Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Ostříží zrak

Tak jsem se pak nějak úspěšně tedy tou loukou probrodila a opět jsem se dostala k severním horám. Teď jsem už zdaleka viděla, že tyto hory nebyly tak vysoké jako ty u té rudé louky kde rostli Ruměnky. Ale co se potvrzovalo, tak hory byly zdaleka nejsušší místa a nejvíc bezpečné. Takhle se to aktuálně jevilo.
Možná se do hor stahovali i kořisti? Oh, neměla bych něco i ulovit? Nejdřív zkontroluji vlka a pak dle toho by se mohlo třeba něco ulovit. I on jistě bude mít hlad. Ale poté už jistě se musím vrátit, abych se podívala na ostatní... Od původních plánů mi malinko sešlo, ale mám udělané nějaké zásoby na různá zranění a tak! Což bylo dobře, ne?
Horko-těžko jsem našla tu jeskyňku ve které jsem tmavého vlka nechala a vešla jsem dovnitř.. Spal, stále spal. Úlevně jsem se usmála.. A chvíli jsem se přesunula do lehu také, prošla jsem velký kus a tak únava znát byla. Neusnula jsem tvrdě, odpočívala jsem.

<- Nejvyšší hora (přes Rokli)

Obejít horu bylo v rámci možností suché. No, když nebudeme počítat vodu neúnavně padající z oblohy. To je hnus. Hnus velebnosti! Cesta zpátky znamenala i to, že jsem musela zase plavat. A tak jsem opět prostě plavala, mhm.
Po překonání vody v rokli, mě opět čekala chůze ve vodě. Jindy to mohli být jistě takové pěkné louky, palouky a kdo ví co všechno, plné života a nejrůznější kořisti, ale teď to všechno bylo zničené a ani jsem si nedokázala představit jak to bude vypadat až voda opadne, to bahno, zničená půda.. Bylo mi to tak všechno líto..
Vzdychla jsem a procházela jsem tedy dál. Blížila jsem se opět tedy k hoře kde jsem předtím Rodiona zanechala a doufala jsem, že se nic nezmění na tom, že byl ponechán v bezpečí. Měla jsem ho vlastně nechat samotného? Byl značně unavený.

-> Severní hory

<- Červená louka

Z louky jsem zjistila, že vlastně dál pořádně nevede, kromě jakésiho portálu a tedy, minimálně s novou zkušeností, jsem se vydala zpět směrem odkud jsem přišla. To znamenalo opět túru do hor! Ale už mi to ani tak nevadilo. Hory aktuálně znamenali to jediné v čem jsem nemáchala tlapky ve vodě po kotníky, potažmo na některých místech po kolena a nebrodila se bahnem. Uh.. Kdy tohle počasí už skončí? Zdálo se být opravdu, ale opravdu nekonečným!
Vycházela jsem tu horu nahoru... A pak zase dolů k té rokli, kde mě opět čekali plávání. Teoreticky jsem mohla to zkusit tím portálem, ale ještě co já vím kam vedl? To mi ještě nikdo neřekl.. A navíc jsem slíbila, i pro můj lepší klid že se zajdu ještě na Rodiona podívat!

-> Ostříží zrak (Přes Rokli)

5/5
Pokračovala jsem vytrvale za Atreasem, že z něj vydoluju povícero informací, ale jak se zdálo... Že se jedná o ruměnku, že roste jen zde v tomto období, že se to tu brzy zaplaví, že letos už hezčí už letos nebudou... Dokáže vyléčit cokoliv a.. je povoleno si udělat jejich zásobu, protože se jistě budou více než hodit během těch záplav.
Nakonec jsem tedy nahánění vlka přeci jen vzdala. ''Děkuji za tyto informace, jistě je využiju v dobrém rozpoložení.'' A v jakém jiném taky Ushari? To bylo trapný...
Rozhlédla jsem se a dala jsem se konečně do sběru těchto květin. V hlavě jsem si napočítala počet členů smečky, plus Rodiona kterého jsem slíbila ještě navštívit jednou, a tolik jsem jich natrhala. Sledovala jsem nedaleko Xandera, který vlčicím věnoval jakýsi košík? Hm, ten by se mi taky hodil.. Ale nakonec jsem tedy nadbytek přenechala Atreasovi a já si nechala u sebe pouzé tři, které jsem vložila k Hlučině a Trychtýčku.. No, větší kapacitu jsem už neměla a tak je to to jediné co nejspíš do pouště k ostatním budu moct přinést.

-> Nejvyšší hora

4/5
Dohnala jsem vlka, ''K čemu je dobrá?'' Na předchozí otázku jsem pro teď nijak nevytahovala, už to šlo. Dokáže vyléčit cokoliv? ''Tak to je opravdu škoda že roste jen touto dobou a jen tady, ne?'' Střihla jsem ušima. No, každopádně jsem se konečně jala! Konečně jsem začala mu pomáhat se sběrem. Možná bych si opravdu dle jeho slov měla udělat zásobu? Proč měl ten kotlík takový drahý!? To bych z něj všechno dokázala udělat, hmph. Odfrkla jsem si trochu naštvaně v duchu. Ale jistě bych to dokázala použít tak či onak!? Dost pravděpodobně. Jsem přeci léčitelka, ne? Musím se naučit se zdejší flórou pracovat přece jakkoliv, abych si svoje bývalé jméno znovu tady obnovila.. Oasis.. naděje.. Tou jsem doma vždycky byla a přála bych si aby mě tak viděli i tady. Už jsem tady stihla poznat snad spoustu bylin a tohle byla prostě šance se naučit toho ještě víc.

3/5
Pokračovala jsem v prozkoumávání rozdílu mezi mákem a ruměnkou. Květy byly rudější. Máky měli na svým stonku takové.. kousky srsti nebo jak to nazvat, chmýří? Možná... Ruměnka naopak zase byla zdá se čistá a zelené listy měla kolem sebe ve hvězdicové podobě. Mák měl také uvnitř sebe černé místo, zatímco rudé okvětní lístky ruměnky se zdáli zcela čistě rudé.
Nakonec jsem se jala o tom pomoc Atreasovi některé z nich posbírat. ''A není možné je třeba zasadit i jinde, aby rostli na vícero místech?'' Navrhla jsem, ale odpovědi se mi nedostalo, neboť jsem si všimla že mi vlk během svého sbírání a mého průzkumu celkem poutekl zase trochu dál.. ''Uh.'' Zamrkala jsem překvapeně, odmítala jsem se hned vzdát! Kéžby ten vlk se rozmluvil ještě víc!

2/5
Rudé květy jsem si prohlédla. Dle slov vlka to nebyl sice zrovna jejich nejhezčí výkvět, ale lepších časů se letos asi opravdu nedočkají. Že brzy se pod vodu dostane i tato louka. ''A to jsou všechno tyto bylinky, jo?'' Rozhlédla jsem se.
Nakonec jsem se dala také do pomalého sběru těchto bylin, protože jestliže mohli být takhle účinné... ''A jakže se vlastně jmenují?'' Podívala jsem se k vlkovi, který je tak opatrně sbíral. ''Rumněnka vlčí.'' Zopakovala jsem si pro lepší zapamatování si a jala se jednu si prozkoumat více z blízka. Byla velmi, ale opravdu velmi podobná klasickým vlčím mákům a tedy jistě nebylo pochyb o tom, že ji nemůžu jen tak někomu popsat. Tyjo, ani když se vrátím do svých bývalých schopností, tak ani pravděpodobně nechat vyrůst, když ji budu potřebovat kdykoliv jindy!

<- Rokle (Přes Nejvyšší horu)
1/5

Hory jsem už snad přešla mnohem zkušeněji, než když to bylo úplně poprvé a vlastně jsem byla překvapená kolik hor se tu ve skutečnosti nacházelo. Mávla jsem ocasem a nahoře jsem se opět rozhlížela. Zdálo se že tyto jsou skutečně jedny z největších jaké jsem kdy v životě potkala a že jsem jich dneska stihla proběhnout...
No, ale pod loukou mě zaujalo něco jiného, a to rudá louka na kterou jsem se ihned vypadala. Bylo tu hned několik vlků! Oh hele, jednoho jsem dokonce i znala! ''Xandere, zdravím!'' Mávla jsem ocasem a prohlédla si i jeho dvě společnice, ''I vás zdravím.'' Mávla jsem ocasem k Ricce a Bryce... "Jmenuji se Ushari."
No ale pak mě zaujmul vlk. Oh-oh. To byl ten známý Atreas!? Svatý skarab do toho, už jsem skoro nevěřila, že existuje!
Přešla jsem k němu a začala mu zvědavě koukat pod tlapky. ''Jen touto dobou, jo?'' Zareagovala jsem na jeho slova..

<- Severní hory (přes Ostříž)

Opět jsem tedy sklouzla z hor dolů a byla jsem překvapená.. Tolik vody.. Prošla jsem bahnitou loukou, až na její druhý konec. Rokle, jistě tu bývala rokle. Teda, ne že bych ji znala, ale ten tvar.. Navíc byla vyplavená! No, ale voda se zdála jaksi v rámci možností klidnou a hned za ní jsem viděla další horu. Vzdychla jsem. Nikdy v životě jsem nemusela tolik plavat!
Zhluboka jsem se nadechla a pořádně se rozhlédla, nevypadalo to, že by mě tady něco mělo buďto přitopit, nebo snad mi vícero ublížit, ale kdo ví, že? Hm... Vlezla jsem do vody a začala jsem tedy opět kopat nohami ve snaze plavat..
Nevím jak dlouho mi to trvalo a zcela jistě jsem se i trošku vody nalokala, ale vytrvala jsem a dostala jsem se až na druhou stranu.
To už mě zase čekali hory a nikdy jsem nebyla radši, že je vidím, ha.. ha..

-> Červená louka (přes Nejvyšší horu)

Věnuji mu jeden neurčitý pohled, když se neuměl hned vykoktat. Pak dodal zbytek. ''Inu... Sice je brzy něco takového nabízet, ale...'' Nakonec zavrtím hlavou. Vždyť ho vůbec neznám, nebuď tak laskavá, zahraj si teď trochu na Zohara, hm? Vrr. ''Věřím že jistě se tu brzy zorientuješ. Taky mi to trvalo.. Dokážeš si představit, já vlčice zrozená na poušti jsem se objevila v největších mrazech. Ale... přesto jsem tu našla svůj domov. Už bych to za svou minulost neměnila.'' Navíc jsem tu měla Zohara, Nitocris, Sivataga.. Co víc jsem si mohla přát? Zohar se tu konečně taky mohl cítit jako doma.
Nakonec se v jeskyni skoro uložil ke spánku, to bylo rychlý! Ale vděk.. vděk ten byl vděčný. Pořádně si vlka znovu prohlédnu, ''Počkám, než usneš. Pak se půjdu projít a přijdu tě ještě zkontrolovat, hm? Pro můj lepší pocit.'' Ač byl můj hlas skutečně milý a přívětivý, tohle nebyly slova na které jsem čekala nějakou diskuzi.
A tak jsem tedy čekala do chvíle, než se z jeho strany začalo ozývat hluboké dýchání podobnému skutečně hlubokému spánku a s jeskyně jsem se pomalu vytratila..

-> Rokle (Přes Ostříží zrak)

<- Křišťálové jezero

''Těší mě, drahý Rodione.'' Kývnu na jeho opětování jména a s tím se mi uleví úplně, protože už se nezdál ani že by bylo nutné vykašlávat vodu. S tím jsme se tedy mohli posunout dále, a to tedy do hor, kde mu, jeho slovy bylo ctí, jít se mnou. To jsem se spokojeně uculila. ''Jsi na ostrovech dlouho?'' Nakloním zvědavě hlavu, aby řeč nestála. Jako takový vlk vypadal velmi příjemně a tak mi nešlo do hlavy, že ho nějací dva měli chuť do té vody rovnou hodit.
Ale já všeobecně na každém viděla něco dobrého a tak jsem nemohla jen tak soudit to jaký byl, navíc jsem ho sotva poznala a když na někoho rovnou prskáte, nebo vám ten někdo zachrání kožich, asi se celkově chováte jinak.. No kdo ví?!
Vyšli jsme do hor.. ''Tady někde jsem viděla jednu...'' Rozhlížela jsem se a přemýšlela jsem kde to bylo.
Nakonec mezi kameny jsem viděla výklenek a po bližším prozkoumání se skutečně o jeskyni jednalo. Vešla jsem pomalu dovnitř, nezdálo se že měla být nějaká obyvatelná. Pak jsem se tedy znovu oklepala a konečně jsem pocítila ten skvělý pocit když dostanu z kožichu vodu ven. ''Tady by ti to prozatím mohlo stačit, hm?'' Mávnu ocasem spokojeně.

Pozvedla jsem obočí, při jeho slovech a trochu naklonila hlavu na stranu nechápavě. Potkala jsem tu už několik vlků, ale ještě žádný by mě nejradši do té vody nehodil. Nebo možná jo, ale přímo to neřekl či nedal najevo, kdo ví? ''Tak teď si potkal někoho komu na vlčích životech záleží.'' Oklepu se, ačkoliv to nemělo žádný význam, ale pro ten dobrý pocit!
Zkontroluji si Hlučinu a Trychtýřek abych se ujistila že se jim nic nestalo. No, byly víc namoklé, ale jistě ne nepoužitelné. Oddechla jsem si.
Když vlk poděkuje, narovnám se a věnuji mu jeden úsměv, ''Ushari, jmenuji se Ushari.'' Představím se a znovu si ho prohlédnu, jistě byl unavený, ale jinak mu doopravdy nic nebylo, což se mi ulevilo, ''A ty jsi?'' Nakloním hlavu na stranu.
Nakonec se rozhlédnu a znovu ukotvím na něm pohled, ''Můžeš mě kousek odprovodit, najdeme nějaké místo v horách kde si odpočineš.'' Což byl skoro příkaz. Odpočinek jistě potřeboval jako sůl! ''Viděla jsem v horách spoustu příjemných jeskyněk.''

-> Severní hory

Konečně! Vlk naštěstí zabral a jen díky tomu se nám brzy podařilo dosáhnout břehu. Tmavý vlk padl k zemi a začal kašlat vodu z plic. Inu, i já jsem musela trochu vody vykašlat, ale stále jsem na všech čtyřech stála. Koukala jsem k zemi a moji pozornost k sobě přivolal až jeho hlas. Šlehla jsem po něm pohledem. ''U nás se říká děkuju.'' Prohodila jsem a jala se si jej konečně pořádně prohlédnout. Rudé oči, které na mě přímo hleděli, ale slzeli.. Teď nejspíš viděl mlhavě, díky draždivého kašle, který jej trápil jak lapal po dechu, když kašlal vodu z plic ven.
Statný silný vlk, který mi nepřipadal, že chtěl zrovna spáchat sebevraždu, ''Šla jsem kolem, neviděla jsem důvod nechat tě utopit.'' Dodala jsem nakonec ještě a povzdechla jsem si. Jinak se ten vlk zdál v pořádku a tak se mi ulevilo.

× Podej pomocnou tlapku topícímu se
<- Na vyhlídce (Přes les u mostu)

Snažila jsem se běžet co mi síly stačili.. Ale v lese jsem pochopitelně musela opět zpomalit, abych se v něm dokázala orientovat a dokázala dorazit k onomu jezeru. Bylo normálně tak velké? Asi těžko..
Došla jsem tam a hledala jsem vlka, chvíli jsem viděla vlka, který se snažil zůstat nad hladinou, než se pak ponořil... Přimhouřila jsem oči a udělala přemýšlivě krok tam, krok zpět. ''Sakra i z vodou!'' Křikla jsem. Jako léčitelka jsem prostě nemohla toho vlka nechat utopit se! A tedy ačkoliv moje schopnosti zatím nebyly dokonalé od mého objevení se zde, prostě jsem musela riskovat, přísahala jsem!
Skočila jsem do vody a jenom jsem cítila jak vlny o moje tělo se bijí. Když jsem se dostala přibližně k bodu kde se vlk naposledy ponořil, nabrala jsem trochu vzduchu do plic a potopila jsem se za ním. Byla poměrně tma a tak bylo těžko to pořádně zahlédnout, ale měl na sobě bélí odznaky, které mě k němu dost navedli. Kopala jsem tlapami a snažila se k němu dostat, zachytila jsem jej za srst na zátylku a pak jsem začala kopat nohama nahoru. Bylo to najednou o dost těžší, trvalo to. Byl to boj. Vlk mi jistě z posledních sil se taky snažil pomoct dostat se nahoru na hladinu a pak k pevnému břehu... Tahala jsem ho však co mi ty malé síly stačili..

<- Severní hory

Pomalu jsem slezla z hor a když už jsem byla na pevnější půdě, ačkoliv pořádně rozbahněné, zrychlila jsem do kroku. Jednalo se o jindy nejspíš pěknou vyhlídku. Nyní tu na to byl smutný pohled, ostatně jako na všechno co bylo pod vodou. Tady se to nejspíš nikdy úplně neponoří, jelikož to mělo po obou stranách kde stékat, ale i tak...
Opatrně jsem přistoupila k jednomu kraji a viděla jsem vlka, který se pomalu chystal projít. Švihla jsem pohotově ocasem a moje tělo se celé nervózně napružilo. ''Dávej pozor!'' Volala jsem z vyhlídky, ale bylo jen a jen jisté, že odsud mě slyšet nemohl. Přes hory to obcházet, by bylo na příliš dlouho, a tak jsem se podívala na druhou stranu, přes les to mohlo být rychlejší a tak jsem se tam rozběhla...

-> Křišťálové jezero (Přes Les u mostu)