Příspěvky uživatele

< návrat zpět

S nastraženýma ušima jsem poslouchala vlka, který se představil jako Asger - páni, jeho rodiče ho asi fakt chtěli mít za zlýho týpka. Prý zdání klame - ale vlci také lžou. Podívala jsem se na něj vykuleně, když spustil. Mlel docela dost věcí najednou. "No... Asgere," vysoukala jsem ze sebe po chvíli a natočila hlavu doprava. "Pokud hodláš prozkoumávat území, asi ti moc platná nebudu, jsem beta zdejší smečky, přesněji támhleté -" řekla jsem a ukázala tlapkou směrem k zlatavě třpytícímu se lesu. "Ale pokud hledáš společnost, ráda ti jí budu dělat," dodala jsem a přátelsky se usmála. "Chceš si přisednout?" zeptala jsem se a nejistě udělala krok do strany, abych tak také gestem naznačila, že je na "mém" kousku vyhlídky vítaný. Možná je to potenciální člen naší smečky, tak ať to vypadá, že jsme milí. Ne že bychom nebyli, ale kdo ví, laskavost se vyplácí, ne? Asger nevypadal tak hrozně, možná kdyby měl bílý kožíšek, tak bych se ho tak nebála - ano, měla bych na něj koukat jako na průměrného vlka, pokud se mi něco stane, moji bratři mě jistě přijdou zachránit, nebo když už to nepůjde, pořádně mu vypráší kožich.

Snažila jsem se uklidnit, každý přeci nekouše,proč by měl zrovna tenhle vlk. Relativně v pohodovém postoji jsem se chvěla nahoře a v tom ho uviděla. Jeho černá srst mi nahnala ještě větší strach, vypadal přesně jak ti tuláci, co mě kdysi unesli. Být dcerou alf může být někdy pěkný vopruz. Teď tu ale stál on a já ho skenovala pohledem. Velký asi jako Aetas, drápy, silné nohy, mohutné tělo, rudé oči. Koho by to sakra neděsilo. Plížil se ke mně pomalu, snad trochu nejistě, přesně jako lovec ke kořisti. Je semnou konec? napadlo mě, ale vlk promluvil příjemmným hlasem, který mi měl dodat trochu útěchy. Při prvním tónu jsem sebou trochu cukla, ale nic víc. Jen jsem tam tak stála a zírala na něj. "Ah," řekla jsem jen udiveně a znovu se zachvěla. Vážně jsem mu nevěřila ani slovo, ale pokud mluví pravdu, neměla bych dát na první dojem, ne?
Posadila jsem se a vypadala už trochu vyrovnaněji. "O čem si chceš povídat?" zeptala jsem se a cítila se šíleně pyšně, že jsem ze sebe vůbec vydala hlásku. Můj medový hlásek zněl sice trochu nejistě, ale nemělo cenu předstírat, že se nebojím, viděl, jak jsem vystrašená a já jsem si na nic hrát nepotřebovala - jo jsem strašpytel, ale kuli smečce se snažím polepši a to se počítá. On přeci za svůj vzhled nemůže, takový kožich prostě už má, co je asi uvnitř?

Netrvalo to dlouho, než jsem dostala velmi podivný pocit. Něco mi lezlo po zádech, něco se kradlo do mé mysli, něco mi nedalo klidu. Něčí pohled, který spočinul na mém malém těle. Rychle jsem zvedla uši a naslouchala okolí, zavřela jsem na chvíli oči, abych se lépe dokázala soustředit i na ten sebemenší pohyb. Co teď? pomyslela jsem. Na útěk už bylo pozdě. Proč jsem jen nezůstala u bratrů, pomyslela jsem a srdce se mi rozbušilo strachy. Pomalu jsem se zvedla. Útočník tu ještě nebyl, ale vítr mi jeho pach přivál rychle, takže daleko taky nebyl. Tak jo, to zvládnu, jsem beta, musím být trochu statečnější, pomyslela jsem a chtěla popojít na vhodnější místo. Přeci jen mít za sebou sráz není to nejlepší místo. Bylo už ale pozdě. Šedý stín se přikradl až nahoru. Polední slunce ho moc neprotáhlo a tak bylo jasné, že za chvíli uvidím i vlka. Olízla jsem si čenich a postavila se do útočného postoje s vyceněnými zuby. Vážně Tess? Tohle nejsi ty! řekla jsem a oklepala se. Stoupla jsem si do normálního postoje a doufala, že mě cizinec hned nezakousne a i kdyby, já bych proti němu asi nic nezmohla. Zvažovala jsem dál svoje možnosti, zatímco sekundy ubíhaly. Srdce mi div nevyskočilo z hrudi a já opět litovala, že jsem podcenila svou maličkost v procházce úplně sama. Doufejme, že si vlk nebude potřebovat honit ego a když už by mě měl zabít, tak rychle.

<<<Bull Meadow

Rychlý klus po chvíli vystřídala volná chůze. Dostala jsem se na jednu z cestiček po horách a vážně jsem tu nechtěla uklouznout a zřítit se dolů, navíc jsem klidně mohla zvolnit tempo, nic mě nehnalo. Šla jsem po jedné z cest směrem vzhůru, až jsem narazila ve velký plac, kde byl krásný výhled na celý ostrov. Překrásné místo. Tady nahoře se sice hůř dýchalo, ale i tak to stálo za to. Posadila jsem se kousek od okraje a chvíli si vychutnávala pocit samoty, ticha a hlavně klidu. Byla jsem zase tou svobodnou vlčicí, jakou jsem byla před dlouhou dobou. Ale život ve smečce? To je přeci jen splněný sen. Mám zpět i druhého bratra a tak tu mám teď celou rodinu. Spokojená se svým životem jsem se snažila si pročistit hlavu. Křišťálové srdce na krku se mi lehce pohupovalo s větrem a i když tu byla trochu zima, trochu toho otužování ještě nikoho nezabilo, ne?

<<<Zlatá

Přes velmi známý les jsem jen proběhla a konečně se předemnou otevřela celá louka Bull Meadow, tohle místo jsem také znala poměrně dobře. Vesele jsem se usmála a v dálce zahlédla dva vlky. Černého a béžového, nějak jsem se tu nechtěla dlouho zdržovat, protože - no o rvačku jsem nestála a oni dva vypadali o dost větší než já. Podívala jsem se směrem k horám a rozhodla se zamířit tam. V horách jsem už dlouho nebyla sice jsem tohle místo neměla moc v lásce, ale co. Svěží vánek a čerství vzduch ještě nikoho nezabil ne? Nenápadně jsem setdy proklouzla po okraji louky a už si to klusala k horám.

>>>Sněžné Tesáky

Odpoledne přineslo příjemné oteplení a sluneční paprsky přímo vyzývaly k nějaké aktivitě. Spokojeně jsem vzhlédla a oklepala se. Co teď? napadlo mě a koukla jsem kolem. Les jen tiše šuměl a vlci se zdáli být spokojení. Podívala jsem se kolem znovu a napadlo mě, že bych se mohla trochu projít, přeci jen ve smečce už smrdím dost dlouho a taky to chtělo trochu protáhnout kosti. Rozešla jsem se směrem dál do lesa až k "hranicím". Moc se mi ze smečky nechtělo, byla jsem tu vážně ráda. Přišlo mi, že jsem i dosela přibrala a celkově se mi dařilo líp. Rozklusala jsem se tedy o něco rychleji a už chtěla protáhnout ty líné nožky. To věčné nic-nedělání už mě nebavilo a taková procházka v tomhle počasí víc než lákala.

>>> Bull Meadow (přes Zlatý les)

Paráda :D

Já se upsala, píše se drabble (když si prostě pletu pojmy :D ) Moc se omlouvám, drabble už víme co je? :D
Ano s Blindem se můžeš účastnit, taky musí chodit na lov ne? :D
Jinak se můžeš účastnit jen s členy smečky, takže pokud je Blind přijatý (nebo víme, že do smečky půjde, nevím jak jsi na tom) - pak ano :D

Takže máme v plném proudu plesovou sezónu a stejně tak i já sama měla ples :D
Proto mě napadla taková pěkná neherní akce :D
1. Nakreslete svého vlka/vlčici, nebo někoho jiného z MG, jak by vypadal v šatech na ples :D může být spíš na čtyřech, ale nechám to na vás, zapojte fantazii a zasílejte mi obrázky do zpráv - kreslené ručně nebo v pc, je mi to jedno.
PS: Pokud nakreslíte vlka (samce) v holčičích šatech, je mi to jedno :D
2. Pokud nejste talent na kreslení (což by pro mě byla škoda). Dalším úkolem bude krátké drabble- myslím, že ne třeba vysvětlovat. Tématem bude JEDEN DEN V OPAČNÉM POHLAVÍ. Myslím, že není třeba dál vysvětlovat :D Drabble bude mít přesně 200 slov. (Za poloviční odměnu stačí slov 100). Pokud by se chtěl někdo rozepsat, může mi zaslat drabble o 300 slovech, tady pak už budu navyšovat odměnu i podle kvality textu.
3. Nechce se vám ani jedno? Ráda bych uspořádala smečkový lov (tedy herní akci), pokud máte zájem, nahlašte do komentáře zájem o účast.

TERMÍN ODEVZDÁNÍ: do 26.2.2017

EDIT: TERMÍN ODEVZDÁNÍ POSUNUT DO 1.3.2017

-T.

Tak já můžu přeletět třeba na kvetoucí louku :D To vezmu vzdušnou čarou :D

Ten je na novým ostrově - Tajný ostrůvky :D kde dáme sraz? :D

Pardon já to četla až teď :D kam se mám dostavit? :D

Jen jsem se tak zazubila. "Dobře, no to víš, od mala chtěl být velký alfa a myslím, že mu to jde moc dobře," řekla jsem mile a zamávala zas ocáskem. "No já se mám moc dobře, Aetas ze mě udělal betu a trochu jsem se tu rozmluvila, no víš jaká jsem byla," špitla jsem a sklopila zrak. Pořád jsem byla taková plachá a tak.
Blind mě najednou skoro až začal ignorovat a odešel. Udiveně jsem se nad tím pozastavila, ale zůstala jsem na místě. Měl namířeno přímo k úkrytu. Možná jde za bráchou, napadlo mě a udělala jsem krok směrem k němu, ale v tom se zastavil u té vlčice. Zase jsem se zastavila a koukala na ně. Začali si povídat. Posadila jsem se zpět a čekala. Po očku jsem po nich koukala, zda se vrátí nebo ne. Možná stará známá, napadlo mě snažila jsem vymyslet nějakou rozumnou spojitost, proč mě můj brácha ignoruje - ještě když jsme se tak dlouho neviděli - a věnuje se nějaké vlčici co se přidala do smečky.
Pofňukla jsem a naposledy se za nimi ohlédla. Rozhodla jsem se dopřát jim trochu soukromý a ne je špehovat. Tak jsem se po chvíli zvedla a rozešla se dál od nich. Chtěla jsem si zalézt do pelíšku v noře, ale bylo mi blbé kolem nich jít, proto jsem si vyhlédla pěkné místečko pod jedním stromem, kde mě moc nebylo vidět, stočila jsem se do klubíčka a snažila nějak zahřát.

Ta čísla za jménem znamenají kolikátý los to byl - ne že odměnu získáte třeba 10x :D
Gratuluji Destiny k hlavní výhře tj. odznakům (i když z nich asi moc nadšená nebude)

Zmateně jsem sledovala svého bratra. Nějak jsem pořád nemohla uvěřit, že je tady! Snažila jsem se na něj zaostřit, ale déšť mi v tom bránil. Když konečně promluvil, byla jsem si už jistá, že je to on. Šťastně jsem poposkočila k němu a otřela se mu o krk - vzhledem k tomu, že jsem byla oproti němu malá, to šlo jednoduše. Odskočila jsem zas zpět a usmála se. Můj malý ocásek kmital sem a tam, ale v tom jsem zpozorovala, jak hlavu točí někam jinam, jakoby na stranu odemně. Otočila jsem se a uviděla mizejícího Aetase a nějakou vlčici. "Koukni Aetas, musíš mi to jít říct!" řekla jsem, ale přišlo mi, že Blind má svojí hlavu. Udělala jsem opatrně krok dozadu a nastražila uši. Něco bylo špatně. Byla jsem zas jak zmražená, jen jsem se klepala zimou. Co se to s ním dělo? Neviděli jsme se tak dlouho a on mě teď nějak ignoruje?