Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vyhodnocení
Úvodními slovy chci říct, děkuji vám za takovou účast! Sledovat vaše dokonalé výtvory mi připomnělo, jak nenávidím vyhodnocování akcí. Přesto si myslím, že si všichni v základu zasloužíte 50 kšm a 1 rubín. Všichni jste tvrdě zapracovali a tak by bylo super vidět i některé kulty skutečně vzniknout!
Výherce hlasování - Hvozdík získává ještě 1 rubín za výhru!

Tímto se s Vámi loučím a budu se těšit na další akce pod mým vedením, pokud admin tým dá!

Poprosím hodnou admin duši o zapsání.

Zapsáno. Vaše hodná duše

Ano, do dnešní půlnoci

Jo nejspíše už nemělo chtít vytahovat děti. Stejně se nic více nedozví a ona je dost možná bude chtít bránit. No co, nic jiného se dělat nedalo. Musel přijmout realitu jaká byla a ne jen z ní utíkat a vymlouvat se na něco, co ani pravdou nebylo.
Solf chtěla hned vyrazit vstříc nové budoucnosti a on se tedy taky postavil. Pořádně se protáhl, až to v něm zakřupalo. Taky nebyl nejmladší. Teda oproti některým tady na ostrově byl, ale to se neříkalo. I oproti jeho partnerce byl mladší. Bude mít ještě dost síly na to vrhnout vlčata? Když už tu u toho byli. "Vstříc nové budoucnosti." Řekl jenom a více své myšlenky nahlas neříkal. Dost možná se to ani nehodilo je zmiňovat. Ještě by se mu to Solfatara mohla snažit vrátit. Když se ozvalo zakručení v jejím žaludku, zastřihal uchem. Podíval se na ní překvapeně a zachechtal se tiše. "Jo nejspíše se bude hodit společný lov." A tak i on zavětřil. Nebyl si jistý, co přesně ona následovala, jelikož tu pachů bylo více, ale jako hodný pejsek partner se vydal za ní. Nechtěl jí do toho kecat, když tu na něj čekala bůh ví jak dlouho.
--) Les Alf

Nevidím v tom problém.

Takže i ona si velmi dobře pamatuje na tu žabomyší válku. Bylo to docela dávno, co si tak dobře pamatoval. Tak dvě zimy zpět? Netušil, nehodlal o tom přemýšlet nějak hluboce. "Jop." Odsouhlasil to nakonec. Přeci jen se mu nehodilo být zticha. Hlavně, když se řešilo něco tak důležitého jako přesedlání do jiné smečky. "Super. Akorát jestli o nás budou mít zájem." Poušklíbl se. Možná to ale znamenalo zase všechno budovat odznovu. Odfrkl si znuděně.
Když zmínila co vlastně s jeho povedenou dcerou řešila, protočil očima. "Chová se snad ještě hůře než jsem si myslel. Jistě že to nepochopila co? Zase myslela jen na sebe." Zavrčel a cvakl zuby. "Tak tahle rozhodně nedostane nabídku nosit můj rod." Rozhodl nakonec a protočil očima. Ne, nedostane. Bude bez něj, protože on teď musel řídit kdo na něj má právo a kdo ne. Měla radost, že už to měl vyřešené a on jí rozuměl. "Život v přítomnosti má přednost." Odpověděl jí. Možná když zase budou nějakou dobu spolu, budou chtít ty vlčata dříve.

Taylot když už byl svůj, tak se nechtěl hádat s nikým. Podíval se na Solfataru a pak na zelenou před nimi. I když pršelo, bylo to tu pěkné. Nevěděl moc co říct. Že by si na stará, no ne moc stará, kolena sedla Solfatara s Liss? Nechtělo se mu tomu věřit, nejspíše se hodně změnilo během toho co byl částečně mimo. "A co Zlatá smečka?" Zeptal se jí nakonec. Ta byla jejich spojencem v té válce, co se odehrála tak dva roky zpět. Možná to byla ideální smečka pro ně. "Nebo chceš snad život tuláka?" Zeptal se jí a čekal na odpověď, zda to byla pravda netušil. Rozhodně by se však nezlobil, kdyby se rozhodla pro život tuláka. Jejich konec mohli prožít na tom malém ostrově, co si Taylor tak zamiloval.
Konečně s ní mohl souhlasit. "Kam vůbec zmizela?" Možná bude vědět ona něco více než on. Ten jí tak maximálně vystrašil a teď řešil, že jeho dcera není schopná pochopit a mít soucit. Možná ho to mrzelo více než cokoliv jiného. Povzdechl si a podíval se na nebe. Nějak často vzdychal. Ale ono to bylo těžké, když jeden měl takové děti.
"Vše je vyřešený." Na tohle nevěděl co více odpovědět. Byl si jistý, že už noční můry a nic takového mít nebude. Vše si to uvnitř sebe vyřešil. Uvnitř sebe a venku sebe, za pomocí houbiček.

Měla podobné myšlenky. Taylor si tiše povzdechl. "Taky jsem nad tím přemýšlel, zda by se nám někde jinde nevedlo lépe." Přiznal se tiše. Možná bylo načase přesedlat. "Liss je super vlčice, ale zdá se mi až moc tvrdá. Až moc prostě Liss. Její charakter se neslučuje s našimi, akorát bychom se hádali." Podotkl Taylor a zamýšlel se, kde by mohl být jejich nový domov. Že by Zlatá smečka? Nebo by zkusili život tuláků? Netroufal si říct. Možná je na to ještě brzy to řešit.
Podíval se na ní, když řekla, že každé z jejich dětí si najde cestu koloběhem života. "Jenže pro Riccu je koloběh života smrt, pokud se sama nepostaví a nezačne bojovat." Odvětil tvrdou realitu, co musela tušit i ona. Ricca prostě neměla pudy pro to se učit věci sama. Když poznamenala, že ho nejspíše ve své říši ti dva bojové nechtějí. Zavrtěl hlavou. "Spíš mě tam nechce Wendigo. To jeho jsem viděl jako prvního. Teď jde o to, zda to byl Nero v kostýmu nebo skutečný Wendigo, protože jsem skutečně ze začátku pošel na ty hubky." Byl si zcela jist, že musel na chvíli umřít, aby viděl toho boha smrti.

Pokrčil rameny, leč mu to jako vlkovi moc dobře nešlo. "Jednou se můžeme pokusit znovu, ale myslím že Liss to bude momentálně proti srsti." Povzdechl si. Možná by bylo dobré uvažovat o změně smečky? Netušil, ale věděl že jim to Lissandra dá momentálně sežrat jak nejvíce mohla. "Ty tři jo, Ricca? Ani za milion let. Nevím kde jsme udělali chybu." Odvětil jí. Byl si hodně jistý, že takový Arrow nebude tohle zrovna dvakrát moc řešit, ale Ricca se bude moc pokálet. Ta jim nikdy neodpustí, i když oba dva měli velké důvody. "Ale tu neřeš, ta si cestu životem dláždí sama svou panovačností a ufňukaností." Naučil se to sám od sebe, každý je strůjce svého štěstí a když chce být někdo jako Ricca, musel umět přijmout následky. "Moc dobře si uvědomuji, že se Cerum snažil jí to vysvětlit, ale pak to stejně vypadalo jako kdyby s ní ztratil nervy. Zrovna on." Zavrtěl nad tím hlavou. Jejich dcera byla ztracený případ.
Opřela si o něj hlavu a on se usmál. Tohle mu chybělo, i když to předtím ani nevnímal. "Nero nebo Iris mi podstrčili houbičky, já se dostal do říše mrtvých nejspíš a bavil se s Oriseou hlavně. Díky tomu jsem si odpustil a navíc mi pak ukázali jak to vypadá doma. Nic není zničené a vše běží dál, tak proč by nemohl i můj život." Možná měla právo vědět, že se její muž solidně sjel a skoro umřel.

Měli co probírat, měli co společně řešit konečně po letech, když už byl schopný plně vnímat. Moc dobře si uvědomoval svoje resty a dost možná jí začínalo docházet jak moc měla problémy i ona. Nikdy si to neuvědomoval, myslel si že ta měla více svůj život pod kontrolou. Musel se zastydět, dost možná i za tohle mohl on. Povzdechl si. "Ale co to povídáš. Zklamali jsme oba na plné čáře. Mě by si navíc stejně nepomohla, tohle byl problém který sem musel řešit sám a pořád sem se mu vyhýbal jako čert kříži, protože jsem nechtěl přiznat pád mé rodné krajiny. A vlčata? Není naše chyba, že z Riccy vyrostlo něco rozmazleného a zbytek se rozutekl. Víš kolik podobných vlčat jsem tu viděl běhat? Je to nejspíše prokletí našeho domova a ani samotná Liss nemá ty své děti pod kontrolou." Odvětil a snažil se jí zlepšit náladu. "Prostě ty děti roztáhnou křídla a chtějí se učit sami. A nikdo je nezastaví v tomhle, když se už rozhodnou. Jediná Ricca čekala, že jí to naservírujeme na zlatém podnose všechno hotové." Dost možná ho tahle dcera trápila nejvíce.

(-- Furijské hory
To bylo zase něco. Cítil se jako po té akci, kdy je Arryn vytáhl a oni měli ochutnat tamty houby. Přísahal by, že to chutnalo podobně, ale v tu dobu se jen houpal a bylo mu blivno. Celej svět se s ním teď netočil, ale žaludek měl jako na vodě. Pomalu našlapoval, jako kdyby nohy nebyli ještě zcela v pořádku, bodejť by jo, když si je slušně přeležel jako krk. Odfrkl si a ještě jednou se pokusil si ho prokřupnout. Jo mít tak po tlapce nějakého léčitele, ale toho jediného co znal mu někde zase ostrovy sebrali.
Rozhlédl se a všiml si své partnerky. Byla to doba od toho co se zase viděli v plné příčetnosti. Došel k ní a posadil se vedle ní. "Říkal sem, že se vrátím." Poznamenal nakonec po chvíli ticha. "A řeknu ti, bohy tady je lepší asi nechat být na pokoji." Dodal nakonec. Nehodlal jí říct na první dobrou, že skoro umřel po houbičkách. "Ale pomohlo mi to. Odpustil jsem si." Dodal nakonec ještě po delší odmlce. "Je mi líto, že jsem tu pro tebe nebyl. Žil jsem tak dlouho v minulosti a v postraumatickém stresu, že jsem zapomněl kompletně na realitu." Dodal nakonec a otřel se o ní.

Nikdy se možná nedozví, že halucinace které měl mu pomohli, halucinace z houbičky kterou tak zoufale snědl, aby tím pomohl hlavně sobě. Možná se chtěl zabít ještě před pár okamžiky, ukončit své trápení na tomhle světě a přidat se tam, kde se vždy cítil jako doma, ale začínal si čím dál více uvědomovat, že ve vzpomínkách může pouze najít poučení, nikoli život který by chtěl více žít. Ten už byl pryč. Hvězdička měla pravdu, Taylor musel najít zase svou rodinu. Proto na její slova kývl. "Najdu jí, dost dlouho jsem se jim vyhýbal." Dodal nakonec ještě. Neměl vůbec ani ponětí jak musela trpět Solnička, přesto cítil jak se mu vrací ta pomyslná energie. Jako kdyby se veškeré ty deprese rozplynuli jako mraky na nebi.
Poslední pohled na Amy, než se krajina proměnila. Všechno bylo zelené, všechno bylo tak živé. Tohle nebyla halucinace, tohle byla jeho domovina. Tohle bylo to kvůli čemu se stal tím kým byl. On možná věřil, že za to mohl Jayce a nikoli Nero, nebo že všichni bohové měli konexe a zrovna on se ozval, že by si zasloužil tenhle vlk trochu toho odpuštění pro sebe sama. To se ale Taylor nikdy nedozví.
Svět mrtvých zmizel a on na své hlavě ucítil dotyk cizí tlapy. Možná tohle jej začalo probouzet, jelikož by se asi nikdy sám od sebe už neprobudil. Možná sám od sebe by umřel. Jeden neví co to bylo skutečně za houbičku, ale tohle nebyl první zásah bohů v Taylorovo životě.
Probouzel se a všechno ho bolelo. Ale cítil své hmotné tělo. Něco v něm bylo nadšené. Čenichem napřed v těch houbičkách divných. Zvedal se pomalu a cítil příšernou bolest v tom ztuhlém krku. Spíše vůbec se nezvedal, bylo mu příšerně. Pachuť v tlamě nechtěla mizet a do toho jeho fyzická nepohoda. To co ho ale skutečně probralo byl hlas jeho babičky. Opatrně otevřel své dvoubarevné oči a první co spatřil byly hubky na kterách si pochutnal. Boha neviděl, dost možná to štěstí. Ale přivítání to nebylo vůbec milé. Zvedl se, pokusil se co nejvíce protáhnout. Cítil se hrozně moc lépe. Někdo sejmul všechna jeho trápení z jeho ramen a on si konečně mohl oddechnout. Zvednul hlavu a ihned to jednou kapkou schytal do oka. Jako by toho nebylo vůbec málo. Zasyčel bolestí a zase hlavu sklonil. Cítil se sice fajn psychicky, ale fyzicky jeho tělo bolelo. Rozhodl se proto pro procházku něž se vrátí ke smečce na kterou tak dlouho kašlal.
Pomalu se proto tedy vydal směrem, kde si myslel že to bude nejlepší. Ještě naposledy se ale otočil, aby si všiml houbiček, ale přísahal, že už tam nebyli. Ušklíbl se a raději se rozešel dál. Směrem ke světlejším zítřkům.
--) Ostříží zrak

Mlčky sklopil hlavu. "V ten den se tam odehrálo hodně příběhů, v ten den jsme my co jsme mohli bojovali do posledního dechu. Kdyby nebylo Ceruma, padl bych s tebou, jenže.. ten mi nedovolil zemřít. Srazil mne ze skály, jako kdyby tušil něco víc než kdokoliv další." Odvětil nakonec. Přeci jen uvědomoval si, že by tam v ten den také padl. Že by se nechal zatlačit do rohu, aby mohl také skočit. Musel odpustit sám sobě. Stáhl uši k hlavě a zhluboka se nadechl. "Máš pravdu. Musím odpustit sám sobě. V ten den.. jsem nemohl nic změnit. Marciové nejsou tak silní a vysocí jako Garmadoni a přesto, držel jsem s vámi vždy krok. Vždy už od mého výběru ze sourozenců jsem se snažil s tebou a Rin držet krok." Odvětil a usmál se při vzpomínce jak se vždy snažil stát nejvíce rovně vedle Orisei a Rin, a i přes to že to byli samice jej převýšili o pěkných pár, možná i třicet centimetrů.
Vzpomněl si na Lloyda, jeho zlatavé plameny a dokonce i na Jayce, který vždy věděl kde pomoci. "Udělám to kvůli nim, kvůli těm kteří přežili. Jistě jich tu bude ještě dost a co když se někdo z nich dostane i sem na Mois? A taky kvůli sobě. Celé ty roky jsem se proklínal a nechával si utíkat život mezi tlapami. Měl jsem sice chvíle, kdy se moje mysl neužírala, ale těch bylo čím dál méně." Když řekla že ho potřebuje ona a jeho děti, zastyděl se. Poslední dobou nebyl zrovna nejlepším otcem. Možná se za sebe více zastyděl než bylo běžné. "Ale ne.. Ricca. Naposled jsem jí docela dost vyděsil. A to vše kvůli halucinaci, kterou jsem měl." Zamumlal. Dokáže ještě napravit tenhle vztah s dcerou? Netušil, avšak může se o to pokusit.
Amy si ho pamatovala, byl za to rád. Možná tohle bylo něco co potřeboval celou dobu. I když to byla halucinace, on to nevěděl. Pro něj to bylo reálné. Pro něj to bylo to co celé ty roky potřeboval. Jeho pohled padl na Kuroka se Sintare. Pak vyhledal Kaina. "Máš pravdu, nesmím zapomínat kým jsem." Dodal nakonec. Bylo tomu všemu konec? Nejspíše ano. Dokázal si odpustit. Dokázal přijmout fakt, že to co se stalo by nezměnil. "Akros.. můj syn. Vypadá jako ty." Dodal nakonec ještě. A poslední co mohl dostat jako dar nebylo dost možná z jeho hlavy, ale byl to pohled na nové území. Na nový les co tam rostl a na trávu, která zase byla zelená. Na vlčata jak si hrála zase v trávě. Jeho domovina po třech letech zase plná života.

Z Taylora na Raziela:

Stav účtu:
352 kšm, 3 rubíny, 5 mincí
Převádím:
340 kšm
Poplatek
17 kšm
Zůstatek
5 kšm, 2 rubíny, 5 mincí

Pak z Taylora na Merlin:

Stav účtu:
5 kšm, 2 rubíny, 5 mincí
Převádím:
5 mincí
zůstatek bude:
5 kšm, 1 rubín, 0 mincí

Z Morgan na Merlin
Stav účtu:
35 Kšm, 5 rubínů, 3 mince
Převádím:
3 mince
poplatek je:
6 kšm

Zůstatek:
29 kšm, 5 rubínů, 0 mincí

Pak z Merlin na Morgan

Stav účtu:
320 kšm, 5 rubínů, 16 mincí(když počítáme ty od Taylora a Morgan už, když ne tak 8)
Převádím:
221 kšm
Poplatek:
11,05 = 12
Zůstatek:
87 kšm, 5 rubínů, 16 mincí(když počítáme ty od Taylora a Morgan už, když ne tak 8)

Z Ceruma na Merlin:
Stav účtu:
46 kšm, 5 rubínů, 3 mince
Převádím:
3 mince
Poplatek:
6 kšm
Zůstatek:
40 kšm, 5 rubínů, 0 mincí

Na konci toho všeho by měli být stavy účtů následující:
Taylor: 5 kšm, 1 rubín, 0 mincí
Merlin: 87 kšm, 5 rubínů, 19 mincí
Raziel: 430 kšm, 1 rubín, 0 mincí
Cerum: 40 kšm, 5 rubínů, 0 mincí
Morgan: 250 kšm, 5 rubínů, 0 mincí

Převedeno

Jméno: Taylor (aka Taylor Destencibles/Cerberos Aethanai)
Délka pobytu na MG: Skoro tři roky
Příklad zápisu: Uvádím zde dva, jeden psaný spíše jako novinový článek pro udržení členů v obraze a druhý jako takový spíše vyprávěcí styl. Je to poupraveno, avšak texty patří mne.

ukázka a) novinový článek

Kronika Iscurnweldu - akce "Vše dobré jednoho dne končí "
Večer hraničáři spatřili na hranicích Garmadonie podezřelý pohyb. Někdo se u nich seskupoval, byla to rozhodně hrozba, avšak alfy museli být upozorněny. Na základě informací předaných skupinou hraničárů alfy rozhodli následovně. Smečka se začala připravovat, jelikož se jednalo o nepřítele na jejich hranicích. Alfy jakožto nejdůležitější článek smečky se přemisťují do hlubin hory alf, aby se k nim nepřátelé dostávali složitě. Někteří, zejména Alfa za Marcii, se vydává do bojů. Elitní strážci jsou postaveny před vhod, připojuje se k nim Alfa. Během celé noci se rodiny loučí, partneři se oplakávají a uskutečňují se rituály spojené s bitvou.
Další ráno jsou nepřátelé již na hranicích a uskutečňují se první menší bitvy. Avšak nepřátelské jednotky se dostávají až na území smečky Garmadonia. Bitva probíhá rychle a škody jsou velké. Vzniká požár, který zachvátí brzy celý les. Všude kam se jeden podívá leží mrtvá těla ať už členů smečky či nepřátel. Nepřátelé rychle postupují směrem k Hoře Alf. Již takhle jsou ztráty na životech velké. Snaží se jim postavit partnerka Alfy za Marcii, Sterrla, avšak po pár minutách intenzivního souboje je ofenzívou nepřátel přemožena a padá. Nepřátelé se začínají krmit na jejím těle a zbytek postupuje dále. Její partner se jí vydává hledat, avšak během toho je zastaven jedním z elitářů a svržen z hory do řeky. Nepřátelé se dostávají až na vrchol a odehraje se tam jeden z posledních soubojů. Alfy co chtěli dál žít již dávno uprchly, ale pořád tam zůstala ta nejhlavnější. Alfa za Garmadony, hlavní Alfa smečky Orisea. Ta místo toho, aby se nechala potupně zabít si vybírá smrt vlastní tlapou a vrhá se ze skály.
Bitva končí, ti co mohli a chtěli dál žít utíkají. Avšak Garmadonie jak jí každý znal se koncem akce rozpadá. Ashmollderský les mizí v plamenech! Na jeho místě a na místě celé Garmadonie se nenachází nic více než jen popel smíšený s krví! Každý kdo na toto území vstoupí s tím musí počítat!

Ukázka b) spíše příběhový zápis do kroniky. Tento zápis je spíše pro hráče, které zajímá, co se odehrálo ve starých akcích, ale nechce se jim to hledat a číst každý post, ale přesto chtějí vědět více než krátké shrnutí.

Zápis na straně 450, kapitola označující Pád Garmadonie.

Večer byl až podivně klidný, na nebi se pomalu začínaly objevovat hvězdy, avšak ticho prořízlo vytí jednoho z hraničářů. Oznamovalo, že se na hranicích objevil podezřelý pohyb, který je nucen více prozkoumat a rozhodnout se, co se učiní dále. Trvalo hodinu, než se dostali hraničáři zpět se zprávou, že se na hranicích někdo seskupuje a nejspíše dojde k útoku. Čtveřice Alf a starší vypadali rozrušeně a na základě informací, které si vyslechli se v hlasování, které dopadlo ve výsledku tři ku jednomu rozhodli, že přejdou do defenzívy. Po vydání tohoto rozhodnutí jsou následně eskortovany ony a jejich rodiny do bezpečí hlubin Hory Alf, kde by spletitá síť tunelů mohla nepřátele zdržet, hlavně je odtamtud tajný východ za řeku, která obtékala ladně horu.. Avšak jeden jedinec, se nenechá vést. Je to Taylor, Alfa za Marcijskou stranu rodiny. Připojuje se k elitním strážcům, kteří mají za úkol bránit vchod do útrob hory. Sleduje jak se pomalu celé rodiny loučí a partneři se připravují dost možná na další den, kdy již neulehnou se svým partnerem. Uskutečňují se i některé rituály, jakožto třeba nanášení barev válek a smečky na srst, smečka to hlavně používala k lepšímu rozeznávání spojenců. Po nekonečných hodinách smečka konečně ulehá ke spánku.

Následujícího dne se již za brzkého rána vydali skupiny k hranicím, padla zpráva že nepřátelé se je již chystají překročit. Zastihli je zrovna ve chvíli, kdy je již první překročili. Ihned se trhli menší bitvy, aby se postup co nejvíce zadržel. Probíhají však rychle a škody se stávají velké, jak na straně ofenzívy tak defenzívy. Následkem těchto prvních bitev je požár Ashmollderského lesa, který se díky suchům předcházejícím těmto dnům šírí rychle. Mrtvá těla provázejí cestu, je jedno či jsou to těla spojenců či nepřátel. Nepřátelé postupují rychle k Hoře Alf zanechávající za sebou jen krev. Sterrla, partnerka Taylora nedokáže dál nečinně stát a poslouchat, i přes všechny ostatní nářky a prosby se vydává vstříc bitvě. Na úpatí hory se však setkává se skupinou nepřátel. Bitva se táhne dlouhé minuty, avšak i tak jí její partner nestíhá doběhnout, měl vlastní problémy. Sterrla padá a spolu s ní obětuje pro smečku i nenarozené životy svých vlčat. Její partner se k ní bohužel nestihl dostat. Avšak tohle zdrží pár nepřátel, ty zatahují její tělo do jeskyně, která se nacházela blízko nich a začínají se na ní krmit. Pouze polovina postupuje výše, směrem k jeskyni, kterou brání stále skupina elitářů. Taylor se konečně má čas dostat ke své partnerce, ale během zběsilého běhu za ní potká Ceruma, jednoho z elitních vlků, který se rozhodne pro záchranu jeho života tím, že jej svrhne ze skály do řeky. Během pádu si Taylor povšiml deseti vlků hodujících na těle jeho mrtvé partnerky, více již však nestihne postřehnout, jelikož dopadá do řeky. Pád ho omráčí a jeho tělo je unášeno proudem. Nepřátelé si pomalu probijí svou cestu až na vrchol, kde se odehrává jedna z posledních bitev. Vzhledem k vysílení všech je to velmi rychlé, skoro všichni až na pár se dokáží mezi sebou pozabíjet. Avšak Garmadonie nemá žádné další vyhlídky na budoucnost. Možná i díky tomu vychází Orisea, hlavní Alfa a také Alfa za Garmadony ven ze svého úkrytu. Shlíží dolů na poslední vlky, kteří se snaží hrdě bránit svou zemi a smečku, které zasvětili svůj život. I přes to se však rozhoduje pro jedno. Poslední úsmev na elitáře, kteří dokázali přežít, poslední slova pro ně že mají utéct a zachránit se. A pak? Pak své tělo vrhá ze skály. Během jejího letu je vidět, že se usmívá. Až do poslední chvíle, než se její tělo zastaví o zem. Zemře ihned na následky dopadu. Byla tam poslední, alfy co chtěli dál žít a nechtěli si zvolit cestu jakou si zvolila ona prchli v moment, co pochopili, že tuhle bitvu, i přes masivnost své smečky nemůžou vyhrát. Vypadá to, že se blíží konec. A taky je to pravdou, bitva končí a spouští se déšť. Jako kdyby si bohové uvědomili, že tomuto masakru mohli zabránit, avšak ani tento déšť nemůže pomoci k uhašení lesa. Z toho je již popel, který se díky dešti mísí s krví. Garmadonie, jak jí každý znal a miloval se rozpadá, vlky ze smečky, kteří nepadli čeká vlastní osud a je jen na nich, jaký bude, avšak kronika tu vždy bude při nich, aby další jejich kroky zaznamenala.

Proč si myslím, že jsem dobrý kandidát:
Ke kronikám jsem se dostala již na Iscu vzhledem k tomu, že tam vedu hlavní osud. I když nemusím tak sleduji většinu akcí, zajímám se o ně(možná taky díky tomu, že prostě jsem se to za ta léta naučila, protože akce leckdy může ovlivnit celé další dění). I když zrovna nepíšu posty, tak prostě jen tak jdu a kouknu se. Baví mě to, naplňuje mě to a jsem taková místní drbna :))) yo local camera system granny.
Nemám problém zápis kronik přizpůsobit vaším preferencím, v tomto jsem flexibilní. Vyhovuje mi jak styl novináře, satira, objektivnost, když je třeba akci shrnout delším pěknějším textem, také nemám problém.
Mám tunu záloh vždy z všeho (druhý Barchív, akorát pro jinou hru. Své věci ovšem ztrácím jak klíče - obrázky starých postav, minulosti atd mám schované a zazálohované)
19/7 na Discordu (ofc nepočítám hodiny, kdy dělám bedge, to mě opravdu neseženete, ale jen co se probudím, jsem zase k službám.)
Tuhý kořínek (hraji 11 let, jen tak neseknu s koníčkem, co mi zabral tolik let. I když zažívám těžké životní období)

Sklopil pohled, když to zopakovala. Čtyři roky. Za ty roky z toho tři strávil tady. Tiše polkl. Nakonec prorazil její hlas ticho. "Ano! Vyčítám si vaší smrt. Kdo by si jí nevyčítal? Však.. to kvůli mě si se vrhla ze skály, protože.. správná Alfa má zemřít se svou smečkou. Pohledy tvých dětí, jejich slzy.. co jsem ji měl říct? 6e já jsem nezemřel, protože jsem špatná alfa?" Byl za Marcie vybrán, měl zemřít podobně jako Orisea. Jenže vše se měnilo. Podíval se na ní, zda svá slova myslela skutečně. Nebo jen kecala, aby se on mohl cítit lépe. Když řekla, že se neměli špatně, musel popotáhnout. Neuvědomoval si, že mu tekli proudy slz po tvářích. "Máš.. pravdu. Ale na to, že tu tomu vládne spíše bohyně života je to tu mrtvé." Odfrkl si.
Stál tak dosti zmražený. "Moje sestra.. dokázala to. Ona se sebrala. Postarala se o sebe a postavila se na vlastní nohy. Co když já nedokážu být takhle silný? Co když prostě.. Vyčítám si to hlavně, protože jsem nikdy nebyl ke svojí rodině úplně hodnej. Byl jsem sobeckej, nafoukanej, nikdy jsem se moc nesnažil. Bral jsem se jako vyvolené zlaté dítě." Možná tohle bylo proč se tolik vracel. Nedokázal si odpustit své předchozí chování. "Máš pravdu. Najdu ty hodinky, abych je jednoho dne mohl předat svým dětem." Dodal nakonec. Musel to udělat, musel se zase vrátit k rituálům, jenž prováděla jeho rodina po generace.
Její otření bylo jako když se o něj otře vánek, přesně jako když se třou předcí. Vždy ve větru cítil jejich vyčpělé pachy jako teď u ní. Bylo to až moc reálné, kdy by si mohl říct že tohle byl jen trip po houbičkách. Připomínala mu to samé jako Orisea. Povzdechl si. Nakonec se ho však ptala zda Solf miluje. Sklopil hlavu. "Miluji jí, stejně jako sem miloval tebe." Odpověděl jí popravdě. Nebylo proč si nic vyčítat. Když se konečně dostavila Amy skrčil se. "Viděla si mne jako vlče spíše takového puboše. Jsem Taylor, syn Miriam Kom De La Marcia. Bývalá alfa za Marcii" Odvětil nakonec tiše. Bude si ho pamatovat? Bude si pamatovat, jak mu vyprávěla o tom, co ona prožívala jako alfa?