Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Tarra - 3/3, vzorné odepisování, chválím - 20KŠM 3 rubíny 10%
Destiny - 3/3, zdržování, zdržování, ale docela pěkné posty - 3 rubíny 10%
Athai - 3/3, pěkné posty - 10KŠM 3 rubíny 15%
Akire - 2/3, celkem zdržení u druhého - 5KŠM 2 rubíny 5%
Asger - 2/3, / - 5KŠM 2 rubíny 5%
Rocky - 3/3, chválím kreativitu, odepisování taky celkem 20KŠM 3 rubíny 20%
Dereck - 3/3, trochu zdržování - 10KŠM 3 rubíny 10%

Rozdělení % piště do komentářů dolů, vše bude přiděleno k charakteru, za který jste hráli.

Nevlídná situace se zdála být úspěšně zažehnána, sledovala jsem svého dráčka a doufala, že se dá zas nějak zredukovat, stejně jako ty modré znaky na mě. Otočila jsem se na vlky a sledovala jejich úsměvy, které jsem jim vracela. "Asi by bylo lepší ho nějak odvolat," řekla jsem a koukla do jeho jasných očí. Bylo mi to trochu líto, ale asi ho budu moc vyvolat i znovu. I pro vlčata to tak bude lepší.
Zavřela jsem oči a přemýšlela, jak ho "uklidím". Drak se na všechny laskavě podíval, jako by je přijal pod svou ochranu a pak sledoval pouze mě. "Astro..." zašeptala jsem a cítila, jak se vedle mě drak zvedá. Pevně jsem si stoupla, protože jsem cítila sílu, co mi proudí tělem. Pohlédla jsem na draka, který vyletěl vzhůru a střemhlav letěl přímo na mě. Nějak jsem věděla, že nemám ustupovat. Jasně modrá záře se začala zvětšovat až draka zahalila. Celý se změnil v jakousi modrou záři, která mnou projela jako nic. Odznaky jasně zazářily, až z toho oči zabolelo a zmizely.
Podlomily se mi opět nohy. Dalo to docela zabrat v sobě ukrýt tu bestii. Snažila jsem se ale posbírat na všechny čtyři. "Omlouvám se, že jsem vás tak ohrozila," řekla jsem k ostatním a zase se sbírala na nohy. Byla jsem nějak unavená. "Děkuji vám za pomoc," dodala jsem ještě a koukala spokojeně na většinu smečky. "Myslím, že už to mám pod kontrolou," řekla jsem a oklepala se. Ve vzduchu visel otazník "co teď?".

Takže to asi ukončíme :)
Jako vždy děkuji za účast.
Účastníci: Rocky, Destiny, Tarra a Dereck
Poprosím vás, aby jste mi všichni napsali do zpráv (do původní zprávy) co kam chcete, protože mi bylo řečeno, že ne všichni to k chtějí k charakteru, se kterým soutěžili. :)
Definitivním vítězem se stal Rocky, který vyžral co se dalo :D

Sledovala jsem vyhrocené dění, kterému vlče v drakově tlamě vůbec nepomohlo. Vlci si byli vědomi toho, že na draka nemohou a drak se tvářil zmateně. Hypnotizovala jsem vlče a nakouslé ucho měla stočené k bílé matce, kterou situace těžce namíchla - nedivím se. Drak si všechny zkoumavě prohlížel, dokud Athai něco nevykřikla, Rocky se hned přidal a začal uvažovat nahlas. Otočila jsem k němu hlavu, jeho slova dávala smysl. "Jsi si jistý?" zeptala jsem se černého vlka a znovu pohlédla na draka. Nevypadal tak zle, nebo spíš já jsem nedokázala v každém vidět jen to špatné. Podívala jsem se na tmavé vlče, které si to zatím užívalo, ale až ho drak schlamstne, nebo pustí, nebude se to líbit nikomu.
"Ehm," začala jsem a nasucho polkla. "Já-" pípla jsem a drak jako by na mě visel pohledem a hltal každé moje pípnutí. Složil křídla k tělu a naslouchal. "Jsem v pořádku, nic mi není, tihle vlci mě chrání, nic nám neudělají," začala jsem a viděla v drakových očích nejistotu. Pohledem střelil především po cizím vlkovi, který sem prostě nepatřil. "To je v pořádku, když tě budu potřebovat, tak tě zavolám ano?" dodala jsem, abych vrátila pozornost k sobě. "Vrátíš mi to vlčátko?" zeptala jsem se draka a cítila se sama mnohem klidněji. Rocky měl nejspíš pravdu, zabíralo to a celá situace se zdála být odlehčenější. Drak ale probodl pohledem naštvanou Destiny, která chtěla zpět svého drobečka. Asi by bylo dobré kdyby přestala vrčet a tak.
Posadila jsem se a usmála se na draka. "Jen mě chrání, zrovna jako ty, mě...?" dodala jsem a byla mnohem lépe naladěná. "Budu ti říkat Astro, co ty na to? Ať nejsi jen nějaký drak tuctový," řekla jsem vřele drakovi a ve mně samotné se rozhořelo klidné teplo, jako by mi moje vlastní tělo dávalo najevo, že tak je to dobře. Pořád jsem modře světélkovala těmi podivnými odznaky - byla jsem přes ně asi propojená s drakem. "Dej mi to vlče prosím," řekla jsem mnohem mileji drakovi, který sklonil hlavu a pomalu mi podal Derecka. Hrozně jsem se začala bát, aby se mi něco nestalo, aby ho nepustil z velké výšky. Astro trochu ucukl a koukl na mě. Musela jsem se znovu uklidnit, což se mi celkem povedlo, protože drak se sklonil až ke mně a dal mi vlče mezi přední tlapky, celý zase zprůhledněl a bedlivě si prohlédl mladou bílou vlčici s šedými znaky. Pak přejel pohledem na béžového vlčka a nakonec se zadíval na Rockyho. Naklonil hlavu doleva a zhmotněl ji, lehce do vlka šťouchl, jako by chtěl dát najevo, že jsou kámoši, i když to tak Rocky nemusel pochopit. Pak zvedl hlavu zase k výši a stočil se za mou maličkostí do elegantního sedu. Stejně se mu vlci ze smečku moc nelíbili. "Rocky? Nějaký nápady co s ním? Přece tu nemůže chodit drak?" špitla jsem k němu a drak celý zhmotněl, jako by chtěl říct "něco proti mojí maličkosti?!". Ohlédla jsem se na něj a lehce se o něj otřela hlavou. "Hodný dráček," řekla jsem a Astro lehce pohodil ocasem, jakoby zvesela. Společně jsme pak sledovali ostatní a jejich nápady.

Zadání:
Po MG jsem různě ukryla několik tlapek s číslem. Vaším úkolem bude je všechny najít, vypsat čísla a nějak je logicky seřadit, jak si myslíte, že za sebou půjdou a proč (prostě podle čeho jste určili zrovna tohle pořadí). Pokud se trefíte, v odkazu níže najdete 2 „Pokladnice“, ty jsou chráněny právě číselným kódem. Čísla se dají tedy poskládat podle dvou vzorců. Jsou tam napsané odměny. Pozor, úkol je na čas a kdo bude rychlejší, získá víc. Čísla 1-99 a je jich celkem 10!
Výsledek:
1. Zašlete mi zprávu ve formě:
Předmět: Hledáček
Místa: (Zde vypište kde přesně jste tlapky s čísly našli)
Čísla: (Všechna čísla co jste našli)
Generování: (Podle čeho jste určili pořadí čísel)
Hodnocení: (Jak se vám akce líbila)
2. Do pokladnice připište jméno k odměně (jako odpověď) – samozřejmě začínáme na té nejvyšší, takže kdo přijde první, má první cenu, druhý má druhou cenu atd. Myslím, že to každý pochopí, až se tam dostane. :D Aby nedošlo k zmatkům, pošlete ve stejnou dobu i zprávu.
Prémie:
Někde jsem ukryla Zlatou tlapku, kdo jí jako první najde, získá speciální odměnu. Její polohu mi pište do vzkazů s předmětem PRÉMIE

Pokladnice http://www.weblight.cz/book/?id=65829 Pro ty víc nápaditý, co si všímají umístění :D
Pokladnice http://www.weblight.cz/book/?id=65831

A neraďte si, jinak dostanete černej půntík :D

Za 1 post - poskytnu 1 nápovědu >>> Pište - Zprávy na MG a FB :D

Stále jsem se krčila pod drakem, který výhružně frknul směrem k Athai. Bílá vlčice si docela vyskakovala a to se drakovi nelíbilo. Obraně si stoupl předemně a celým tělem mě zakryl, skoro jako by mě chtěl před vlčicí spíše chránit, než mi ublížit. Zmateně jsem sjela pohledem jeho tělo a nevěděla co si myslet. Strach se pomalu měnil v nevědomí. Zaslechla jsem slova rodičů, kteří se báli o svoje vlčata. Bylo mi jich tak líto. Hlavně jim neublížit, pomyslela jsem vystrašeně a drak v tu chvíli výhružně roztáhl křídla. Jeho chování se zase trochu změnilo, teď se lehce přikrčil a skoro už by po vlcích skočil, kdyby nevystoupil Rocky. Podívala jsem se na něj, stejně tak i drak. Mluvil sice výhružně, ale myslel to dobře. V tu chvíli jsem se musela pousmát, byl to tak hezký pocit vědět, že tu mám smečku plnou vlků, kteří se mě chtějí zastat.
Drak po jeho slovech ustoupil a konečně mě pustil z pod svého těla. Stál teď vedle mě, ale jakmile se na mě podíval, cítila jsem se znovu nervózní. Opatrně jsem se postavila a chtěla jít k ostatním, srdce mi strachy bušilo, ale při prvním kroku mě drak opět zarazil a výhružně si opět sjel ostatní, zvláště Athai, která vypadala pořád nabroušeně. Opět jsem dostala strach, aby jim neublížil, vlčata to asi moc nechápala - o co jde. Když už se zdála být situace klidnější, jeden z malých hrdinů vykřikl a rozeběhl se proti drakovi. Ten si stoupl opět předemně a svým tělem mě držel od vlčete, které si to běželo přímo na něj. Lekla jsem se, že se mu něco stane a tak jsem chtěla skočit vpřed, ale to byl drak rychlejší a než jeho rodič stihl něco udělat, natáhl svou ohromnou hlavu, která se modře zaleskla a vzal vlče za krkem (za kůži) a zvedl ho do vzduchu, stále jen držíc v tlamě. To už jsem ale nevydržela a výhružně zavrčela. "Okamžitě ho pusť!" štěkla jsem po nestvůře, která vlče držela vysoko nad námi. Velmi zmatený drak, jako by nechápal, zíral na mě a já na něj. Nic nedělal.

//Asger bude psát až bude psát, věnuje se maturitě :D

POŘADÍ:
Tessa
Tarra
Destiny
Athai
Akire
Rocky
Dereck

POŘADÍ:
Tessa
Tarra
Destiny
Athai
Akire
Asger
Rocky
Dereck

Pomalu jsem se probírala a koukala na Asgera, který se ke mně dostal jako první (logicky, protože byl nejblíž). Jen jsem tak pokývala hlavou, která mě neskutečně bolela. V tom jsem zaslechla dusot tlap a začali se sem hrnout vlci. Poznala jsem Athai, Rocka, bílou Dest a tamto byla nejspíš jejich vlčata. Všichni se mě začali vyptávat co se stalo, nedokázala jsem jim odpovědět a v tom se na mě nahrnul nával strachu. Celá jsem se přikrčila a kmitala očkama po ostatních. Všechny ty oči na mě byly jako přišpendlené. Nejhorší byla ta malá vlčata. I když byla sladká a to mě trochu uklidňovalo. Najednou se ozvalo vysokofrekvenční pískání, které způsobilo všem nepříjemnou bolest, ve mě se začaly míchat všechny možné emoce, až jsem to nezvládla a podlomily se mi nohy. Spadla jsem na zem a celá vystrašená zavřela oči. Pomoc! zaznělo my v hlavě a najednou tu bylo zas to příjemné ticho.
Ticho ale dlouho nevydrželo, protože se najednou kolem mě znovu rozsvítilo světlo a z mého těla vystoupila moje průhledná, namodralá kopie, která jakoby pocházela z astrální dimenze. Tahle namodralá zářící věc mi vystoupila přímo ze zad a chvíli se nad námi vznášela. Zmateně jsem koukala na mou podobu, když v tom se vlčice odrazila a vyskočila jakoby ještě víc do nebes. Tělo se chvíli vznášelo a formovalo do nové podoby, ze zad vystupovala dlouhá blanitá křídla, srst zmizela a krk se prodloužil. Najednou jsem to nebyla já, ale z mého nitra vzešel ohromný drak. Vyletěl do nebes a pak sletěl dolů. Stoupl si nademně, jako bych byla jeho úlovek, postavil se do bojové pozice a výhrušně se na všechny podíval. Jeho nozdry se zvětšili a bylo vidět, že tenhle dráček je hodně naštvaný. Jako by říkal - pryč od ní, ta je moje! Ohromné monstrum sjelo pohledem všechny přítomné. Nadzvedlo jednu nozrdu a otočilo se směrem na Asgera, který stál po jeho pravém boku. Drak udělal krok vpřed a jeho levá tlapa, jako by projela kamenem před ním a kámen teď byl uprostřed jeho průhledného namodralého těla. Jeho hlava se stočilo přímo před Asgera a rozzářila se mnohem jasněji, než zbytek těla. Drak se rozmáchl a odrazil vlka hlavou k ostatním - konkrétně k Rockymu pod tlapy. Asger se jen párkrát zmateně převalil a zůstal ležet - naštěstí mu nic nebylo. Hlava opět zprůhledněla jako zbytek těla a upřeně zírala na přítomné, krom mojí maličkosti. Já jsem zůstala po ním a bála se jakkoliv pohnout. Můj strach se stále zvětšoval a já nevěděla co dělat.

//Prosím, aby jsi dodržovala jeden post každé kolo, pak je v tom zmatek :)

<<< Bull Meadow (přes les)

Doklusala jsem až do smečky, kde jsem se pořádně rozhlížela po ostatních, nejlépe by bylo potkat mého nejstaršího bratra - Aetase a říct mu o Asgerovi.
Nad naší smečkou svítilo slunce, ale na obloze mohli vlci zpozorovat ještě jiný objekt. Vypadalo to jako modrá hvězda a viselo to nad našimi hlavami, možná by si toho ani nikdo nevšiml, kdyby... Najednou se ozvala rána na celou smečku a já jen stihla zvednout hlavu, abych viděla jak se ta malá modrá hvězda na mě řítí, nebyla nijak velká, byla to prostě jen podivná kulička, která i z dálky vypadala stejně velce jako z blízka. Byla velká asi jako moje hlava, ale moc jsem neměla čas jí zkoumat, protože mě zasáhla přímo do zad a smečkou projela světle modrá záře v úrovni nohou. Valila se jako dým po výbuchu bomby a nikdo ve smečce jí nemohl přehlédnout. Nikomu nic neudělala, jen se tu objevila. Semnou to ale bylo horší, ležela jsem na zemi omámená a chvíli se ani nehýbala. Viděla jsem jen temno. Asger stál naštěstí dál odemně a tak ho "rána" nijak nezasáhla. Celá smečka byla buď v úkrytu, kam se zvuk i modrá záře taky dostala, nebo ve středu smečky - nikdo nevěděl co se děje. Začala jsem se probírat a pomalu zvedat. Zvláštní. Nic se mi nestalo. Celá zmámená jsem se pomalu stavěla na nohy, když v tom jsem si všimla, jak na mém těle svítí zvláštní znaky v barvě toho světla. "Co se to děje?!" vyštěkla jsem a snažila se tlapkou si to seškrábnout, ale prostě byli součástí mého zbarvení, jako třeba bílá nebo hnědá. Vyděšeně jsem tam stála a lehce modře světélkovala. Co se to děje?

<<< Sněžné Tesáky

Klusala jsem v tichosti a svižném tempu po louce. Byla jsem natěšená na domov. "Hmm, už bych asi nemohla být tulákem," zauvažovala jsem nahlas a letmo pohlédla na Asgera, který klusal vedle mě. Spokojeně jsem se usmála a stesk po domově mě hnal svižně vpřed. Před námi se brzy ukázal Zlatý les v celé své kráse. Zhluboka jsem se nadechla a poskočila - jen tak, z radosti. "Být tebou, tak nic nezkouším, v naší smečce by si nepochodil, i když vypadáš silácky," řekla jsem k Asgerovi varovně. Netvářil se, že by chtěl něco zkusit, ale pro případ. "Já jen aby si pak nebrečel, že jsem tě nevarovala," dodala jsem ještě pobaveně a vyplázla na něj letmo jazyk.

>>> Zlatá smečka (přes les)

Kdyby to šlo, jakože to naštěstí nejde, tak teď úplně zrudnu jako rajče, taková lichotka od cizího vlka. Samozřejmě jsem to brala s nadhledem, ale i přesto jsme cítila určitý nával tepla do tváří. Sklopila jsem pohled a odvrátila od něj hlavu. Bylo to zvláštní. Milé. "Děkuji," řekla jsem jen a usmívala se. Vlkovi jsem pořád nedůvěřovala, ale tohle docela pomohlo, i když jsem se naopak teď trochu víc ostýchala.
"Dobře tedy," pípla jsem a konečně vrátila hlavu do pozice čelem k Asgerovi. "Ještě jsem ty prcky neviděla, ale vím, že tam jsou, slyšela jsem je v úkrytu, pokud ti nevadí, můžu ti to tam ukázat," řekla jsem rozhodně a přitom se svižně zvedla. Najednou jsem se ale zarazila nad tím, jak docela umím rozhodovat, jako pravá beta. Musela jsem se nad tím pousmát a v duchu jsem se pochválila, jaké dělám pokroky. Podívala jsem se mile na Asgera a při jeho mohutnosti mě najednou napadlo, že není možná ten nejlepší nápad ho brát do smečky s vlčaty, ale když jsem si ho porovnala s Rockym a hlavně Aetasem, neměl by šanci. Možná bude ve smečce i Blind. Uklidnila jsem se tedy a otočila se směrem k cestě, kterou jsem přišla. "Tak pojď, uvidíme, co se pro tebe najde!" pobídla jsem vlka a rozklusala se dolů.

>>>Bull Meadow

Jen jsem se tak zahanbeně poušklíbla a odvrátila pohled. "To není tebou, to já jsem jen takový strašpytel," řekla jsem, i když to trochu tou jeho děsivě černou vizáží bylo. Možná mě také děsila z toho důvodu, že mi takový vlci ubližovali. Chvíli jsem jen koukala do země a zoufala si nad svou hroznou povahou. Chtěla jsem být zas ta Tessa, která si celé dny hrála se svými bratry a nic neřešila. No alespoň už se nezavírám před světem jako dřív. "Jsem Tessa, ale jestli ti to takhle stačí, aby si věděl s kým mluvíš, budiž," řekla jsem, protože znát jen jméno. No, snad to myslel v dobrém a nebude mě hned soudit. "Můžeš mi klidně dělat společnost, budu ráda," řekla jsem a nehodlala se dál pitvat v jeho minulosti, ani já jsem nestála o nějaké vyzvídání. Časem se to může změnit. Momentálně jsem k němu důvěru vážně moc neměla. "Ale budu se muset brzy vrátit do smečky, kdyby ostatní něco potřebovali," dodala jsem a podívala se na vlka svýma světle modrýma očima se zlatým flíčkem. Pousmála jsem se stále tak nějak ostýchavě a doufala, že půjde semnou. Smečka by ocenila nějakého statného vlka jako je on. "Mohl by sis to u nás prohlédnout, třeba už společnost nebudeš muset hledat...?" navrhla jsem a zakončila trochu tázavým tónem, i když to vlastně ani otázka nebyla. "Ehm, teda pokud ti nevadí vlčata," řekla jsem a pomyslela, že jsem ty malé ještě ani pořádně neviděla. Slyšela jsem je kňučet, to jo, ale kolik jich vlastně je a jací jsou? Škoda, že ještě nebyl čas.

Takže jednoduše - akce se účastnily Ath a Dest
Athai & Blind - moc hezké za oba vlky obrázky = 4 rubíny, 40 KŠM, 10%
Destiny - propracovaný obrázek, nápadité = 4 rubíny, 20 KŠM, 8%

Smečkový lov bych nechala od půle měsíce, nebo bych dala nějakou akci (z důvodu vlčat, která by se mohla účastnit), takže? Jak to vidíte?

-T

"Když se podíváš na náš les," začala jsem a znovu stočila zrak k zlatě třpytící se na východe, "tak smečka je pojmenovaná po jeho barvě - tedy Zlatá, založil jí můj bratr Aetas," řekla jsem a vesele se uculila. "To je v pořádku, každý někdy potřebuje nějakou tu společnost a povídat si," řeknu přívětivě a pohodím svým kratičkým ocáskem. Vlk už se mi nezdál tak děsivý, ba naopak mi přišel mnohem příjemnější a byl vlastně docela milý. Zastříhala jsem ouškem a půl a přitiskla ocas k tělu. Zhluboka jsem se nadechla a přemýšlela, na co bych se vlka mohla zeptat jako první. "Odkud jsi se k nám vlastně dostal? Prošel si už nějaké území na ostrově?" zeptala jsem se a přivřela spokojeně oči. Z obav z útoku jsem si nedělala obavy, věděla jsem, že proti němu nemám šanci a tak jsem mohla jen doufat. Stále jsem se cítila velice neklidná, pud sebezáchovy mi nedal klidu. "Proč vlastně cestuješ sám?" zeptala jsem se ještě vlka. Pokud si tak rád povídá, tak to asi nebude moc velký samotář, to by to tu na mě teď všechno nechrlil. Je starší, takže klidně nějakou partnerku mít může, cestuje s ním? Mohl by už mít klidně i vlčata. A co rodina? Nevšimla jsem si zatím žádné jizvy, i když - moc jsem po něm zírat nechtěla, ale letmý pohled mi řekl, že asi žádná velká tragédie se mu nestala, takže je docela pravděpodobné, i když ne vyloučené, že ještě nějakou rodinu má. Proč tedy vlk jako on cestuje sám? Je to snad kvůli jeho "děsivému" vzhledu? Všechny to tak moc odrazuje. Ano, vlci umí žít v předsudcích, ale ne snad všichni ne? Jakou tenhle vlk skrývá chybu? Mám se začít opravdu bát?