Příspěvky uživatele

Prosím si taky mušli (-10 žetonů)

Schváleno

Hlásím se coby kreslíř s Garethem, a moji nekreslící polovičku Šalvěj
Snad je to takhle ok

edit
Eiger - kreslíř + Melanis - nekreslíř

"Málokdo" se píše dohromady, stejně tak máloco.
z jeho bezemočnímu chování > bezemočního
Splodit > zplodit

převedeno

zapsáno

Děkuji za akci a prosím Garethovi dát tlapku do iluzí a vyberu si element vzduchu a 30% slevu

Zapsáno

1. Gareth
2. Asi 2x
3. Preference spoluhráčů konkrétní nemám
4. Aetko, přiděl mě někomu, kdo o mě bude mít zájem

<< Tesáky
Teleport se nehledal v bílé tmě snadno. Krčila jsem se k zemi a šla tak říkajíc "po paměti". Měla jsem víc štěstí než rozumu - jaká to ironie, a to si nechám říkat Moudrá; protože portál nebyl zase tak daleko od místa, kde jsme dříve leželi se Seginem. I tak ta krátká vzdálenost zabrala nepřiměřeně mnou námahy a času. No, to je tak, když vás chytí v horách sněhová bouře. Hepčí! No, to my ještě scházelo! Rýma. A znovu hepčí. Přiznávám, po tomto budu potřebovat vývar z něčeho echt silného. Konečně, portál se zablýskl mezi sněhovými vločkami. Přibrodila jsem se prašanem až k němu, a s úlevou se do něj vrhla po hlavě. Když jsem se objevila na opačné straně, ani jsem si nic nedělala z pocitu nevolnosti. Ten byl totiž překonán úlevou, že jsem z vrcholků skalisek pryč. Chvíli jsem se vzpamatovávala ze změny klima, ale pak jsem se rozešla vpřed. V mysli jsem měla svůj úkryt v lese Alf. Pomyšlení na usušené bylinky a pelíšek z suché trávy a ohniště... Ahh. Ano, musím se dát dokupy, než se zase objevím před někým z Chaosu, ne? Takže - jídlo, pak čaj a spánek, pak povinnosti.

>> Rokle (okolo nejvyšší hory)

[Rychlohra]
Mezi Stray a Seginem se udála řada věcí, bylo řečeno mnoho... A to i když se nehnuli z místa. Nebylo třeba spolu dělat cokoli jiného, než ležet vedle sebe a tulit se...
####

Po setkáním s šedým vlkem mi v hrudi zůstal zvláštní hřejivý pocit. Tiše jsem doufala, že to ještě někdy uvidím, ale teď bylo na čase se vzpružit a konečně se znovu stát součástí dění ostrovů. Jakožto beta Společenstva jsem si nemohla dovolit tady jenom tak trčet donekonečna - i když to znělo lákavě, tulit se k stříbřité srsti... Ne. Romantiky bylo až příliš, čas musel běžet dál. Nehledě na to, že mi začalo kručet v břiše. To nebylo příjemné, ale bylo to zcela očekávané. Kolik vůbec uplynulo času, co jsem naposled měla něco v tlamě? Odfrkla jsem si a ohrnula pysk v reakci na sžíravý pocit hladu. Rozešla jsem se opatrnými kroky směrem k portálu - v tomto počasí takto vysoko v horách nemělo cenu se snažit stopovat kořist. Snad na červené louce bude počasí o trochu přívětivější... Snad.
>> Červená louka

!! 16. křížovka. Omylem se mi tam dostalo o jedno jméno navíc. 1. nechejte prázdnou. Omlouvám se, mám o jednu mozkovou buňku méně než obvykle. Mou jedinou mozkovou buňku.

Zahleděla jsem se do jeho modrých očí v okamžiku kdy mne oslovil jako mateřídoušku. To... Bylo tak krásné. Jeho hlas mi přišel být tak něžný, stejně jako slova, která říkal. Natáhla jsem uši dopředu na vyjádření, že poslouchám. Když domluvil, sklopila jsem pohled a přemýšlela. Měl pravdu. A tohle s tou Bryce? Jo, to někdo z toho hloučku vlků říkal. Ale co to znamenalo? A ta mrtvá zvěř? Ta taky umírá na nemocnou magii? "Děkuju," vypravila jsem ze sebe tiše. "Myslíš si, že byla magie nemocná a proto umírala zvířata? Doufám, že vlky smrt kvůli nemocné magii nepotkala..." Musela bych si toho všimnout. Nebylo mi na umření, tedy aspoň ne fyzicky. Pokud se dělo něco takového, muselo mě to kompletně minout. Shine se Zinkem by mohli mít víc informací, ale byla jsem Seginovi vděčná, že se mě snaží utěšit a vysvětlit mi, co děje, i když to mohlo být komplikovanější a stále dílky skládačky chyběly.

Překvapilo mě, když se zpátky přitulil, ale bylo to příjemné překvapení. Jemně jsem ho objala tlapou, přivřela oči, snažila jsem se uklidnit se, ale bezstarostnost byla prostě tatam. Teď jsem si ale už uvědomovala, že takhle nemůžu zůstat ležet věčně. Pokud nemůžu najít Zinka, pořád mám povinnosti vůči společenstvu, pořád budou jisté věci, na které se nemůžu jenom tak vykašlat. "Víš," trochu jsem se odtáhla, abych na něj viděla, "než jsem našla tebe, byla jsem s vlčicí, myslím, no... Hledaly jsme Zinka, protože tam dole u Zlatého lesa vyrostla spousta podivných duhových rostlin. Chovaly se... Atypicky při nejmenším. Rychle vyrostly a zase hned umíraly. Kdosi z vlků tvrdil, že to má něco společného s umírající zvěří. Jestli založit Léčitelskou alianci, tak teď je ta nejlepší doba. Potřebuju je oba, i se Shine. Kdoví co je tohle všechno zač a jestli se to bude stupňovat nebo opakovat. Ale nenašla jsem je. Místo toho jsem ztratila Barnatt... Nebo, ztratila. Jak ti to mám říct, abych nevypadala jak blázen. Zranila jsem ji, omylem, a z rány se jí sypal písek. Chápeš to? Písek! Utekla jsem. Co je se mnou špatně, proč nemůžu být aspoň jednou k něčemu dobrá?" Potřebovala jsem sdílet všechno, co mi leželo na srdci, a ideálně naráz, ale slova nedokázala pořádně vyjádřit všechen ten zmatek, který se okolo mě poslední dobou děl.

Leželi jsme na zemi a tulili se k sobě. Byl to hezký moment, ale netrval dlouho. Všimla jsem si, že se Seginova nálada rychle změnila. Působil z ničeho nic tak... Vyděšeně? S tím i mě opustil ten bláznivý pocit zamilovanosti, došlo mi, že se tulím k v podstatě cizímu vlkovi, se kterým mám společný jen zájem o rostliny. Vzpomněla jsem si na písek, hlasy, mrtvého Balroga, duhovou kytku, umírající zvěř, Zinka. Stáhla jsem uši k hlavě po vzoru šedého. Chtěla jsem ten hezký pocit a bezstarostnost zpátky. Kam se to opovážil odejít? Vyšlo ze mě tlumené zakňučení. "Co se děje?" zeptala jsem se Segina, jako by o tom měl vědět víc, než já. Na rozdíl od něj jsem ale takovéhle čarovné zamilování zažila už předtím dvakrát; jen předtím ten pocit odezněl postupně a zanechal po sobě pocit pochopení, nalezení domova; teď byl nahrazen zmatením, veselí vystřídal splín. Dávala jsem to za vinu tomu, že jsem byla předtím opuštěna a prošla si krátce před setkáním peklem na zemi. On se ten pocit zase vrátí, stejně jako se předtím vrátil s Balrogem. Nehodlala jsem přijít o další spřízněnou duši jen proto, že je moje mentální zdraví v háji. A koho zajímá, že je nacházím vždy tak z ničeho nic a zamilovávám se impulzivně? Asi to jinak neumím.

Prosím o 6. charakter
• +- 2,5 roku na MG - splněno
• na prvním charakteru cca 300 postů // 529
• na druhém charakteru cca 200 postů // 166
• na třetím charakteru cca 100 postů // 184
• na čtvrtém charakteru cca 70 postů // 84
• na pátém charakteru cca 40 postů // 60

Podmínku nesplňuju akorát na Rain, zkusím to do konce konkurzu dohnat. Další postavou by byla tahle malá noční můra: https://refsheet.net/BearWolfWithASword/gareth

Děkuji za zvážení, spoluadminstvo ^^

Schváleno. Gratulujeme!

5 - Konec

Zeširoka jsem se usmála, "není vůbec za co, měl by podporovat hojení ran a pomáhat při nachlazení, podobně jako jitrocel, ale měl by být účinnější." Ale už se mi nechtělo povídat, i když jsem si téma rostlin užívala. Budeme mít spoustu času všechno pořádně probrat později. Teď jsem prostě jen chtěla existovat v jeho blízkosti, co možno nejbližší blízkosti. Přitulila jsem se zpátky k němu a zčechrala mu srst čumákem. A pak mě napadlo... Nebylo by super si spolu lehnout na zem a tulit se tak? Odtáhla jsem se tedy a hodila s sebou do sněhu u jeho nohou. Ležela jsem na zádech a odhalovala měkké, ničím nechráněné břicho. Jak líp ukázat důvěru, než tím, že se druhému zcela vydáme na milost? Natáhla jsem k němu tlapku, "lehni si vedle mě, kvítku." Řekla jsem ta slova tiše a jemně, aby zněla jako pohlazení.