Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Když se mi omluvil tak jsem se usmála a jemně do něj strčila čenichem. "Už to nech být," špitla jsem tiše a už mi bylo docela teplo. Nabídka lovu byla docela lákavá, tedy pro něj určitě, já měla spíš hlad. "Mohla bych klidně pomoc," řekla jsem abych si nepřipadala jako uplné nemehlo. Když řekl, že musíme hlouběji do lesa, tak jsem se trochu zarazila. "No, možná..." přiznala jsem a stála jak solný sloup, ale pak jsem se rozešla. Notak Tesso, odvahy trochu! řekla jsem si a podívala se na Zacha. Opatrně jsem se rozešla a ostražitě se rozhlížela kolem. "Co si dáme?" zeptala jsem se po chvíli, abych zahnala strach.

Když se ke mně přitulil, trochu jsem se lekla a odtáhla, ale z jeho těla sálalo příjemné teplo a tak jsem se zase hezky vrátila a taky se přitulila. Ještě jsem se chvíli klepala, ale pak to pomalu ustupovalo. "Ne, to ne, jen nejsem nejlepší plavec," řekla jsem, aby se necítil nijak zle a usmála se. "Myslím, že kdyby mě takhle Alfa viděl, asi by ti trochu pocuchal srst," řekla jsem a trochu se nad tím pousmála. Aetas si mě vždycky bránil a nedal na mě dopustit. "Když se tedy nudíš, budem muset vymyslet něco, čím tě zabavit," řekla jsem a koukla kolem. Napadlo mě, že už jsem dlouho nic nejedla. "Nemáš hlad třeba?" zeptala jsem se a zastříhala ušima. Neuměla jsem sice lovit, ale jeho by to mohlo bavit.

Byla jsem z vlka trochu zmatená. Nejprve semnou byla nuda, pak semnou byla sranda. Zachary byl oproti mě velký vlk a tak nebylo divu, že mě jednoduše vytáhl ven z vody. Celá promočená jsem stála na břehu a pozorovala jak se rochní v trávě. "Jo jo, jsem," pípla jsem když se mě zeptal jestli jsem v pohodě. Oklepala jsem se a téměř ihned se do mě pustila zima. Začala jsem se klepat a koukala jsem na Zacharyho. "Co bude teď? Hodíš mě do bláta?" zeptala jsem se a pokusila se zazubit, ale jak jsem se klepala, akorát jsem začala drkotat zubama. To byl nápad, v noci házet vlčici do vody, pomyslela jsem a koukla na svůj přívěšek, který jsem měla stále na krku, trochu jsem se lekla, jestli jsem ho neztratila.

Když odpověděl jen jsem kývla a přihlížela si oblohu, když jsem chtěla něco říct ohledně měsíce, ucítila jsem jeho tělo a v tom jsem slítla do vody. Jen jsem zakřičela a nejednou jsem měla před očima tmu. Když jsem oči otevřela, byla jsem pod vodou, zděšeně jsem začala kopat všema končetinama co jsem měla. Nebyla jsem moc dobrý plavec. Když jsem se konečně dostala hlavou nad hladinu, začala jsem lapat po dechu. Velice nemotorně jsem se doplácála k mělčině a rozešla jsem se blíž k břehu, z hluboká jsem dýchala abych nabrala ztracený vzduch. Stále jsem byla celá ponořená, ale pevně stála nohama na dně. "No teda, to se dělá?!" štěkla jsem po něm rozrušeně a porodila hlavou, vypadala jsem jak mokrá slepice. "Brácha by ti dal, kdyby tu byl," řekla jsem vyčítavě, ale bylo vidět, že to beru jako jen z legrace. Chtěla jsem vylézt na břeh, ale něco se mi zamotalo kolem přední tlapky, asi nějaký dlouhý plevel usazený na dně. "Asi jsem se tu zasekla," okomentovala jsem a snažila se vytáhnou tlapku, ale byla jsem až po záda ve vodě. Prostě to nešlo.

Sledovala jsem pobaveně vlka, byl velice roztomilý. Cítila jsem z něj nervozitu a nejistotu trochu. Chtěla jsem na něj proto působit klidně a vyrovnaně. Opět mi složil lichotku, že jsem hezká. Znovu jsem se nesměle usmála a nechala to být. Když vykročil podél jezera, vydala jsem se za ním. Zařadila jsem se po jeho boku blíž k jezeru a pohodila svým krátkým ocáskem. "Takže," řekla jsem po chvíli, aby nebylo ticho. "Cestuješ sám tedy?" zeptala jsem se, protože mě lepší dotaz nenapadl.

Trochu mě překvapilo, když řekl, že je tulák, neměla jsem s tuláky dobré zkušenosti. Pohlédla jsem na hladinu a když řekl, že rád potkává slečny tak jsem se jen zachichotala. "Takže takový lamač srdcí," řekla jsem pobaveně a hned si ho představila jak každou noc takto posedává s jinou vlčicí a kdo ví jak to pak končí. S chladnou hlavou jsem koukla na Zacharyho. "Možná lepší, že jsi tulák," dodala jsem stále trochu pobaveně. Podívala jsem se kolem a po okolí. Stále jsme tu byli sami. Když se mě zeptal, jestli se nechci projít, chvíli jsem se zamyslela. Hodí se to? pomyslela jsem a koukla na potemnělou krajinu a jezero. Přesně tohle jsem milovala. "Moc ráda se projdu," řekla jsem po chvíli a zvedla se. Trochu jsem se oklepala a čekala až vykročí.

Když na mě "vykřikl", celá jsem sebou cukla a kousek se odtáhla. Když řekl já to věděl tak jsem se tomu hodně podovila."Co mě prozradilo?" zeptala jsem se trochu vyjukaně. Nepřišla jsem si nijak označená, že jsem nějaká betta. Nechala jsem to být ale. "Děkuji, i já tebe ráda poznávám Zachy," řekla jsem mile a zastříhala ušima. "Určitě mi tak říkat můžeš," dodala jsem laskavě a usmála se. Měla jsem trochu strach, já a tma jsme si moc nerozuměli a tak jsem byla ráda, když se přišoupl, asi bych to strachy udělala za chvíli taky. "Odkud vlastně jsi?" zeptala jsem se po chvíli, abych nemyslela na to, co všechno se může schovávat v křoví a jeste víc se nebála.

"Vlastně jsem od nich teď přišla byla jsem na procházce s mou nejlepší kamarádkou a jejím přítelem, ale už se chtěli vrátit do smečky a já je nechtěla zdržovat," odpověděla jsem popravdě a podívala se na noční oblohu. Zafoukal chladný vítr a prohrábl mi příjemně srst a lehce načechral.
Kdyz si vlk lehl, lehce se mě dotkl tlapou, instinktivně jsem ucukla a nesměle se na něj podívala. V klidu, vidíš neukousnul ti tlapku, uklidňovala jsem se a pak se zamyslela. "Jeste jsem se ti ani nepředstavila, jsem Tessa, betta ze Zlaté smečky," řekla jsem mile a přitom trochu hrdě. Byla jsem bratrovi tak vděčná, že ze mě udělal bettu.

Když tak rychle zareagoval, až jsem se skoro lekla a to co mi řekl. Nejprve jsem na něj skoro vyvalila oči překvapením a udiveně stáhla hlavu k tělu. V druhé chvíli mi ale došlo, že to byla lichotka a zadívala jsem se do země, protože jsem cítila, jak červenám. Ještě že to přes srst nebylo vidět. Nebyla jsem zvyklá, že by mi někdo něco takhle říkal. Zvedla jsem pohled a trochu se zachichotala, protože se mě dvakrát ptal na to samé. "To budeš každou svou větu začínat otázkou "jak se mám?"" zeptala jsem se pobaveně svým medovým hláskem. "Jinak jsem sama na procházce, než se vrátím ke smečce," dodala jsem a podívala se na oblohu trochu zasněně. Co asi dělá Aetas? napadlo mě.

Zastříhala jsem svým ouškem a půl a sledovala každý jeho pohyb. Posadila jsem se u břehu a když sedl i on, tak jsem se lehce pousmála. Nevím proč, ale jeho přítomnost mi byla velice milá. Když poděkoval jen jsem přikývl. No ne, jak je vychovaný, pomyslela jsem, protože mnoho vlků "děkuju" říct někdy ani neumělo. Pohodila jsem svým krátkým ocáskem a stáhla ho k tělu. Když se mě zeptal jak se mám, jen jsem se usmála. Nechtělo se mi mu vyprávět, že mi není do zpěvu. "Dobře a co ty?" zeptala jsem se milým hláskem naoplátku a stále se usmívala jak malé vlče.

Když řekl, že se chce jen napít, tak jsem uskočila, jako by mě do zadku ďobla vosa. "Jo tak, jo aha, jo promiň," koktala jsem nesměle dál. "Ále, neomlouvej se," chlácholila jsem rozpačitého vlka, který se mi omlouval, že se spletl. Jeho společnost mi byla trochu proti srsti, ale chtěla jsem se překonat. Notak Tess, nemůžeš být pořád tak vyplašená, snaž se trochu! řekla jsem si rázně. "Ne ne, klidně si přisedni, místa je tu dost," nabídla jsem vlkovi. Byla ze mě přeci jen betta, tak jsem se musela chovat trochu na úrovni a nedělat smečce ostudu.

Spokojeně jsem zavřela oči, když v tom mě opat někde probral z mého odpočinku, nejprve mě napadlo, že to mluví Casper a že zamnou šli ještě se Sisi, ale ten hlas jsem nepoznávala. Prudce jsem vyskočila na všechny čtyři a otočila se na cizího vlka. "Z...Zzz... Zdravím," špitla jsem polekaně a celá se zachvěla. Nikdy předtím jsem ho neviděla. Vypadal klidně. Jeho černá srst (//doufám, že jsi černý s bílýma detailama?) mě děsila, ne že bych proti takovým vlkům něco měla, ale tmavé barvy na mě nebyly. "H..Hle... Hledáš ň... Něco?" zeptala jsem se chvějícím hlasem a přikrčila se.

<<< Mlžné pláně

Když jsem dorazila na toto vskutku krásné místo. Jezero na mě působilo velice půvabně. Rozhodla jsem se, že se nejdříve napiji a potom si někde odpočinu. K mému potěšení tu nikdo nebyl a tak jsem se pomalu docourala k vodě, kde jsem se trochu osvěžila a pak si lehla hned u břehu a odpočívala.

Vlčice jen něco zamrmlala a pak utekla, byla jsem docela ráda, ale na druhou stranu mi jí bylo trochu líto. Podívala jsem se na Caspera, který naznačil, že bych měla asi odejít. Možná nenaznačil, ale já to tak rozhodně pochopila. "Ano, už půjdu, určitě," řekla jsem vyjukaně, spíše jsem to ze sebe tak v rychlosti vysypala a udělala nějakolik kroků od nich. "Aetas mě jistě bude hledat," řekla jsem zas nejistě a podívala jsem se na Sisi. "Ráda jsem tě zas viděla," začala jsem se s vlky loučit a nervózně přešlapovala.

>>> Long

Podívala jsem se na Sisi. "Ne, to je v pořádku," řekla jsem jen a zastříhala ušima. Vlčice opravdu vypadala vyděšeněji než my všichni dohromady. Koukla jsem na Caspera, který vyzval vlčici, aby řekla alespoň něco. Pohodila jsem hlavou a podívala se zpět na Sisi a pak zas na Caspera a byla jsem ráda, že jsou spolu. Bylo hezké, že mají jeden druhého. Pohodila jsem ocáskem a svěsila hlavu. Kéž bych i já měla to štěstí, pomyslela jsem po tlamě mi stekla malá slza, která se zaleskla ve slunci a rozplynula v trávě. Bylo mi z toho trochu smutno, ale na to už jsem byla tak nějak i zvyklá.