Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ano, Tania té šance nemohla nic jiného než pořádně využít. Máchala s vlčicí skoro jako s hadrovou panenkou, už se nezdálo, že by se měla zájem jakkoli bránit. Jednoduché, jak jednoduché to bylo... Anebo to pro ni bylo jednoduché vždycky? Drtila vlky i psy a i když nejednou utržila šrám, vyhrávala. A vyhrávala i teď. Až na hrůznou bolest v její tváři a fakt, že se její druzi začínali stahovat. Ona, ať by si to přiznala nebo ne, byla vyčerpaná, plná ran a věděla, že bude kulhat. Každou chvíli by se tu na ni vrhlo útočníků víc a ona měla ještě špetku rozumu, o tom žádná. Pustila vlčici, usoudící, že měla už dost, pokud ji přímo nezabila nebo tu nezemře, než si ji všimnou její druzi, zavrčela a vydala se co nejrychleji mohla pryč. Již tu neviděla ani jednoho ze samců a Allavanté se, zdálo se, nějakou lstí snažila taky proplížit pryč. No dál se nerozhlížela a radši vypadla, než by na ni někdo zase skočil. Avšak nenechme se mýlit, ona ještě neskončila!

>> slané jezero

Jméno vlka: Tania
Počet postů: 8
Postavení: sigma
Povýšení: ---
Aktivita pro smečku: zabití Urana (asi? xD)
Krátké shrnutí (i rychlohry): společně s dalšími chaosany zabila zrádce Urana a pak je na nížině hojnosti napadli vlci z Alateyské smečky
Bobříci: ty se budou udělovat až po úplném ukončení akce, i guess?

Zdravíčko, poprosím vše na Lapise :33 Dík!

Zavzpomínejme na nedávné Moisgrisské potopy. Ty ve většině vlků probudily strach, nebo až vztek a znechucení. A kolik z nich si asi myslelo, že se ostrovy ocitnou úplně pod vodou a tak bude pro ně všechny konečná? Anebo by se z divoké vody vynořily pravěké obří příšery a všechny je sežraly? Těch nejstrašnějších scénářů bylo více, avšak pak náhle vysvitlo slunce a voda se začala náhle stahovat. A to se naskytla otázka: šlo o práci rozzlobené přírody nebo o zkoušku místních bohů? To se nikdo asi nikdy nedozví...Copak by jim to bohové řekli? A následky přikryl první letošní bílý sníh.

Co k tomu tak napsat...

Ano, vlčice své výhody nadmíru využila a Tania následně ucítila tesáky na své tlapě. Pak jí nezapomněla dupnout na tu druhou, aby ji snad...zpomalila? Tania hlasitě prskla. Tiché křupnutí a náhlá bolest v jednom z prstů na duplé tlapě naznačovalo, že ho měla nejspíše zlomený. Na druhé tlapě měla hlubokou ránu a trochu vytrhanou srst, zdálo se, že se mohla do seznamu jizev připsat dalšího. Už viděla úplně rudě. Tak tohle teda ne! Uslyšela i krátké zavytí alfy na ústup, avšak ona jen tak od boje neuteče. Nikdy to neudělala, i když byla pravda, že tady šlo o úplně jiný případ, než kdysi v její minulosti. Tam, byť to znělo zvláštně, by se na ni nemohlo vyřítit dvacet vlků ovlivněných magií a vším dalším. Ti vlci, co je napadli, byli rozhodně smečkou a pokud se začnou stahovat ostatní, neměla by šanci. Vlastně kdyby se z hor začali stahovat další vlci, neměli by šanci ani všichni. Jaká to porážka...No Tania, celá vzteklá nad svými zraněnými, která získala kvůli své již unavenosti, chňapla vlčici po krku, než se stihla stáhnout a prostě...stiskla. Měla zraněné tlapy a ne tlamu, tak prostě...držela a třásla. Bylo složité mít v tlamě všechnu tu srst, no i tak zanedlouho ucítila kůži a krev. Nevěděla, jaká zranění jí tím způsobí, avšak pokud se to stane, klidně to tu skončí. Neměla slitování. Dostat se tak ke krční tepně...bohužel visela spíš za zátylek a tak by ji musela pustit a pokusit se o nový chyt, což...mohlo skončit špatně spíš pro ni samotnou.

Tania se na rameno vlčice pustila s takovou vervou, že se to protivnici už vážně nelíbilo a už zaskučela. Ano, jak moc jí ta bolest druhých lahodila v uchu. Vlastně by řekla, že jí občas lahodila i její vlastní, bylo fajn cítit bolest. No to, co cítila v obličeji, bylo úplně něco jiného, a že by to přirovnala k příjemnému, se říct nedalo. Avšak...ona se nehodlala jen tak vzdát kvůli nějaké divné bolesti! Taky si bohužel dala při svém útoku na obdiv krk a tak měla šanci ji vlčice za něj chytnout a pokusit se odtáhnout. Avšak asi zapomněla na to, že měla poraněnou tlamu a tak následně zvolila jiný postup. Tania ji musela znovu pustit, protože jí začala snad ze zbytku sil kopat do břicha. Celá naježená se stáhla. Ach, už šlo tolik vidět, jak unavená byla. No ukázalo se výhodou, že druhá vlčice taky. Hm, tak trochu čekala, že za nimi vylétla parta nějakých naštvaných vlků při síle, ovšem očividně ne a očividně měl taky tento čin vážně vyšší důvod. „Máš už dost?“ ušklíbla se posměšně, jestlipak tohoto rozhodnutí náhodou nelitovala, hm? Taky si nemyslela, že by se tu chtěla narozdíl od Táni být až do smrti, ale že by jí chtěla nechat jen tak utéct, to taky ne. Mohla si za to konec konců sama. Chystala se na ni znovu vrhnout s ještě zbytky vervy, bohužel ji oslepilo náhlé světlo, co se vynořilo od...no nestihla si všimnout, odkud. Chvíli neviděla nic, hnědá měla buď skvělou příležitost na útok nebo rychlý útěk, těžko říct, jak moc indisponovaná byla.

Ah, zdálo se, že vlčice nakonec o svůj život i stála a tak se bojovat rozhodla. Na jednu stranu by však bylo nanejvýš podivné, kdyby se sem vrhla s ostatními spáchat maximálně nežití, to rozhodně. Okolo slyšela zvuky boje ostatních, avšak nevěnovala jim nějakou pozornost. Pokud se někdo další na Taniu nevrhne, mohla mít někde. Ne, že by si nemyslela, že by neměla šanci proti dvoum vlkům, ale zase už nebyla úplně při síle a o těchto vlcích věděla zhola prd. Dva protivníci by ji mohli v jejím stavu potrhat hned. Ovšem pokud měla někde zemřít, tak důstojně v boji a ne nějakým trapným způsobem jako že by se třeba zřítila ze srázu... takový nemehlo přece nebyla. No než stihla vlčici chytnout za krk, ochránila si ho a tak se srazily spíš zuby. Tania se na to teda vykašlala a hryzla ji přímo do čelisti. Chvíli ji tak držela, bohužel se ji snažila od sebe odtáhnout předními tlapami a tak se brzo tesáky z její čelisti bohužel vyvlíkla. Zavrčela, ať už mírnou úlevou, bolestí nebo vztekem, ale neváhala a ať už tesáky nebo drápy se hodlala vlčici chytnout za rameno a nechat jí tam aspoň pořádný šrám. Ona se jen tak nedá!

Vlčici srazila na zem jako kdyby srážela králíka, a jako u lovu neváhala a vrhla se po ní zaútočit znovu, tentokrát s tou výhodou, že ona byla na zemi a Tania ne. Avšak radovala se celkem předčasně! Být na zemi očividně taky poskytovalo občas výhodu, no to nemohla vědět, protože se celý život snažila na zemi neskončit. Takže jakmile k ní přiskočila, vlčice se ohnala Tanie po tlapě a s kombinací bolesti ve tváři, která se zase ozvala, skončila na zemi též. Zavrčela a udělala přemet, aby se stihla zvednout zpět na tlapy, než to stihne i její protivnice a zaútočí na Taniu první. No následně zamířila tesáky hnědé na krk, nehodlala se tu s tím mimrat, jako to měli v aréně. Neptala se, neptala se na nic okolo toho, co to jako mělo znamenat, prostě útočila. Vlastně jí to ani nezajímalo. Zaútočili na ně oni, takže měla právo útočit taky. Pokud tu někteří z nich skončí jako Uran, její chyba to nebude. Na druhou stranu jí ani ten přepad zas tolik nevadil... aspoň si užije té zábavy víc. A za to to přece stálo!

Uranovi docházely síly, celý obmotaný šlahouny a ze všech stran obklopen trhajícími vlky neměl sebemenší šanci. Nakonec z něj zůstalo jen cosi krvavého potrhaného a Tania se dlouho necítila tak naplněna jako teď. Nikdy jí nedošlo, jak moc jí zabíjení chybělo. Žila tak měsíce prostě si na to navykla. Její jizva neznámého původu na to měla dost jiný názor, avšak od kdy se poslouchaly následky jizev? Tepalo jí v tváři natolik, že musela hrdelně zavrčet na kdo ví co. Působila teď asi mírně psycho, ovšem ne, že by se k tomu slovu nedala přirovnat i tak. A hlavně jí na názoru ostatních vůbec nezáleželo. Zvedla hlavu od mrtvého těla a měla co dělat, aby ji náhlý ohnivý výbuch neodpálil pryč. No nebyla u něj zas tak blízko, tak to přečkala. Zbystřila. Něco se dělo. Jakmile zmizel rozvířený prach a sníh, zjistila. Na Allavanté zaútočil jiný, zrzavý okřídlený vlk a z hor sházeli vlci další, kteří začali postupně útočit na členy Chaosu. Nesnažila se chápat, co se dělo, nebylo potřeba to chápat. Bylo jasné, že byli napadeni a Tania neváhala. U paty hor stála hnědá vlčice, která váhala nebo se připravovala? Těžko říct. Ale byť už pocítila jakoukoli bolest či únavu v různých částech těla, rozběhla se za ní a vší silou, co ještě měla, do ní strčila. Působila trochu jako až moc jednoduchý soupeř, ovšem aspoň se Táňa nebude příliš namáhat. To se hodilo, že? A třeba by z ní mohla ještě vytáhnout nějaký kontext toho všeho, než ji tu potrhá jako Urana.

Ahoj!
Já věřím tomu, že ty záseky z dob minulých, kdy jsem sotva hrála, jsou již pryč a tak zkusím štěstí na získání bleskového vlčete (říká se tomu tak, že jsem od podzimu chytla druhý dech). Jako jasný, jsou dny, kdy nenapíšu, abych si trochu odpočinula a abych to s tím hraním zas nepřeháněla, ale rozhodně neplánuju věci typu zase se zaseknout anebo úplně odejít (hlavně by mě určití lidi zamordovali, takže to nebudu riskovat :D). Postav se vzdávám nerada, nakonec jsem si ponechala i Podběla, protože by mi to bylo prostě líto, takže si nemyslím, že by hrozila výměna hráče. Ráda hraju za vlčata ostatních, možná si tím vynahrazuju to, že moje postavy obvykle vlčata nemají a tak doplňuju rodiny...no a je mi pak dostatečně dobře :3
Ale na druhou stranu teď budu přebírat postavu a budu fakt chápat, že se vybere někdo, kdo již déle novou postavu neměl, nebo někdo prostě s méně postavami. Jenom jsem si řekla, že zkusit se má vše! Tak děkuji kdyžtak aspoň za možnost si napsat :>

Jméno: Lapis
Počet příspěvků: 3 cries
Postavení: sigma
Povýšení: nup
Funkce: pořád se držím toho pruzkumnika
Aktivita pro smečku: šel zkoumat následky potop
Krátké shrnutí (i rychlohry): šel se podívat na následky potop, potkal Nictoris, trochu pokecali

- Zraň Urana magií
- Zabij Urana

Urana už zahlédli, avšak samec se očividně vzdát nechtěl. Hah, jak troufalé. Avšak copak by ho měla soudit? Dělala by úplně to stejné, bila se do poslední chvíle. Ovšem ona neplánovala Chaos zradit a tak si ho v klídku soudila...a soudila by ho, i kdyby to plánovala. Taková Tania byla, ano. Rivenith vítr a její pavučiny ho zdržely natolik, aby se k němu dostatečně přiblížili. To po nich mrštil kameny a než si stihla udělat štít, jedním dostala po hlavě. Hrdelně zavrčela, spíš to jen posílilo její vztek, než aby pocítila bolest...i když jo, trochu krve z toho kapalo, no. Ale slabota, to už víc bolela ta její jizva, kterou neměl ani na svědomí on. Pf, za chvíli s ním budoi hotoví. Zatímco se ho snažil Faust srazit k zemi, Tania Urana švihla ohnivým bičem přes záda, aby ho vyvedla z míry a byl sražen lehčeji. Posléze neváhala a šla mu tesáky přímo po hrdle. Už dávno věděla, že prokousnout někomu krční tepnu většinou znamenalo brzkou smrt. Jasný, proč ho chvíli nemučit, no takhle Táňa moc nesmýšlela...ona prostě zabít zabít. Na druhou stranu se mohla v jeho hrdle aspoň chvíli nimrat, než ho úplně ukončí, když už.

Vystopuj Urana na Nížině hojnosti 2/2


Vydala se společně s ostatními lesem, dokud nezůstali pod holou planinou, kam již napadalo určité množství sněhu. Zavětřila. Cítila nejen pach Urana, který tady prošel a mířil kdo ví kam, avšak cítila i jeho krev. Při tom pomyšlení se zašklebila. I když mu pětice vlků pěkně vycuchala kožich (což bylo slabé slovo), pořád byl schopen jít. Kořínek měl tuhý, to musela uznat. Avšak její nebyl o nic křehčí a tak ho určitě nenechá utéct...a její společníci taky ne, jasně. Ezra natrefil na velký krvavý flek, jakoby se tady na chvíli položil. Ovšem byla by škoda, kdyby tady skapal. Chtěla se do něj ještě jednou zakousnout- „A krvavá stopa pokračuje,“ olízla si pysky a poškrábala se na tváři, která jí zase začala trochu svědit a pálit. Hm, jdeme dál. Jakmile ho měli na dohled, Riveneth použila vítr, aby ho vyvedla z rovnováhy a Tania ho pavučinou přitiskla k zemi. Měla o síle těch pavučin menší pochyby, avšak doufala, že vydrží, dokud k němu nedorazí, aby mohli provést ten toužebný masakr.

Jméno vlka: Tania
Počet postů: 9
Postavení: sigma
Povýšení: --- (gdy (˵ ͡° ͜ʖ ͡°˵))
Aktivita pro smečku: vyrazila chytit zrádce
Krátké shrnutí (i rychlohry): Oddělila se od Scara, protože uslyšela vytí z lesa u mostu a tam nalezla společně s dalšími chaosany raněného Yefreie, který jim řekl o zradě Urana... no prostě je momentálně na Štvanici
Bobříci: ---