhledem ke své maličkosti jsem se cítila jak kdybych koukala na nějaký obrovský balvan. Byl to opravdu obrovský vlk! Pak jsem konečně se podívala na Taylora, který řekl, že bych si tu ránu měla vymít. Na rovinu jsem hlavu strčila na pár sekund pod vodu a pak se oklepala, přičemž tedy kapky vody vyletěli do všech stran. Budu to muset později zopakovat s to s celým tělem.

16. Taylor

Ublíženě a zároveň vítězně jsem koukla k Taylorovi. Došel ke mě a já se konečně postavila na všechny čtyři. ''Vím, že jsi chtěl pomoct první horšímu stavu.'' Řekla jsem, aby si nemyslel, že bych jako třeba i žárlila. Šla jsem s ním, i jezero mělo lehkou tmavší barvu, protože bahno při dešti a boji lítalo fakt do všech stran. Dostat to ze sebe, zvlášť to zaschlé bude stát dost práce. Nesnášela jsem špinavý kožich. Nesnášela jsem hodně věcí, ale špinavý kožich ze všech nejvíc. Na některých místech už to dokonce i svědilo, proto jsem za chůze věčně se zadní tlapou škrabala na boku, vypadalo to jistě komicky. ''Ten Loki.. Ten jeho útěk a pohledy na ty dva z Chaosu, myslíš, že to bylo ze žárlivosti? Ať už byl temný nebo ne, jeho pohled mluvil za vše..'' Uvažovala jsem stále nad tím. Takových co nemohli mít svou lásku mi bylo celkem líto. Byla jsem ráda, že já nemusela ani vnitřně válčit o Taylora z žádnou, byl jen mým.

15. Loki, Bal, Stray, Tay

Možná mě i pohltil mikrospánek, i když jsem skoro nic nedělala. Rána mě bolela, štípala, ale už z ní netekla krev. Spustila jsem tlapku k zemi a poslouchala o čem se bavili. Polovině věcem jsem stejně nerozuměla a pak se dostavili další vlci a ja u barevného vlka spatřila bolestný pohled při pohledu na dvojici. Nakonec odešel. ''Myslím, že žárlí.'' Přemýšlím nahlas. Nakonec jsem se podívala na Taylora, který chtěl pomáhat chaosanům. Pohled jasně říkal ''haló, tady máš zraněnou ženu''. Byl lehce nedůvěřivě zamračený, chápala jsem, že tenhle boj byl pro něj k ničemu, ale snad by si měl ujasnit priority, ne? Jako jo, já nebyla v bezvědomí, mě barevný nekousl do krku a už mi to přestalo krvácet, ale prostě, mě taky slíbil, že mi to ošetří. (//:c)

14. Okrajově As, Taylor, Loki

Přivřela jsem i druhé oko, už jen z důvodu, že jsem úplně už viděla jak mě i chaosana ten plamen sežehne, ale najednou se zde vzal silný poryv větru. Oheň se stočil k srnečce, ale Taylor nakonec nechal svůj plamen uhasit. Srnečka upadla do bezvědomí a Chaosan slezl ze mě a rozběhl se směrem k Taylorovi, zůstala jsem ležet, tlapka mi znovu zamířila k ráně u očka. Taylor se znenadání objevil u mě se štítem před námi. Olízl mě a já se i přesto v jaké jsme byly situaci musela trošku usmát. ''Už jsem říkala předtím, že nezemřu.'' Ujistila jsem jej tiše znovu a na jeho slova jsem jen kývla. Otočil se k barevnému a položil mu otázku, měl teď dosti zajímavý podmět... ale jak to poznal, že by mohl být rozpůlený? A co to vlastně znamenalo?

13. Asaira, Loki, Taylor

Stála jsem mezi srnečkou a Taylorem, už jsem se nechtěla bít, už jsem chtěla, aby to skončilo, možná jsem se přistihla při uvažování nad tím, že bychom mohli být se srnečkou i kamarádky. Ale mé představy se rázem rozplynuli, když se k nám blížili kroky... Nestihla jsem se ani otočit pořádně a.. ''Ugh!'' Dostalo se z mého hrdla, hned to nahradilo zakňučení, u oka mě začalo nepříjemně pálit a pocítila jsem jak mi po srsti stéká krev. Instinktivně jsem zavřela oko, zaslechla jak ten co mi to způsobil něco zavrčel, následně však vzteklý křik Taylora. Udělala jsem pár vrávoravých kroků, nechtěla jsem, aby někomu v zápalu vzteku ublížil. ''Taylore, jsem v pořádku!'' Vlastně jsem to jen zašeptala, možná se to ztratilo někde cestou k jeho uším, protože vlk hned po mě skočil, srazil mě k zemi.. Taylor bezmyšlenkovitě útočil, v cíli jsme tedy byly oba.