Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Lhala bych, kdybych řekla že mi tyto lichotky nedělali radost. Musela jsem se pořád usmívat. ''Děkuji Delphe, těchto slov si opravdu vážím.'' Kdybych mohla, asi se i červenám. Ale naštěstí jsem nemohla a tak jen můj vřelý úsměv byl jediný důkaz toho, že mě to opravdu hřeje na srdci.
Na jeho další slova jsem přikývla. ''Nejsme bohové, to vskutku. Je to však otázka snad daleké budoucnosti a ne teď. Ale s vlky jako jsi ty, věřím že Namarey jen pokvete.'' To bylo obrovské, snad splnitelné přání. Smečka která prosperuje a které se daří, takovou jsem Namarey chtěla. Když se zeptal jestli věřím v nějaké božstvo, podívala jsem se na něj a pak zavrtěla hlavou, ''Snad ti Sonora nestihla poplést hlavu svým božstvem?'' Pozvedla jsem jedno obočí a ušklíbla se, ''Tedy, ať si každý vlk samozřejmě uznává co chce, jak chce.. Ale ne, já osobně nevěřím. Nebo spíše.. věřím že něco nad námi existuje, ale neřekla bych úplně, že to nutně já osobně nějak potřebuji prožívat. Vůbec né.'' Zavrtěla jsem hlavou. Jediný co jsem věděla bylo, že nejvíc tomu věřila právě Sonora. Ale dále?

<- Poušť

Líbilo se mi, že Delphin úplně hltal každé moje slovo.. Bral začlenění se do smečky opravdu vážně a já se jistě mohla pyšnit nadějným vlkem. Všichni byly.. Troufala jsem si tvrdit, že s trochou praxe všech se staneme skvělou smečkou. To bylo to, co jsem si doopravdy přála. 'Máš pravdu. Smečka je rodina a nezáleží tolik na tom s kým tu krev máš spojenou.'' Kývla jsem v souhlas. ''Všichni jsme jedna rodina.'' Usmála jsem se a zase lehce pohodila oháňkou. Řetízek byl pořád pro mě nový, ale už jsem si na něj pomalu zvykala. Potěšilo mě, když zmínil, že se mu líbí můj přistup. ''Jako léčitelka jsem se na nikoho nedívala jako zlého, či hodného. Snažím se se všemi jednat stejně, ať je vlk jakýkoliv. A doufám že tímto směrem se mi podaří vést i celou Namarey.. Aby se otevřela světu.. Aby se nebála nabídnout pomocnou tlapku druhým.'' Jen jsem doufala, že ji nikdy nepostavím do výběru volby. Musím stejně někoho pověřit, aby mi obešel všechny smečky, aby zjistil vztahy, které po sobě Khan zanechal. ''Jen doufám, že žádné z mých rozhodnutí nikdy neohrozí smečku. Nikdy bych si to neodpustila.'' Podívala jsem se na Delphina. Mohl vidět to, že i když jsem byla Alfou, pořád jsem byla obyčejnou vlčicí, která se to všechno teprve musela naučit. ''Ano, Sachi byla moc milá. Doufám, že taková je i její Alfa.'' Vždyť.. zajímala se o dobro smeček, které měla Sachi obejít, že?

''I tobě sbohem Sachi.'' Rozloučila jsem se tedy s vlčicí, která už nic dalšího nepotřebovala a vydala se zase po svých a já jsem tu tedy zůstala sama s Delphem. Chápavě jsem přikývla, když že nic moc dalšího, už se nedozvěděli. ''Chápu.. Ale to nevadí. Víš že je celkově Mois Gris pokryt nejrůznějšími rostlinami, které nikde jinde na světě nenajdeš?'' Pozvedla jsem obočí. Teda, možná někde ano. V poušti kde jsem žila, rozhodně nikdy nebyly.
To už jsme se pak rozešli pouští směrem na území. ''Odhadem..'' Zasmála jsem se po těchto slovech, ''Víš, jednou z mých povinností je vědět kolik je přesně vlků ve smečce. Ne jen odhadem.'' Ale byl v tom všem nový, neměla jsem mu to za zlé a brala jsem to prostě z humorem. Nechtěla jsem působit přísně, když jsem s kdejakým vlkem trávila čas jen ve dvou, navíc Delphin vypadal jako sympaťák a byl to moc milý vlk. ''Takže. zkusím ti je i popsat, abych měl trochu přehled o tom kdo je kdo, když na něj narazíš, ale plno z nich jistě brzy poznáš přímo a oni tebe, takže se nemusíš ničeho bát.'' Švihla jsem ouškem a občas se na něj podívala, i když většinu cesty jsem koukala hlavně před sebe, ''Na postu Bety jsou dvě vlčice- Serbia, což je černá vlčice, která mi předala post Alfy, pak Peisia, na první pohled vypadá jako srnka. '' Začala jsem vyššími posty, ''Pak jsou Kappy, to už jsou vlci, kteří jsou ve smečce už delší dobu od svého přijetí. Na tom postě se nachází; Zephir, Zubraya, Merlin a Nitocris.'' Popsala jsem samozřejmě i jejich vzhledy (/to se prostě jen podívej jak jmenovaní vypadají, Zubraya je v NPC, a může teda Delphin vědět jak vypadají) ''Ale obávám se co se týče Zephira, jestli ho dále považovat za člena smečky, neviděla jsem ho od svého vlastního přijetí...'' Přidala jsem svou drobou obavu, ''Dále jsou tedy Sigmy, to je post pro nové vlky, podobně jako jsi ty, tam se aktuálně nachází většina smečky, včetně ostatních členů mojí rodiny.'' Začala jsem a to jsem věnovala opět pohled jemu, ''To jsou; Akros, Sonora, Sivatag, Tundra, Camiya, Zohar, Etoile, Aira, Aerrav, Morpheus, Alhajoth a pak ty. Ale tebe tobě samému snad popisovat nemusím.'' Zasmála jsem se. Samozřejmě že ke každému jménu jsem mu přidala i drobný popis. ''Zohar, Camiya a Nitocris jsou mí sourozenci, Sivatag náš strýc, Tundra je zase sestrou Peisii a...'' Zauvažovala jsem, ''Jo, Etoile a Alhajoth jsou také sourozenci a Merlin adoptovala Airu jako malé vlče.'' Až jsem měla najednou sucho v krku a musela jsem si trochu odkašlat. ''Takže to je osmnáct vlků, spolu se mnou devatenáct.'' Zakončila jsem svůj sálodlouhý projev o vlcích ve smečce. A když jsem nad tím tak zpětně uvažovala.. spoustu z nich musím povýšit..

-> Území Namarey

Podívala jsem se prvně na Delpha po jeho odpovědi, ''Myslela jsem tím zda nebyl řečen název toho křoví s šiškami, třeba.'' Usmála jsem se.
Pak jsem se dále věnovala Sachi, která vyjádřila podporu a důvěru k prosperitě i ještě nakonec souhlasila s tím že můj vzkaz své Alfě předá. Měla jsem z tohohle setkání radost, jen jsem doufala aby to tak dobře šlo pak i s její Alfou. Byla jsem v této oblasti nezkušenou, ale to jsem doufala a trochu spoléhala na svou schopnost učit se rychle. Mávla jsem ladně ozdobenou oháňkou. ''Mám radost, že jsme se takhle dokázali domluvit. Nuže dobrá. Berme to jako domluvu a během několika následujících dní vyšlu někoho z našich za vámi. Budu se těšit na naše opětovné setkání.'' Kývnu a tím jsem brala naši domluvu jako ukončenou. ''Pokud tedy potřebuješ, můžeš jít. Kdykoliv jsi u nás ty, nebo někdo z vašich vlků vítán.'' Kývnu a pak se podívám na Delpha, který se nabízel. Znovu mávnu ocasem, ''Vlastně budu ráda, když již momentálně zůstaneš v mojí přítomnosti, je na čase aby ses seznámil i se zbytkem smečky.'' Povím mu. A pro Sachi to byly poslední chvíle, kdy mohla něco dalšího sdělit. Pomalu jsem se chystala, snad společně s Delphem, vrátit na území smečky.

Seděla jsem na hranicích a sledovala jsem směr, kterým byl onen Začarovaný les. Uplynulo možná i pár hodin, ale čas byl relativní pojem a má profese mě naučila mnohé trpělivosti. A jak koneckonců jedno staré přísloví říká... trpělivost růže přináší. Brzy jsem s východem slunce zahlédla dvě siluety a když sluníčko dosáhlo vyššího bodu, tak přede mnou stanuli Sachi spolu s Delphinem. Letmě jsem se usmála na Sachiiny slova, která jménem své smečky žádala ony informace. To jsem se prvně postavila, ''Vítej v poušti, Sachi, posle z Daédenské smečky.'' Musela jsem se i všeobecně naučit jednat trochu důstojně a tak.. proč to nevyzkoušet prvně na téhle milé vlčici? ''Omlouvám se, že jsem se ti nepředstavila předtím vším co ke mě náleží. Jmenuji se Ushari a jsem Alfou a Léčitelkou Namareyské smečky. Alfou jsem se stala během povodní, kdy mi předchozí Alfa předala svou funkci a proto jsem si nedovolila před tolika cizími vlky prozradit tuto skutečnost. Má smečka se po povodních naštěstí zotavuje dobře a nikomu z vlků se nic nestalo,'' To byla odpověď kterou nejspíš chtěla slyšet, že? ''Ale nepozvala jsem tě jen kvůli tomu, abychom si popovídali o tom v jakém stavu je má smečka. Jako posla bych tě ráda také využila, pokud dovolíš...'' Pozvedla jsem obočí, ''Byla bych ti vděčná, kdybys vzkázala své Alfě, že bych se s ní chtěla setkat a navodit mezi našimi smečkami dobré vztahy. Brzy bych poslala posla naší smečky pro odpověď.'' Vyslovila jsem tedy svou žádost a trpělivě jsem Sachi pozorovala.
Pak můj pohled skončil ještě na Delphinovi, když byla ta chvíle věnovat se i jemu, ''Bylo po mém odchodu k těm křovím či tvorečkům ještě řečeno ještě něco nového?'' Naklonila jsem zvědavě hlavu.

<- Začarovaný les

Kráčela jsem z lesa pomalu opětovně do pouště. Obchůzka byla poměrně úspěšnou, vzhledem k tomu že jsem skutečně narazila na vlka ze své smečky a ještě se něco nového o fauně a flóře přiučila co jsem ještě neznala.
Když jsem dorazila do pouště tak jsem se začala zase rozhlížet. Ve snaze najít toho, kdo mi daroval předmět, který nyní zdobil můj ocas, ale nikdo-nikde. Kromě mých stop z předtím tu ani žádné další nebyly. Ale nedalo se nic dělat. Pokračovala jsem dál hlouběji do pouště, mířila jsem ke smečce, ale prozatím jsem se posadila jen u jejich hranic. Proč? Vyhlížela jsem Sachi, zda se opravdu ukáže. Rozhodla jsem se ji dát chvíli, neboť jsem ji to sama navrhla, ale pokud nedorazí... Prostě se pak vrátím k původnímu plánu, který se konečně blížil do svého finále.

VÝPLATY
za Únor

Jméno vlka: Kamil
Počet postů: Herní příspěvky během období 1. 2. - 28. 2.
Postavení: Aktuální herně odehrané postavení
Povýšení: Pokud jste byli tento měsíc povýšení a máte to herně zahrané, můžete si napsat o jednorázovou odměnu
například -> povýšení ze sigmy na kappu
Funkce: Aktuální herně přidělená funkce / funkce, kterou byste chtěli pro vašeho vlka
například -> hlídač / chtěl bych být hlídačem
Aktivita pro smečku: Co jste pro smečku udělali? Zachránili jste někoho? Sdíleli jste užitečné informace s členy? Plnili jste svojí funkci? (např. jako hlídač jsem označil hranice smečky)
Krátké shrnutí (i rychlohry): Všechno co jste za tento měsíc stihli zažít
Smečková minihra:

Do půlnoci 11. 10. 2024


Jméno vlka: Ushari
Počet postů: 8
Postavení: Alfa
Povýšení: x
Funkce: Léčitelka
Aktivita pro smečku: Vylepšila své dovednosti coby Alfa
Krátké shrnutí (i rychlohry): Byla s Norou, navštívila Mistra ve svatyni a Wua u kterých si vylepšila své dovednosti, v poušti dostala od neznámé entity přívěšek, došla do Začarovaného lesa kde potkala Delphina a seznámila se se Sachi.
Smečková minihra:

Usmála jsem se, když Delphin sdělil, že se Sonora vzdálila, ale jinak byla v pořádku. Za to Sachi, jak se představila, ta toho trochu napovídala víc a teď se snažila zjistit trochu informací o Namarey jakožto posel Daénské smečky. Netušila jsem úplně která by to přesně měla být, ale chtěla jsem všeobecně započít cestu zlepšování reputace. Ovšem, než jsem vlčici odpověděla rozhlédla jsem se kolem, ''Ráda si s tebou promluvím, ale mimo tolik cizích uší. Takže jestli chceš znát situaci v naší smečce, navštiv mě v poušti, než se vydáš do své domovské smečky.'' Přikývnu a pohlédnu na Delphina kterému také věnuji ještě jeden úsměv. ''Ale jestli tu budeš ještě čekat, Delphe, budu ráda když mi pak povíš o těch tvorech a šiškách zbytek. Musím se pomalu vrátit.'' Ušklíbnu se, jeho první oficiální úkol! A s pozvánkou Sachi a zaúkolováním Delphina jsem věnovala poslední pohled k Atreasovi a s tím jsem se vydala směrem zpět do pouště.

-> Poušť

<- Poušť (přes Kvetoucí louku)

Příjemný pocit s novou cenností se mě držel i nadále, i když jsem pro tuhle chvíli opustila opět domovské zrnka písku.
Opravdu bylo chladno, měla jsem kožich skutečně nepřizpůsobený na tohle počasí. Za tu dobu na ostrovech jsem si na to již trochu zvykla, ale asi se na kompletní zimu nikdy nepřizpůsobím a byla jsem opravdu vděčná, že jsem se dostala na místo kde poušť byla a bylo v ní tak akorát, aby se zdejší zimy dali přežít a hlavně v ní nebyl sníh, který se tak strašně na tlapy lepil a byl prostě ledový!
Prostředí louky se postupně zase začal měnit na les, tentokrát však byl jiný. Byl to ten prazvláštní kde se údajně měli stromy samotně přesouvat z místa na místo. Říkal mi o nich tehdy Xander z hor. Experiment.. Nezkoušeli jsme jej? Ušklíbla jsem se při té vzpomínce a pokračovala jsem hlouběji do lesa. K mému překvapení se tu pachy dost mísily a brzy jsem také na obrovskou skupinku vlků narazila. Když jsem to tu tak rychle prolítla očima, všichni se kroutili kolem nějakého keříku a jeden vlk tu byl.. Oh! Nebyl to ten věhlasný Atreas? Potkala jsem ho během potop a taky se kolem něj hemžila spousta vlků kvůli bylinkám! Lehce jsem mávla ocasem a přidala se k této společnosti. Projela jsem vlky znovu očima, jeden jedl šišky, jiná ho za to napomínala, jiná dvojice spolu drbala, shodou okolností tu byl i Delphin, kterého jsem nedávno do smečky přijala, kolem jiné vlčice se motali vlčata a došel k ní menší šedý vlk a začal s ní také mluvit. Byla tu skutečně roztodivná společnost! Atreas však tentokrát, ne jako posledně, tolik nemluvil se společností vlků jak posledně, ale byl zcela zaujatý tím keříkem. V první řadě jsem došla k Delphinovi a hnědavé vlčici, kterou jsem nijak neznala- ''Zdravím Delphe, ráda vidím, že se družíš s vlky a poznáváš ostrovy, tak jak ti bylo řečeno, ovšem nebyla s tebou Sonora?'' Rozhlédla jsem se ještě jednou zdali zmíněnou vlčici neuvidím, ale to se nestalo a proto jsem pohled vrátila k vlkovi na kterého jsem se letmo pousmála, ''Snad se ji nic nestalo a brzy se potkáme i s ní ve smečce.'' V mém hlase nebyl slyšet rozkaz, pouze žádost, kterou nemohl odmítnout. A hned poté co jsem si to uvědomila, jsem se podívala na hnědou vlčici, ''Těší mě, jmenuji se Ushari, patříme s Delphinem do jedné smečky.'' Můj pohled k vlkovi ještě naznačil, že nemá v tuhle chvíli hlasitě mluvit o mém Alfovství, a na vlčici jsem se jen mile usmívala tak jak jsem to uměla. Zdali ji to však jen prozradí tiše, to jsem ovlivnit nemohla, protože brzy na to jsem se otočila a začala se zajímat hlavně o to, proč se tu sešla okolo Atrease taková skupinka a protože byla moje zvědavost opravdu silná, a zdejší flóra mě opravdu zajímala, snažila jsem se o ní dozvědět co nejvíc. Atreas koukal na rudý křovík, který by v tomto lese by možná nebyl nějak prazvláštní, pokud by na něm nebyla ještě úplně jiná zajímavost, kterou jsem předtím u trojice tolik nezaznamenala. Šišky, které se na něm nacházeli byly totiž jasně modré a dost poměrně na něm razili, nechápu že jsem si toho nevšimla dříve!
Ale co mě ještě poměrně víc zajímalo, tak bylo to, že Atreas dost zaujatě koukal do jehličí a šišek a jakoby neviděl a neslyšel to všechno co se okolo něj vlastně děje. Jen do určité chvíle, než skupinku vlastně úplně vypštil a snad možná se i na skupinku vlků, která se zde nacházela i zamračil, ale po velmi krátké chvilce svůj pohled navrátil zpět. Vlci se postupně začali ztišovat až nakonec nastalo úplné ticho. Podívala jsem se stejným směrem kterým se díval bylinkář po celou dobu tak tiše a klidně. A pak se to stalo. V naprostém klidu vlků se z rudého křoví začali objevovat maličké bytosti, které mi na pohled připomínali malé heboučké mráčky s křidélky. Jaktěživ jsem takové tvory nikdy neviděla a ostrovy mi v tuhle chvíli připadali ještě o to víc kouzelnější a záhadnější než mi byly doposud. Byly různě velcí a nejspíš nebylo pochyb, že se jednalo o dospělé s mláďaty. Byl tento keřík součástí jejich potravy? Byly tyto šišky něčím výjimečné kromě své modré barvy? Tolik otázek se nyní rodilo v mé hlavě, ale skoro jsem v tuhle chvíli ani nechtěla ptát nahlas, doufala jsem a tušila jsem, že se slov brzy ujme Atreas sám. Mě se však s mysli zjevovalo otázek víc a víc a všechny byly v podobném duchu. Jedna z nich také zněla; Zda-li je těchto roztodivných tvorů víc? Stejně jako zde rostou byliny, které snad jinde na světě vlk nenajde, je to tak i fauny? Nyní se to zdálo tolik skutečné a tito tvorečkové tuto teorii jen potvrdili. Mohla jsem na nich oči nechat. Ale přesto jsem po chvíli se otočila na vlky okolo, zda o nich někdo z nich něco ví a snažila se hltat každé případné slovo které padlo, než můj zrak skončil opět na samotném Atreasovi který se snad již každou chvíli vyjádří přímo a ukojí ty zvědavé pohledy všech ostatních.
A ono vskutku! Tvorečci ve chvílích ticha se začali více ukazovat na očích, až nakonec jedno z mláďat vylezlo zcela a zamířilo k černému vlkovi s pláštěm, který předtím sežral onu šišku. A pak přišlo najevo, že jsou jedinými tvory na Mois Grisu, kteří ty šišky konzumují, což byla skutečně i má myšlenka v podobném stylu. A také neví co šišky způsobí vlkovi, ''Inu, zatím to vypadá že vlkovi nezpůsobí nic.'' Dodala jsem odvážně svou poznámku při pohledu k černému. Ale ono je to i u jedu, v menším množství se můžou účinky objevit později. Ale pak jsem zas teda zmlkla a čekala jsem co se bude dít dál. Měla jsem sice své povinnosti, ale byla jsem táák strašně zvědavá co se týkalo Mois Grisské flóry a fauny a nemohla jsem si jednoduše pomoct! Asi vím jaký Etoile dostane úkol coby léčitelka. Dostane takový úkol, který dostala i prvně já od Serbii. Ať se naučí zdejší flóru a poté s tím může chodit i za mnou a můžeme to probírat společně, neboť ne vždy asi budu moct courat takovou dobu mimo území. Musím také promluvit s Peisou, žije na těchto ostrovech už nejspíš dlouho.. Lehce střihnu oušky a s blaženým výrazem se usmívám na malé ovečkovité tvorečky, ''Co jsou vlastně zač?'' Zeptám se, když roztáhl malé křidélka.

Ač bylo úlevou chodit písčitými krajinami, stejně s každou myšlenkou jsem cítila pořád větší břímě. Snažila jsem se přijít na to jak smečku můžu vlastně ochránit. Jenže co jsem tak se na moment zastavila, abych se v klidu zhluboka nadechla a vydechla, to už jsem pocítila prazvláštní pocit a jak najednou jsem pocítila něco v okolí svého ocasu. Ohlédla jsem se a zablýsklo se tam jemné zlato ke konci ozdobené peříčky, jemné a přesto krásné. Letmo jsem se pousmála, protože se mě vnitřně dotkl najednou takový zvláštně příjemný pocit. Zastřihla jsem ušima za hláskem, jenž se ozval; ''Pro pouštní královnu,'' Rezonovalo mi v mysli a jakmile foukl vítr, byla jsem zase zcela jistě v celém širém okolí sama. Rozhlédla jsem se pro jistotu ještě jednou, ale nikoho jsem prostě neviděla. Znovu jsem pohlédla dozadu a cítila jsem se fakt příjemně. S tímto jsem se rozešla zase dál a vzala jsem to lehce oklikou, abych mohla případného člena upozornit, aby v nejbližších dnech se navrátil do smečky...

-> Začarovaný les (přes Kvetoucí louku)

<- Temný les (přes Duny)

Kráčela jsem cestou dál a konečně jsem se zjevila na důvěrně známém místě, které jsem o to víc milovala když ostrovy sužovalo to zimní roční období. Tlapy se mi bořili do písku a i když byl znatelně chladnější v těchto časech, pořád to bylo mnohem lepším místem, než šlapat po sněhu přímo. Chtěla jsem obejít hranice, zda-li nenarazím na nějakého člena smečky, abych ho upozornila na to, že se vracím do smečky a ráda bych začala s nimi probírat malé změny, které smečku měli očekávat. Občas jsem o tom přemýšlela a chtěla jsem to udělat příjemným a přístupnějším místem, než díky své minulosti měla. Ne že bych teda znala minulost Namarey nějak důkladně, ale to, že ji bývalý Alfa Khan opustil, prostě mluvilo svým způsobem za sebe. Musím se někdy zeptat Serbii na její úplnou minulost, jako Alfa bych ji měla znát koneckonců celou.

<- Tajné ostrovy (Přes Les u mostu, Most)

Projít les a zpětně se dostat na most už nebyla taková věda. Tentokrát jsem u mostu nepotkala nikoho, ale cítila jsem zde závan pachu od Nory. Museli jsme se jen těsně minout, když se i ona vracela, ale to asi nebylo nějak divu, měla jsem jen malou a k mému vlastnímu překvapení celkem rychlou odbočku k Wuovi. Našla jsem ho rychleji, než jsem vůbec dokázala očekávat, ale měla jsem z toho radost, takže jsem tak nějak neplánovala už se více zdržovat. Nechtěla jsem vypadat jako někdo kdo od svých povinností utekl.. Projdu to kolem pouště, kdybych třeba potkala někoho ze smečky a pak se do smečky vrátím a bylo na čase začít úřadovat. Snad se v okolí smečky bude pohybovat většina smečky a nebude třeba nikoho nahánět.

-> Poušť (přes Duny)

Oprava~
Síla - 29 -> 50% (+21%) (do plna)
Vytrvalost - 6 -> 50% (+44%)
Rychlost - 16 -> 52% (+36%) (do plna)
Obratnost - 2 -> 70% (+68%)
Schopnost lovu - 8 -> 60% (+52%) (do plna)

Schváleno

<- Mlžná džungle (přes Les u mostu)

Vybloudila jsem z lesa a dostala se na pláž plnou kopečků a přemýšlela jsem. Už jsem tu někdy byla. Bylo to příjemné místo, které v létě tolik připomíná romantickou scénu, hihi. Společnost Nory mi byla příjemná, ale nyní jsem byla zase sama a přemýšlela jsem... Když tu jsem se rozhlédla a hle! Šedivý postarší vlk, který seděl u svého plného vozíčku. Než jsem si to vůbec uvědomila, tak jsem radostně švihla ocáskem a už-už si to pelášila k němu. ''Zdravím vás,'' Řekla jsem a už-už jsem se dala do pozorování toho co vlastně všechno pořádně nabízí. Od magií, po předměty. Z předmětů mě kromě kotlíku nic nezaujalo, ale vzhledem k tomu že jsem mince nechala mistrovi, měla jsem na kotlík smůlu, hihi. Třeba příště!
Když jsem měla vše vybavené, zaplatila jsem co Wu požadoval, ''Mockrát vám děkuji.'' Zazubila jsem se a s rozloučením se znovu vydala po svých.. Nyní.. Nyní byl čas se vrátit do smečky.. Věnovat se ji, tak jak jsem Serbii slíbila, když mi ji svěřila. Zamířila jsem k mostu..

-> Temný les (Přes Les u mostu, Most)

Obchůdek
1) Máme: 622kšm, 33rubínů
2) Převádím: 29 rubínů - 290 = 912 kšm
3) Nákup:
- 7. - 10. level do Země (100, 110, 120, 130) <a přidat tam ještě prázdnou 11tou~?>
- Element vody (180)
- Magii pavučiny (170 + 4)
- 2x 2 level do vody a pavučiny (50)
4) Celkem: 910 kšm/ 4 rubínů
5) Zůstatek: 2kšm, 0 rubínů

Schváleno

Zasmála jsem se nad slovy Nory o tom, že kdyby teď usnula, tak se snad ani neprobudí. ''Věřím, že ano. Jen si prostě únava nyní vezme svou daň za tu námahu, kterou jsme mu dovolili podstoupit.'' Ušklíbnu se a pak pomalu nad jejím dotazem přikývnu hlavou, ''Viděla jsem ho jen jednou při těch nedávných potopách,'' Zvláštní, tak jsme ji všichni prožili a nyní po sobě nechala jen spoušť a už skoro není po ní ani památky... ''Ale jezdí s takovým zvláštním vozíčkem a umí naprosté divy. Chtěla bych od něj porozumět zdejším magiím více.'' Vysvětlím své pohnutky a jednoduše.. jsem svou odpověď prostě rozvětvila, víc než má společnice asi vlastně vůbec slyšet chtěla. Když začala mluvit o svém otci a že jestli se po ní shání, bude mít průšvih.. To jsem lehce naklonila hlavu, ''Vždyť už jsi velká holka, snad by ti taťka nedal zaracha za malé zpoždění, ne?'' Protáhla jsem se a podívala jsem se směrem nahoru, ''Ale asi ti rozumím, můj otec byl podobný.. Kdo ví co je s nimi teď? Hledali nás někdy? Zjistila jsem, že jsme se tu ocitly všichni mí sourozenci.'' Uchechtla jsem se.. Měla jsem tu všechny, kromě svých rodičů, doma jim nezůstal z nás vůbec nikdo.
To už jsem pak usnula a ani jsem netušila kolik času snad uběhlo, ale když jsem otevřela oči, Nora tu stále byla se mnou. Pousmála jsem se nad tím a poté se rozhlédla kolem sebe. Dle snahy světla mezi hustými větvemi bylo čerstvé odpoledne. Pomalu jsem se postavila a cítila jsem ztuhlost svalů, ale cítila jsem se.. lépe. Podívala jsem se na svou společnici a počkala až se také připraví k odchodu. ''Moc ráda jsem tě poznala Noro a děkuji, za tvou milou společnost při této cestě, hádám tedy, že dále se naše cesty rozdělují. Snad se ještě někdy uvidíme.'' Ušklíbnu se a pak při závěrečném rozloučení se jsem zamířila pryč a snažila se přijít na to kde vlastně onoho obchodníka můžu najít.

-> Tajné ostrovy (přes Les u mostu)