Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Byla po boku svého brášky, kterému hodlala věřit. Tělíčkem se jí dostávalo podivných pocitů, emocí... Něco, co ještě nazažila. Adrenalin! Jak se situace začínala vyvíjet a všecičko eskalovat... vnímala, jak její tělíčko intuitivně hodlá útočit. Sic se zatím chtěla nadřít, ale jistě brzy zjistí, že je jednodušší nechat práci na ostatních. Ostatně, jako to měla v povaze.
Vlčice se rozhlédla tedy po sourozencích a otci. Když tatínek zavelel, hodlala se držet Skadira. Moc nepřekážet a volit i chytře místa, aby mu dokázala pořádně pomoc.
A proto, když lov začal, držela se spíš jako podpora jejího bratra. Nebyla zatím příliš rychlá, ale v obratnosti jí to poměrně šlo. Zajíc byl však názorně svižnější, tudíž musela vlčata zabrat. Nic se nemůže nechat náhodě!
„Hounem!“ vyjekla zadýchaně, když se hnala za ušákem a nahánějíc jej bratrovi, „bvácho!“

Sledovala dění vlků. Na to kolik řečí dokázala vypustit, tak se k aktivitě už tak moc neměla. Na začátku mohla pro rodiče vypadat poměrně nadšená, ale brzy přišel lehký vzdor, kdy se začala tak pomalu courat za svými sourozenci, které pozorovala. Pakliže se Elva ujala nahánění, Tyree rozhodně odbočí jiným směrem.
„Pomoc Euvě?“ a Sierra mohla vidět letmý úšklebek, kdy se vlčice poněkud zarážela nad její mladší sestrou a následně se podívala směrem ke Skadirovi, který byl jasná volba. „Skvadil!“ usmála se a vyrazila za svým bratrem.
Vlčice se brzy přikrčila, tak nějak přirozeně a podívala se směrem k tátovi, zda její chování je správné. Doufala, že všecičko dopadne jak má a ona udělá co nejméně práce a dostane potřebného potulení... Chtěla však pomoc bratru. Ten pro ni byl výrazně bližší než mladší sestra, kterou tak přirozeně odporovala co rozlepila oči.
Chudák Elva.

Prosím slevu do obchodu

Převod z účtu na účet
Tyree ↬ Faust | 30kšm 7rubínů 3mince Poplatek /5%/ tj. 11kšm Stav po převodu: 465|| 27|| 11

Převedeno

Ahojky!
Prosím vše na Fausta ^^

Tatínek je poučil o lovu, což pro malou Tyree bylo méně atraktivní téma jak pro Skadira, ale rozhodně musela být lepší než její sestra. Proto se brzy vydala směrem za jejím otcem a bratrem. Snažila se se vším napodobit jejich chování, zvyky a pokusy o zachycení pachu či podezřelých stop. Rozhodně to nebylo nic těžkého, že? Těužké! zašklebila se nad tím, když se pokoušela čumáčkem vyhledat možné pachy, které by jí naznačily něco nového a cizého.
Ne a ne na to přijít!
Na matčino olíznutí opětovala zavrtění ocásku a následně pokračovala v hledání, které instruoval jejich tatínek. Hodlala získat nové zkušenosti, znalosti a rozhodně nemohla být horší než Elva! Musela tedy poslouchat. Nyní byla ta chvíle, kdy se mohla maličká Tyree ukázat.
„Touhle hovíme?“ nejistě špitnula k rodině, když si prohlédnula hopsající stvoření. „Hušáci!“ a prohlédnula si jejich maličkost s nakloněním hlavy. Následně se otočila směrem k mamince, která už začínala s taťkou chystat lov.
„Ho bvude paváda!“

Hnědá se podívala směrem k sourozencům. Tu se však táta zastal Elvy, která Tyree viditelně škodila! Však to viděla, oni snad ne? Hnědá vlčka se podívala směrem ke svému tátovi a stáhnula nakonec uši. Přidala se i slova Skadira, který podtrhnul tátovo ušklíbnutí. Brzy se však k ní bratr dostal, aby jí pomohl a opatřil. „Obý!“ usmála se následně na něj a brzy se dostala na všechny čtyři. „Kvouže, mhm... stu-studí?“ a podívala se na Sierru, aby našla odpověď na její případnou otázku, nejistotu, kterou nacházela ve slově „studit“.
Ta jí zatím odpověděla na klouzání, jelikož se zmínili o jídle. Jídlo, mňam! A spookojeně se rozeběhla ke svým rodičům, kdy ji začala zajímat slova o „ušáku“. „Smldí tu něuco?“ podívala se směrem k mamce, když se pokoušela opakovat to s tím čumáčkem. Bylo to něco nového, co zatím neuměla ovládat, ale rozhodně chtěla být z vlčat nejlepší, a tak se svižně postavila k rodičům a začala napodobovat případné chování při „lovu“.

Au! Sklouznutí po ledu bylo tak trochu nepříjemné. Malá princezna se však během chviličky zvedla na všechny čtyři a otřepala. Její maminka i taťka jí věnovali důkladné pokárání za to, co provedla sestře. „Hm!“ byla jediná odpověď potom, co se zvedla z kousku ledu a opatrně se snažila z něj odejít, aby si opět nenabila čumáček.
Okolí bylo velmi zmrzlé, místo bylo tak tak kouzelné a překrásné svým jedinečným vzhledem. To se malé vlčici líbilo a brzy přiskočila ke své rodině. Stála samozřejmě kousek od Elvy. Ta na ni byla moc trapná. A proto jí věnovala i krátký úšklebek, který se snažila dostat na obličej v čase, když jí rodiče nevěnovali pozornost.
„Pvůjdeme se kloužaat?“ zeptala se rodičů, měla spíše zájem o zábavu než jídlo. To ji však dožene jistě později. Moc moudrosti zatím nepobrala, a tak se opět rozmázla na ledu. Tentokrát se ušklíbnula a trochu podupla, když se zvedla.

→ Úkryt smečky

Bylo to tu už teď tak moc jiné! Vše se kolem nich ukazovalo ve zcela jiném světle a malá vlčice se musela divit všemu co viděla. „Hkaudile, houkej!!“ vyjekla nadšeně k bratrovi ještě před tím než si uvědomila, jak veliká zima venku, proti úkrytu, byla. Táta jim i předtím vše vysvětlil. Lof byl zajímavý!
„Heuve hej si pohol!“ ušklíbnula se na Elvu a následně do ni opětovně strčila, tentokrát však s větší silou, kdy jí věnovala poměrně protivný výraz, se kterým na ni i lehce začala vrčet. „Paudej!“ ohnala se lehce protivně po ní a následně se oddálila a stoupla si vedle bratra Skadira, kterého se hodlala držet. „A ham teď pvujdeme?“ střihnula ušima a podívala se směrem k rodičům, kteří vypadali poměrně rozhodnuti o jejich následující činnosti... Třeba... třeba za nějakými vlky??? To by byla určitě sranda!
„Bvych sla tam!“ a ukázala náhodným směrem, kamsi do stromu. Tom však už dostali upozornění od maminky, ale… však táta měl víc pravdu! Podívala se tedy i na namrzlá místa a co by byla za vlče, kdyby hned nezkusila klouzání. „Hadile houkej!“ a opatrně vlezla na namrzlý kámen, kde se jí zas rozjely nohy. Au!

V úkrytu se začínalo dít víc a víc věcí, které pro mladé vlky mohly být převelice zajímavé. Tyree si některé cizáky prohlédnula, byla to taky rodina?? Její sourozenci však začali vyzvídat od otce, tudíž mohla využít situaci a vyslechnout veškeré poučky Mercera, který jim začínal předávat zkušenosti a znalosti, které stihl posbírat. „Táukze smecka je hveliká?“ podivila se tomu, co viděla před sebou a podívala na otce, který se jim vše snažil vysvětlit. Už už se chtěla rozeběhnout, ale táta je zastavil. Tse. Nuda! „Háto! Pvoč všichni chvodí ven a my máme-,“ ale to přišla maminka, na kterou Tyree přenesla veškerou pozornost a vlčici olíznutí oplatila.
„Pvůjdeme hen?“ optala se Sierry takřka bez čekání. Vše bylo tak zajímavé, a tak nové... tu noru už znali z dívání snad několikrát a určitě by do ní sama trefila! „Hodina??“ podívala se směrem na Skadira, který řekl to podivné slovo, které jí však už začínalo znít v hlavě a musela ho hned zkusit. „Coe hof?“ naklonila nechápavě hlavu a podívala se na svou mladší sestru, které věnovala bezdůvodné ušklíbnutí. Byla taková šedá!
„Hen hen!“ vyjekla nadšeně pisklavým tónem a už cupitala za jejím bratrem, na sestru odmítala čekat a pakliže se někde těly střetly, pokusila se ji i shodit, aby na místě mohla být první. Proč měla čekat?
„Hy jo!!!“ vyjekla k bratrovi, když očíčka poprvé spatřily venkovní svět.

→ Území smečky

Skadir, Elva, Mercer
Nechala sestru sestrou... Teď tu bylo zajímavější dění, tedy, ono se toho zatím moc nedělo, ale pro neznalé vlče? To byl přímo seriál s několika epizodami! Hned se posadila a začala koukat po okolí, zatímco zaslechla, jak z jejích sourozenců vyšla slůvka. Taky to chtěla přeci zkusit! „Ma...ma?“ kuňkla k tátovi, který tu nyní byl s nimi. Byli tu sami a maminka někam zmizela. Museli ji přeci zachránit, kde byla? Hmhmhm! prošlo jí hlavou, když se podívala před sebe... byla tam opravdová spousta jiných vlků, kteří voněli trochu podobně jako táta, ale zároveň jinak. Otočila tedy hlavu na Mercera a modrýma očima se zadívala do jeho. „Kvdo toe?“ pokusila se vysoukat složité slovní spojení, které jí dalo opravdovou práci... Bylo to to nejvíc, co vlčice dokázala zatím říct a následně se podívala směrem k cizím vlkům, kteří mezi sebou měli různé interakce, které jí nedávaly žádný smysl.

Elva, Skadir, Mercer, Sierra

Držela se poblíž sestry, která si to nenechávala tak úplně líbit... No Tyree samozřejmě taky ne! Začínalo to hrou, ale potom to začínalo být trochu osobnější. Tyree se rozhodně nelíbilo, že drobná šedá myšička začala útočit na její ocásek a pichlavě bodajíc zoubky se hnědka převalila na záda s kníknutím. Nebylo to však bolestivé, ale spíše útočné, kdy začala i ona svými zoubky mířit na tělo šedé vlčky, které začala zabodávat zoubky do bříška, pakliže se Elva nedostala jinam. „Hm!!“ naštvaně se opírala pacičkami do jejího těla, které chtěla odstrčit. Její uši se už začínaly narovnávat. Dokonce si už spojila Mercer - Táta, Sierra - Máma. A máma teď někam šla? Kam šla? Během chviličky se hnědá začala převalovat na bříško, ze kterého se hodlala okamžitě zvednout a následovat maminku, ale... táta? Ten tu byl přeci taky! „Máma?“ kníkla k němu a opatrně se usadila vedle něj. Musel to být vtipný pohled, když drobounké vlče sedělo vedle mohutného vlka jako byl Mercer. „Hmmm!“ zamručela nespokojeně sledujíc okolní dění.

Skadir do drobného vlčete jemně drcnul a... ona to prakticky hned začala chápat. Hlavičku natočila směrem ke svému bratru, poněkud malátně se rozcupitala k šedé Elvě a následně... ÚTOK! Tyree do ní jemně začala dloubat čumáčkem, aby její sestřičku dostala na zem. U toho samozřejmě mručela, tiše se vztekala, zatímco své nabroušené zoubky jemně píchla do sestry. Muselo to vypadat opravdu vtipně, když sotva stojící vlče začalo útočit na jiné, které se taktéž zrovna rozkoukávalo. Otočila následně svou hlavu k bratříčkovi. Skadir. utkvělo jí jméno, když jej mamka zopakovala a ona si tak mohla jeho maličkost v hlavě. Už teď pro ni byl moc důležitý!
„Mhmm!“ zamručela znovu, zatímco tlamičkou stále svírala svou sestřičku, očima, které se vybarvovaly do modroučkých skleněnek sledovala svého brášku, kterého si se vším zájmem prohlížela a... když jí bylo už Elvy líto, opatrně se zvedla a strčila i do Skadira. Byla na svůj nízký věk, no, pár týdnů, poměrně živá a už nyní velmi ambiciózní.

Vlčice se držela poblíž rodičů, kteří trojici malých vlků stále hlídali a opečovávali. Bylo u nich příjemné teplo. Za tu chvíli, co už její očíčka byla lehce rozlepená, si je začala dokonce i prohlížet a přidávat k nim jméno - rodiče. Byli to ti nejbližší vlci, kteří tu byli. A rozhodně jejich funkce bude do konce jejich životů velmi potřebnou... Tyree sílila, rostla. Její předtím tmavá srst se začínala svižně vybarvovat do nastávajícího zbarvení, které mělo svou specifickou barvu a odstíny. Sama o sobě mohla na rodiče některým chováním i působit jako lehký sobec; ráda se dostala na některá místa pro dva sama. A pokud pocítila šťouchnutí sestry Elvy, spadla na zem, brzy se však pokusila zvednout na všechny čtyři, a když našla hříšníka, který jí to udělal, během chviličky se za sestřičkou vydala. Její rychlost byla neskutečná. Pár kroků, které začínaly být o něco jistější. Zároveň i na její hlavě začalo stát jedno ze dvou oušek, které mohlo působit jako záchytný bod pro maminku. „Mhm!“ zamručela, když dohnala šedou vlčici, její sestru, a následně se jí snažila oplatit to co udělala ona jí. Strčila ji. Dokonce ji chtěla i lehce štípnout, ale u činu se zastavila a s pozvednutím hrdě hlavičky se vydala zpět k její mámě s tátou. Opatrně se u teplého místa, maminky, lehla si poblíž a následně jen zvěda sledovala Skadira.

Sledovala obrysy, které ještě nebyly tak ostré. Dle její úvahy se muselo jednat o někoho, kdo by mohl Tyree být velmi blízký. Rodiče... rodiče? Měli tak známý pach, který vlčici lákal a nutil se držet poblíž. Očíčka jí u začínala lépe fungovat a ač je občas zapomenula i zavřít, naučila se s nimi postupem času fungovat. Vše kolem bylo tak moc zajímavé! Plné nových věcí, které drobné vlče mohly lákat.
Držela se poblíž jejího bratra. Skadir. To jméno si ještě nepamatovala, ale už teď jí byl velmi blízký. Dokonce už kamsi šel! Sama se na něj podívala a cosi zamručela. Byl to velmi nespecifický zvuk, ale chtěla mu tím cosi sdělit. Nakonec ji vyhecoval... bratr už... už ťapal! A ona chtěla taky. Opatrně se začala pokoušet zvednout. To plazení už bylo pod její úroveň předci. Sama se tedy začala zvedat, slaboučké nožky jež sílíc každým dnem mohly už drobátko unést, se začínaly pod podivnou váhou třást. Nešlo o žádnou větší váhu, ale klasickou, norma. ...Mhm... mručela u toho nespokojeně, když se snažila konečně postavit a její tlapičky se stále tak moc bránily... Až nakonec... Dostala se na ně!
A už opatrně začala dávat přední vpřed, ta ji chytala, kdyby tělo chtělo opět spa... a už byla na zemi! Opatrně se obrátila na nohy, otřepala drobným tělem a začala se na tlapičky drát znovu. Bylo to tak moc super! Cokoliv co vlčice chtěla... už jí nic nebude bránit. A když se postavila, pomaličku začala mířit dál od rodičů.