Příspěvky uživatele

Čekala jsem na odpověď vlka, který mi nakonec to pěkně vysvětlil. Takže se jednalo o sníh, který se tu nacházel pravidelně v zimních období. Zamručela jsem si sama pro sebe, protože se jednalo skutečně o něco na co si budu zvykat jen velmi, velmi těžko.
Nakonec jsem tedy přikývla vdík. Dále se představil a nabídl mi pomoct. Tmavý vlk vypadal celkem mile a dost zvyklý na tyto podmínky, dokonce i znalý těchto míst. Možná bych se ho na chvíli mohla držet? Mohla bych na chvíli od něj zjistit vše co se dá? Oh, jistě. Určitě ano. Nakonec jsem si po chvíli ticha odkašlala, ''Ah jistě. Sníh.'' Znovu jsem si prohlédla tu bílou věc podemnou a nakonec se opět podívala na něj. ''Jmenuji se Ushari. A opravdu zde nejsem moc dlouho. To hledaní mého bratra mě zde dostalo.'' Řekla jsem ve zkratce. A k jeho nabízení pomoci? ''Možná bys mi mohl poradit jak v tomhle.. eh.. sněhu, můžu hledat různé bylinky zdejší nátury. Potřebovala bych si udělat jakousi zásobu.'' Řekla jsem. Vypadal znalým, třeba bude vědět. Takže Xander.

To bílé cosi snad studilo na tlapkách čím dál více. Klepala jsem se tímto chladem neskutečně. U nás doma tohle nehrozilo. Takový byl asi osud za to, že jsem šla hledat bratra a našla jsem ho? Možná.
Byla jsem v tuhle chvíli tak neopatrná a zajetá touto novinkou v mém životě, že jsem nepostřehla, že se ke mě někdo blíží. Až do chvíle, než se ke mě dostat dostatečně blízko na to, že mou pozornost získal promluvením. S lehkým nadskočením jsem na něj nalepila své zelené oči. Nakonec jsem povzdechla, na první pohled to nevypadalo, že by mě chtěl v této bílé kalamitě utopit. No, ale opatrnosti nebylo nikdy nazbyt v neznámém kraji.
''Také zdravím.'' Pozdravila jsem však nakonec také. ''Prosím, že mi můžeš prozradit co je toto za věc? Je snad všude!'' Houkla jsem nespokojeně. Tlapkou jsem kroužila nad sněhem, taky i do dálky na sníh jsem poukázala. No prostě byl všude!

<- Namarey

Zdálo se, jak jsem procházela hranicemi smečky, že tady ještě Zohar s Merlin nedorazili. A tak jsem se jednoduše rozhodla taky označit, obnovit hranice. Bylo to divné, většinou to, alespoň u nás dělali samci, kteří na to měli.. no, lépe stavěné ústrojí. Když jsem něco málo tedy zvládla, vydala jsem se směrem dál.
Byla jsem překvapená nad tím, jak se najednou písek proměnil ve sníh. Samozřejmě jsem neměla nejmenší tušení o tom, co to bylo za bílou přikrývku. V životě jsem ji neviděla, ale už teď jsem věděla jediné. Neskutečně studila a ledový vzduch se mi dostával pod mou krátkou a řídkou srst. Několikrát jsem se oklepala, ''Alespoň jsi mi Serbio mohla říct, že v tomto jen tak žádnou rostlinu nenajdu.'' Zaskučela jsem, nečekala jsem to. Nejradši bych se vrátila zpět do pouště, ale potom bych jen ukázala jakousi slabost a to se na někoho mojí úrovně určitě nehodilo.

Serbia mi zodpověděla mé dotazy. Na to jsem jen chápavě přikývla. Jistě, bylo hloupé navrhnout se hned jako někdo, kdo by oznámil situaci cizím Alfám. ''Jistě. Byl to hloupý nápad. Odpusť.'' Kývla jsem tedy hlavou. No, nakonec mi něco přece jen přidělila. Mohla jsem najít zdejšího léčitele Ceruma, naučit se něco od něj. Či se domluvit s Peisou co se týkalo země. Hlavou jsem přikývla v díky.
A tedy se vydala po svém. Někdo, kdo by mě mohl poučit o zdejší flóře. Jo, to se rozhodně hodilo více, než pochodovat po neznámých smečkách.
Mohla jsem si tedy s povolením Serbie udělat zásobu pro zraněné, což jsem se tedy ihned hodlala dát do práce. Koneckonců jsem na to měla jen dva dny, abych se trochu posunula v tomto směru kupředu.
Vyrazila jsem při této příležitosti teda mimo území.

-> Květoucí louka (Přes Poušť)

Ještě hodnou chvíli jsem seděla na zadku, dokud černá vlčice, nynější Alfa Serbia, se nerozhodla nás tedy všechny přijmout. Taktéž samozřejmě chtěla znát naše jména. První se slov ujala flekatá, jenž se představila jako Merlin, následně můj bratr, který se v části představovaní zasekl a následně zmínil svou přezdívku z naší rodné smečky. Nakonec jsem se postavila, popošla o kousek blíže. ''Mé jméno zní Ushari.'' Nakonec jsem se tedy představila také a sledovala pohled Zohara, který momentálně odcházel s Merlin. Vidí sestru po takové době... Lehce jsem si zklamaně zavrtěla hlavou, ale nakonec mu věnovala souhlasný úsměv a podívala se na Merlin. ''Těším se naši spolupráci a doufám, že spolu budeme vycházet.'' Měla jsem z té vlčice celkem dobrý pocit. Když jsem si počkala doteď, dokážu si počkat ještě chvíli až se Zohar vrátí, hned se ochotně dali do práce s obnovením hranic. Pak jsem se podívala na Zephira, kterého Serbia představila jako Kappu. Tedy vyšší pozici, než jsme v tuto chvíli byly já, Zohar a Merlin jakožto noví členové. Také jsem si zapamatovala jména ostatních. Tedy kromě té bílé, tu Serbia nezmínila.
Ovšem došla jsem k ní blíže, ''Serbio?'' Oslovila jsem ji jestli by mi ještě věnovala minutku, nebo dvě, pozornosti. ''Jelikož si prvotní základ pro obnovení území už přebrali Merlin s mým bratrem..'' Nadechla jsem se, očividně jsem chtěla řešit tedy ohledně nějakých povinností. ''Já se mohu převážně v tuto chvíli nabídnout jako léčitelka. Ale nevím zda je to v tuhle chvíli vhodné běhat po poušti a hledat různé bylinky, které bych si mohla naskládat pro budoucí použití někde.'' Tušila jsem, že jsem mohla být v tuhle chvíli užitečná i jinak, ''Možná bych se mohla podívat po něčem k ulovení, ačkoliv lovcem byl Zohar, ale není to něco co bych nezvládla, ''Třeba obejít okolní smečky? Myslím, že je dobré udržovat dobré vztahy se svým okolím, navíc sama bych mohla poznat co vlastně od tohoto místa mohu očekávat.'' Očividně jsem byla ve zdejší poušti nová, cizinka, která zde právě dorazila. ''Chci tím říct, že bych mohla nyní zaujmout místo jakéhosi posla o tom, že se zdejší smečka nerozpadá, ale pokračuje? Pochopila jsem, že se to skoro rozpadlo, protože první Alfa zmizel, že?'' Dodala jsem. Navíc jsme nikdo nemohl vědět co stihl a nestihl udělat, nebo dál? Zatím jsem neměla ani páru o tom jestli tu nějaké smečky jsou, či ne. Ale brala jsem to něco jako samozřejmost, také jsme žili dvě smečky vedle sebe, takže mi přišlo jenom logické, že určitě i zde se minimálně jedna nacházela, a to jsem ještě netušila jak vlastně velké ostrovy jsou, a ani to, že se jedná vlastně o ostrov.
Nakonec jsem zmlkla a vyčkala na její reakci, která mohla můj návrh uznat jako nevhodný pro tuto chvíli a třeba mi mohla nabídnout něco užitečnějšího, určitě jsem však nechtěla nečinně sedět a čekat co mi kdo postaví před čumák. Už dávno jsem nebyla malou princeznou, navíc jsem ani nebyla doma a bez rozmyslů díky mému bratrovi dala všanc právě objevené nové místo a tak jsem mu hodlala být užitečnou, a lelkováním užitečná určitě nebudu.

Můj pohled prvně zakotven na mém bratrovi zastihl jeho radost reakci. Nad tím jsem se usmála. Viděla jsem na něm, že by zase klidně dováděl v mé přítomnosti jako malé vlče, ale přítomnost ostatních ho jen a jen brzdila a držela zpět. No, mohli jsme mít možnost se po tolika úplňcích přivítat i později. Vydrželi jsme to do teď, tak nás už nemuselo v tuto chvíli dalších pár minut jistě zabít.
Mezitím po mě dorazila strakatá vlčice, která se hodlala do zdejší smečky přidat. Dle chůze, dle rozvážnosti v hlase, dle v rámci možností sebevědomého pohledu byla to schopná vlčice a tahle smečka mohla mít nyní radost z jejich schopností, kterými jistě překypovala. Do toho se přidal i Zohar, že i on by se rád přidal, ač jsem doufala že společně vyrazíme domů. Věřila jsem ovšem v bratrův úsudek a tak jsem klepla ocasem do země. Defakto naznak mého vnitřního rozhodnutí, které provázela doteď nic neříkající tvář. Odkašlala jsem si, abych i já se přidala do konverzace se srnčí vlčicí, která se zdála být velmi přátelskou. Dost možná byl ostatní klam, protože pokud jsem správně chápala, ta jenž se ujala místa Alfy ji právě povýšila na post Bety. ''Také bych ráda zaujala místo ve zdejší smečce.'' Zoharovi lovecké dovednosti, ty mé léčitelské- do rámci klasického, prozatím bez známosti zdejších rostlin. Mohli být pro tuto smečku, která očividně se dávala dokupy po zmizelé Alfě, velkým a potřebným přínosem. Navíc jsem tu měla bratra a tak jsem tu tedy měla naprosto všechno co jsem potřebovala k tomu, abych tu také našla spokojený a důležitý smysl života.

<- Poušť

Šla jsem dál a dál. Cítila jsem jakýsi závan smečky, ale nebylo to tak silné. Možná jsem jen měla zbytek písku v čumáku. Proč jsem si to myslela? Dost možná to totiž bylo tím, že jsem cítila toho, jenž jsem tak dlouho hledala. Rozhlížela jsem se okolo a nedaleko od sebe jsem viděla spoustu vlků. Zatřepala jsem hlavou, Přece jsem tak nepraštila do hlavy ne? A doma taky určitě nejsem.. Hleděla jsem na vlky a každým krokem jsem se k nim víc a víc přibližovala. A tím víc jsem byla snad blázen, který se dostal snad jen do svých představ? Určitě ne. Tohle bylo bylo reálný více, než dostatečně.
Zastřihala jsem uchem a tiše na všechny v lehkém pozadí hleděla. Jestliže to nebyl sen a Zohara jsem tu skutečně viděla.. Jistě by se nehodilo zesměšnit sebe, či jeho před tolika cizími vlky. Pro něj možná už nebyly cizí? Jak na mě po takové době zareaguje? Jindy bych ho samozřejmě přivítala z velkou radostí, ale teď? Teď jsem jen tiše s nic neříkající tváři čekala, až si mě někdo všimne. Pohledem jsem vyjma Zohara hypnotizovala i vlčici vypadající jako srnku. Byla taková zvláštní...

Minulost

Kráčela jsem pouští a říkala si zda se mi vůbec podaří Zohara najít. Možná ho přitáhnout domů, abychom společně zvládli to co nás doma čekalo. Jenže bez něj to pro mě nemělo žádný význam. Chtěla jsem jej mít u sebe a hodlala jsem ho najít. Chodila jsem pouští křížem krážem, ale po bratrovi ani stopy.
Jednoho dne mě přepadla písečná bouře, nesnažila jsem se ji utéct. Cítila jsem v ní magii...
Otevřela jsem oči, ležela jsem uprostřed ničeho. Odkašlala jsem si a podívala se okolo, písek všude okolo. Že by mě ta bouře dostala víc, než jsem byla zvyklá? Pochybuji.. Něco v ní bylo, něco jiného. Postavila jsem se zase na všechny čtyři a lehce se mi zamotala hlava. Poté jsem se oklepala ze sebe písek a pokračovala zase v chůzi dále.

-> Území Namarey