Příspěvky uživatele

< návrat zpět

← Mlžná džungle

Warg zůstal venku. Kývnu mu na znamení díky, že počká a pak vejdu do svatyně. Obecně bylo divné, že už to bylo podruhé, co jsem sem zavedla dalšího vlka. Lehce zatřesu hlavou. Musela jsem spěchat. Opět jsem se zdržela mimo území příliš dlouho a ještě jsem měla rozkaz, teda spíše prosbu od Einara. Pokud jsem chtěla pochopit a poznat členy naší smečky, bylo nutné s nimi nějak komunikovat.
Díky těmto myšlenkám zrychlím krok až naleznu Mistra v místnosti, kde jsem ho našla i prvně. Kývnu v úctě na pozdrav a jen mu mlčky předám mince. Bylo mi jasné, že stejně jako minule bude jistě vědět, co a jak.


NÁKUP
11 mincí → 88%

Síla 24 %/71 % → +28% = 52%/71%
Vytrvalost 32 %/72 % → +28% = 60%/72%
Rychlost 18 %/57 % → +7% = 25%/57%
Obratnost 22 %/64 % → +20% = 42%/64%
Schopnost lovu 10 %/36 % → +5% = 15%/36%


Síla
Jakmile jsem předala zlatavé mince, objevila jsem se náhle proti Mistrovi ve známém ringu. Jen se ušklíbnu a přejdu do bojové pozice. Na znamení staršího vlka přede mnou se mezi námi strhne boj. Bylo to náročné a jak se dalo očekávat, neměla jsem proti Mistrovi šanci. Vlastně mě to již ani nepřekvapovalo a nijak neuráželo. Podle všeho si titul mistra opravdu zasloužil a bylo by hodně divné, kdyby se objevil vlk silnější. Přesněji řečeno, kdyby se tak stalo, nejspíše by tu již seděl někdo jiný.
Boj trval dlouho a já cítila příjemnou únavu ve svalech. Nebyla jsem tak slabá jako minule a boj mi vlil energii do žil i přes pálící namáhané svaly.

Schopnost lovu
Když měl Mistr pocit, že toho již bylo dost, podíval se na mě a náhle jsem se objevila v lese. Lov. Teď mě čekal lov. Lehce se oklepu, abych shodila z těla únavu po souboji a rozhlédnu se. Koutkem oka zachytím pohyb pod keřem. Myš. Zavětřím, abych zjistila, odkud jde vítr a pak se mezi mnou a mou kořistí strhne závod o život. K mému štěstí se mi povede ho vyhrát a za poměrně krátkou dobu mám v tlamě jednohubku z mé myší oběti.

Obratnost
Jen co jsem spořádala to malé sousto na posilnění, objevím se v lese úplně jiném. Uhodí na mě těžký teplý vlhký vzduch džungle. Tiše vydechnu a podívám se na Mistra, který se na mě skoro až škodolibě usmíval. Byla na čase překážková dráha. Připravím se a kývnu na Mistra, že mohu. Jakmile dostanu znamení, vystartuji po pěšině, která vedla přes různé překážky. Přeskakovala jsem a podlézala různé kořeny a liány a jiné části rostlin. Kličkovala jsem po cestičce mezi hustě narostlými úzkými rostlinami, jejichž název jsem neznala. Jediným cílem bylo doběhnout až do konce. Měla jsem skoro až radost, když jsem před sebou spatřila Mistra a zračilo to konec téhle části, jenže pak se krajina změnila znovu.

Vytrvalost
Hory. Po džungli následovaly hory a já se zhluboka nadechnu. Bylo krásné cítit opět horský ledový vzduch. Pohlédnu na Mistra a on mě pobídne, abych se vydala vzhůru. V hloubi duše protočím očima, že už přeci jdu, ale navenek s ledovou tváří jen kývnu a s již bolícími svaly se vydám na výšlap. Čím výše jsem byla, tím ridší vzduch byl. Rozhodně jsem vylezla výše než posledně. Svaly mě již neuvěřitelně pálily, když jsem se vydrápala na skalní výběžek, kde stál Mistr. A krajina se opět změnila.

Rychlost
Tentokrát jsme byli na rozlehlé louce. Tělo se mi již třáslo vyčerpáním, když se Mistr postavil připravený ke startu. Rychle se oklepu a přimhouřím oči. Při jeho signálu oba vyběhneme. Na začátku jsem byla rychlejší, ale starší vlk mě pak předehnal a já měla co dělat, abych se držela za ním v dohledu. Po poměrně dlouhém úseku zastaví a já ho udýchaně doběhnu. A krajina se změní naposledy.

Opět jsme se ocitli v místnosti ve Svatyni. Sotva jsem stála na nohou a můj dech byl zrychlený spolu se srdeční činností. Děkovně kývnu na Mistra a on zas na mě. Tím se s ním rozloučím a můj pohled dává jasně najevo, že ještě přijdu. Dokud nebudu plně spokojena s tím, v jaké kondici jsem.

→ Mlžná džungle

Schváleno, zapsáno

← Les u Mostu

Když jsem ucítila pach Hanky, prostě jsem musela na chvíli Warga opustit a tak jsem mu to tak nějak nekompromisně sdělila. Dle výrazu chtěl něco namítnout, ale to už jsem zmizela mezi stromy. Potřebovala jsem Hance předat zprávu, což se také stalo. Když jsem se k Wargovi vrátila, pohlédl na mě. Vypadalo to, že ještě před chvílí o něčem přemýšlel. A pak mi položil tu otázku, na kterou jsem jemu podobným vlkům velmi nerada odpovídala. Jen na něj kývnu s tím, že mu odpovím při cestě a dám se do pohybu.
Teprve až když přejdeme z obyčejného, převážně smrkového lesa do těžkého vlhkého vzduchu zarosztlé džungle, začnu mluvit. "Potkala jsem jednoho velmi silného vlka. Narodil se tu. Cělý svůj život zde zasvětil hledání úniku z těchto ostrovů. Kdyby nějaká cesta pryč, jiná než smrt, existovala, věřím, že on by ji už dávno našel." řeknu pomalu a dávám pozor na cestu. Mlčky jsem nechala vlka se zeptat na další otázky a mířila jsem cestičkami tam, kam jsem potřebovala.
Netrvalo to nijak dlouho a nakonec se dostanu k místu, které jsem hledala. Před námi se objevily rozvaliny svatyně. "Tady, tady žije mistr a můžeš u něj zesílit. Můžeš jít se mnou, nebo počkat. Budu pak hodně vyčerpaná, budu potřebovat odpočinek, ale klidně ti pak zodpovím další otázky." řeknu a pohlédnu po dlouhé době na Warga, pak se otočím ke vchodu a vklouznu dovnitř.

→ Svatyně

Mlčela jsem, dokud se vlk opět neozval. "Pod mostem? Měl by to být přechod mezi ostrovy, takže hádám, že tam dole bude moře. Co se magií týče tak ne, ty se kupují u takového obchodníka. Je to vlk, kterého poznáš na první pohled. Je mlčenlivý, bude se ti snažit prodat možná i svoje chlupy a tahá s sebou hromadu věcí... takový krámek." snažím se mu odpovědět na vše, co jsem o Wuovi věděla. Když ho vlk jednou viděl, skutečně ho poznal na první pohled a už i z dálky. A to ani nebylo potřeba znát jeho pach. Jeho krámek byl na určitých místech vidět skutečně široko daleko a rozhledně byl s ničím nezaměnitelný.
Když konečně vejdeme na pevnou půdu v lese, zachytím slabý závan známého pachu. Hanka. Výborně. Pohlédnu na Warga, kterého jsem doprovázela. "Počkej tu prosím chvíli, hned se pro tebe vrátím. Musím jen něco vyřídit." s těmi slovy se rozejdu do lesa a nechám Warga stát na místě. Pokud se mnou chtěl ještě něco vyřešit, minimálně se podívat, kde je ta svatyně, musel prostě vydržet.

RYCHLOHRA - Hanka
Šla jsem po pachu a brzy jsem narazila skutečně na Hanku. Dokonce jsem ji pozdravila i s mírným úsměvem. Přeci jen jsem ji měla ráda, spolu s Doubravkou byly přesně ten typ vlků, které jsme s Einarem moc nechápali, ale zároveň minimálně já je možná i obdivovala. Po prvním příchodu mi jejich upovídanost, emoce a hlavně otevřenost připadala divná, nepřirozená, ale po poznání Havrana a obecně i jiných vlků, třeba Yara, jsem si na to nějak zvykla a vlastně jsem si nedovedla představit, že by měli být jiní...
Hance jsem na tom krátkém setkání předala vše, co jsem zjistila o Tundře a nakonec jsme se rozloučili. Doufala jsem, že se Hanka dostane na území dřív a stihne pozdravovat a zkontrolovat Doubravku.

Jakmile jsme se s Hankou rozloučili, namířila jsem si to zpět za Wargem, kterého kývnutím vyzvednu a rozejdu se dál.

-> Džungle (přes ovocný lesík)

Stina - 5% do vytrvalosti
Segin - 5% obratnost
(kšm hádám psát nemusím)

Díky za akci <3

← Temný les

Má slova vlka evidentně moc nevyvedla z míry. Byl usměvavý jako snad všichni, které jsem do teď poznala. Teda většina. Stále jsem enchápala, jak tam můžou lpět na všech těch emocích. A jaké to vlastně bylo, mít tolik emocí? Vžtdyť to muselo být hrozně matoucí, odvádět to pozornost od cílů... Lehce zatřepu hlavou. Ne, tohle vsugerované smýšlení o emocích z minulosti bylo špatné. Emoce mohly posloužit i uškodit. Možná tomu nebudu nikdy pořádně rozumět, ale rozhodně jsem za to již nikoho neodsuzovala. Ne po debatě s Einarem a už vůbec ne se setkání se s pár členy naší smečky. Všichni byli... jedineční. A i přes upovídanost a vše, na co jsem nebyla zvyklá, byli... fajn. Vzpomněla jsem si díky tomu na Doubravku. Jak jí bylo? Doufala jsem, že se z té divné nákazy vyléčila. Opravdu bych se co nejdříve měla vydat na území....
Přes most jsem šla jednoduše v klidu a již poměrně sebevědomě. Přeci jen jsem přes něj už párkrát šla a s přibývajícími schopnostmi to šlo o dost lépe než poprvé. Již jsem mlčela. Zatím na mě neměl další otázku a já proto neměla potřebu mluvit. Mířila jsem tak mlčky stále za nosem, dokud jsem se nedostala za most do lesa.

→ Les u Mostu

<- Nížina hojnosti

Šla jsem dál za nosem a orientačním smyslem, který mě hnal dál. Dostali jsme se až do lesa, který jsem již znala. Zde jsem tehdy poznala Havrana, který mi pak vše ukázal a osvětlil.
Podívám se na svého společníka, kterého jsem z nějakého důvodu ještě stále neodradila. "Podle všeho tohle místo opravdu není obyčejné. Už jenom proto, že jsou to ostrovy, široko daleko je moře a prý se odsud jde dostat jen portálem, který neexistuje." odpovím. Kdyby se odsud šlo dostat, Havran by byl dávno pryč. Byla jsem si tím jistá. Zatím jsem nepoznala vlka, který by chtěl být pryč více než on.
Na jeho otázku na tykání přikývnu s tichým zamručením jako souhlas. Já mu obecně hned tykala. Neměla jsem důvod, proč vykat. Ani Einarovi jsem nevykala a to byl pro mě jediný vlk, který by si to zasloužil. Ale... úcta se dala vyjadřovat i jinak než tykáním a to podle mě bylo mnohem důležitější. Dala se prokázat činy. To, že mi ten vlk stojí za to, abych s ním mluvila, jsem mu přeci dokazovala tím, že jsem mu nabídla společnou cestu, ne?
Na jeho další otázku opět zabručím cosi jako "mhm" a při jeho další otázce se na chvíli zasílím a pohlédnu na něj. "Ber to jako začátek s čistým štítem." odpovím. Tak mi to řekl i Einar. I on zde začal od znovu. Obecně tyhle ostrovy nám daly možnost jak žít jinak.
Po své odpovědi se opět rozejdu dále a na jeho představení kývnu a pak teprve odpovím. "Stina Ezra." představím se a vejdu na vratký most, který se před námi vynořil na konci lesa.

-> Most

← Tundra

Vedla jsem vlka dále svou cestou a evidentně byl chápavý a prostě se za mnou vydal. Asi pochopil, že ode mě se přeci jen dozví něco víc o tom, kde se vlastně objevil. Mířila jsem na jih. Stále mi dobře fungoval orientační smysl a byť jsem tu nikdy v podstatě moc nebyla, věděla jsem, kam mám jít.
Ani ne, ale i za tu chvíli se tu vlk dozví poměrně dost, když o to má zájem." odpovím mu na otázku a na malou chvíli mu opět věnuji svůj mrazivý, ne však nepřátelský pohled. Prostě jsem taková byla. Ledově chladná a vlastně jen Einar a nyní i členové smečky občas mohli na mé tváři zahlédnout nějakou emoci.
Já sice na emoce moc nebyla, ale místní vlci na nich celkem lpěli. Možná to bylo dobře, možná to byla lepší varianta, než že city utlučou kamsi dovnitř sebe a pak zapomenou, že nějaké mají. Co se mi na citech však nelíbilo bylo to, že dost často ovlivňovaly úsudek vlka, zbytečně někoho vyprovokovaly nebo vlka dostaly do situace, kdy více ztratí než získá. Co bylo ale hlavní, slíbila jsem Einarovi, že se pokusím tohle vše lépe pochopit, seznámím se více se členy smečky a budu ji chránit svým životem.
"Jestli chceš, můžeš mi klást otázky. První, co ti prozradím je to, že spěchám na místo, kde vlk může zesílit. Přesun na tyhle ostrovy totiž vlkovi jeho předchozí sílu kompletně sebere." řeknu důvod, proč tak pospíchám a bez zastavení pokračuji ve své cestě.

→ Temný les

Cyra

Chvíli jsem čekala na reakci vlčice a vlastně směrem k ní už jen maximálně kývla. Zdálo se, že její poblouznění nějakým záhadným způsobem pominulo. "Budu muset jít. Potřebuji se ještě někam dostat a pak potřebuji zpět do smečky. Ano, jsem ze smečky. Z Alatey." řeknu směrem k ní nakonec a pak kývnu na rozloučenou a vydám se směrem k jihu.

Warg

Mířila jsem směrem k jihu, když se na obzoru začal rýsovat obrys tmavého vlka. Trochu jsem zpomalila, abych dle chůze mohla posoudit, zda-li přichází se špatnými či jinými úmysly. Obecně pak podle vzhledu to vypadalo, že ho nedávno vyvrhlo moře. Že by opět někdo nový? Vlastně jsem na tyhle vlky měla skoro štěstí. Kráčela jsem se svým obvyklým mrazivým pohledem a má chůze dávala jasně najevo, že jsem rozeným bojovníkem. Nic však nenasvědčovalo tomu, že bych chtěla útočit. Přeci jen jsem měla na spěch.
Vlk se zastavil kus ode mě a pozdravil. Jen mu kývnu mírně na pozdrav a na chvíli se zastavím. Chvíli ho přejedu pohledem. "Nový?" optám se ho a pak kývnu hlavou a rozejdu se dál. Byla to němá nabídka toho, že pokud něco chce, bude muset jít se mnou. Vlastně už mi bylo jedno, že jsem v těhlech místech neustále potkávala vlky a oni měli potřebu se mnou mluvit.

→ Nížina hojnosti

Jméno vlka: Stina
Počet postů: Leden - 4, Únor - 6
Postavení: Sigma
Povýšení: -
Funkce: Průzkumník
Aktivita pro smečku: Stala se průzkumníkem, stala se partnerkou Einara, šla prozkoumat Tundru
Krátké shrnutí (i rychlohry): Stina si konečně promluvila s Einarem a vyjasnili si vztahy mezi sebou, pak šla splnit úkol od Hanky - prozkoumat Tundru. Mezitím potkala Cyru, kterou pobláznilo kouzlo Valentýnu.

Jméno vlka: Cinder
Počet postů: Leden - 4, Únor - 1 (jsem si asi ani nemusela psát co?)
Postavení: delta
Povýšení: povýšení na deltu (už dřív)
Funkce: Obránce
Aktivita pro smečku: zkoumání tunelů pod úkrytem v Alatey
Krátké shrnutí (i rychlohry): Cinder se sebezapřením opustila svého partnera a vlčata a šla na průzkum tunelů, což byl slib, který s Xanderem dali již před vlčaty.

Převod z Deirona na Stinu
-> převod 3 mincí (+ poplatek 6 kšm)

Převod ze Cinder na Stinu
-> převod 1 mince (+ poplatek 2 kšm)

Převod ze Segina na Stinu
-> převod 1 mince (+ poplatek 2 kšm)

Po převodu:
Stina: 2 kšm, 0 rubínů, 11 mincí
Deiron: 72 kšm, 4 rubíny, 0 mincí
Cinder: 161 kšm, 6 rubínů, 0 mincí
Segin: 161 kšm, 7 rubínů, 0 mincí

Převedeno

5. charakter
• aspoň 2 roky na MG - splněno
• na prvním charakteru cca 250 postů – Cinder: 225/250
• na druhém cca 150 postů – Deiron: 156/150
• na třetím alespoň cca 50 postů – Stina: 113/50
• na čtvrtém alespoň cca 30 postů – Segin: 52/30

Vím, že jsem teď neměla moc času, ale zkouškové a pak rodinné problémky. Snažím se ale opět zaktivnit a byť to jde pomaly, myslím, že je to vidět.
Postavy jsou seřazeny spíš podle stáří, vím, že by asi podle Stiny jakožto hlavní postavy měly být sestaveny trochu jinak, ale… snad je to tak good.
Se Cinder trochu zaostávám s posty, bylo to způsobeno trochu vlčaty a pak právě mým lehkým umřením, ale myslím si, že to posty na zbylých postavách celkem vynahrazuji.

Děkuji za zvážení

Loki

Schváleno. Gratulujeme!

Všímala jsem si spíše okolí, než abych si všímala dané vlčice, která byla evidentně nadšená vším, co jsem řekla. Konečně jsme se dostali za hory a bylo cítit, že vítr polevil a co víc. Před námi byly planiny, které vypadaly příznivěji a zdálo se, že pokud se někam budou živočichové uvyklí na chlad stahovat, bude to právě sem.
"Velcí býložravci uvyklí na tyto teploty, losi, sobi... nic, co bychom mohli chytit. Možná se nám podaří objevit nějakého polárního zajíce." prohlásím a přimhouřím oči. Rozhodně jsem měla zprávu pro Hanku připravenou. Tohle byla vhodná část k lovu a jako smečka jsme mohli zahnat lovenou kořist směrem k polárním horám, kde jejich pohyb zpomalí a bude vyčerpávající.
Když prohlížím území, pohledem zachytím známý stánek a toho divného vlka. "Hele... támhle je něco zajímavého." prohlásím a vydám se tím směrem nehledě na to, jestli mě Cyra pronásleduje nebo ne.
Když se mě zeptá na smečku, pohlédnu na ní. "Proč potřebuješ vědět, jestli někam patřím?" zeptám se jí nic neříkající otázkou. Ani můj tón nedává najevo žádné překvapení, zaskočení, nebo cokoliv, co by prozrazovalo odpověď na její otázku. Mým cílem byl momentálně Wu.
Jakmile se dostaneme k němu, Okamžitě se vrhnu na prohlížení serepetiček, které přitáhl tentokrát. Znala Cyra, kdo tohle je? No, pro jistotu s pohledem upřeným na věci, promluvím k ní. "Tenhle ctěný obchodník má spoustu věcí, které by tě mohly zajímat, Cyro." prohlásím a nakonec si sama už něco vyberu. Nechám si opět namíchat ten divný lektvar na posílení magie. Oklepu se, když ho vypiji a pak si ještě vyberu záhadnou krabičku s překvapením uvnitř.
Pak pohlédnu na Cyru, trochu tázavě, jestli si také něco vezme, nebo bude mít ještě nějaké otázky.

Nákup:
Měním 9 rubínů za 90 kšm -> celkem kšm k dispozici: 322
Tlapky do magie - 5., 6., 7. tlapka do ohně = -270
Mystery box = -50 kšm

Celkem: -320 kšm
Zůstatek: 2 kšm, 4 mince

Mystery box - 12 - 2 mince
Schváleno

5

Opět další kompliment. Vlastně mohla být skoro ráda, že jsem na podobné slovíčkaření dost kašlala. Možná právě proto jsem na ní broukla něco stylem "Hmmm" a prostě jsem jen pohledem hledala dobrý průchod nízkými horami Tundry.
Vlčici jsem nedůvěřovala, ale obecně nebyl asi nikdo, komu bych věřila hned. Ani Havranovi jsem nevěřila hned. Na začátku to byla pouhá výměna informací a teprve pak si nějakou tu mou důvěru vysloužil. A pak tu byl Einar. Jediný vlk, kterému bych bez váhání svěřila svůj život.
Tahle vlčice? Bylo mi jedno, jestli půjde se mnou nebo ne, důležité bylo, že pokud byla skutečně nějak okouzlená, stejně bych se ji nezbavila. Proto jsem ji nabídla, že se mnou jít může a sama jsem se vydala směrem k jihu. Po chvíli jsem ucítila její bok. Vážně se na mě až příliš tiskla. Tiše si povzdychnu a nechám to být. "Jdeme směrem na jih. Tamta pláň byla příliš nehostinná k lovu a ke všemu. Na jihu za horama by měl být před tím ledovým větrem zákryt a mohlo by tam být proto příznivěji." odpovím ji nakonec. Tahle informace přeci jen nebyla vůbec nijak tajná.

4

Můj postoj se z obranného změnil v jakýsi ledový nepřístupný postoj i výraz. Hold jsem taková byla a téhle vlčici to z nějakého důvodu nevadilo, spíše naopak. Měla jsem skoro i pocit, že tenhle její pohled jsem už jednou viděla a hodně mi ta její něha ve výrazu připomínala malého Threonka a bohy hrající si s myslí chudáka malého vlčete. To si nemohou vymyslet už něco originálnějšího?
Nedám na sobě myšlenky ani náznakem znát a opět se rozhlédnu. "Jsem Stina Ezra." prohlásím. Možná jsem mohla už hrdě prohlásit, do jaké smečky patřím, ale jednoduše jsem to neměla v povaze. Nebyl to žádný posel, ani já jsem nebyla žádným poslem a rozhodně jsem teď nechtěla prozrazovat cizí vlčici, že se blízko nachází území. Co když poblouznění hrála? Co když byla nějaký špeh?
Lehce přimhouřím oči, ale jinak se na mě nehne ani sval. "Pokud mi chceš dělat společnost, tak ale pojď." řeknu a pak se prostě otočím a hledám cestu skrze hory. Nakonec, když najdu nejschůdnější cestu, dám se do pohybu a podívám se zpět, jestli za mnou vlčice jde. Mohlo ji to napovědět, že mi její společnost nijak nevadí a pokud opravdu chce, může vyrazit se mnou.

3

Sleduji vlčici, co po mně chce. Ano, vypadala jsem chladně a odměřeně, ale již ne nepřátelsky. Byla jsem ledovou bojovnicí a hodlala jsem ji zůstat. Kord teď po té promluvě s Einarem, která mě ještě stále tak zvláštně hřála u srdce. Pozoruji černou vlčici, kterou má ledovost nejspíše moc nepotěšila, ale z nějakého důvodu ji to neodradilo a ten divný úsměv měla stále. Lehce přimhouřím oči. Ten úsměv mi až moc připomínal očarovaného malého Threona. Že by si místní bohové zas tropily žerty?
Když ze sebe nakonec dostala otázku, lehce mírně kývnu. "Jak ses sem dostala netuším, ale ano, jsi stále na území Mois Grisu. Momentálně jsme na území, kterému se říká Tundra." řeknu všechny své poznatky. Pak se pohledem přesunu opět ke krajině a přemýšlím, co že jsem to vlastně chtěla. Ach ano, tahle část krajiny rozhodně nebyla přívětivá a jistě nebyla vhodná ani na lov. Za těmihle horami, jižnějším směrem, by to mohlo být lepší. Vítr by se o tyhle hory mohl rozrážet a jižnějším směrem by mohlo v teplejších dnech místy i roztávat ten jinak nemizící sníh.