Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Sice se jeho slova nehodí k jeho pohledům, ale přikývla jsem. Věděla jsem, že ať řekne cokoliv k tomu, aby mě uklidnil, tlapa ho nějakou dobu bude ještě bolet. Ten nabízený odpočinek je před cestou to nejlepší co teď mohlo Taylora přeci jen potkat. Hned za světla se ale za každých okolností budu muset vrátit do Daénu.
Na slova Lucia jsem šla o těch pár kroků dál a lehla si. "Jedna ze smečky mi říkala, že bych tě v té Zlaté smečce asi našla, no." Řekla jsme ve znaku, že jsem o té Zlaté smečce už slyšela. Na dotaz o Alfách Daénu jsem zastřihala ušima. A pár sekund mlčela. "v době kdy jsem se tam přidala byl Alfou nějaký Felicio, ale potomci nějakého původního Alfy se vrátili a vzali smečku pod sebe. Shay a její bratr.. Nevím jak se jmenuje. Enzou?" Řekla jsem a nebyla si jistá jak se bratr od ohnivé vlčky vlastně jmenuje. ",Jsem pryč už asi měsíc. Proto se už bych měla zítra vrátit." Dodala jsem. Nejdřív byla trošku nenapádná, ale Dorya by jsi toho povšimla a hlavně už mě viděla i s novou srstí. Asi by mě nepráskla, ví že jsem byla posedlá tím najít bratra a zjistit jestli je v pořádku.

Už jsem si začínala myslet, že odejde, že se nebude kvůli mě s tou nohou trápit, aby malým vchodem vešel dovnitř. Ale překonal se. Čumákem jsem mu otřela slzy a do ouška mu tiše zašeptala; ''Promiň.'' a doufala, že se nezlobí, nebo že mi to, alespoň odpustí. ''Jen si odpočineme a půjdeme. A Ellie se určitě vrátí, třeba tě teď hledá a brzy ji napadne, že si asi doma.'' Řekla jsem k bratrovi ve snaze ho trošku utěšit, že určitě se jí nic nestalo.
Opět jsem se rozhlédla a napila se poté s malého jezírka, které tu měl. Zároveň jsem to využila k tomu, abych si opláchla tu rybinu z tlamy, protože jsem nesnášela každý hnusný nános na své tlamě. Měla jsem ráda svou srst a svůj vzhled pěkně udržovaný. ''Takže... Co ty a smečka, neplánuješ se přidat, nebo už ses přidal?'' Zeptala jsem se bratra a poté se otočila k Taylorovi. ''Už to odeznívá aspoň trošku?'' Zeptala jsem se jej starostlivě na jeho tlapu. Věděla jsem to a stejně jsem ho k tomu přesvědčila! Musím se na naučit brát na něj ohledy, ah!

Tak do kasičky, děkuji ^^

ZAPSÁNO

Ztěžka, ale ne moc ztěžka vzhledem k mé maličkosti jsem se protáhla malou norou a začala se rozhlížet jeho doupětem. "Máš tu útulno." Řekla jsem a sledovala, každé světlo, které tuto jeskyni rozzářilo. Otočila jsem hlavu ke vchodu. "Aspoň vím, kde tě budu vždycky hledat jako první." Mrkla jsem a vyplázla na bratra jazyk. Poté jsem se také věnovala odmítnutí Taylora jít dovnitř. "Taylore, není to zase tak hrozné. Ty i tvá noha to zvládnete." Snažila jsem se jej alespoň povzbudit k tomu, že počkáme do rána u mého bratra. "Je trošku jiný, ale mám ho ráda. Moc ho nezlob." Využila jsem ještě příležitosti, že Taylor nebyl uvnitř a tuto větu jsem zašeptala bratrovi, aby to Taylor neslyšel. (Takže by to neměl slyšet..) Čekala jsem pak na to, zda se rozhodne jít aspoň do toho rána dovnitř.

"Álee! Samozřejmě, že mi nevadí, že se staráš, vždycky ses staral a já ti to nikdy nezapomenu." Zazubila jsem se. Když jsem konečně dostala odpověď jaký vztah mezi sebou bráška s Ellie mají. Zatvářila jsem se jako vítěz. "Takže budu určitě i teta!" Zazubila jsem se. Podívala jsem se na Taylora. "A ty strejda." Laškovně jsem se otřela o Taylora. "Celkově potřebuji občas kontrolu co?" Zareagují trošku opožděně na slova hnědého. Bratr nás vyzval k němu do doupěte. Udělala jsem jeden váhavý krok. A podívala se na Taylora. "Já už jsem dlouho mimo území, takže už nemůžu být příliš dlouho pryč. Ale asi můžeme počkat na lepší světlo a pak se vrátit, co?" Směřovala jsem to hlavně k Taylorovi zda mu to nevadí. Doufala jsem, že ne.
Vydala jsem se pomalu za bratrem a sledovala jestli Taylor jde také.
> Androme

Nenápadně jsem protočila svá rudá očka, když se Taylor představil celým jménem i rodem. Že oboum záleželo na formalitách, já jsem byla prostě Solfatara. V myšlenkách jsem nadtím mávla tlapkou a pustila jsem se do jedné z pobízených ryb. Málem mi jedna malá kost zaskočila, když Taylor řekl, že by rád zaujmul místo mého partnera.
Začala jsem kašlat ve snaze dostat malou protivnou rybí kost, jenž se zasekla v krku, dostat pryč. Zrychleně jsem se i napila. Pomohlo to! Dnes tu neumřu! Ne, kvůli ryby!
Letmě jsem se usmála s vyceněnými zoubky. "Žiju!" Vykřikla jsem, jakoby kolem mě nějak plašili. "Nenápadné" jsem se vrátila k vlastnímu boji s rybou a je nechala si povídat, když však Luciho slova směřovala ke mě, věnovala jsem jim pohled, plný rybích šupin, krve a kostiček. No jo, zjevně to byla moje první ryba a nevěděla jsem jak si s ní poradit. "V Restu, myslím že se to tam tak jmenuje. Je to Daedénská smečka. A vlastně ona našla mě." Zasmála jsem se, že poslední dobou štěstí chodí za mnou samo. I Taylor byl ten co mě první oslovil na té hoře. "Už nejsem malá, aby byla moje společnost kontrolována, ale jsi hodný, děkuji." Mrknu na něj a vrátím mu nadšené otření o bok, a co hlavně? Směrem zpět k Taylorovi jsem se tlamou otřela o jeho huňatý krk, zda-li mu to dojde, je to na něm. (Lucimu) Já se jen laškovsky jako malé vlče usmívala a vrtěla ocasem.
Jsem tu sice s nejvíc formalitními vlky, které znám, ale nemohla jsem si pomoci, měla jsem radost a ta byla silnější než-li já. "A Ellie tu žije s tebou? Řekni mi aspoň ty co mezi sebou máte! Jakmile jsem se jí ptala, jestli je tvá partnerka vyhýbala se mi odpovědi!" Zakňučela jsem. Tak moc mě to zajímalo!

Po jeho vzoru jsem se také napila z jezírka."Vím, že je někde na ostrovech. A když jsem dokázala náhodně narazit na vlčici jemu blízkou, věřím, že v těchto místech jednou narazím i na něj." Odpověděla jsem mu na dotaz. Na jeho zamumlaní jsem se zasmála, ale doufala jsem, že to nemyslel vážně, je to asi jediná cesta mezi částmi ostrova, aspoň ta o které jsem věděla. Na další větu, jakoby souhlasil žaludek a ne já, mi zakručilo v břiše. Postavila jsem se do vody a snažila jsem se mu pomoci chytit nějakou tu rybku, i když jsem rybí moc nemusela.
Ňafala jsem tlamou ve vodě a po chvíli snažení se mi podařilo jednu rybu chytit! "Hele!" Zahuhlala jsem s plnou tlamou, ale hlas, jenž za mnou byl, jenž jsem tak toužila dlouho slyšet... Upustila jsem rybu zpátky do vody a otočila se k hlasu. Byl to on! Vylezla jsem z vody. "Bráško!" Vrhli se mi slzy do očí a já se nechala vtáhnout do jeho objetí a nadšeně vrtěla ocasem. Jeho mohutné a velké tělo téměř skrylo to mé malé. Těžko uvěřit, že jsme sourozenci, že? Nojo, někdo holt nezíská výšku rodičů~
"Tak moc jsi mi chyběl! A děkuji, tobě to taky sluší." Řekla jsem, když se oddálil a já si všimla světélkujícího ocasu. Vrtěla jsem ocasem jako divá.
Když se představil Taylorovi, usmála jsem se. Nechtěl ho sežrat zaživa, hehe.
"To je Taylor.. můj p.. můj.." Zasekla jsem se uprostřed věty.. Co vlastně pro mě Taylor byl? Určitě víc, než kamarád, ale partner to taky nebyl. "Vidíš Taylore, nejsem zase tak naivní, já věděla, že bráška tu někde bude! Stočila jsem téma trošku jinam, abych se tu nezčervenala jak rajče. I když.. neměla jsem k tomu daleko. Snad se neurazí, že jsem ho nedokázala popsat, ale věděl, že pro mě znamená hodně.

<- Temný les

Uhm. Nevinně jsem se zazubila. "Dobrá. Přiznávám se." vzdychla jsem ve znaku vzdávání se. "Chci ještě jednou zkusit najít bratra, než už pak zůstanu dlouhou dobu na území smečky a beztak tobě se taky nechce úplně hned do smečky." Obhájila jsem se hned z úsměvem. "Pokud se mnou půjdeš, bude cesta zpět přes něj už jen jednou!" řekla jsem ve snaze ho uklidnit, že už jen jednou a pak.. kdo ví.

<- Les u Mostu (Přes most)

Přeběhla jsem most a ve finále zjistila, že jsem ještě předtím. "Chodím přes něj. Vím. Je šílený,, ale co se dá dělat." řekla jsem a zasmála se. V tomhle lese jsem byla s Ellie. Tušila jsem cestu ven. Ale myšlenka, až Taylor zjistí, že ho táhnu úplně na druhou stranu a bude muset pak přes most ještě jednou.. Snad mě neopustí, ale já to musím zkusit ještě jednou.. podívat se po bratrovi, než na dlouhou dobu zapadnu do území Daénu, abych stála při boku Dorye. "Ty.. a nevadí ti být se mnou, že ne..." Usmála jsem se na něj smutně.
-> Pityas

<- Na vyhlídce
Viděl ve mě bezstarostnou? Ano. Viděl ve mě naivitu? Zřejmě. Byla jsem jen malá hloupá vlčka. Jenže kdybych se bála každého kroku, kdybych viděla na každém kroku nebezpečí, zbláznila bych se.
"Přemýšlela. Teda vlastně ne, ale když řeknu, že se chceš přidat, nic se neděje. Takhle se to stalo i se mnou." Usmála jsem se. "Kdybych se měla utápět v myšlenkách, jsi tu se šíleným sebevrahem. Buď rád, že se snažím být taková." Mrkla jsem na něj.
-> Most

Mluvil tak ustaraně, a tak že nechtěl do Daénu jít hned. Chápala jsem ho. Rozhodla jsem se to tedy nenápadně vzít oklikou. I když začínala tma. Šla jsem po jeho boku. "Není se čeho bát.. Teď ne, když jsme spolu." Usmála jsem se a scházela z Vyhlídky dolů. Myslí jsem vytvořila plamínek, jenž poletoval blízko mého těla a přinášel tam teplo a světlo, abych neklopýtli a nedejbože něco zlomily.
-> Les u Mostu

Otevřela jsem očka, Taylor byl blízko mě. Pořád tu byl a já se usmála. Všechno to nebyl sen, i když bych si přála, aby ano. Tam byl mým a já jeho. Svět pro nás neexistoval. Štouchla jsem do něj čumákem a snažila se jej probudit. "Taylore." Šeptala jsem mu do ouška. Doufala jsem, že se zase nestáhne do sebe, doufala jsem, že mě neodhodí jako kus hadru. Že zůstane se mnou. "Vydej se se mnou.. Přidej se do smečky." Šťouchla jsem ještě jednou do jeho líce čumáčkem. Užívala jsem si pohled na jeho klidné, malé a spící tělo.

Také se hlásím.
Obě podmínky splňuji.
Chtěla bych druhou postavu, vzhledem k tomu, že kolikrát opravdu chci hrát, ale někdy se seknu někde s někým a je mi blbé odejít, tak furt čekám.
Jindy dokážu dát 10-15 postů za den, jindy 1 za týden. Vždyť to zná každý.
Tak snad by jste, i když občas se seknu na delší dobu (osobní život, znáte to), přimhouříte oko.
Šel by zde vlk za kterého si toužím už delší dobu zahrát, ale nemám ho kam dát, byla bych ráda kdyby byl tady.
Takže za případné zvážení... Děkuji.

Rodina.. Lucian, byl moje rodina a já s ním nebyla. Aspoň díky Ellie vím, že je v pořádku. Ale Taylor.. Začínal, být pro mě důležitý, ačkoliv jsem ještě byla pod vlivem šípu, měla jsem jej ráda, už předtím. ''Buď i ty mojí rodinou.'' Řekla jsem a dívala se na něj jak na div světa. Chtěla jsem tohohle hnědého, kulhavého vlka jen pro sebe. ''Srdce nám říká co máme dělat. S kým máme být.. Chci být s tebou, jen ty se musíš rozhodnout, zda ty chceš být se mnou.'' Zavrněla jsem a když do mě šťouchl spadla jsem do sněhu. Hned jsem jej vzala předními tlapkami kolem krku a stáhla jej do sněhu za mnou.

Stále jsem vrtěla ocasem jako malé vlče, protože najednou jsem byla z jeho slov nadšená! ''I ve smečce se občas můžeš loudat! Už tak i podle mé kamarádky Doryii, je smečka pořád plná vlků, kteří mají loudavé tlapky, i já patřím mezi ně! Takže nemusíš být na území pořád! Zasněně jsem blouznila o tom, jak je v Daénu se mnou, jak si spolu užíváme společně strávený čas, jak první vlk, kterého tolik chci, se mnou zůstane. ''Sama to tam ještě úplně neznám, ale momentálně ji vedou sourozenci, kteří jsou dětmi zakladatele smečky! Má kamarádka Dorya má po Alfách nejvyšší post a díky ní jsem i já našla odvahu se k nim přidat. Zatím jsou všichni moc milý a přijali mě mezi sebe, smečka je jako rodina, kterou jsme vlastně oba ztratili! Vykládala jsem mu nadšeně a z poskakováním nezbedného vlčete své vlastní pocity z Daénu.