Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Aerrav - 10 kšm

Zapsáno

<- Svatyně

Vyšla jsem ven ze svatyně jako jedna velká vyplivnutá švestka. Pohledem jsem se rozhlédla a podívala jsme se na Noru, která doposud stále odpočívala. Na jednu stranu jsem se pousmála a pohledem dala najevo, že jsem vděčná že tu počkala. ''Tak i mě pěkně prohnal.. Prospala bych nejradši zbytek zimy.'' Zasmála jsem se. A kecla si do sněhu. Byla jsem tak vyčerpaná, že mi teď ten sníh ani tak nevadil, ale už jsem se nemohla dočkat, až se vrátím zpět do pouště. ''Tak.. asi tu chvíli ještě počkám, nevím zda jsem schopná se v tuhle chvíli někde dál hnout, ale až si odpočinu, musím najít ještě toho obchodníka, i na něj mám pár požadavků a pak se asi vrátím do pouště, a zas nějakou chvíli odtamtud nevylezu.'' Ušklíbnu se, sic se na to Nora nějak neptala... ale já jen tak, aby řeč nevázla. Pak jsem možná na chvíli usnula a mé tělo začalo nabírat tu ztracenou energii.

24 mincí = 192% + 15% bonus
Síla - 29 -> 50% (+21%) (do plna)
Vytrvalost - 6 -> 56% (+35% + 15% bonus)
Rychlost - 16 -> 52% (+36%) (do plna)
Obratnost - 2 -> 50% (+48%)
Schopnost lovu - 8 -> 60% (+52%) (do plna)

<- Mlžná džungle
Když Nora vyšla ven a postěžovala si lehce jsem se uchechtla. Ale pak jsem šla dovnitř já, prozatím jsem na ní nijak nereagovala, pokud nestihne utéct, zcela jistě to stihnu později... Zaujatě jsem si prohlížela svatyni a byla mnohem větší, než se ve skutečnosti zdála a někde uprostřed mě už vyhlížel starý vlk. Jen na pohled z něj sálala autorita, dost přirozená a mnohem větší, než aktuálně šla ze mě. Lehce jsem se na podzrav uklonila, ''Zdravím, chtěla bych požádat o váš výcvik..'' Vlk jen beze slov pokynul abych jej následovala a to jsem také udělala.

Síla
Jen však po pár metrech po mě skočil, a začal se mnou rvát. V první chvíli jsem skoro ani nestihla vlastně zareagovat a skončila jsem na zemi a měla jsem co dělat, abych popadla dech. Jindy bych se snažila přirozeně tento svár rychle ukončit a že mě mohl odmítnout hned, ale uvnitř sebe jsem cítila, že tohle je součástí toho tréninku a tak jsem se snažila údery pomalu vracet. Byly jsme v sobě alespoň několik minut a teprve až se mi poprvé podařilo zakousnout se do něj a pak vyhnout jeho protiútoku, tak boj dostal svému konci, Stařec přestal. Už jen z tohoto jsem se teda cítila vyřízená, ale rozhodně to nevypadalo že by to mělo nyní ještě skončit a něco mi říkalo, že to byl teprve začátek všeho.

Vytrvalost
Pak jsem jej znovu následovala, pokračoval dál a všimla jsem si také toho, že se cesta pomalu začínala různě klikatit a zvedat. A než jsem se nadála, už-už jsem ho následovala strmou skalnatou cestou, tu a tam mi tlapka i uklouzla a měla jsem co dělat udržet se na ní. Zadýchávala jsem se a velmi snadno jsem starého vlka často ztrácela ze svého zorného pole. Procházel těmi skálami a nebezpečnými úzkými cestičkami tak přirozeně a tak zkušeně. Nebylo asi žádného divu, jistě tohle trénoval s každým vlkem co k němu dorazil zlepšit sám sebe tak mu to prostě už nedělalo žádný problém. Ale na jeho věk... Jednou, možná dvakrát, jsem měla problém se vyškrábat nahoru, ale nakonec jsme jakéhosi cíle dosáhli. Teda nebo alespoň na určitém místě stál a čekal až jsem k němu dorazila a už nepokračoval pak dál.

Obratnost + Rychlost
Tedy alespoň to jsem si myslela, dal mi sotva minutu na to, abych popadla dech a už-už se rozběhl směrem dolů jak kdyby to nic nebylo. Věnovala jsem za jeho pelášícím ocasem zoufalý pohled a rozběhla se za ním. Na plno místech jsem musela zpomalit, protože jsem absolutně netušila jak v takové rychlosti obratně seskočit dolů stejně jako on a vzdálenost mezi námi se postupně jen a jen zvyšovala. Prostor kolem nás byl postupně zase plný stromů a jeho hustota se jen stupňovala a i když jsem teď neskákala po skalách, měla jsem co dělat, abych se vyhnula sem tam vyzdviženého kořene, nebo stromu, o kterém bych řekla že tam snad předtím ani nebyl. Měla jsem co dělat, abych se i nezamotala do lián, ale nechtěla jsem užívat magii, trénovala jsem zde své dovednosti. Místy jsem ztrátu mezi námi trochu doháněla, ale těžko říct jestli se nechával dohnat, nebo jsem postupně přicházela na to jak se srovnat zároveň s terénem a probíhat ním tak ladně jako on. Teda na jeho schopnosti asi nedosáhnu, ale skutečně jsem po několika minutách přicházela na to jak ladně džunglí probíhat, jak splynout s přírodou, protože to pro mě bylo tak přirozené, i díky magie. Po chvíli se prostor změnil zase na půdu svatyně a běželi jsme po vesměs rovném terénu kde jsem se ho ze všech sil snažila dohnat. Byl to závod? Nejspíš... Ale ztrátu, kterou jsem měla na jeho počátku jsem brzy konečně dohnala... Ale to už tento závod skončil, ale měla jsem radost že jsem jej alespoň zvládla dohnat, i když ne předehnat..

Schopnost lovu
Tentokrát mi dal několik minut odpočinku a měla jsem co dělat, abych dech znovu opravdu popadla. Čekalo mě ještě něco? Podíval se směrem na stranu a otočila jsem tam i svůj pohled. V jakémsi rohu tam čuchali tři šedivé myšky. Pohledem naznačil, že tam mám jít. To.. mám opravdu ulovit myš? Ale nenamítala jsem. Hádala jsem že buďto mě čekalo tohle a nebo.. jsem si mohla trhnout ocasem. Nejdřív jsem se pokusila zklidnit svůj dech a přerušit třes unaveného těla. A taky si u toho vzpomenout vlastně jak se loví drobní hlodavci.. Začala jsem se plížit a čím blíže jsem byla, tím víc jsem si všímala, že myši začínali být nervózní a rozhlíželi se. Když jsem usoudila, že jsem dost blízko, abych mohla alespoň jednu úspěšně chytit, začali pískat na celé kolo a dali se na útěk. I když jsem cítila bolest v těle, z posledních sil jsem napnula svaly a aniž bych nad tím příliš váhala, tak jsem se na jednu z nich zaměřila a svůj pohyb zrychlila. Párkrát jsem klapla tlamou vedle, protože opravdu byla rychlá a hlavně mrštná. Nakonec jsem po ní vyskočila když se dostala k jednomu ze sloupů a i když jsem hlavou o sloup lehce vrazila, cítila jsem svůj výsledek v tlamě. Musela jsem nechat však chvíli oči zavřené, abych vyrovnala nárazový šok. Pak jsem se s tím postavila a došla zpět k mistrovi.

Ten však nic neřekl a tentokrát aniž by znovu naznačil, že bych ho měla následovat se vydal po svých a já jsem cítila, že je čas odejít. ''Děkuji..'' Houkla jsem k němu, rychle myšku slupla, aby nevyšla nazmar... a ze svatyně odešla pryč..

-> Mlžná džungle

VÝPLATY
za Leden

Jméno vlka: Mojmír
Počet postů: Herní příspěvky během období 1. 1. - 31. 1.
Postavení: Aktuální herně odehrané postavení
Povýšení: Pokud jste byli tento měsíc povýšení a máte to herně zahrané, můžete si napsat o jednorázovou odměnu
například -> povýšení ze sigmy na kappu
Funkce: Aktuální herně přidělená funkce / funkce, kterou byste chtěli pro vašeho vlka
například -> hlídač / chtěl bych být hlídačem
Aktivita pro smečku: Co jste pro smečku udělali? Zachránili jste někoho? Sdíleli jste užitečné informace s členy? Plnili jste svojí funkci? (např. jako hlídač jsem označil hranice smečky)
Krátké shrnutí (i rychlohry): Všechno co jste za tento měsíc stihli zažít
Smečková minihra:

Do půlnoci 18. 2. 2025

Hodnocení minulé výplaty-
Merlin - 2 kšm
Nitocris - 4 kšm

Zapsáno

Kývla jsem hlavou ohledně smečky, ''To má také.'' Rodina a smečka jedním jsou v mém životě. Byla to prostě čest, že obojímu jsem mohla být hlavou. Ale to jsem se pořád opakovala, že?
Na její slova jsem se pousmála, ''Bohužel, ale věřím že společnými silami ji najdeme.'' Řekněme, že nadějeplná jsem byla celý svůj život, neměla jsem své druhé jméno jen tak. Švihla jsem ocáskem a podívala se na Noru, která spadla, ale hned na to se ze země sbírala, ''V pohodě? Pak udělám nějakou mastičku, hm?'' Navrhnu, ale pro teď se prodíráme houštím, abychom tu stavbu našli. ''Musíme našlapovat opatrně.'' Řeknu trochu ustaraně a vyhýbám se různým překážkám, když v tu jsem zahlédla něco, co by mohl být vstup. ''Koukej.'' Poukázala jsem Noře, ''Chceš tam jít první?'' Tušila jsem, že ten vlk se stejně dokáže věnovat jen jedné z nás, než oběma najednou.

-> Svatyně

<- Les u mostu

Zasmála jsem se. ''Stejně jako bych já zrovna si dobrovolně nevybrala hory na kterých je nonstop chladno, ale prozkoumat je? Proč by ne, nemusím tam žít.'' Zauvažovala jsem, ''Ale co bych vyprávěla nějak hluboce, sama znám jen svou domovskou poušť a nyní ostrovy.'' Ušklíbla jsem se. Poučovala jsem mladší vlčici o tomhle, co jsem sama moc nezažila, ale inu. Pocházím ze světa tam venku, ona znala jen to co bylo tady. ''Z vlastní zkušenosti souhlasím s tím, že je lepší zůstávat ve společenství smečky. I vlci kteří nejsou spojení krví jsou v ní jako tvoje rodina a můžeš se na ně spolehnout.'' Ovšem když si všímám, že les zhoustnul a pak musím prostě zavrtět hlavou, ''Promiň, opravdu nejsem ta pravá která by tě snad měla poučovat. S tímhle už ti dám pokoj.'' Střihnu uchem a pokračuju v hledání oné svatyně. Museli jsme se vyhýbat nejrůznějším větvím, kořenům které nebyly zaryté v zemi. ''Tentokrát budu mít snad ve tvé společnosti víc štěstí na ní narazit, minule jsem ji nenašla.'' Změním raději téma. Jaký asi onen mistr byl?

Kývla jsem, ''To jsou.'' Řekla jsem souhlasně znovu. ''Mám pár vlků na které se mohu spolehnout. Jsem za ně vskutku vděčná.'' Jo, tohle jsem viděla ve své smečce. Byla jsem na ně pyšná a právě proto jsem chtěla s každým z nich strávit individuální čas a poznat je víc. Jen díky nim jsem mohla být plnohodnotnou Alfou.
Pak jsem se podívala znovu na Noru, ''Tebe by nelákalo poznat jiná místa?'' Zvedla jsem hlas v dotazu. ''Totiž, třeba jednoho dne toho budeš chtít prozkoumat vícero, než dokáží nabídnout ostrovy.'' Teda, ne že by to i mě nějak lákalo než se zabydlet. ''Ale dle mě je důležité hlavně vědět že máš pevný základ domova a svou rodinu při sobě.'' Ať už je jakákoliv a vychází spolu všelijak. Les začínal pomalu a jistě housnout a stával se z něj pořádná džungle. V ní jsem již byla, ale až k svatyni jsem tehdy nedošla.

-> Mlžná džungle

Vlčice se představila a já kývla hlavou, ''Jak vznešené jméno.'' Nebylo v tom nic rýpavého nebo tak. Nora mohla slyšet tedy mou opravdovou upřímnost. Mohla jsem se trochu inspirovat? Abych jako Alfa Namarey také vypadala trochu vznešeněji, rozumněji. Ale na tom teprve budu muset zapracovat. Lehce jsem se na její odpověď na má slova o různorodosti vlků pousmála, ''Jo, to už jsem zjistila před dvěma zimami, když jsem tu zrovna se v takovém počasí přišla. Trvalo mi se trochu aklimatizovat, ale teď už to lepší.'' Kývnu ve svou odpověď, ''Ale zdejší poušť mi to celkem vynahrazuje a mám tu bratra a sestry, takže.. se tu cítím jako doma.'' Tedy alespoň co se teplých období roku týče, ''Nějak jsme neměli na výběr, mě a bratra odnesla zvláštní písečná bouře.'' Pokračovala jsem, ukecaná jsem byla dost, a cesta lesem byla dlouhá. ''A co ty? Jak ses tu ocitla ty?'' Ale byla spíše víc místní, než třeba takový Xander mi přišlo, ten měl koneckonců taky své děti narozené již tady. ''Nebo patříš k těm co se tu již narodili?'' Doplnila jsem rychle tedy svůj dotaz.

<- Temný les (přes Most)

Cesta přes most byla pro obě naštěstí bezpečná. Vlčice mi dokonce na můj dotaz odpověděla. Ale spíš způsobem, jako kdyby mě chtěla před sebou varovat. Když jsem se, na již pevné půdě lesa, na ní otočila, viděla jsem v ní i jeden hrdý výraz. Svou sebejistotu chtěla potvrdit tréninkem ve svatyni. Já se však na ní jen mile usmála, tak jak jsem to uměla. ''Tak to máme společnou cestu. Do té svatyně mám také namířeno. Ve dvou ta cesta uteče lépe.'' Jen galantně jsem odpověděla, jakoby mě její sebejistota nijak nerozhodila, jakože teda opravdu ne. ''Jmenuji se Ushari a moc ráda poznávám novou zdejší tvář.'' Mohlo to být přece jednodušší se na společné cestě znát jmény, než se oslovovat... kdo ví vlastně jak. A dost možná jsme měli společného známého.. Měla dost podobný pach Xanderovi, nejspíš tedy museli patřit k jedné smečce. ''Na zdejších ostrovech je vskutku plno nejrůznějších vlků, hm? Ze své domoviny jsem znala jen poušť a pouštní vlky, ale tady... se můj obzor dosti rozšířil.'' A tak jsem začala si s vlčicí povídat, zatímco jsme pomalu kráčeli lesem.

Střihla jsem uchem za praskajícím sněhem, někdo se ke mě blížil. Alespoň jednu výhodu to tedy mělo na tom sněhu... Netlumil tolik kroky. Dřív, než jsem se však rozešla, už-už zastavila vedle mě. Nijak jsem sebou neškubla, nebo tak. Prostě jsem se na ní podívala s povytaženým obočím. Vlčice mohutná, hodná zimních období. ''V nejbližší době to nějak neplánuju.'' Řekla jsem jen. Ten most jsem jen neměla ráda, už jsem jim párkrát procházela a vždy u toho má jeden žaludek na vodě.. Pak jsem na vlčici otočila hlavu zcela, ''Ale jinak tě v tomhle novém dni také zdravím.'' Kývla jsem a pak jsem se rozhodla na most vstoupit. Tu a tam jsem se podívala na vlčici, už jen z důvodu aby náhodou nechtěla podpořit svá slova, jeden nikdy u zdejších vlků nevěděl, ačkoliv jsem zatím měla poměrně dobré zkušenosti. Ale nyní jsem nenesla zodpovědnost jen za svůj život, takže vypařit jsem se pádem z výšky fakt nechtěla. Jestlipak bude na druhé straně mostu vlčice o něco příjemnější? ''Kampak máš namířeno?'' Optala jsem se dozadu, ještě než jsem stanula v druhé půlce, o dost jasnější straně, lesa vstoupila zase na pevný povrch.

-> Les u mostu (Přes Most)

<- Poušť (Přes Duny)

Opustila jsem písky a moje tlapky se nebořili již do hlíny, ale do sněhové přikrývky. Hnedka na to jsem se oklepala a připomněla si jak zdejší zimu... stále nesnáším. Vstoupila jsem do lesa a mířila jsem někde tam směrem k mostu, který vedl na druhý ostrov. Ještě bych mohla rychle také využít situaci a projít ty spodní ostrovy, abych měla přehled... Ale prozatím jsem tedy jen pokračovala, tam kde jsem chtěla jít. Do svatyně nabrat kdysi ztracené síly, jenž zmizeli když mě bouře na tyto ostrovy odnesla. Jak dlouho tomu už bylo? Lehce jsem se uchechtla. Nikdy bych si nemyslela, že budu vést smečku. Mí rodiče sice vládli poušti, ale já se učila být léčitelkou a Alfou měl být můj bratr. Ten také měl za sebou toho již spoustu a nyní musel znovu čelit našim sestrám, že tu jsou s námi. Ještě i s Camiyou si budu muset pak mezi čtyřmi očima promluvit... Ale tam jsem tušila, že mi odkývá vše, ale myslet si stejně bude své. No.. pak jsem prostě pokračovala lesem a pak se těsně u mostu zastavila.

Měla jsem upřímnou radost, že Sonora tak nadšeně přijala mě jako Alfu a i svou roli. Vypadala jako vlčice na kterou se budu moct opravdu spolehnout a navíc přivedla i nového vlka do smečky. Delphin mohl být neskutečný, ale věřila jsem, že se pod jejím dozorem naučí čemu je potřeba. Sonora pak požádala i o setkání mezi čtyřma očima, načež jsem přikývla. ''Již jsem slyšela o Svatyni se starcem, který učí a obchodníkem Wu. Vlastně se chystám onu Svatyni navštívit.'' Jako Alfa jsem asi musela najít síly trochu rychleji, než postupem času. Ať nedělám smečce ostudu. ''Ale budu ráda když mi pak povyprávíš další poznatky, které jsi zjistila.'' Kývnu hlavou lehce a otočím se na Delphina, který děkoval za své přijetí. I jemu věnuji radostný úsměv, ''Nechám tě tedy v Sonořiných schopných tlapkách, ale pak tě budu také chtít poznat víc. Jako Alfa chci trávit s členy smečky i společný čas mimo jejich povinnosti.'' Rozhodně jsem nechtěla opakovat chyby svých rodičů a proto jsem jednotlivé členy chtěla znát víc osobně. Pak se znovu pořádně narovnám a podívám na oba, ''Když potkáte někoho ze smečky, předejte jim vzkaz o brzkém srazu, brzy se vrátím.'' Kývnu k vlkům a tím je nechám sami sobě samým a rozklusala jsem se pouští pryč. Když to vezmu hnedka, jsem brzy zpět a sraz může začít.

-> Temný les (Přes Duny)

Nejdříve jsem se dívala směrem k Delphinovi, kterého jsem vyzpovídala jako první. Že nikdy nebyl součástí smečky a tudíž mu jsou profese různě neznámé, a rád by se učil po boku Sonory. Tu jsem následně vyzpovídala, čím by chtěla být ona. Pohlédla jsem střídavě na oba vlky. Uvažovala jsem. Nakonec se můj pohled zastavil prvně na Sonoře, ''Sonoro, funkci učitele má na starost Merlin, která je na těchto Ostrovech již od svého narození. Prozatím tuto funkci bych ráda ponechala na ní, ale možná by ses mohla ujmout Průzkumníka. Můžeš objevovat ještě neprozkoumané místa jak v poušti tak po ostrovech, nosit mi nové poznatky a informace.'' S tím jsem se podívala na Delphina, ''A u toho jistě naučíš Delphina o tom jak Ostrovy fungují, stejně jako to funguje ve smečce. Pokud má zájem učit se od tebe, myslím že tohle bude pro vás to pravé.'' Lehce jsem se narovnala, ''Zatím tedy pod dozorem Sonory se stáváš členem mé smečky. Vítej v Namarey, Delphine.'' Kývnu k němu lehce. A opět na oba pohlédnu, ''Každým dnem chci uspořádat první oficiální sraz, mám pro smečku novinky, tak buďte prosím ještě v blízkosti, než se rozprchnete.'' Požádám je na závěr.
(/se zapsáním Delphina do smečky ještě počkám na vaše posty, zda vy a vaši vlci souhlasíte s funkcí)

Lehce jsem se pousmála na Sonoru, jenž mi celkem s klidnou duší pogratulovala k nové etapě Namarey. Byla to vskutku milá vlčice, ''Děkuji Sonoro.'' Kývnu a pak si nechám vysvětlit kdo je cizí vlk, jenž se také po chvíli představil. Prohlédla jsem si jej a kývla hlavou, ''Nuže dobrá, drahý Delphine, ráda tě poznávám a těší mě že se chceš přidat do Namarey.'' Skutečně mě to těšilo, když jsem přišla do smečky, začínala znovu a nyní se plně rozvíjela. Nic víc mě jako Alfu nemohlo těšit, ale zároveň trochu děsit. Lehce jsem zatřepala hlavou, a zase se trochu vyrovnala, ''Nuže, povyprávíš mi jaké jsou tvé přednosti? Co bys smečce dokázal nabídnout? Jaké Funkce by ses ve smečce rád ujal?'' Hrkla jsem na něj otázky, které mi ho jako možného člena přiblíží mnohem víc, což s tím jsem se otočila i na Sonoru, ''To samozřejmě platí teď i pro tebe Sonoro, od chvíle co jsi ve smečce uběhl již nějaký čas, promyslela sis svou profesi?'' Střihla jsem ouškem zvědavě.

<- Namarey

Doprovodila jsem Alhajotha k úkrytu, když v tu jsem zaslechla vytí, ''Hned dojdu, jdu se podívat kdo to je.'' Oznámila jsem a znovu jsem tu cestu přes území podstoupila tu cestu. U hranic jsem se ohlédla a brzy jsem zahlédla dva vlky. Po příchodu blíž jsem zjistila, že se jedná o Sonoru s cizím vlkem. Popošla jsem k dvojici, ''Zdravím vás.'' Kývnu a pohlédnu na Sonoru, která se od povodní ještě neukázala, ''Jsem ráda, že jsi v pořádku Sonoro, bála jsem se o tebe.'' Usmála jsem se, ''A přišla jsi o pár novinek,'' To už jsem lehce zvážněla, když jsem pohlédla na tmavého vlka, ''Mé jméno je Ushari a jsem novou Alfou Namareyské smečky. A jaké je tvé jméno?'' Narovnala jsem se, role Alfy byla pořád něco nového, pořád jsem se to učila.