Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Jižní hory (Přes Dračí průsmyk)

Z jedněch hor jsem rychle nížinou prošla na druhé. Nebo to byly jedny hory jen s nějakým rozcestím? V tom aby se skarab vyznal. Cestou jsem viděla i několik převisů a jeskyněk, určitě by se dalo do nějakých pořádně schovat!
Minimálně jsem určitě obhlížela situaci, ano, ano. Hledala, hledala a... při nejhorším se dalo říct že našla, alespoň prozatímní úkryt.
Ale nebylo to ono, když jsem tu nikoho neměla. Vyšla jsem do nejvyššího bodu, do kterého to šlo, abych se rozhlédla pořádně. Mračna vskutku nejspíš zasahovali celé ostrovy.. Moře se zdálo býti také velmi neklidné a na spoustě míst šlo vidět, že voda přesahovala normální mez.. Buďto už byly zatopené a nebo jejich koryta už brzy nápory přestanou zvládat.
Musím se vydat zpátky.. dřív, než bude pozdě a já uvíznu tady. S tím jsem se vydala zase dále...

-> Na vyhlídce

<- Ovocný lesík

Z lesíka jsem prošla dál a tu už jsem kráčela k horám. Vlastně každé hory budou mít ten podobný vibe? Možná...Když projdu tyto, zjistím jak na tom během těchto nepříjemností s vodou jsou doopravdy hory. Švihla jsem párkrát ocasem a kráčela jsem vzhůru. Mezitím jsem přemýšlela o tom, jak vlastně na tom jsou ostatní, které jsem nechala v poušti? Och! Měla bych to teda prozkoumat a brzy se vrátit, stejně tak jako bych měla najít někoho dalšího. Kde všichni byly?
V horách jsem však se příliš rychle pohybovat neměla, byla jsem zvyklá na písky, písečné bouře, nějaký pevný nápad a podklad a dostala bych se i z tekutých písků, ale... ale hory, déšť.. to nebylo nic pro mě, ale stejně mi nezbývalo nic jiného, než se to doopravdy naučit.

-> Severní hory (Přes Dračí průsmyk)

× Zlepši své dovednosti
<- Luka

Z luky jsem vybočila k nedalekému lesíku ovocných stromů. I zde byla půda velmi vlhká a jak jsem brzy zjistila, byl příliš blízko rozbouřenému moři. Zde taky nejspíš bezpečné místo zrovna dvakrát nebude... Vzdychla jsem a už-už jsem se chtěla vydat zase jinam, když v tom mě do očí udeřil velký vozík a v něm starý vlk. Jestlipak to nebude ten Wu, o kterém jednou mluvila Merlin!
Vydala jsem se tedy k němu, byla jsem dosti zvědavá. Jako první mě zaujal kotlík, který jsem si vzala, ''Ten by byl skvělý na vaření!'' Rozhodně ho využiji! Třeba na ten trychtýřek, abych ostatní jeho vývarem pěkně nechala prohřát! Ale žel jsem prozatím na něj neměla dostatek toho, co starý vlk za něj požadoval... Pak jsem si prohlédla další nabídku, kterou měl a vybrala jsem si alespoň trochu zlepšení své zemité magie. Dala jsem si žížalky, byly takové kyseloučké.. Zaplatila jsem mu co požadoval a vydala se zase dále..

-> Jižní hory

NÁKUP
1) Má - 67 // 2 // 3
2) Převádím 1 minci -> 40 kšm >> 107kšm
3) Nakupuje
- druhý lvl do země - 50 kšm
- kyselé žížalky - 40 kšm (pokud teda v tom množství nákupu jsou, jestli jo, hned sněžené)
4) Zůstatek - 17 // 2 // 2

Kyselé žížalky - 3 - 10 % do rychlosti
Schváleno

<- Most (Přes Les u mostu)

Nakonec jsem teda most nechala za sebou a procházela jsem lesem. Ten byl taky dost rozmočený a most skutečně nebyl branou do jiného světa a bylo tu stejně mokro jako všude jinde. Otravný déšť tu také byl, ale což!
Vyšla jsem nakonec z lesa ven, opět na luku, ta byla stejně rozbahněná jako byly louky nahoře. Zavrtěla jsem zklamaně hlavou, no, ale když už tu jsem! Určitě to tu stojí za to prozkoumat víc, jestli tady přeci jen nenajdu bezpečnější místo, kde by se případně Namarey mohla třeba uschovat na nějakou dobu, ne že ne.. Kdo ví?
Na louce jsem narazila na vlka, který sbíral květiny. Byla jsem až překvapená kolik jich tu nyní bylo a dělalo si zásoby. Trychtýřek jsem však znala už od Peisie. Se souhlasem vlka, jsem mu věnovala úsměv, a jeden si vzala a uložila si ho k Hlučině. Třeba z něj ten vývar pak bude dobrej až najdu suché místo!

-> Ovocný lesík

<- Nížina hojnosti (Přes Temný les)

A moje cesta pokračovala. Temný les byl pořád stejně temný, jako když jsem v něm byla naposledy. Ale už jsem zase věděla, že se jednalo o cestu, která vede k mostu. Trochu jsem doufala, že bude průchozí, že se snad most nezničil, nebo tak něco. Ale s trochou štěstí...
Došla jsem až k němu a skutečně tu stále byl! To bylo úlevné, ale pořád dost děsivé. Zkusila jsem to moc nevnímat a prostě jsem se to snažila rychle projít. Sem tam mi tlapka uklouzla, ale... ''To mi byla Kleopatra fakt dlužná tohleto.'' Ano, aspoň takhle zanadávat mi dost pomohlo, co by ne, že?
Nakonec když jsem pocítila zase pevnou půdu pod nohami a nehoupala jsem se v tomhle počasí nad srázem.. No cítila jsem se fakt líp, ne že ne.

-> Luka (Přes Les u mostu)

<- Hraniční pohoří

Z hor jsem tedy opět sešla do nížin, byla jsem totiž teď trochu zaujatá tím, jak to vlastně vypadalo na druhém ostrově. Akorát na horách to vypadalo, že dešťová mračna sužují naprosto celé ostrovy.. Ale, kdo ví? Díky mlhavému oparu, které déšť tvořil nešlo vidět úplně všude.
Jak jsem tak mířila k mostu narazila jsem na vlka s liščím ocasem v tlamě.. Na jednu stranu možná nic neobvyklého... Kdyby z druhé strany nebyly zemité kořeny! Zvědavost má byla opět tedy v tuhle chvíli silnější.. Přiblížila jsem se tedy zvědavě k vlkovi, ''Zdravím,'' Zdál se být zamyšlen, ''Co to máte?'' a proto jsem jej nechtěla úplně vylekat, ale na sebe upozornit. ''Liščí ocas, jistě.. Vypadal tak.'' Zasmála jsem se a pak si vyslechla o tom, že to je vlastně rostlina která tu roste, luční květina, vhodná třeba i jako štětec. ''To se dá asi využít vícero způsoby.'' Přikývla jsem, Jméno Atreas jsem slyšela už po druhé.. Toho vlka jsem tak chtěla najít! Vlk však brzy utíkal dál, ''Tak děkuju!'' Houkla jsem k němu ještě, trošku zaražená jeho způsoby. Ale nakonec jsem nad tím mávla tlapkou a vydala se zase dál...

-> Most (Přes Temný les)

× Zamiř do bezpečí
<- Modrák (Přes Kvetoucí)

S tím jsem se pak přes louku vydala k horám. Louka byla celá rozmočená a určitě ne příliš bezpečná. Začínala jsem se bát toho že koryta řek přestanou za chvíli nápor vody zvládat a skutečně se vylejí. A já chtěla jsem být co nejdřív odtamtud!
Po louce jsem se vydala rychle k horám. Našla jsem si vyšlapanou cestičku, která přes hory vedla. Ač se tu proudy vody skutečně proháněli směrem dolů, pořád mi to přišlo bezpečnější, než takové nížiny ve kterých jsme byly.
Nahoře jsem cítila spoustu pachů, možná až příliš a to byl jasný varovný signál. Rozhlédla jsem se, ale nikoho jsem pořádně neviděla,
Jeden pach... ''To už mě snad ten déšť i šálí smysly?'' Zkusila jsem zavětřit znovu. Pachy se dost míjeli a spolu s vodou dost štípali v čenichu, a tak jsem nedokázala nic určit stoprocentně, ale měla jsem pocit jako bych...Zavrtěla jsem hlavou a tím jsem se po cestičce vydala zase na druhou stranu luk.. Jak to vypadalo za mostem? Taky tam byly takové problémy?

-> Nížina hojnosti

× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody
× Pokus se plavat
<- Namarey (Přes Kvetoucí)

Odešla jsem z pouště a byla jsem celkově překvapená z té spouště, která tu všude byla. Louka byla z velké části už pod vodou, o tom žádný pochyb... Snažila jsem se tak nějak vyhýbat největším loužím, abych do nějaké nezahučela, nebo tak.. Jednu menší jsem chtěla přeskočit! Udělala jsem pár kroků až k okraji ''AAA.'' Jekla jsem v moment, když místo abych se zastavila a připravila ke skoku jsem zhučela do vody. Kopala jsem tlapami celkem zmatečně a snažila se zachytit zase pevné půdy. Možná jsem se párkrát vody nalokala, než jsem se z vody vydrápala. Pravděpodobně se už zdejší řeka začínala stávat nezvladatelnou a já měla ještě dost štěstí že se mi podařilo dostat se z ní ven... Podívala jsem se na to, inu.. zpět to bude asi pak jednodušší obejít... No ale pokračovala jsem teď dál.

Došla jsem až k velkému stromu, který stál mimo les, ale přesto se tu tak pěkně tyčil. Stála u něj vlčice. Sbírala hřiby, které tu rostli. Nojo, díky dešťům teď asi hojně porostou, že? Ale proč je sbírá v takovém nečase? ''Co je za houbu?'' Odpověď mi přišla ihned, Hlučina. ''Jedovatá jo, když se přežene.. Hm, zajímavé.'' Prohlédla jsem si ji víc zblízka, ''Co vidí? Takže ovlivňuje myšlení, nebo tak.'' To už jsem si řekla spíš pro sebe, ''Smím?'' Vlastně jsem nyní odpověď nečekala a jednu jsem si utrhla a uschovala. Třeba ji pak můžu ukázat ostatním ať vědí, kterou houbu v lese jíst by opravdu neměli.
A s tím jsem se vydala dále..

-> Hraniční pohoří (Přes Kvetoucí)

Tiše jsem souhlasila se slovy Zohara, ale jinak jsem se k tomu netvářila. Pak jsem se trochu snažila změnit téma i na aktuálnější situaci, jako rodinné drama by se také mělo vyřešit, ale abychom se za chvíli snad i na poušti neutopili. Takové tekuté písky... To jeden zažít fakt nechtěl!
Ale to co chřestýš opravdu nechtěl... Podívala jsem se na Nitocris, která se začala bránit dvakrát tolik. Povytáhla jsem obočí a podívala jsem se jejím směrem, ''Drahá sestřičko, myslím že my dvě jsme nikdy žádný pořádný neshody neměli. Doma. Když ses tu objevila, měla jsem jen strach, aby se tu neopakovalo Zoharovi to co doma.'' Navíc kdybys věděla, že byl znovu ještě nějakou dobu pryč a vrátil se až nyní! Kdybys byla na mém místě! Přesto jsem se k ní znovu usmála, ''Jak říkám. Každý si zaslouží druhou šanci a Zohar se ti vyjádřil, že je ochoten ti druhou šanci dát, to je pro mě velmi důležité, stejně jako tak to, že si otevřela oči, že chceš být sama sebou. Cítíš se být samcem? V pořádku, cítíš se že tě vyháníme? Taky v pořádku, ALE,'' Na to ale jsem dala opravdový důraz, protože to byl fakt a už jsem ji ho říkala předtím, když celá tahle konverzace začala, ''Nikdo tě nevyhání, já jsem ráda že vás tu všechny mám. Jenže pokud se takto cítíš, nemůžu ti tvůj názor odepřít, pokud si myslíš toto. Já osobně si přeji, abychom tu dokázali všichni společně být, bez výčitek, jako rodina. Samozřejmě že si to přeji, ale taky je naší novou rodinou smečka Namarey. Já bych tu klidně stála i další hodiny a snažila se tohle vyřešit, ale sami víte co voda s pískem udělá.'' Povzdychla jsem si.

Vyslechla jsem si samozřejmě názory, Zohar se zdá být celkem zkušený s tím co voda dělá v horách. Což byla zase pro mě novinka. Že by ten svět kde byl nějakou dobu uvězněný sídlil v horách? Naklonila jsem trochu hlavu a přikývla jsem. Vyslechla jsem si i názor Morpheuse, který spíš.. zněl jako kdyby mluvil do prázdna, ale i jeho slova jsem vzala v potaz a samozřejmě také ten od Nito. ''Měli bychom se pro teď rozdělit.'' Dodala jsem pak, ''Slibuji, že tohle téma dořešíme jakmile přestane být krize, ano?'' Můj pohled se zakotvil především na Nito, aby to opět nepochopila jakoby mi na jejím názoru nezáleželo, ''Záleží mi na tvých pocitech, stejně tak jako na těch Zoharových.'' Dodám ještě. ''Teď se vrhněme na to, udělat zásoby, najít nějakého dalšího člena smečky a najít bezpečný a suchý úkryt, kde to můžeme společně přečkat.'' Věnovala jsem každému z nich pohled. Můj pohled skončil na Morpheusovi, ''Pokud se má sestra rozhodne zůstat, a já doufám že ano, jistě budeš mít také zájem ukázat se, že bys o členství ve smečce stál ne jen kvůli ní, ale i sobě a tak se nám v tuhle chvíli tvoje tlapka k dílu bude hodit.'' Promluvila jsem k němu vážně, ale přesto jsem neztrácela přívětivý hlas,nebyl to rozkaz, byla to žádost o pomoc.

Když tohle bylo následně pak vyřešeno, a já doufala že tedy ano, pod příslibem že se to později dořeší finálně, ''Držte se prosím v bezpečí, když se nesejdeme na území, sejdeme se v tamtěch horách ve snaze že jsme našli suchou jeskyni.'' Poukázala jsem tlapkou na hraniční pohoří.
A tím jsem se pak rozloučila, a vyrazila z pouště ven.

-> Modrák (Přes Kvetoucí)

× Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy (ve čtyřech vlcích)

Během našeho rozhovoru se k nám přikradl černý vlk. Nitocris nám jej představila jako onoho Morpheuse, se kterým by si přála zůstat a chtěla kvůli němu i odejít. Naslouchala jsem jejím slovům, ale i těm jeho. Vypadalo to že mu skutečně záleží na jejím štěstí a jejich slova se příjemně doplňovala. ''Ráda tě poznávám, Morpheusi.'' Dodám tedy prvně k černému vlku, ''Je pravdou že na smečkové území bys neměl tak neohrabaně vstoupit, ale pokud bys skutečně zůstal u zájmu kvůli mé sestry vstoupit, jistě se to dá přehlédnout.'' To byla první věc, kterou jsem k němu měla na srdci.
Zohar, ten i k mému překvapení vyjádřil to, že by mohl být ochoten dát ji šanci. Úlevně jsem se usmála a u toho jsem poslouchala slova Nito. Že se o sobě vyjadřovala jako o samci.. to se tak cítila? Ach, ach... ''Jistě na to bude příležitost, abyste se víc poznali, než tě pustí do těsné blízkosti Nito, ale nyní bychom se mohli také věnovat i jiné věci.'' Čas změnit téma? ''Jistě jste si všichni povšimli, že pouští také prochází tohle nepříjemné počasí. Serbia s Peisiou, Merlin a Akros a také Zephir a Sonora se stále neukázali a už je to nějaká chvíle co jsem je viděla naposledy, ještě než přišli tyto deště.'' Zvážněla jsem jiným způsobem, Sivatag stál opodál naší skupiny, ale zbytek smečky? ''Měli bychom zvážit asi se vydat je najít. Ale možná najít nějaké zásoby, lovit. V případě že se i Oáza přeplní, dost možná přestěhovat se do těch hor nedaleko. Nelíbí se mi tohle počasí a to ne jen z důvodu, že jsme jej ještě nezažili.'' Alespoň tedy já ne. Tohle u nás doma nehrozilo.

Věděla jsem že to přijde, že hned jakmile zmíním jeho jméno, že Zohar začne pomalu pěnit. Stáhla jsem uši k zátylku a pomalu jsem se jala k němu přiblížit, abych se mu dostala co nejblíž a snažila se jeho vztek uklidnit. Věděla jsem, že ač by se vztekal sebevíc, nikdy by neublížil mě. A to byla kolikrát jediná záchrana. Alespoň to byl pro mě ten nejvíc ověřený trik. ''Zohare... Zvládneme to. Tak jako vždycky.'' Zašeptala jsem. Věděla jsem, že to je pro něj bolestné, věděla jsem, že přijmout je tady je pro něj velká zkouška. Věděla jsem, že... to potřebuje čas.
Čas pomalu pokračoval, stála jsem v jeho blízkosti tak dlouho jak bylo potřeba.. Nebo aspoň tak by to bylo, kdybych neslyšela své jméno a tak jsem zvedla pohled. Nitocris, Vážně sis nevybrala zrovna tu nejlepší chvíli pro tyhle slova Nito... Lehce jsem přivřela oči na znak toho, že tohle nebyl zrovna ten nejlepší čas, když Zohar pěnil. Odtáhla jsem se od něj, protože jsem věděla, že před nikým jiným tohle nesnesl. Bylo to jen naše, jen mezi námi.
Předstoupila jsem mezi Nito a Zohara, ''Nitocris.. Tímhle opravdu nedokážeš Zoharovi tvou touhu napravit minulost, či se jej pokusit pomalu poznat z jiné stránky, než té kterou zvěstovala naše matka celé smečce. Nebo snahu si snad získat jeho důvěru, ač by to šlo jen velmi pomalými krůčky,'' To zaprvé. ''Je v pořádku vědět, že názor naší matky byl názorem celé smečky a byl špatný, ale tady..'' Podívala jsem se i na Zohara, Dlouhou dobu jsem jen já věděla že názor matky je špatný. Až nyní někdo teprve otevřel oči. Poprvé za dlouhou dobu. Na kterého jsem se i usmála, ''Tady to není jak to bylo u nás doma. Máme tu nový domov. Všichni můžeme a zasloužíme si mít druhou šanci.'' Můj pohled se opět vrátil k sestře ke které tyto slova byly převážně mířené, ale samozřejmě jsem chtěla, aby to zkusil i Zohar.. Nemusel hned. Časem.
Podívala jsem se sestře hluboko do očí, ''Pokud si přeješ odejít za.. tím Morpheem, máš mé svolení jako sestry. Ovšem budu ráda když si to upřímně vyjednáš samostatně se Serbiou, nenechávala to jako vzkaz po nás do dalšího srazu.'' Mávla jsem oháňkou a narovnala jsem se, s tím že jsem i tiše povzdechla a oči přivřela, ''Ale také jako sestra, doufám že se rozhodneš
v tu chvíli správně a nebudeš svého konečného rozhodnutí litovat.'' Říkám druhá šance, jo? Ne třetí..
S tím jsem se zařadila vedle opět vedle Zohara a doufala jsem, že má blízkost jeho reakce dokáže.. alespoň mírnit. Dobře, klidně se pak poperte, ale prosím, na území ne! Nemusí to vidět Serbia, nebo snad příchozí Peisia, Kde vázne? Začínám se o ní bát..

<- Duny

Usměji se, znovu, když zmíní že je rád že je zpět. ''Ani si nedokážeš představit jak ráda jsem já, že jsi zpět. Předtím jsme na sebe skoro neměli čas, jakmile jsme se tady po takové době viděli a pak si...'' Vzdychnu a zavrtím hlavou, pak jej ještě jednou ťuknu čumákem do tváře, ''Ale jsi tu a já jsem šťastná.'' Slastně vydechnu.
A tím jsme se postavili a pomalu se vydali na odchod.. Jemu se moc nepozdávalo, že bychom snad měli jít hledat mimo poušť a chtěl se vrátit, ''Um..'' Natočila jsem hlavu na stranu a rychle jsem jej dohnala, ''Asi bys měl vědět, že..'' Je mi tak líto mu hned kazit dobrou náladu! ''Je tu i náš strýc.. Sivatag. Ne jen Nitocris.'' Povyprávěla jsem mu během cesty pouští, ''Já vím, že... tvá minulost byla těžká.. Nežádám tě o to abys někomu z nich odpustil. Jen.. neskoč jim hned po krku, jo? Kvůli mě..'' Zamrkala jsem prosebně a lehce to podtrhla ocasem. Já jsem byla ráda, že se mi tu rodina postupně objevovala, ale Zohar.. Ten byl pro mě tady ze všech nejdůležitější.. ''Jednou budeš mít tu sílu jim všem ukázat, že si někdo víc, než v tobě vždy viděli.''

Naklonila jsem hlavu, ''Mhm.'' Přikývla jsem, ale nakonec jsem tou hlavou musela i však nesouhlasně zavrtět, prostě takové zamyšlené kolečko hlavou. ''Ano, ale i ne.. Že to byl nějaký portál co prostě si vzal někoho za to aby tu mohla ona přijít...'' Nějak takhle to říkala, ne? ''Ale říkala že ji to mrzí, že takhle si to nepředstavovala a taky že doufá že bys to dokázal zprovoznit a dostat se zpátky.'' Usměji se k němu a ještě jednou se k němu přivinu. Když však pak zmínil Merlin.. Povytáhla jsem obočí a odtáhla se, ''Merlin? Neviděla jsem ji od posledního srazu..'' Zkoumavě jsem si jej prohlédla od uší až k tlapám a zase zpět. ''Hm, jistě bude ráda..'' Ale to už jsem říkala, při jeho otření jsem lehce zavrněla a opětovala jsem mu jej. ''Můžeme se jít někde po ní podívat co říkáš? Ale na území není, odtamtud jdu. Měl být sraz, ale nikdo zatím nedorazil a ten déšť..'' Znovu pohlédnu na oblohu. ''Najít je všechny.. Snad se nikomu nic nestalo.'' A musím přivřít oči, pak jsem pohnula pohledem zpět před sebe. ''Už nejspíš několik dní..'' Vydechnu zamyšleně. A tím jsem se postavila, připravená vyrazit.

-> Namarey

× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí - 1b
Byl to on a já pořád nemohla uvěřit svým očím. Takhle.. ji říkal pouze on. Přesto se mi zdál jeho úsměv jiný.. Byl šťastný, ale zároveň ne. Ale to mi jistě poví i sám až bude chtít, pro teď.. ''Ráda tě vidím.'' Přikývla jsem a přišla k němu blíže. Předtím jsme nebyly sami, předtím po našem prvním rozloučení jsme na nic neměli příležitost. Teď jsme tu byly sami dva. A prostě jsem ho šla obejmout. ''Aspoň měla ta Tundra v jedné věci pravdu, že ten portál půjde zprovoznit, aby ses dostal zpět.'' Mávla jsem spokojeně ocasem a čumákem se jej dotkla tváře.
Jenže čas kvapil, bylo tu to abnormální počasí.. ''Zrovna jsem se chtěla vydat z pouště a zkusit najít Peisiu, či kohokoliv dalšího. Hladina v oáze stoupá díky děšťům.'' Poukázala jsem na tmavá mračna, které pravděpodobně v tuhle chvíli sužují celé ostrovy a vytrvale z nich pršelo. ''Půjdeš se mnou? Peisia tě jistě také ráda uvidí.'' Byly naposledy spolu a Peisia byla první koho jsem zažila že se k Zoharovi chovala hezky, bránila jej před jejich sestrou, která se zjevila prvně. ''Doma jsme nikdy nemuseli čelit takovým dešťům.. Je to divné a nedokážu si vůbec představit co nás čeká.'' Měla jsem z toho počasí opravdu starost.

<- Namarey (Přes poušť)

Kráčela jsem pouští a hledala jsem byť jen jediný náznak po jiných členech smečky, ale ne a ne narazit na někoho.. Pravděpodobně bych se měla vydat z pouště ven.. Ale!
Začala jsem čenichat, protože ten pach! Přes vítr byl slabý a nepatrný, ale rozhodně ne starý. Nebyla jsem si jistá úplně směrem, ale snažila jsem se následovat stopu postupně. A nakonec..
Musela jsem několikrát zamrkat.. Tohle.. Naklonila jsem hlavu. Byl to on? ''Zohare...'' Když by mi to snad jen trochu vítr a zrnka písku v očích dovolili, viděla bych lépe. Možná bych ji začala radostí brečet, ale nesměla jsem! Ale.. ''Bráško.. Ty ses vrátil, ty ses dokázal vrátit!'' To snad nebyla ani pravda a Cleopatra si ze mě začínala dělat legraci!?