Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Rozhovor obou vlků se mi víc než nelíbil. I když se Zachy chtěl přidat, Aetas na něj byl tvrdý. Jeho slova mi nepřišla tak hrozná. "Brácho," řekla jsem prosebně a stáhla ouška. "Není zvyklý být ve smečce, je to tulák, měl bys být tolerantnější," řekla jsem mile k bratrovi. "Každý se zaslouží šanci a vyhnat ho můžeš vždycky," řekla jsem moudře a udělala pár kroků k černému vlkovi. "Udělal si ze mě betu, takže mám taky právo rozhodnout, kdo by to měl být a kdo ne, samozřejmě konečné slovo je na tobě, ale..." odmlčela jsem se. Vážně jsem chtěla, aby tu s námi byl. "Co se může stát?" řekla jsem nakonec a udělala na něj smutná prosebná očka.

Sledovala jsem rozhovor obou vlků. Napadlo mě, že asi Aetas nebude moc nadšený a taky nebyl. "Jsem celá neboj," řekla jsem sladce a pohodila ocasem. Co bych si bez něj počala? pomyslela jsem a sledovala Zachyho, který vysvětlovat situaci. "Potkala jsem totiž Sisi a pak jsem si chtěla odpočinout a pak jsme se potkali u tohohle jezera a pak mi Zachy vyprávěl o sobě a pak mě napadlo mu to tady ukázat, protože každý vlk by měl mít nějakou rodinu," začala jsem vysvětlovat zas já. "Jo a mám tě pozdravovat od Sisi," dodala jsem rychle a pohodila ocasem. Když mi Zachy složil lichotku, sklopila jsem pohled a červenala se.

Mile jsem se usmála na Zacharyho. "Raději tu budu s tebou než přijde, věř mi," řekla jsem a otřela se o něj hlavou. "No jo, na to jsem zvyklá se trochu umazat, bylo i hůř," řekla jsem a pak mě něco napadlo. "Vidíš, říkala jsem že mě ještě ušpiníš od bláta, vodou to nikdy nekončí," zazubila jsem se a v tom uviděla Aetase, jak přichází s nějakými vlky. "Aetasi!" štěkla jsem vesela klusala si pro objetí. Otřela jsem se o něj a nasála ten starý známý pach. "No víš, byla jsem se projít," řekla jsem a udělala pár kroků zpět k Zacharymu. "Promiň, budu se snažit být častěji tady," řekla jsem omluvně a podívala se na černého vlka, na kterého spustil Aetas trochu nemilým tónem. "To je můj kamarád," řekla jsem a postavila se vedle něj. Nadšeně jsem máchala ocasem. Čekala jsem napjatě co Zachy řekne.

Celá vyjukaná jsem koukala po Zacharym, který mi jen řekl, že tam počká sám. Prostě mi to nedalo a když sebou plácnul do bláta, tak jsem se za ním pomalu rozešla. "Zachy," špitla jsem k němu a jemně do něj šťouchla čenichem. "Takhle tu nastydneš," řekla jsem a posadila se vedle něj. Podívala jsem se na oblohu, ze které padal jemný déšť a čekala tam s ním.

Sledovala jsem Zachyho, jako by to byl někdo jiný. Pak ale přestal a začal se omlouvat. Udělala jsem od něj další 3 kroky, až jsem stála na dešti, hrozně jsem se bála. Co když si budu myslet, že je to dobrý a on po mě takhle vylítne? Nevěděla jsem najednou co si mám o něm myslet. Když ke mně ale přistoupil a položil mi hlavu kolem krku. Tak jsem se trochu uklidnila, ale pořád jsem z něj byla taková vyplašená. Nedalo mi to ale a trochu jsem se k němu přitiskla, ale pak ve mě zas hrklo a odskočila jsem od něj. "Já.. Ne.. No.. to je v pořádku, myslím, že Aetas není daleko. Měli bychom na něj počkat někde kde nás hned uvidí," řekla jsem a oklepala se. Snažila jsem se dělat jako nic, i když jsem z něj byla pořád taková nesvá.

Sledovala jsem jak se Zacharyho nálada mění a měla jsem z něj trochu hrůzu. Chvíli jen tak mručel, ale pak prostě začal vrčet. "Zachy, to nemůžeš, jsi na území smečky," poznamenala jsem tiše a když nakrčil čenich a zavrčel, tak jsem se bojácně přikrčila a udělala 2 kroky vzad. "Zachu," špitla jsem tiše a hrozně se vlka začala bát. Ty jeho zuby a pohled. Běhal mi z toho mráz po zádech. Mohl mě klidně zakousnout.

Chvíli jsem mlčky koukala na Zachyho, hned se mě zeptal co mi je. Neodpověděla jsem. Když podotkl, že jsem dost vyděšená, tak jsem se probrala z mimózy a koukla na něj. "Já, měla jsem zlý sen," řekla jsem potichu a snažila se to stále rozdýchat. Pak jsem se uklidnila a koukla kolem. Měla jsem pocit, jakoby někdo přicházel. To musí být Aetas, pomyslela jsem, protože les nebyl tak velký, abych zrovna jeho neslyšela na druhé straně. "Už je mi líp," řekla jsem a trochu se ještě chvěla.

Moc jsem toho z něj nedostala. Zdál se mi být trochu nervózní, prostě se nemohl na chvíli uklidnit. Po chvíli se zvedl a rozhodl se odejít. "Dobře," řekla jsem a když odcházel, na chvíli jsem zavřela oči. Zdál se mi hezký sen z dob kdy jsem byla malá. Byla jsem tak unavená, že jsem prostě usnula a ocitla se ve staré smečce s bratry a ostatními. Pak jsem ale měla najednou před očima ten hrozný zážitek, kdy jsem přišla o ocásek a prudce jsem se vzbudila. Vytřeštěnýma očima jsem koukala na Zacharyho, který už byl asi nějakou tu chvíli zpět.

"No víš, já myslela předtím kde jsi všude byl, než jsme se potkali," řekla jsem mile a zastříhala ušima. Pak jsem se zvedla a přemýšlela kam ho vzít. Do úkrytu raději ne, pomyslela jsem, to mi přišlo nevhodné. Rozhlédla jsem se a hodila očkem po skupině stromů, pod kterými jsem viděla sucho. Sjela jsem si soustromí pohledem a viděla jak jsou do sebe větve složitě zaklíněné a proto nepropouští ani kapku. "Myslím, že tam se vejdeme," řekla jsem a vykročila k oněm stromům. Docupitala jsem k nim, oklepala se a zalezla na suché místečko, kde bylo příjemně teplo a byla všude cítit vůně lesa, kterou jsem měla moc ráda.

Pohodila jsem nerozhodně hlavou. "Dobře, když myslíš," řekla jsem jen ale i tak přemýšlela, jestli bych mu tu ještě něco neukázala nebo tak. "Kde všude jsi vlastně byl?" zeptala jsem se po chvíli aby řeč nestála a lehla si čumákem k vodě. "Nepůjdeme se někam schovat před deštěm?" zeptala jsem se po chvíli.

Prosím všechny vlky, kteří se přihlásili na akci, aby mi do vzkazů napsali, jak jsou na tom časově. 1. Jak jsou na tom herně, jestli jsou na akci, nebo mají rozehraného něco důležitého a 2. jestli někam pádíte na prázdniny a které dny tu určitě nebudete.
Mám přihlášených 15 vlků a chci udělat 3 týmy, takže další odstavec ve vzkazech se bude týkat toho s kým chcete (popřípadě nechcete) být v týmu. Budu na to brát ohled, ale pokud se nebudete shodovat časově, budeme se muset dohodnout jinak.

PS: Pro ty na které už nezbylo místo, můžete mi taktéž zaslat vzkaz. Náhradníci se hodí vždycky a já potřebuju v každém týmu přesně 5 vlků.

Do hry přijmu posledního vlka, protože je vás tu opravdu hodně. Takže najde se ještě poslední odvážlivec? :)

Když řekl, že to půjde omrknout, tak jsem přikývla a posadila se. Ještě jsem se trochu napila a pak čekala až se Zachy vrátí. Netrvalo to dlouho a byl zpět. "No, jak myslíš," řekla sem a koukla na oblohu, která byla zalitá rudou barvou, protože svítalo. "Chceš se jít kouknout ještě někam?" zeptala jsem se, protože jsem věděla, jak hodně rychle dokáže být znuděný a nechtěla jsem aby někam utekl.

Byla jsem ráda, že Zachy souhlasí s odpočinkem. Unaveně jsem si k němu lehla a zívla. Než jsem však stačila cokoliv říct, tak usnul. Usmála jsem se a pozorovala ho jak sladce spí. Přejela jsem mu párkrát čenichem po srsti a když se tak náhle vzbudil, vyskočila jsem na všechny 4. "Já nevím, asi ne?" řekla jsem a koukala kolem. "Chceš to jít omrknout?" zeptala jsem se trochu zvědavě a trochu vystrašeně.

Nevěděla jsem, co bych tu Zacharymu ještě ukázala, moc se mi ho tu nechtělo tahat, protože jsem sama byla docela unavená. Přišlo mi, že je opět znuděný. "Určitě se zanedlouho ukáže, nebo někdo jiný ze smečky," řekla jsem nedějeplně a ostražitě se rozhlédla kolem. "Jestli chceš, můžeme se po něm jít podívat, ale určitě přijde sám. To víš, dlouho mě neviděl," dodala jsem ještě a doufala, že si chvíli ještě odpočineme.