Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Kvetoucí louka

Vděčně jsem se na něj usmála, ''Děkuji.'' Byla jsem vděčná že mi mí členi dokázali věřit, ač jsme se silná většina poznala převážně hlavně v den kdy mi smečka připadla. Měla jsem už několik plánů jak smečku rozvést a oživit a motivovaní vlci byly jen jeho přínosem. ''A už ses rozhodl finálně co bys chtěl ve smečce dělat? Brzy chci uspořádat znovu sraz, tentokrát oficiální, snad bez dalších kalamit, tak bych chtěla od všech slyšet pro co se rozhodli.'' Podívala jsem se na něj zvědavě a s tím se pomalu zasněžená krajina měnila v písek. V zimních obdobích byla ta poušť trochu chladnější, než jsem byla zvyklá, ale rozhodně to bylo příjemnější, než kdekoliv jinde. A po chvíli i na území. ''To je vlastně poprvé co uvidíš území Namarey, hm?'' Ušklíbnu se. Přidal se se svou sestrou během povodní, když je tam Sivatag do provizorní jeskyně dovedl. Na území jsem se rozhlédla a mířila pomalu k úkrytu, který byl kousíček od Oázy, ''Zkusíme se podívat do úkrytu? Abych řekla pravdu, uvnitř jsem ještě také nebyla a jako Alfa bych to měla napravit.'' Zasmála jsem se se zazubením.

-> Poušť

Má milá smečko,
přeji vám do Nového roku hodně pohody, šťastné náhody, žádné nehody, plno štěstí, hlavně zdraví a nekonečno lásky!

VÝPLATY
za Prosinec

Jméno vlka: Tomáš
Počet postů: Herní příspěvky během období 1. 12. - 31. 12.
Postavení: Aktuální herně odehrané postavení
Povýšení: Pokud jste byli tento měsíc povýšení a máte to herně zahrané, můžete si napsat o jednorázovou odměnu
například -> povýšení ze sigmy na kappu
Funkce: Aktuální herně přidělená funkce / funkce, kterou byste chtěli pro vašeho vlka
například -> hlídač / chtěl bych být hlídačem
Aktivita pro smečku: Co jste pro smečku udělali? Zachránili jste někoho? Sdíleli jste užitečné informace s členy? Plnili jste svojí funkci? (např. jako hlídač jsem označil hranice smečky)
Krátké shrnutí (i rychlohry): Všechno co jste za tento měsíc stihli zažít
Smečková minihra:

Do půlnoci 8. 1. 2025

Hodnocení minulé výplaty-
Merlin - Říjen- 3 kšm, Listopad- 15 kšm -> Celkem 18kšm
Etoile - Říjen - 6 kšm, Listopad- 15 kšm+1% -> Celkem 21kšm+1%(schopnost lovu)
Nitocris - Říjen - 6 kšm, Listopad -> 12 kšm
Alhajoth - Listopad -> 15kšm+1%(síla)
Zapsáno

S Alhajothem jsme se procházela po louce a možná jsme stihli i snad usnout někde? Kdo ví. Otevřela jsem oči a podívala jsem se na vlka vedle sebe. ''Alhajothe. Jsem ráda, že jsi nestihl odejít.'' Usmála jsem se jeho směrem. Pak jsem se rozhlédla. Krajina se pomalu obalovala do bílé peřiny. Nejhorší období v roce, od doby co jsem součástí ostrovů. ''Asi přišla zima. Ach.. Měli bychom se vrátit do pouště a podívat se na území a tak. Vody opadli, možná už je poušť taky v bezpečí.'' Navrhnu s úsměvem a pak.. Jsem se tím směrem prostě podívala. ''Tedy, jestli chceš jít se mnou. Vím že jsme chtěli najít Etoile, ale někdo musí být i na poušti, kdyby se ukázala tam.'' Lehce jsem mávla ocasem a usmála se k němu. Počkala na jeho rozhodnutí a pak jsem na území zamířila. Ať již s doprovodem, či sama. Byl čas se naučit chovat se jako plnohodnotná Alfa.

-> Území Namarey

~Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti
Zdravím!

Sice jsem chtěla napsat oznámení dříve, ale lepší pozdě než nikdy, že? <:
Inu, pro začátek začneme smečkovými záležitostmi;
Vítám ve smečce nové členy, kteří se během povodní do smečky přidali a to jmenovitě; Tundra, Camiya, Etoile, Aira, Aerrav, Alhajoth, Morpheus! Také se nám vrátil Zohar, kterého máme velmi rádi zpět.
Povýšení na Kappu se dočkali Merlin a Nitocris.
Pokud existují zájemci, kteří by se rádi do Namarey přidali, prosím aby mi napsali na Discord, nebo do zpráv. (Buď zde na Ushari, či osobně preferuji na Alduina)
Dále prosím; Zephira a Sonoru aby se co nejdřív pokusili domluvit se mnou hru, nebo se kterýmkoliv jiným členem a dozvědět se nové informace, které na srazu proběhli, především Zephir u kterého bych ocenila sejít se přímo s Ushari.

Čas na zjištění situací budete do dalšího srazu, který začne 1. 2. 2025

Na srazu proběhnou ty hlavní smečkové změny, možná se dočkáme i dalšího povyšování.
Ale jaké změny nás vlastně pod tlapkou Ushari budou čekat?

- Přestěhujeme se. Stále budeme součástí pouště, ale vzdáme se oázy a posuneme se blíže k moři a Kvílivci, kde vlci budou moct i rybařit a budou mít lepší přístup ke Kvetoucí louce.
- Najdeme nový úkryt během značkování nového území a stěhování od oázy znamená, že Namarey také bude mít nový smečkový úkryt. Prozatím samozřejmě, třeba kvůli smečkovému miniquestu, můžete používat Písečné ruiny které stále existují.
- Smečka jako taková se otevře a nebude takovou uzavřenou jako doposud. Samozřejmě nebudu nutit vaše charaktery, aby se bratříčkovali s tuláky(nebo tak), ale ráda bych postupně zkusila navázat s ostatními smečkami dobré vztahy, ale samozřejmě tohle vše necháme na příběhu.
- Smečková hra na které se také pracuje by snad mohla brzy již také vyjít na povrch světa.
- Mimo herních změn také bude změna Namareyských stránek a její grafiky, ale to mi dejte ještě nějakou chvíli, než to sepíšu, ale předpokládám že do srazu by to mělo být hotové a tak byste o nic neměli přijít.

Tohle by pro můj začátek na shrnutí mohlo být asi zatím všechno. Děkuji všem za přečtení a pochopení za delší dobu trvání některých věcí. Co se týče srazu, dám vám dopředu ještě oznámení, kdy se budete moct začít scházet.

Neplecha ukončena~

Sonora - 15 kšm

Zapsáno

VÝPLATY
za Říjen a Listopad

Jméno vlka: Jitka
Počet postů: Herní příspěvky během období 1. 10. - 31. 10. a 1. 11. - 30. 11.
Postavení: Aktuální herně odehrané postavení
Povýšení: Pokud jste byli tento měsíc povýšení a máte to herně zahrané, můžete si napsat o jednorázovou odměnu
například -> povýšení ze sigmy na kappu
Funkce: Aktuální herně přidělená funkce / funkce, kterou byste chtěli pro vašeho vlka
například -> hlídač / chtěl bych být hlídačem
Aktivita pro smečku: Co jste pro smečku udělali? Zachránili jste někoho? Sdíleli jste užitečné informace s členy? Plnili jste svojí funkci? (např. jako hlídač jsem označil hranice smečky)
Krátké shrnutí (i rychlohry): Všechno co jste za tento měsíc stihli zažít
Smečková minihra:

Do půlnoci 13. 12. 2024

× Odhal následky potop
× Jakkoliv se zbav nalezeného, vyplaveného těla
S lehce natočeným uchem k Alhovi jsem jej poslouchala. Bylo to zajímavé. Ve zkratce prostě v noci neměl energii a jeho sestra Etoile, to měla stejně, akorát obráceně. ''A jaktože to máte obráceně, když jste jeden vrh?'' Proč jeden má sílu přes den, druhá přes noc? ''A ostatní sourozenci?'' Naklonila jsem hlavu na stranu. Pak jsem se trochu zaraženě napřímila. ''Oh, možná se ptám až moc osobně. Promiň. Jako léčitelku mě tohle opravdu zajímá, tohle jsem ještě v životě prostě nezažila.'' Dovysvětlila jsem se zavrtěním hlavou a musela se lehce uchechnout. ''Jako Alfa moc takhle nevypadám, co?'' Ušklíbnu se, ''Jsem Serbii vděčná, že ve mě viděla někoho u koho si myslí, že zvládne smečku vést. Doma jsme byly sice všichni dcery Alf, ale otec učil mého bratra být Alfou. Já se učila vždy jen na léčitelku, takže jsem se to všechno budu učit spolu s růstem smečky..'' Podívala jsem se na oblohu, ''Doufám že vaši důvěru nezklamu a dokážu Namarey vést znovu na výsluní.'' Poté když mi vysvětloval, že to je duha a jak vzniká. ''Chápu, je krásná.'' Usměji se a lehce mávnu ocasem.
Pak jsem se podívala zase směrem k louce a rozhlížela se. Světlo už bylo opravdu znatelné oproti posledním dnům. Zhrozila jsem se, když jsem se na to zadívala pořádně. ''Tolik zničené přírody. Ta potopa ostrovům opravdu ublížila.'' Popošla jsem ke spadlému stromu, který se tu neměl jak jinak dostat, než tím že je tu přinesla voda, která zmizela. Půda byla dost rozbahněná a náznak po nějakých bylinkách, či snad trávě, nebo tak? ''Myslíš, že stihne ještě něco dorůst?'' Podívala jsem se na Alhu, ''Tohle bude sice moje druhá zima v životě, přišla jsem tu během loňské zimy, ale i tak vím že to bude nejspíše to nejtěžší co nás tady čeká.'' Semkla jsem pysky zamyšleně do jedné linie. Popošla jsem zase kus dál a zahlédla jsem něco. ''Co to je?'' Zamračila jsem se ve snaze to identifikovat a došla jsem až k tomu. Pro mé zděšení se jednalo o tělo vlka. Vytřeštila jsem oči a automaticky jsem se přikrčila a položila ucho na jeho hrudník. Nic se neozývalo, hrudník se nezvedal. Bolestně jsem přivřela oči a narovnala jsem se. ''Snad tě svatí doprovodili v pořádku na druhý břeh.'' Položila jsem tlapku na hrudník. Nakonec jsem se podívala na Alhu, ''Nemůžeme ho tu nechat jen tak. Musíme ho pohřbít.'' Byl to sice vlk zcela neznámý, ale přesto si zasloužil být pohřben. Pomocí tlapy jsem si vedle těla naznačila velikost obdélníku tak, aby tam tělo mělo z každé strany asi 3-5cm. A začala jsem vlastními silami kopat. ''Pomohla bych magií, ale bohužel ještě na tom nejsem tak dobře. Ale osobně vykopaný hrob, bude ještě o dost osobitější.'' Řeknu a pokračuju v kopání. Sama či s Alhajothem,
Kopalo se tak dlouho, dokud nebyla díra dostatečně hluboká. Pohledem jsem také svého společníka poprosila o pomoct s dostáním těla do díry. Pak následovalo opětovné zahrabaní, které trvalo o dost kratší chvíli. Zavřela jsem oči a začala jsem se soustředit. Z hlíny okolo hrobu začali rašit malé růže a sedmikrásky. Lehce jsem vzdychla, protože to byla námaha. ''Tak jo..'' Otevřela jsem oči a sledovala jsem vzniklý hrob. ''Odpočívej v pokoji.'' Pohlédla jsem a ještě tak minutu-dvě jsem tiše u něj seděla.
Pak jsem se postavila a podívala se na svého společníka, ''Omlouvám se za zdržení, nemohla jsem ho tu jen tak nechat.. Pokračujeme?'' Lehce jsem se usmála a tím jsem zase popošla dál. Zatím jsme ještě zůstali na louce.

<- Slané jezero (přes Hraniční pohoří)

Vlk naštěstí souhlasil, se mnou vyrazit se podívat. Téměr až k louce bylo ticho. Pak jsem se na něj konečně podívala. "Takže přes noc nemáš žádnou energii? Jak to vlastně funguje, co to je?" V mém hlase zněla fakt zvědavost. Tohle jsem ještě totiž nikdy neslyšela. Jako jo, povídal o nějakém tom biorytmu, nebo co to, ale.. bylo to vůbec takhle možné? "Má to tak i Etoile?" Doplnila jsem svůj dotaz a dala jsem prostor vyjádřit se mu.
Za chvíli jsme dorazili na louku. Půda byla rozmočená, dost poničená, ale vody se již dost stahovali zpět k jezerům a svým mořím. "Konečně.." Rozhlédla jsem se. Můj pohled utkvěl na obloze, kde se skrz mračna již drali první sluneční paprsky. Stále pršelo, ale už se to nedalo ani v nejmenším srovnat celé kalamitě, kterou máme za sebou. Na obloze se začali zjevovat nejrůznější barvy, že tolik pohromadě jsem snad jich ještě nikdy neviděla. Po celém tomhle se z barev utvořil světelný most, který zářil snad na několik kilometrů a její barvy opravdu zářili. V poušti doma jsem takový jev nikdy nezažila. "Jak se tomu říká? Doma v poušti nikdy nepršelo tolik, aby se tohle zjevilo." na duhu jsem se ptala samozřejmě.

× Ujisti se, že je člen tvé smečky v bezpečí
× Ošetři/nech si ošetřit vážné zranění související s potopami
× Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění

Ani nevím jak ten čas stihl vlastně úplně utéct. V jednu chvíli se většina vlků v jeskyni rozprchla. Já se snažila konzultovat se Serbiou pár detailů. A možná si trochu nechat poradit od zkušenější. A pak.. Rozhlédla jsem se. Merlin skoro až vyděšeně křikla. Natáhla jsem se a podívala se po situaci a to už bílého vlka tahali dovnitř do tepla a Peisia se jala prvního ošetření, než jsem se k nim dostala já.
Mezitím jsem poslouchala co se vlastně stalo a slyšela i to, co Merlin už také stihla udělat. ''Z dovolením, také na to kouknu.'' Promluvila jsem k vlkům a děkovně jsem kývla Peisii, která zde vykouzlila několik podlouhlých listů. Bohužel jsem jejich název neznala, ale jak jsem tak pochytila, budou dobré jako obvazy. Později se budu muset na jméno této bylinky zeptat, zdála se být také užitečnou. Ale rozhodně jsem nehodlala dělat hloupou nebo tak, a jala jsem se pochytit pro mě neznámé byliny a pokračovat v obmotávání zbylých zraněných míst. ''Omdlít a přijít tahle zraněn po svém pádu do vody.. Rozhodně mi netvrď, že ti nic není.'' Zamračila jsem se. Alfa, či ne.. Přece tu nebudu mít zraněné členy! ''Hlavní ale je, že sis nic nezlomil. Mohl ten pád dopadnout hůř.'' Kývla jsem nakonec a vlk se pak začal strachovat o svou sestru. O té Merlin pověděla, že je s mým strýcem a že.. zmizela úplně stejným způsobem jako on.. Povytáhla jsem obočí a lehce se zamračila, ''Viděla jsi to a nešla jsi ji pomoct?'' Tohle přece nemohlo Merlin nechat ledově klidnou! ''Jestli se ji něco stalo Merlin, vezmeš si to na kožich. Představ si kdyby ti takhle před očima sklouzla Aira. To bys přece neváhala pomoct.'' Nechtěla jsem hned ve svých prvních dnech Alfy někoho kárat, ale smečka musela stát přece při sobě. A já na to hodlala dohlédnout.
Když jsem u Alhy skončila, znovu jsem se narovnala. Jakmile do jeskyně svitli první paprsky dne po několika dnech, zdálo se, jakoby se nabil ten vlk novou energií. Přesto byl stále raněn. ''Alhajothe, budu ráda když mě doprovodíš najít tvou sestru a mého strýce, prosím. Chci se přesvědčit, že se jim snad nic nestalo.'' A navíc jsem i jeho chtěla mít pod dozorem, že se nebude nijak přepínat. Otočila jsem se k Akrosovi a Merlin, ''Chvíli tu ještě zůstaňte, jestli se tu neobjeví ještě někdo. Až vody úplně opadnou, zkusíme se sejít znovu v poušti a zkontrolovat jak dopadlo území.'' I když písky budou schnout nejspíš trochu déle. Pak jsem Alhovi naznačila, aby mě následoval a to znamenalo tedy vyjít ven a do hor.

-> Kvetoucí louka (přes Hraniční)

Rozhlížela jsem se po vlcích a usmívala jsem se na ně. Jako první jsem zaregistrovala pohled strýčka. Ten mě úsměvem povzbudil a pak nakonec mi věnoval jeho uctivou úklonu. Přikývla jsem mu lehce s přivřenýma očima na znak díků.
Poté Etoile se ujala slov. Přidat se do smečky a nabídnout své léčitelské schopnosti. ''Nyní se svými novými povinnostmi ocením druhou léčitelku ve smečce. Bude mi ctí když se této role ujmeš drahá Etoile.'' Přikývnu ve znak souhlasu, Poté se ozvala Merlin. Tam jsem se trošku bála nějakých protestů, ale velmi mile mě překvapila. ''Děkuji Merlin.'' Tedy i ji s úsměvem přikývnu. ''Pokud si pamatuji chtěla jsi být smečkovou učitelkou. Budu ti vděčná pokud zůstaneš při této funkci.'' Mávnu lehce ocáskem, ''Oh, ale pokud bys chtěla dělat něco jiného, jistě stačí říct.'' Dodám ještě a můj pohled zamíří dál, Nitocris, ''Děkuji sestřičko.'' Kývnu. Další v pořadí byl světlý vlk, bratr Etoile beze všeho, Alhajoth ''I tebe tedy svým jménem vítám do smečky a pokud bys chtěl do začátku být průzkumníkem, můžeš. Funkci můžeš později změnit.'' Přikývnu mu i na jeho slova. Dále se můj pohled zastavil na Aerrav, kterou jsem dovedla zpět, ''Věřím že i nyní si zde znovu nalezneš domov, i když je smečka jiná, než jak si pamatuješ Aerrav.'' Promluvím i k bělostné vlčici. Peisia mi věnovala jeden z těch jejich vřelých zubatých úsměvů, ''Děkuji Peisio. Nehodlám Namarey opustit a těším se na větší spolupráci s tebou a Serbiou po boku.''
Nakonec jsem se postavila vedle Serbii, abych měla pohled na všechny ostatní. Jako první jsem zakotvila na svém bratrovi Zoharovi, ''Tobě jistě funkce lovce padne jako ulita. A doufám že se brzy přidáš k ostatním Kappám.'' Střihnu k němu ouškem. Lov měl rád, byl v něm opravdu skvělý. Byla to sice i Camiya.. Ale lov byl Zoharovou vášní. To jsem věděla a věděli to i sestry.
Ostatní žel byly úplně noví a tak se mého povyšování dočkají, doufejme, příště.
''Pro teď vás necháme tyto informace pořádně zpracovat. Budu se pohybovat převážně v těchto místech pokud by kdokoliv cokoliv potřeboval, může za mnou kdykoliv dojít. Ráda bych, až vody opadnou, se znovu sešla v poušti na území. Až budou písky bezpečné. Prozatím bude tahle jeskyně naše prozatímní útočiště.'' Začnu se svým monologem. Nebo tedy spíše pokračuji. Byl jeden z prvních a zdánlivě do dlouhé budoucnosti určitě ne posledním. Podívala jsem se také na Airu, ''Airo,'' Oslovila jsem ji, neboť nejspíš netušila, že na ní koukám, a podívala jsem se i na Merlin, ''Jistě po boku své adoptivní matky se později dokážeš v pořádku zabydlet. I ty pokud budeš cokoliv potřebovat, můžeš s čímkoliv a kdykoliv za mnou dorazit.'' Zvedla jsem pohled a pocítila jsem sucho v krku. Byla jsem sice ukecaná, ale role Alfy nejspíš znamenala být ukecaná dvakrát tolik. ''Ostatní, kteří si nejste ještě jisti co pro smečku dělat, můžete si do dalšího srazu tedy své funkce ještě rozmyslet. Ale také můžete za mnou dorazit kdykoliv a sdělit mi ji.'' Znovu vlky projedu pohledem. ''Jestli se nyní již chcete rozprchnout, myslím že není více třeba vás zde zdržovat.'' Můj pohled na moment zastavil venku na dešti, To už snad není ani přirozený déšť, co ho způsobuje? Zavrtěla jsem hlavou, ''Prosím, pokud potkáte Sonoru, či Zephira pošlete je tady. Doufám, že jsou v pořádku.'' Ti jediní se stále neukázali. ''A dávejte na sebe všichni pozor, ano? Vlci nejsou zdaleka jediní, kteří se zabydlují v horách. Držte se alespoň po dvojicích.'' Ale nerozhodovala jsem za ně jakým způsobem se rozdělí.

//Tímto je tedy oficiálně sraz považován za ukončený. Datum příštího srazu kde proběhnou ty hlavní změny se dozvíte brzy, ale předpokládám spíše kolem půlky Ledna. Až si všichni od srazů odpočineme a pokud Kami dá, nebude v té době ani žádná velká herní akce.

Etoile
Na půl ucha jsem poslouchala bělostnou vlčici, kterou jsem ošetřovala. O svém zranění věděla dostatečně mnoho. Nakonec se i představila a dodala to, že u nich doma patřila k vyšším léčitelkám. Lehce jsem mávla ocasem. ''Těší mě Etoile. Já jsem Ushari a u nás jsem patřila k vyšším léčitelům já a nyní jsem léčitelkou Namarey.'' Představila jsem se tedy také. ''Když jsem zde poprvé přišla, také jsem se soustředila hodně na byliny co jsem znala a musím říct že zdejší rostlinstvo je velmi specifické. Později až se počasí umoudří si o tom můžeme více pohovořit.'' Reaguji během svého ošetřování.

Okrajově ostatní
''Jsem ráda sestry, že máme jasno.'' A více jsem to nechtěla v tuhle chvíli rozebírat. Nebylo to správné místo, ani čas. Byla jsem ráda, že je tu mám všechny, ale štěkání se muselo skončit. Věnovala jsem oběma svůj klasický vřelý úsměv. ''Děkuji Nito. Nebude potřeba. Tady Etoile se pár hodin nebude namáhat a rány se ji zacelí.'' Odpověděla jsem sestře. ''Zkus to teď nikde nenamočit do bahna, či vody. Než se mast vpije a tvé rány se zcelí.'' Dodala jsem tedy ještě k Etoile. Rozhlédla jsem se okolo sebe a nakonec můj pohled skončil na dalších dvou příchozích. Akros a dle všeho vlčí slečna Aira o kterou se se Merlin hrozně bála. K dvojici jsem se pro teď jenom usmála a kývla hlavou. Ačkoliv bělostná vlčice tohle zahlednout nemohla, neboť dle Merliiných slov byla slepá.. Na tohle léku bohužel nebylo.
Nervózně jsem pozorovala Sivataga jak se opatrně přiblížil k Zoharovi. No, nevypadalo to že by mu chtěl ublížit a Zohar jistě nyní nevystartuje a tak jsem mezi ně nevkročila. Pak se konečně dostala ke slovům Serbia.

Serbia
Když požádala o naši pozornost, otočila jsem k ní hlavu a věnovala ji pohled. Prvně žádala tuláky aby předstoupili, představili se a oficiálně zmínili zda se členy Namarey skutečně chtějí stát.
Když to bylo za námi, prohlásila Serbia něco nad čím jsem musela střihnout oušky, jestli jsem se nepřeslechla. Poslední věc ve své funkci Alfy? Vždyť je dobrou Alfou.. Lehce jsem přimhouřila oči. Že by smečku předala Peisii? Hodila by se na to. Také se o nás velmi dobře stará. Uvažovala jsem během toho ticha, která nastala mezi slovy černalé vlčice. Tiše jsem naslouchala i krátké historii, kterou sdělila. Naklonila jsem hlavu, když jsem zahlédla že se její pohled otočil k Peisii, Tak přece jen? Ale její slova mi úplně mojí myšlenku vyvrátila.. Nakonec její pohled skončil na mě.. Trochu jsem vytřeštila oči, když zmínila.. zda se stanu novou Alfou smečky. Chvíli jsem mlčela a rozhlédla se, převážně po svých rodinných příslušnících. Na Alfu se vždy učil Zohar..

Nakonec jsem o krok předstoupila. ''Bude mi ctí. Budu se snažit, abys svého výběru nelitovala.'' Promluvím nakonec po pár minutách ticha. ''A také budu vděčná pokud zůstaneš po boku Peisii, dokud se na tyto povinnosti budeš cítit.'' Usměji se. Pak se znovu otočím k vlkům smečky. ''Doufám tedy, že společně dokážeme Namarey dovést k světlým zítřkům a nalezneme k sobě všichni cestu důvěry.'' Nemuselo to být hned, s tím jsem ani nepočítala. Měl někdo něco proti? Nyní se mohl vyjádřit.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 4/4
I Serbia nakonec naší debatu rozsekla. Za což jsem byla ráda. Příchozí Zohar se do toho moc nevyjadřoval. Což jsem chápala. Věnovala jsem mu lehký omluvný pohled. Nakonec se naše černalá vlčice rozmluvila trochu víc. Povýšila Nitocris a Merlin. Sonoře, Zephirovi a mému strýci se to mělo vyřídit později. Zohar se možná později přidá.. pod rozhodnutím nové Alfy. Naklonila jsem hlavu na stranu. Inu, jindy bych se možná zajímala o to i proč třeba já jsem nebyla také k postupu na Kappu, ale to už do jeskyně zamířil Sivatag.. Vysvětlil svojí situaci. Má dva tuláky.. Jedna je zraněná liškou a Peisia okamžitě je přizvala dovnitř. Já jsem pohotově k trojici přiskočila také. Zdála se zraněná tlapa. Poměrně hluboká rána, ale naštěstí vlčici nic vážnějšího nepoškodila. Podívala jsem se na Peisiu a zavrtěla jsem hlavou. ''Díky. Myslím, že tu mám něco co by mohlo pomoct.'' A pak na to vytáhnu Ruměnku, kterou jsem utrhla a něco se naučila od toho vlka Atrease. Bylina vypadala už v posledním tažení. ''Ruměnka vlčí. Utrhla jsem ji na červené louce. Dokáže vyléčit každé zranění. Roste jen tam a jen na přelomu podzimu a zimy. Letos bohužel byla jejich sezóna velmi krátká díky dešťům.'' Rychlé vysvětlení během přípravy jakési provizorní mastičky z kvítků, než se pak nanesla na rány zraněné vlčice.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 3/4

Než mi ještě Peisia či Serbia stihla odpovědět, tak přišla Merlin. Strachovala se o Akrose a nějakou bílou mladou vlčku, kterou zdá se adoptovala. "Neviděla jsem nikoho takového, ale věřím že brzy tu také dorazí, Merlin. Jinak se ji vydáme hledat." Možná její adoptovaná dcerka nebyla součástí smečky oficiálně, jistě se tak dá počítat.
No pak dorazila Nitocris s tím, že si pak musíme promluvit, že to Camiya přehnala a než jsem stihla jakkoliv reagovat, tak Camiya jako na zavolanou dorazila také a hned se pochopitelně bránila. Poprvé jsem udělala mezi sestry odvážný krok a klapla jsem tesáky mezi jejich čumáky. "Ani jedna nemáte právo si nic vyčítat. Obě jste se podíleli na tom co se doma dělo, ale tady. Tady nejsme doma a Zohar je plnohodnotný člen smečky, kterému nebudete nadávat ani vyčítat. S Nitocris tohle už máme jasno. Ta již přislíbila lepší chování a těším se až ho uvidím. Tak doufám Cami, že ty taky. Jsme rodina a budeme táhnout za jedem provaz, bez ohledu na to co bylo." Obě jsem sjela pohledem a ač jsem nebyla nejvyšší sestrou, teď jsem se narovnala tak, abych je převýšila. "A necháme si to až po srazu. Za lepších okolností, ano? Myslím že tu nikdo není zvědaví na naše problémy, které si společně vyřešíme až samostatně a nebudeme je přehazovat do smečky. Tohle není naše rodná smečka, smečka našich rodičů. Je to smečka Serbie." Ještě jednou jsem se na ně zamračila a dala prostě najevo, že to ještě dořešíme, ale až pak všichni.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 2/4

Spokojeně jsem se usmívala, když mi pohled Peisia opětovala. "Také doufám, že mé schopnosti jednou nabudou lepších účinků. Stále se mám co učit." Reaguji na téma o magiích. Někteří vlci smečky se stále celkem loudali a trvalo jim do provizorního úkrytu dorazit. Podívala jsem se na Serbiu, jenž se ptala na vlčici, kterou Sonora následovala. Zachytila jsem i pohled Peisie. Oh? Takže já mám mluvit, dobrá. Pohled jsem vrátila k Serbii, ještě tam nebyl z rodiny nikdo, kdo by tyto slova měl slyšet. "Je to má sestra Camiya. Sice netuším jak se o Namarey dozvěděla, ale jistě nemůže být na ostrovech o moc dýl, než jsme my se Zoharem. Možná dorazili zároveň s Nitocris, aniž by jedna o druhé věděli?" Protože byla překvapená že nás vidí obě, včetně Zohara. "Pro mé sestry, minimálně pro Camiyu, se asi bude hůř zvykat na nové prostředí a že tady zákony rodiny neplatí... plánuju si s nimi pak znovu promluvit. Už nedovolím, aby se znovu opakovalo co v naší rodné smečce." Byl to slib? Možná. No rozhodně jsem nechtěla, aby tu Zohar znovu zažíval to stejné peklo. Nevím jak toho ještě docílím, ale docílím. Tím jsem si byla jistá. Pak teprve možná některá ze sester, či bratra, nebo ostatních dorazila?

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 1/4
<- Hraniční pohoří

Sledovala jsem vlčice cestičkou, kterou nám Serbia ukázala. Rozhlížela jsem se okolo, dokonce se i podívala letmo ze srázu. Nezdálo se, že by stoupající voda měla se dostat až takhle vysoko, což se mi ulevilo. Pak jsem se dostala až dovnitř. Rozhlédla jsem se. Určitě byla jako prozatímní úkryt postačit. Sledovala jsem Peisiu, která pod jedním pohybem tlapky nechala vyrůst mech. ''Páni. Jsi skvělá.'' Mávnu oháňkou a sleduji jak dovnitř zaběhla i Zubraya, tu jsem předtím taky na území neviděla. Byla jsem ráda, že je v pořádku. kdo chyběl? Merlin, Akros a Zephir. Zubraya mi vysušila kožíšek a já se na ní vděčně usmála a našla si svoje místo na kterém jsem se prozatím posadila.
Sledovala jsem jak ostatní postupně vchází dovnitř a pak se slov ujmula Serbia. Seděla jsem a měla jsem zrak upřený na ní. Byla jsem zvědavá jaké novinky si pro nás připravila. Proč pořád dočasná? Khan se jistotně už nevrátí, jsi dobrá Alfa.