Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<< les u mostu (přes most)

Most byl v letních měsících většinou klidný. Taky aby ne, když málokdy foukal silnější vítr a sněhové vichřice ohrožovaly vše živé jen v zimě. Jasný, pod jejími kroky to občas křuplo, občas pohouplo, avšak Tania si toho moc nevšímala. Nebála se ničeho, takže ani smrti. Ne, že by chtěla umřít, prvně chtěla napáchat ještě nějaké škody, no jen, že se prostě nebála. A pokud by to přišlo, tak by to přišlo, no. Co by nadělala? No pak už nic, že jo. Nejvtipnější by na tom bylo, že by ji ani nikdo nepostrádal, zůstala by ležet pod mostem navždy. Teda, dokud by se nerozložila. Ale ne, že by jí to vadilo... spíš ne. Lepší, když jí ostatní viděli živou a silnou, než... mrtvou. Po mostě následoval její milovaný temný les, příjemné ticho a asi nějaké příšery pozorující ji zpod mrtvé stromy. No nikdy jí žádná neublížila a ani neublíží. Vždyť tady byla taky doma! Teda co? Vždyť na žádné příšery nevěřila, lol.

>> poušť (přes pichl)

<< křišťálové jezero (přes luka)

Opustila křišťálové jezero a napojila se na místní louku s úmyslem přejít most, temný les a dostat se do po delší době do pouště. Ono na tom zas tak v létě nezáleželo, tepla pronásledovala celé ostrovy teď v létě, avšak už jí to prostředí ničeho celkem chybělo. Na přítomnost dun a písku si zvykla nejspíš kvůli Namareyské smečce, no a i když už ve smečce nežila, pořád nemohla na tato místa zapomenout. I tak byla otázka, jestli pouštní smečka ještě existovala. Před svým odchodem na tom zrovna dvakrát dobře nebyla, avšak stát se mohlo všelicos. Třeba se našlo najednou plno vlků, které poušť lákala a tak se prostě rozrostli, byť tomu moc nevěřila. Ovšem až se bude nacházet na poušti, případný pach jejich hranic pozná bez problémů. Taky aby ne, že jo, haha. No nic, jdeme dál.

>> temný les (přes most)

Sraz byl u konce a než Scar se svým společníkem zmizeli kdesi, ještě se na ni stihl usmát. Teda nechápala, proč to dělal, vlastně neviděla důvod, aby to kdokoli dělal, avšak ne, že by jí to jakkoli vadilo. Přemýšlela, jestli se na ni v životě vůbec někdo usmál, haha. Všechny jen štvala a mučila, za to by jí nikdo nepoděkoval, že? No někteří vlci se začali rozcházet a Taniu chvíli bavil pohled na dva vlky poblíž ní, kteří vypadali, že se každou chvíli poperou. Avšak pak se zvedla a vydala se pomalu pryč. Kdyby si jí všimli, jak je pozoruje, nedopadlo by to dobře. Ne, že by se konfliktu bála, to byla ten poslední vlk, který by se bál, no nakonec usoudila, že krev bude rozlévat jinde, než na členech vlastní smečky a na místě srazů. Že by měla fakt aspoň trochu rozumu?

>> les u mostu (přes luka)

Přihlašuji Taniu

Převod z vlka na vlka (rip 5%)
Podběl > Tania

Před převodem:
Podběl: 227 kšm/12 rubínů/0 mincí
Tania: 53 kšm/5 rubínů/0 mincí

Převod:
Z Podběla na Taniu: 200 kšm
Poplatek: 200=100% > 5% = 10 kšm

Po převodu:
Podběl: 27 kšm (zbytek stejný)
Tania: 200-10 = 190 > 243 kšm (zbytek též stejný)

crying

Převedeno

Jméno vlka: Tania
Počet postů: 4 a 1
Postavení: sigma
Aktivita pro smečku: první sraz po přijetí do smečky
Krátké shrnutí (i rychlohry): setkala se s Dalliusem a oba se pak vydali na sraz

Začalo sem přicházet víc a víc vlků. Všechny si pořádně prohlížela. Zjistila, že nebyla jediný nováček, protože se zde představoval určitý vlk jménem Wissfeoh. Z nějakého důvodu jí to přineslo vítanou úlevu. Nechtěla tu být jediný zelenáč, haha. Zbystřila, když k ní přistoupil sám Scar. Jaká čest, haha! I když ne, že by to zrovna Tania nějak prožívala. Tyhle věci pro ni byly velká neznámá. „Přesně tak, Milosti, jsem Tania a hodlám dělat Společenstvu Chaosu to nejlepší jméno,“ řekla nahlas sebevědomě, aby ji slyšeli i jiní, i když musela i ona uznat, že slovo Milosti řekla hodně zostra. Časem se to možná naučí říkat lépe. Ovšem všimla si, že mu tak říkalo více vlků a jak mohla dělat Chaosu dobré jméno, kdyby nedokázala respektovat ani jejich alfu? No Scar nepůsobil jako úplný ničema (změna oproti Khanovi) a tak kdo ví, třeba jí nebude dělat problém se jím řídit, byť černá vlčice nejradši jednala spíše za sebe. Dále už mlčela a čekala na začátek toho shromáždění nebo co.

<< luka

Šla loukou po pachu vody. Blížila se víc a víc. Cítila se celkem vzrušená očekáváním, ne že ne. Zanedlouho zjistí, zda se v této smečce zmýlila, anebo zda se zde fakt necházeli ambiciozní a silní vlci. A vzhledem k tomu, že Táňa ráda soudila i na první pohled, neočekávala ani žádné vychrtliny nebo ratlíky. Jasný, že jeden neměl mít nikdy velká očekávání. Avšak copak to někdy někdo řekl jí? Možná ano, no i kdyby, neposlouchala ho. Nikdy neposlouchal žádné nevyžádané rady a podobné řeči. Rvalo jí to vždy uši! A tak radši jedním uchem dovnitř, druhým ven. Konečně dorazila na místo setkání. Pochybovala, že měl chaos jen pár málo členů, co se zde nacházeli a tak usoudila, že zde přišla ještě vcelku brzy. To udělá třeba dobrý dojem... „Buďte zdrávi,“ zazubila se. Každé její zazubení vypadalo zle, no momentálně nechtěla nikoho zakousnout. Viděla tu nějakou vlčici, pak vlka s pláštěm a modrého vlka s křídly a nakonec nejspíš samotného Scara. Teda, aspoň pasoval na popis, který jí Aiduin podal. Ohlédla se za sebe, kde už se v dálce blížil i Dallius.

<< most (přes jezero u mostu)

Procházeli přes starý most. Nejspíš ani jeden se nebál. Nebo jim to aspoň nevadilo. Tania měla až radost, že neměla vedle sebe nějakého sraba, kterého by musela podpírat, aby se někam dostali. Ne, dělala si srandu, ona by nikoho ani omylem nepodpírala. „Všechno má svou výhodu i nevýhodu,“ pokrčila rameny nad jeho slovy. Mít nějaké území a poslouchat neustále nějaké blbé řeči blbých vlků taky nechtěla. I když, asi měla jen blbé zkušenosti s Namareyskou smečkou. Možná potřebovala smečku a zároveň absenci trvalého území jako maso. „Vlastně jen chvíli. Přijal mě jeden z vašich bet, Aiduin se jmenuje. Nejspíš ho znáš,“ ušklíbla se. Jednou toho postu taky dosáhne! No Tania a její obrovské ambice, to nemělo cenu se vyjadřovat více. Ani alfovství by jí nedělalo sebemenší problém. O tom, jeslti by to zvládla nebo ne, ani nepřemýšlela. Však ona dokázala vymést nepořádek! Avšak někde v hloubi duše věděla, že by neměla dráždit hada bosou nohou. Aspoň zatím. Konečně se nacházela na nějaké louce a jezero už bylo blízko. Cítila vodu. Byli blízko...

>> křišťálové jezero

<< prokleté jezero (přes temný les)

Dál už s vlkem nemluvila. Aspoň zatím. Prostě mířila na jih. Prvně přes její milovaný temný les a pak přes most. To taky uslyšela to hlasité zavytí nejspíš z míst, kam mířila. Že by se smečka svolávala? To si vybrala správný čas tam jít! „No neříkej, že taky patříš k Chaosu,“ otočila se na vlka krátce, pak však pokračovala v cestě. Uvědomění, že měla u sebe vlastně člena smečky, bylo...zvláštní. No u jezera jich bude mít víc, takže jí to už tak nepřijde. No bylo rozhodně lepší, když se nacházeli rozprchlí po celých ostrovech. Aspoň by jí brzy nezačal někdo lézt na nervy. A kdo ví, třeba by to tak mělo více vlků. Kdo ví! Okolím panovalo bezvětří, takže tentokrát se most přehnaně nehoupal. Ne, že by měla závratě, to vůbec! Jenže, i ona musela uznat, že pochodovat po kývajícím mostě nebylo nic příjemné. Nahlas by to teda neřekla, jo, avšak chápeme se, v duchu se kdekomu honily různé věci.

>> luka (přes les u mostu)

Taky pokrčila rameny. „No jo no, i když mám na salámu, kdo má jaké chutě,“ ušklíbla se nad tím a protáhla se. Vypadalo to, že vlk si zde nelehne a bude tu stát jak Y, a Tania oproti němu nehodlala vypadat jak nějaká hrouda. Jako ona nebyla tlustá, jen prostě ten pocit... „ALE když dáváš pozor, nic se nemůže stát. Jednoduché,“ odpověděla mu a olízla si pysky. „Řekla bych, že ta nejhorší místa jsou někdy nejhorší, ale lhala bych, tož pravda. Kéž by to bylo jinak,“ zamračila se. Ne, ten smradlavý sklep byl hrozný, avšak ne krásný. No hlavně jí tam chyběla svoboda. „No nic, já mizím na jih. Smečka, do které jsem se nedávno přidala, tam mívá občas srazy. Třeba tam někdo bude, je na čase je poznat. Ale to tě asi nezajímá, že,“ otřepala ze sebe bordel po svých slovech a vydala se bez rozloučení k tomu jezeru. No to ještě asi nevěděla, že tento Dallius k chaosu taky patřil, že?

>> most (přes temný les)

Opatrnost. Takový pojem Tania neznala. Teda ne, že by o takovém slově nikdy neslyšela, spíš se jím neřídila. Nikdy. „Opatrnost nás jen brzdí udělat věc, kterou nejvíc chceme. Opatrnost je blbost. Na druhou stranu je zas dobře, že tu nikdo nechodí. Aspoň mohu v poklidu relaxovat a nenechat se vyrušit blbečky,“ ušklíbla se. Zda byl tento vlk taky blbeček, to zjistí snad zanedlouho. Avšak když si sem troufnul, úplný strašpytel to nebude, což? Jako on se podíval na mršiny, co se válely blíže vody. „Spíš mi řekni, kdo by chtěl. To, že jsem tímto místem zaujatá neznamená, že se do té vody nějak poženu. Nejsem blbá,“ odfrkla si. Tania nebyla nikdy blbá, i když uznejme, že teď hodila nejspíš fakt chytrou věc. Do té vody se prostě nelezlo, ať by měl kdekdo sebevětší pokušení. „Hm, Tania, když tě to tak zajímá. Co ty?“ zeptala se ho na oplátku a olízla si pysky. Když znal on její jméno, mohla znát i ona jeho, ne?

Tentokrát si té samoty užívala. Nasávala atmošku, pozorovala pokroucené stromy a temné, špinavé jezero. Nepočítala s tím, že by sem mohl snad někdo přijít. Každý se takovým místům vyhýbal. Všichni se báli. Mois Gris byl plný srabů... A ejhle. On sem někdo přišel! Podívala se směrem, kterým se ozval hlas vlka. Hnědý s bílými znaky, prostě... vlk. Nechápal ji. Samoo že ji nechápal, nikdo ji nechápal. Však ona všem ještě ukáže. „Pf a proč by ne? Pro vlka jako JÁ je to tu jako stvořené. Nemohu za to, že větší část obyvatel těchto prokletých ostrovů jsou zaostalí budižničemové, co se bojí i vlastního stínu,“ ušklíbla se na hnědého. Ach, Tania tu zas vyhazovala své teorie. I když bylo by spíš divný, kdyby ty teorie neházela. Ona. Snad by onemocněla! A to poslední, co chtěla, byla nemoc. Táňa nesměla být NIKDY nemocná.

<< hraniční pohoří (přes temný les)

K tomuto jezeru chodila moc ráda. Milovala nasávat tu tu atmošku. Vždy jí pak byla plná! Z vody teda nepila. Ne, že by věřila povídačkám, spíše ta voda působila příliš špinavě a Táňa nepila ze špinavé vody. Kdo ví, co vše za bakterie a kyseliny se ve špinavých vodách mohly nacházet. Chytit viry nebo se otrávit jedem, to nebyl Taniin styl. Zůstat oslabená nehodlala. Chtěla být silná, pořád! A až nebude moci, radši exsne. Jednoduché. Dát najevo slabost? Nikdy, aspoň pro ni. Existovaly věci, které jí pronásledovaly celé věky, no copak by je dala někdy najevo? Ona? Haha, dobrý vtip. Lehla si poblíž břehu jezera a pomalu mávala ocasem, přičemž pozorovala večerní, temné jezero. Hodně toho ušla, stejně ten odpočinek potřebovala jako sůl. Nebo pro ni jako krev??

<< ledovcové jezero (přes ledové pláně)

Bingo! Našla cestu ven. Mohla být sama se sebou spokojená. I když se nacházela zrovna v horách, naštěstí Mois Grisem probíhalo jaro a tak tu necítila takovou zimu jako v zimě. Nebo v těch polárních oblastech, haha. Procházela horami, mířila směr temný les, který se tyčil v dálce. Přemýšlela, že by tam chvíli zůstala a děsila kolemjdoucí. Však kolik vlků se tam bylo, kolik vlků tam zažívalo nepříjemné pocity. A teď na ně vybafne ohnivá vlčice a oni se doslova pokakají! Hlavně teď, večer. Na druhou stranu, kdo by to tam chtěl čuchat, že jo. Vzhledem k tomu, že trávila v temném lese tolik času, nerada by, aby se tam zásobil vlčí trus. Ach, jak moc si to místo přivlastnila... teda, spíš by si ho moc moc chtěla přivlastnit. Dost jí otravovalo, jak tam chodili jiní vlci. Bohužel měla tam jen úkryt, neměla sebemenší právo si to tam přivlastnit. I když kdyby se rozhodla tak provést, nikdo by ji nejspíš nezastavil.

>> prokleté jezero (přes temný les)