Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Teď už jen chyběla jeho matka, aby duo co mu vždy dokázalo domlátit nějaké ty mozkové buňky k funkčnosti. Podíval se na ní, když se ptala na tu otázku a protočil očima. "Jo.. nechal jsem se ukecat, dost možná to byl vliv nějakého amorka či co." Dodal nakonec Taylor. Věděl co naposledy tak nějak se Zeinab řešil a tak se nedivil její reakci.
Vyprávění o tom po jakých čertech se toulala bylo docela i zajímavé, takže vlci můžou zmizet z Mois Grisu a zase se pak vrátit, až znovu bude jejich čas. Být to na něm, odešel by taky, ale to by udělalo pětici vlků velmi smutnou. "Čtyři a vůbec se neptej, posral sem to s nima." Odpověděl jí a ignoroval nadávání na jeho partnerku, dost dobře věděl jak to měla Zeinab s ní. Nesedla jí moc a to jí snad ještě ani neviděla. A on jí dost dobře chápal, potřeboval k sobě dominantní samici, ne nějakou která byla sama submisivní až to bolelo. Ptala se na dost blbou otázku. Ušklíbl se. "Nebyla to více méně moje nová rodina, ale ten výletík do krajiny mrtvých mi zničil natolik, že jsem se sesypal a vše si dával za vinu. A po celou dobu mi přišlo, že Solfatara jen seděla a mlčky to pozorovala. Jo a co se týče Hvězdy.. promluvili jsme si pak podruhé ve světě mrtvých a tak nějak se to vyřešilo. Prostě mi řekla, že mám jít dál." Bylo to dost možná více komplikované, když o tom mluvil takhle nahlas. Když řekla, že by s ním měla chodit a vše hloupé mu vymlouvat, zasmál se. "Jo, dost možná by z nás byla lepší dvojka než já kdykoliv budu se Solf.. neber mě zle, ale přijde mi, že ona prostě vzdala život. A taky mám.. vlčata se kterými musím nějak navázat vztahy." A jako by toho nebylo málo, ani nevěděl kde jsou. Byli tu vůbec ještě na ostrovech?

Byla to skutečně Zei. Byl za to docela i rád, už mu začínala dosti chybět. Urazila ho tím, že vypadá o několik let starší? Ani ne. Zavrtěl hlavou a usmál se. "To víš, když jeden má ty vlčata.. tak mu to nějaké vrásky udělá." Podotkl a zasmál se tomu. Rodičovské starosti moc neměl. Věděl že to podělal a chtěl druhou šanci, chtěl zcela nově začít někde daleko od všeho. Ona mu vysvětlila, kde se celou tu dobu toulala a teď bylo zas na něm říct vše co se dělo. "No tak co se dělo u mě. Měl jsem vlčata, což jsem totálně podělal a zbláznil se, takže jsem se jim nevěnoval. Rozpadl se mi skoro vztah se Solničkou, která vypadá jako kdyby už nechtěla žít. Prožil si terapeutické sjetí houbičkami díky bohům. A více méně nevím co dál se svým životem." Povzdechl si tiše a podíval se na ní. "Ty si vždy byla takový můj racionální kompas. Máš právo mi za to i rozbít tlamu." Udělal by jinak, kdyby si před lety vybral jí místo Solfatary?

(--- Severní hory
A tak ho jeho kroky pomalu dostali až sem. Irisin ráj pro něj byl vždy klidným místem a dneska i místem nevídaných setkání, ale to teď ještě Taylor netušil. Vkračoval pomalu na písčitou pláž, cítil jak se mu do hebkého materiálu bořily packy. Zastavil se a nasál okolní pachy. Nic moc se tu nikdy nedělo, ale teď.. udeřil ho do čenichu známý pach, který taak dlouho necítil.
Vydal se za ním, pomalým krokem. Popadal stále dech ze svého šíleného běhu. Trvalo jen chvíli, než si všiml známého hnědého kožichu. Zastavil se. Musel zaměřit více. Kdo to byl? Udělal pár kroků dopředu, aby více zaměřil. Ach, ta neznámá osoba byla Zei! Jeho nejlepší kamarádka. Radostně se k ní vydal. Už byl ve vzdálenosti, kdy ho mohla i slyšet. "Zei! Ty kráso to je doba! Ani špetku ses nezměnila!" Oznámil vlčici radostně Taylor. "Co se s tebou stalo? Sežrali tě přízraky v zemi mrtvých?" Udělal si z ní srandu. To byla poslední věc co společně prožili.

(-- Les Alf
Smečka nesmečka, stejně tam nechtěl být. Pokud tam nebude ona. Možná měl až moc šílené myšlenky v posledních dnech. Kde byl vlastně Hranin? Odešel z tohohle místa a ani se nerozloučil, nechal tu Taylora samotného. Bolel ho ten bok každým dalším dopadem tlapek na zem. Však on nebyl slaboch, tak proč se tvářil teď jako slaboch? Podobné chaotické myšlenky prožíval dávno, hodně dávno. Měl prostě strach. Ohlédl se, zda za ním běžel ten rys, ale vypadalo to spíše že ne.
Zpomalil, už skoro nestíhal dechem. Kdo by si pomyslel, že to bude takto těžké? Však byl bývalou Alfou! Měl být elitním vlkem! Ozvalo se jeho koleno štípavou bolestí. Zaskučel. Ale musel se zase pomalu vracet. Uvědomoval si, že běžel úplně špatně. Tady jeho partnerka stoprocentně nebude.
--) Irisin ráj

Znejistil. Solnička nebyla ani tímhle směrem. Slyšel jak Dorye kručelo v břiše. Podíval se na ní a stáhl uši k hlavě. "Já se omlouvám, musím jí najít. Co když ten rys šel po ní? Bože.. promiň mi to." S tím se rozběhl pryč. Směrem kde předpokládal že byla i ona. Nechápal to, nechápal proč zmizela. Jako jo, chápal že musela utéct, aby jí rys nedostal, ale kam až zmizela? Čenichal, zběsile běžel směrem až k horám.
Nedocházelo mu, že je smečka úplně jiným směrem. Jako kdyby běžel do starého Daénu. Uvědomoval si, že realita byla úplně jiná? Ještě občas měl tyhle disociace, Bylo mu líto, že tam Doryu takhle nechal, ale netušil kam zmizela jeho partnerka. Umřela? Ne, nemohla zemřít. Skočil přes kmen a bok na který předtím dopadl ho zabolel. Zakníkal, ale běžel dál.
--) Severní hory (přes Ostříží zrak)

Raziel
5% rozdělit mezi a zbylé tři hodit do síly. Mincí ofc zapsat.
Taylor
Procenta na Kšm a zbytek zapsat
Morgan
Pět procent rovnoměrně rozhodit. Tlapku do země. Zbytek zapsat.
Merlin
Procenta do vytrvalosti. Zbytek zapsat.

Akci uvítám jakoukoliv. Jak osud, tak bez osudu. Leč občas bez osudu mi to přijde jako chaos. Takže nás krm čímkoliv uznáš za vhodné.

Predátoři 5- konec
Pořád se nedalo říct že je tak úplně v pořádku. Pořád měl občas vize, zrovna jako teď. Musel zatřást hlavou, aby se jí zbavil. Bylo to díky té ošklivé raně? Netušil. Podíval se na Doryu. Ach, cítil jak ho tahala za ocas. Podíval se na kočku, co byla naštvaná. To už uběhla taková doba? Že by mu i vidiny brali pojem o čase? Rozhlédl se. Kde byla Solfatara? Zmateně zamrkal. Hrdost mu sice nedávala moc chtíče tuto situaci opustit a vzít packy na ramena, ale asi se tak bude muset stát.
Dorya chtěla pryč a on to respektoval. Proto naposled svázal rysa pořádně kořeny a pokynul. S tím už se rozběhl pryč směrem z bojiště dávajíc si pozor, jestli za ním Dorya běží nebo ne. Co by vlastně dělal kdyby neběžela? Vrátil by se pro ní? Však to byla jen.. Dorya, ale zase Solf ji měla ráda a dost možná tu kočku naštval i on. Povzdechl si. Začínal mu docházet dech. Zastavil a ohlédl se, Dorya za ním byla? Rozhodně co za ním neběželo byl rys.

Predátoři 4
Sledoval jí, sledoval svou partnerku. Připomínalo mu to tak moc momenty z války. Momenty, kdy neváhal riskovat svůj život, jen aby své milované chránil celým svým tělem. Sledoval jak se Dorya snaží rozpomenout, jak se vlastně nejspíše bojí pochodně, kterou ze sebe udělal. Jen co dopadl na zem a uhasínal svůj pohled opět směřoval na ní. Bojovala. Konečně měl čas se pořádně dívat na její souboj. Nezapomněla to vše. Vzpomínala si. Vlastně díky ní měl čas vstát. Vydrápat se na své packy a přemýšlet o dalším útoku. Slyšel její bolestné zakňučení, nutilo ho to ještě více se postavit na jeho nohy, ale každý krok neskutečně bolel. Byla to bolest jako kdyby se mu naštíplo žebro. Přímo paralyzující. Pulzující a znemožňující mu se zcela a plně nadechnout do celých plic. Ale bolest, kterou pociťovala Dorya ho donutila se rozběhnout. Všímal si, jak obmotala kočku v ostružiní. Jedním odrazem a doskokem k ní, poté co se vzdálila okolo nich utvořil zlatavou bariéru. Jeho vlastní magie. Podíval se Dorye do očí. "Jsi v pořádku?" Zeptal se jí a pokusil se o úsměv, i když mu z tlamy stále lehce tekla krev. Podíval se hlavně na její ránu na rameni. "Tohle nás na pár ran ubrání.." Dodal nakonec a podíval se směrem k Solf. Doufal že uteče.

Predátoři 3
Nikdy si to nepředstavoval takhle, svůj konec možná viděl někde více poklidně, nebo ještě více troubovsky. Že by si přitáhl nebezpečné zvíře a to by ho pak sežralo a on vypustil tím zkázu na Mois Gris, ale ne.. místo toho tu bojoval s naštanou kočkou. Jak nenáviděl kočky, kdyby byl člověkem spíše by se uchýlil k chovu třeba myší než koček a psů. Slyšel, jak se kočka vztekala, když jí udeřil ohnivou koulí do obličeje a jak se vyrvala z jejího vězení. Zavrčel. Sundal ze sebe ladným pohybem svůj plášť, aby ho nezničil. Pohyb byl ladný, jako kdyby to dělal furt. Hodil ho více méně Solf k nohám, věděl že ona se o něj postará.
A pak to začalo. Ještě ve skoku po zvířeti se podpálil. Jako fénix. Jeho tělo hořelo výrazně modrým plamenem, byl natolik spřízněný se svým elementem že se vlastně mohl vždy stát ohněm. Zahryzl se tvorovi do krku, spaloval? Byl skutečně nějakým fénixem? Tyhle tvory si pamatoval, ale netušil jak moc to bude účinné. Dokonce si pamatoval i Lloyda, ale jeho plamen spaloval jen zlé vlky. Nebeský oheň, leckdy mu magii i záviděl. Rys se však ohnal a Taylor skončil o pár metrů dál na zemi. Plameny na něm pomalu zhasínali a dokonce i pramínek krve se dral z jeho úst jakou ránu do žeber dostal.

Predátoři 2
Dorya ze začátku byla nejistá, jako vlče které upadne do tranzu při prvním nebezpečí, ale on jí skutečně potřeboval. Solf vypadala, že se začínala vypínat úplně a tak nezbýval nikdo jiný. Povzdechl si a stáhl uši k hlavě. Běželo mu několik scénářů v jeho hlavě. Nakonec se přeci jen Dorya postavila vedle něj a vyvolala... jahodník. Něco co vskutku Taylor nepotřeboval, ale snažila se. "Prosím.. vzpomeň si na to co umíš Doryo. Je to jako chůze, něco takového se prostě nezapomíná." S tím Taylor vytvořil z ohně kouli, kterou vrhl rysovi do obličeje. Snažil se jít po očích, jestli je něco opravdu to po čem musí jít jsou to oči. Něco uvnitř mu to říkalo, nějaký schovaný vnitřní bojovník. Něco co vůbec nepamatoval v hlavě, ale jeho podvědomí mělo zcela jiný názor. Neváhal a rozběhl se proti rysovi, dokud byl zmatený z ohně v obličeji, aby mu udeřil do očí ještě on sám. Nehodlal je tu nechávat sežrat něčím takovým. Dorya to jistě v sobě taky měla! Někde uvnitř sebe, hluboko pod tou všechnou bolestí, věřil tomu více než bylo možné. Více než věřil v božstvo.

Predátoři - začátek
Dorya se zdála, že je na tom vskutku mizerně. Nebylo se čemu divit, musela si projít peklem podobně jako on. Avšak on nevěděl jak s tím zacházet, nemocný byl taky více méně, měl syndrom ze kterého se vyhrabal jen díky zdejším bohům, ale jeho nápad chápala hodně dobře. Všiml si jejího pohledu na plášť, vrhl zoufalý pohled na Solfataru. Co měl dělat? To ona tu uměla s nimi zacházet, ale nevypadalo to, že by se sama dokázala nějak dobře postavit na packy. A pak tu byl Taylor. Trouba s jednou mozkovou buňkou volající o jídlo.
Ztuhl, když sledoval ryse. Jeho pohled a chuť žrát byla neskutečná. Značila se v jeho očích. Podíval se na Doryu, která se pokrčila. Zavrčel. Sám to nezvládne. Sledoval jak se zvíře nebezpečně nahrbené a cenící zuby přibližovalo. Přesto se soustředil na půdu pod jeho tlapami a nechal je pořádně obmotat šlahouny, kořeny spíše. Tenhle materiál byl dosti pevný a ne moc pružný. "Dámy... vím, že rytíři mají chránit princezny, ale rys je moc velké sousto." Zamumlal a z ohně vytvořil bič, kterým udeřil rysa, který se pomalu víc a víc naštvával.

Byla to skutečně ona? Něco na Dorye mu připadalo tak jiné. Jako kdyby prodělala jakési trauma, ale on měl co říkat. Sám se v traumatech až topil, poslední dobou byl více mimo než samotná fialová vlčice před ním. Povzdechl. Přesto jí znovu věnoval úsměv. Vrtěla ocasem na jejich nabídku k lovu. Jenže se bude muset seznámit s jejich plánem. "Takže. Princip mého a Solfatary v lovu je jednoduchý. Vytvořím díky mé magii země past, do které je pak lapíme. Jenže přichází pak nahánění, jsou to rychlé mrchy ti zající co většinou lovíme, takže ve třech nám to půjde ještě lépe." Dodal nadšeně Taylor. Možná by mohli Doryu přibrat jako třetího a zlepšit si při tom s ní vztahy. Tak dlouho se neviděli, že to muselo být i snad trestné. Uslyšel křupot větviček. Něco se k nim hnalo! Něco suprového! Jenže to netušil nejspíše, že na ně vybafne rys.

Jméno vlka: Merlin
Počet postů: 70
Postavení: Kappa
Povýšení: -
Funkce: Chtěla by být učitelem(tuším že na tom jsme se dohodli)
Aktivita pro smečku: Propagace smečky Mielei a lowkey přemlouvání Iridana. Účast na smečkovém shromáždění
Krátké shrnutí (i rychlohry): Bůh ví jak dlouho Merlin cestuje po boku Iridana, rozhodla se proto tedy vyrazit na menší výlet, kde prozkoumávala hlavně území ostrovů a následně poznala Mielei, které propagovala Zlatou smečku, pak si skočila do svatyně zesílit a jako posední potkala tchána. V rychlohře se účastnila shromáždění (bude zapsáno co nejdříve, po predátorech utíkám za smečkou)

Něco je vyrušilo. Nějaké to šustění větviček, porostu. Podíval se tím směrem, ale ničeho si nevšiml. Otočil se tedy na Solf a postavil se před ní. Nakrčený a připravený kdykoliv vystartovat. Nikdo mu už jeho rodinu nesebere, i když by se o ní měl rvát až do krve. Zavrčel, ale to ho velmi brzy přešlo, když si všiml o koho se jednalo. Jeho srdce se zastavilo. Dorya, nečekal že jí ještě někdy uvidí. Narovnával se a stahoval spíše uši.
"Doryo." Začal a podíval se na Solfataru. Přeci jen to byla její nejlepší kamarádka, i když Taylor jí nikdy neshazoval co se týkalo vlka. Jen Alfa byla docela v jeho očích na prd. Sklopil pohled. "Rád tě vidím.. ale vypadáš.. musíme do tebe něco dostat a omýt ti rány." Odvětil Taylor nakonec. Musel volit slova jinak, nechtěl se jí dotknout. Možná by se měl i omluvit, když už byl v tom vyčítání si chyb. "Je mi.. to líto." Dodal nakonec. Možná to byl pokrok k novým přátelům, když ti jeho dva zmizeli v propadlišti dějin.

Taylor byl Taylorem, nikdo to nemohl popřít. I když se snažil, tak byl vždy sebe centrickým bezmozkovým vlkem. Možná ho ani skoro smrt nedonutila myslet o opaku. "Strategii? Pamatuješ na ten lov králíků? Vyrobil bych zase něco pomyslného a pak bychom je tam společně nahnali." Taylorovo ovládání magie země nebylo něco, co nemohl jeden přehlížet. Byl v tom obratný. Dost možná až moc. Podíval se na Solfataru a povzdechl si. Šrotovalo mu svědomí. "Dost.. možná jsem neměl být k Ricce tak zlej. Nebo spíš takhle o ní mluvit." Dodal nakonec po chvilce své odmlky. "Aaa... dost možná bych měl víc zpytovat svědomí." Dodal nakonec ještě. Taylor nikdy nebyl v tomhle nejlepší, možná to bylo absencí mozkových buněk, možná to bylo tím, že si věci po svém dělal vždy. Vždy se bral jako to zlaté, svaté dítě, kterému bylo vše až pod nos servírované a tak nikdy nebral ohledy na pocity ostatních. Podíval se na svou partnerku a lehce se zastyděl. Udělal spoustu chyb a spoustu jich ještě bude. Necítil se však, že chce svůj konec někdy brzy. Chtěl žít ještě tak.. pár let. Nedělal kojotiny. Konečně se začít dávat do kupy, aby z něj na stará kolena byl aspoň pořádný vlk.