Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Pár vlků vedle mě se ke mně choval velice laskavě, skoro jako bych byla jejich malé vlče, které si s nimi poprvé vyšlo ven. Podívala jsem se na Caspera, který mi byl velice sympatický a usmála se na něj. Sisi mě ujistila, že jsem v bezpečí. Kývla jsem na ní a snažila se trochu narovnat. Vlčice se očividně bála stejně jako já. Na pzemí jsem zaregistrovala i někoho jiného. Opravdu mě to tu znervózňovalo čím dál více. Nervózně jsem přešlapovala. Casper vlčici dokonce přizval k nám. Rozhodla jsem se mlčet a vyčkat, co z toho asi bude.

Situace se nevyvíjela moc dobře. Myšlenky, že už se se Sisi neuvidíme, mě velice rozesmutnili. Podíval jsem se na ní a snažila se být optimista. "Myslím," začala jsem hned. "Myslím, že k nám do smečky vždycky trefíš a není to tu tak velké, aby se tu dvě vlčice nenašly," řekla jsem milým hlasme a pohlédla na Caspera, ke kterému jsem si už vybudovala patřičnou důvěru. Co se mi ale nelíbilo, byla silueta vlka kráčejícího k nám. Casper na onoho neznémého zavolal a já se přikrčila. Někdo úplně cizí! pomyslela jsem poplašeně, ale snažila se uklidnit. Zastříhala jsem ušima a z poza mlhy rozpoznala obrys vlka, tedy vlastně vlčice. Měla modré oči a nevypadala, že by nás přišla zakousnout, ale i tak bylo třeba mít se na pozoru.

O tom, zda já si někoho najdu jsem vážně hodně pochybovala. Sledovala jsem Sisi, která se zdála být tak klidná a já si jen přála cítit se tak taky. Připadala jsem si trochu jako páté kolo u vozu. Když se o mě Sisi otřela tak jsem se uklidněně usmála a lehce se o ní otřela hlavou. "Děkuji, ale přeci jen, nechci dělat nepříjemnosti," řekla jsem a podívala se na Caspera, který své partnerce přitakal. Hned jsem se cítila v jejich společnosti o něco lépe.
Co se týče mého odchodu, zastavila jsem, když oba pronesli, že neruším a Casper se nabídl, že dokonce odejde, abychom mohly být samy. "To je v pořádku, já jen, že to znělo jak něco důležitého, mohu jít klidně za bráškou," řekla jsem a nesměle se usmála na oba. "Sisi, víš že jsi jako moje sestra a vždy tě moc ráda vidím, ale Casper je přeci jen přednější a já to respektuji," řekla jsem ke kamarádce tichým, laskavým hlasem a pohodila krátkým ocáskem.

Nesouhlasně jsem zakroutila hlavou. "No, dlouho jsem ho neviděla, takže nevím, ale byla bych ráda, kdyby si někoho našel, neměl by být sám," řekla jsem a usmála se. Bylo by to fajn, kéž bych i já měla takové štěstí, pomyslela jsem trochu smutně, ale měla jsem radost z bratra.
Když Sisi řekla, že se vážně nemám čeho bát, trochu jsem se styděla, když to dodal i Casper, bylo mi trochu trapně, protože jsem věděla, že je to hrozná vlastnost a snažila jsem se s ní bojovat, ale nějak mi to prostě nešlo. "Tessa," odpověděla jsem stručně a vlkovi věnovala letmý pohled, ale pak hned sklopila zrak. Když nadhodil, že je nebezpečné potulovat se blízko hranit, přikrčila jsem se chtě nechtě a před očima uviděla jak po mě skáče jejich alfa a snaží se mě roztrhat na kousky. Trochu vyplašeně jsem přidala do kroku. Chtěla jsem se ozvat, že asi půjdu, ale v tom ještě dodal, že chce se Sisi mluvit. To pro mě bylo jasné znamení -Tesso kliď se odtud!. "No, tak já vás nebudu rušit, jistě si máte co říct," špitla jsem k vlkům, ale tak aby mě oba slyšeli. "Ráda jsem tě poznala," dodala jsem nesměle.

//Pardon byla jsem pryč na víkend

Sledovala jsem okolí, jestli náhodou někde někdo není, už jsem tak byla zvyklá, dávat si pozor. "Myslím, že bude i rád, když se někdy zastavíš," řekla jsem jen tak a pak se soustředila na její vyprávění o lovu. "Já už jsem nebyla na lovu ani nepamatuju, to víš, moc mi to nejde," řekla jsem skromně. Pak jsem ucítila cizí pach. Trochu jsem znejistěla, ale neznámý hlas pozdravil Sisi. Zastavila jsem a uviděla velkého vlka. Byl mi povědomí, napadlo mě, že by to mohl být onen Casper a myslím, že jsem měla pravdu. Přihopkal k Sisi a dal se s námi do řeči. Znovu jsem se dala do chůze. "Mm, zdravím," špitla jsem směrem k němu a trochu se přikrčila, byla jsem poměrně nesvá, ale kuli Sisi jsem se snažila svůj strach potlačit. Pokusila jsem se trochu narovnat, abych nevypadala jak posera, stáhla jsem uši a pomalu ťapala vedle nich tiše.

Jen se tak usměju. "Beru," douhlasila jsem s návrhem ohledně nosu. Vesele jsem pohodila ocasem a Sisi nadhodila, že jsem jí chyběla. "I ty mě, ve smečce teď byz tebe bude prázdno," špitla jsem a na chvíli se zamyslela. "Co vlastně lov? Ulovili jste něco?" zeptala jsem a pomalu kráčela po boku bílé vlčice. napadlo mě, o kolik je vyšší než já. Jen jsem se nad tím pousmála a šla dál.

"Já ani nevím, nejsem, spíš tak polehávám, jsem docela vytrvalá na tyhle věci," odpověděla jsem pohotově a vstala. Oklepala jsem se a protáhla. "Kudy půjdeme?" zeptala jsem se, protože jsem to tady pořád moc nezanala a hlavně jsem nevěděla, kde tedy byli naposledy na tom lovu. Na jednu stranu se mi moc nechtělo, přeci jen pořád cizí vlk, ale na druhou mě popoháněla ta radost v Sisi. Rozhlédla jsem se po okolí a pak zpět koukla na kamarádku z tázavým pohledem připravená vyrazit.

Dál jsem poslouchala Sisi, která byla opravdu ráda, že jsem jí nesjela jak malé vlče, bylo to vidět, že se trochu bála, že asi budu zle reagovat, ale to mě ani nenapadlo. Usmála jsem se a pohodila ocasem. "Víš, že i ty u mě, jsi nejlepší kamarádka co mám," dodala jsem když domluvila a pak ještě pověděla něco o svém milovaném. "Nooo, chceš se po něm jít kouknout, ať máme co dělat, ráda bych se zas prošla," navrhla jsem a stáhla uši. Najednou se mi nějak chtělo procházet.

Pozorně jsem poslouchala Sisi, můj pocit vinny se stále více zvětšoval, ale po chvíli přešla k části, že odešla. Pozorně jsem nastražila ouška a poslouchala. Byla jsem asi pryč nějak dlouho, pomyslela jsem při jejích slovech. Když se začala omlouvat, jen jsem se usmála. "Pamatuji si na to, ale prosím tě přestaň se omlouvat, i teď jsme spolu a povídáme si a já jsem moc ráda, že jsi si někoho našla a ještě raději, že jsi šťastná," řekla jsem zvesela kamarádce. Ano, pravda, trochu mě mrzelo, že už není členkou naší smečky, ale co, když budu chtít tak si pro ní i dojdu. "Jakto, že není s tebou, možná bych ho i ráda poznala, no víš jak to mám," řekla sjem a poslední část dokončila trochu tišeji. O mímstrachu z vlků věděla, ale Caspera bych chtěla poznat. Jestli jí jen skřiví chloupek srsti, ten uvidí! pomyslela jsem výhružně, ale ze slov Sisi jsem cítila, že to nehrozí.

Zastříhala jsem ušima a dál pohazovala ocáskem "Ty? Tady?" zeptala jsem se udiveně. "No jo, teď jsem se chvíli toulala, potřebovala jsem být sama," dodala jsem tiše a proskenovala okolí, zda tu nikdo není. "Co je nového, povídej!" vyzvala jsem kamarádku. Tak dlouho jsme jí neviděla, ráda jsem byla sama, ale taky bylo hezké trávit čas s druhými a hlavně s mým bráškou a Sisi, vlastně i Shy byla moc príma. Asi bych se měla přestat potulovat sama a víc se věnovat vlkům kolem, pomyslela jsem a trochu se cítila provinile, že jsem o tolik přišla.

//Omlouvám se, dřív jsem to nestíhala :/

Spokojeně jsem odpočívala, když v tom jsem zaslechla dusot tlap. Zvedla jsem hlavu a mžourala po pláních. V dálce jsem zahlédla malou bílou tečku. Posadila jsem se a uviděla bílou vlčici. Sisi? pomyslela jsem a usmála se. V tu chvíli ale už byla u mě a radostně křikla mé jméno. "Sisi, kde ty se tu bereš?!" křikla jsem nadšeně a vesele pohazovala malým ocáskem.

Pomalu jsem kráčela po pláních a rozhlížela se po okolí. Nikde ani živáčka. Spokojeně jsem pohodila ocasem a posadila se pod jeden ze stromů. Byla jsem ráda sama. Zastříhala jsem ušima a znovu se ujistila, zda jsem tu sama. Pomalu jsem se položila na zem a natáhla přední před sebe. Ještě chvíli jsem se rozhlížela po okolí a pak položila na tlapy i hlavu. Vítr mi příjemně projel srstí a já spokojeně zavřela oči. Nešla jsem spát, jen jsem odpočívala, ale přitom stále naslouchala okolí, zda se něco neděje, nebo mě někdo nepřišel ohrozit.

//kdyžtak mě přeskočte, nemám čas na psaní, dělám věci do školy a stejně nemám co dodat, kdo tu pak zůstane nebo na mě bude reagovat, tak někam napište a já napíšu, ale jinak klidně hrajte :)

Věnovala jsem pohled okolí, ale pak zas bystře sledovala vlčici. Nezdála se být nějak zlá. Možná se jí nemusím bát, pomyslela jsem, ale mé myšlenky nebyli dost silné. Opatrně jsem se posadila jako ona a zastříhala uchem a půl. "Ty jsi odtud?" zeptala jsem se. "Myslím, ze zdejšího okolí?" dodala jsem pro upřesnění a čekala jak vlčice zareaguje. Raděj než abych se s ní rozkmotřila, usmířím si jí a bude o "bubáka" míň.

Sledovala jsem oba přítomné vlky. Atmosféra byla poněkud špatná, vlk já až lehce rozprášil svým odchodem. "Měj se," špitla jsem a koukala na zbylou vlčici se zelenýma očima. Chtěla prolomit ledy a tak na mě promluvila. Podívala jsem se na ní. Vypadala trochu nejistě, jako by její slova byla trochu nucená. "Jo, dobrý a co ty?" odpověděla jsem se a bylo vidět, že jsem se trochu uvolnila a nebyla tak v křeči.