Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Teď neměl nic. Neměl partnerku, neměl dobrý vztah s těmi. Pouze o jedné z těchto věcí věděl a plně jí akceptoval. Byla to jeho vina, že si s nimi nevytvořil lepší vztah. Bylo to prokletí samců z jeho rodu. Většina byla emočně otupená neustálým nátlakem na dokonalost, že si ani neuvědomovali, že pomyslně opakují chyby svých rodičů. Ptala se proč přidávat k obětem války ještě jednu další. Stáhl uši a konečně si to uvědomil. Uvědomil si to co ho tak moc dlouho sžíralo. Uvědomoval si až moc dobře tohle všechno. "Protože už... nemám na život. Nedokážu před ostatními předstírat štěstí. Nedokážu se neustále tupě usmívat. Nedokážu si hrát na něco čím nejsem. Nedokážu tu pro svou novou rodinu být v plné síle. Jsme ale popelem a stínem, tím čím se staneme po naší smrti. A tak to... nejspíše má být. Život nikdy nemohl být lehkým." Odpověděl jí. V jeho hlase se konečně zrcadlila ta bolest, co prožíval. V jeho hlase bylo konečně slyšet to jak moc trpěl. Ale přijal to. Konečně to přijímal. Nikdy už nebude všechno jak byl zvyklí a to bylo na životě něco úžasného. To bylo na životě to co se neustále měnilo.
Stejně jako se změnila jeho smečka. Daén nikdy nebral jako svůj domov, protože v sobě měl neuzavřenou kapitolu svého života. Měl v sobě něco co teprve až při setkání s touto vlčicí nechal jít. Měl novou smečku, měl možnost začít zcela nově bez ohlížení se jen za tím špatným. A to i znamenalo jedno. Přijmout to kým byl a kým bude. Své jméno měl uchované v paměti a nikdy se nechtěl představovat už jím více, ale proč by to tak mělo být? Bude jej hrdě nosit, aby tvořil dál příběh onoho rodu.
Taylor ani netušil jak, ale při jejím vyprávění se mu podařilo usnout. Podařilo se mu zavřít oči a pořádně nechat své tělo po dlouhé době odpočinout. Zvedl své starší tělo ze země a podíval se na černou vlčici kousek od sebe. Kouzlo lásky pominulo, ale on se přesto neodvážil opustit její bok. Opatrně k ní přešel a strčil do ní čumákem. "Měli bychom jít. Cestou mi můžeš více povědět o Zlaté smečce." Jeho hlas byl jemný, poloviční hlasitost aby jí nevylekal.

Poprosím u Taylora a Merlin převést na Kšm procenta. U Ceruma je hodit do síly.
Děkuji moc.

Cerum:
× První nákaza(1) - 2 body
× Nakažte jiného vlka(2) - 2 body
× Předejte informaci o nemoci jiným(3) - 1 bod
× Předejte informace své alfě(4) - 2 body
× Zachraň život NPC (5) - 3 body
× Poučte se či poučte o léčivé rostlině(6) - 2 body
× Prodělejte úspěšně nemoc (7) - 2 body
Celkem bodů: 14 bodů
Za body si beru: 2x mince (10 bodů dohromady) a 4x2 kšm (4 body dohromady)
Celkem tedy dostanu za tuto postavu: 5 splněných úkolů - 23 kšm + 3 mince + 5% + odznak
Procenta prosím do vytrvalosti

Morgan
× Onemocněte(1) - 1 bod
× Nakažte jiného vlka(2) - 2 body
Celkem bodů: 3 body
Za body si beru: 1 rubín
Celkem tedy dostanu za tuto postavu: 1 rubín

Merlin
× Onemocněte(1) - 1 bod
× Připravte se na nejhorší(2) - 2 body
× Zachraň život NPC(3) - 3 body
× Poučte se či poučte o léčivé rostlině(4) - 2 body
× Předejte informace své alfě(5) - 2 body
× Najděte bezpečný úkryt(6) - 1 bod
× Prodělejte úspěšně nemoc (7) - 2 body
Celkem bodů: 13 bodů
Za body si beru: 2x mince (10 bodů dohromady) + 3x2 kšm (3 body dohromady)
Celkem tedy dostanu za tuto postavu: 21 kšm + 3 mince + 5% + odznak
Procenta prosím proměnit za peníze, díky

Taylor:
× Onemocněte(1) - 1 bod
× Identifikujte nakažené a nabídněte jim pomocnou tlapku(2) - 2 body
× Poučte se či poučte o léčivé rostlině(3) - 2 body
× Vydej se po stopách zahynutého vlka(4) - 3 body
× Prodělejte úspěšně nemoc(5) - 2 body
Celkem bodů: 10 bodů
Za body si beru: 2x mince (10 bodů dohromady)
Celkem tedy dostanu za tuto postavu: 15kšm + 3 mince + 5% + odznak
Procenta prosím proměnit za peníze, díky


Rozhodně mi úkoly a volnost vyhovovala u takovéhle masivní akce i více než akce řízená vypravěčem.

Zapsáno.

Taylor
× Prodělejte úspěšně nemoc (během jakékoliv části)
Merlin
× Prodělejte úspěšně nemoc (během jakékoliv části)
Cerum
× Prodělejte úspěšně nemoc (během jakékoliv části)


Tímto bych chtěla oznámit, že za každého z těchto tří aktérů mám splněno minimálně pět různorodých úkolů.

Dobrý den, po dnešních praxích si říkám, proč to nezkusit.
Jsem na tom takto:
7. charakter:
• +- 3 roky na MG - splněno
na prvním charakteru cca 350 postů - 350/350 -) Actually 397
na druhém charakteru cca 250 postů - 250/250 -) Actually 287
na třetím charakteru cca 150 postů - 150/150 -) Actually 150
na čtvrtém charakteru cca 100 postů - 100/100 -) Actually 154
na pátém charakteru cca 60 postů - 60/60 -) Actually 76
na šestém charakteru cca 40 postů - 21/40 -) 19 Ty doženu s Loki, věřím v to xdd

Jedinou moji mezerou je Enigma. Na akce jsem jinak chodil(až na ty sny a teď možná skipnu Nera/nemám kapacitu/), byl aktivní a overall si za sebe myslím že jsem v mnohem lepší kondici než minulé konkurzy.

O co se snažím? Klasicky další charakter. Bude to podpora Einar family -) Kara.
Tímto se loučím pro toto hlášení, pac a pusu. Taylor/Cerberos.

Schváleno. Gratulujeme!

Valentýn - 6
Zadíval se na pera svého pláště. Jestli tu našel to co hledal? Když si jeden neurčí jasný cíl, tak vždy najde to co hledá, ale jestli to uspokojovalo jeho duši? Nebyl to domov. Nebylo to co znal a miloval. Nebyla to vysutá skála ze které se vždy díval na území jak Simba ve Lvím králi a říkal si, že tam kam dopadá slunce bude vládnout. Ale rozhodně to bylo něco na co si zvykl. "Já nikdy nehledal nic konkrétního. Chtěl jsem utéct od pocitů viny. Chtěl jsem utéct od toho co mi připomínalo mé selhání. To co mi připomínalo že domov už nikdy nebude tím čím byl." Dostal ze sebe nakonec a zadíval se na nebe. Ráno bylo vždy jeho oblíbenou částí dne. Odhalovalo nové příběhy. "Každý říkal, že to nebyla chyba ani jednoho z nás. Válka umí jen brát a brát, jenže pořád jsem toho názoru že jsem měl být správnou alfou a zemřít se smečkou stejně jako kapitán odchází poslední z lodi pokud se potápí." Svůj pohled z nebe zase přesunul na ní. Netušil co říct. Řekl toho až moc. Ale nevadilo mu to. Přišlo mu, že právě jí může říct cokoliv co si představí. Byli tu skrytí před odsuzujícími zraky ostatních, nikdo je nemohl slyšet naříkat nad tím co se stalo v jejich minulosti. Nabídla mu přijetí do smečky. Zarazil se. Přeci jen byla betou. Ale bylo to skutečně to co chtěl? Nový začátek. Daleko od své minulosti. Daleko od Lissandry. Daleko od všech, které vídával a spojoval si je s tím vším špatným. "Byl bych moc rád." Odvětil nakonec vlčici a pokorně sklonil hlavu. Stejně jako to dříve dělali vlci, když je do smečky přijímal on. Dokonce se ho ptala i na svět mrtvých. Závan jeho kultury mu připomněl to kým byl skutečně. "Poprvé moje duše byla ukradena a po druhé nejspíše ironie osudu. Dle starých příběhů z mé domoviny se tam nelze dostat pokud jsme stále smrtelní. Duše tam odchází žít bezstarostně, setkávat se s předky. Nepatříme tam protože jsme stále budoucností, ale přesto existují vlci jenž jsou schopni tam vstoupit. Znám dvě tyto vlčice. Jsou plné záhad." Netušil že Kora měla své vlastní potomky, že je Rin už dávno babičkou. Ale kdyby věděl byl by za ně neskutečně rád. Zbystřil když řekla o Yaloru. Netušil jestli o něm dříve slyšel. "Vyprávěj mi o tom světě, prosím."

Cerum
× Poučte se či poučte o léčivé rostlině - osud na té červené louce
Merlin
× Poučte se či poučte o léčivé rostlině - osud na té červené louce
× Předejte informace své alfě - sraz Zlaté smečky
× Najděte bezpečný úkryt - odešla do úkrytu Zlaté smečky
Taylor
× Onemocněte - Nakažen Ellie
× Identifikujte nakažené a nabídněte jim pomocnou tlapku - identifikoval a pomohl Ellie
× Poučte se či poučte o léčivé rostlině - Poučil je Citron o Siobě tuším (případně prosím Barn o opravu co to bylo)
× Vydej se po stopách zahynutého vlka (post alespoň o 600ti slovech poslat na Zinka) - mělo by ti to být posláno ještě toho dne.

Valentýn - 5
Nevěděl jak se podivná vlčice jmenuje, ale pro něj to byla prostě více černá Hvězdička. Jeho milovaná první partnerka. On pro ní byl zase Navinem. Vlkem kterého nejspíše neměl tu čest poznat a ani nebude mít dle jejích slov. Zemřel či se ztratil, jak se tak často dělo u vlků na těchto ostrovech. Ptala se proč sám sebe nazýval bláznem. Tiše se zasmál. Netušil co tohle vše mohlo znamenat, ale rozhodně nehodlal nějak litovat. "Protože jsem se jím stal. Jsem dávnou alfou, která místo obnovy staré slávy raději prchla na tyto ostrovy." Vždy na sebe byl až moc přísným, vždy si nadával za věci které nemohl tak dobře ovlivnit. Zmínila své jméno. Naklonil hlavu na stranu. Byla ze Zlaté smečky, ze smečky kam chtěl utéct před svou minulostí, když mu to v Daénu nevyšlo. "Taylor Kom De La Marcia. Bývalý člen Daénské smečky." Bylo mu více než jasné, že už do ní nepatřil. Ani si do ní nepřál patřit. "Bude to znít bláhově, ale zrovna vaší smečku jsem pak toužil najít. Chci nový začátek." Někde kde se zase bude cítit jako doma. Sledoval jí a přemýšlel kolik toho má za sebou. Byla to přívětivá minulost? Nejspíše ne, když nyní byla sama. Sama samotinká u sakur. Tam kde chtěl mít dříve Taylor úkryt. Pak zmínila že byla v jiném světě. Zastřihal ušima a zbystřil. Sám byl přeci jen v jiném světě. Ve světě mrtvých, kde jí zase viděl. Kde zase mohl spatřit její tvář. Poslouchal zbytek věty a pak si odkašlal. "Oh, no... také jsem byl v jiném světě. Ve světě mrtvých. Už dvakrát." Změnilo ho to? Pokřivilo to jeho mysl? Netušil. Ale líčit si své zážitky spolu s ní mu neskutečně pomáhalo.

Valentýn - 4
"Stále je to moudrý vlk, jen se naše cesty rozdělili. Stal se polobohem a já pouhým bláznem." A přesto se mu tyto osudy zdáli naprosto stejné. On byl pouhým bláznem bojující za hezké dny ve svém životě a Jayce? Napravoval pochroumané vlky a snažil se zabraňovat dalším válkám na svých cestách. A to oba v minulosti byli princi čekající na své právoplatné místo na trůnu. Na to pomyslné dokonalé alfa místo, které měli na dosach packy. Přesto Jayce jej odmítl a Taylor? Nikdy mu to místo nemělo říkat pane. Nikdy si neměl dovolit usednout na pomyslný trůn. Smrtí pro něj ovšem život nekončil. Díky Nerovi měl teď zase zpátky svou původní víru. Smrtí život nekončil a naopak pokračoval v krajinách bez bolesti, bez válek.
Nejspíše i ona prožívala prvotní šok z něčeho nového, nepoznaného. Následně konečně promluvila. Netušil co jí na to říct. Hlavně poté co se zeptala zdali ho to neděsí. O tohle zrovna moc nešlo, jen to nečekal. Krev se běžně nevtahovala zase do těla, většinou zůstávala tam kde vytekla. Ale tahle vlčice měla rozhodně něco do sebe. "Ne, jen jsem byl zaskočen podobně jako ty. Běžná krev toto nedělá. Nejspíše nějaká magie." Dostal ze sebe nakonec a přeměřil si vlčici pohledem. Mohla mu k tomu říct něco víc?

Valentýn - 3
Rozuměli si! Nebyl tohle snad splněný zázrak? Mít konečně na blízku kdo rozuměl trápení toho druhého? Tohle byl splněný sen. Dokonce i potvrdila jeho myšlenky. "Někdo koho jsem moc dobře znal říkával, že kdyby ti co milujeme zůstávali po našem boku napořád, tak by se naše láska k nim stala všední záležitostí a necenili bychom si tolik momentů s nimi," A v tomhle měl Jayce pravdu. Cenil si teď o dost víc vzpomínek na momenty se svou rodinou nebo na momenty, kdy zase bude se Solfatarou. Jenže to už se mu asi chudákovi nevyplní, už asi nikdy znovu neuvidí Solf se usmívat. Ale teď tu byla tato vlčice, aby utěšila jeho bolesti. Aby spolu mohli prožít aspoň chvíli času. Skutečně si rozuměli. Prožila ve svém životě to samé? Musela taky bojovat o svůj domov? Rozhodně ale mohla rozumět pocitům o ztrátě někoho milovaného. A pak to přišlo. Prozradila mu co byl vlastně ten písek. Zaraženě se na ní podíval. Neschopen jakýchkoliv slov. A pak to přišlo, jelikož se skutečně musel ujistit že už z toho všeho neměl slyšiny. "Vaše krev je pískem? To je vskutku zajímavá věc." Dostal ze sebe onu otázku. Cítil se ale trapně. Sice se písek snažila zakrýt packami, ale pořád byl na jejich okrajích vidět. Otravná zrnka písku, která se mohla dostat do kožichu. Pak způsobovala nepříjemné škrábání. Udělal krok zpět, když si všiml jak se do ní písek zase vstřebal. Pohlédl na ní, na zem a pak zase na ní absolutně neschopen slov. A to se Taylorovi nestávalo často, že by něco podobného neokomentoval.

Valentýn - 2
Také ztratila někoho velmi důležitého pro ní. Jaká to náhoda. Taylor netušil že Solfatara již zemřela, nejspíše kdyby to tušil tak by netruchlil. Život jde dál, vlky zde potkáš a pak zase ztratíš. To už se za tu dobu strávenou tady naučil velmi dobře. "Divné, že vlci na kterých nám záleží odcházejí velmi brzy a ti jenž bychom neviděli, nejraději jak je život dlouhý, jsou stále po našem boku." Sám se divil tomu jaké moudro z něj vypadlo. Mohla za to zase melancholická nálada, která ho držela při vzpomínce na tu první lásku? Rozhodně mu bude možná Sterlla chybět více než Solfatara. Neuměl si to vysvětlit. Jasně Solf miloval, ale byla to skutečně láska jako láska? Měl to říct téhle vlčici? Prožíval pocit, že kdyby se jí s tímto svěřil tak ona by jej pochopila. "Teď bych ovšem rád věděl proč je zde písek, nikdy tady nebyl a pochybuju že by někdo takovouto slušnou hromádku donesl. Nestalo se vám nic? Neútočili s ním na vás?" Nechápal najednou svůj zájem. Vlčice mu mohla být naprosto ukradená a stejně se zajímal o její blaho.

Valentýn - 1
Vlčice byla zahleděná do svých myšlenek. Taylor tomu dosti rozuměl. Sám by nejraději byl sám se svými myšlenkami, kdyby nemusel nyní pomáhat dalšímu cizinci. Byl tohle dluh za to co v minulosti udělal? Dělali si z něj bohové srandu, když ho více méně vyslali na tyto cesty? Slyšel jméno cizího vlka. Překvapeně zastřihal ušima a zadíval se na vlčici nechápavě. Ale on v ní viděl Solfataru, neměli si nic vyčítat. Jen co se omluvila, protože si uvědomila nejspíše rozdíly mezi ním a hledaným vlkem pokýval hlavou. "To je v pořádku. Abych byl upřímný prvně jsem ve vás viděl také někoho jiného." Jeho hlas byl jemný. Jako kdyby nikdy neuměl být drsným a chraplavým, i když se tomu sám divil. Co to do něj vjelo? Usadil se naproti vlčici a vydechl. Neměl potřebu někam stejně chodit. Mohl si jí vyslechnout. Proč měl najednou takovou chuť poslouchat cizince? Pořád v ní ale tu Solfataru viděl. Pár zamrkání a modré znaky se změnili zase naopak v šedé a on v ní viděl i Hvězdičku. Musel na chvíli zavrtět hlavou, aby se vzpamatoval. "Kdo byl ten Navin, kterého jste ve mě viděla?" Nevšiml si ani třpytek, které je obklopili a dodali jim pocit zamilovanosti. Budou v sobě díky tomu vidět staré partnery? Tohle bude jejich valentýn?

(--- Malé hory
Zima donutila tyhle stromy ztratit listy. Nedivil se jim. Taky by si v zimě neplýtval svou energii na to aby kvetl. Z myšlenek ho vytrhl pach dalšího vlka. Byl čerstvý. Jeho chlupy se naježili, aby působil vyšším dojmem a vyrazil. Nahrbený jako nějaký válečník. Našlapoval tiše, aby si ho potencionální útočník nevšiml, jenže pak jí uviděl. Černá jako noc sama. Byla to Solfatara? Párkrát zamrkal a uvědomil si, že tohle rozhodně nebyla jeho žena. Její srst na krku byla delší a působila jako vlasy. Měla dokonce i modré znaky. Podobného odstínu jako měl on ty své nejsvětlejší modré. Někde jí už ale rozhodně viděl. Nedokázal si ale vybavit kde. Na těchto ostrovech byl až moc času. Všiml si jejího zničeného postoje. Zavřel oči a nadechl se, jako kdyby zvedal veškerou odvahu a energii. Nakonec je zase s výdechem otevřel a vydal se k ní. "Stalo se něco?" Jeho hlas byl jemný, potřeboval prvně zjistit proč byl sakra u jejích pacek písek.

(--- Mlžné pláně (přes Průliv a Písčiny)
A tak se konečně dostal na svůj malinký ráj. Prohlásil ho svým dlouhou dobu zpátky, v moment co to tady poprvé objevili. Bylo zde ticho, nikdo zde nebyl aby ho mohl peskovat nebo by se s ním chtěl bavit. Nebyl tu nikdo kdo by ho vyhazoval ze smeček, nebyl tu nikdo kdo by mu připomínal že jeho současná partnerka zmizela kamsi do prčic a on jí dlouho neviděl. Překonání vody bylo nepříjemné, ale žádoucí. Momentálně si vysušoval kožíšek ohněm, aby nenastydl. Panovala zde zase zima jako z ruského filmu. Jeho kožíšek byl brzy suchý a on se zase mohl vydat na svou cestu.
V malých horách se zastavil podruhé. Sledoval jak se "točí" nebe nad ním. Posledních pár mraků než se obloha dokonale pročistila a vykouklo na něj souhvězdí, další bolestivé připomenutí bývalé partnerky. Se Solf na hvězdičky nikdy nekoukal právě z tohohle důvodu, že by ho to až moc bolelo.
--) Sakura

(--- Nejvyšší hora (přes Červenou louku a Sněžné tesáky)
A tak byl na cestě. Byl na cestě směrem ke svému ostrovu obklopen myšlenkami na vlčici, která byla dlouho pryč místo toho aby se soustředil na tu jednu jedinou, která tu dost možná stále byla. Proč nemohla jeho hlava myslet na Solfataru? Netoužilo už po ní jeho srdce? Co se sakra stalo a proč to bylo tak bolestivé myslet najednou na všechno tohle? Být člověkem sáhl by asi po hrstce antidepresiv. Nikdy se k nim moc neměl, ale teď? Bral by je všemi deseti jen aby zapomněl. Aby nic necítil. Cítil by jen pouhé otupění na místě, kde to dříve bolelo. Jenže v tomhle světě nejsou antidepresiva a nebyl tu ani Jayce, aby mu s jeho pocity pomohl. Pochyboval, že na tohle znal Cerum bylinku a hlavně by si chtěl povídat, aby tomu přišel na kloub. Jenže on si nechtěl povídat. Neměl náladu na to si povídat s nikým a s ničím. Ani žádné přeludy, ani žádné neexistující kreatury utvořené pouze jeho hlavou.
--) Malé hory (přes Průliv a Písčiny)