Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ptal se na otázky, které i když Taylor chtěl odpovědět, tak přímou odpověď neznal. Neznal jak by se to celé mělo rozuzlit. Ale zase jeho dcery, co je potkal, si nestěžovaly na to, že by měly k sobě horší přístup jen protože on byl jejich otec. Tahle záhada by se měla pak prošetřit a měl by se jich za to zeptat. Ale nemyslel si, že by Liss chtěla právě Nicolase ve smečce. "Uhm, Solari a Ricca si nestěžovaly na tohle zacházení, ale nemyslím si, že by to bylo stejné u tebe. Obě jsou aktivní vlčice na ostrovech a ty... jsi... byl mimo." A ony se snažily tak moc si zde najít místo. Povzdechl si. Tohle bylo zase složité téma na které měli ještě dostatek času.
Nicolas chtěl jít hned a on se mírně zadíval na nebe. Asi bude ideální čas vyrazit. Bylo pozdě. "Můžeme vyrazit, synu. Cesta odsud bude nejlepší přes portál na červené louce." Naučil ho tímto snad další věc? Pamatoval si na ten portál? Zavrtěl hlavou na jeho další otázky. Nevěděl o ní bohužel nic. Leda to jak vypadala. "Nevím. Ale mohl bych ti pomoci se po ní podívat. Nebude asi tak těžké jí najít. Kolik takových vlků tu bude?" Zeptal se spíše řečnicky Taylor při poslední větě. Jo kdyby tak věděl.
Pokynul na syna, jestli je tedy připraven k tomu, aby se vydali dál. Bylo to takové ujištění a kontrola, jestli mu něco nechybí. Přesto se pak vydal dál. Tím známým směrem. Možná je bude přijímat, teda ne je, ale jeho syna, do smečky Barnatt. Zas uvidí její roztomilou tvářičku.
--> Rokle

Pokynul hlavou a slabě se na něj usmál. "Stejně mě nikdy Lissandra a ani další, krom vaší matky, neměli rádi a tak si myslím, že bys akorát nesl špatně to, že jsi můj syn a jsi mi podobný. Nemyslím si, že by Liss byla zrovna někdo, kdo by ti dokázal odpustit." Podotkl a šlehl ocasem. Nechtěl tím syna strašit, ale prostě tak to bylo. Dle něj byla Liss akorát vlčice, co si hrála na to, že všechno ví a ve skutečnosti akorát byla... namyšlená. Ale nikdy by jí to do očí neřekl. Na to se až moc bál toho, co by se mohlo stát. "Pak můžeme spolu jít ke Zlaté smečce, představím tě i Barnatt. Ta tě ráda přijme mezi rodinu." Na rozdíl od jejích dětí pro které jeho představení asi nebylo nic moc. Stále na to pamatoval s těžkým srdcem.
Jenže pak se musel ptát na bratra. Semkl rty a zavrtěl hlavou. "Netuším o něm moc. Maximálně jsem slyšel jméno Akros z úst takové flekaté hnědé vlčice... vypadá jako kravka, ta by ti mohla pomoci nalézt informace. Případně se po něm taky můžeme podívat a poptat se." Jako otce ho to děsilo, že nevěděl o svém dalším dítěti. Leč Akros byl vždy spíše takový vzdálený.

Něco takového si byl schopný zapamatovat. On pokynul hlavou a pousmál se. "Rád tě tam uvidím... pokud nechceš změnit smečku, tak se čas od času můžeme všichni sejít a pobavit se o tom všem co nás trápí... chci tu teď pro vás být." Uvědomoval si, jak moc své povinnosti zanedbával a jak se jim spíše vyhýbal než cokoliv jiného. Bál se toho, že až moc rychle bez něj vyrostli. Byl rád, že se cítil lépe. Taylor se na něj pousmál a cítil ve své hrudi, jak se mu dme pýchou. Chtěl by taky smečku. "Zlatá smečka by tě přivítala s láskou a milostí, kterou nabídli i mne. Ale je to na tobě. V té dobré smečce se nebudeš cítit úzkostlivě, vždy když přijde na zmínku srazu a že bys měl vidět svou Alfu." Podotkl on a snažil se mu to vysvětlit jak nejlépe uměl. "Ano, k cíli vedou překážky..." Povzdechl si on.

Ptal se ho skutečně na to, jak se mu dařilo v té smečce: Sakra a to z těch dvou měl být otec on. Povzdechl si a podíval se na něj. "Víš jak je u toho zasněženého pohoří, kam vede portál z Červené louky, ten zlatavý les? Tak tam sídlí. Proto se to taky jmenuje Zlatá smečka. Kvůli těm zlatavým stromům. A jak se mi tam daří? Cítím se tam víc ve smečce jak jsem se kdy cítil v Daénu. Tam, kde mne Lissandra přeměřovala tím pohledem, který mne odsuzoval v moment, co jsem otevřel tlamu. Tam, kde jsem... se přidal kvůli vaší matce." Nevybral si tu smečku, ale dělal to tak z lásky. Sakra, musel být život tak těžký? Muselo to celé být tak moc složité? Podíval se na syna a pousmál se slabě. "Hele... nevěš hlavu. Potkáš je. Život má ale různé cesty, kterými nás prvně protáhne, než se... s někým setkáš." Přiznal a povzdechl si tiše. Jo, tohle celé bude ještě složité.

Přivolal si ho, čemuž se Taylor musel zasmát. Jo kdyby to bylo takto lehké, tak by rozhodně tyhle věci praktikoval častěji, ale za ty roky co byl na světě už velice dobře zjistil, že jednoho si nelze přivolat. "Vskutku." Dodal ještě slovy. To co přišlo pak ho donutilo nasucho polknout. Myslel si, že už mu to říkal. Ale nejspíše si to Nicolas nedokázal zapamatovat. Nemohl se na něj zlobit. Bylo toho pro něj dost, co se do něj dostalo v krátkém čase. Co všechno prožil v jejich domovině. "Ne... synu. Jak jsem říkal, v Daénu už se nesmím ukázat... nebo spíš kdybych se tam ukázal, tak bych vsadil krk na to, že mne vykastruje Lissandra. Jsem členem Zlaté smečky. Ta je mým novým domovem." A byl tam taky šťastnější, ale to se takto blízko Daénu nevyplatilo říkat, ještě by doběhla ona hnědá vlčice a rozbila by mu hubu.
Pokynul hlavou. Kdy se tento syn stal natolik dospělým? "Jistě je potkáš. Určitě se budou pohybovat někde v okolí smečky, jak mají vlci většinou v tendencích." Jo kdyby jen tušili, že byla Solari na stejném území jako byli právě oni.

My o vlku a vlk za humny. Podíval se na syna, který se k němu blížil. Ten kožich by snad poznal kdekoliv. Byla to změna, která byla u něj velice vítaná. Návrat ke kořenům, který snad každý očekával. "A... Nicolasi, zrovna jsem na tebe myslel." Na vteřinu chtělo z jeho úst uniknout ono staré jméno a přesto nakonec se zarazil. Slabě se na něj pousmál a pokynul hlavou. Nemohl uvěřit, že tohle dítě proti němu nic nemělo. Teda ona se i Ricca zdála, že by mu byla schopná odpustit více jak Solari, která se spíše zdála negativní. "Narazil jsem na tvé sestry, jak jsem si myslel, jsou na mne naštvané... kupodivu se jim... nedivím. Udělal jsem příšerné věci jako otec... jak jsem ti vysvětloval.." Ironie, že syn kterého viděl jako nejméně podobného sobě byl nakonec ten, co mu byl blízko. Jak by se na to tvářila Solfatara? Byla by za ně ráda? Nedokázal to říct.

<--- Rokle
Kdesi v dálce jí cítil. Kdesi v dálce byla jeho dcera, ale on jako úzkostlivý otec, co se skutečně momentálně snažil musel odolávat tomu, aby jí následoval. Měla svůj život a nezdálo se, že by cítil železitý pach krve. Povzdechl si tiše. Nemohl tomu všemu uvěřit. Dávali mu druhou šanci. Jak šlechetné to od nich bylo. Hodně šlechetné a nemohl tomu stále uvěřit. Možná... si stále druhou šanci nezasloužil. Když zemřela Solf...
Stále si dával v hlavě do pořádku to, co se stalo. Že spolu s ním šel i jeho mladší syn. Kde vůbec byl? Vrátil se na Mois dříve než on a Taylor ho ještě nepotkal. Nemohlo se něco stát spíše jemu? Zamručel nespokojeně a povzdechl si. Ach, Taylore, nebuď bláhový. Je to silný chlapec, nic se mu zajisté nestalo... nic co by mohlo ohrozit jeho život. Snažil se sám sebe uklidnit v myšlenkách, ale nedařilo se mu to. Co když, co když... pohled upřel směrem k lesu Alf. Tam sídlila Daénská smečka kam ani nechtěl pláchnout. Možná i z důvodu, že by ho Liss vynesla v tesácích.

Probral se s cuknutím a zastřihal ušima. Nemohl si pomoci, ale cítil že lepší spánek snad ještě nezažil. A co se týkalo Solari, tak ta zmizela kdo ví kam. Jediná Ricca tu s ním stále byla, ale ta ještě spala jak se zdálo. Zamručel si cosi pod fousy a otřel se o dceru. Musel najít tu druhou a zjistit, jestli se jí náhodou něco nestalo. Přeci jen jak se mu zdálo, tak byla Ushari magnet na katastrofy. Co se sakra mohlo stát, když se vydala v tomto divokém počasí pryč? Sakra však on ani netušil, jaké počasí právě bylo. Bylo slunečno? Bylo zataženo? Nedokázal to odhadnout. Přesto se vydal za ní. Vydal se po stopách, které ještě slabě cítil.
Nejspíše se musela probrat dříve než on. Dříve než její sestra a dříve než kdokoliv z jejich rodiny. Měl by najít ještě své syny. Akros. Byl v pořádku Akros? Nestalo se mu nic? A co jeho druhý syn? Zdálo se mu to v pořádku? Musel jít za ní stůj co stůj.
--> Ostříží zrak

Jméno vlka: Naxin
Počet postů: 3 posty
Postavení: Sigma
Povýšení: ---
Funkce: .../Obránce
Aktivita pro smečku: Zplodil další generaci
Krátké shrnutí (i rychlohry): Během svého zaláskování s Deinell zplodil další generaci.
Smečková minihra:
3 lístky

Jméno vlka: Enigma
Počet příspěvků:
Listopad - 18
Prosinec - 2 posty
Leden - 1 post
Postavení: Kappa
Povýšení: ---
Funkce: Učeň
Aktivita pro smečku: Sbližuje se s Letem!
Krátké shrnutí (+ rychlohry): Mental breakdowns :) velice časté.
Smečková minihra: Jednoho dne...

Jméno vlka: Enigma
Počet příspěvků:
Listopad - 18 postů
Prosinec - 6 postů
Leden - 0 postů
Postavení: Sigma
Povýšení: ---
Funkce: Nemá ještě.
Aktivita pro smečku: Prvně šikanoval Xadena, pak poznával sestru z dřívějšího vrhu
Krátké shrnutí (+ rychlohry): S Xadenem šli na výlet, pak se vrátili a následně se setkal s Norou. Se kterou se bavil dokud se nedobavili :D
Smečková minihra: Jednoho dne...

Jméno vlka: Ezra
Počet postů: 0
Postavení: Sigma
Povýšení: ---
Aktivita pro smečku: Eh nic
Krátké shrnutí (i rychlohry): Ezra chilloval asi v komatu, lmao
Bobříci: Zachránce, Voják, Vrah a Souboj. Všechny byly získané ve štvanici.
Vrah - 20 KŠM + 10 % do síly
Zachránce - 10 kšm + 1% do síly
Voják - 10 kšm + 5% do síly
Souboj - 10 kšm + 1% do síly

tato výplata je jen kvůli bobříkům, jinak bych zapomněl. :D

Za Ezru bych rád ty tři tlapičky. Děkuji.
A akce byla fajn. Leč teda překvápko nebylo nic moc pro mne. Ale do něčeho podobného bych znovu chtěl zapojit. :3

Všichni zapsaní

<--- Rokle
Taylor poslouchal své dcery o tom, co mu měli na srdci. Jo, chápal je tak moc, že se mu... no že mu nevěřili spíše než věřili. Zasloužil si to plnými doušky. Byl to idiot, co se o vlastní dítka nedokázal postarat. Stáhl uši k hlavě a podíval se na ně. "Spíše já vás doprovodím do Daénu." Litoval možná lehce toho, že už se s nimi v životě neuvidí Solfatara, že se to celé muselo v jejich životě takto posrat.
A pak... našel hodinky. Což ho nakopnulo k tomu, aby jim vyprávěl o rodu. Aby jim vyprávěl jak to celé fungovalo a kolik hodinek vlastně bylo. Jaké byly jejich schopnosti a jak se to celé mohlo jednoho krásného dne stát jejich. Kdo by je ale z holek dostal? Kdo by je mohl dostat, když měl ještě dva syny? Nikdy v životě o tom nepřemýšlel. Nebo zdali by si měl udělat ještě jeden vrh? To bude celkově velice těžké. Přesto jim vyprávěl všechno podstatné. Až ho ke konci bolelo hrdlo.

Povzdechl a podíval se na Riccu. Měla na něj dost podstatné poznámky a on se jim nemohl vyhýbat. Takže i když neměl odpovědi Solari, cítil povinnost odpovědět Ricce. "Nedokázal jsem to, protože jsem nechtěl... nechtěl jsem vás zklamat tím, čím jsem byl. A znám... jednoho jediného vlka, kterého jsem mohl konfrontovat. Vlka, co rozumí emocem a docela dost mne rozebral. Právě díky němu jsem se dozvěděl o tom, že žijete. A vlastně... ono říkám to hrozně komplikovaně, protože to tak bylo." Podíval se na Riccu a následně uhnul pohledem. Nemohl. Nemohl jí říct, co všechno k Solfataře pociťoval. "Miloval jsem ji, skutečně. Stejně tak jako ona milovala mě, ale... před vaší matkou jsem potkal někoho, kdo byl druhým kouskem mé duše. Přišel jsem o ni podobně jako o vaší matku a... nemohl jsem... se s tím vypořádat. Možná kvůli tomu jsem vaší matku taky trápil." Povzdechl si a stáhl ocas k tělu. "Byla jako požehnání. A já s ní v posledních momentech jejího života nebyl, protože moje mysl v ten moment prožívala silné halucinace. Výplody toho, co nebylo reálné." Podotkl Taylor a nakonec se podíval na Riccu a pak i na Solari.
Poděkovala mu za to že přišel. "Ricco, dcero. Občas... víš... je to těžké říct. Naši rodiče na nás dávají trauma. A to trauma buď můžeme přesunout na své děti a nebo ho zlomit. Já a ani moji sourozenci jsme nebyli dostatečně silní na to, abychom ho zlomili. Je na vás, mé drahé děti, abyste to dokázali zlomit. Buďte lepší rodiče než jsem byl já. Nemůžu se vyhlásit za otce roku a ani při nejmenším..." Zasmál se tomu s ironickým nádechem. "Ne, nechci se s Lissandrou vidět. Měli jsme jisté neshody a chci to nechat za mnou..." Odpověděl jí s obličejem zkřiveným. Neměl nikdy moc hnědou vlčici v lásce. "A ano, v oné Zlaté smečce hodlám zůstat..." Dodal nakonec. Měl své důvody, které ještě nebude veřejně rozhlašovat.

Následoval šedou dceru a následně se na ní pousmál. "Duha... jak nádherná podívaná. Mohu vás doprovodit a pak následně cestou můžeme najít i Arrowa a Akrose, zdali někde tady jsou. Či prostě půjdeme do pouště." Leč co věděl on, tak bylo více depresivní. Nechtěl jim to ale říkat.

--> Rokle

Dvě vlčice mimo jeho rodinu odešly a on jim jen pokynul na rozloučení. Jako jedna z prvních se rozhodla promluvit Ricca. Ptala se ho jestli je v pořádku. "To teď nechme stranou, prosím... není na to vhodná nálada, abych mluvil o sobě." Odpověděl dceři a slabě se pousmál. Doufal, že to obě dvě budou chápat a jak se zdálo. Ptala se ho na to proč a on to chápal. Povzdechl si a posadil se. "Protože jsem neustále utíkal sám před sebou. Daén bylo místo, kam jsem se přidal kvůli vaší matce. Být tam mi připomínalo muka. Něco, co když jsem se dával pomaličku do pořádku jsem chtěl hodit za hlavu. Můj mozek mi řval, že... tam nepatřím." Solari mu to vyčítala přesně tak jak s tím počítal. Podíval se na ni dvojí barvou očí a pokynul hlavou po té otázce. Solfatara zemřela. Dozvěděl se to jen co odešel. "Vím to... nebylo ale co dělat, Solari. Život přichází a odchází. Sám jsem si pak promluvil s bohem smrti, jen co jsem dorazil domů. Leč jsem vaší matku miloval, věděl jsem jak moc se se mnou trápí. Její smrt mne zasáhla, ale..." Povzdechl si a musel se odmlčet. V krku měl příšerný knedlík. "Nebudu vás nutit k tomu, abyste mě milovali jako svého otce. Pro mě jste moje děti. Cítím k vám vazbu, ale byl bych rád, kdybych aspoň trochu věděl něco o vašem životě." S tím se natáhl konečně k plášti v jehož kapsičce na jednom z per měl něco našitého. Vytáhl pro ně dary. Bylo to malé, blyštivé a připomínající náramek. Ovšem dalo se to dát i na krk. Byl na tom znak jejich rodu. "Nechal jsem vám doma vyrobit toto. Je to... znak našeho rodu, ale není nikterak velký, abyste to nemohli nosit hrdě i jako přívěšek. Jsme Marciové. Po mě jste Marciové. Nikdy jsem vám to neřekl, protože jsem o tom neuměl mluvit." S tím tedy nechal před sebou vyvolat oheň. V něm se pohybovali siluety vlků. "Za naše jméno vděčíme mojí babičce. Byla to dokonalá vlčice. Byla hrdá, byla milá a nenechávala rodinu za sebou... ať už se dělo cokoliv. S vaším pradědou se pohádala o tom, že nepřijme jeho rodové jméno." S jeho příběhem se plamen rozpohyboval přesně v tom, co říkal. "Vydobyla si to, že některá z jejich společných vlčat budou nosit její rod. A tak právě jedním z nich byla moje matka, vaše babička... a to... nebyla milá vlčice. Projevovala jak moc jsme jí zničili život a jak moc jsme neschopní... a já se pak tak moc bál, že budu opakovat její chyby a ještě moje mysl byla zničená z války, co postihla naší domovinu, že jsem vás... opustil." Jeho hrdlo se zase stáhnulo a on se na ně podíval. "Patří vám plné právo mne nenávidět, soudit, ale... já poté co jsem si své chyby uvědomil, jsem chtěl aspoň vědět, že jste v pořádku... a dát vám vědět, že kdykoliv něco budete potřebovat, tak můžete přijít za mnou. S jakýmkoliv trápením se vám pokusím pomoci..." Vydechl nakonec a podíval se na ně. Dávalo to smysl?