Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Musel se zasmát. "Aspoň mi neviníš z toho že mám trauma. Mívá to většina vlků co prožijí bitvu a vidí skoro celou svou rodinu zemřít.." Pak se však zamyslel. Jaké by to bylo zase být ve smečce? Zase být součástí něčeho velkého, zase se cítit součástí toho většího dění. Podíval se na jezírko a pak se usmál. "Půjdu do smečky." Řekl po chvilce ticha a hlavně tím ujistil sám sebe jak moc do ní chce. Více méně to znělo docela vtipně. Jak krásně to ale do sebe zapadalo. "Ale než mi tam odvedeš později, tak si musím ještě něco zařídit." Řekl vážně. Rád by se totiž změnil. Změnil se k nepoznání povahově, tak by bylo dobré vylepšit i ten vzhled.

Sklopil hlavu, "Chtěl jsem být jako otec...být silný vlk a neohrozit ostatní." Přiznal tiše a pak se na ní podíval. "Vím, že si toho prožila hodně...ale strach je někdy mocný vůdce." Přiznal a pak stáhl ještě k hlavě uši. "Milovat znamená ničit, nechávat se milovat znamená, že se necháváš ničit." Řekl a pak se podíval konečně na ní. "Ale klidně se kvůli tobě nechám proměnit v popel." Snažil se být aspoň poprvé ve svém životě trochu romantický, snažil se konečně odhodit tu tlustou slupku jenž si okolo sebe za ty roky vytvořil.

"Bojím se jich! Šestice vlků přišla spolu s jejich rodiči! Jsou jako psi jenž nás pomalu nahání! Jak myslíš že mi je slyšet vždy zprávy o tom, že dostali svou další oběť?" Konečně to přizna. Přiznal strach z toho, že je tu skupina vlků jenž jim jde po krku. "Proto tě nechci ohrozit! Zamiloval jsem se do tebe, ale riskovat že když se sem nějak dostanou, tak dostanou i tebe? Lepší že zemřu jen já.." Řekl jí to. On se jí snažil jen chránit. "Dostali už jednu mou partnerku, viděl jsem to na vlastní oči a vidět jak si jdou pro tebe? Jak rvou tvé tělo na kusy?" Zeptal se jí a stáhl uši dozadu. "Ne. Tady máš můj důvod, ne že bych tě nemiloval, spíše... vím co po mne jde za vrahy."

Zastavil se a rty stáhl do úzké linky. "Myslíš že si hned padnu do obětí a řeknu jak moc tě miluji? Život není posraná pohádka a já nejsem rozhodně někdo, kdo by to hned bezhlavě udělal!" Všechny jeho svaly v těle ztuhly. "Myslíš si, že nejsem taky zmatený tím co cítím?! Já ale vím proč se držím! Já vím proč tě do tohohle všeho nechci zaplést!" Zamumlal už mírně naštvaně a cítil jak se v něm díky jeho magii vaří krev. Zavrčel naštvaně a okolo něj začal roztávat sníh více. Jak moc jí bude muset dokazovat, že jeho život je nebezpečný?

Bolestivá vzpomínka. Nebylo moc brzo od toho, co ztratil svou lásku v bitvě? Avšak ona to nemohla pochopit jak moc jeho srdce bolelo. Ještě aby ztratil další vlčici. Zhluboka se nadechl. "Mluvíš hlouposti, Solf, nejspíše jsi nemocná. Měla by ses vyležet v jeskyni a ne tu se mnou být." Zamumlal a podíval se na svou nohu. Jak moc musel trpět, když se tohle vše stalo? Jak moc mu to musela modrá vlčice zatím připomínat. Zamručel a vydal se směrem, kde by mohl být Daén "Jdeme domů. Doporovodím tě k Daenu." Zamumlal mírně zdrceně. Nemohl si připustit kouzlo amorka. Věděl, že existují taková kouzla, však on ovládal oheň. U všech bohů, jestli tohle přežiji, tak chci někde pomník.

Povzdechl si. "Copak já vím, kde nějaký Daén je? Copak už ti nestačilo, že jsem kvůli tobě šel, já mrzák, po pachu skoro celé území?" Zeptal se jí a jemně do ní packou strčil. "Nestačí, že jsem kvůli tobě zdolal most jenž se zdál tak moc vratký? Nestačí že jsem kvůli tobě cítil nesnesitelnou bolest?" Ptal se jí dál přitom se okolo ní točil v kruzích. Věděl, že v tom je nějaká magie a tak nabral ocasem vodu z jezírka a cákl na ní. Takto si jí nechtěl pamatovat. Zaskuhral a stáhl uši. Nechtěl tohle prožívat, ne takto. Však více se mu nepovede, více se mu nepovede zbavit se toho pocitu v hrudi.

Díval se na ní s celkem pobaveným pohledem. Nakonec to přeci jen zabíralo. Tohle území jej učilo více a více jak si život cenit i když jste navždy nejspíše postižený mrzák jenž nebude v ničem vynikat. "Vypadá to, že tě něco dostalo. Nějaká nemoc?" Zeptal se jí pobaveně a radši se pořádně postavil, jelikož čekal že na něj opravdu skočí a nerad by s ní spadl do toho jezírka jenž začínalo pomalu rozmrzat. Zastřihal uchem a pak se musel pousmát. Je to docela super, leč mají skoro bříška ve sněhu. Jak moc ale Solf musela být nemocná, když se stalo tohle? Opravdu od ní tohle chování nečekal, ale vítal ho pozitivně.

Užíval si toho, že konečně je zima taková jakou jí má rád. Pořádná až lezla do morku kostí či pomalu vsakující se do jeho těla. Spokojeně nasával vůni sněhu a dokonce i sníh do svého čumáku, což jej nutilo kýchat. Nikdy nezažil takovou zimu od svého dětství. Všude bylo to pitomé globální oteplování. Vynořil hlavu a oklepal se. Uznal, že mu obličej nepříjemně mrzl. Přesto olízl sníh svým dlouhým růžovým jazykem, aby taky něco z toho ještě měl.
Zastřihal uchem, když uslyšel ten hlas a otočil se. Měl co dělat, aby jí poznal. Však jeho paměť zafungovala lépe než jindy. Byla to ta z té hory. Na její modrý kožíšek si pamatoval. "Solf." Vykřikl a zavrtěl nadšeně ocáskem. Jak rád jí zase viděl.

(----- Les u Mostu
Konečně. Místo kde si mohl území jeho nového domova prohlédnout. Již konečně měl prázdný močový měchýř, takže se kochat mohl. Však toho čeho si všiml jako prvního byla tůňka s vodou jenž byla sice zamrzlá, ale led by se dal jistě prolomit. Vydal se k ní a opatrně se na led díval, jako by to byl jeho úhlavní nepřítel. Rozhodl se snad dobře. Zvedl svou přední packu a bouchl do zmrzlé hladiny. Již nebyla taková zima, tak by snad mohla povolit. Po pár dalších úderech se konečně dostal k ledové vodě. Ihned se bez rozmyšlení napil, však litoval toho. Studělo to a to rozbolelo jeho zuby. Zakňučel bolestí a stáhl uši spolu s ocasem. Někdy svých nápadů litoval, ale přeci jen. Hlavu zabořil do sněhu jenž tam byl všude okolo a užíval si toho chladu. Nerušen konečně nikým.

(--- Most
Jak moc musel líbat zem, když jeho packy konečně stanuly na pevné zemi zanechávajíc most za jeho zády. Zpěv ptáků byl lepší než ponurá mlha a zima jenž zažil na mostu. Nechval svou nohu chvilku vydechnout tím, že se pomalu loudal směrem k nějakému pěknému místu, kde by si mohl území prohlédnout. Jeho rty se roztáhli do úsměvu hned co byl od mostu hodně daleko. Přejít mýtinu a vejít do lesa bylo snad to nejlepší co mohl zažít. Pod packami cítil sníh smíchaný s jehlíčím. Sněhu bylo ale pořád až po břicho, což jemu samotnému vůči noze bylo nepříjemné. Přál si už aby se konečně počasí umoudřilo a nechalo jej sakra aspoň dělat jedinou činnost co mu šla dobře. Však před tím než se dostal dál se zastavil a povzdechl si. Musel se zase poškrabat za uchem, aby se zbavil nepříjemného svědění. Nakonec si ještě odskočil udělat žlutý sníh a pak zase pokračoval ve své cestě.
---) Na vyhlídce

(-- Temný les
Když se dostal k mostu tak zpomalil až nakonec prudce zabrzdil. Pohled na vetchý starý most v něm vyvolal úzkost a ještě více mu připomněl jeho strach z výšek. Vypadalo to tu jak v nějakém děsivém příběhu pro vlčata. Jejich babička jim byla zvyklá vykládat takové příběhy a on je miloval. Miloval je tak moc, že se jako jediné vlče nebál, ale teď když tu měl jako na dlani výjev z jednoho z nich, tak už se tak neradoval. Nejistě přešlápl a začenichal ve vzduchu. Byla tu cítit smrt. Nikdy neměl rád smrt. Zatracená pomatenost vlčicí Zasyčel ve své hlavě a pomalu se vydal na ono pouť skrz rozviklaný most.
Jeho závratě byli silné a vůbec si nedovoloval podívat se dolů. Půlku mostu měl za sebou když se donutil přidat, jen aby tento horror v podobě nádherného mostu v mlze měl za sebou. Koho by sakra napadlo stavět tu most? Jeho uklidnění přišlo, když konečně dorazil na konec...
-----)) Les u Mostu

(---- Small(Přes Bad)
Cesta přes hory jej neskutečně bolela. Každý úder jeho tlapky do kamene a nebo jakkoliv do země mu již uzdravenou nohu drásal. Byla doba kdy se zranění vůbec neozývalo, ale pak zase byla doba, kdy na packu nemohl ani stoupnout. Podíval se na ní a povzdechl. Jak moc bude trpět než se to vše vrátí do starých stop či se něco napraví v jeho životě? Zavrtěl hlavou nad svou pomyslnou otázkou a vydal se dále na svou cestu.
Když konečně dorazil do temného lesa tak se oklepal. Jak moc nenáviděl toto místo a přesto se zde vždy ocitl. Odfrkl si a pak se rozběhl snad nejrychleji co mohl. Jeho kulhavý běh vypadal komicky, jako by na packu vůbec nešlapal a spíše jí jen táhl za sebou. Uměl využívat tři své další končetiny efektivněji než kdyby měl využívat všechny čtyry. Vydal se konečně k mostu, který musel přejít, aby se dostal do dalšího lesa... jak ironické.
---) Most

Když se zase probral, tak druhý vlk spal. Rozběhl se proto tedy zase zpět. Dlouho tu modrou vlčici jenž nejdříve pobláznila jeho srdce neviděl. To jej donutilo tedy i přes všechnu tu bolest jenž prožíval rozběhnout se směrem kam jej srdce táhlo. Netušil ani kam měl běžet. Podíval se proto tedy na nebe a povzdechl si. Jak já..proč to vůbec dělám. Honím se tu za přeludem jenž nikdy nemohu dostat. Pomyslel si s povzdechem a zpomalil. Nikdy nechtěl nikoho otravovat, ale...přeci jen se pořád honil za přátelstvím. Stáhl uši k hlavě a smutně se pousmál na vlka, kterého zanechával za sebou. Poslední pohled na jeho spící tělo a pak už se vydal přes hory a lesy na svou cestu.
----) Temný les (přes Bad)

-----)Temný les ( Přes Pityas)
Jeho cesta byla plná bolesti. Jak moc nenáviděl výšky a teď přecházel horské hřebeny. Dokonce se za to začal proklínat. Nenáviděl se tak moc, že si dokonce špatnou nohu několikrát nakopl o kámen, jelikož jí nemohl zvedat tak dobře jako druhou nohu. Když si uvědomil, že je docela vysoko a že by měl klesnout, tak učinil. Vyhlídl si totiž jezero, kde by se konečně mohl napít.

Konečně došel někam, kde mohl své hrdlo uhasit. Měl takovou žízeň, že se mohl zbláznit. Podíval se na něj a naklonil hlavu na stranu. Opravdu tam byl nějaký blázen, co se chladil? Však byla sakra zima. Vykulil oči a rozběhl se k němu. Ovšem nohy se mu kousek od něj zamotali a on spadl do vody. Nevýhoda mít špatnou nohu. "Hej... jsi v pořádku? Je zima a ty jsi v ledové vodě." Zeptal se vlka hned co se zvedl. Konečně se ale mohl napít. Učinil tak a pak zase zvedl hlavu.

Pomalu se vydal objevovat další území, jelikož nenašel nic, co by jej lákalo. Vlastně to vůbec hledal? Jestli hledal tu vlčici kterou viděl na té hoře, tak tu zřejmě neviděl. Nebo se její kožíšek zbarvil do jiných barev. Smutně sklopil hlavu a držel jí tak během cesty lesem. Šel za pachem vody. Cestou mu občas zakručelo v břiše, ale to se jal ignorovat, jelikož nebyl nejlepším lovcem a nikdy nebude umět jen tak skolit králíka. Neuměl ani pořádně běhat. Ale však pak se rozběhl za nějakým králíkem. Jeho tělo si těžko zvykalo na to, že zase běží, ale najednou ho měl. Skočil po něm a chytil ho v drastickém kotrmelci. Ale byl mrtvý. Vítězně se usmál a začal si na něm pochutnávat. Poté se vydal na svou další cestu.
----) Small(přes Pityas)