Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<-- Sněžné tesáky (Přes červenou louku pomocí 11. levelu magie)

A tak se konečně dostal na nejvyšší horu a to co zde cítil bylo... zajímavé. Dvě jeho dcery. Ricca a Solari. Ještě spolu s dalšími vlčicemi. Překvapeně zastřihal uchem a vydal se za nimi. Jenže už tou cestou pociťoval pach predátorů. Někdo jeho dcery ohrožoval? Jo, leč by asi cenu otce roku doposud nevyhrál, tak se rozhodl aspoň trochu více zlepšit své karmické body a vydal se za nimi. Nechtěl se jim přímo vnucovat, jen se ujistit že jsou zcela v pořádku.
Ricca skutečně bránila její kolegyně a snažila se na šakala seslat vodní kouli, ale nejspíše neměla dostatečný level magie. A její kolegyně taky nevypadaly moc připraveně. Proto okolo šakala vytvořil past ze silných kořenů a přikročil k vlčicím do jejich úkrytu. "Solari, Ricco... jste v pořádku?" Ptal se svých dcer. Podíval se i na jejich přítelkyně a pokynul jim hlavou. "Jo, ani tohle mě neopravňuje k tomu si sem jen tak nakráčet. Nebyl jsem dobrý otec... nebyl jsem ani průměrný otec... ale je mi to... líto. Nedokázal jsem být ani dobrý otec. Měl jsem v sobě toho spousty. A vím, že nic nevynahradí to, co se stalo... a máte plné právo se na mě vztekat." Začal ke svým dcerám a dával jim možnost si promluvit.

<-- Zlatá smečka (přesun přes Zlatý les, zubří tesáky pomocí 11. levelu magie)
A tak se Taylor zase dokázal zhmotnit na tomto místě. Leč jak se zdálo, tak vody stále narůstalo a jemu se to rozhodně nelíbilo. Přejel pohledem po všech, co cítil v okolí a slabě je i viděl, ale vzhledem k rozpoložení tesáků, tak nebylo možné, aby je viděl nějak blízko sebe. Chtěl hlavně přesunout své staré kosti na jediné místo, kde by se mu nic nemuselo stát. Na horu nejvyšší z nejvyšších. Docela ironie, že na té hoře bude snad každý, kdo se před tímto šíleným počasím chtěl ubránit. Taylor jen zamručel a rozhodl se tedy pokračovat dál ve svých toulkách. Hlavně když konečně před sebou viděl portál. Jemu tak moc důvěrně známý. S tím se konečně rozhodl portálem proskočit a na druhé straně zase využít svého levelu magie. Aby zase mohl cestovat dál.
-> Nejvyšší hora (Přes Červenou louku pomocí 11. levelu magie)

Minulost
Musel vlastně přemýšlet nad tímto, kdy se jeho cesta z Daénu ocitla zde. Na tomto místě a v tomto lese. Znal Zlaté stromy z vyprávění toho léčitelského vlka se kterým byl před nějakou delší dobou na vycházce. Na takové romantické procházce. Teda byla to procházka obsahující drogy, ale tak co. Takto tu na ostrovech vznikala většina vlčat. Což byla velice smutná ironie, ale myslíce na vlčata si vzpomněl i na jeho děti. Byl jim mizerným otcem a měl by je aspoň najít. Ujistit se, že jsou zcela v pořádku. No v případě chybějících končetin by jim měl dát nějakou tu menší otcovskou radu, ale na to po takové době neměl ani právo. Kdyby jen věděl, kde se potuloval jeho syn. A kde ten druhý byl v limbu. Nakonec pak využil magii, aby se přemístil na Sněžné tesáky za pomocí jedenáctého levelu ohně.
--> Sněžné tesáky (Zlatý les, Zubří pláň za pomocí 11. levelu magie)

Minulost
Začínalo se to tu plnit vodou. A jak on moc nemusel vodu s tím, že jeho vrozený element byl oheň. Ach božínku. Taylor se tedy vydal spolu s ostatními ven. Jako kdyby mohl něco vyřešit tím, že by šel na území zlaté smečky. Ani netušil jak moc se jeho život po tomto všem změní. Barnatt odešla mezitím někam do pryč a on tedy zase zůstal sám. Povzdechl si ještě jednou a rozhlédl se. Byl tu jeden z posledních. A nechtěl se tu rozhodně utopit a proto se vydal směrem k místu, kde věděl, že to nebude nikterak problém. Že prostě přečká tuhle potopu bez újmy. Na místo, kde se potkali se Solfatarou. Jak se měla vůbec v posmrtném životě? Jestli nějaký na těchto ostrovech existoval. U nich se v něj silně věřilo. Tak proč nevěřit dále?
--> Území smečky

ENIGMA
Splněné
× Projdi se po zatopeném území
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí
× Pokus se plavat
× Ulov si na horší časy
× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů)
ETOILE
Splněné
× Projdi se po zatopeném území
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí
× Pokus se plavat
× Ulov si na horší časy
NORTHIA
Splněné
× Projdi se po zatopeném území
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí
× Ulov si na horší časy
× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů)
KARA
Splněné
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí
ESPEN
Splněné
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí

<--- Území Zlaté smečky
Před
Donesl úlovek a položil ho na příslušné místo. Nebylo to poprvé, co byl v takovém místě. Každý úkryt byl ve směs stejný a orientace v nich se neměnila.

Barnatt, Alyanna, všichni ig

Vyslechl si hlasy ostatních. Poslouchal je a pokyvoval hlavou. Někteří měli dobré body, jiní zase tak usuzovali jen nejspíše ze strachu ze změny. Její rodina byla však u ní. Seděl vedle Barnatt a hrdě měl narovnaná záda. Otřel se o ni než vstal a odkašlal si. "Jsem Taylor Marcia, na ostrovech jsem již nějakou dobu a prožil toho tady skutečně dost. Do smečky mne přijala Barnatt. Ovšem v mé rodné smečce se dědilo postavení alfy. Byli jsme k tomu vedeni od útlého věku. Nemyslím si, že je nutné hned Lady Alyannu odsuzovat. Zajisté nám časem ukáže, že její postavení jí jen tak nepadlo do klína. Její otec musel předat nějaké zkušenosti a důvěru. Můj domov je nyní tam, kde je Barnatt. Leč mne mnozí nepřivítali zrovna přívětivě. Nevím kdo byl Navin přímo, ale respektuji jej jako minulého partnera Barnatt... pro smečku bych chtěl být obránce." Odkašlal si zase. Prostě to celé bylo velké rodeo. Přejel pohledem po všech. Nakonec si zase sedl k Barnatt a naklonil se k ní. "Tvé děti mne berou jako nějakou levnou kopii jejich otce... cítím se kvůli tomu příšerně.

Sledoval mlčky sraz. Docela se držel dál i od Barnatt jejíž děti jej měli za jakéhosi off brand Navina, leč on si svůj kožich vybral bez základu nějakého modrého před ním. Dalo by se říct, že ale jeho děti by měli stejný názor na Barnatt, kdyby se jim ukázala. Byla off brand Solfatara. Poslouchal i jejich alfu a uvažoval, zdali si bude vybírat tamtu roli. A nebo ne? Bylo to sakra těžké. Bude to zase zavrhovat celý jeho život.
Následoval je ihned, co se to řeklo do smečky. Stále uvažující i nad tím, co mu řekl Haedus. Chtěl si být nazývaný Hádes, jen Hádes. Co by na to řekla nebohá Amy? Nejspíše by ho zadupala do země. Za jejich rod krvácela a on jej takto znevažuje.
--> Úkryt

<-- Úkryt Zlaté smečky

Semkl pysky a podíval se na ni. "Své neteře a synovce jsem neviděl od války. Modlím se každý den, aby žili. Leč nikdy jsem neviděl, že by skutečně zemřeli. Možná je sem jednoho dne přinese osud tak jako mě. Ale těžko říct." Švihl ocasem. Podíval se na úkryt pořádně. Bylo to tu v něčem útulné, přesto. Vzpomněl si na hodinky v moment, co Barnatt zmínila čas. Byl neúprosný. To vskutku. Občas se mu zdálo, že než se jeden pořádně stihl nadechnout, tak to bylo všechno pryč. Odkašlal si. "Náš rod ovládal aspoň z části čas. Jeden vždy riskoval, že v další moment se ty hodinky rozbijí a on uvízne v čase jako všichni jiné. Byl to ale dar od božstva. Nikdy jsem to nepochopil. Garmadoni měli svou výšku a sílu, my měli čas... s příchodem sem jsem ovšem hodinky vytratil stejně jako plášť." Osvětlil jí více méně svůj původ. Nikdy se za něj nemusel stydět..
Pokynul hlavou na to, že by se mohl ptát Aetase. Rád se ho na to zeptá. Ale to všechno bude jen otázkou toho všeho. Jakou další roli on dostane? Čím se ve svém životě bude dále pyšnit? Na slova o květině zase pokynul. "Pak můžeme jít a podívat se po té rostlině." Přiznal jí a usmál se slabě.
Na slova o plášti se zasmál. "Ne, ale nos ho moudře. Pírka jsou z ptactva jenž se na těchto ostrovech nenachází. Je dělaný tak, aby byl lehký, ale pomohl ti se udržet v teple v tom největším mrazu" Byl rád za to, že mu byl před lety dán jako dar. Aby využíval naplno své magie. Která se mu zde navrátila. Měl ho rád. Stejně jako další věci.
A tak s Barnatt dorazili k vlkům. Překvapeně se však zadíval na jednoho z nich. Poznával pach. Až moc dobře. Nevyčíchl z něj. Ostrovy z něj ještě nesebraly rodný závan. "Haedusi, synu Seirantess. Stydíš se za rodné barvy? Nečekal jsem, že zde uvidím další větev Marciů. Máš zde své sourozence?" Hrdě kráčel vedle Barnatt. Hlavou pokynul k dalším členům smečky.

Podíval se na ni a zastřihal uchem. Ano i ne. Docela vtipné, že něco tak opačného významu mohlo být v jedné větě. "Říkala si o mně Rhaaxinovi? To je... ten bleskový? Párkrát jsem ho viděl. Docela sebevědomý a tvrdohlavý. Netušil jsem, že je to člen Zlaté smečky. Zajímavé. Jsou tu i zbylý bleskový? Myslím, že byli tři, ale ruku do ohně bych za to nedal." Spíše nahlas spolu s ní uvažoval Taylor. Získával si tím informace o smečce. "Moc vlků jsem zase... no fajn, potkal jsem jich docela dost. Ale..." Nepamatoval si zase tak dobře jména a netušil, kdo zde na ostrovech ještě zůstal a kdo šel pryč. Zeinab a Hranina neviděl jak byl rok dlouhý. Vlastně od toho, co se jim narodila vlčata. "Chtěl jsem být léčitelem, ale předpokládám, že jich má vaše smečka přehršel, takže bych se spíše chopil nějaké role chůvy či obránce. Nevím, co by mé staré tělo ještě mohlo zvládat." Zasmál se tomu on.
Povídala mu o červené kytce. Podíval se na ni s povytaženým obočím. "Rumněnka. Slyšel jsem o ní něco málo a to co popisuješ spíše sedí na ní. Někdy bych se o ní rád naučil od vlků. Ale jak říkám... doby kdy jsem chtěl být léčitelem jsou dávno pasé." Podotkl Taylor a šlehl ocasem.
Sledoval Barnatt dvojicí očí. Zelené oko a rudé. Neuvědomoval si ani proč si je nechal takto zbarvit. Vážila si jeho myšlenky a olízla mu tvář. Podíval se ke schodu do jeskyně a všiml si listů, jenž padaly k zemi. Na to si sundal svůj plášť a dal ho na ní. "Venku nám zase začíná podzim. Aby ti bylo teplo." vysvětlil své důvody a pokynul jí. S tím se vydal ven. "Ne načase, abych poznal členy smečky jak říkáš ty." Vydechl a usmál se slabě. S tím už zmizel jeho kožich venku.
--> Zlatá smečka

Moc ji to mrzelo. Jenže tady nebylo zase tolik prostoru na to, aby to někoho mrzelo. Podíval se na ni. Sledoval ji a ona zase jeho. Zírali na sebe jako dva magoři. Možná se mu to líbilo až moc. Zírat jí do očí, do těch žlutých očí. Vytrhlo ho z myšlenek to, že o něm smečka vlastně neví. "Tys jim o mně neřekla? Takže to bude vlastně takové překvapení, že mě jim představíš..." Uchechtl se tomu on. Rozhodně si nepřál být už dále cizincem. Chtěl být právoplatným členem smečky, který se bude do aktivního dění zapojovat stůj co stůj. Možná mu ten rok, kdy vlastně ani on sám nevěděl co se svým životem pomohl až moc. "Počkej, počkej, počkej... vám tady někdo jen tak vysadil květiny? Sakra, to mí zní jako divná věc... ale jestli říkáš, že to pomáhá s magií, tak na tom asi něco bude..." Packou se podrbal za uchem. Ne, že by měl blechy, ale pouze ho svědilo každoroční vypadávání srsti.
Neměla s tím problém. Její kožíšek byl vůči zimě odolný a navíc měla zajíce. "Safra, to já chtěl být ten, co ti uloví pokrm vhodný pro královnu... no tak příště. Vlastně bych mohl vést smečkový lov jestli nějaký bude." Plánoval Taylor zamyšleně.

10 KŠM z Taylora na Vittani.

Převedeno

Vyslovila jeho jméno, tak jako to slyšel už tolikrát. Pocítil na svém hrudníku osten bolesti. Slyšel to od dvou dalších vlčic a ani jedna už nebyla na tomto světě. Byl prokletý? Že mu vždy zemřela partnerka? Byla zaražená jeho objetím. Chápal to. Ale tohle bylo to co potřeboval. Nebyla to Solfatara, nebyla to Sterrla. Byla to Barnatt. Možná ironie osudu, že Taylor jí připomínal Navina a ona jemu dvě důležité vlčice v jeho životě. Ptala se jestli nenarazil na problémy. Chvilku měl problém promluvit přes stažené hrdlo. Stáhl uši k hlavě. "Narazil. Solfatara... ta o které jsem ti říkal, že jsem ji dlouho neviděl. Má... byla má partnerka. Už vím i důvodu, proč jsem ji nemohl nikde cítit. Zemřela. Zajisté víš o té podivné nemoci, co zde byla minulé zimy." Odmlčel se po těch slovech. Nedokázal to přiznat. Rána byla už ale zpracovaná. Věděl, že by ona i Sterrla pro něj chtěli to jediné. Štěstí. Aby se konečně netrápil svou minulostí. "Podlehla na její následky." Sdělil jí bolestným hlasem. Byla tedy uzavřenou kapitolou jeho života. "A poprvé jsem byl... na hrobu Sterrly. Má partnerka před Solfatarou. Potřeboval jsem to tam uzavřít." Chtěl, aby věděla, že toto už pro něj bylo dávno zavřeno. Jejich společná kapitola skončila. "Dával jsem se tam dohromady. Nejspíše můj... bratranec uznal, že je to za potřeby. Abych mohl..." Zarazil se. Co vlastně chtěl říct? Slova byla pro Taylora vždy to hlavní. Dokázal se rozpovídat a ostatní poslouchali. Většinou si o něm šeptali jak divný byl. A on se jim pak smál do obličeje. Byl rád divný. Odtáhl se, aby ji mohl lépe poslouchat. Slyšel její další slova o tom všem. Smečka spala. "Smečka spala? Co to... proč... měli bychom tomu přijít na kloub." Nechával jí dál mluvit. Sdělovat mu podrobnosti, jenž se událi mezitím co zde nebyl. Během toho s pohybem, na který byl tolika naučený, rozepl sponu na svém plášti. Dal ho Barnatt na tělo. Přikryl jí do něj. Zapnul ji ho. Aby nespadl. Musela ji být zima, když se její tělo nepřipravilo na takový šok. "Magie." Zhodnotil než se jal svou myšlenku dál rozvést. "Myslíš že za to mohou ti cizáci, co tu před lety byly? Bratránek říkal, že u nich se nic takového neděje, ale magie světa tam slábne díky nepokojům, jenž se dějí všude. Je možné... že to něco oslabilo zdejší vlky. To co se stalo" Přeci jen jeden nikdy nedokázal vysvětlit, co přesně sem vlky stahovalo. Syna. On měl své děti taky bůh ví kde rozlezlé. "Co ty? Jsi v pořádku? Musel to být pro tvé tělo šok probrat se do zimy." S tím už u nich vytvořil oheň. Hrál si s jeho teplotou. Tak aby jen příjemně hřál, ale nikdo by se o něj nepopálil. "Chci aby ses ohřála než půjdeme hledat zbytek smečky. Jedla si něco, od té doby co jsi se probrala?" Staral se o ni. Zajímal se o její blaho.

<- Mělká pláž
Ve Zlatavém lese se chytil hlavně jejího pachu. Dost dobře mezi všemi poznal ten její. Hlavně čím více se dostával k území Zlaté smečky, tím více jej cítil. Jako kdyby zde Barnatt skutečně byla. Jeho typ byl správný. Bude zde. Kde jinde by byla, když jej sem chtěla odvést? Dost možná cestou potkal i Rhaaxina. Ale to už by byla velká náhoda s tím jak si dával pozor, aby ho moc jiných vlků nevidělo. Nejlépe se přeci jen na území, kde nebyl zcela vítaný, jelikož pochyboval, že o něm Alfa věděl, chodilo jako kdyby tu chtěl způsobit chaos. Maskující se snad za vše, co mohl. Co by aspoň trochu zakrylo atypicky barevnou srst s pláštěm.
A pak se konečně dostal k úkrytu. Opatrně do něj strčil hlavu a rozhlédl se. "Barnatt?" Začal nakonec lehce nakřáplým hlasem. Co když i zde šel pozdě? Přesto vnímal její pach. Šel za ním. Modlil se, aby ji našel. Aby byla na jeho konci živá a zdravá. A pak ji spatřil. V očích se mu zalesklo. Udělal k ní pár rychlých kroků. Objal ji jak jen vlk mohl obejmout druhého vlka. "Promiň mi to, byl jsem ukraden zpět domů. Hned co jsem se vrátil, jsem se tě vydal hledat zde." Omlouval se jí tiše, tak aby to slyšela jen ona. Mohl za toto ten podivný Valentýn? Nebo to, že mu tak moc připomínala Solf? Nebo dokonce i Sterrlu? Vdechoval její pach. Vnímal její pach. Uvolňovalo jej to. Klidnilo to jeho mysl. Až teď si uvědomoval jak poslední měsíce byl napjatý. "Už nezmizím, slibuji." Dodal nakonec tišeji, přesto to mohla slyšet. Tento slib. Který hodlal dodržet, ať se dělo co se dělo.

Události dob minulých, aneb co se dělo mezitím co si Taylor válel šunky ve skladu
Ne, že by nechtěl jít za Barnatt. On chtěl. Chtěl se za ní vydat. Jenže nejspíše s ním měl osud ještě jiné plány. Yoinknut zpět domů byl Taylor docela drasticky portálem, jenž vznikl pod jeho nohama. Tam musel zpracovávat spoustu věcí. Smrt Solfatary se dozvěděl od Taylor číslo 2 společně s Jaycem. Aneb té, které samotný Tay nesahal ani po kotníky. Dozvěděl se dokonce i spousty informací, jenž se budou po jeho návratu dosti hodit. Smrt stihl naštěstí zpracovat než byl vrácen zpět. Milejším způsobem? Ani hovno. Hup s ním do písku.

Prskal písek, co se dostal do jeho tmavšího šedého čenichu, skoro černého. Frkal ho ze svých nosních dírek a měl pocitu, že ho má úplně všude. Rozhlédl se. Mělká pláž. Zde to poznával moc dobře. Byl tu už párkrát. "Měl by sis promluvit se svými dětmi, Taylore. Jsi snad chlap, ne? Musíš tomu čelit. Musíš jim říct, že jejich matka je mrtvá a přiznat, jak na hovno otec si byl. Jo, máš docela těžkej úkon. Ale tak... hodně štěstí." Byla poslední slova, velice milá rozhodně, co slyšel než se sem dostal. Stále si je opakoval v hlavě. Prvně by měl ale najít Barnatt. Říct ji, že on nezmizel. Že on se zde na rozdíl od jiných stále nacházel. Že jeho se tak lehce nezbaví. Tento modrý idiot trouba měl dosti tuhý kořínek na to, aby ho jen tak něco skolilo.
-> Úkryt Zlaté smečky (Taylor jde impostořit)