Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Usmála jsem se na vlky, kteří souhlasili, že půjdeme ven. Venku bylo přímo nádherně, to bylo vidět hned u vchodu. "Teď jsme byli na lovu se Zachym a sama jsem ulovila zajíce," pochlubila jsem se bratrovi. "Ale i tak to není nic moc," řekla jsem skromně a pohlédla na Athai. "Děkuji, můžeme to zkusit, ale myslím, že lepší už to nebude," usmála jsem se a kývla na ní. Konečně jsem se mohla věnovat Zacharymu. Už jsem chtěla být chvíli s ním, ale s procházkou souhlasili všichni. Jen jsem se usmála a když odcházeli, zařadila jsem se před černého vlka, který už měl mnohem lepší náladu. "Nesmíš odejít," špitla jsem k němu a zastavila, místo abych se tlačila za Athai, měla jsem jistotu, že nás neuvidí aspoň. "Nenechal by si mě tu přeci samotnou," řekla jsem a udělala na něj smutná očka. Otřela jsem se mu čenichem o krk a vdechla jeho vůni, která mi každým dnem byla známější a taková příjemnější. Prostě jsem si rychle zvykala. "Kam půjdeme jako první?" zeptala jsem se vlků, když jsem vystrčila hlavu z úkrytu. Pohazovala jsem ocáskem, i když byl těsně zamnou Zachy. Kroutila jsem zadkem jak kdybych byla malé vlče co ještě neumí ovládat celé tělo a pak konečně vylezla ven na světlo. "Konečně to vypadá, že je hezky," řekla jsem a ohlédla se po černém vlkovi, jestli jde s námi.

>>> Území smečky

Pokračoval jsem v činnosti ještě chviličku po tom, co zaprosila, ať přestanu. "Nooo, zkus dát nabídku," vyzval jsem jí a přestal, přesto jsem jí stále držel přimáčklou k zemi, aby se nemohl hnout. Ocas mi tancoval ze strany na stranu a já se skvěle bavil. Vypadalo to, že i ona a za to jsem byl moc moc rád. Podíval jsem se nahoru a viděl, jak už pomalu svítá. Hmm, to jsme si moc neodpočinuli, pomyslel jsem, ale Sisi vypadala právě naopak velmi živě, jako by v ní dřímala skrytá energie, kterou jsem pomalu uvolňoval a ona konečně trochu zářila. Vypadala tak vesele, jako by její problémy na chvíli nebyly. Byl jsem za to rád.

Zazubila jsem se na Athai. "Posila při lovech se vždycky hodí, smečka se rozrůstá a já třeba lovit neumím vůbec," usmála jsem se na vlčici a pak se otočila na bratra. Ohledně Shy jsem se nic nedozvěděla, což byla velká škoda. Jen jsem kývla a věnovala se Zacharymu. "Chvíli trvá, než tě smečka přijme, ale tím, že budeš odcházet to nezlepšíš," řekla jsem a při prvních slovech jsem střelila pohled po bratrovi, který ho nemusel. "Co se jít protáhnout ven, docela bych se proskočila," řekla jsem a ohlédla se i po ostatních. Věděla jsem, že je tam ošklivo, ale ráno bychom mohli někam vyrazit. "Ráno se projít, něco si můžeme ulovit?" dodala jsem zbytek svého plánu a doufala, že budou souhlasit.

Když Aetas poznamenal, že je tu převaha vlčic, tak jsem se jen ušklíbla. No jo, tady někdo nemá rád kolem sebe vlky, šle houf vlčic, to je jiná, pomyslela jsem, ale byla zároveň ráda. Chtěla jsem, aby si nekoho našel. Podívala jsem se na vlčici a usmála se. Vzpomněla jsem taky na Shy. "Kde je vlastně Shy?" podovila jsem se. Dlouho jsem jí neviděla. Pohodila jsem hlavou a uviděla Zachyho, který ležel nějak posmrtněle v koutě, chtěla jsem za ním jít, ale vedla jsem rozhovor a to by nebylo slušné. Nervózně jsem si po poposedla a podívala se na Athai, která se rozhodla přidat. "Určitě nebudeš litovat," špitla jsem než stihl říct cokoliv bratr. Do mých uší se donesl hlas černého vlka, který chtěl přistoupit. Kývla jsem na něj ať jde. Vypadal posmutněle a to se mi nelíbilo. Zvedla jsem se a udělala pár kroků k němu. "Copak ti je?" zeptala jsem se smutně a přitom mu zabiříla čenich do srsti na krku a lehce se o něj otřela. Bylo mi jedno, že je vedle Aetas, prostě jsem nemohla vidět jak se trápí a chtěla jsem ho obejmout, tohle ale muselo stačit. Kompromis pro oba, ne?

I když se mě Athai snažila uklidnit, stále jsem byla nervózní. "Není důvod být agresivní, jsem spíš diplomat," řekla jsem a pohodila ocáskem. "Bráška na tohle trénoval celý život, vždycky se chtěl stát alfou, už jako vlče nás komandoval," řekla jsem a lehce se zasmála nad veselými vzpomínkami. "Doufám, že ho nevyhodí, ale kdo ví. Zachy se má ještě hodně co učit a když mu brácha dává zabrat, nevím jak na to zareaguje," řekla jsem a snažila se usmát. Bylo vidět, že je ve mě trochu strachu. Když ale přišli, otočila jsem se nedočkavě a nastražila uši. Aetas přišel a řekl, že ho nevyhodil, což mě velice potěšilo. "Děkuju, jsi ten nejlepší brácha," řekla jsem a vděčně ho olízla po tváři. Vesele jsem zavrtěla ocasem a ohlédla se po černém vlkovi, který řekl, že jde ven. Ale pořád je tam ošklivo,"" namítla jsem, i když to bylo zbytečné, chvíli jsem přemýšlela, zda jít s ním, ale asi chtěl chvilku pro sebe. "Budu kdyžtak tady," řekla jsem a posadila se.

Velice nervózně jsem po očku sledovala dění mezi mým bratrem a kamarádem. Oba slíbili, že budou hodní, tak snad. Otočila jsem se na vlčici, která mi vyprávěla trochu morbidní příběh jejího života. Vykulila jsem na ní oči. "Um, co ti na to říct," zamyslela jsem se po chvíli, když jsem to jakž takž vstřebala. "Začátky někdy bývají těžké, ale tohle je smečka klidu, Aetas je sice mladý alfa a nějaká ta vlčice co by ho občas krotila by se taky hodila, ale věřím, že tady žádné mordování nebude," řekla jsem optimisticky a usmála se. "A k tomu, že nejsi smečkový typ, kouknu na Zachyho, on už vůbec ne, ale život ve smečce má něco do sebe a za tu snahu to stojí, to víš, ty se bát nemusíš, tebe brácha nevyžene," zavtipkovala jsem trochu nakonec a snažila se dostat z hlavy nepříjemnou myšlenku, která se mi tam honila. Ať ho hlavně nevyhodí! přála jsem si, ale nutila se tam neohlížet a věnovat se jen Athai.

Překvapeně jsem pohlédla na Zacharyho, který mi popřál dobré ráno. "I tobě," řekla jsem s úsměvem. Vlčí slečna, která tu byla s mým bratrem byla velice příjemná. Dokonce se nezlobila na Zacharyho, který se ale omluvil. "Moc ráda tě poznávám, doufám, že alespoň uvažuješ o přidání k naší smečce, poslední dobou je tu nějak prázdno," řekla jsem mile. Moc se mi líbila. Byla tak krásná! Co se mi ale nelíbilo bylo chování mého bratra. Povzdechla jsem. "Musíš ho za všechno hned peskovat," opáčila jsem jako kdyby mě zklamal. Nevěděla jsem proč mu dává takovou sodu, to ve smečce nesnese jiného vlka? Nebo že je to můj kamarád? Když Zachary pohlédla na Aetase, který byl po mém boku, trochu jsem se bála, chtěl si s ním promluvit, bála jsem se o čem. Zděšeně jsem pohlédla na oba dva a když kolem mě Zachy prošel s pronesl tu větu. Začala jsem se bát, že snad chce odejít ze smečky. "Zachy," špitla jsem tiše a nervózně. Otočila jsem se prudce k bratrovi, který mi byl po boku. "Prosím, nevyháněj ho," špitla jsem a vypadalo to, že se za chvíli rozbrečím. Na toho černého vlka se zelenýma očima jsem si tak strašně rychle zvykla! Bez něj tu bude tak smutno, pomyslela jsem a koukala na něj jak odchází. Chtěla jsem něco udělat, ale bylo to teď jen v bratrových tlapách. Znovu jsem po něm střelila prosebný a hlavně žalostný pohled. Svěsila jsem hlavu a posadila se. Čekala jsem to nejhorší. Povzdechla jsem a snažila se usmát. S trochu nuceným úsměvem jsem se koukla na Athai "Odkud jsi vlastně přišla?" zeptala jsem se a snažila se znít mile, ale hlas mi trochu přeskakoval v důsledku strachu ze situace.

//Souhlas

Chvíli jsem ještě podřimovala, když v tom se Zachary zvednul a odešel. Chvíli jsem se ještě převalovala a vrtěla. Slyšela jsem odvedle hlasy. No asi je čas se taky zvednout, řekla jsem si a začala se protahovat. Pak jsem se zvedla a vykoukla ven. Viděla jsem brášku, Zachyho a nějakou vlčici. Mile jsem se usmála a pohodila ocasem. "Zdravím," řekla jsem vřela a cupitla ak Aetasovi. "Přišla jsem o něco? Trochu jsem se chtěla prospat?" zeptala jsem se bratra a otřela se mi o hrudník. Vedle něj jsem vypadala jako prcek, ohledně to vedle všech třech. "My se myslím ještě neznáme, jsem zdejší beta Tessa," představila jsem se. "Někdo nový ve smečce?" zeptala jsem se opět bratra a koukla po Zacharym s milým úsměvem. Pak jsem opět zkoumavě pohlédla na novou vlčici, byla moc hezká. Že bych se šla ven trochu proběhnout? napadlo mě a líně jsem zívla.

Cítila jsem pohyb Zacharyho, ale dál jsem spala. Nespala jsem moc tvrdě, přítomnost vlka mi nedala klidné spaní. Přeci jen, znám ho jen chvíli a tak to důvěra nemůže být 100%. Když kolem prošel Aetas, dobře jsem o tom věděla, ale spala jsem dál, sice slabě, ale přece. Po chvíli jsem se přeci jen probrala, podívala jsem se na černého vlka, který jeste spal. Usmála jsem se a ještě chvíli klidně ležela, nechtěla jsem ho budit.

Byla jsem ráda, že Zachary na chvíli usnul. Musel být unavený a to jak usínal předtím bylo jasné znamení toho, že spát teď opravdu potřebuje. Přitulila jsem se k němu a sledovala ho jak spí. "Sladké sny," špitla jsem k němu a lehce ho olízla po čenichu, abych ho nevzbudila. Usmála jsem se takovým tím blaženým úsměvem a byla moc ráda, že se k nám přidal. Tak nějak jsem se necítila prázdně. Ještě se trochu klepal zimou a tak jsem pomocí své magie vytvořila zlaté proudy, které měly léčit. Příjemně hřály na dotek a jakoby "léčily" jeho zimu. Přitiskla jsem k jeho krku čenich a zkrz něj do něj nechala tyto proudy dodávat trochu tepla, které potřeboval. Netrvalo to chvíli a záře ho celého ohřála. Začala jsem trochu funět, protože naopak mě to trochu tepla a energie stálo. Po chvíli se přestal klepat, takže jsem si nijak zvlášť nevyčerpala. Položila jsem si na něj hlavu a rozhodla se taky trochu prostat, což nebyl žádný problém.

//Dneska přijdu až večer, pokusím se ale psát kratší posty i přes den :)

<<< Les

Zavedla jsem rychle Zachyho do úkrytu. Chvíli jsem uvažovala, zda ho vzít do společného prostoru, nebo k sobě. Otočila jsem se na něj a viděla jak je celý promrzlý. Volba byla tedy snadná. Oklepala jsem se hned u vchodu. "Pojď zamnou," špitla jsem a usmála se. Cítila jsem tu pachy vlků, ale asi tu nikdo nebyl. "Tady je společný prostor pro vlky, tady se od tebe očekává že budeš spát," řekla jsem když jsme procházeli kolem velkého místa. Šla jsem ale dál. "A tady spí Aetas, řekla jsem po chvíli a ukázala na jeho dutinu. Pak jsem se otočila vedle. "Pojď sem," řekla jsem a vlezla do svého "koutku". Ještě jsem to tam neměla moc zabydlené. "Tady ti bude hned teplo," řekla jsem a lehla si ke stěně, aby se ke mně vešel. "Na tu zimu ti ukážu něco lepšího," řekla jsem a zastříhala ušima. Byl tak sladký jak se klepal. Jak se bratr mohl myslet, že by mi ublížil. Olízla jsem se po čenichu a sem tam pohodila ocasem. Už aby byl u mě.

Ačkoli byla opravdu nepříjemná zima, nějak jsem jí necítila. Byla jsem tak šťastná a přítomnost bratra ve mě rozdmýchala příjemné teplo a k tomu Zachy. "Kdyby na tebe byl někdo protivný tak můžeš být schovaný u mě, mám vlastní místečko," nabídla jsem mu. Když vykročil, všimla jsem si jak se klepe a trochu se nad tím podivila. Vyzval mě k chůzi. "Jo promiň," řekla jsem a přihopkala k němu. "Až tam budeme, tak tě zahřeju neboj," řekla jsem a pak mi došlo jak divně to vyznělo. "Teda ne tak jak myslíš," začala jsem se najednou omlouvat a celá zrudla. Ještě že to nebylo vidět. "Myslela jsem to jinak, no ne tak, chápeš, ale... Uvidíš sám," řekla jsem a přidala do kroku aby mi tu nezmrznul.

>>> Úkryt

Usmála jsem se na Zacharyho, který se trochu poučil a projevil mému bratrovi trochu víc úcty. Byla jsem tak ráda, že je tady. Spokojeně jsem házela ocasem. "Nó, můžeme si něco najít, nebo ti ukážu úkryt, chceš?" zeptala jsem se. Věděla jsem, že je tam Aetas a tak jsem si byla jistá, že kdyby něco, tak ho mám po tlapce. Co by se mohlo stát? pomyslela jsem naivně a spokojeně se koukala na svého černého společníka. "Nebo jiný návrh?" zeptala jsem se ještě, chtěla jsem počkat na jeho souhlas, než něco udělám.

Oba vlci spolu jistě v budoucnu nebudou bůh ví jak vycházet, tedy rozhodně ne v dalších týdnech. Zacharyho nestálá povaha a Aetasova ochranná křídla nademnou? To nejde dohromady. Musela jsem říct, že bráška byl opravdu tvrdý na Zachyho a dával mu pořádně zabrat. Nasucho jsem polkla a doufala, že se mu to v hlavě přesype tak, že nakonec řekne ano. Když řekl, že by mu doporučoval, aby nebyl tak drzý. "Je to šikovný vlk, určitě nás nezklame," řekla jsem k bratrovi, ale tak aby to slyšel i Zachy. "Kdyžtak budeme mít nového omegu, alfa a omega, to nezní špatně ne?" řekla jsem abych trochu rozvířila hustou atmosféru a usmála se na oba. Nakonec Aetas rozhodl, že tedy na zkoušku to zkusíme. Věděla jsem, že to dělá hlavně kuli mě. Dal to taky jasně najevo slovně, když se semou loučil. "Dám na něj pozor, kdyžtak... Můj hlásek nepřeslechneš, ani kdyby si byl míle daleko," řekla jsem a usmála se. Otřela jsem se o něj a vesele pohazovala ocasem. Byla jsem šťastná. Když už byl na odchodu, ještě jsem ho zastavila. "A... Dávej na sebe taky pozor, už jsi jak táta, rozený alfa přesně po něm," řekla jsem a olízla ho ještě na rozloučenou. Aetas vypadal jako by strašně zestárl. Už to nebyl ten malý vlček, co pobíhá po lesích a hraje si na vůdce smečky, už to byl velký "starý" vlk, co vede smečku s maximální pečlivostí. Usmála jsem se na něj naposled a pak se otočila zpět k Zacharymu. "Vítej ve smečce!" štěkla jsem a dohopsala k němu. "Vím, že jen na zkoušku, ale on si tě oblíbí, uvidíš," řekla jsem optimisticky a vesele švihala ocáskem sem a tam.